======Historická antropologie====== ===== Úvod ===== Předmětem dané práce je téma týkající se historické antropologie. Čtenáře své práce bych tímto rád seznámil nejen s pojmem historická antropologie, ale s hlavními představiteli a obdobím raného novověku, tak podstatným pro historickou antropologii. Neméně důležité mi přijde seznámit čtenáře i se samotnou antropologií. Toto téma mi bylo přidělelo za účelem udelení zápočtu panem docentem Kokaislem, kterému bych za tuto příležitost rád poděkoval. „//Lidé dělají své dějiny sami, ale nedělají je tak, jak jim napadne, za okolností, které si sami zvolili, nýbrž za okolností, které tu bezprostředně nacházejí, které jsou jim dány a které zdědili z minulosti//“, napsal už v roce 1852 Karel Marx. ===== Literární rešerše ===== ==== Pojem antropologie ==== Například Vladimír Šedivý uvádí tuto definici: //Antropologie je v první řadě teoreticko-empirickou vědou o člověku a jeho kultuře. Je tedy zaměřena na biologickou, psycho-sociální a kulturní podstatu člověka. Konkrétně se tato empirická disciplina zabývá stavem, proměnami a diferenciací subjektů člověka a kultury v čase a prostoru. Zabývá se morfologickou, fyziologickou a kulturní variabilitou člověka, která u prvních pojmů vznikla na základě genetickém, včetně proměnlivostí jeho chování, která je díky jeho adaptabilitě vůči působení z okolí spoluvytvářena a projevuje se ve vzájemných interakcích s danými složkami životního prostředí jako výsledný fenotyp lidí. Poznatky antropologie jsou široce použitelné v jiných aplikačních vědách (např. lékařství, psychologie, stavebnictví jako součást techniky, kriminalistika aj.) a systémově vydělených vědních oborech (ergonomie, sport, ekologie člověka apod.).// Je obecně známo, že slovo antropologie pochází z řečtiny a je složeno ze dvou slov (anthropos = člověk, logos = slovo, myšlenka, přeneseně věda). První slovo antropos Platon gramaticky určil jako složeninu tří slov, jež znamenají „zkoumajícího to, co vidí“. Proto je nutno dobře znát člověka. Protagoras pak člověka definoval: //Člověk je měrou všech věcí, jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou//. Jako předměty zkoumání antropologie jsou zde dva základní objekty, pochopitelně člověk (vše vrozené, geneticky dané), ale také kultura (vše naučené), bez které nelze mluvit o člověku, natož nelze objasnit jeho samého. ==== Pojem historická antropologie ==== Přesné vymezení termínu není stanoveno. V širším pojetí lze konstatovat, že historická antropologie se zabývá studiem pozůstatků člověka, který žil v minulosti. O definici se snaží Šotola s Krejčí://Historická antropologie je proklamována jako mladý, dynamicky se rozvíjející směr historiografie, který ovšem usiluje o překročení úzkých hranic vlastního oboru.// Rovněž o definici se pokouší i v úvodu knihy van Dülmen: //Historická antropologie staví konkrétního člověka s jeho jednáním, myšlením, pocity a utrpením do středu historické analýzy. Na rozdíl od filosofické antropologie, která se ptá po obecně platných rysech lidství v dějinách, se historická antropologie zaměřuje na zvláštnost a svébytnost lidského jednání.// Jako rozumově nejschůdnější je jeví charakteristika, že historická antropologie si klade za cíl studovat z archivních pramenů mentalitu a každodenní život našich časově vzdálených předků, jejich kulturu, životní styl, jejich zkušenosti a tradice, z nichž ve svém světě vycházeli. Historická antropologie staví do ohniska svého zájmu člověka v jeho zvláštnosti, ucelenosti a závislosti na přírodě, společnosti a kulturní tradici. Dějiny jsou pojímány jako dílo vytvářené lidmi, a naopak člověk je definován jako dějinami formovaná bytost. __Historie pojmu__ Dle studovaných zdrojů se počátky datují od konce 80. let 20. století a jsou úzce spjaty s německým dějepisectvím raného novověku. Hlavní centrum historicko-antropologického bádání je bezpochyby sárská universita v Saarbrückenu a časopis //Historische Anthropologie. Kultur – Gesellschaft – Alltag// (publikovaný od roku 1993). Za zakladatele tohoto zcela zavedeného časopisu považujeme Alfa Lüdtkema, Hanse Medicka společně s Richardem van Dülmenem. Wikipedie dodává: //Tento směr čerpá informace z etnologie, dějin sociologie, dějin lidové kultury, dějin každodennosti, dějin mentality a mikrohistorie// __Mikrohistorie__ 70. a 80. léta 20. století, kdy je kladen důraz na dějiny lidové kultury a vrací se zpět k vyprávění. Ovšem dnes tento směr nesehrává významnou roli v teoretických diskusích. Tento směr byl reakcí na braudelovský strukturálně funkcionalistický historiografický model. __Postavení žen__ Kubeš píše: //Ženám se tak konečně dostalo výrazné pozornosti historiků, kteří odhalili, že žena byla vždy subjektem, který aktivně utvářel své postavení a že pohlaví je pouze proměnlivý kulturní konstrukt.