Denisa Bohuslavová, DiS.
Klíčová slova: Digitalizace, tradiční rituály, kulturní dědictví, sociální média, adaptace, transformace.
1 Úvod
V současné době jsou digitální technologie nedílnou součástí života lidí a dochází k jejich neustálému propojování s každodenním životem. Tento trend se nevyhýbá ani tradičním kulturním a náboženským rituálům, které jsou stále více ovlivňovány a transformovány digitálními technologie a prostředím. Digitální technologie mohou přinést obavy ztráty osobního kontaktu a autenticity, přesto nabízí jedinečnou příležitost na uchování a inovaci kulturních tradic. Je to způsob, jakým lze přizpůsobit historické zvyky modernímu životnímu stylu a uchovat je pro budoucí generace. Digitalizace tak otevírá dveře k novým formám vyjádření a udržení kulturní identity v globálním prostředí. V digitálním věku se mění i způsob, jakým lidé provádějí a vnímají rituály. Tyto změny jsou patrné ve všech aspektech společnosti, od náboženských obřadů po každodenní rituály, jako je sdílení jídla s rodinou nebo oslavy narozenin. Digitalizace rituálů umožňuje lidem z různých koutů světa účastnit se obřadů a tradic, které by jinak byly mimo jejich dosah. Digitalizace nabízí nové možnosti, jak zachovat a zpřístupnit kulturní aktivity široké veřejnosti, což je zásadní pro ochranu a předávání našeho společného kulturního bohatství budoucím generacím.
2 Cíl práce
Cílem práce je popis a analýza, jak digitální technologie ovlivňují tradiční kulturní a náboženské rituály, jak jsou tyto rituály adaptovány nebo transformovány v digitálním prostředí, jaký vliv má digitalizace na uchování kulturního dědictví a jak nové formy komunikace ovlivňují udržování a předávání tradičních zvyků a vědomostí.
3 Kulturní a náboženské rituály
Tradiční kulturní a náboženské rituály jsou součástí lidské společnosti, které se vyvíjely již po tisíciletí. Rituály vyjadřují víru a tradici a slouží také k udržení společenské soudržnosti. Odrážejí hodnoty a společenské uspořádání. Rituály mohou mít mnoho podob ve formě jednoduchých denních zvyků, jako je modlitba před jídlem, nebo ve formě složitých ceremoniálů, jako jsou svatební obřady nebo pohřební rituály. Tyto rituály jsou obvykle spojeny s životními fázemi, jako jsou narození, dětství, společenské dospívání, zásnuby, sňatek, těhotenství, manželství a smrt, a pomáhají lidem prožít životní události (VAN GENNEP, 2018, s. 13). Tyto rituály často zahrnují specifické obřady, modlitby a symbolické akce, jejichž absolvování znamená podstatnou změnu společenského postavení a předepsaného způsobu života, a které mají pomoci jednotlivci přejít do nové životní etapy (ŘÍČAN, 2021, s. 227). Náboženské rituály zahrnují specifické postupy a obřady, které jsou prováděny podle přesně stanoveného postupu. Například v islámu je Hadždž, poutní cesta do Mekky, jedním z pěti pilířů víry, který každý muslim, který je na to fyzicky a finančně schopen, by měl podniknout alespoň jednou v životě. V křesťanství jsou rituály jako křest, eucharistie a svátost smíření základními složkami náboženské praxe, které symbolizují očištění, oběť a odpuštění. Tyto rituály nejenže posilují víru jednotlivce, ale také podporují pocit společenství mezi věřícími.
Slavení Vánoc je možné také považovat za kulturní a náboženský rituál, který odráží bohatou mozaiku tradic. Je to čas, kdy se prolínají historické a současné zvyky, a kdy lidé různých vyznání nacházejí společný jmenovatel v oslavě života, rodiny a společenství. V mnoha kulturách je štědrovečerní večeře považována za vrchol vánočních oslav. Tato večeře, často spojená s bohatým jídlem a rodinným společenstvím, má jak kulturní a náboženský význam. Pro mnohé je to čas, kdy se rodina schází, sdílí lásku a tradice, a připomíná si důležité hodnoty, jako je štědrost a vděčnost. Rituály nejsou omezeny pouze na náboženské praktiky, existují i kulturní rituály. Tyto kulturní rituály mohou zahrnovat tradiční hry, sporty, oslavy a festivaly, které jsou důležité pro udržení kulturní identity a posílení společenských vazeb. Kulturní rituály mohou sloužit k upevnění dědictví a identity skupiny. Například tradiční tance, festivaly a umělecké výkony jsou formami kulturních rituálů, které oslavují a uchovávají historii a hodnoty společnosti. Tyto rituály poskytují zábavu a potěšení a také učí mladší generace o jejich kulturních kořenech a posilují pouta mezi členy komunity. Rituály tedy hrají klíčovou roli v lidských společnostech po celém světě a jsou nezbytné pro pochopení lidské kultury a náboženství. Jsou zrcadlem našich nejhlubších přesvědčení a poskytují strukturu a smysl našemu každodennímu životu.
3.1 Adaptace a transformace rituálů v digitálním prostředí
V digitálním věku, kdy technologie pronikají do každé sféry našeho života, se rituály a tradice nevyhnutelně transformují. Tyto změny jsou způsobeny nejen potřebou udržet krok s rychle se měnícím světem, ale také touhou po udržení společenské soudržnosti a smyslu. Digitalizace je trend nasazování technologických prostředků za účelem zkvalitnění záznamů, zabezpečení dat proti ztrátám a také proti únikům (VEBER, 2013, s. 21). Základem digitalizace je zachycení reality pro budoucí využití. Digitální prostředí nabízí nové formy vyjádření a sdílení těchto rituálů. Například, sociální média se stala platformou pro sdílení životních událostí, jako jsou narozeniny, svatby či pietní akce. Lidé vytvářejí online komunity, kde mohou sdílet své zkušenosti a udržovat tradice živé, i když jsou fyzicky odděleni. Digitalizace nabízí také možnost vytvořit digitální kopie fyzických objektů, dokumentů a uměleckých děl, což umožňuje jejich snadnější uchování a šíření. Díky tomu mohou být kulturní artefakty dostupné širší veřejnosti bez nutnosti fyzického kontaktu s originálem, což je zvláště užitečné v případě, že jsou originály křehké nebo se nacházejí v nebezpečných lokalitách. Evropská unie, prostřednictvím iniciativ jako je Europeana, podporuje digitalizaci kulturního dědictví s cílem posílit jeho postavení v rámci digitální transformace. Tato platforma umožňuje tisícům kulturním institucím, např. evropská muzea, archivy a knihovny, nabídnout nové zážitky a přístup k výstavám na dálku prostřednictvím digitalizovaným verzím uměleckých děl, knih a hudby. Tímto způsobem se otevírá kulturní dědictví lidem bez ohledu na jejich fyzickou polohu nebo schopnost cestovat do muzeí či galerií. Tento proces nejenže zpřístupňuje kulturní obsah širšímu publiku, ale také podporuje výzkum a inovace v oblasti kulturního dědictví. Digitalizace také hraje klíčovou roli v ochraně kulturního dědictví v případě živelních katastrof nebo konfliktů. Například, pokročilé technologie jako 3D skenování umožňují vytvoření detailních digitálních modelů historických objektů, které mohou být využity pro virtuální realitu nebo jako podklad pro restaurování a rekonstrukci. 3D skenování a virtuální realita nabízejí také nové metody pro prezentaci a interakci s kulturními artefakty, což může oživit zájem o historii a kulturu a posílit vzdělávací programy. Vláda České republiky rovněž rozpoznává význam digitalizace pro uchování kulturního dědictví a podporuje využití moderních komunikačních technologií pro zajištění přístupu ke kultuře. Tento trend je patrný i v mezinárodním prostředí, kde se klade důraz na maximální využití digitálních prostředků pro zpřístupnění kulturního obsahu. Digitalizace kulturního dědictví není pouze o zachování fyzických objektů v digitální formě, ale také o uchování nehmotného dědictví, jako jsou zvyky, obyčeje a tradice. Tímto způsobem digitalizace přispívá k udržení kulturní identity a paměti národů
3.2 Vliv digitalizace na uchování kulturního dědictví
Zatímco digitalizace nabízí nevídané možnosti pro zpřístupnění a sdílení kulturního bohatství, může také přinášet určité výzvy a rizika. Jedním z hlavních způsobů, jakými digitální technologie ovlivňují náboženské rituály, je jejich přenos do online prostředí, mnohé náboženské obřady a služby mohou být přeneseny do virtuálního prostoru, aby se umožnilo jejich sledování a účast z domova. Přenesení informací mezi různými uživateli náleží zásluha internetu a sociálních sítí, díky nimž mohou být záznamy distribuovány (CHATFIELD, 2013, s. 160). Dalším využitím sociálních médií a aplikací jsou sociální sítě, které jsou trendem současné etapy vývoje internetu a slouží zejména jako nástroj udržování kontaktu s lidmi a utváření společenských vztahů (CHATFIELD, 2013, s. 104). Díky sociálním médiím mají věřící možnost sdílet své zkušenosti a spojit se s ostatními, kteří mají podobné náboženské nebo kulturní zájmy. Využití sociálních médií pro šíření náboženských zpráv a informací může pomoci posílit vazby mezi věřícími a rozšířit dosah náboženských organizací. Sociální média také poskytují platformu pro šíření náboženských a kulturních informací a vzdělávání. Internet a digitální média mohou ovlivnit náboženské přesvědčení, chování a příslušnost k různým vyznáním. Například, studie z Baylorovy univerzity ukazuje, že používání internetu může vést k nárůstu počtu věřících lidí. Na druhou stranu digitální technologie mohou také omezovat tradiční kulturní praktiky. Digitální nástroje mohou změnit způsob, jakým lidé vnímají a prožívají rituály. Například, některé rituály vyžadují fyzickou přítomnost a interakci, které nemohou být plně nahrazeny digitálními prostředky. Interakce prostřednictvím obrazovky může ovlivnit emocionální reakce a pocit společenství. Digitální účast může sice poskytnout určitou útěchu, nemusí však plně nahradit hloubku a intenzitu fyzické přítomnosti a společného prožívání rituálů. Jedním z hlavních problémů je také otázka autorských práv a vlastnictví, čili kulturní ochrana. Dalším problémem je komodifikace kulturního znalostního bohatství, kdy může docházet k jeho zneužívání nebo nevhodnému komerčnímu využití. Digitalizace také může vést ke zkreslení v politice ochrany kulturního dědictví, což může ovlivnit reprezentaci a interpretaci kulturních děl různých společností. Je tedy zřejmé, že digitalizace může mít jak pozitivní, tak negativní vliv na ochranu kulturního dědictví. Klíčem je najít rovnováhu mezi inovací a ochranou, a zajistit, že digitalizace bude sloužit jako nástroj pro uchování a oslavu kulturního bohatství, nikoli jako prostředek jeho ohrožení.
3.3 Vliv nových forem komunikace na udržování a předávání tradičních zvyků a vědomostí
Digitální technologie nabízí nové formy interakce a komunikace, které mohou obohatit rituální praxi. Například, aplikace a platformy mohou poskytovat prostor pro meditaci, studium svatých textů nebo sdílení duchovních zkušeností s komunitou. Tyto nástroje mohou pomoci lidem hlouběji se ponořit do rituálů a posílit jejich osobní duchovní cestu. Nicméně, digitalizace také přináší otázky týkající se autenticity a hloubky rituálních zážitků. Když jsou rituály prováděny online, může být obtížné dosáhnout stejné úrovně osobního zapojení a společenství, které jsou často klíčové pro tradiční rituální praxe. Je důležité, aby jednotlivci a komunity reflektovali nad tím, jak tyto nástroje používají, a aby se ujistili, že udržují smysl a účel rituálů v digitálním prostředí. Mnoho náboženských organizací nyní nabízí mobilní aplikace a online platformy, které umožňují věřícím zapojit se do rituálů nebo přistupovat k svatým textům. Virtuální realita poskytuje realistické zážitky z poutí a náboženského vzdělávání, což je obzvláště cenné pro ty, kteří nemohou cestovat. Kulturní festivaly a oslavy také začínají využívat rozšířenou realitu (AR) a drony, které revolučně mění zážitky návštěvníků. Drony jsou například stále častěji používány pro úchvatné světelné show, které proměňují noční oblohu během oslav. