{{htmlmetatags>citation_title=(Co obnáší konverze k judaismu?)
metatag-dc.Title=(Co obnáší konverze k judaismu?)
metatag-author=(Lávičková, Natálie)
metatag-citation_author=(Lávičková, Natálie)
metatag-citation_publication_date=(2012/05/26)
metatag-citation_journal_title=(Hospodářská a kulturní studia (HKS) )
metatag-citation_volume=(2012)
metatag-citation_fulltext_html_url=(http://www.hks.re/wiki/judaismus_2012)
metatag-citation_publisher=(Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze)
}}

===== CO OBNÁŠÍ KONVERZE K JUDAISMU? ===== 
**Lávičková Natálie, Javůrková Lucie, Hejduková Barbora, Paurová Helena, Neužilová Klára, Kasková Tereza, Karafiátová Ivana**

//Citace//:\\
Lávičková Natálie, Javůrková Lucie, Hejduková Barbora, Paurová Helena, Neužilová Klára, Kasková Tereza, Karafiátová Ivana. //Co obnáší konverze k judaismu?.// [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze, 2012. Dostupné z: <http://www.hks.re/wiki/judaismus_2012>.

{{2014:00-0.jpg?400}} ((//Izraelská vlajka//, dostupné z: http://www.crg.cz/sekce/historie/referaty/20-stoleti/izrael/index.htm)) Izraelská vlajka



===== Úvod a cíl práce =====

Konverze představuje jedno ze základních témat religionistiky a sociálních věd. V této práci se budeme věnovat konverzi v závislosti na judaismu. Judaismus, neboli židovství, je náboženství, které nešíří svou víru misiemi, Židem se člověk narodí. Nositelem židovství je však pouze matka, je tedy děděno matrilineárně. Jak se tedy stát Židem, když se tak člověk nenarodí? Odpověď zní, že člověk musí konvertovat.

Když se v dnešní době řekne slovo konverze, většina lidí si vybaví proměnu průmyslových staveb, nebo mnohem častěji změnu zápisu dat. My se však zaměříme na konverzi náboženskou. Sloveso //konvertovat// znamená změnit, obrátit, přestoupit, přeměnit, čili vyjadřuje nějakou změnu.((//Konverze//, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/konverze-konverse/)) V náboženském pojetí to chápeme jako přechod z jedné víry na jinou. //Konvertita// je pak člověk, který na tuto jinou víru přestoupil.((KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ, //Malá ilustrovaná encyklopedie A-Ž//, s. 506)) Náboženská konverze existuje od samotného počátku judaismu a prvním konvertitou byl Abrahám. Pokud se člověk v dnešní době rozhodne konvertovat, měl by být připraven vstřebat velké množství nových informací. Judaismus totiž klade velký důraz na výchovu a vzdělání. Člověk se musí obrnit i velkou dávkou trpělivosti, což také nebývá jednoduché. 

Smyslem této práce je stručně čtenáře seznámit s charakteristikou konverze, jejím průběhem a nastínit potřebné úkony, který každý židovský konvertita musí ovládat. 

V teoretické části práce bude jednoduše charakterizován jak samotný judaismus, tak pojmy s ním spjaté. Dále bude přiblížena konverze, popsán její průběh a vymezeny rozdíly mezi konverzí muže a ženy. V praktické části srovnáme dva rozhovory uskutečněné se stejným pohlavím, avšak z pohledů různého prostředí. Tyto rozhovory se budou týkat právě konverze k judaismu.

Hlavním cílem práce je poskytnutí odpovědi na výzkumnou otázku, která zní: //"Co obnáší konverze k judaismu?"//. Zaměříme se také na další podotázku, která zní //"Co znamená slovo konverze a jaký má význam v náboženském pojetí?"//

Závěr vyhodnotí práci jako takovou, shrne rozhovory a hlavně zodpoví naší výzkumnou otázku.




===== Metodologie =====

Pro tuto semestrální práci byly vybrány dvě výzkumné metody. Nejprve byla použita kvantitativní metoda a to metoda studia oficiálních dokumentů, kdy jsme studovaly dokumenty týkající se židovství a konverze k němu. Takto získané informace byly použity v teoretické části semestrální práce. 

Pro praktickou část jsme zvolily metodu kvalitativního typu a to metodu polostrukturovaného rozhovoru. Tato metoda byla zajímavější a příjemnější díky osobnímu kontaktu s lidmi, kteří nám ochotně poskytli potřebné informace. Během realizace samotného rozhovoru jsme si zapisovaly poznámky a používaly jsme diktafon v mobilu.

Pro náš výzkum jsme vybraly pouze dva respondenty. Prvním respondentem, kterého jsme kontaktovaly, byla dvacetiletá Tereza. Tereza je původem Češka a v České republice také dlouho žila. Získala však izraelské občanství a dnes žije převážně v Izraeli. Má židovskou matku a podstoupila //aliju//, což je proces, kdy se Židé přistěhují do Země svaté ((KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B., //Základy asijských náboženství: I. díl//, s. 66)), a právě z tohoto důvodu jsme si ji vybraly. Kladem bylo také to, že studuje na ČZU, takže nebyl problém se s ní spojit a domluvit se na dnu uskutečnění rozhovoru. 

Druhým respondentem pak byla šedesáti čtyřletá paní Fantová, která je rozená Židovka. Sehnaly jsme ji přímo v Židovské obci, kam jsme se vydaly. Paní Fantová si zprvu myslela, že chceme k judaismu konvertovat, a tak byla velice nadšená. S politováním jsme ji však vyvedly z omylu a poprosily jsme ji, jestli by nám mohla zodpovědět pár našich otázek, případně doplnit nějaké další informace o konverzi.

Obě respondentky byly velice milé, přívětivé a ochotné odpovídat na naše předem připravené dotazy. Všechny námi položené otázky byly zodpovězeny, tedy až na jednu, na kterou však paní Fantová neznala odpověď. Ptaly jsme se jí na otázku:  //„Jak moc se konverze odlišuje v ČR a v Izraeli?“//. Bohužel paní Fantová toto nemohla zhodnotit, neboť v Izraeli nikdy nebyla.



===== Literární rešerše =====

Tématem konverze se zabývalo mnoho lidí. Za zmínku stojí spisovatelé jako Ivana Noble s Jiřím Hanušem (//Konverze a konvertité//), Emanuel Žák (//Konvertité: obrazy ze života některých předních konvertitů dnešní doby ve světle jejich vlastního doznání//), H. Newton Malony (//Handbook of Religious Conversion//), Daniel Mayer (//Konverze k judaismu//) a mnoho dalších.

O konverzi k judaismu se lze dočíst v knize //"Kdo jsou Židé?"// od Paula Spiegela, který konverzi popisuje jako velmi zdlouhavý a nesnadný proces. Člověk, který se chce stát Židem, vyhledá rabína a podá u něj žádost. Rabín ale musí ze začátku žádost odmítnout. Adept o konverzi může po určité době opět podat žádost, která bude znovu zamítnuta Rabínem. A takhle může být odmítnut třeba třikrát, někdy i vícekrát. Přijetí žádosti tak může trvat třeba jeden rok. Rabín žádost přijme teprve, když je přesvědčen o opravdovém zájmu člověka o konverzi. Po schválení žádosti nastává druhá fáze a to učení. Konvertita se musí naučit Písmo, zákony, musí znát tradice, melodie modliteb a samozřejmě musí umět alespoň částečně hebrejsky, aby se mohl modlit. Každý musí znát pravidla, podle kterých se řídí život ženy a muže. Konverze tedy není vůbec jednoduchá a může trvat několik let, předpokládaná doba je však jeden až tři roky. ((SPIEGEL, P., //Kdo jsou Židé?//, s. 14-17))

Rozličné úhly pohledu na problematiku konverzí můžeme najít v díle od výše zmiňovaných autorů Ivany Noble a Jiřího Hanuše. V knize //"Konverze a konvertité"// se autoři věnují otázce konverzí z hlediska psychologie, náboženské pedagogiky a sociologie. Dále se zaměřují na historicko-teologické reflexe významných osobností a jejich vlastní konverze, popř. náhledu na obrácení k víře. Mnoho lidí svůj postoj ke konverzi zveřejňuje prostřednictvím umění. Jedním z příkladů je film režiséra Krzysztofa Zanussiho //Život jako smrtelná choroba přenášení pohlavní cestou//, který se zabývá otázkami o zvažování smyslu víry a náboženství, pokory a nalezení skrytého řádu věcí. Publikace obsahuje nejen příběhy jednotlivých osobností, jež prošli konverzí, ale také jak bylo slovo //konverze// chápáno v průběhu několika staletí až po současnost. ((HANUŠ, J. a NOBLE, I. (EDS.), //Konverze a konvertité//))

Dalším autorem věnující se konverzi je Daniel Mayer, bývalý pražský rabín, který vytvořil publikaci //"Konverze k judaismu"// s podtitulem //"V zrcadle židovské ústní tradice a historie"//. Autor se především soustředil na konvertity a proces konverze v tzv. //tora še-bi-chtav// (ústní tradice, která sestává z obou //talmudů// a řady //midrašim// (metody výkladu //Tóry//)). Podle Mayera je konverze, která je konána s vážnými úmysly, nejen jedinečným procesem, na jehož konci se stává konvertita novým člověkem (a tím tedy plnoprávným Židem), ale také je nedělitelnou součástí židovského národa. Po konverzi je život konvertity změněn, protože přijal novou pravdu a víru a tím se stal úplně novým člověkem, který nemá žádnou minulost a jeho minulé hříchy mu Bůh promíjí (toto rušení se ovšem netýká všech hříchů, které měl konvertita před konverzí k judaismu). Konvertita má stejné povinnosti jaké jsou předepsány v Desateru, i když jeho rodina nebo příbuzní nekonvertovali k judaismu. Na druhou stranu konvertita nesmí plnit přání svých rodičů, které by byly v rozporu se zákony Tóry. Konverze byla a je čistě náboženským aktem, a proto hlavní podmínkou, kterou musí //proselyta// splnit, je přijetí na sebe //jha// Tóry a přikázání. Musí tedy bezvýhradně přijímat všechny ustanovení, jak psaných zákonů, tak ústní //Tóry// (neboli ústní tradice). Člověk konvertující na judaismus musí prohlásit před rabínským soudem složeným ze tří soudců, že je schopný splnit všechny ustanovení //Tóry//. Před samotným aktem přijetí konvertity musí dojít k oboustranné připravenosti. Konvertita musí projevit, že o přestup a přijetí do židovského národa stojí a chce být přijat. Na druhé straně rabínský soud vystupuje jako „vyslanec“ židovského národa, který jeho jménem přijímá konvertitu do svého kruhu. Rabínský soud nepotvrzuje pouze právní akt, ale vyjadřuje svůj souhlas s tím, aby se konvertita stal nedílnou součástí židovského národa. V konečné fázi konverze je u mužů ještě podmínkou //obřízka// a následně ponoření do rituální lázně, které se provádí jak u mužů, tak také u žen. ((MAYER, D., //Konverze k judaismu v zrcadle židovské ústní tradice a historie//, s. 18-20))

V židovském časopisu //"Maskil"// se můžeme dočíst o postupu konverze k judaismu u progresivního //bejt-dinu// (rabínský soud). Tyto konverze nejsou ani snadné, ani rychlé. Mnozí, kteří tuto cestu konverze nastoupí, nikdy nedosáhnou cíle. Ne proto, že by byli odmítnuti rabíny, ale proto, že sami dojdou k poznání, že upřímně nemohou spojit svůj osud s židovskou komunitou. "Nežidy" může studium judaismu přitahovat z mnoha různých důvodů. Většina přijde proto, že mají židovského partnera a chtějí se o jeho víře dozvědět víc. Jiní přišli v minulosti do kontaktu s Židy, u dalších pramení jejich náklonnost k židovství ze studia židovské historie nebo bible. Ať je jejich počáteční motivace jakákoliv, na konci celého procesu musí ti, kteří se skutečně rozhodnou pro konverzi, být osobně oddáni židovskému náboženství i národu. Lidé, kteří si židovství zvolí, vrostou do židovské komunity. Jejím úkolem je poskytnout jim zázemí k tomu, aby mohli plně rozvinout svou schopnost žít židovským životem. Zájemce se začíná účastnit židovských rituálů a bohoslužeb. Navštěvuje rok trvající kurz judaismu a v průběhu židovského roku zažívá celý cyklus svátků. Písemně reflektuje své nahlížení na židovské hodnoty a styl života, uvědomuje si, kteří lidé a které události nejvíce ovlivňují jeho chápání judaismu a podobně. V závěrečné fázi předstupuje dotyčný před //bejt din// a podstoupí předepsané rituály //mila// (//obřízka// u mužů) a //tevila// (ponoření do //mikve//). Úspěšný kandidát poté dostane certifikát o konverzi a při nejbližší //šabatové// bohoslužbě je obvykle náboženským způsobem (požehnání apod.) přivítán do komunity. Od tohoto standardního postupu se postup vychyluje pouze v případech, kdy je třeba brát zvláštní ohledy (například pokud je kandidát v pokročilém věku nebo je nemocen) a i tehdy musí být rabíni zcela přesvědčeni o jeho upřímnosti. Jinak je postup v přijímání konvertitů přísný. Židé se od výše popsaného postupu neodchylují, neboť věří, že nakonec každý člověk může vést skutečně židovský život pouze tehdy, pokud vážně zpytuje své náboženské pohnutky a postoje. Všechna stádia a procedury procesu konverze napomáhají tomuto způsobu sebepoznání a zrcadlí hodnoty, které jsou nedílnou součástí progresivního chápání judaismu. ((MORGAN, F., Odpovědi na nejrozšířenější mýty o progresivním judaismu – 2. část. //Maskil//. [online] červen 2006. [cit. 2012-06-09]. Dostupný z: http://maskil.cz/5766/9.pdf.))


V díle //"Judaismus - Zjevení a tradice"// od Michaela A. Fishbana nalézáme zmínky o tom, že se k židovskému národu mohl připojit každý, kdo zachovával smlouvu a plnil její závazky. Izraelský lid představoval na jedné straně „přirozený“ národ, jenž se vymezoval svým zvláštním náboženským životem, takže všichni, kdo se v něm narodili, byli Izraelité zachovávající Mojžíšův zákon. Příkladem takového náboženského etnika jsou starověcí Řekové a Číňané. Každý, kdo se narodil v kmenovém společenství či svazku, dodržoval kmenové zvyky a obřady. Avšak v době, kdy se začal formovat judaismus (od třetího století př. n. l.), se začal rozvíjet fenomén, který bývá někdy zmiňován jako „náboženství spásy", které se však vůbec nezakládalo na primárním přičlenění, jaké představovalo zrození či původ, ale spíše na sekundárním členství, přijímáním skrze zvláštní iniciační obřad či rituál konverze. Již společnost starého Izraele v dávných biblických dobách měla rozvinutou proceduru pro přijímání pohanů do společenství smlouvy (sňatkem u žen, obřízkou u mužů) se všemi etnickými i rituálními právy. Když však i judaismus rozvinul v helénském období ideologii a praxi konverze a začal hlásat svou teologii příslušníkům jiných národů, znamenalo to něco zcela nového. Judaismus se tak otevřel duchovnější formě příslušnosti. Jakmile někdo prošel procedurou konverze, byl ve všech ohledech Žid a jeho potomci se považovali za tzv. „//Židy od přirozenosti“//. Základem judaismu je uzavřené náboženské společenství, jež se ovšem zároveň otevírá všem, kdo by chtěli přijmout jeho nauky.((FISHBANE, M. A., //Judaismus - Zjevení a tradice//, s. 23 - 24))





===== Vlastní práce =====

__**TEORETICKÁ ČÁST**__

**Stručná charakteristika judaismu**

Judaismus se jako pojem nedá jednotně definovat. Popisuje jak náboženství, tak i kulturní, sociální, filosofické či politické prostředí. Židovství se týká celého způsobu bytí člověka a nevynechává žádnou oblast života, těla, vztahů ani společnosti. Podle biblicko-židovského chápání je život posvátný, proto židovské tradice přijímají člověka kladně, ale i s jeho zápory.((//Judaismus//, IEncyklopedie, dostupné z: http://www.iencyklopedie.cz/judaismus/)) Judaismus je obecně popisován nikoli jako náboženství, nýbrž jako "způsob života". ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 77))

Judaismus je nejstarší monoteistické náboženství založené na víře v Boha Stvořitele a Vládce světa. Pramenem židovské víry je //Tóra// (hebrejsky učení) zahrnující soubor pravidel a zásad. V nejširším pojetí je Tóra souhrnem dvou vzájemně spojených částí – //Tóry psané// a //Tóry ústní//. //Psanou Tórou// Židé rozumí Hebrejskou bibli. Nejběžnějším označením Hebrejské bible je //Tanach//. Člení se na tři základní části: //Tóru, Proroky a Spisy//. Největší úctě se těší //Tóra// – //Pět knih Mojžíšových//. Mojžíšovy knihy nejsou pouze kronikou počátků lidského pokolení a vylíčením dramatických osudů patriarchů a izraelských kmenů, jejich nedílnou součást tvoří i 613 příkazů (//micvot//)((PUTÍK, A., //Židovské tradice a zvyky//, s. 6)) 

//Micva// (pl. //micvot//) je náboženský předpis či přikázání. Podle talmudské tradice je celkem 613 přikázání (//targaj micvot//). Věřící Žid se musí snažit, aby je všechny splnil. Jsou to příkazy Boží, které Bůh uložil svému lidu na hoře Sinaj. Tato přikázání jsou vyvozeny z //Tóry//). Mnoho je jich spjato buď s denním životem v Izraelské zemi, nebo s činností v Chrámu. 248 je kladných příkazů (//micvot ase//; „příkazy musíš“), podle nichž se řídí chování Židů, a 365 záporných (//micvot lo-ta´ase//; „příkazy nesmíš“). Tato víra či „náboženství“ vyžaduje od jednotlivých Židů poslušnost a souhlas s mnoha zákony, zvyky a praktikami. ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 77, 115, 116))

{{2014:zide:zid_stojici_u_zdi_narku.jpg|}} \\
Žid stojící u Zdi nářků((//Žid//, dostupné z: http://www.studentpoint.cz/3-vzdelani/5473-unor-2012-v-zidovskem-muzeu/#.T-njSpIqhS8)) \\
{{2014:zide:tora.jpg|}}\\ Tóra((//Tóra//, dostupné z http://www.doopravdy.cz/judaismus/images/Sefertora.jpg)) 


**Náboženská konverze**

__Charakteristika náboženské konverze__

Náboženská konverze byla již od vzniku psychologie náboženství jedním z jejích nejčastěji zkoumaných fenoménů. Mnoho psychologů, ale i výzkumníků z jiných vědeckých disciplín (sociologie, antropologie, etnologie, historie), zaměřilo svoji pozornost na tento specifický náboženský fenomén. Vědecký zájem o náboženskou konverzi přinesl mnoho přístupů, pokusů o vysvětlení samotné konverze či procesů, které v rámci ní probíhají. ((HALAMA, P. a kol., //Religiozita, spiritualita a osobnost – Vybrané kapitoly z psychologie náboženstva//,  s. 12, dostupné z: http://www.psychologia.sav.sk/religiozita.pdf))

Slovo //konverze// pochází z latinského //conversio//, což znamená „obrácení“. Používá se v náboženském jazyce k vyjádření skutečnosti obrácení se k Bohu. To znamená, že konvertita opustí víru, kterou považuje za mylnou, ve prospěch víry, o které věří, že je ta pravá. Tato změna však může být posuzována jak pozitivně, tak negativně. Záleží na tom, z jakého úhlu se na věc díváme. ((BOËLLE, C., CHEMLA, CH., RASTETTER, N., //Klíč k náboženství - srovnání čtyř největších světových náboženství//, s. 62-63)) V náboženském pojetí to chápeme jako přechod z jedné víry na jinou. //Konvertita// je pak člověk, který na tuto jinou víru přestoupil. ((KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ, //Malá ilustrovaná encyklopedie A-Ž//, s. 506)) 

V rámci psychologie náboženství existuje více definic náboženské konverze. Například Kenneth I. Pargament definuje náboženskou konverzi jako změnu v sebe-systému, která se týká toho, co konkrétní osoba považuje za posvátné. J. Szmyd zase považuje za náboženskou konverzi radikální transformaci vědomí: názorů, přesvědčení, citů, a v krajních případech hlubokou přeměnu celého vnitřního života, duchovna, světonázorové a hodnotové orientace jednotlivce i celé sféry postojů a chování. Lewis R. Rambo uvádí, že náboženská konverze je proces náboženské změny, která pobíhá v dynamickém poli osob, událostí, ideologií, institucí, očekávaní a zážitků. C. Ullman za nejčastější definici náboženské konverze považuje náhlý náboženský zážitek, který vede ke zvýšenému zaangažovaní se v náboženském životě. Když se na tyto definice podíváme blíže, můžeme vidět, že všechny zdůrazňují hlavní charakteristiku konverze - změnu. Náboženská konverze totiž vždy přináší změnu do života konvertity. ((HALAMA, P. a kol., //Religiozita, spiritualita a osobnost – Vybrané kapitoly z psychologie náboženstva//,  s. 16, dostupné z: http://www.psychologia.sav.sk/religiozita.pdf))

Původně byla konverze teologickým pojmem, který se dával do souvislosti s přijímáním křesťanského učení a začleněním se do „společenství věřících“. Později se slovo konverze začalo používat na vyjádření náboženské transformace jedince. ((Cigán, J., //Konverzia, jej typológia a struktura//, s. 4, dostupné z: http://is.muni.cz/th/165684/ff_b/Bakalarska_praca.pdf))

Náboženská víra formuje člověka a souvisí i s jeho potřebami. Každý člověk volí to náboženství, které cítí jako nejvíce hodnotné, které nejlépe vyhovuje jeho duševním dispozicím. Můžeme rozlišovat tři motivace, které člověka vedou k náboženské víře. První je motivace transcendentní. Tato motivace je výrazem existenciální a intelektuální citlivosti člověka. Druhá motivace je motivace psychologická, která specifikuje odklon od ateismu ke zcela určité formě náboženství a vypovídá o základních potřebách člověka a jeho osobnostním nastavení. Třetí rovinu představuje motivace sociologická, která je rozhodující pro vstup do konkrétní náboženské skupiny a konkrétních mezilidských vztahů.  ((//Náboženská konverze a osobnostní vzorce//. Sžíravá touha po Bohu – konverze, dostupný z: http://web.katolik.cz/feeling/7_17.htm#4 ))



__Konverze k judaismu__

Judaismus se oproti jiným náboženstvím (jako je např. křesťanství či islám) nesnaží podněcovat konverze, zejména od té doby, co se dominantním náboženstvím stalo křesťanství. Tehdy Židé začali žít v uzavřených komunitách. Některé texty //Talmudu// tak svědčí o skutečném nedůvěřování konvertitům. Židovské náboženství totiž uznává jen upřímné konverze. Ten, kdo by se snažil konvertovat ze zištných důvodů, nebývá přijat. Jedinou pohnutkou ke konverzi musí být touha žít podle zákonů //Tóry//. ((BOËLLE, C., CHEMLA, CH., RASTETTER, N., //Klíč k náboženství - srovnání čtyř největších světových náboženství//, s. 62-63))


Podle //halachy// (židovský zákon) je Židem ten, kdo se narodil ze židovských rodičů (konkrétně ze židovské matky), nebo ten, kdo konverzí přijal podle židovského zákona judaismus. Kdo se narodí ze smíšeného manželství, v němž je Židem jenom otec (tedy z nežidovské matky), musí podstoupit konverzi. ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 248))

Termín //proselyta// je řeckého původu označující toho, kdo se nenarodil jako Žid, ale dobrovolně přijal závazek dodržovat //Tóru// (první část hebrejské bible) a //micvot// (náboženské předpisy), a tak konvertuje na judaismus. Hebrejské označení proselyty-muže je //ger// a ženy //gijoret//. Obojí značí „obyvatel, cizinec“, který má stejná práva jako rozený Izraelita. Během údobí patriarchů a //prvního Chrámu// (národní svatyně určená k modlitbám k Bohu ve starověkém Jeruzalémě) byli takovými konvertity často otroci v židovských službách, kteří se vzdali //modloslužebnictví// (uctívání model či falešných bohů). Jiní vstupovali do izraelské obce sňatkem. Po celé období //druhého Chrámu// (vznikl jako rekonstrukce prvního Chrámu) a společného státu však usilovalo o vstup stále větší množství nežidů jako //gerej cedek// („upřímní“ či „spravedliví cizinci“). Ti přijímali celé břemeno //Tóry// z přesvědčení, na rozdíl od tzv. //gerej arajot// („proselytů ze strachu nebo donucení“). ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 154-156))

Náboženská konverze je tedy označení pro přijetí zcela nového náboženského vyznání ((KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ, //Malá ilustrovaná encyklopedie A-Ž//, s. 506)). Tento proces je často zdlouhavý a nesnadný. Přijat může být pouze kandidát, který chce přestoupit z nejhlubšího přesvědčení. Tento kandidát či kandidátka vyhledá rabína a přednese mu svou žádost. Podle //halachy// vyžaduje postup při přijímání uchazeče napřed varování a rozmlouvání tohoto záměru, a tak ze začátku musí rabín uchazeče odmítnout. Po určité době musí kandidát znovu navštívit rabína a znovu musí usilovat o konverzi. Opět však musí být rabínem odmítnut. A tak se to opakuje. Tento postup je však už součástí cesty ke konverzi. Jestliže po několika odmítnutích rabín uzná, že danému uchazeči vážně záleží na tom, aby byl přijat, může pak být akceptován. Z toho vyplývá, že žadatel, který si je vědom obtíží a povinností, jež ho čekají, a nemá žádné postranní motivy, a který vytrvá (třeba jen za účelem sňatku), je nakonec uvítán, poučen a iniciován a při rozhovoru s rabínem nalezne obvykle ochotné přijetí. ((SPIEGEL, P., //Kdo jsou Židé?//, s. 14–16)) ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 155))

Dříve bylo zcela běžné, že člověk nežidovského vyznání, který se chtěl stát Židem, byl nejméně třikrát odmítnut, a to třeba v časovém rozmezí jednoho roku. Uchazeč tedy musel prokázat velkou vytrvalost. Někteří rabíni odmítají ještě častěji. V každém případě s kandidátem či kandidátkou rozmlouvají, aby poznali duchovní důvody, pro které se chce člověk stát Židem či Židovkou. Spoustu kandidátů žádný rabín nikdy nepřijme. Židovští učenci totiž brzy poznají, že motivy uchazeče jsou banální, pošetilé či prostě nesprávné. Dobrý rabín rychle pozná, kdo to myslí se svým přestupem vážně, a kdo ne. ((SPIEGEL, P., //Kdo jsou Židé?//, s. 14–15))

Když adepti konečně překonají první překážku, potom je zahájena druhá fáze procesu konverze - učení. Člověk, který není Žid, musí do židovství proniknout, to znamená, že se musí naučit Písmo a zákony. Samozřejmě se musí také (alespoň částečně) naučit hebrejsky, aby se mohl modlit. Musí znát tradice, melodie modliteb a také pravidla, podle kterých se řídí život muže či ženy. Muž musí především ovládat pravidla při modlení v //synagoze//, při vyvolání ke čtení //Tóry// apod. Žena musí vědět, jak si počínat při menstruaci a kdy podle stanovených pravidel navštěvovat rituální lázeň //mikve//. Musí však také poznat, kdy má plodné dny, ve kterých může otěhotnět, a rovněž ve kterých dnech s ní nesmí její muž mít pohlavní styk. Tyto poznatky se odvíjejí od ženského cyklu. ((SPIEGEL, P., //Kdo jsou Židé?//, s. 15))

Období učení závisí na nárocích rabína a může podle okolností trvat několik let. V současnosti se velké rabináty řídí určitými pravidly, takže lze předpokládat, že přestup trvá jeden až tři roky, avšak v některých případech může trvat i déle. ((SPIEGEL, P., //Kdo jsou Židé?//, s. 14–16))

Mužský konvertita se musí zavázat, že bude plnit všechny předpisy. U mužů konvertujících na judaismus tvoří //obřízka// (odstranění předkožky) součást přijímacího obřadu. ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 155)) //Obřízka// je znamení svazku mezi Bohem a Abrahamem a jeho potomky a nejsou jí ušetřeni ani dospělí. Z toho lze usuzovat, že muž, který chce konvertovat, velmi dobře ví, proč to dělá. ((SPIEGEL, P., //Kdo jsou Židé?//, s. 15)) Kvalifikovaný //mohel// provádějící úkon obřízky pronese modlitbu s oznámením: //ve-jikare šemo be-Jisra´el… ben… // („a nechť je v Izraeli zván jménem…, syn…“). V případě, že se taková osoba už //obřízce// podrobila (např. ze zdravotních důvodů), nechá //mohel// pouze vytéct kapku krve. Muž se tedy musí podrobit //obřízce// a ponořit se do //mikve// (rituální očistná lázeň) jako součást procesu přestoupení na víru. ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 130, 131, 231))

Pro ženu je přestoupení k židovství relativně krátká, nekomplikovaná, nicméně svatá a vzrušující záležitost. Jde poprvé do rituální koupele a vykonává tam očistné úkony, které se později stanou její bytostnou součástí. Ženy musí navštívit //mikve// po uplynutí sedmi „čistých dní“ po skončení menstruace a po uplynutí předepsané doby po porodu či před svatbou. Při první návštěvě rituální koupele žena obdrží své židovské jméno. ((SPIEGEL, P., //Kdo jsou Židé?//, s. 15–16)) ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 231))

Ve všech případech obdrží //proselyta// doklad o právoplatném //gijuru// (konverzi) od //bejt din// (židovský soud, v jehož čele jsou nejméně tří kvalifikované osoby - nejčastěji rabíni). Konvertita, protože je považován za nově narozeného, dostane hebrejská jména jako „syn (či dcera) Abraháma“, který jako první obracel "Nežidy" na víru Izraele.  ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 155))


Židé jsou rozptýleni po celém světě. Izrael však přiznává všem Židům (tzn. i konvertitům) právo na návrat do Svaté země. Toto právo vyjadřuje //alija//. //Alija// znamená doslova „cesta vzhůru“ či „výstup“, zejména ve smyslu přistěhovalectví do Země izraelské ze zemí rozptýlení (//diaspor//) nebo vyhnanství. ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 15)) Žid nabývá občanství na základě //Zákona o návratu//, které je specifikované v izraelském právním řádu. Při vzniku Izraele byla v Deklaraci obsažena věta: //„obnova Židovského státu v Zemi Izrael, který otevře svoje brány každému Židovi.“ // To od roku 1950 umožňuje každému Židovi stát se novým přistěhovalcem a získat tak izraelské občanství. Osoba obdrží při příjezdu do Izraele // Certifikát nového přistěhovalce//. ((ČEJKA, M., //Judaismus, politika a stát Izrael//))


Konverze je významným faktorem zejména ve státu Izrael. ((SMEJKAL, V., BACHRACHOVÁ, H., //Lexikon společenského chování//, s. 229)) Přichází sem mnoho budoucích konvertitů dobrovolně. Úřady (např. ministerstvo pro náboženské záležitosti a vrchní rabinát) pro ně zřizují speciální //ulpanim// (studijní centra). ((NEWMAN, J. a SIVAN, G., //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//, s. 155-156))

{{2014:zide:mikve.jpeg|}} ((//Mikve//, dostupné z http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php/Mikve)) Rituální lázeň mikve
  
{{2014:zide:detska-obrizka.jpg|}} ((//Dětská obřízka//, dostupné z http://www.karaitskyjudaismus.estranky.cz/clanky/obrizka---brit-milah.html)) Mužská obřízka




__**PRAKTICKÁ ČÁST**__

Pro praktickou část jsme zvolily metodu rozhovoru. První rozhovor byl veden s dvacetiletou dívkou Terezou. Z rozhovoru vyplývá, že rodilým Židem je pouze ten, kdo má židovské předky z matčiny strany. Pokud je má z otcovy strany, tak Židem není. Pokud by se jím však chtěl stát, musí konvertovat. Konvertovat může kdokoliv, ale není to vůbec jednoduché a takový člověk se musí hodně snažit. Konvertity pak Židé častokrát uznávají více než rodilé Židy. Důvodem je to, že si tito lidé museli konverzí projít. Museli se všechno naučit, což není vůbec jednoduché. Konvertité pak většinou zůstávají dál nábožensky aktivní oproti některým rodilým, leč nábožensky "vlažným", Židům žijících v Izraeli. Ti v mnoha případech nedodržují tradice a jsou nevěřící. Dodržování tradic je ale složitá otázka, protože záleží na směru a kmenu, kterých je na světě nespočet. ((TEREZA. //Co obnáší konverze k judaismu?// [interview]. [cit. 2012-03-29]. Praha.))


Důležitým aspektem konverze je také to, kde a u jakého rabína člověk konvertuje. V Izraeli je konverze obecně lehčí a trvá většinou méně než jeden rok. V České republice může trvat klidně až 5 let. Existuje dokonce nepsané pravidlo, že by měl rabín člověka párkrát odmítnout, aby se přesvědčil, že to s konverzí myslí vážně. Dalším výrazným rozdílem je také to, že v ČR se musí zaplatit za konverzi nemalá částka, na rozdíl od Izraele, který konverzi poskytuje zdarma. Člověk, který se rozhodne konvertovat, musí ovládat hebrejštinu a písmo, aby mohl číst Tóru v originále a aby rozuměl modlitbám. Dále musí trávit víkendy ve věřící rodině a po dobu konverze musí dodržovat veškerá pravidla a tradice. Mezi těmito pravidly je například to, jak se má oblékat. Konvertita musí nosit dlouhé rukávy a nohavice, musí ctít šabat, nesmí chodit do práce nebo do školy a musí samozřejmě jíst pouze košer jídlo. ((TEREZA. //Co obnáší konverze k judaismu?// [interview]. [cit. 2012-03-29]. Praha.)) 

Také jsme se ptaly na otázky týkající se svateb mezi Židy a „Nežidy“. Dozvěděly jsme se, že civilní sňatek je sice uznaný, ale pokud lidé chtějí náboženskou svatbu, tak sňatek uzavřít nelze. „Nežid“ by musel konvertovat. V Izraeli se berou Židé s „Nežidy“ úplně běžně, ale jejich sňatek pak není na rabinátě registrován, to znamená, že je to takový nepravý sňatek. ((TEREZA. //Co obnáší konverze k judaismu?// [interview]. [cit. 2012-03-29]. Praha.))

Co se týče tolerantnosti Židů vůči konvertitům, kteří vystupují z judaismu na jiné náboženství, lze obecně říci, že Židé jsou hodně tolerantní a s tímto postupem nemají žádný problém. Záleží na každém ke kterému náboženství se přikloní. ((TEREZA. //Co obnáší konverze k judaismu?// [interview]. [cit. 2012-03-29]. Praha.))



Druhý rozhovor byl veden s šedesáti čtyřletou paní Fantovou, která je rozená Židovka. Paní působí v informačním centru v Židovské obci. Pokud chce člověk konvertovat, navštíví zprvu ji a ta ho posléze odkáže na rabinát. Z rozhovoru s paní Fantovou bylo zřejmé, že konvertovat není vůbec lehké. V České republice konverze trvá minimálně 2 roky a člověk musí být nejdříve několikrát rabínem odmítnut, aby bylo jisté, že člověk to s konverzí myslí vážně. Člověk, který konverzí projde, bývá zpravidla ortodoxní Žid a to je pak důvod, proč židovské tradice opravdu dodržuje (na rozdíl od některých halachických Židů). ((FANTOVÁ E. //Co obnáší konverze k judaismu?// [interview]. [cit. 2012-04-05]. Praha: Židovská obec.))

Žid, který má židovské předky z matčiny strany, nebo matku, která je konvertitka, se nazývá halachický Žid. Člověk, který má předky z otcovy strany, je Žid pouze napůl. Takový člověk by musel konvertovat, kdyby se chtěl stát právoplatným Židem. Pokud však člověk chce konvertovat, nezáleží na tom, jestli otec byl Žid nebo ne. Konvertovat může kdokoliv, kdo není halachickým Židem. U dětí konverze není výjimkou, ovšem s tím, že souhlas halachy uvádí rodiče.
Rodilí Židé se pak ke konvertitům nesmějí chovat nijak zle. Je to dáno zákonem. Zákonem jsou také ošetřeny sňatky. Sňatky, aby byly uznány za sňatky židovské, musejí být uzavírány pouze Židem se Židem. Pokud jeden z páru Žid není, takový sňatek nelze považovat za židovský. ((FANTOVÁ E. //Co obnáší konverze k judaismu?// [interview]. [cit. 2012-04-05]. Praha: Židovská obec.))

Co se týče konverze z judaismu na jiné náboženství, tak s tím žádný problém není. Stačí odstoupit z obce a splnit podmínky konverze daného náboženství. Odstoupení z obce (na rozdíl od konverze) dlouho netrvá. ((FANTOVÁ E. //Co obnáší konverze k judaismu?// [interview]. [cit. 2012-04-05]. Praha: Židovská obec.))




===== Shrnutí a závěr =====

Pokud se člověk rozhodne přejít z jedné víry na druhou, označujeme tento jev za náboženskou konverzi. Konverze na judaismus je dlouhý a nelehký proces. Židé totiž tvoří uzavřenou skupinu věřících lidí a do této skupiny, pokud nejsme Židé, je těžké proniknout. Člověk, musí mít dobrý důvod k podstoupení procesu konverze, protože přijat může být pouze ten, kdo chce přestoupit jen z nejhlubšího přesvědčení.

Za Žida lze označit pouze toho, kdo má židovské předky z matčiny strany. Takový Žid je podle židovského práva //halachický Žid//. Ten, kdo má židovské předky jen z otcovy strany Židem není, nebo je jím pouze “na půl“, každopádně takovýto člověk, aby se stal „právoplatným“ Židem, musí konvertovat. Pokud člověk nemá žádné židovské předky, ale chtěl by se i přes to stát Židem, musí také konvertovat.

Člověka nežidovského původu, který dobrovolně přijal závazek dodržovat //Tóru//, //micvot// a rozhodl se pro konverzi k judaismu, označujeme termínem //proselyta//. Hebrejské označení mužského //proselyty// je // ger // a ženy //gijoret//. //Proselyta// musí splnit určité požadavky, které se odvíjejí podle toho, kde a u jakého rabína se člověk rozhodne konvertovat. V Izraeli je konverze zdarma a trvá kratší dobu. V průměru trvá 10 měsíců až rok. V České republice se za konverzi platí a je to poměrně drahá záležitost. Také je více časově náročná. Proces konverze zde může trvat min. dva až pět let. 

Kandidát nejprve vyhledá rabína a přednese mu svoji žádost. Podle židovského práva při přijímání uchazeče postup vyžaduje napřed varování a rozmlouvání tohoto záměru, a tak ze začátku musí rabín uchazeče odmítnout. Po určité době musí kandidát znovu navštívit rabína a znovu musí usilovat o konverzi. Opět je však rabínem odmítnut. Rabín se tak přesvědčuje o tom, zda to člověk s konverzí myslí opravdu vážně a zda ve svém záměru (i přes všechna odmítnutí) vytrvá. Tento postup je však už součástí cesty ke konverzi. Dříve bylo zcela běžné, že //proselyta// byl během jednoho roku nejméně třikrát odmítnut. Uchazeč tedy musel prokázat velkou vytrvalost. V každém případě rabíni s kandidáty rozmlouvají, aby poznali duchovní důvody, pro které se člověk rozhodl stát Židem. Spousta //proselytů// však procesem konverze nikdy neprojde, protože jejich motivy jsou banální a nesprávné. Dobrý rabín brzy pozná, kdo to se svým přestupem myslí vážně, a kdo ne. Z toho plyne, že procesem konverze neprojde kdekdo. Jestliže rabín po několika odmítnutích uzná, že danému uchazeči vážně záleží na tom, aby byl přijat, je uvítán.

Když adepti konečně překonají první překážku, potom je zahájena druhá fáze procesu konverze - učení. Základním požadavkem je umět hebrejsky. Konvertita musí umět číst //Tóru// a musí rozumět modlitbám a znát jejich melodie. Další požadavky, které konvertita musí splnit, jsou takové, že musí každý víkend strávit ve věřící rodině a po dobu konverze musí dodržovat všechna pravidla, podle kterých se řídí život muže a ženy. To znamená, že se musí oblékat podle pravidel (nosit dlouhé rukávy a nohavice), musí ctít tradice (např. svátek //Šabat//), musí se naučit jíst //košer// jídlo a musí znát zákony. Člověk zkrátka do židovství musí proniknout. Konvertující člověk studuje pod vedením rabína. Toto období učení závisí na nárocích rabína a může podle okolností trvat několik let. V současnosti se velké rabináty řídí určitými pravidly, takže lze předpokládat, že přestup trvá jeden až tři roky, avšak v některých případech může trvat i déle. Konvertita musí poté složit zkoušky. Po zkouškách obdrží od židovskédo soudu doklad o právoplatné konverzi. Konvertita, protože je považován za nově narozeného, dostane hebrejské jméno jako „syn (či dcera) Abraháma“.

Muž musí především ovládat pravidla při modlení v //synagoze//, při vyvolání ke čtení //Tóry// a podobně. Další součástí přijímacího obřadu je //obřízka// (odstranění předkožky). //Obřízka// je znamení smlouvy mezi Bohem a Abrahamem a jeho potomky. //Obřízky// nejsou ušetřeni ani dospělí. Z toho lze usuzovat, že muž, který chce konvertovat, velmi dobře ví, proč to dělá. Obřízku provádí kvalifikovaný //mohel//. V případě, že se osoba už //obřízce// podrobila (např. ze zdravotních důvodů), nechá //mohel// vytéct pouze kapku krve. Muž se tedy musí podrobit //obřízce// a také se ponořit do //mikve// (rituální očistná lázeň) jako součást procesu přestoupení na víru.

Pro ženu je přestoupení k židovství relativně krátký a nekomplikovaný proces. Jde poprvé do rituální koupele a vykonává tam očistné úkony, které se později stanou zajetou činností. Při první návštěvě rituální koupele //mikve// žena obdrží své židovské jméno. Žena se musí naučit, kdy má //mikve// navštěvovat. To udávají stanovená pravidla. Žena podle nich musí navštívit lázně po uplynutí sedmi „čistých dní“ po skončení menstruace a po uplynutí předepsané doby po porodu či před svatbou. Dále se musí naučit poznávat, kdy má plodné dny, ve kterých může otěhotnět, a nebo naopak, musí vědět, ve kterých dnech s ní nesmí její muž mít pohlavní styk. Tyto poznatky se odvíjejí od ženského cyklu.


Do Izraele přichází mnoho budoucích konvertitů. Úřady pro ně zřizují speciální studijní centra. Lidé, kteří podstoupili konverzi, jsou uznávaní daleko více než lidé, kteří se jako Židé narodili. Je to dáno tím, že konvertité vším museli projít na „vlastní kůži“, museli se všechno opravdu naučit a ke konverzi museli mít opravdu dobrý důvod. Tací lidé potom zůstávají nábožensky aktivní oproti „Židům od přirozenosti“. Konvertovaní lidé většinou dodržují více tradice, protože mají k víře blízko a konverzí prošli pro to, aby tuto víru mohli praktikovat. Naproti tomu obrovská část izraelského obyvatelstva je úplně nevěřící, ačkoliv to jsou „čistokrevní Židé“. Tací lidé pak tradice dodržují jen z části, a nebo je nedodržují vůbec. Ortodoxní Židé naopak všechny tradice striktně dodržují.