// Autoři úmyslně nehovořili v dílech o postavení ženy, nahlíželi na ženy jako na feministky. Postupem času ovšem autoři začali orientovat ve svých pracích výzkum ve prospěch žen, na analýzu jejich postavění v mezilidských a mezipohlavních vztazích. Aktivními autorkami v tomto směru byly Carola Lippová či Gisela Bocková. ==== Dnešní pohled na historickou antropologii ==== V dnešní době je však nutné podotknout, že zájem výzkumu historické antropologie je zaměřen na raně novověké dějiny. Lidská společnost se vyvíjí a následně modernizuje. Historická antropologie se i tak zaměřuje na: a) dějiny rodu b) čarodějnictví c) otázku vzpoury d) kriminalitu a násilí v dějinách e) náboženství a zbožnost f) interakce elitní a lidové kultury g) chápání pojmu "cizí" Nejvíce pozornosti soudobí autoři ve svých dílech věnují zejména otázce kriminality a násilí v dějinách a také čarodejnictví a magie (německy píšíci autoři hovoří o tvz. "Hexenforschung" - výzkum čarodejnictví) ==== Hlavní představitelé ==== * Richard van Dülmen * Hans Medick * Robert W. Scribner * Alf Lüdtke * Gert Dressel * Zdeněk Nešpor * Jan Horský Nejvýznamnější a nejuznávanější autor: __Richard van Dülmen__ Narozen 3.května roku 1937 v Cloppenburgu. Student historie, filozofie a teologie na univerzitách v Münsteru, Würzburgu a Mnichově. Byl řádným profesorem na univerzitě v Saarbrückenu v Německu. Věnoval se dějinám raného novověku a byl uznávaným specialistou na problémy tzv. mikrohistorie, především na otázky výjimečných situací. Založil a redigoval časopis Historische Anthropologie. Van Dülmen stavěl na popisu výjimečných historických situací a nastolování otázek, k jejichž zodpovídání využíval spíše sociologicko-antropologických metod než metod tzv. „historie velkých dějin“. Za hlavní charakteristický rys raného novověku považoval van Dülmen právě stavovský způsob života. Ale už v 18. století byly vidět známky jeho rozpadu, i když mentálně, v hlavách lidí tento stav ještě století pokračoval. **Specializace z něj učinila jednoho ze zakladatelů přístupu k historickému zkoumání z antropologického hlediska.** Umírá dne 18. ledna 2004 v Erfurtu v Německu. tvorba: * Kultura a každodenní život v raném novověku * Divadlo hrůzy * Bezectní lidé ==== Raný novověk ==== Že je v této práci zmíněn právě raný novověk jako epocha lidských dějin není náhodou. Období raného novověku, tedy období vymezené koncem středověku a až po francouzskou revoluci, poskytuje především historickým antropologům hojnost materiálů pro práci a bádání. Pro raný novověk jsou charakteristické tyto signály, které vyvolaly jeho počátek - rozmach renesance a humanismu a zaoceánské výpravy Španělů a Portugalců či protestantská reformace. Hlavní pozornost se zaměřuje na člověka. Vědci začínají studovat antické dějiny, aby se z nich poučili a vyzdvihují do povědomí jednotlivé lidi, nikoli svaté. To dává za vznik nejdůležitějšímu převratu v myšlení - humanismu. Mezi další změny, které ovlivnily chápání člověka a urychlily reformy, můžeme považovat například vynález knihtisku nebo objevení Ameriky, následný námořní obchod a prosazení myšlenky, že Země není střed vesmíru. **__Charakteristické rysy raného novověku__** __Politické dění__ Nejvýznamnější politickou událostí období raného novověku je spor mezi katolíky a nekatolíky v Českých zemích, který se začal přiostřovat po odstoupení Rudolfa II. a nejenom u nás začíná vznikat Protestantská unie proti Katolické lize. Evropa se tak rozdělila na dva tábory. Spor vyústil v Třicetiletou válku (1618-1648). Dochází též ke vzniku nového typu státu, který je teritoriálně vymezen a v čele stojí panovník. Převládajícím a hlavním mocenským směrem je absolutismus. Absolutistický panovník se vymezuje proti svým poddaným, chápe je jako personální ztělesnění státu. __Společenský vývoj__ Důležitým počinem bylo zrušení feudalismu, neboli vlastnictví majetku či pozemku lenním pánem a jeho udělování nevolníkům, vazalům. Spolu s tím končí také epocha cechů a stavů a jejich postavení ve městě. Expanze