Čumplová Eliška, Čumplová Nikola, Doleželová Veronika, Poláčková Karolína
Smyslem seminární práce je prozkoumat postoj svědků Jehovových v partnerských vztazích v České republice a v USA. Snažíme se odpovědět na otázky, zdali existuje rozdíl v počátcích vztahů (při výběru partnera), v sexuálním životě, v svatbách a v rozvodech věřících ve dvou odlišných částech světa. Práce je členěna na celkem tři části. V první části se zabýváme popisem metodiky vypracování spolu s technikami výzkumu. V druhé části se zaměřujeme na zodpovězení výzkumných otázek, a naplňujeme tak část cíle seminární práce. Závěrem shrnujeme získané poznatky práce.
Cílem práce je najít odpovědi na otázky z oblasti rodinného a partnerského života. Pro výzkum jsme vybraly dvě rozdílné země, Spojené státy americké, kde hnutí vzniklo, a Českou republiku. Zjišťovaly jsme, jaké rozdíly se u svědků Jehovových objevují ve dvou vybraných zemích.
Otázkami ohledně manželství, rozvodu a rodiny se zabývá kniha Co Bible doopravdy říká?1) Jsou zde rady, jak být dobrým manželem a manželkou. V knize se uvádí, že každý člen rodiny přináší štěstí tím, že napodobuje Boha v projevování lásky ke druhým. Podle Bible se manžel považuje za hlavu rodiny, který rozhoduje a vede rodinu. Úlohou manželky je svému muži projevovat úctu, neměla by svého manžela snižovat, a ani se pokoušet převzít jeho úlohu. Manželství je však svazkem nedokonalých lidí, a proto některé krajní situace mohou vyústit v rozdělení, až rozvod. Za určitých okolností Bible rozdělení manželů připouští. Přesto není možné rozvod brát na lehkou váhu, protože Bible radí: „Manželka by neměla odejít od svého manžela a manžel by neměl opustit svou manželku.“ (1. Korinťanům 7:10, 11) Biblickým důvodem k rozvodu je pouze smilstvo jednoho z partnerů.
Tématy ohledně manželství, svateb, postavení muže a ženy a sexuálním životem se zabývá kniha The A to Z of Jehovah's Witnesses.2) Autorem je George D. Chryssides. Kniha se podobá slovníku. Pod každým písmem můžeme najít pojmy, které se svědky souvisí. Autor vysvětluje jejich přístup k danému pojmu. V našem případě nás konkrétně zajímá pojem manželství, svatba, rozvod a sex. Podle autora se svědkové inspirují v manželství Adamem a Evou, které známe ze známého biblického příběhu. Bible učí, že muž byl dříve než žena. Vybraná náboženská společnost je toho názoru, že muž je postavený nad ženou. Rolí ženy je podpora svého muže, respekt ke svému muži, starost o domácnost a výchova dětí v souladu s vírou. Vstup do manželství musí být v souladu s biblickým učením. Svědek Jehovův by se měl oženit pouze s člověkem stejného vyznání. Pokud pokřtěná osoba daného víry uzavře manželství s nepokřtěným člověkem, z pohledu Bible není jejich svazek platný. Nesoulady v manželství nejsou důvodem k rozvodu. Manželé se sice mohou rozdělit, ale v tomto případě není povolené znovu se vdát a osoby se musí zdržet sexuální aktivity. Cizoložství a předmanželský sex jsou ve víře striktně zakázány. K tvoření dětí Jehova záměrně stvořil dvě pohlaví, muže a ženu, a dal jim instrukce k reprodukci. Sex se ženou během menstruace je z pohledu svědků Jehovových zakázaný, nepřípustný a je přirovnán dokonce k sexu se zvířaty.
Historií, vývojem a současnou podobou organizace svědků Jehovových se zabývá kniha Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice.3) Autoři Nešpor Zdeněk a Vojtíšek Zdeněk se v knize věnují křesťanským církvím, které působí na území České republiky. Nás konkrétně zajímají svědkové Jehovovi. Společenství SJ se řídí Biblí a mají svůj vlastní překlad Bible. Toto společenství považuje svou víru za tu jedinou správnou. Ostatní náboženství kritizují a považují je za nesprávné.
Společenství svědků Jehovových začalo vznikat už v sedmdesátých letech 19. století v USA. Za zakladatele je považován Charles Taze Russell (1852-1916). Russell se přátelil s adventistickými kazateli, jejichž učení se mu zalíbilo. Russell začal vydávat své vlastní náboženské publikace, a tak získal své následovníky. Společnost svědků Jehovových je spojena s předpovídáním konce světa. Russell předpověděl zničení všech institucí na tomto světě na rok 1914, po nezdařilé předpovědi se roky začaly posouvat. Po smrti Russella roku 1916 se jeho nástupcem stal Joseph Franklin Rutherford (1869-1942). V tomto období organizace ostře vystupovala proti církvím a proti válce. Hlavní představitelé byli označeni za vlastizrádce a v roce 1931 přijalo společenství jméno svědkové Jehovovi. Po smrti Rutherforda se stal zástupcem organizace Nathan Homer Knorr (1905-1977), který vybudoval systém vzdělávání svědků Jehovových k plnění misijní činnosti, kde došlo i ke změně způsobu vedení. Poslední předpověď konce světa byla stanovena na rok 1975, ale opět neúspěšně.
Na území České republiky začali svědkové Jehovovi působit před první světovou válkou. Svou víru šířili pomocí misijní činnosti. Za druhé světové války nebyli tolerováni z důvodu kritizování války a odporu k držení zbraní. S pochopením se nesetkali ani v období komunismu. Státní uznání získali až v roce 1993.