V Izraeli je velkou tradicí i svatba. Uzavřít sňatek Žida s „Nežidem“ lze, ale jednalo by se o civilní sňatek. V Izraeli se často takto lidé berou, ale na rabinátě takové sňatky neregistrují, protože takový sňatek je vnímán jako „nepravý sňatek.“ Pokud by však lidé chtěli „rabinátně“ uznanou svatbu, musel by „Nežid“ konvertovat. Pak by se jednalo o náboženskou svatbu.

Židé jsou však obecně tolerantní ke všemu, a tak, pokud se Žid z jakýchkoliv důvodů rozhodne, že konvertuje z judaismu na jiné náboženství, nikdo a nic mu nebrání. Nejsou z toho žádné sankce či postihy. Člověk nejprve musí odstoupit ze Židovské obce. Tento proces (na rozdíl od konverze) dlouho netrvá, jen se to oznámí. Pak už stačí splnit podmínky konverze jiného náboženství.

Závěrem lze tedy konstatovat, že konverze je dlouhý a nesnadný proces a představuje významný mezník v lidském životě. V některých případech může život člověka zcela změnit, protože může dojít k zpřetrhání (ale i nahrazení) dosavadních rodinných a společenských vazeb. Může se stát, že rodina odmítá tuto změnu akceptovat a rozejde se s konvertitou ve zlém. ((SMEJKAL, V., BACHRACHOVÁ, H., //Lexikon společenského chování//, s. 229)) Člověk, musí mít tedy dobrý důvod k podstoupení tohoto procesu. Přijati jsou nakonec jen ti, kteří chtějí přestoupit z nejhlubšího přesvědčení, a ve své cestě za konverzí vytrvají.

===== Přílohy =====

Rozhovor s Terezou:         {{2014:zide:rozhovor_1.doc|}}

Rozhovor s paní Fantovou:   {{2014:zide:rozhovor_2.doc|}}

Traktát Masechet gerim (zákony o konverzi): {{2014:zide:masechet_gerim.doc|}}


=====Seznam použitých zdrojů=====


__Knižní publikace:__

BOËLLE, C., CHEMLA, CH., RASTETTER, N. //Klíč k náboženství - srovnání čtyř největších světových náboženství.// Praha: Albatros nakladatelství, a.s., 2006. 158 s. ISBN 80-00-01679-6.

ČEJKA, M. //Judaismus, politika a stát Izrael//. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002. 240 s. ISBN 80-210-3007-0.

FISHBANE, M. A. //Judaismus - Zjevení a tradice.// Praha: Prostor, 1996. 192 s. ISBN 80-85190-47-8.

HANUŠ, J. a NOBLE, I. (EDS.) //Konverze a konvertité.// Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009. 151 s. ISBN 978-80-7325-196-3.

KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. Judaismus. In //Základy asijských náboženství: I. díl.// Praha: Karolinum, 2004. 269 s. ISBN 80-246-0832-4.

KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ. //Malá ilustrovaná encyklopedie A-Ž//. Praha: Encyklopedický dům, spol. s.r.o., 1999. 1213 s. ISBN 80-86044-12-2.		

MAYER, D. //Konverze k judaismu v zrcadle židovské ústní tradice a historie//. Praha: OIKOYMENH, 2010. 261 s. ISBN 978-80-7298-453-4.

NEWMAN, J. a SIVAN, G. //Judaismus od A do Z - slovník pojmů a termínů//. Praha: Sefer, s.r.o, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.

PUTÍK, A. //Židovské tradice a zvyky.// Praha: Židovské muzeum v Praze, 2005. 88 s. ISBN 80-86889-01-7. 

SMEJKAL, V., BACHRACHOVÁ, H. //Lexikon společenského chování//. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 280 s. ISBN 978-80-247-2327-3. 

SPIEGEL, P. //Kdo jsou Židé?//. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal,, 2007. 228 s. ISBN 978-80-87029-07-7.


__Internetové zdroje:__

CIGÁN J. //Konverzia, jej typológia a štruktúra// [online]. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006 [cit. 2012-06-25]. 85 s. (PDF). Dostupný z: http://is.muni.cz/th/165684/ff_b/Bakalarska_praca.pdf  

//Dětská obřízka//. [online] Karaismus [cit. 2012-07-11]. Dostupný z: http://www.karaitskyjudaismus.estranky.cz/clanky/obrizka---brit-milah.html

HALAMA P., ADAMOVOVÁ L., HATOKOVÁ M., STRÍŽENEC M. //Religiozita, spiritualita a osobnost – Vybrané kapitoly z psychológie náboženstva// [online]. Bratislava: Ústav experimentálnej psychológie SAV, 2006 [cit. 2012-06-25]. 165 S. (PDF). Dostupný z: http://www.psychologia.sav.sk/religiozita.pdf

//Izraelská vlajka//. [online]. 2005 [cit. 2012-05-05]. Dostupný z http://www.crg.cz/sekce/historie/referaty/20-stoleti/izrael/index.htm

//Judaismus//. [online]. IEncyklopedie [cit. 2012-05-16]. Dostupný z: http://www.iencyklopedie.cz/judaismus/

//Judaismus//. [online]. Světová náboženství [cit. 2012-05-16]. Dostupný z: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/judaismus/ 

//Konverze//. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-05-18]. Dostupný z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/konverze-konverse/ 

//Mikve//. [online] Doopravdy, 2008. [cit. 2012-07-11]. Dostupný z: http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php/Mikve

MORGAN, F. //Odpovědi na nejrozšířenější mýty o progresivním judaismu – 2. část//. [online] Maskil, 2006. [cit. 2012-06-09]. Dostupný z: http://maskil.cz/5766/9.pdf. 

//Náboženská konverze a osobnostní vzorce//. [online]. Pojď si sáhnout na Boha [cit. 2012-06-21]. Dostupný z: http://web.katolik.cz/feeling/7_17.htm#4  

//Tóra//. [online] Doopravdy [cit. 2012-07-11]. Dostupný z: http://www.doopravdy.cz/judaismus/images/Sefertora.jpg

//Žid//. [online]  Studentpoint, 2012. [cit. 2012-07-11]. Dostupný z: http://www.studentpoint.cz/3-vzdelani/5473-unor-2012-v-zidovskem-muzeu/#.T-njSpIqhS8


__Primární zdroje:__

FANTOVÁ E. //Co obnáší konverze k judaismu?// [interview]. [cit. 2012-04-05]. Praha: Židovská obec. 

TEREZA. //Co obnáší je konverze k judaismu?// [interview]. [cit. 2012-03-29]. Praha.