====== Ukrajinci v Polsku ======
Karolina Pospíchalová, Kamila Vargová


=====Odkaz na video=====

[[https://photos.app.goo.gl/9B22Djz5CN8XTJF5A]]



===== Úvod =====

Problematika Ukrajinců v Polsku se týká přistěhovalectví a integrace této menšiny do polské společnosti. Ukrajinci představují jednu z největších menšinových skupin v Polsku a jsou také jednou z nejrychleji rostoucích menšinových skupin v zemi.

Příchod Ukrajinců do Polska je spojen s několika významnými událostmi, jako jsou například rozpad Sovětského svazu a následný rozvoj ekonomiky v Polsku. Ukrajinci přicházeli a stále přicházejí do Polska z různých důvodů, jako je například hledání lepších pracovních příležitostí nebo uprchlíci před válkou na východě Ukrajiny. Přestože se Ukrajinci nacházejí v Polsku poměrně dlouho, stále existuje mnoho problémů s jejich integrací do polské společnosti. Mnoho Ukrajinců se stále potýká s diskriminací a nejistotou v práci a bydlení. Existují také problémy s vzděláním a jazykovou bariérou, což může být překážkou pro plnohodnotnou integraci.

===== Cíl práce =====
Cílem naší práce je zjistit životní podmínky Ukrajinců, kteří žijí v Polsku. K výsledku šetření se dopracujeme kladením otázek respondentům, kteří jsou Poláci žijící v Polsku, Ukrajinci žijící v Polsku a Ukrajinci žijící na Ukrajině.

==== Výzkumné otázky ====
=== Hlavní výzkumná otázka ===

Jaká je životní úroveň Ukrajinců žijících v Polsku?

=== Výzkumné podotázky ===

  - Jak vnímají Poláci Ukrajince žijící v Polsku?
  - Jaké jsou v Polsku pro Ukrajince pracovní a studijní podmínky?
  - Jaké vztahy mezi sebou mají Ukrajinci a Poláci v Polsku?
  - Jak vnímají Ukrajinci žijící na Ukrajině polské Ukrajince?
  - Z jakých důvodů migrují Ukrajinci do Polska?





===== Literární rešerše ======
Tématem ukrajinské migrace do Polska se zabývá politoložka a bezpečnostní analytička **Marta Jaroszewicz** ve své publikaci **Ukrajinská migrace do Polska: lokální i globální fenomén**.Věnuje se problematice zemí východní Evropy. Ve studii Jaroszewicz popisuje, že polská společnost ukrajinské migranty zpočátku příliš nevnímala. Mezi výzkumníky se pro tento fenomén dokonce vžil termín „neviditelní migranti“, neboť dočasní zaměstnanci z Ukrajiny pracovali dlouho, často bydleli společně a nenavazovali s polskou majoritou intenzivní vztahy. Nárůst jejich počtu, jejich zaměstnávání v sektoru služeb a pozvolna postupující slučování rodin a příjezd dětí zapříčinily, že se kontakty s ukrajinskými migranty staly v polské společnosti normou. Autorka předává čtenářům informace o tom, že podle propočtů OECD se v letech 2018 a 2019 dostalo Polsko do čela celosvětového žebříčku států, které přijímají krátkodobé ekonomické přistěhovalce. Autorka zjišťuje, že ukrajinští občané tvoří v některých kategoriích povolení k pobytu až 90 % všech cizinců, kteří v Polsku pracují a žijí. Využívají jak kanály migrace krátkodobé, tj. na základě prohlášení o poskytnutí práce cizinci, tak i migrace dlouhodobé prostřednictvím pracovního povolení.((JAROSZEWICZ, Marta. Ukrajinská migrace do Polska: lokální i globální fenomén. Fórum 24, 2020. Dostupné z: https://www.forum24.cz/ukrajinska-migrace-do-polska-lokalni-i-globalni-fenomen))

**Lubomír Kopeček** se zabýval tématem polko-ukrajinských vztahů. Ve studii s názvem **Polsko-ukrajinské vztahy: úspěšný model řešení etnických problémů** se autor zabývá historickým pohledem na vztah mezi Poláky a Ukrajinci. Zmiňuje snahu národů zapomenout na rozepře z minulosti od konce 80. let. Autor došel k závěru, že vztahy mezi Polskem a Ukrajinou po roce 1989 jsou na nejlepší úrovni ve 20. století. Státy Polsko a Ukrajina založily řadu společných institucí. Polsko také výrazně pomohlo Ukrajině k zapojení do západních institucí. Společné vztahy mezi státy se výrazně zlepšily a došlo k vytvoření silných politických elit. Ovšem obyvatelé nejsou natolik ochotní zapomenout na vzájemné křivdy z minulosti. Problematika historických křivd mezi Poláky a Ukrajinci se stala tématem diskuzí až koncem 80. let. Pro polskou politiku je z hospodářských a politických důvodů primárním zájmem vztah k Německu, v případě Ukrajiny není tento zájem tak silný.((KOPEČEK, Lubomír. Polsko-ukrajinské vztahy: úspěšný model řešení etnických problémů?. Muni Journals, 1999. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/3803/5160))

Tématem vztahů mezi Poláky a Ukrajinci se také zabývala autorka **Lenka Tyrpáková** ve své studii s názvem **Polsko-ukrajinské vztahy v letech 1991-2005: vyrovnání historických dluhů**. Tyrpáková zkoumá dynamiku polsko-ukrajinských vztahů po vzniku dvou nezávislých států po roce 1991. V práci se Lenka Tyrpáková zaměřuje na vliv historie států, mezi něž patří konflikty. Po roce 1991 stáli Poláci a Ukrajinci poprvé vedle sebe jako nezávislé státy, které měly zájem na pozitivním vývoji vzájemných vztahů. Přesto vzpomínky na minulost často ovlivňovaly současné interakce. Usmiřovací proces měl své kořeny již v 50. letech 20. století, kdy začaly být položeny základy budoucí východní politiky Polska. Ukrajina měla v polské zahraniční politice zásadní význam, což se projevovalo označováním vzájemných vztahů jako "strategického partnerství". Polští politici považovali Ukrajinu za klíčovou v rámci evropských struktur a vnímali ji jako prostor, ve kterém Polsko soupeří s Ruskem. Část ukrajinského území byla historicky součástí Polska a je domovem mnoha důležitých aspektů polské kultury. Autorka popisuje, že Poláci nechtějí ztratit tento důležitý aspekt své národní identity. Nejvyšší rozhovory o historických konfliktech začaly s nástupem prezidenta Kwaśniewského. Tyto rozhovory byly klíčové pro formování bilaterální spolupráce a vyrovnání se s minulostí. Zatímco politické elity podporovaly usmíření, národně orientované politické strany často vyžadovaly jednostrannou ukrajinskou omluvu. Církevní elity také podporovaly usmíření, zejména za vedení papeže Jana Pavla II. Spolupráce mezi polskými a ukrajinskými historiky byla klíčová pro zkoumání a vyrovnání s minulostí. I přes snahu o objektivitu často dominují národní interpretace. Ukrajinci jsou v polském vnímání často zatíženi negativními stereotypy, které mají své kořeny v historických událostech a komunistické propagandě. Tyrpáková konstatuje, že ačkoliv existují snahy o usmíření a vyrovnání s minulostí, silné negativní stereotypy a nesrovnalosti v interpretaci minulosti často komplikují polsko-ukrajinský dialog. Pro budoucí pokrok v polsko-ukrajinských vztazích je důležité vyrovnat se s touto společnou historií a překonat existující předsudky.((TYRPÁKOVÁ, Lenka. Polsko-ukrajinské vztahy v letech 1991-2005: vyrovnání historických dluhů. Diplomová práce, 2007. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/170289/120409245.pdf?sequence=5&isAllowed=y))

Téma, jak se žije Ukrajincům mezi Poláky, rozebírá autor bakalářské práce **Matěj Kočár** s názvem **Situace národnostních menšin v Polsku v letech 1918-1947**. Kočár zkoumá, jak se během trvání nezávislého Polska několikrát výrazně proměnila národnostní politika. Popisuje, jak byly počátky Polské republiky spjaté se soupeřením dvou odlišných vizí. Jednu z těchto dvou vizí zastupovali polští národní demokraté. Ti usilovali o vybudování Polska hlavně pro Poláky. Národností menšina Ukrajinců měla být asimilována. Polští Židé měli odejít ze země. Druhá vize byla od Józefa Piłsudského. Ta na rozdíl od první vize s národnostními menšinami počítala. Poválečná situace stoupencům spolupráce mezi národy nijak nepomohla. Stav se o něco zlepšil v roce 1926, kdy se Piłsudski dostal k moci. Snažil se vyjít vstříc jak ukrajinské, tak běloruské a židovské menšině. Paradoxně jim poskytoval větší oporu než polská demokracie. Když v roce 1935 zemřel, situace v souvislosti s národnostními menšinami se opět zhoršila. Mohli za to polští demokraté, kteří plánovali odsun Židů a případně i Ukrajinců. Kočár také popisuje, že k největšímu zvratu došlo až po rozdělení polského území v září 1939. Nacistická i sovětská politika zkritizovala veškeré dosavadní střety mezi etniky. Mnoho Poláků, Ukrajinců i Bělorusů považovalo Židy za fanatické stoupence komunismu. Autor zmiňuje, že důvodů pro zabíjení židů bylo mnoho. Všechny strany se dopouštěli válečných zločinů. Nejznámějším příkladem je boj mezi polským odbojem a ukrajinskými “banderovci”. Konflikt mezi nimi pokračoval i po druhé světové válce. Vše dospělo k zániku vizí Piłsudského a naplnění vizí polských národních demokratů.((KOČÁR, Matěj. Situace národnostních menšin v Polsku v letech 1918-1947. Bakalářská práce, 2022. Dostupné z: https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/47843/1/Situace%20narodnostnich%20mensin%20v%20Polsku%20v%20letech%201918-1947%20.pdf))

===== Metodologie =====

Práce byla vypracovávána kvalitativním výzkumem za pomocí strukturovaných rozhovorů. Kvalitativní přístup k výzkumu probíhá induktivně, kdy jsme nejprve sbíraly data a následně je formulovaly do vzájemných souvislostí. Kvalitativní výzkum umožňuje zkoumat danou problematiku do hloubky a dojít tak k podrobným poznatkům. Kvalitativní výzkum má popisný a vysvětlující charakter a orientuje se na popis, zjišťování jevů a objevování. Díky kvalitativnímu výzkumu tak můžeme rozšířeně porozumět fenoménu a prozkoumat ho v hlubším kontextu. Orientujeme tak práci na prostředí, mezilidské vztahy a čas. Pro výzkum jsme vybraly 3 respondenty, tudíž výsledky výzkumu nejsou reprezentovány na celou Ukrajinskou a Polskou společnost, ale přináší detailní pohled jedinců na zkoumanou problematiku.

Nejprve jsme využily metodu studia dokumentů a literatury, díky čemuž jsme se seznámily se základními informacemi o zkoumané problematice. Následně jsme dle získaných informací sepsaly vhodné otázky pro naše informátory.

Pro techniku sběru dat jsme využily strukturovaný rozhovor, kdy jsme se našich respondentů ptaly na předem připravené otázky, na které nám odpovídali. Otázky pro informátory jsme připravily tak, aby na ně mohli co nejrozsáhleji odpovědět. Díky tomu jsme mohly nahlédnout na zkoumanou problematiku do hloubky. Odpovědi respondentů byly rozšířené a pro naší práci dostatečné, tudíž jsme se respondentů nemusely doptávat na další podrobnosti a nemusely jsme tak využít polostrukturovaný rozhovor. Strukturovaný rozhovor se vyznačuje předem připravenými otázkami, kdy po položení otázek tazatel do rozhovoru nezasahuje, jen si zaznamenává odpovědi. Naopak polostrukturovaný rozhovor se vyznačuje dialogem dvou osob, kdy tazatel má připravené otázky a tzv. kostru rozhovoru. Při polostrukturovaném rozhovoru se tazatel může od připravených otázek odklonit a probrat s respondentem i jiná témata. 

Pro náš výzkum bylo zapotřebí spojit se s vhodnými respondenty, jejichž informace jsou pro výzkum přínosem. Cílem bylo sehnat respondenty, kteří zastupují Ukrajince žijící v Polsku, dále Poláky žijící v Polsku a Ukrajince žijící na Ukrajině. Přes počáteční strach ze získání respondentů z Polska a Ukrajiny jsme se s dotyčnými spojily bez sebemenších problémů. Respondenty se nám podařilo získat přes ukrajinské spolužáky ze školy. Na respondenty jsme dostaly kontakt a spojily se s nimi přes sociální sítě. Respondenti byli také studenti z vysokých škol a byli velice vstřícní a ochotní. Skrze prvního respondenta jsme získaly další dva respondenty a využily jsme tak metodu sněhové koule. Výzkumu se zúčastnili tři informátoři, z toho 2 muži a 1 žena ve věku od 19 do 22 let. První respondent byl zástupcem Ukrajinců žijících v Polsku, druhý byl zástupcem Poláků žijících v Polsku a třetí byl zástupcem Ukrajinců žijících na Ukrajině. S respondenty jsme se předem domluvily přes sociální síť Telegram, vysvětlily jim důvod rozhovoru a seznámily je s tématem naší práce. Dále jsme všem respondentům zaslaly připravené otázky, na které nám rozsáhle odpověděli. Na přání všech respondentů jsme anonymizovaly jejich jména a nahradily je jmény smyšlenými.

{{:ls2023:images-free-licence:2023.09.01.-110211.png}}

===== Závěr =====
**Pohled Ukrajinců na život v Polsku a polské obyvatelstvo**

Podle Alisy závisí životní úroveň na tom, co v dané zemi děláte a na základě čeho v ní pobýváte. Nezáleží, zda žijete jako Ukrajinec v Polsku nebo někde jinde. Jako studentka má stejné výhody jako polští studenti. Stejné ceny za dopravu, bydlení na koleji nebo slevy do muzeí. Pokud by ale neměla certifikát z polského jazyka na úrovni C1 nebo doklad, že je příbuzná s polským občanstvím, musela by si platit školné.
Alisa si myslí, že životní úroveň Ukrajinců v Polsku je na vysoké úrovni. V Polsku má možnost studovat a pracovat, zkrátka žít plnohodnotný život. Obecně je pro Ukrajince v Polsku životní úroveň vyšší než na Ukrajině. Hlavním důvodem je polská ekonomika a vyšší platy. Alisa nám také prozradila, že se Poláci chovají k Ukrajincům velice dobře, bez ohledu na to, jestli tam žijí několik let nebo jsou to váleční uprchlíci. Má mnoho polských kamarádů. Setkává se s nimi ve škole i v práci a nikdy se nestřetla s diskriminací od učitelů, spolužáků či sousedů. Respondentka žije v Polsku tři roky a jednou se setkala s nepříjemným jednáním. Když se bavila s kamarádkou na zastávce ukrajinsky, nějaká žena na ní křičela, ať se vrátí na Ukrajinu a že do Polska nepatří. Alisa pracuje pro dobrovolnickou organizaci, která pomáhá Ukrajině od začátku války. Tato organizace pomáhala uprchlíkům na začátku války s bydlením, doklady a základními potřebami. Aktuálně organizace dodává Ukrajině lékárničky, drony, noční kamery atd. To vše vymýšlejí a provádí Poláci. Pro Ukrajince celkově není problém sehnat dočasnou práci. Ovšem při hledání práce je klíčová znalost polštiny. Ukrajinština není příliš žádaná. V Polsku žije Alisa ráda a baví ji objevovat nové tradice a kultury. I přes to se chce vrátit do svého rodného města. Věří, že život v jiné zemi ji velice obohatí, ale občas cítí jazykovou bariéru. I tak bere učení nového jazyka  za velký benefit. Podle Alisy jsou Poláci velmi milí a pohostinní. Na své polské přátele se může vždy spolehnout.
Od svých přátel a rodiny žijících na Ukrajině má Alisa podporu. Nikdy jí nikdo za život v jiné zemi neodsoudil. Po vypuknutí války byla rodina ráda, že je v bezpečí. Na sociálních sítích však často vídá komentáře cizích lidí o tom, že Ukrajinci, kteří odešli do Polska před začátkem války se nemohou považovat za Ukrajince, protože utekli ze své země. Alisa má jiný názor. Podle ní je národnost daná tím, jak se identifikujeme. Ona bude Ukrajinka v jakékoliv zemi. V Polsku se Ukrajincům žije dobře a polské úřady dělají všechno pro to, aby cizinci v Polsku mohli legalizovat svůj pobyt, pracovat, studovat atd. Polská společnost má obecně dobrý vztah k Ukrajincům. I v malých městech jsou kurzy polštiny. S Ukrajinci se v Polsku zachází stejně jako s ostatními lidmi, pokud se chovají slušně a respektují zdejší kulturu a život. Její polští přátelé se například velice zajímají o Ukrajinštinu, říkají jí děkuji a prosím Ukrajinsky. Vyjadřují jí tím úctu. Poslouchají společně ukrajinské a polské písně a navzájem si vyprávějí o významných osobnostech. Mezi Poláky se Alisa cítí dobře. Zapojování do kultury, aktivit a historie jí pomáhá být aktivním obyvatelem Polska. Do Polska odjela studovat hlavně kvůli své rodině, která jí dala ultimátum. Buď půjde studovat do Polska nebo zůstane v rodném městě. Pro Polsko se rozhodla kvůli špatnému vztahu s rodiči. Alisa bydlí na koleji se spolubydlící v centru města. Bydlení na koleji je pro ní cenově mnohem příjemnější, než bydlení v bytě. Z počátku se Alisa bála mluvit polsky, ale po začátku války si uvědomila, že se nemůže vrátit na Ukrajinu a jazykovou bariéru odstranila. V Polsku se jí líbí. Má ráda polskou mentalitu a přátelský přístup k Ukrajincům. Svěřila se nám také s tím, že se jí lépe žije v Polsku, ale důvodem je především rodina, se kterou nechtěla žít. Díky životu v Polsku se jí splnil sen o svobodném životě. Na Ukrajinu by se chtěla vrátit hlavně proto, že se v Polsku bude vždycky cítit jako cizinka a každý z jejího přízvuku pozná, že není Polka.

**Pohled Ukrajinců žijících na Ukrajině na polské Ukrajince**

Artur si myslí, že Polsko je mezi Poláky oblíbené z několika důvodů. Hlavními důvody je blízkost – jak geografická, tak kulturní. Dále podobnost jazyků a také výhodné zákony pro získání pracovního povolení a povolení k pobytu. Většina Poláků má dobrý nebo neutrální vztah k Ukrajincům. Po vypuknutí války se tento vztah posunul ještě víc k lepšímu. Po vypuknutí ruské invaze se stala důvodem pro stěhování do Polska především bezpečnost. Před válkou Ukrajinci jezdili do Polska především za sezónní prací, která byla dobře placená. Někteří zaměstnanci zůstali v Polsku na trvalo. V menším rozsahu to pak byli studenti vysokých škol, kteří po ukončení studia zůstali v Polsku pracovat nebo odjeli do jiných evropských zemí či se vrátili zpátky na Ukrajinu. Když se Ukrajinec vrátí do své země s diplomem z EU, má dobré vyhlídky pro své budoucí zaměstnání. Pro ukrajinské válečné uprchlíky je Polsko dobrou variantou z důvodu snazší integrace. Někteří Ukrajinci dokonce mohli do Polska přesunout své firmy a podniky. Poláci Ukrajince podle Artura velmi podporují. Ukrajincům, jejichž migrace do Polska byla pouze sezónní, se říkalo “zarobitčani”. Tito lidé se většinou vrátili na Ukrajinu hned poté, co našetřili dostatek finančních prostředků. Ukrajinci, kteří v Polsku zůstali na trvalo, často zakládali smíšené rodiny s polskými občany. Artur má ve svém rodném městě několik přátel, kteří se přestěhovali právě do Polska. Všichni mají stejný cíl. Chtějí získat vysokoškolské vzdělání na polských univerzitách. Mezi důvody studia v Polsku pro jeho kamarády patří snaha opustit rodiče, osamostatnit se a také vědomí, že mají v Polsku dobré vyhlídky. Dalším benefitem je jazyková podobnost. Momentálně je pro Ukrajince život v Polsku mnohem jednodušší. Klidné noci bez leteckých poplachů považují Ukrajinci za luxus. Před válkou byla velká města Polska a Ukrajiny na srovnatelné úrovni. Naopak vesnice a malá města jsou na tom v Polsku mnohem lépe. S platy je to podobné jako s životní úrovní. Polsko může být pro život pohodlnější pokud umíte jazyk. Je tam větší stabilita.
Artur prý nikdy neuvažoval o tom, že by se přestěhoval do Polska. Byl tam ale mnohokrát. Má Polsko rád, ale pro život a studium ho více oslovily jiné země. Artur nám také sdělil, že se s Ukrajinci v Polsku zachází dobře. Poláci jsou přátelští a otevření. Samozřejmě se najdou i výjimky, ale jak říká Artur, to není problém jen v Polsku. Označuje přístup Poláků za příjemný. Co se týče historie mezi Polskem a Ukrajinou, negativním obdobím byl například Volyňský masakr. Ovšem historicky se vztahy zlepšovaly. Například pomoc ukrajinské integraci ze strany Polska během kárných akcí "pacifikace". Artur osobně nemá proti Polákům žádné předsudky na základě historických událostí. Stejně to měli i Poláci, se kterými se setkal, vůči Ukrajincům.

