Korán

 5. súra: Prostřený stůl

1. Vy, kteří věříte! Dodržujte se závazky! Jsou vám dovolena zvířata ze stád s výjimkou těch, o nichž vám bylo přednášeno; a není vám dovolena lovná zvěř po dobu, kdy jste ve stavu poutního zasvěcení. A Bůh zajisté rozhoduje, o čem chce.
2. Vy, kteří věříte, neznesvěcujte ani obřady Boží, ani posvátný měsíc, ani obětní dary, ani oběti ozdobené věnci, ani ty, kdož míří k Posvátnému chrámu a usilují tak o získání přízně a zalíbení Pána svého! A až vyjdete ze stavu zasvěcení, pak můžete lovit! Nechť nenávist k lidu, který vás vypudil z Posvátné mešity, vás nevede k hříchu! Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Bůh je přísný v trestání svém.
3. A jsou vám zakázány zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno jinému než Bohu, dále zvířata zardoušená či zabitá úderem, pádem či bodnutím rohu nebo zakousnutá divokou zvěří - kromě těch, jež jste očistili - a dále to, co bylo podřezáno na kamenech vztyčených. Je vám též zakázáno losování pomocí šípů, a to je hanebnost! A dnes jsou ti, kdož neuvěřili, zoufalí z náboženství vašeho, proto se jich nebojte, nýbrž bojte se Mne! Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství. A kdo je donucen to pojídat během hladomoru, nemaje úmyslu hřešit . . . vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.
4. A ptají se tě, co je jim tedy dovoleno. Rci: „Jsou vám dovoleny výtečné pokrmy a to, co pro vás ukořistila dravá zvířata, jež jste vycvičili jako psy tak, jak vás tomu naučil Bůh. A pojídejte z toho, co pro vás ukořistila, a vyslovte nad tím jméno Boží a buďte bohabojní. A Bůh věru je rychlý v účtování.
5. Dnes jsou vám dovoleny výtečné pokrmy; jídla těch, jimž dostalo se Písma, jsou vám též dovolena a pokrmy vaše jsou zase dovoleny jim. A dovoleny jsou vám muhsany z věřících žen a muhsany z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, jestliže jste jim dali jejich odměnu a chováte-li se jako muži spořádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky. A kdokoliv zavrhne víru, toho skutky budou marné a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.
6. Vy, kteří věříte! Když se chystáte k modlitbě, umyjte si obličeje své i ruce své až k loktům a otřete si hlavy své a nohy své až ke kotníkům! A jste-li potřísněni, očistěte se! Jste-li nemocní nebo na cestách či přišel-li někdo z vás ze záchodu anebo jste měli styk s ženami - a nenaleznete-li vodu - omývejte se dobrým jemným pískem a otřete si jím obličeje své i ruce své; Bůh vám nechce působit žádné nesnáze, nýbrž vás chce očistit a dovršit tak dobrodiní Své vůči vám - snad budete vděční!
7. Pomněte tedy dobrodiní Božího vůči vám i úmluvy, kterou s vámi uzavřel, když jste pravili: „Slyšeli jsme a poslechli jsme!“ A buďte bohabojní, neboť Bůh dobře zná, co skryto je v hrudích.
8. Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedlivými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví - a to je blíže k bohabojnosti - a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.
9. Bůh přislíbil těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že dostane se jim odpuštění i nesmírné odměny,
10. zatímco ti, kteří neuvěřili a naše znamení za lež prohlásili, budou pekla obyvateli.
11. Vy, kteří věříte! Pomněte dobrodiní Božího vůči vám, když tento lid se chystal vztáhnout na vás ruce své a On ruce jejich od vás odvrátil! Buďte bohabojní a na Boha nechť se věřící spoléhají!