Přístupem společnosti k samotné víře se věnuje kniha Nová Náboženství a Násilí.4) Autorem knihy je Vojtíšek Zdeněk. V knize zjišťujeme, že SJ jsou organizace, která je brána jako kontroverzní. Dané vyznání si během jejich působení zažilo pronásledování, věznění, veřejné skandalizace, zabavení majetku, znásilňování, popravy a vraždy, a to v desítkách zemí, ať už jejich režimy jsou nebo byly demokratické, či despotické. Důvody nenávisti byly především politické a náboženské. Obvinění s vážnými důsledky se týkalo jejich postoje k vojenské službě, odmítání války a držení zbraní. Pro takové postoje byli svědkové Jehovovi označeni za vlastizrádce. Za druhé světové války byli zavíráni do koncentračních táborů, kde jich bylo tolik, že byli speciálně označováni fialovými trojúhelníky. Svědkům způsobovalo a občas i dodnes působí pronásledování jejich striktní odmítání takových vlasteneckých aktů, jako je vzdávání cti státní vlajce či hymně. S nenávistí a nepochopím se víra potýká i u ostatních náboženství. Svědkové Jehovovi se velmi tvrdě vyjadřují nepřátelsky k jiným církvím, náboženstvím a ke státní moci a jejím požadavkům na jednotlivce. Jiné náboženství a církve označují za falešné a nepravé.
Jak se svědkové Jehovovi staví k otázkám ohledně sexuality se zabývá kniha Jehovah's Witnesses: Portrait of a Contemporary Religious Movement.5) Autorem je sociolog Andrew Holden. Tato kniha je jedna z prvních velkých studií o náboženské organizaci svědkové Jehovovi a najdeme v ní spoustu informací o nich. Cizoložství, smilstvo, masturbace a homosexualita jsou aktivity, které pohrdají učením organizace o sexuálním chování. Vše ostatní, kromě heterosexuální aktivity, se považuje za nemorální. Sexuální styk je povolen pouze v manželství. Společnost tvrdí, že manželství je jediná legitimní struktura, ve které mohou být sexuální představy naplněny. Masturbace zamezuje budoucímu štěstí mezi partnery. Ten, kdo masturbuje, je bezohledný vůči svému protějšku a jeho nebo jejím potřebám. Podle svědků Jehovových může masturbace vést k homosexualitě. Svědkové Jehovovi se v minulém století pokoušeli o kontrolu sexuálního života jejich členů. Avšak usoudili, že je nemorální kontrolovat intimitu manželského páru. Svědkové vidí homosexualitu jako smyšlenou věc, protože pro Jehovu se jeví jako nepřirozená. Jen člověk, který je heterosexuální, může poznat Jehovo království. Na sezení v Sále Království se homosexualita označuje za nepřirozenou perverzi. Podle nich může za homosexualitu hříšné chování jedince. K homosexualitě také přispívá společnost, která homosexualitu neodsuzuje a je tolerantní. Nynější svět je podle svědků Jehovových velice hříšný a zkažený.
Tématem manželství a jeho výhodami se věnuje publikace Zachovávejte se v Boží lásce.6) Publikace je poskytována v rámci celosvětové biblické vzdělanosti a je vydávána samotnou náboženskou organizací. V kapitole deset s názvem Manželství – dar od milujícího Boha se uvádí, z jakého důvodu by měli svědkové Jehovovi vstupovat do manželství. Jeden z hlavních důvodů uzavření sňatku je výchova dětí. Podle svědků Jehovových je mnohem lepší vychovávat dítě v manželství než v nesezdaném páru. Pokud se muž a žena, kteří jsou stejné víry, rozhodnou vstoupit do manželství, jde jim především o to, aby dělali radost Jehovovi. Jehovu považují za součást manželství muže a ženy. Svědkové Jehovovi tak považují manželství za více pevné a odolné. Pouze v manželství je možné uspokojovat sexuální touhy. Pokud tedy člověk, který je dospělý, nedokáže své touhy ovládat je pro něj lepší vstoupit do manželství než mít pohlavní styk s někým mimo manželství.
Kniha Otázky mladých lidí – praktické odpovědi 1. díl7) rozebírá základní otázky ohledně partnerských vztahů, rodiny, přátel či sexuality. Odpovědi byly vytvořené na základě rozhovorů s několika mladými lidmi z různých koutů světa a založeny na užitečných zásadách Bible. Kniha je určena především dospívajícím svědkům Jehovovým. Kapitola sex, mravní zásady a láska se zaměřuje především na sexuální orientaci a první vztahy. Předtím, než vstoupí pár do manželství, by se partneři měli navzájem poznat a postupně se do sebe zamilovat. Podle knihy je nejlepší uzavřít manželství v dospělosti. Svědkové Jehovovi se řídí tím, že předmanželský sex má za následek nedůvěru obou partnerů a způsobuje vzájemnou bolest. Partneři by se měli řídit Biblí. Partner, který opravdu miluje, nebude partnera přemlouvat k činům, které by mohly ohrozit jejich vztah k Bohu.
Otázkou ohledně manželství a také tím, jak se mají manželé k sobě chovat se zaobírá časopis Probuďte se! 12 klíčů ke šťastné rodině.8) První až čtvrtý klíč je doporučení pro manžele ke šťastnému a spokojenému manželství. V článku se píše, že manželé by měli být odhodlaní spolu zůstat i přes občasné komplikace. Lidé by neměli vstupovat do manželství s tím, že mají záložní plán v podobě rozvodu. Pokud se v manželství objeví konflikt, manželé spolu musí fungovat jako ucelený tým a nebojovat proti sobě. V manželství musí každý partner brát ohled na toho druhého a mít k sobě úctu. Důležité je i odpuštění. Pokud jeden z partnerů ublíží tomu druhému, je potřeba si o problému promluvit, najít pochopení a odpustit si. V článku se objevují citace z Bible, která je pro svědky Jehovovi důležitá. Hledají v ní odpovědi na různé situace, které se jim v životě přihodí, a to platí i v otázkách ohledně manželství. SJ rozvod berou jako krajní situaci. Rozvodu se snaží všemi prostředky vyhnout.