**Život Ukrajinců v Polsku očima Poláka**

Podle Andreje, jakožto Poláka, který žije v Polsku a je v denním kontaktu s přistěhovalci z Ukrajiny, žijí tito obyvatelé ve stejných podmínkách, jako průměrný polský občan. Ukrajinci žijící v Polsku si tak mohou dovolit běžný život, ve kterém nic nepostrádají. Jsou Poláci, kteří mají Ukrajince velice rádi, ale i ti, kteří je úplně nemusí. Mnoho Poláků nedokáže totiž mezi občany rozlišit občana z Ukrajiny a občana z Ruska nebo Běloruska. K Rusku a Bělorusku totiž polští občané cítí nenávist. Ukrajinci v Polsku nijak neškodí, naopak vytvářejí pro polskou společnost přidanou hodnotu především v hospodářském odvětví a zvyšují sociální a ekonomické příležitosti pro Polsko. Dle respondenta jsou Ukrajinci většinou skvělí lidé s vysokými cíli a hodnotami, což je pro Polsko důležitý aspekt, jelikož Poláci věnují velkou pozornost svým hodnotám. Náš respondent i jeho blízcí vnímají Ukrajince žijící v Polsku jako součást běžného života. Tyto dva národy spolu vycházejí i díky pohostinnosti Poláků a pracovitosti Ukrajinců. Pro respondenta je vztah s Ukrajinci na denním pořádku, jelikož jeho přítelkyně, spolužáci i přátelé pochází z Ukrajiny. Pojí se s nimi pozitivní vzpomínky a zážitky, dohromady tvoří hodnotnou skupinu a i přes rozdílná místa původu si skvěle rozumí. 

**Životní úroveň Ukrajinců žijících v Polsku**

Z rozhovorů s našimi respondenty lze jednoznačně shrnout, že životní úroveň Ukrajinců v Polsku je na vysoké úrovni. Životní podmínky v Polsku jsou lepší než na Ukrajině, především z důvodu vyšších platů a úrovně ekonomiky. Pokud se zaměříme na studium ukrajinských přistěhovalců v Polsku, platí pro ně stejné podmínky, jako pro polské obyvatele. Jedinou podmínkou je znalost polského jazyka na úrovni C1 nebo doklad o příbuzenství s polským občanem. Pokud Ukrajinec, který studuje v Polsku, nesplňuje tyto dvě podmínky, musí si školné platit. Ukrajinci mají v Polsku možnost studovat i pracovat. Podmínky žití pro Ukrajince jsou tedy v Polsku na vysoké úrovni, což ovšem nevypovídá o tom, jak na Ukrajince nahlíží Poláci. I když politika státu ukrajinské přistěhovalce přijímá, může dojít k nerespektování stejných podmínek života Ukrajinců v Polsku, jako mají sami Poláci. V některých případech se objeví nenávist Poláků vůči Ukrajincům, ale takových případů není mnoho. Většina Poláků je seznámena s ekonomickou prosperitou díky práci nebo studiu Ukrajinců na polských školách. Tím pádem většina Poláků bere Ukrajince jako součást polského národa. Tvoří spolu vztahy přátelské, milenecké či manželské. 


===== Seznam použitých zdrojů =====

  *JAROSZEWICZ, Marta. //Ukrajinská migrace do Polska: lokální i globální fenomén.// Fórum 24, 2020. Dostupné z: https://www.forum24.cz/ukrajinska-migrace-do-polska-lokalni-i-globalni-fenomen
  *KOČÁR, Matěj. //Situace národnostních menšin v Polsku v letech 1918-1947.// Bakalářská práce, 2022. Dostupné z: https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/47843/1/Situace%20narodnostnich%20mensin%20v%20Polsku%20v%20letech%201918-1947%20.pdf
  *KOPEČEK, Lubomír. //Polsko-ukrajinské vztahy: úspěšný model řešení etnických problémů?//. Muni Journals, 1999. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/3803/5160
  * KOSHULKO, Oksana, KOSHULKO, Vladyslav. //The Role of Ukrainians in the Economic Growth of Poland.// An International Research On-line Journal World Scientific News, 2016. Dostupné z: https://ssrn.com/abstract=2739067
  *TYRPÁKOVÁ, Lenka. //Polsko-ukrajinské vztahy v letech 1991-2005: vyrovnání historických dluhů.// Diplomová práce, 2007. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/170289/120409245.pdf?sequence=5&isAllowed=y