12. A již kdysi Bůh přijal úmluvu od dítek Izraele a dali jsme povstat mezi nimi dvanácti vůdcům. I pravil Bůh: „Já zajisté jsem s vámi; a budete-li dodržovat modlitbu, dávat almužnu, věřit v posly Mé a pomáhat jim a poskytnete-li Bohu krásnou půjčku, věru vás očistím od vašich skutků špatných a uvedu vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou. A kdo z vás ještě po tomto bude nevěřící, ten věru zbloudil z cesty rovné.“
13. Protože však porušili svou úmluvu, prokleli jsme je a zatvrdili jsme srdce jejich, takže přemísťují slova z jejich míst a zapomněli na část toho, co jim bylo připomenuto. A stále se budeš dovídat, jak zrazují - až na několik málo z nich. Odpusť jim a promiň, neboť Bůh věru miluje ty, kdož dobro konají.
14. I od těch, kdož říkají „Jsme křesťany“, jsme přijali úmluvu jejich, avšak i oni zapomněli část z toho, co bylo jim připomenuto, a vyvolali jsme mezi nimi nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání - a tehdy jim Bůh oznámí,715-A co vlastně provedli.
15. Vlastníci Písma! Nyní již přišel k vám náš posel, aby vám jasně vyložil mnohé z toho, co skryli jste z Písma, a prominul vám mnohé. A přišlo k vám nyní od Boha světlo a Písmo zjevné,
16. jímž Bůh povede ty, kdož usilují o Jeho zalíbení, po cestách míru a jímž je vyvede z temnot na světlo z dovolení Svého a dovede je tak ke stezce přímé.
17. Věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: „Zajisté je Bohem Mesiáš, syn Mariin!“ Odpověz: „Kdo má u Boha takovou moc, aby Mu mohl zabránit, kdyby se mu zachtělo zahubit Mesiáše, syna Mariina, a matku jeho a vůbec všechny, kdož jsou na zemi?“ Bohu náleží království na nebesích i na zemi i vše, co je mezi nimi; On tvoří, co chce, a On nade všemi věcmi je mocný.
18. Židé a křesťané říkají: „My synové jsme Boží a miláčci Jeho.“ Rci: „Proč vás tedy trestá za vaše hříchy? Nikoliv, vy jste obyčejní smrtelníci, jedni z těch, které On stvořil. On odpouští, komu chce, a trestá také, koho chce. Bohu náleží království na nebesích i na zemi i vše, co je mezi nimi - a u Něho cíl je konečný.“
19. Vlastníci Písma! Nyní přišel k vám náš posel, aby vám podal jasný výklad - v přestávce mezi posly - a abyste nemohli říci: „Nepřišel k nám žádný hlasatel ani varovatel.“ Však nyní k vám již přišel i hlasatel i varovatel! A Bůh je každé věci mocný.
20. A hle, pravil Mojžíš lidu svému: „Lide můj, pomněte dobrodiní Božího vůči vám, když mezi vámi učinil proroky a vás učinil vládci a dal vám to, co nedal nikomu z lidstva veškerého!
21. Lide můj! Vstupte do svaté země, kterou vám Bůh zaslíbil, a neobracejte kroky své, abyste se neobrátili v ty, kdož ztrátu utrpí!“
22. A řekli: „Mojžíši, v té zemi je národ obrů a my do ní nevstoupíme, dokud oni z ní neodejdou. Jestliže však odejdou, my zajisté do ní vstoupíme.“
23. A řekli dva muži bohabojní, jež Bůh zahrnul Svou přízní: „Vejděte k nim branou! Jestliže tudy vejdete, stanete se vítězi. A na Boha se spoléhejte, jste-li věřící!“
24. Však lidé zvolali: „Mojžíši, nevstoupíme nikdy do té to země, dokud v ní budou obři. Vytáhni ty a tvůj Pán a dejte se s nimi do boje, my zůstaneme sedět tady.“
25. I pravil Mojžíš: „Pane můj, mám moc jen nad sebou samým a nad bratrem svým. Čiň tedy rozdíl mezi námi a mezi tímto lidem hanebníků!“
26. Odpověděl Pán: „Tato země jim budiž zakázána, nechť bloudí čtyřicet let po zemi. A ty se nermuť nad tímto lidem hanebníků!“
27. A sděl jim podle pravdy příběh dvou synů Adamových, když oba přinášeli oběti; a byla od jednoho z nich obět přijata, zatímco od druhého nikoliv. I pravil tento: „Věru tě zabiji!“ I odpověděl onen: „Bůh přijímá oběť jen od bohabojných.
28. Vztáhneš-li na mne ruku svou, abys mne zabil, já na tebe svou ruku nevztáhnu, abych tě zabil, neboť se věru bojím Boha, Pána lidstva veškerého.
29. Chci, abys vzal na sebe hřích proti mně i hřích proti sobě; a tak staneš se jedním z obyvatel ohně pekelného, neboť to odměna je nespravedlivých.“
30. A vnukla mu duše jeho zabít bratra, a zabil ho a stal se z těch, kdož ztrátu utrpěli.
31. I poslal Bůh havrana, jenž hrabal v zemi, aby mu ukázal, jak skrýt mrtvolu bratra svého. I vzkřikl: „Běda mi! Což nejsem schopen být jako tento havran a ukrýt mrtvolu bratra svého?“ A stal se jedním z těch, jež pronásledují výčitky svědomí.
32. A kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. A přišli k nim již dříve poslové naši s jasnými důkazy, avšak mnozí z nich i potom se dopouštěli přestupků na zemi.
33. A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný
34. kromě těch, kteří se kajícně obrátí, dříve než nad nimi získáte moc. A vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný.
35. Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a hledejte způsob, jímž byste se k Němu přiblížili! A bojujte usilovně na Jeho cestě - snad budete blažení!
36. A věru ti, kteří neuvěřili, i kdyby měli všechno, co na zemi je, a ještě něco podobného navíc, a nabízeli to, aby se tím vykoupili z trestu dne zmrtvýchvstání, nebylo by to od nich přijato a pro ně určen je trest bolestný.
37. Budou si přát, aby mohli vyjít z ohně pekelného, avšak nikdy z něho nevyjdou, neboť je očekává trest trvalý.
38. Zloději a zlodějce utněte ruce jejich v odplatu za to, co provedli, a jako varovný příklad od Boha! A Bůh je mocný, moudrý.
39. Však kdo se kajícně obrátí poté, co dopustil se nepravosti, a polepší se, tomu Bůh věru odpustí. A Bůh zajisté je odpouštějící, slitovný.
40. Což nevíš, že Bohu náleží království na nebesích i na zemi a že On trestá, koho chce, a odpouští, komu chce? A Bůh je všech věcí mocen.
41. Posle, nermuť se kvůli těm, kdož předhánějí se v nevěrectví! Ti patří k těm, kdož říkají ústy svými „Uvěřili jsme!“, zatímco v srdcích svých neuvěřili, a k těm, kdož vyznávají židovství a horlivě naslouchají lžím a naslouchají i lidem jiným, kteří k tobě nepřicházejí. Oni přemísťují slova z jejich míst říkajíce: „Jestliže je vám toto dáno, přijměte to, avšak není-li vám to dáno, dejte si pozor!“ A koho Bůh chce uvést v pokušení, tomu ty ničím u Boha nepomůžeš. A to jsou ti, jichž srdce Bůh nehodlá očistit - těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný.
42. Naslouchají lžím a pohlcují to, co neprávem získali. Přijdou-li k tobě, pak mezi nimi buď rozsuď, anebo se od nich odvrať! Odvrátíš-li se od nich, nemohou ti nikterak uškodit, však budeš-li soudit, suď mezi nimi spravedlivě, neboť Bůh věru miluje spravedlivé.
43. A jak by si tě mohli vybrat za soudce, když mají Tóru, v níž je obsažen rozsudek Boží? Potom se však od ní odvrátili - a nejsou tedy věřící.
44. A seslali jsme Tóru, v níž je správné vedení i světlo, aby podle ní soudili proroci, kteří se odevzdali do vůle Boží, ty, kdož vyznávají židovství; a aby rabíni a učení rozhodovali podle toho, co jim bylo svěřeno ke střežení z Písma Božího a čeho byli svědky. Nebojte se lidí, nýbrž bojte se Mne a nekupujte za Má znamení věci ceny nicotné! Ti pak, kdož nesoudí podle toho, co seslal Bůh, jsou nevěřící.
45. A předepsali jsme jim v Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a za zranění mstu. A kdo místo toho dá almužnu, bude to pro něj vykoupením z hříchů. Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou nespravedliví.
46. A vypravili jsme ve stopách jejich Ježíše, syna Mariina, aby potvrdil pravdivost toho, co obsaženo bylo předtím v Tóře, a dali jsme mu evangelium, v němž je správné vedení a světlo, aby potvrdilo pravdivost toho, co bylo předtím v Tóře, a stalo se správným vedením i varováním pro bohabojné.
47. Nechť vlastníci evangelia soudí podle toho, co Bůh v něm seslal; ti pak, kdož nesoudí podle toho, co Bůh seslal, jsou hanebníci.
48. I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu.
49. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co Bůh seslal, a nenásleduj jejich učení scestná a dej si pozor, aby tě neodvrátili od části z toho, co ti Bůh seslal. Obrátí-li se zády, pak věz, že Bůh je chce postihnout za některé z hříchů jejich, neboť většina z lidí jsou hanebníci.
50. Což pak oni touží po rozsudcích z doby nevědomosti? Kdo může být pro lid pevně přesvědčený lepším soudcem než Bůh?
51. Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.
52. A vidíš ty, v jejichž srdcích je choroba, horlivě mezi nimi obcházet a říkat: „Bojíme se, aby nás nepostihl obrat osudu!“ Však možná, že Bůh přinese úspěch anebo nějaké Své rozhodnutí, takže tito lidé začnou litovat toho, co skrývali ve svých duších,
53. a řeknou ti, kdož uvěřili: „Což nejsou to tíž, kteří přísahali při Bohu slavnostními přísahami, nejsou doopravdy s námi?“ Marné budou jejich skutky a stanou se z nich ti, kdož ztrátu utrpí.
54. Vy, kteří věříte! Kdo z vás se odřekne náboženství svého . . . A Bůh přivede lidi, které bude milovat a kteří budou milovat Jeho a kteří budou pokorní vůči věřícím a přísní vůči nevěřícím, budou bojovat na cestě Boží a nebudou se bát výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji uštědřuje, komu chce, a Bůh je velkorysý, vševědoucí.
55. Vaším přítelem je jedině Bůh a Jeho posel a ti, kdož věří, dodržují modlitbu, dávají almužnu a sklánějí se.
56. A kdo si bere za přátele Boha a Jeho posla a věřící, ten patří ke straně Boží - a tito zvítězí!
57. Vy, kteří věříte! Neberte si za přátele ty, kterým je vaše náboženství pro posměch a pro zábavu, ať jsou již z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, či ať jsou z nevěřících. A bojte se Boha, jste-li věřící!
58. A když voláte k modlitbě, tropí si z toho posměšky a je jim to pro zábavu - a je to proto, že je to lid, jenž ničemu nerozumí.
59. Rci: „Vlastníci Písma! Nenávidíte nás snad jedině proto, že jsme uvěřili v Boha a v to, co bylo sesláno nám, a v to, co bylo sesláno dříve? Však většina z vás jsou hanebníci.“
60. Rci: „Mám vám oznámit něco horšího než odplatu, která je u Boha? Ti, které Bůh proklel a na něž se rozhněval a z nichž učinil opice a vepře, a ti, kteří uctívají Tághúta - ti jsou v nejhorším postavení a nejdále zbloudili z cesty rovné.“
61. Když k vám přišli, řekli: „Uvěřili jsme!“ Avšak v nevěrectví přišli a s nevěrectvím odešli a Bůh nejlépe zná, co skrývali.
