====== Svatá Helena ====== Součást publikace **Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě**. [[http://hks.re|Hospodářská a kulturní studia]], PEF ČZU v Praze, 2009. Dostupnost online: **[[http://books.google.cz/books?id=cS_le3UKNBQC&lpg=PP1&dq=Krajan%C3%A9%3A%20Po%20stop%C3%A1ch%20%C4%8Cech%C5%AF%20ve%20v%C3%BDchodn%C3%AD%20Evrop%C4%9B&hl=cs&pg=PP1#v=onepage&q&f=false|ZDE]]** a **[[https://eshop.librix.eu/produkt/detail/573-krajane-po-stopach-cechu-ve-vychodni-evrope|ZDE]]** Projekt **Krajané**: http://krajane.hks.re ---- ===== Historie obce ===== Svatá Helena je jedna z vesnic rumunského Banátu, která leží ve výšce zhruba 400 m.n.m., asi 14 km od rumunské Nové Moldavy. Celé banátské území je ohraničeno ze západní strany řekou Tisou, z jihu mocným tokem Dunaje a Maruší na severu. Na západě se tyčí mohutný masiv Západních Karpat. Doba kolonizace se datuje k době Marie Terezie, konkrétněji po vydání patentu, který povoloval osídlovat neobydlené pohraniční oblasti. Lidé odcházeli především proto, že jim bylo nabízeno mnoho výhod. Od kolonizovaných oblastí si slibovali lepší život než v domovině, která začínala vykazovat známky hospodářské krize. Svatá Helena byla založena až s příchodem českého obyvatelstva, tedy roku 1824. Dnes je sice nejstarší dochovanou českou vesnicí, avšak v minulosti tomu bylo jinak. O rok jí předcházela vesnice Svatá Alžběta (zal. r. 1823). Alžběta a Helena byla jména dcer zakladatele obou vesnic, Magyarlyho. Byl to mazaný obchodník a podnikatel, který do rumunského Banátu nalákal první Čechy. Ti se stěhovali s vidinou lepšího, možná i pohodlnějšího života. A vskutku, lepší život, respektive společenské postavení, zde měli. Byla jim přidělena půda a zároveň se osvobodili od vojenské služby a roboty. Počátky osídlování však znamenaly pokácet nekonečný rozsah hektarů zdejšího lesa a čelit mnohým nebezpečím v podobě vlků, medvědů či hadů. ((V oblastech nad Dunajem je rozšířena a velmi známa svou nebezpečností Zmije růžkatá (Vipera ammodytes). Údajně se jedná o nejdelšího evropského hada z čeledi zmijovitých. Od Zmije obecné ji bezpečně rozeznáme podle růžkovitého výrůstku, který má nad čenichem. Uštknutí tímto druhem zmije je velmi nebezpečné. Kromě toho, že může zanechat trvalé následky, jsou časté i případy úmrtí. V Banátu se tomuto hadu neřekne jinak než „Vipera.“)) Lidé z počátečního šoku – Kam že to vlastně přišli? – často volili i návrat do rodné země. Ten však nebyl vůbec jednoduchý a mnohým nezbylo nic jiného než jít pěšky. Roku 1827 Magyarly zrušil těžbu dřeva a zároveň i dodávky potravin. Českým krajanům nezbývalo než se vydat do nedalekého Srbska za srbsko-banátskou jednotkou pohraničního pluku a prosit zde o zaměstnání mezi pohraničníky, což nakonec válečná dvorní rada ve Vídni schválila. Tím se Svatá Helena stala hraniční obcí. Většího množství obyvatel se Sv. Helena dočkala roku 1847, kdy Sv. Alžběta zanikla pro kritický nedostatek vody. ((Václav Černík, 1999 se ve spisu //Historie Svaté Heleny// (sestaveno z dostupných podkladů z listpadu 1988) zmiňuje o tom, že důvodem k rozpadu Sv. Alžběty byla údajná nesnášenlivost zdejšího obyvatelstva. To totiž nečítalo pouze příslušníky českého obyvatelstva, ale do značné míry i rumunského. Rumunská část obyvatelstva prý po rozpadu Sv. Alžběty založila těsně u Dunaje obec Coronini.)) ===== Statistické údaje o počtech krajanů ===== ^ Vývoj počtu obyvatel ^^ ^ Rok ^ Počet ^ ^ 1830| 338 ((Svatá Helena - Krajané v českých vesnicích rumunského Banátu : O nás - historie [online]. c2008 [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW: .)) | ^ 1890| 781 ((JECH, Jaromír, SECKÁ, Milena, SCHEUFLER, Vladimír. České vesnice v rumunském Banátě. Praha : Ústav pro etnografii a folkloristiku, 1992. 202 s. ISBN 80-85010-36-4.)) | ^ 1930| 916 ((Svatá Helena - Krajané v českých vesnicích rumunského Banátu : O nás - historie [online]. c2008 [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW: .)) | ^ 2000| 540 ((Wikipedie - otevřená encyklopedie : Svatá Helena (Banát) [online]. 2009 , 26.8.2009 [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW: . )) | ^ 2008*| 338 ((Výzkumná činnost v rámci projektu Krajané; odhad helenského učitele Petra Skořepy.)) | * do budoucna se dá předpokládat další pokles počtu obyvatelstva. {{2014:konfese-sv_helena.jpg|}} ===== Spolková činnost ===== V Rumunsku působí Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku (DSSČR). Vznikl roku 1990 s cílem zastupovat českou a slovenskou menšinu. Dne 28. dubna 2007 byl spolku přiznán statut neziskové organizace, přičemž jako základní náplň spolku se udává ochrana základních lidských práv české a slovenské menšiny. Mezi přirozené cíle patří také snaha o uchování menšinových národních identit a jejich kulturních hodnot. Propojení menšin a rumunské vlády zajišťuje zástupce DSSČR v rumunském parlamentu. Financování aktivit je zajištěno ze státního rozpočtu Rumunska, z peněžních darů České a Slovenské republiky a v neposlední řadě také z členských poplatků svazu. Některé z rozvojových aktivit spolku jsou v současné době hrazeny i z fondů Evropské unie. Plošně je svaz zastupován místními pobočkami v českých vesnicích. Všechny tyto pobočky spadají pod filiálku Jihobanátské oblasti v Nové Moldavě. Mezi další spolky můžeme zařadit i Fórum Čechů v Banátu a České rozhlasové vysílání Rádia Temešvár. Rádio Temešvár jednu hodinu týdně pravidelně v neděli odpoledne vysílá, aktivity Fóra Čechů v Banátu nám bohužel nejsou konkrétně známy. ===== Náboženství ===== Dnes je Svatá Helena asi z jedné třetiny baptistická a zbylé dvě třetiny obyvatel náleží víře katolické. Většina obyvatel Sv. Heleny byla již od počátku vyznáním evangelická. Bylo to především tím, že více než polovina lidí sem přišla z Čáslavska, které bylo evangelického helvétského vyznání. Změna přišla až s přistěhováním obyvatel Svaté Alžběty. Tito lidé byli římskými katolíky. Rok 1847 byl tedy nejen ve znamení nárůstu obyvatel, ale zároveň i počátku vesnice dvojího náboženského vyznání. ==== Katolíci ==== Jejich příchod je spojen se zánikem Sv. Alžběty. Od roku 1852 byla zdejšími katolíky využívána pouze malá kaplička. Nevyhovovala však plně požadavkům, a tak byla vyměněna plnohodnotným kostelem. Vystavěn byl v letech 1875-1879 a roku 1879 se uskutečnilo slavnostní vysvěcení. Dodnes je využíván při pravidelných mších a obřadnostech (( Konají se tu i svatby, avšak z důvodu reemigrace do ČR a úbytku obyvatelstva spíše pouze zřídka. Při našem výzkumu jsme měli velké štěstí, že jedna svatba ve Sv. Heleně probíhala. )). V minulosti zdejší katolíci spadali pod farnost v Gerníku, dnes jsou přidruženi k farnosti v rumunské obci Nová Moldava (rumunsky Moldova Nouă). Rumunský kněz, představený této fary, navštěvuje Sv. Helenu a vykonává zde bohoslužbu zhruba dvakrát měsíčně. Mimo návštěvy představeného se o průběh bohoslužeb starají dva místní modliči. Je tedy zřejmé, že bohoslužby neprobíhají pouze v českém, nýbrž i v rumunském jazyce. ==== Baptisté ==== Po několik desetiletí po zániku Sv. Alžběty se náboženské složení obyvatelstva Sv. Heleny nijak neměnilo. Roku 1921 se však coroninští baptisté pokusili navázat kontakty s českou krajanskou komunitou. A podařilo se. Do roku 1923 měli tolik přívrženců, že mohl ve Sv. Heleně vzniknout samostatný baptistický sbor. Od této doby zaznamenala baptistická víra rapidní rozmach – ve velké míře na úkor evangelíků, kteří na tuto víru přecházeli (( Roku 1966 se evangelický sbor zcela rozpadl (někteří odešli do Bulharska, jiní po II. sv. válce zpět do vlasti, zbytek konvertoval k baptistům). )). Třináct let na to, tedy r. 1936, byla vystavěna první baptistická modlitebna. Až v roce 1982 bylo baptistům povoleno využívat k obřadním činnostem starý evangelický kostel, který zrekonstruovali a přizpůsobili svým požadavkům. To vše pouze z příspěvků sboru. Dnes jsou opravy hrazeny i obecním úřadem v Coronini, pod který Svatá Helena administrativně spadá. Samotný místní baptistický sbor je přidružen Jednotě baptistů v Temešváru. Současně s kostelem je baptisty využívána i bývala evangelická fara, a to především k účelům slavnostním, jako jsou svatby či hostiny pro oficiální hosty. ====Víra jako prostředek bránící asimilaci ==== Je známo, že rumunský lid byl vždy v naprosté většině vyznání pravoslavného. Oproti tomu čeští krajané se klaněli evangelické (později baptistické), popřípadě římskokatolické víře. Máme tedy jakýsi ucelený pohled toho, v jakém prostředí se obyvatelé Sv. Heleny v minulosti nacházeli a v jaké situaci se de facto nachází dodnes. V novém prostředí byli pouhou hrstkou příchozích, kteří byli hrdí na svůj původ a na své náboženství. Jejich snahou bylo odjakživa uchovat si svůj jazyk, svou tradici a svou kulturní odlišnost. Příchod české komunity byl tedy ve znamení jisté její opatrnosti a odtažitosti, co se náboženství týče. Přísně zakázané, a tedy nemyslitelné, byly samozřejmě jakékoliv mezi-konfesní sňatky, a to jak mezi krajany a Rumuny, tak mezi krajany samotnými. Výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo a ani v tomto případě není zcela jasné, zda se přeci jen pravidla neporušovala (alespoň v ojedinělých případech). Avšak přes jakoukoli sebevětší výjimku nelze popřít, že právě odlišnost náboženství a snaha o jeho zachování bylo hlavním faktorem, který dokázal komunitu Svaté Heleny téměř dokonale „zakonzervovat“. Právě díky tomu zůstala v takovém stavu, v jakém ji nacházíme dnes. Nutno podotknout, že tak jako každá jiná společnost, i ta krajanská procházela vývojem, který přinesl mnoho změn. Lze hovořit o tom, že čím blíže do současnosti postupujeme, tím více výjimek v mezi-konfesních sňatcích se toleruje. Dnes je již v naprostém pořádku a není nijak špatné, když si muž (katolík) vezme ženu (baptistku) nebo naopak. Možná, a čím dál častější, je i varianta, kdy se příslušnice komunity (katolička, baptistka) provdá za Rumuna – pravoslavného. Lze očekávat, že tyto tendence budou i do budoucna čím dál uvolněnější. Je to přirozený vývoj, který nelze zastavit. Vyvstává zde však mnoho otázek, a to především ohledně budoucnosti krajanských komunit. Asimilace je společně s reemigrací asi největším problémem, postupně měnícím podobu krajanské komunity ve Svaté Heleně; ale nejen v ní, nýbrž i ve zbytku českých vesnic rumunského Banátu. ===== Školství ===== ==== Historie školství ve Sv. Heleně ==== Ačkoliv byla Svatá Helena založena již roku 1824, první školní zařízení k vyučování žáků bylo vystavěno až o celých 28 let později. Tato první škola byla postavena místními katolíky, a tak sloužila pouze dětem katolických rodin. Druhá škola, tentokrát evangelická, byla postavena v letech 1855-1856. Systém dvou škol fungoval přibližně až do roku 1900, kdy došlo ke sloučení. Evangelická škola zanikla a její žáci chodili do jedné školy spolu s katolíky. V té době šlo o celkem revoluční záležitost. Sloučení bylo totiž v určité míře jistým spojovacím prostředkem mezi katolíky a evangelíky. Avšak ani toto spojení se neubránilo silnému maďarizačnímu tlaku, který byl na české komunity v letech 1910 – 1919 vyvíjen. Nejen, že čeští učitelé byli doslova přinuceni přestat s výukou českého jazyka, ale zakládaly se i maďarské mateřské školky a v kostelích se kázalo výlučně maďarsky. Tato doba byla ve znamení tvrdého uchovávání českého jazyka převážně uvnitř rodin. I když snahy o zachování jazyka byly silné, nemohly předejít alespoň částečnému pomaďarštění. A tak právě tehdy se do české mluvy dostává spousta maďarských slov. Zlepšení se dočkalo české školství po vzniku rumunského království, po roce 1919. Rumunská vláda se nestavěla proti českým školám, pokud si dokázaly opatřit české učitele, potřebné učební pomůcky a knihy (( Pomůcek a knih nebylo tolik, spíše jich byl nedostatek. Zlepšení situace nastalo až po roce 1990, kdy byl svržen Ceauşescův komunistický režim a do vesnic začala proudit všeobecná pomoc z ČR. )). Rok 1920 přinesl dokonce oficiální dohodu o možnosti vysílání československých učitelů do krajanských komunit v Banátu. Výuka českého jazyka byla prosazována především v nižších ročnících; ve vyšších se vyučovala jak čeština, tak rumunština. Kolem roku 1960 komunikace Československa a Rumunska ustala. Není přesně známo, co bylo příčinou, ale uvádí se, že obě strany postupně ztratily zájem a vysílání učitelů bylo přerušeno. Pravidelné vysílání učitelů ze strany České republiky bylo obnoveno až roku 1998, a to na žádost samotné krajanské komunity. ==== Současná škola ==== V roce 1998 byla ve Sv. Heleně postavena nová školní budova - moderní, prostorná a světlá. Její prostory nabízí osm tříd, mateřskou školu, počítačovou učebnu, knihovnu (( Knihovna vlastní cca 5000 svazků. Nalezneme zde mnoho žánrů jako např. pohádky, dívčí romány, naučnou literaturu, ale i klasickou beletrii. Zájem o četbu už tak vysoký není – nejvíce výpůjček zaznamenávají pohádkové knihy a dívčí romány. Klasická beletrie zdejšími čtenáři vyhledávaná není – asi jedinou výjimkou jsou historické romány Aloise Jiráska, které čtou někteří dospělí. )), vybavenou sborovnu a nedokončenou tělocvičnu (( I přes snahu o tělocvičnu není zcela jasné jak velkou oblibu v dětech vzbudí. Velkou roli hrají i rodiče, kteří děti vychovávají spíše k práci na polích, a proto není jisté, zda by se tělocvik či míčové hry setkaly s kladnými reakcemi. Navíc je zde problém snižujícího se počtu dětí, resp. úbytku obyvatelstva. )), kterou se snaží pro své žáky vybudovat nynější učitel, pan Petr Skořepa. Všechny předměty jsou vyučovány od první do čtvrté třídy v českém jazyce a rumunština je vyučována formou doplňkových hodin. Od páté do osmé třídy se učí obráceně, tzn. v rumunštině s doplňkovými hodinami češtiny. Skladba předmětů a hodinové dotace na ně je podobná jako v ČR. Nejpalčivějším problémem nejen obecně, ale i ve zdejší škole, je pozvolný úbytek obyvatelstva, který zároveň přináší i úbytek dětí. V době, kdy se rozhodovalo o tom, zda bude vystavěna nová škola, bylo ve vesnici zhruba 140 dětí. Jejich počet se do roku 2000 snížil až na 80 žáků a ve školním roce 2007/2008 nastoupilo k výuce pouhých 30 žáků a 16 dětí z mateřské školy. Lidé se shodují, že úbytek obyvatelstva, resp. dětí bude i nadále pokračovat. Je nutné uvažovat nad tím, jakým způsobem se v příštích letech budou využívat již nyní zcela nedostatečně využívané prostory školy (( Kapacita této školy je cca 200 dětí. Topení je ústřední, a tak zejména v zimě vzniká ekonomický problém drahého vytápění budovy pro necelých 50 dětí. )). ==== Vysílání učitelů z ČR ==== Učitelé jsou vysíláni a zároveň placeni Domem zahraničních služeb MŠMT ČR. Doba působení učitele činí jeden rok. Není však problémem po roce pobyt prodloužit o rok další. Praxe je taková, že učitel většinou pár let vydrží, než ho vystřídá jiný. Často si učitel potřebuje pouze „oddychnout“ a přijít na jiné myšlenky ve své rodné vlasti a za nějaký čas se k učení v krajanských komunitách vrací. Povinností učitelů ve Svaté Heleně a v Gerníku je i výuka v srbské části Banátu, kde musí odučit 8 týdnů. ===== Současnost (shrnutí) ===== Svatá Helena prošla již od počátku její existence více či méně významnými změnami. Tyto změny téměř vždy kopírovaly dějinné události Rumunska. Války a politické vlivy měnily život každého obyvatele této země a nezáleželo na tom, zda se jednalo o člena majoritní či minoritní společnosti. Naši krajanští příbuzní se ujali složitého úkolu udržet svou národní a náboženskou identitu – a skutečně vydrželi. Nadále jsou věrni své víře, udržují tradice, zvyky a hrdě se hlásí k českému národu. Existuje tu však několik vlivů, které zásadním způsobem podráží budoucí vývoj českých malebných vesniček v rumunském Banátu. Je to především nedostatek pracovních příležitostí, na což se nejvíce váže odliv obyvatelstva, tedy reemigrace, zpět do České republiky. Není to dlouho, co byly uzavřeny rumunské doly, které byly, nejen pro obživu krajanů, velmi důležité. Lidem proto zbyly pouze dvě východiska z tíživé situace - reemigrace anebo zřízení skromné obživy skrze agroturistiku. Některým se nabízí i možnost práce v místních českých firmách, kterých tu však není tolik, aby zaměstnaly všechny a dokonce ani platové podmínky nejsou nijak vynikající. Tato dvě východiska dělí helenskou společnost (a nejen tu, týká se to krajanských vesnic všeobecně), řekl bych, na dvě různé skupiny z hlediska věku. Praxe je většinou taková, že mladí dospělí vidí Českou republiku jako nejlepší možnost jak změnit jejich dosavadní životní situaci a jak založit rodinu v místě, kde naleznou více možností pro budoucí život svých dětí. Starší jsou spíše usedlejší. Patří sem samozřejmě lidé důchodového věku a dále ti, kteří mají rodiny a jejichž děti navštěvují zdejší školy. I když by někteří přijali možnost reemigrace, nedovoluje jim to na jednu stranu buď stáří a vzpomínky nebo početnost rodiny na straně druhé. Reemigrace by pro ně byla příliš nákladná a složitá než aby si ji mohli dovolit. Je patrné, že budoucnost Svaté Heleny je ohrožena. Pokud bude vykazovat tendenci k odchodu mladých lidí, populace bude i nadále stárnout a její počet se bude nepochybně snižovat. Tato nemilá situace je zřejmá komukoliv; nejvíce pak lidem, kteří ve Svaté Heleně žijí a účastní se tohoto nemilosrdného procesu na vlastní kůži. Ať je však skutečnost jakkoli nepříznivá, nesmíme pochybovat o tom, že k nám tito lidé patří – že jsou jedni z nás. Je naší všeobecnou povinností (tedy nejen vlády ČR), abychom se o ně postarali. Ona starost nám bude oplacena mnohonásobným způsobem. Krajané nás svými zvyky a tradicemi donutí přemýšlet o tom, kdo vlastně byli naši předkové. Připomenou nám, jací v jádru duše jsme a pomohou nám utvrdit naši vlastní národní identitu, která se zmítá pod nátlaky moderních evropských trendů. ===== Prameny a zdroje ===== **Publikace** JECH, Jaromír, SECKÁ, Milena, SCHEUFLER, Vladimír. České vesnice v rumunském Banátě. Praha : Ústav pro etnografii a folkloristiku, 1992. 202 s. ISBN 80-85010-36-4. **Internetové dokumenty/stránky** SVATÁ HELENA : Krajané v českých vesnicích rumunského Banátu [online]. c2008 , 23.1.2009 [cit. 2009-02-16]. Dostupný z WWW: . Krajane.net : Krajanské spolky a organizace [online]. Český rozhlas 7 - Radio Praha, c2004-2008 [cit. 2009-02-17]. Dostupný z WWW: . Http://krajane.radio.cz/. Velvyslanectví České republiky v Bukurešti : Přehled kontaktů na krajanské a další instituce [online]. 27.09.2006 [cit. 2009-02-17]. Dostupný z WWW: . Velvyslanectví České republiky v Bukurešti | Jan Svoboda : Historie - stručné dějiny krajanů v rumunském Banátu a další zajímavé informace o jejich životě [online]. 27.09.2006 [cit. 2009-02-18]. Dostupný z WWW: . **Vlastní výzkumná činnost v létě r. 2008 v rámci projektu //Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě//** ===== Obrazová příloha ===== Otevřete v Adobe Readeru {{2014:obr_priloha-helena-ok.pdf|}}