3 De Jesus muitalii sidjiide dán veardádusa: 
4 Jos muhtumis dis leat čuođi sávzza, ja okta láhppo, ii go son dalle guođe dan ovccilogiovcci meahccái ja oza dan ovtta mii lea láhppon dassážii go gávdná dan? 
5 Ja go gávdná dan, de illosa ja lokte dan olggiidis ala.  
6 Go son boahtá ruoktot, de čohkke ustibiiddis ja siidaguimmiidis ja dadjá sidjiide: «Illudehket muinna, dasgo mun lean gávdnan sávzan mii lei láhppon.»

Zdroj: Nordsamisk, Ođđa testamenta - Evangelium Lukasa mielde [[http://www.bibelen.no/]]

Severní sámština (severos. davvisámegiella nebo jen sámegiella) je nejrozšířenějším sámským jazykem. Mluví jí mezi 15 000 a 25 000 lidí především v severních částech Norska, Švédska a Finska. Severní sámština patří spolu s ostatními sámskými jazyky do uralské jazykové rodiny mezi skupinu jazyků ugrofinských. Je tedy (kromě ostatních sámských jazyků) příbuzná například s finštinou, estonštinou nebo vzádleněji s maďarštinou.

Severní sámština je stále užívána ve třech různých státech, z nichž každý používal po mnoho let vlastní severosámský pravopis. Při překladu bible do severní sámštiny, v prvních sámských novinách, Saǥai Muittalægje, a v náboženských novinách Nuorttanaste byl používán Friisův pravopis. Nor Konrad Nielsen vytvořil vlastní pravopis pro slovník Lappisk ordbok. V roce 1948 byly norský a švédský pravopis sloučeny v jeden, nazvaný Bergsland-Ruongův pravopis, nicméně v Norsku se příšil neuchytil. Navíc tehdejší moc zakázala praktické užívání sámštiny. V roce 1979 byla přijata oficiální verze pravopisu severní sámštiny pro Norsko, Švédsko i Finsko.

V současnosti je severní sámština úředním jazykem ve dvou norských krajích (fylke), Finnmark a Troms, a v šesti obcích (Kautokeino, Karasjok, Nesseby, Tana (obec v Norsku), Porsanger a Kåfjord).
Sámové narození před rokem 1977 se nikdy neučili psát sámsky.

Zdroj: Seznam encyklopedie [[http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/523086-severni-samstina]]

----

Petra Sýkorová