62. A vidíš mnohé z nich, jak pospíchají k hříchu, k nespravedlnosti a k pohlcování toho, čeho neprávem nabyli. Jak hnusné je to, co dělají!
63. Proč jim nezabrání rabíni a učenci, aby nevedli hříšné řeči a nepohlcovali neprávem nabyté? Jak hnusné je to, co provádějí.
64. A říkají židé: „Boží ruka je spoutána okovy!“ Nechť jsou jejich ruce spoutány okovy a nechť jsou prokleti za to, co říkají! Nikoliv, obě Jeho ruce jsou rozevřeny a On uštědřuje, jak chce. To, co ti bylo sesláno od Pána tvého, v mnohých z nich jen rozmnožuje vzpurnost a nevěrectví. A uvrhli jsme mezi ně nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání. A kdykoliv zažehnou oheň války, Bůh jej uhasí; a usilují šířit po zemi pohoršení, avšak Bůh nemiluje ty, kdož pohoršení šíří.
65. Kdyby vlastníci Písma uvěřili a báli se Boha, věru bychom jim vymazali jejich špatné skutky a zajisté bychom je uvedli do zahrad rozkoší;
66. a kdyby dodržovali Tóru a evangelium a to, co sesláno jim bylo od Pána jejich, věru by mohli požívat z toho, co je nad nimi i co je pod nimi. Mezi nimi je obec, jež kráčí středem, avšak jak hnusné je to, co většina z nich provádí.
67. Posle, předej to, co ti bylo sesláno od Pána tvého! Neučiníš-li tak, pak nesplníš své poslání. Vždyť Bůh tě ochrání před lidmi; Bůh věru nevede správnou cestou lid nevěřící.
68. Rci: „Vlastnící Písma, nedosáhnete ničeho, pokud nebudete dodržovat Tóru, evangelium a to, co vám bylo Pánem vaším sesláno.“ Avšak to, co ti bylo sesláno Pánem tvým, v mnohých z nich jen rozmnožuje vzpurnost a nevěrectví; však nermuť se pro lid nevěřící!
69. Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož vyznávají židovství, a sabejci a křesťané - vůbec ti, kdož uvěřili v Boha a v den poslední a dobré skutky konali, ti nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
70. A věru jsme kdysi uzavřeli úmluvu s dítkami Izraele a vyslali jsme k nim posly. Kdykoliv však k nim přišli poslové s něčím, čeho si duše jejich nepřály, část z nich prohlásili za lháře a část zabili.
71. Domnívali se, že to není zkouška, a byli slepí a hluší, leč Bůh jim později odpustil, avšak i potom většina z nich oslepla a ohluchla. A Bůh jasně zří, co dělají.
72. A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: „Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!“ A pravil Mesiáš: „Dítka Izraele, uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky.“
73. A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: „Bůh je třetí z trojice“ - zatímco není božstva kromě Boha jediného. A nepřestanou-li s tím, co říkají, věru se dotkne těch, kdož z nich jsou nevěřící, trest bolestný!
74. Proč se tedy kajícně neobrátí k Bohu a neprosí jej za odpuštění, když Bůh zajisté je odpouštějící a slitovný?
75. Mesiáš, syn Mariin, není leč posel, před nímž byli již poslové jiní. A matka jeho byla pravdomluvná - a oba se živili pokrmy. Pohleď, jak jim objasňujeme znamení, a pohleď, do jakých lží se dostali!
76. Rci: „Což budete uctívat místo Boha něco, co vám nemůže způsobit škodu ani užitek? A Bůh je ten, jenž slyšící je i vševědoucí.“
77. Rci: „Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém, mluvte jen pravdu a nenásledujte scestná učení lidí, kteří zbloudili již před vámi a dali zbloudit mnoha jiným - a ti věru zbloudili z cesty rovné!“
78. Byly proklety ty z dětí Izraele, které neuvěřily, jazykem Davida i Ježíše, syna Mariina. A to bylo za to, že neposlouchali a byli přestupníky
79. a že si vzájemně nezakazovali konání zavrženíhodného. A jak hnusné bylo to, co dělali!
80. A vidíš mnohé z nich se přátelit s nevěřícími. A to, co již dříve pro sebe si připravili, je tak hnusné, že Bůh se na ně rozhněval - a v trestu svém budou nesmrtelní!
81. Kdyby byli věřili v Boha, v proroka a v to, co mu bylo sesláno, nebyli by se s nimi přátelili, avšak mnozí z nich jsou věru hanebníci.
82. A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou židé, a ti, kdo k Bohu přidružují; a zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími přáteli věřících, jsou ti, kdož říkají: „Jsme křesťané!“ A je to proto, že jsou mezi nimi kněží a mniši a že nejsou pýchou naplněni.
83. A když slyší to, co bylo poslu sesláno, spatříš jejich oči se plnit slzami z poznání pravdy a říkat: „Pane náš, uvěřili jsme, zapiš nás mezi ty, kdož to dosvědčují!
84. Proč bychom neměli věřit v Boha a v to, co nám přišlo z pravdy, když toužíme, aby nás Pán náš uvedl do ráje spolu s lidmi bezúhonnými?“
85. A Bůh je odmění za to, co říkají, zahradami, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou. A to je odměna za to, že dobro konali.
86. Avšak ti, kdož neuvěřili a znamení Naše za lež prohlásili, ti budou pekla obyvateli.
87. Vy, kteří věříte! Nezakazujte výtečné pokrmy, jež vám Bůh dovolil, a nepřestupujte Jeho příkazy - vždyť Bůh věru nemiluje přestupníky.
88. Jezte z toho, co vám Bůh uštědřil jako dovolené a výtečné, a bojte se Boha, v něhož věříte!
89. Bůh vás nebude plísnit za lehkomyslnost ve vašich přísahách, ale bude vás plísnit za to, k čemu jste se v přísahách zavázali a nedodrželi to. Vykoupením za to budiž nakrmení deseti chudáků jídlem průměrným, jímž stravujete své rodiny, anebo jejich ošacení či propuštění otroka. A kdo k tomu nenalezne možnosti, nechť postí se tři dny - a to je vykoupení za přísahy vaše, které jste nedodrželi. Dávejte tedy pozor na přísahy své; a takto vám Bůh znamení Svá objasňuje - snad budete vděční!
90. Vy, kteří věříte! Víno, hra majsir, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné z díla satanova. Vystříhejte se toho - a možná, že budete blaženi.
91. Satan chce mezi vámi podnítit pomocí vína a hry majsiru nepřátelství a nenávist a odvést vás od vzývání Boha a od modlitby. Přestanete s tím tedy?
92. Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a mějte se na pozoru! Jestliže se však odvrátíte, vězte, že poslu Našemu přísluší toliko jasné oznámení.
93. Není hříchem pro ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, to, co pojídají, pokud jsou bohabojní, věřící a zbožné skutky konají a jsou nadále bohabojní a věřící a zůstanou bohabojnými a zbožnými. A Bůh miluje ty, kdož zbožné skutky konají.
94. Vy, kteří věříte! Bůh vás bude dozajista zkoušet něčím z kořisti, kterou na lovu získají vaše ruce a vaše kopí. A Bůh tak činí, aby poznal, kdo bojí se Ho v skrytu duše své. A kdo přestoupí po tomto zákazu, toho stihne trest bolestný.
95. Vy, kteří věříte! Nezabíjejte zvěř, jste-li ve stavu poutního zasvěcení! Kdo z vás ji úmyslně zabije, ať dá v náhradu tolik skotu, kolik zabil zvěře. A nechť dva muži spravedliví z vás to rozsoudí a nechť je to dáno jako oběť, jež dospěje ke Ka´bě. Anebo bude vykoupením nakrmení chudáků či půst, který se tomu rovná, aby tak člověk okusil následek činu svého. Bůh již vymazal to, co stalo se dříve, kdo však to bude opakovat, tomu se Bůh pomstí - a Bůh mocný je i pán pomsty!
96. Je vám dovoleno lovit v moři a mít z toho jídlo k užitku vám i pocestným; však zakázán je vám lov na souši, pokud jste ve stavu poutního zasvěcení. A bojte se Boha, k němuž budete jednou shromážděni.
97. A Bůh ustanovil Ka´bu chrámem posvátným, vztyčeným pro lidi, a ustanovil měsíc posvátný i obětní zvířata a ověnčení - a to proto, abyste zvěděli, že Bůh zná vše, co na nebesích je i na zemi, a že Bůh ví o každé věci.
98. Vězte, že Bůh je strašný v trestání Svém a že Bůh je i odpouštějící, slitovný.
99. A poslu přísluší toliko oznámení; však Bůh dobře ví, co najevo dáváte i co tajíte.
100. Rci: „Špatné a dobré si není rovno, třebaže se ti líbí mnohé z toho, co je špatné. Bojte se Boha, lidé obdaření rozmyslem - snad budete blažení!“
101. Vy, kteří věříte! Nevyptávejte se na věci, které by vás, kdyby vám byly prozrazeny, zarmoutily. Jestliže však se na ně otážete, až bude seslán Korán celý, budou vám prozrazeny - a Bůh vám to promine, neboť On odpouštějící je i laskavý.
102. A dotazovali se na ně již lidé před vámi , avšak poté se kvůli tomu stali nevěřícími.
103. A Bůh neustanovil ani bahíru, ani sá'ibu, ani wasílu, ani hámi, avšak ti, kdož neuvěřili, si vymyslili tyto lži proti Bohu - a většina z nich nemá rozum žádný.
104. Když je jim řečeno: „Pojďte k tomu, co seslal Bůh, a k poslovi!“, odpovídají: „Nám postačí, co u otců svých jsme nalezli!“ Ale což když otcové jejich nic neznali a po správné cestě nebyli vedeni?
105. Vy, kteří věříte! Za duše své jste sami odpovědni; neuškodí vám ten, kdo zbloudil, jste-li vy sami správnou cestou vedeni. K Bohu se všichni navrátíte a On vám již oznámí, co jste dělali.
106. Vy, kteří věříte! Nechť je vzato svědectví mezi vámi, když smrt se přiblíží k některému z vás, ve chvíli, kdy činí závěť. Nechť svědčí dva muži spravedliví z vás nebo dva jiní, kteří nejsou z vás, cestujete-li po zemi a postihne vás pohroma smrti. Zadržíte ty dva po modlitbě, a máte-li pochybnosti, nechť při Bohu přisahají řkouce: „Neprodáme to za žádnou cenu, i kdyby se jednalo o našeho příbuzného, a neukryjeme svědectví před Bohem dané. A kdybychom tak učinili, nechť patříme mezi hříšníky!“
107. Jestliže se však ukáže, že oba si zaslouží obvinění z hříchu, pak nechť místo jejich zaujmou dva jiní z těch, kdož více si toho zasluhují a jsou přáteli (umírajícího?), a nechť přísahají při Bohu: „Věru je naše svědectví pravdivější než svědectví oněch dvou a my se nedopustíme přestupků, jinak bychom patřili mezi nespravedlivé!“
108. A toto je nejvhodnější k tomu, aby vydali svědectví v jeho pravé podobě, anebo aby se báli, že jejich přísaha bude odmítnuta poté, co poruší své přísahy. A bojte se Boha a naslouchejte! Bůh nepovede cestou správnou lid hanebníků.
109. V den, kdy Bůh shromáždí posly, řekne jim: „Co bylo vám odpověděno?“ I odvětí: „Nemáme o tom vědomosti žádné, Tys věru ten, jenž sám zná nepoznatelné.“
110. A hle, řekne Bůh: „Ježíši, synu Mariin, pomni milosti Mé, kterou jsem prokázal tobě i matce tvé, když podpořil jsem tě duchem svatým a hovořils s lidmi v kolébce i jako dospělý; když naučil jsem tě Písmu, moudrosti, Tóře i Evangeliu; a když vytvořils z hlíny podoby ptáků z dovolení Mého a dýchls na ně a staly se ptáky skutečnými z dovolení Mého; a když uzdravils slepého a malomocného z dovoleni Mého a dals vstát mrtvým z hrobů z dovolení Mého. A odehnal jsem od tebe dítka Izraele, když přišels k nim s důkazy jasnými a když řekli ti z nich, kdož neuvěřili: Tohle není leč kouzelnictví zjevné!
111. A když jsem vnukl apoštolům: ,Věřte ve Mne a v posla Mého!' a oni odpověděli: ,Uvěřili jsme a dosvědč, že jsme do vůle Tvé se odevzdali!'„
112. A hle, pravili apoštolové: „Ježíši, synu Mariin, může nám Pán tvůj seslat z nebe stůl prostřený?“ I odvětil: „Bojte se Boha, jste-li věřící!“
113. Řekli: „Chceme z něho pojíst, aby upokojila se srdce naše a abychom zvěděli, žes k nám mluvil pravdu, a mohli pak být svědky o tom!“
114. I zvolal Ježíš, syn Mariin: „Veliký Bože, Pane náš! Sešli nám stůl prostřený z nebes, jenž svátkem bude pro nás, jak pro prvního, tak i pro posledního z nás, i znamením od Tebe! A dej nám příděl štědrý, vždyť Tys nejlepší z uštědřovatelů!“
115. I řekl Bůh: „Dozajista vám jej sešlu. Kdokoliv z vás však bude i potom nevěřící, toho potrestám trestem, jakým jsem nepotrestal nikoho z lidstva veškerého!“
116. A hle, pravil Bůh: „Ježíši, synu Mariin, zdaž jsi to byl ty, kdo řekl lidem ,Vezměte si mne a matku mou jako dvě božstva vedle Boha'?“ I odpověděl: „Sláva Tobě! Nebylo na mne, abych říkal něco, k čemu jsem neměl právo! Kdybych to byl býval řekl, byl bys to dobře věděl, neboť Ty znáš, co je v duši mé, zatímco já neznám, co je v Tvé duši, vždyť Ty jediný znáš nepoznatelné.
117. Neříkal jsem jim, leda to, cos mi nařídil, to jest: Uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! A byl jsem svědkem o nich, dokud jsem žil mezi nimi. A když jsi mne povolal k Sobě, byls to Ty, kdo byl nad nimi dozorcem - a Tys svědkem věcí všech.
118. Potrestáš-li je - vždyť jsou služebníky Tvými; odpustíš-li jim - vždyť Tys věru mocný i moudrý!“
119. I řekne Bůh: „Toto je den, kdy prospěje pravdomluvným pravdomluvnost jejich.“ Pro ně jsou určeny zahrady, pod nimiž řeky tekou, a v nich nesmrtelní navěky budou. A Bůh v nich nalezne zalíbení a oni naleznou zalíbení v Něm a to úspěch bude nesmírný.
120. A Bohu náleží království na nebesích i na zemi i vše, co je mezi nimi - a On nade všemi věcmi je mocný!