Celý výzkum zde: Předchozí výzkum autorského kolektivu na Židovství
Jaké jsou v ČR rozdíly mezi krajními skupinami vyznavačů judaismu a jejich postoji k vlastní víře?
Polo-standardizovaný rozhovor, u nejsdílnějších respondentů i nestandardizovaný rozhovor
Pozorování (návštěva domova reformních Židů, nahlédnutí částečně do soukromí židovské rodiny)
Úskalí – uzavřenost komunity a nemisijní povaha náboženství
Ve světě cca 16 milionů Židů Největší centra židovského světa:
U konzervativních a reformních i Bat micva – 12 let, u dívek
Svatbu provádí rabín. Nevěstě je dána svatební smlouva - dnes spíše formalita, ale je brána jako regulérní smlouva týkající se věna, majetku nevěsty, ženicha, společného majetku snoubenců a majetku, který má právo nevěsta si odnést v případě rozvodu. Svatba se provádí pod baldachýnem.
Nevěsta sedmkrát obejde ženicha, poté započne samotný svatební obřad. Ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí napít vína – jeden pohár, který musí oba vypít až do dna - symbolizuje manželské štěstí, druhý pohár, ze kterého se oba napijí jen trochu - nutné manželské a životní strázně. Na konci obřadu ženich rozdupne sklenici - připomíná zničení Chrámu. Poté započne všeobecné svatební veselí.
Světová náboženství od M. Keena - židovství rozděleno do čtyř základních směrů, tj. ultraortodoxní, ortodoxní, konzervativní a reformní. Z tohoto vycházíme.
Kdo jsou židé od Paula Spiegela - poznání židovského života, svátků a zvyků.
Ortodoxní judaismus – uznává pouze původní závazný charakter židovského zákona
Reformní judaismus - židovská tradice potřebuje reinterpretaci vzhledem k tomu, co je dnes přijatelné. (např. neoddělují muže a ženy při bohoslužbách, možnost být rabínka)
Konzervativní judaismus - souhlasí s ortodoxním v udržování autority židovského zákona a s reformním v tom, že judaismus se časem vyvinul. Projevuje se občasnými ústupky reformám.
- rozhovory s Židy, jejich názory na ostatní větve židovství
V dnešní době je velmi těžké se vyhnout moderním technologiím, výchova dětí by byla taktéž obtížná. Mnoho židů nechává své děti přátelit jen s jinými židy z židovské obce. Takovou izolaci bychom pro děti nechtěli. Ale před dvěma lety jsme dali z domu televizi i rádio. Pak hned máme více času na sebe, na děti, na studování. Toto je ta dobrá stránka nepoužívání výdobytků současnosti. Noviny si také nekupujeme, protože v pondělí si přečteš, co říká Paroubek o Topolánkovi a v úterý si přečteš, co říká Topolánek o Paroubkovi. Takovéhle věci akorát okrádají lidi o čas, který mohou trávit jinak.“
„Když jsme byli v Izraeli, tak tam je to něco přirozeného. Ženy chodí zahaleny, a muži tam mají přirozenou autoritu. Obdivujeme je, že se prostě drží Tóry přesně. V dnešní době je to velmi náročné, a málokdo to zvládne. Naopak ultraortodoxní židé, to je spíš politika, než vyznání. Přeci jen odmítání „naší“ země, je trochu zvláštní. Naštěstí jich je málo, takže to není tak vážné téma.“
Judaismus v Čechách a jeho frakce popisuje jako stojící na jednom společném základě: Tóře. Vše závisí na míře fundamentalismu v jednotlivých skupinách. Fundamentalismus je přítomen ve všech větvích judaismu, rozhodující je však jeho míra.
U ortodoxního judaismu může být fundamentalismus určitou brzdou, způsobující i odliv věřících, kteří nalézají alternativu právě v progresivním judaismu, který je schopen skloubit víru a současné moderní trendy ve společnosti.
Progresivnímu judaismu pomáhá fundamentalismus držet se určité tradice a identity náboženství.
Liberální judaismus je spíše etickým kodexem.
Respondentka označila judaismus za tradiční náboženství, které vyznává hlavně kvůli jakémusi dluhu historii.
Stejně jako u reformní židovky jsme se setkali s nevolí ke škatulkování. Základní princip judaismu: nezabij, buď pokorný, klaď důraz na rodinu a nedělej ostatním to, co nechceš, aby dělali oni tobě. Judaismus je celkově hodně liberálním náboženstvím, kde se lidé neřídí tím, jestli jsou reformními, nebo ortodoxními židy, ale tím, co sami cítí, že je správné. I staré rabínské přísloví říká: „Dobrý žid je ten, který jde do synagogy třikrát“, nikde však není řečeno, zda třikrát za týden, za měsíc, za rok, nebo za život. To záleží na každém člověku.
Za centrum víry, respondentka považuje Židovskou obec, tedy nikoli synagogu, či vlastní domov. Židovská obec v Praze, ačkoli je sídlem ortodoxní církve, zaštiťuje kulturní vyžití pro celou pražskou židovskou komunitu a je místem setkávání se s přáteli, které má respondentka zejména mezi Židy. I přes zmíněný odpor ke škatulkování se označila za konzervativní židovku a jako taková označila židy zastávající ortodoxní směr za ty, co jen „divně“ vypadají a stejně se nijak nezdráhají porušovat pravidla například o šabatu. Údajně jsou proto pro smích i svým židovským kamarádům. Vůči reformnímu proudu se vyhraňuje snad jen v otázce bohoslužeb s ženou rabínkou, což pociťuje jako něco nepřirozeného.
Mgr. Michal Foršt – náš respondent (učitel liberálního judaismu, Liberec) - časopis Maskil
Židovská liberální komunita v Praze
Keene, M.: Světová náboženství, Praha, Knižní klub, 2003 Lange, N. de: Svět židů. Přel. V. Mertl. 358 vyd. Praha: Knižní Klub, 1996. Nosek, B., Krejčová, H.: Židé v českých zemích, Praha, Victoria Publishing, a.s., 1995 Spiegel, P.: Kdo jsou Židé? , Společnost pro odbornou literaturu, o.s., 2007 Moje setkání s židovstvím, Sborník přednášek z cyklu Vzdělávacího a kulturního centra uspořádal Miloš Pojar, Židovské muzeum v Praze, 2006