evropských států na nově objevená území vedla také ke změně struktur světového obchodu. Dosavadní struktury byly vystřídány kolonialismem a zámořským obchodem, v němž hrály hlavní úlohu velmoci Španělsko, Portugalsko, Nizozemí, Velké Británie a Francie. __Školství a vzdělání__ Rozvoji vzdělání nepochybně napomohl vynález knihtisku Johannese Gutenberga. Do škol chodili pouze chlapci, dívky z šlechtických a bohatých měšťanských rodin měly domácí učitele. Žáci se učili latinu, matematiku, dějiny antiky a své země. Roku 1780 byla uzákoněna nucená povinnost školní docházky a od r. 1785 nařízeno vyučování v němčině. Školní rok končil zpravidla 1. května, protože děti místo školy raději pásly dobytek a 1.5. byl obyčejně první den pasení. __Věda__ Zásadní změnu přinesl vynález parního stroje Jamesem Wattem v 18. století. Parní stroj umožnil větší produktivitu, zvláště v hutním průmyslu. Díky němu se pak v dalších obdobích rozvine železniční sít. Dochází také ke změně obrazu světa, který nastolila antika díky zámořským plavbám a objevům. V letech 1519 až 1521 podnikl mořeplavec Fernão de Magalhães první plavbu kolem světa a v roce 1492 Kryštof Kolumbus objevuje Ameriku. Tyto objevy položily základ mocenského vzestupu španělského a portugalského dominia a po jejich úpadku v průběhu 17. století výstavbu anglického, francouzského a nizozemského koloniálního systému. V astronomii dochází k velké události, kdy je vynalezen dalekohled. Nejvýznamnější astronomy jsou Tycho Brahe, Mikuláš Koperník, Johannes Kepler nebo Galileo Galilei. Na základě jejich objevů a teorií je překonán antický geocentrický obraz vesmíru a vzniká nový, do jehož středu je postaveno Slunce. **__Společnost v raném novověku__** Základní jednotkou společnosti raného novověku je dům, přesněji řečeno společenstvo všech lidí dům obývajících. Počet narozených dětí v rodině se pohyboval mezi 7-8 dětmi, ovšem 15. roku života se dožilo pouhých 50-60%. Průměrný počet ve venkovské rodině byl přibližně 3. Dům řídí pán domu a to jak uvnitř, tak navenek. Společně s pánem, paní a jejich dětmi mohli žít v domě další klidně nevlastní děti, podruzi a čeleď. Čeledín či děvečka vstupuje do služeb domu pouze na určitou dobu. Celá domácnost fungovala na patriarchálním základě. ===== Závěr ===== Cílem této práce bylo sběrem dat charakteru tištěnné literatatury a internetových zdrojů blížeji seznámit čtenáře s pojmem historická antropologie. Obor zkoumání je to velmi mladý a okruh badatelů, vědců, historiků a především antropologů je malý. V části literární rešerše byli vyjmenování základní představitelé na základě autorova úsudku a výběru. Samozřejmě bylo možné uvést i jiné autory, ovšem pro názornost věci samotné shledává autor pět zahraničních a dva české zástupce za dostačující. Nutno podotknout, že mnozí autoři jsou stále aktivními a tak lze očekávat stále nová díla přispívající k problematice věci. Za nevýhodu autor práce považuje fakt, že historici a vysokolští profesoři pracující na svých historicko-antropologických studií mohou psát tzv. "do šuplíku", tedy studie nebo kniha může světlo světa spatřit se značným časovým odstupem a otázkou je, zda-li vůbec. =====Seznam použitých zdrojů===== [1] DÜLMEN, van R. (2002): //Historická antropologie. Vývoj, problémy, úkoly.// Překlad Alena Míšková a Josef Boček. Praha, 11-14 s. ISBN 80-86569-15-2 [2] KOKAISL, P. (2008): //Základy antropologie//. Praha: Česká zemědělská univerzita Praha. 93 s. ISBN 978-80-213-1722-2. [3] KOŘÍNKOVÁ, V. (2008): //Historická antropologie KSA/HIHB//. Přednáška a seminář LS 2007/2008. Filozofická fakulta MU v Brně, 13-14 s. __Internetové zdroje:__ //Historická antropologie// [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2015 [cit. 10. 6. 2015]. Dostupný z WWW: JUSTOŇ, Z. (2008): //Richard van Dülmen.// [online]. Kulturní magazín UNI, [citováno 28.5.2015] Dostupné z WWW: KUBEŠ, J. (2007-2012): //Dějiny každodennosti II 1500 - 1750 díl I.// [online] Skripta, Pardubice [citováno 28.5.2015] Dostupné z WWW: NODL, M. (2003): //Glosy historické IX// [online]. Vydavatelství Pod Čarou, [citováno 28.5.2015] Dostupné z WWW: ŠEDIVÝ, V. (2010): //Antropologie// [online]. AEE Šedivý, [citováno 28.5.2015] Dostupné z WWW: ŠOTOLA, J., KREJČÍ, A. (2002): //Historická antropologie. Vývoj, problémy, úkoly.// [online]. Fakulta humanitních studií UK v Praze a Pedagogická fakulta UP v Olomouci, [citováno 28.5.2015] Dostupné z WWW: