Antropologie je odvozena od řeckého slova anthrópos neboli člověk. Je to věda o člověku v nejobecnějším slova smyslu, která studuje tělesné a psychické vlastnosti člověka, ale i jeho vývoj, přizpůsobení se životním podmínkám v různých dobách a v různých částech světa.
 
Kořeny antropologie je možné pozorovat v dílech u antických filozofů (Sokrata, Platóna a Aristotela), kteří jako jedni z prvních formulovali otázky původu a představili specifika člověka v živočišné říši. 

Fyzická antropologie vznikla roku 1775 studiem lidských ras německým lékařem Johannem Friedrichem Blumenbachem. Na Johanna Friedricha Blumenbacha navázal německý filosof Immanuel Kant, který napsal v roce 1798 Antropologii z pragmatického hlediska. Tímto Kant založil antropologii jako studium charakteristických rysů lidských schopností, jednání a člověka vůbec. 

První náznaky studia kultur začali Evropané v 18. století, kde je zajímaly vyspělé kultury Egypta a Dálného východu a od 50. let 18. století začínají i srovnávací studia lidských kultur. K obnově studia lidských společností a kultur došlo v první polovině 20. století. Kde etnologové a lingvisté zkoumali kulturní rozmanitost ale i její evoluci. 

Antropologie se dělí na fyzickou a kulturně-sociální antropologii. Fyzická se zabývá studiem člověka po biologické stránce. Zkoumá biologickou evoluci, vývoj člověka, vývoj lidských ras a rozdíly mezi nimi. Zatímco kulturně-sociální antropologie se zabývá lidskými kulturami, jejich vznikem a vývojem. Srovnává různé kultury významem kultury pro daného jedince. Zajímá se i o historii a místní tradice. 

Věda musí splňovat základní atributy: věda musí být pravdivá, objektivní, ověřitelná a opakovatelná, a zakládá si na lidských smyslech - zrak, hmat, čich, chuť a sluch. Antropologové musí empiricky ověřovat deduktivně nebo induktivně své závěry a musí své hypotézy testovat.