__**ANTROPOLOGIE**__ 

Antropologie se zabývá studiem člověka. Studuje znaky, které mají lidé společné, a kterými se odlišují od zvířat. Zkoumá jeho kulturu, zvyky a chování. Pojem vychází z řeckého anthropos = člověk a logos = znalost. Studium antropologie zahrnuje širokou oblast vědění. Větší část kontinentální Evropy omezuje tento obor na fyzickou antropologii. Antropologie ale zahrnuje také etnologii, studium zvyků a názorů různých společenství, sociální antropologii a další. Zabývá se společenstvím i jedincem. 

Fyzická antropologie zkoumá povahu a funkci lidského organismu. Studuje a porovnává anatomii různých lidských populací, minulých i současných.

Kulturní antropologie studuje hlavně dílo člověka, jeho adaptaci vůči přírodnímu prostředí. Má čtyři hlavní podobory: jazykovědu, archeologii, kulturní osobnost a etnologii.

__**Věda a Antropologie**__

Věda je soustavné studium souboru faktů, které se analyzují empirickou metodou se snahou dosažení zobecnění. Každý obor, který může být nazýván vědou, musí mít tři základní atributy. Musí se zabývat objektivitou, empirismem a abstraktní teorií. Je tedy otázka, zda může být antropologie považována za vědu.

__Fakta__

Před vznikem vědy bylo na otázky o světě odpovídáno pomocí intuice nebo logické úvahy. Jevy jsou výsledky lidského smyslového vnímání vnější reality. 

Fakta jsou skutečnosti, o kterých nás informují naše smysly. Oproti tomu koncepty jsou kategorie jevů. Definovat pojem znamená objasnění šíře jevu, která je slovem pokryta, nasadit meze kolem kategorie.

__Vědecká metoda__
 
Věda vznikla jako část filozofie, která zdůrazňovala smyslové vnímání. 

Vědecká metoda vytváří hypotézy – konstruuje tvrzení, jejichž objektivní platnost se předpokládá. Vědecká hypotéza musí splňovat tyto kritéria: musí být logicky konzistentní, nesmí obsahovat žádné vnitřní kontradikce a rozpory, musí být relevantní zkoumaným údajům a problému, musí vzít v úvahu všechno existující relevantní vědecké poznání, její pravdivost musí být možné objektivně otestovat. Empirismus vstupuje do procesu formulování hypotéz ještě před jejich testováním.

Konstrukce a ověřování hypotéz probíhá dvěma způsoby – dedukcí a indukcí. Deduktivní metoda postupuje od obecného k individuálnímu závěru. Převažovala ve středověkém uvažování. Induktivní metoda postupuje naopak od individuálního celku k obecnému.

__Věda, filozofie a náboženství__

Věda je definována třemi atributy – jevy, které jsou studovány empirickou metodou s cílem dosáhnout zobecnění. Obor, který nedokáže prokázat všechny tři atributy, není považován za vědu.
 
Filozofie neuznává empirickou verifikaci jako jediný důkaz pravdy. Důležitější je rozumová dedukce nebo logický argument.

Náboženství nestuduje pouze fenomény, ale také neempirické skutečnosti jako je duše, Bůh a zázraky. Na rozdíl od filozofie se nespoléhá na logiku a uvažování. Ale vyžaduje, aby jeho stoupenci věřili v pravdu zjevenou v písmu.

V případě objevování pravdy se věda spoléhá na smysly, filozofie na čistý rozum a náboženství požaduje určitý cíl.