Svědkové Jehovovi a pohled společnosti na toto náboženské hnutí9), bakalářská práce, kterou napsala Tereza Zálešáková v roce 2013, se zabývá svědky Jehovovými. V jedné ze svých kapitol rozebírá, že manželství je posvátné uspořádání mezi mužem a ženou. Do manželství by měly vstupovat jen heterosexuální páry, ideálně když jsou oba pokřtěny svědky Jehovovi. Autorita v rodině patří muži a pochází od Boha. Muž má za úkol především plánovat činnost rodiny, rozhodovat a poskytovat hmotné zabezpečení. Od ženy se očekává, že se tomuto vedení podřídí a především se stará o rodinu a domácnost. Dále se v práci zmiňuje, že rozvod je možný jen v případě, že se jeden z páru dopustí nevěry (smilstva). Pokud se manželé rozvedou z jiného důvodu, nesmí znovu uzavřít sňatek s někým jiným.
Náboženská společnost Svědkové Jehovovi10), bakalářská práce, která se zabývá manželstvím a rozvodem svědků Jehovových. Autorkou je Jitka Biolová. Autorka zjistila, že ideální cesta pro svědky Jehovovi je, pokud se muž rozhodne neženit a obětuje svůj život Bohu. Ideálně by do manželství měli vstupovat lidé, kteří jsou pokřtěny svědky Jehovovi. Pokud nedojde k porušení biblických zásad, mohou si Svědkové Jehovovi vzít i člověka bez vyznání.
Pro získávání dat pro naši práci byly využity dvě základní metody výzkumů, a to kvalitativní a kvantitativní. Cílem kvalitativních metod je otestovat různé předpoklady a vytvořené hypotézy. Cílem pro kvantitativní výzkum je výchozí hypotéza, z níž nám poté vyplývá výběr otázek. Na tomto základě si lze vytvořit dotazníky, které se předloží danému počtu námi vybraných respondentů. Na jejich počtu a výběru, ale i na návratnosti dotazníků pak závisí reprezentativnost výsledků. V dotaznících se mohou objevit uzavřené, polouzavřené a otevřené otázky, na které respondenti následně odpovídají. U kvantitativní metody se při získávání dat zůstává spíše na povrchu a nezabývá se věcmi do hloubky, oproti kvalitativnímu výzkumu. Zde se získává velké množství dat od velkého počtu respondentů. V kvalitativních metodách jsou upřednostňovány otevřené a nestrukturované výzkumné plány, analýza vychází z velkého množství informací o malém počtu jedinců. Informace u této metody získáváme v podobě dlouhých rozhovorů, kde se jedincům nechává tzv. volná ruka v odpovědích. Pro náš výzkum jsme zvolily hlavně kvalitativní výzkumné metody, využily jsme, ale i kvantitativní. Informace jsme sbíraly z primárních, ale také sekundárních zdrojů. Pro získání dat k teoretické části byly využity dokumenty, a to zejména knihy s časopisy a internetové články – nevýhodou studia dokumentů může být nevěrohodnost informací, avšak velkou výhodou je dostupnost informací. Sběr informací do praktické části naší práce jsme získaly pomocí rozhovorů s respondenty. Naše respondenty jsem oslovovaly zejména prostřednictvím internetu. Někteří byli ochotní se s námi setkat, s ostatními jsme komunikovaly prostřednictvím mailu, či sociálních sítí nebo zpráv. Pro získání potřebných informací jsme s respondenty mluvily pomocí delších rozhovorů, položily jsme jim naší výzkumnou otázku a nechaly na nich, jak bude odpověď vypadat a jak bude rozsáhlá. S respondenty, se kterými jsme komunikovaly online, byly rozeslány dotazníky s výzkumnými otázky. Všichni dotazovaní, se kterými jsme vedly rozhovor, byli velice vstřícní a neměli problém se s námi bavit. Rádi nám odpověděli na naše otázky a vysvětlili podstatu jejich vyznání. Respondenty z USA jsme získaly pomocí sociálních sítí, kde jsme je oslovily a rozeslaly stejné otázky jako všem ostatním. Odpovědi od respondentů se často shodovaly, a to jak mezi sebou, tak s informacemi z oficiálních stránek Svědků Jehovových.
| Jméno | Věk | Pohlaví | Národnost | Rodinný stav | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Jana | 40 | žena | česká | vdaná | Ke svědkům se přidala před 15 lety. |
| Eva | 23 | žena | česká | svobodná | Vyrůstala v rodině svědků. V 18 letech se nechala pokřtít. |
| Petr | 28 | muž | česká | ženatý | Vyrůstal jako svědek, ale ve svých 26 letech odešel. Je aktivní na sociálních sítí a šíří své zkušenosti. |
| Pavel | 54 | muž | česká | ženatý | Svědkem se stal pomocí své matky. |
| Miroslava | 56 | žena | česká | vdaná | Ke svědkům se přidala před 23 lety. Vyrůstala v křesťanské rodině. |
| John | 46 | muž | americká | rozvedený | Od svědků Jehovových odešel, protože mu to přestalo dávat smysl. Nyní veřejně sdílí informace o motivech a fungování skupiny. |
| Jessica | 30 | žena | americká | vdaná | Ke svědkům se přidala před 10 lety. Celá její rodina také patří ke svědkům. |
Tabulka, která se nachází výše, obsahuje respondenty, kteří se účastnili našeho společného projektu. Osobní údaje o respondentech jsou s jejich souhlasem lehce pozměněny.
V práci se zabýváme partnerským životem svědků Jehovových, jejich odlišnost ve dvou geograficky rozdílných zemích v České republice a v USA. Kapitoly na sebe navzájem navazují. Práce je rozdělena na tři hlavní výzkumné otázky.
V první části se seznámíme se svědky Jehovovými, kde postupně stručně popisujeme jejich vznik, historii a postupný vývoj ve Spojených státech amerických a v České republice.
První otázka se věnuje vztahu svědků Jehovových, kde se pomocí odpovědí od respondentů dozvíme, jak vypadají jejich vztahy. Dostaneme i odpovědi na to, jak svědkové Jehovovi vnímají sex před svatbou.
Druhá otázka se zaměřuje na svatbu. Svatba je jistě pro spoustu lidí slavnostní událost. Z toho důvodu nás zajímá, jak ji vnímá samotná náboženská organizace a jakou má jejich svatba podobu. Průběh svatby u běžných občanů v České republice a u občanů v USA je jistě rozdílný. Máme jiné zvyky a tradice, z tohoto důvodu zjišťujeme, jestli tento fakt platí i na svědky Jehovovi.
Ve třetí otázce se zaobíráme rozvodem, který je mnohdy smutná až dramatická událost, která ovlivňuje životy rodin. Z našeho pohledu už rozvod není brán jako něco příliš špatného, ale je to věc, která se v současnosti běžně děje, dokonce mnoho z našich přátel pochází z rozvedených rodin, ale svědkové Jehovovi s rozvody obecně nesouhlasí, avšak najdou se i závažné důvody, kdy svědkové Jehovovi na rozvod přistoupí.
Svědkové Jehovovi jsou náboženská organizace. Jejich členové jsou velice aktivní v šíření svého náboženství a v propagaci organizace. Můžeme je potkat téměř kdekoliv ve veřejném prostoru, kde oslovují kolemjdoucí a nabízejí své propagační letáky. „Misie v určitém počtu hodin (podle služebního postavení pomocného, pravidelného či zvláštního průkopníka) je povinností každého svědka Jehovova a důmyslné přípravě na misii je věnována značná část společně tráveného času a společných prostředků.“11) Svědkové Jehovovi se jeví dost kontroverzně. Potýkají se s nepochopením a mnohdy i odsouzením. Dokonce jsou i označováni od ostatních za sektu, křesťané je často nepovažují za plnohodnotnou církev. „Snaha o důsledné oddělení od „světa“ se týká také morálky a hodnot. Svědkové Jehovovi dbají na to, aby jejich život byl mravně příkladný, a jsou tedy obvykle považováni za poctivé a spolehlivé pracovníky či obchodní partnery.“12) Je zajímavé si přiblížit, jaký pohled na to mají samotní svědkové Jehovovi.
Ve Spojených státech amerických hnutí vzniklo na konci 19. století. Zakladatel organizace svědků Jehovových byl Charles Taze Russell. Charles Taze Russell (1852-1916) byl vychován jako presbyterián, ale po neshodách s tradičními křesťanskými doktrínami se s původní církví rozešel a seznámil se s adventisty. Charles Taze Russell se s těmito myšlenkami ztotožnil a založil skupinu badatelů Bible.
Kazatel a vydavatel křesťanských časopisů S. Barbour předpověděl rok 1878 jako rok vytržení opravdových křesťanů do nebe. Tato událost se však nenaplnila a Russell se rozešel s adventistickými kazateli. Začal sám vydávat časopis Sionská strážná věž a zvěstovatel přítomnosti Kristovy. Časopis zdarma rozesílal a získal úspěch a pravidelné předplatitele.
Čtenáři časopisu a příznivci Charlese Taze Russella se setkávali, vytvořili společnost pod názvem Traktátní společnost Sionské strážné věže. Charles Taze Russell prostřednictvím svých výtisků hlásal, že od roku 1874 je na Zemi přítomen Kristus. Roku 1881 všichni praví křesťané vstoupí do nebe, roku 1914 budou všechny instituce tohoto světa zničeni a Kristus začne vládnout v tisíciletém království. Konkrétní roky vyvozoval z údajů v Bibli.
Tiskoviny, které vydávali, se šířily mezi lidmi, na spoustě místech ve Spojených státech amerických začalo vznikat neformální společenství čtenářů těchto děl. Setkání probíhala formou přednášek na biblická témata, společné studování a čtení Bible. První misionáři byli poslání do Anglie roku 1881. Časem i do dalších států. Charles Taze Russell začal roku 1891 navštěvovat setkání jednotlivých sborů, jezdil i do zahraničí. V roce 1909 byla společnost populární a na vzestupu, a proto si mohli dovolit se přesunout do centra newyorského Brooklynu.
V roce 1914, kdy měl být naplněn konec světa, začala první světová válka. Organizací se začalo šířit zklamaní z nenaplnění a roky naplnění se začaly posouvat. Charles Taze Russell však v roce 1916 zemřel.
Novým prezidentem organizace byl zvolen Joseph Franklin Rutherford (1869-1942). Organizace začala ostře vystupovat proti církvím a proti válce. Kvůli těmto ostrým názorům byl Joseph Franklin Rutherford a další vysocí představitelé vězněni. Byli označeni ve Spojených státech amerických z vlastizrady. Po válce byli propuštěni a žaloby na ně byly staženy.
Joseph Franklin Rutherford se snažil, stejně jako Russell, předpověď konec světa. Pořádala se obrovská setkání na stadionech. Organizace začala s masivní propagací. Roku 1931 bylo přijato jméno společenství svědků Jehovových.
Joseph Franklin Rutherford zemřel v roce 1942, jeho nástupcem se stal Nathan Homer Knorr. Nathan Homer Knorr (1905-1977) dovedl organizaci do podoby, jak ji můžeme znát v současnosti. Svědkové Jehovovi se začali vzdělávat v misijní činnosti. Hlavním posláním je plnění těchto povinností. Změnil se způsob vedení organizace. Ze začátku bylo vedení organizace na správní radě v čele s prezidentem. Nyní tento úkol plní vedoucí sboru, kteří se označují jako starší. Starší členové jsou muži, kteří působí v organizaci dlouho a hledají v příručce odpovědi na všechny jejich otázky, stejnou příručku vlastní všichni starší členové na světě.
Další předpověď konce světa byla řečena na rok 1975. Opět přišlo zklamání z nenaplnění této předpovědi.
Nyní má společnost svědků Jehovových přes 8 milionů aktivních členů, aktivně kážou v 239 zemích po celém světě.13)
Ve Spojených státech amerických žije přes 329 milionů obyvatel, z toho přibližně 1,2 milionů svědků Jehovových.
Svědkové Jehovovi začali působit na území České republiky už na začátku 20. století. Za druhé světové války byli pronásledování a vězněni. Bylo to hlavně z důvodu jejich odmítání války a držení zbraní.
Další rána pro svědky Jehovovi přišla s nástupem komunismu. Komunistickou vládou nebyli tolerováni a jejich činnost byla zakázána. I přes zákaz i hrozby komunistické vlády svědkové Jehovovi dále působili a prováděli svoji misijní činnost, ale již v tajnosti. „V šedesátých letech proto byla zvolena odlišná taktika. Tvůrci státní (proti-) náboženské politiky se s představiteli církve dohodli na jakési skryté toleranci, která nevylučovala občasné represivní zásahy ze strany státu, „výměnou“ za poskytování agenturních informací. Vedoucí představitelé ilegální církve se tak stali tajnými spolupracovníky Státní bezpečnosti, mnozí z nich přitom doufali, že tím zajistí budoucí oficiální státní uznání své církve.„14)
Zákonnou registraci získali v roce 1993. Pro svědky Jehovovi to byla velice důležitá událost a o státní uznání velice stáli. Svědkové Jehovovi museli zamlčet a zalhat o svém učení. Svědkové Jehovovi totiž tvrdili, že jim krevní transfuze nevadí, ale ve skutečnosti to jejich věrouka zakazuje.
Nyní České republice žije přes 10 milionů obyvatel. Svědků Jehovových je v České republice 15 549.
Pro začátek naší práce si definujme vztah. Co je to vztah? „Je to působení mezi dvěma nebo více jevy, objekty či osobami, v psychologii provázený emocionální vazbou a určitou mírou odpovědnosti.“15)
„Žádná přísná pravidla nemáme. Řídíme se Biblí a tím, co v ní je. Každý se svobodně rozhoduje, s kým vstoupí do manželství. Manželství je trvalý svazek, který bereme vážně. Při výběru partnera je pro mě důležitý názor rodičů.“ (Eva, 23 let)
Dle svědků Jehovových by z každé známosti měl vzejít manželský svazek. Běžný vztah často lidé podle nich berou na lehkou váhu. Každý Svědek se může rozhodnout sám, jestli vstoupí s někým do vztahu a s kým. Výjimka se týká mladých, kteří ještě bydlí doma u svých rodičů. Ti musí poslouchat jejich příkazy ohledně vztahů. Mají právo rozhodovat, kdy jejich syn nebo dcera může vstoupit s někým do vztahu, taky jim ve vztahu mohou určit hranice.
„Pravidla jsou ve vztahu důležitá. Řídíme se Biblí, protože věříme, že díky ní je náš život čistý.“ (Jessica, 30 let)
Pro svědky Jehovovi je nejdůležitější silné přesvědčení vycházející z Bible. V Bibli jsou obsaženy veškeré rady, jak se správně chovat v partnerství. Svědkové v České republice i Spojených státech amerických se řídí stejným překladem Bible, a proto se naši respondenti z řad členů shodují.
„Je to svazek mezi mužem a ženou, kteří už dosáhli dospělosti.“ (Jana, 40 let)
Svědkové Jehovovi vidí homosexualitu jako hříšnou a vztah stejného pohlaví pro ně neexistuje. Pokud svědek bojuje s těmito pocity, jediná pomoc pro něj se nachází v Bibli a modlení k bohu Jehovovi. Musí najít sílu tyto pocity překonat. V České republice není manželství stejného pohlaví povoleno zákonem. Ve Spojených státech amerických je manželství osob stejného pohlaví povoleno zákonem. Svědkové Jehovovi, ale manželství stejného pohlaví neberou vážně, protože se řídí Biblí, která homosexuální vztahy nepodporuje, dokonce je i zavrhuje. Z tohoto důvodu svědkové Jehovovi z České republiky i ze Spojených států amerických přistupují k homosexualitě stejně.
„Svědek si nemůže nikoho najít mimo organizaci.“ (Petr, 28 let)
Podle našich respondentů, kteří opustili organizaci, je téměř nemožné si najít někoho mimo organizaci. Členové tvrdí přesný opak. Rozdíl mezi úhly pohledů nastává z důvodu přesvědčení členů o jejich svobodě. Svědkové Jehovovi se v osobním životě nestýkají s ostatními lidmi, protože veškerý čas tráví spolu. Lidem, kteří nesympatizují s jejich učením, se vyhýbají a neskýtají se s nimi.
„Našel jsme si přítelkyni, která navštěvovala svědky Jehovovi od malička, ale ještě se nerozhodla pokřtít. Starším se nelíbilo, že ještě není pokřtěná. Z toho důvodu plně duchovně vyzrálá. Rozeštvávali nás proti sobě a snažili se nás rozdělit.“ (John, 46)
Pro svědky Jehovovi je důležité najít si partnera mezi svými. Do rodiny svědků Jehovových se můžete narodit, ale za plnohodnotného člena jste považováni, až se rozhodnete pokřtít.
I přesto, že nám respondenti tvrdili, že svědek si může najít někoho i mimo organizaci. Naši respondenti, kteří z církve odstoupili, se shodují, že se téměř nemožné si najít někoho mimo organizaci. Z výpovědí našich respondentů můžeme vidět, že členové svědků Jehovových mají totožné představy o vztahu. Rozdíly při výběru partnera a průběhu vztahu nejsou dány geografickým aspektem, ale jsou pouze na preferencích daných osob. Z logického důvodu je pro ně výhodnější a smysluplnější si najít partnera stejného vyznání. To platí obecně na všechny osoby, protože pokud začnete vztah s někým s odlišnou vírou a přesvědčením často se neshodnete a vztah po čase skončí.
Jakýkoliv druh sexuálního styku před svatbou je zakázán. Plno věcí, které partneři dělají ve vztahu jsou považovány za vážné hříchy. Svědkové Jehovovi se vyhýbají sexuální nemravnosti, protože jim to říká Bible. To nezahrnuje jenom pohlavní styk, ale jakýkoliv bližší intimní kontakt. Dle svědků Jehovových masturbace znehodnocuje sex na pouhou úroveň pudu, kde jde v první řadě o uspokojení sama sebe, což je v rozporu s biblickou tezí, že více štěstí je v dávání než v přijímaní. Pohlavní styk je boží záměr pro uspokojování sexuální touhy a je chápán jako vyjádření lásky mezi partnery. Nečistota, tak Bůh označuje vášnivé chování, které není sexuální nemravností, avšak k ní nemá daleko. Za tabu se považuje pohlavní styk během menstruace, kvůli postoji svědků Jehovových ke krvi. Sex se ženou během menstruace je nepřípustný a zakázaný. Svědkové Jehovovi sex během menstruace přirovnávají k sexu se zvířaty. Tato záležitost může znamenat vyloučení. Bible odsuzuje i to, když spolu dva lidé mluví o nemravných věcech.
„Já jsem si vzal svoji manželku jako panic.“ (Pavel, 54 let)
Sex v manželství by měl odrážet láskyplný vztah, který mezi sebou partneři mají. Nemá jít pouze o vlastní uspokojení, ale především o partnerovo.
„Neustále jsme byli pod kontrolou. Nemohli jsme se setkávat někde o samotě. Lidé by si mohli myslet, že spolu děláme věci, které nejsou v souladu s Biblí.“ (Petr, 28)
Dokud se svědkové Jehovovi nestanou manželé, je pro ně téměř nemožné trávit čas spolu bez dohledu ostatních. Jako partneři, před manželstvím, jsou odkázáni trávit společný čas pouze v komunitě ostatních svědků, a tudíž nemají vlastní prostor pro intimní poznávání. Jehova je zodpovědný za plození dětí, on sám rozhoduje o tom, zda žena bude plodná či nikoli. Jehova otevírá lůno a způsobuje početí. Antikoncepce nenese žádná omezení, život nenarozeného dítěte je nedotknutelný a prevence je v pořádku. Mohou využívat všechny známé a dostupné formy antikoncepce od hormonální přes chemickou a bariérovou až po přerušovanou soulož. Děložní tělísko zakázáno rovněž není, přitom prakticky zabraňuje zahnízdění již oplozeného vajíčka. Potrat svědkové Jehovovi zakazují. Nenarozené dítě považují za lidskou bytost. Potrat chápou jako vraždu.
„Sex je pro nás osobní věc, která patří pouze do plnohodnotného manželství. Pokud má někdo v hlavě nečisté myšlenky, může využít rady starších, kteří mu se vším, s pomocí Bible, pomohou.“ (Jessica, 30 let)
V období dospívání, kdy jsou tyto myšlenky nejsilnější a tělo mladého člověka se začne měnit, se kupí množství informací z různých zdrojů. Pro svědky Jehovovi je důležité držet se cesty a nesejít z ní. Pospolitost komunity umožňuje vzájemnou podporu a pomoc. Díky ní se daří komunitě vyhnout se veškerým nástrahám a pokušení.
„Se svou manželkou jsme, jako mladí, párkrát porušili pravidla, ale nikomu jsme o tom nemohli říct, protože bychom za to byli potrestáni.“ (John, 46 let)
Porušení pravidla, zdržet se sexuálního styku před svatbou, není u svědků Jehovových přípustné. Pokud k porušení dojde a ostatní členové se to dozví, viníky čeká rozmluva se staršími a příslušný trest. Člověk musí svého rozhodnutí i činu litovat, jinak hrozí vyloučení z organizace.
Svědkové Jehovovi mají pro otázky ohledně sexuálního života velice ucelené odpovědi. Pro svědky Jehovovi je jakýkoliv sexuální styk mimo manželství považován za nežádoucí. Všichni naši respondenti z České republiky i ze Spojených států, kteří jsou členy svědků Jehovových, se s tomto přesvědčení shodují.
Ve druhé otázce naší semestrální práce se budeme podrobněji zabývat svatbou svědků Jehovových. Svatba je pro každého slavností a důležitá událost a tak ji vnímají i svědkové Jehovovi.
Na začátek si shrneme podobu české a americké svatby.
V České republice je se svatbou spojeno mnoho tradic a je provázena mnoha pověrami. Mezi tradice, které zná a zažil jistě každý, kdo na svatbě byl, patří házení rýže nebo konfet po novomanželích. Tato tradice je symbolem plodnosti. Další rozšířenou tradicí je zametání rozbitého nádobí. Manželé střepy zametají společně. Je to symbol toho, že si budou v manželství pomáhat.16)
Ve Spojených státech amerických je svatba brána jako obrovská událost se stovkami hostů. Mezi nejrozšířenější tradice patří házení svatební kytice. Všechny neprovdané slečny se pokouší chytit svatební kytici, kterou hází nevěsta. Ta, která kytici chytí, se brzy vdá. Zvyk, který často novomanželé dělají je uložení kusu svatebního dortu do mrazničky. 17)
Můžeme vidět, že typická česká svatba je plná zvyků a tradic, které jsou spojené s pověrami, oproti americké svatbě. Průběh, výzdoba a počet hostů každé svatby závisí na preferencích párů.
„K obřadu patří svatební proslov, který říká, jak Bible novomanželům pomůže, aby manželství bylo trvalé a šťastné.“ (Jana, 40)
Nedílnou součástí obřadu je asi třicetiminutový proslov, který přednese náboženský služebník svědků Jehovových. Proslov vychází z Bible.
V mnoha zemích zákon také dovoluje, aby oddávajícím úředníkem mohl být představitel svědků Jehovových. V takovém případě zazní ke konci obřadu manželské sliby. Snoubenci si vymění prstýnky. Oddávající poté prohlásí jejich manželství za uzavřené.18)
„Snoubenci se rozhodují, jestli se vezmou na úřadě nebo v sále Království, ale většinou si vyberou sál Království. Je to pro ně lepší.“ (Eva, 23 let)
Svatbu si mnozí snoubenci z řad svědků Jehovových přejí mít v sále. Sál Království je budova, která slouží jako komunitní centrum, kde se členové scházejí a tráví společné chvíle. V každém větším městě můžeme na sál Království narazit.
„Se svatbami nevěřících se to nedá srovnat, jsou mnohem lepší a krásnější. Svatby svědků Jehovových jsou nudné. Je to obřad, kde jde hlavně o Bibli, a ne o dva svobodné lidi.“ (John, 46 let)
Ve srovnání s jinými svatbami, které nejsou podle pravidel svědků Jehovových, se může zdát, že svatby jsou poněkud nezajímavé a strohé. Svědkové Jehovovi to tak nevnímají, je pro ně velice důležité držet se zásad a pravidel z Bible, to jim dělá radost.
Na svatby svědků Jehovových můžou přijít i lidé, kteří nejsou svědkové Jehovovi. Pokud snoubenci pořádají hostinu nebo svatební party, je na nich, koho tam pozvou.
„Kamarád měl svatbu a svědkové byli oba. Matka od nevěsty odešla od svědků Jehovových. Kvůli tomu, že na svatbě byla přítomna matka nevěsty, tak celá rodina od ženicha, kteří byli svědkové, nepřišli. Nelíbilo se jim, že na svatbě bude přítomna bývalá členka.“ (Petr, 28 let)
„Naši další známí se brali, když už z církve odešli, ale jejich rodiny stále členy byli a nejspíš stále jsou. Poslali jim pozvánku a přišla jim tato odpověď: Ahoj, kdyby bylo vše, jak chce Jehova, určitě bychom přišli a těšili se z tvého rozhodnutí, ale situace je jiná, a proto se nezúčastníme svatby a věř, že nám je to líto a doufáme, že jednoho dne tato lítost přemění na radost z tvého návratu k svědkům Jehovovým a budeme se moci zase obejmout a těšit se na společné chvíle v novém světě.“ (Petr, 28 let)
Podle členů na svatbu může přijít kdokoliv. Z výpovědi respondentů, kteří v minulosti členy byli, je zřejmé, že svědkové Jehovovi těžce nesou neoddanost a nerespektují rozhodnutí ostatních. Pro svědky Jehovovi je podstatnější oddanost víře než spokojenost člověka. Na svatbu sice mohou pozvat kohokoliv, ale je pravděpodobné, že to ovlivní účast ostatních.
Svatba je pro svědky Jehovovi slavnostní událost, proto tomu přizpůsobují i svůj oděv. Svědky Jehovovi může potkat slušně oblečené téměř vždy. Muži nosí i v obyčejné dny oblek. Ženy chodí slušně oblečené a neodhalují své tělo. Žádný předepsaný styl oblečený na svatbu nemají.
„Na svatbách je tradice, že novomanželé dostávají dary, tak je to i u svědků Jehovových. Obdrženými dary se nechlubí a neupozorňují na ně. Na pár svatbách svědků Jehovových jsem byl a nějaký dar vždy dal, ale nikdy jsem nedostal poděkovaní a ani nevím, jestli se jim dar líbil.“ (John, 46 let)
Pokud na svatbu svědků Jehovových přinesete dar, určitě se na vás nikdo zlobit nebude, ani to nebude nevhodné. Novomanželé si ale o dary nikdy přímo neřeknou, a ani je nevyžadují. Snaží se působit asketicky, a proto nečekejte, že se novomanželé dary budou chlubit a ukazovat je před ostatními pozvanými.
„Přípitky neděláme a alkohol nepijeme. Neprovádíme ani ostatní zvyklosti, které jsou na jiných svatbách běžné jako třeba házení rýže.“ (Jana, 40 let)
Slavnostní přípitky, které se provádějí na běžných svatbách, se u svědků Jehovových nepronášejí. Přípitek je podle svědků Jehovových spojený s pohanskými tradicemi. Na běžných svatbách se můžeme setkat také s tradicí házení rýže nebo konfet na novomanžele. Házení konfet nebo rýže se dělá z důvodu, že lidé věří, že to novomanželům přinese štěstí do nového společného života. Takovým rituálům spojeným s pověrami se svědkové Jehovovi vyhýbají, protože je to proti zásadám vyjádřeným v Bibli.
To, jestli svatba bude pokračovat svatební hostinou a následnou oslavou je na rozhodnutí novomanželů. Jídlo ani pití se v sále Království nepodává. Alkohol najdete skoro na všech jiných oslavách, ale pokud je tato oslava pod vedením svědků Jehovových, je velice pravděpodobné, že tam alkohol nenajdete. Svědkové Jehovovi jsou odpůrci alkoholu a alkohol nepijí.
„Se svým manželem výročí moc neslavíme. Nedáváme si žádné speciální dárky ten den, protože si dáváme dárky a děláme si radost po celý rok.“ (Jessica, 30 let)
„S manželem si každý rok den naší svatby připomeneme.“ (Jana, 40 let)
Je pouze na manželích, jestli chtějí slavit výročí svatby nebo ne. V Bibli o tom není žádná zmínka. Podle výpovědí našich respondentů můžeme vidět, že oslava výročí je pouze na každém z nich bez ohledu na to, odkud pocházejí.
Svědkové Jehovovi ctí biblický verš, který říká, že víra bez skutků je mrtvá, snaží se ve všech ohledech chovat a žít jako „dobří křesťané“. I pro oblast soukromého života existují jistá pravidla, hranice, normy, vycházející́ z Bible. Řídí se tím, co o rozvodu říká Bible. „Bůh vytvořil manželství s tím, že to má být trvalý svazek mezi mužem a ženou. Jediným biblickým důvodem pro rozvod je sexuální nemravnost.“19)
„Kdykoliv máte v manželství neshodu nebo problém můžete přijít za staršími členy. Oni vám ochotně pomohou a poradí.“ (Jessica, 30 let)
„Každá neshoda se dá vyřešit klidnou rozpravou a následnou modlitbou.“ (Jana, 40 let)
Bible manžele povzbuzuje, aby spolu zůstali, i když v jejich vztahu není všechno ideální. Hodně problémů se dá vyřešit tak, že se manželé upřímně modlí, řídí se biblickými radami a projevují si lásku. Někdy jsou sboroví starší požádáni, aby manželům pomohli s jejich problémy, ale nemají právo jim říkat, co mají dělat.
Kontrast České republiky a Spojených států amerických spočívá v komplexnosti skupin. Spojené státy americké jsou známy svou historií svědků Jehovových, která se buduje již od druhé poloviny 19. století. Síla jejich kultury vytvořila robustní kostru spolku, která si zvykla řešit problémy skupinově. To znamená, že pokud nastane problém mezi manžely, na jeho vyřešení se podílí celá skupina.
V České republice zatím nebyla vybudována taková infrastruktura, která by dovolovala zůstat svědkům Jehovovým neustále v kontaktu. V České republice se totiž bavíme o menších shlucích individuí, které jsou rozprostřeny na poměrně velkém území.
„Slyšeli jste zákon, který říká, že muž se může rozvést se svou ženou tím, že jí dá pouze písemné oznámení o rozvodu. Já říkám, že muž, který se rozvede se svou ženou, pokud nebyla nevěrná, ji přivádí k cizoložství. Každý, kdo si vezme rozvedenou ženu, se dopouští cizoložství. Pokud manžel aktivně brání druhému v následování Boha nebo je urážlivý, je rozvod do jisté míry přijatelný. Ale v tomto případě se daná osoba nesmí znovu uzavřít manželství, dokud je manžel naživu, nebo se dopustí cizoložství. Je to spíše rozchod než rozvod.“ (Miroslava, 56 let)
Když se ale někdo rozhodne rozvést bez biblického důvodu, není z biblického hlediska volný pro nové manželství. Pro svědky Jehovovi je důležité, aby měli šťastný a spokojený život a zůstali spolu už navždy. Rozvod je možný jenom tehdy, když se jeden z manželů dopustí nevěry. Nevěra neboli cizoložství je pro svědky Jehovovi velice závažný hřích, který neberou na lehkou váhu. Pokud se podvedený partner rozhodne pro rozvod, je to v pořádku. Svědkové Jehovovi většinu svých problémů řeší se staršími, kteří jim mají pomoci, poradit a rozhodnout se správně. Je tedy zřejmé, že rozvod a důvody rozvodu řeší manželé jak spolu, tak i se staršími členy.
„Vyprávěli nám, že rodiny bez víry jsou rozvrácené a nefungující. Po mém vystoupení od svědků jsem si všiml, že rozdíly ,mezi rodinami svědků Jehovových a běžnými rodinami, nejsou téměř žádné. Některé rodiny jsou šťastné a jiné zase trochu méně a stejné je to i u svědků Jehovových.“ (Petr, 28)
„S rozvody svědkové Jehovovi obecně nesouhlasí, ale dlouhodobě se v nešťastném vztahu nedá vydržet. Svědkové Jehovovi se rozvedou, ale většinou už další manželství neuzavřou. Ostatní členové se pak na vás koukají jinak a dalo by se říct, že vás i odsuzují a vaše rozhodnutí plně nerespektují.“ (John, 46 let)
Svědkové Jehovovi obecně nesouhlasí s rozvody. Jediným právoplatným důvodem k rozvodu je nevěra manželů. Z informací poskytnutých respondenty je vidět, že nezáleží na tom odkud respondenti pocházejí, ale na jejich vlastním názoru a na jejich míře tolerance.
Rozdíl můžeme poznat spíše mezi věřícími a nevěřícími. Často se v naší práci respondenti z řad svědků Jehovových z České republiky shodují a mají podobné názory s respondenty od svědků Jehovových ze Spojených států amerických. Stejně tak můžeme vidět shodu názorů mezi Petrem a Johnem, kteří jsou oba bývalí členové svědků Jehovových.
Můžeme si všimnou, že naši respondenti odkazují na členy organizace, kterým říkají starší. Každý sbor svědků Jehovových má skupinu mužů, kteří jsou takto označováni. Jsou to muži, kteří jsou v organizaci už dlouhý čas a jejich skutky a práce je dostali až na jakýsi vrchol hierarchie v daném sboru. Starší členové sboru se řídí podle příručky, která je pro všechny stejná a je vydávána ve všech jazycích zemí, ve kterých svědkové Jehovovi působí. Díky tomu můžeme vidět, jak jsou svědkové Jehovovi organizovaná skupina. Tento fakt spolu se stejným překladem Bible může vést ke stejným názorům a přesvědčeným všech členů svědků Jehovových bez rozdílu na to odkud pochází.
Za jediné rozdíly fungování vztahu se dají považovat drobné nuance, které si sám určuje pár. Je důležité především jejich pochopení a oddání víře. Důležitými faktory prohloubení náboženství může být výchova, vzdělání, anebo sociální okruh starších a přátel. Svědkové Jehovovi si ve většině případů hledají partnery mezi lidmi stejného vyznání, zdržují se jakéhokoliv intimnějšího kontaktu před svatbou a velkou roli hraje i názor rodičů a starších. Můžeme vidět, že svědkové Jehovovi jsou velice organizovaná skupina a jejich názory a postoje se příliš nerozcházejí. Rozdíly jdou pouze vidět ve výpovědích bývalých členů a nynějších členů. Členové považují jejich pravidla za ty jediné správné, ale bývalí členové v pravidlech často nevidí smysl a považují je za přísné.
Svatba je v obou zemích skromná událost a řídí se stejnými pravidly. Svatba probíhá v mnoha případech stejně a geografický aspekt na ni nemá žádný vliv, ale mohou se lišit podle vkusu a preferencí jednotlivých novomanželů. Svědkové Jehovovi z obou zemí tvrdí, že jsou tolerantní a je jim jedno koho si na svatbu novomanželé pozvou. Z výpovědi od bývalých členů můžeme vidět, že jim velice záleží, s kým se stýkají a že spíše tolerantní nejsou. Pokud by na svatbu zavítal člověk, který se se svědky Jehovovi ještě nesetkal, byl by jistě překvapen odlišností od běžných svateb.
Svědkové Jehovovi v ČR pohlíží na rozvod stejně jako svědkové Jehovovi v USA. Jediný právoplatný důvod k ukončení manželství je nevěra. Rozhodnutí na ukončení manželství v tomto případě závisí na podvedeném jedinci. Je pouze na něm, jak se rozhodne, jeho rozhodnutí by nemělo nijak ovlivnit postavení v komunitě. Pokud se manželé rozhodnou svůj vztah ukončit, nesetkají se s pochopením u ostatních členů. Geografický rozdíl nemá na organizaci téměř žádný vliv. U svědků Jehovových je důležité postavení člena. Jako stěžejní záležitost považují, zda se jedná o člena nebo nečlena organizace.
—-
Počet shlédnutí: 270