====== Lingvistika ====== Šárka Schleissová ===== 1 Úvod ===== Tato seminární práce se zabývá pojmem lingvistika, jak lze lingvistiku chápat, jak se lingvistika vyvíjela v průběhu jednotlivých století, jak se lingvistika dělí a jaké jsou její základní obory a disciplíny. Cílem seminární práce je přiblížit lingvistiku jako vědu. Toto téma jsem si vybrala z důvodu studia antropologie, která se zabývá vývojem člověka a s vývojem člověka souvisí i vývoj jazyka, tedy vývoj lingvistiky. **2 Lingvistika** Lingvistika, nebo také jazykověda, vychází z francouzského linguistique a latinského lingua neboli jazyk. Jedná se o vědu, která se zabývá jazykem a jeho strukturou či jeho vztahem k myšlení a skutečnosti. Jazyk jako takový je systémem znaků a vztahů mezi nimi. Vznik lingvistiky je datován na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Zkoumání jazyka má ale kořeny už v dřívějších dobách. Realizovaly se v rámci rétoriky, gramatiky či dialektiky. Se zkoumáním jazyka souvisí pojem filologie. Filologie je z řeckého slova filología (,,láska ke slovu/řeči‘‘) a je spojená se zkoumáním jazyka jako takového, ale i se zkoumáním literatury, historie a kultury v daném jazyce. Bohemistika je pak název pro filologickou nauku konkrétně o češtině a české literatuře. Je také součástí slavistiky, která učí o slovanských jazycích a literaturách. Filologie, která se zaměřuje na soudobé jazyky je označována jako moderní filologie. Obecná lingvistika se pak zabývá základními charakteristikami jazyk, a tedy i tím, co je jazykům společné. ''HŮRKOVÁ, Jiřina, 2017. Sociologická encyklopedie. Online. Lingvistika. 11. 12. 2017 v 17:02. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Lingvistika. [cit. 2024-02-24]'' ''Wikisofia. Online. Lingvistika. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Lingvistika. [cit. 2024-02-24]'' ''MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]'' **2.1 Vymezení a charakteristiky jazyka** Je velmi obtížné najít správnou a vhodnou definici jazyka, která by přesným a podrobným způsobem vyjadřovala veškeré rysy jazyka. Jedna z definic udává, že jazyk je jakýsi soubor jednotek a pravidel, které tvoří uspořádaný systém. Tento systém pak určuje, jak s jednotkami zacházet. Jazyk zprostředkovává komunikaci mezi lidmi, reguluje chování a udržování kontaktu mezi lidmi a je jakýmsi nástroje lidského myšlení. Mezi základní charakteristiky jazyka se řadí arbitrárnost, lineárnost a diskrétnost, hierarchičnost, produktivnost, kreativita, naučitelnost, reflexivnost a prevarikace. Arbitrárnost se dá charakterizovat jako základní vlastnost znaku, vztahu. Není zde žádný vztah podobnosti a příčinnosti. Vzájemný vztah je založen na konvenci (dohodě), kterou si musí uživatelé jazyka osvojit. Lineárnost (nespojitost) a diskrétnost (oddělenost) jsou spojeny s jazykovými jednotkami, které se rozmisťují za sebou a v čase. Lze u nich jednoduše odlišit začátek a konec. Také utvářejí řetězce, kde je důležité a závazné pořadí jednotlivých složek. Změna tohoto pořadí by vedla ke změně významu složek. Hierarchičnost nebo také dvoustupňovost má souvislost s jazykovým systémem, který se skládá z určitých jednotek různých řádů. Nižší jednotky jsou stavebními prvky pro jednotky vyšší. Důležité je, že nižší jednotky jsou neznakové i přes to, že jazyk je znakový systém. Produktivnost je nekonečné množství vytváření různých textů a výpovědí, které se dosud nikde nevyskytovaly. Pod pojmem kreativita se zde rozumí získávání nových významů jazykových znaků. Někdy jsou vytvářeny i kompletně znaky nové. S naučitelností souvisí pojem anizotropie (nesourodost). Slova se nesmějí skládat ze stejných opakovaných nebo podobných složek. Dále nesmí být příliš dlouhá. U reflektivnosti jde především o to, že jazyky jsou schopné se vyjadřovat sami o sobě. Prevarikace nebo nepoctivost vyjadřuje víceznačnost jazyka, tzn., že jazyky jsou schopny vytvářet například jazykové hříčky či klamy. ''MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]'' **2.2 Gramatika** Gramatika, v českém pojmenování též mluvnice, je soubor jakýchsi pravidel, která si osvojujeme, poznáváme a zkoumáme je. Zaměřuje se na stavbu a tvoření slov, vět, větných členů a textu. Do gramatiky se zahrnuje slovní zásoba, tvarosloví, hláskosloví a nauka o slohu. Dále jsou s gramatikou spojené také fonetika, fonologie, lexikologie, slovotvorba a stylistika. Členění gramatiky souvisí s hlediskem zaměření. Je gramatika normativní, která se zabývá předpisem užití jazykových prostředků a celkovým systémem jazyka. Historická gramatika zkoumá vývoj jazyka. Deskriptivní gramatika líčí jazyk v určitém období. Komparativní gramatika zase porovnává různé jazyky a jejich formální gramatiku. Pojmová gramatika souvisí s popisem rozličných významů apod. ''Co je to? Online. Co je Gramatika? Definice pojmu. Dostupné z: https://cojeto.superia.cz/cesky_jazyk/gramatika.php. [cit. 2024-02-24]'' **3 Historie lingvistiky** Lingvistika jako věda vznikla, jak již bylo řečeno, na přelomu 18. a 19. století. Myšlení o jazyce ale vznikalo již mnohem dříve. Kolem roku 500 př. n. l. vznikl nejstarší známý popis jazyka. Zasloužil se o to staroindický učenec, který nastínil analýzu jazyka sanskrt. ''MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]'' **3.1 Starověk** Tato doba je charakteristická především antickými filosofy. I ti se začali zajímat o jazyk a jeho složky. Úsilí bylo kladeno na slovníky a učebnice pro tehdejší písaře. Platon či Aristoteles se snažili definovat teoretické principy ohledně větných členů. Tyto teoretické přístupy pak přijali i římští následníci v období úpadku Římské říše, kde bylo třeba definovat závazná pravidla latiny. Platon se ve svém dialogu zvaném Kratylos zabýval myšlenkou správnosti jazyka a pojmenování. V dalším jeho dialogu Sofisté uvedl model věty jako spojení jména a slovesa, které o jméně vypovídá. Nepřetržité studium jazyka se hojně rozvíjelo i v tzv. helénistické době, kde se vytvářela škola analogistů (zdůrazňovali pravidelnost stavby jazyka) a škola anomalistů (pravidelnost stavby jazyka popírali). V této době působil i Dyonisios Thrax, kterého lze považovat za prvního známého autora spisu o gramatice. V období pozdní antiky se konstituovaly školní gramatiky latiny, které ovlivňovaly myšlení o jazyce až do raného novověku. ''Wikisofia. Online. Lingvistika. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Lingvistika. [cit. 2024-02-24]'' ''MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]'' **3.2 Středověk** V období středověku byl velký zájem o studium latinského jazyka. Latina se stala jazykem vzdělání. Teorie latiny byla potřebným základem pro studium. Inspirací bylo udržet jednotnou podobu umožňující dorozumívání mezi jednotlivými učenci z různých koutů světa. U jazyků používaných méně vzdělaným obyvatelstvem se začaly výrazně projevovat různé odchylky a modernizace. To bylo způsobeno komolením či změnou výslovnosti latinských slov. ''Wikisofia. Online. Lingvistika. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Lingvistika. [cit. 2024-02-24]'' **3.3 Renesance** U renesance vyrostl zájem o antiku, a tedy i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. Zájem vzrostl i o další jazyky jako byla hebrejština a arabština. Značně se zde začaly vyskytovat i lidové jazyky, které pronikly do literatury a do teoretického zkoumání. ''Wikisofia. Online. Lingvistika. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Lingvistika. [cit. 2024-02-24]'' **3.4 Novověk** Zde byl znán klášter Port Royal, který se nacházel ve Francii. V tomto klášteru vzniklo významné místo pro jazyková studia. Nejznámější vydané dílo se pokoušelo o popis obecné gramatiky. V díle se měly nacházet pravidla a principy platné pro všechny jazyky. Na toto dílo později navázal americký filozof Noam Chomsky. Lingvistika se v tomto období začala chápat jako vědní disciplína. Byly známy stovky jazyků. Lingvisté pokračovali v hledání obecných principů. Zajímavým tématem bylo hledání tzv. prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky. Podle vzoru latinských gramatik se začaly utvářet i gramatiky jednotlivých národních jazyků. V českém jazyce vznikla první gramatika nazvaná Gramatyka česká, kterou sepsali Optát, Gzela a Philomates. Na ni navázal rukopis Jana Blahoslava Grammatica česká. Barokní gramatika pak nesla název Čechořečnost seu Grammatica linguae Bohemicae, o kterou se zasloužil Václav Jan Rosa. ''Wikisofia. Online. Lingvistika. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Lingvistika. [cit. 2024-02-24]'' ''MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]'' **3.5 Moderní lingvistika (20. století)** V tomto století bylo vydáno přelomové dílo, které neslo název Kurs obecné lingvistiky. Toto dílo sestavili Charles Bally a Albert Sechehaye z výpisků z přednášek od Ferdinanda de Saussura. Dílo vyšlo v roce 1916, tedy až tři roky po Saussurově smrti. Díky tomu se jazyk začal chápat jako systém jazykových znaků, což dále umožnilo další rozlišení lingvistických teorií. Lingvistické teorie a skupiny: • Strukturalistická lingvistika – Pražská škola, Americká škola, Ženevská škola či Kodaňská škola • Transformačně-generativní gramatika – Noam Chomsky s jeho žáky ''Wikisofia. Online. Lingvistika. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Lingvistika. [cit. 2024-02-24]'' **4 Dělení lingvistiky** Lingvistika se dělí jednak podle specializace a přístupu ke studiu systému jazyka a jednak podle jednotlivých částí tohoto systému. Teoretická lingvistika studuje obecná a vědecká zkoumání. Dále můžeme teoretickou lingvistiku členit na: • Synchronní – věnuje se studiu jazyků v současné podobě • Diachronní – věnuje se studiu jazyků v průběhu času, sleduje tedy vývoj a proměnu jazyků Aplikovaná lingvistika je ve 20. století definována jako věda, která sleduje a studuje konkrétní problémy reálného světa. V tomto světe má důležitou funkci jazyk, který má za cíl poskytnout racionální základ pro řešení s využitím různých teorií, poznatků a nástrojů lingvistiky. Je dobré zapojení i dalších věd, které jsou podstatné pro řešení konkrétního problému. Zaměření této lingvistiky spadá do několika okruhů. První okruh se týká vzdělání a výchovy. Jedná se o jazyk v pedagogické souvislosti. Jde tedy o osvojování, učení a vyučování jazyka. Druhý okruh řeší oblasti osvojování jazyka u lidí s jazykovými poruchami včetně důsledků poruch pro učení jazyků. Třetí okruh se zabývá studiem společného, garantovaného rámce vzdělávání pro všechny žáky s povinnou školní docházkou. Řeší i pozici gramatiky v jazykovém vyučování. Věnuje se studiu procesů a inovací jazykového vyučování. Produkuje slovníky, učebnice, gramatiku a další vhodné pomůcky pro vyučování. Další okruh sleduje problémy spojené s jazykem a jeho užíváním v mocenských vztazích. Týká se to politiky či jazykového managementu. Následující okruhy se zabývají překladem a tlumočnictvím, tvorbou mluvnice a slovníků. Poslední okruh zahrnuje analýzu a syntézu jazyka, komunikaci s počítači, automatický přepis mluveného slova, automatické a chybové anotace a další programy. Matematická lingvistika zahrnuje matematiku a informatiku včetně umělé inteligence. Lze ji dále rozvětvit na formální lingvistiku, komputační (počítačovou) lingvistiku a kvantitativní (statistickou) lingvistiku. Její postatou je studium přirozeného, mluveného a psaného jazyka za použití matematických metod. Jejím hlavním úkolem je výslovně popisovat, zpracovávat a tvarovat přirozený jazyk. ''Wikisofia. Online. Lingvistika. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Lingvistika. [cit. 2024-02-24]'' ''ŠEBESTA, Karel; LEHEČKOVÁ, Eva; PIERŚCIENIAK, Piotr Paweł a ŠORMOVÁ, Kateřina, 2016. Aplikovaná lingvistika Příručka pro studenty Bc. studia ČJL. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-3277-3. Dostupné z: https://sites.ff.cuni.cz/ucjtk/wp-content/uploads/sites/57/2015/11/Aplikovan%c3%a1-lingvistika.pdf. [cit. 2024-02-26]'' ''PETKEVIČ, Vladimír. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Matematická lingvistika. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/MATEMATICK%C3%81%20LINGVISTIKA. [cit. 2024-02-26]'' **5 Obory lingvistiky** Mezi hlavní obory lingvistiky se řadí fonetika, stylistika, fonologie, syntax, lexikologie a lexikografie a v poslední řadě morfologie. **5.1 Fonetika** Fonetika je jazyková disciplína zkoumající zvukovou stránku jazyka. Studuje různé úhly pohledu, třídí a klasifikuje zvuky (fóny). Fóny jsou jednotky hladiny hlasitosti. Dále fonetika stanovuje nejmenší jednotky zvuku lidské řeči (hlásky). U nich zjišťuje, jak se tyto hlásky tvoří a jak je člověk slyší. Fonetiku lze dále dělit na: • Artikulační fonetiku (tvorba již zmíněných fónů) • Percepční fonetika (příjem fónů) • Akustická fonetika (přenos fónů) ''SOUČEK, Tomáš, 2012. Český-jazyk.cz, Studentský underground. Online. Slovníček pojmů z literatury a mluvnice, Zvuková stránka jazyka. 02.03.2012. Dostupné z: https://www.cesky-jazyk.cz/slovnicek-pojmu/zvukova-stranka-jazyka/#axzz8T6lsjuvR. [cit. 2024-02-26]'' **5.2 Fonologie** Rozdíl mezi fonetikou a fonologií je ten, že fonologie je disciplína zabývající se funkcí hlásek. Zkoumá zvuky lidské řeči z hlediska dorozumívací funkce. Důležité je, že se věnuje jen těm hláskám, které jsou schopny rozlišit význam slov nebo tvarů. Tyto hlásky se odborně nazývají fonémy a jsou nejmenší zvukovou jednotkou odlišující slova mezi sebou. ''SOUČEK, Tomáš, 2012. Český-jazyk.cz, Studentský underground. Online. Slovníček pojmů z literatury a mluvnice, Zvuková stránka jazyka. 02.03.2012. Dostupné z: https://www.cesky-jazyk.cz/slovnicek-pojmu/zvukova-stranka-jazyka/#axzz8T6lsjuvR. [cit. 2024-02-26]'' **5.3 Morfologie** Morfologie studuje tzv. morfémy (základní jednotka vnitřní struktury slova, která spojuje určitou formu s určitým významem) z hlediska formy, funkce a kombinatoriky. Morfologie zahrnuje nauku o slovních druzích, tudíž i jejich gramatické kategorie. Zabývá se i vznikem nových pojmenování a zahrnuje i tvoření slov. Existuje: • Sémantická morfologie (zaměření na gramatické významy a funkce morfémů) • Formální morfologie (zaměření na zmíněnou kombinatoriku morfémů) • Morfémika (sleduje lineární analýzu slova na morfémy) • Morfotaktika (věnuje se uspořádání a distribuci morfémů v rámci slovotvorby) ''OSOLSOBĚ, Klára. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Morfologie. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/MORFOLOGIE. [cit. 2024-02-26]'' **5.4 Syntax** Syntax se zaměřuje na skladbu textů, prostředky a způsoby spojování textů a zaměřuje se na popis a výklad výstavby textu. Syntax jeví problém textových jednotek a zejména základní jednotku textu (tzv. textém). Dalším tématem syntaxe jsou koherence a koheze, což jsou způsoby a prostředky spojování textových jednotek. ''HOFFMANNOVÁ, Jana. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Syntax textu. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/SYNTAX%20TEXTU. [cit. 2024-02-26]'' **5.5 Stylistika** Stylistika je mladý vědní obor, který zkoumá styl jednak z teoretického hlediska a jednak z praktického hlediska. Stylistika literárněvědná studuje styl krásné literatury jako je například i poetika. Jazykovědná stylistika pak koncentruje na výrazovou složku různých textů. Do této stylistiky řadíme i tzv. teoretickou jazykovědnou stylistiku (spojení teoretického hlediska s jazykovědnou stylistikou), která se zabývá užíváním jazyka v různých komunikačních situacích a též zohledňuje zkoumání vlivů, které mají na užívání jazyka různé dopady. • Stylistika objektivní (stylistika funkční) – vychází z analýzy textu • Stylistika subjektivní (stylistika personální) – vychází z analýzy textu Funkční stylistika tedy zkoumá konkurenci výrazových prostředků, podmínky užití, funkce a výsledky užití. Dává informace o funkcích v textu a podmínkách komunikace. Ve stylistice existuje (stejně jako u jazykovědy) synchronní a diachronní větev. Ta synchronní analyzuje stylistické rozdíly jazykových projevů a posuzuje výsledky výběru výrazových prostředků podle různých faktorů. Diachronní stylistika sleduje styly ve starších obdobích. ''JELÍNEK, Milan a KRČMOVÁ, Marie. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Stylistika. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/STYLISTIKA. [cit. 2024-02-26]'' **5.6 Lexikologie** Lexikologie se zaměřuje na lexikální stránku jazyka, proto studuje klasifikaci, formu, význam a užívání lexikálních jednotek či slovní zásobu. Dá se členit opět na synchronní a historickou lexikologii. Sémaziologie je součástí lexikologie a postupuje od formy k obsahu, tudíž se specializuje na význam lexikálních jednotek a významové vztahy. Onomaziologie je také součástí lexikologie. Ta ale postupuje opačným způsobem, tedy od obsahu k formě. Její specializace je na lexikální jednotky z hlediska jejich vzniku a fungování. Do onomaziologie se řadí i tvorba slov. ''HLADKÁ, Zdeňka. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Lexikologie. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/LEXIKOLOGIE. [cit. 2024-02-26]'' **5.7 Lexikografie** Tato disciplína je úzce spojena s lexikologií. Bývá považována ze její aplikovaný úsek. Podílí se ale i na základním bádání slovní zásoby. Lexikografie se zabývá teorií a praxí tvorby slovníků. Její členění zobrazuje teoretické a poznávací nároky slovníků, rozdílní je její metodika zpracování. Odvětví lexikografie: • Teorie a praxe tvorby jednojazyčného výkladového slovníku • Neografie, frazeografie, terminografie • Onomastická lexikografie • Historická lexikografie • Etymologická lexikografie • Překladová lexikografie ''HLADKÁ, Zdeňka. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Lexikografie. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/LEXIKOGRAFIE. [cit. 2024-02-26]'' **6 Pomezní lingvistické disciplíny** Díky různým pohledům na užívání jazyka, komunikace a charakteristik byly vytvořeny řady nových a speciálních disciplín. **6.1 Psycholingvistika** Tato disciplína se zformulovala v 50. letech 20. století a zaměřuje se na analýzu mechanismů, které zprostředkovávají tvorbu mluvené řeči a psaného textu. Též vnímá verbální vyjadřování a porozumění jejích smyslů. Mezi psycholingvistická témata patří osvojování jazyka dítětem či osvojování druhého jazyka. V prvním případě osvojování jazyka se v průběhu let vytvořily dvě rozdílné hypotézy. První z nich, behavioristická, vyzdvihovala naučené chování, tudíž reakci na konkrétní podněty. Druhá hypotéza, generativistická, vyzdvihovala naopak vrozené chování. Později se začala protlačovat tzv. kognitivní (poznávací) psycholingvistika. Ta kladla velký důraz na mentální předpoklady užívání jazyka. ''MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]'' **6.2 Sociolingvistika** Na rozdíl od psycholingvistiky se sociolingvistika utvořila až v 60. letech 20. století. Jak již vyplývá z názvu, tato disciplína studuje vztahy mezi jazykem a společností, mezi jazykovými a sociálními strukturami. Dnes se vyskytují dva základní přístupy. Jedním z nich je kvantitativní (variační) přístup. Tento přístup vyznačuje variantnost jazyka. Lze to chápat jako mnoho jazykových variant a způsobů vyjádření, kde se tyto varianty vztahují k sociálním charakteristikám pisatelů. Důležitým pojmem je slovo variety. Pod tímto pojmem lze chápat určité množiny jazykových prostředků jako jsou slangy, dialekty či odborný jazyk. Variety se dá členit na variety neprestižní a neformální, kam se zahrnují nářečí či nadnářeční útvary. Opakem jsou variety prestižní a formální, které zahrnují spisovný jazyk. Druhým přístupem je přístup interpretativní, který se zaměřuje na analýzu přirozených komunikačních událostí. Studuje tedy to, co zástupce užíváním jazyka v komunikaci uskutečňuje a jak ztvárňuje užívání jazyka u komunikačních partnerů. Někteří lidé považují za příbuzný princip konverzační analýzy. Tato analýza sleduje metody, které používají mluvčí při produkci a interpretaci běžných rozhovorů jako například různé opravy, pozdravy či střídání replik mluvčích. ''MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]'' **6.3 Textová lingvistika** Textová lingvistika se vytvářela od 60. let, kde se nejprve zaměřovala na výzkum syntaktických jednotek a jejich spojení do vyšších celků. Pod pojmem text se rozumělo uspořádávání sledu navzájem propojených jazykových jednotek. Začaly se zde objevovat i důležité pojmy jako koheze a koherence. Kohezi lze chápat jako vztah jednotlivých složek textu vyjádřených pomocí konkrétních jazykových prostředků. Koherence znamená vyjádření celkové sémantické souvislosti textu. Později byla tato lingvistika chápaná jako nástroj vzájemného dorozumívání. ''MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]'' **6.4 Lingvistická pragmatika a neurolingvistika** Lingvistická pragmatika, též pragmalingvistika, se zabývá výzkumy, které se zaměřují na různé stránky užívání jazyka a vztahy mezi jazykem a jeho uživateli. Jedno ze základních témat řeší konverzační maxima, což jsou pravidla vzájemné součinnosti mezi účastníky komunikace. Jako další řeší způsoby provedení výpovědí z hlediska dosahování cílů v komunikaci. Neurolingvistika se naopak snaží vytyčit vztahy mezi jazykem a lidskými mozkovými strukturami. Jejím úsilím je i popsat, jak fungují vztahy mezi poškozením mozku a poruchami řečových schopností. Těmto poruchám se říká afázie. ''MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]'' **6.5 Kognitivní lingvistika** Tato lingvistika se začala vyvíjet jako jedna z posledních v 80. letech. Byla zahrnuta do komplexu kognitivních věd. Tyto vědy studovaly procesy probíhající v mysli. Tudíž se kognitivní lingvistika snaží odpovědět na otázky týkající se mysli a jazyka, jak mysl funguje, co jazyk o mysli vypovídá, jak jsou jazykové významy a lidské myšlení zakořeněny v tělsné zkušenosti člověka. ''MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]'' **7 Závěr** V první části této práce je shrnuta definice lingvistiky, z jakého jazyka lingvistika vychází, její základní pojmy, které řeší a v jakém vztahu je s gramatikou. Další část vymezuje jednotlivá historická období, kde je vysvětleno, jak se lingvistika postupně vyvíjela. Zahrnuje i důležitá jména, která jsou s lingvistikou spojena. V polovině práce je popsáno základní dělení lingvistiky. Jsou zde i přiblíženy obory týkající se lingvistiky jako například fonetika, fonologie, syntax či stylistika. Poslední část se věnuje pomezním lingvistickým disciplínám, kde je popsáno, v jakém období vznikly jednotlivé obory a co je jejich základním cílem. **8 Zdroje** 1. Co je to? Online. Co je Gramatika? Definice pojmu. Dostupné z: https://cojeto.superia.cz/cesky_jazyk/gramatika.php. [cit. 2024-02-24]. 2. HLADKÁ, Zdeňka. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Lexikografie. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/LEXIKOGRAFIE. [cit. 2024-02-26]. 3. HLADKÁ, Zdeňka. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Lexikologie. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/LEXIKOLOGIE. [cit. 2024-02-26]. 4. HOFFMANNOVÁ, Jana. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Syntax textu. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/SYNTAX%20TEXTU. [cit. 2024-02-26]. 5. HŮRKOVÁ, Jiřina, 2017. Sociologická encyklopedie. Online. Lingvistika. 11. 12. 2017 v 17:02. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Lingvistika. [cit. 2024-02-24]. 6. JELÍNEK, Milan a KRČMOVÁ, Marie. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Stylistika. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/STYLISTIKA. [cit. 2024-02-26]. 7. MAREŠ, Petr, 2014. Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978–80–246–2640-6. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/111485/%C3%9Avod%20do%20lingvistiky%20a%20lingvistick%C3%A9%20bohemistiky%20.pdf. [cit. 2024-02-24]. 8. OSOLSOBĚ, Klára. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Morfologie. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/MORFOLOGIE. [cit. 2024-02-26]. 9. PETKEVIČ, Vladimír. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Matematická lingvistika. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/MATEMATICK%C3%81%20LINGVISTIKA. [cit. 2024-02-26]. 10. SOUČEK, Tomáš, 2012. Český-jazyk.cz, Studentský underground. Online. Slovníček pojmů z literatury a mluvnice, Zvuková stránka jazyka. 02.03.2012. Dostupné z: https://www.cesky-jazyk.cz/slovnicek-pojmu/zvukova-stranka-jazyka/#axzz8T6lsjuvR. [cit. 2024-02-26]. 11. ŠEBESTA, Karel; LEHEČKOVÁ, Eva; PIERŚCIENIAK, Piotr Paweł a ŠORMOVÁ, Kateřina, 2016. Aplikovaná lingvistika Příručka pro studenty Bc. studia ČJL. Online: pdf. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-3277-3. Dostupné z: https://sites.ff.cuni.cz/ucjtk/wp-content/uploads/sites/57/2015/11/Aplikovan%c3%a1-lingvistika.pdf. [cit. 2024-02-26]. 12. Wikisofia. Online. Lingvistika. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Lingvistika. [cit. 2024-02-24].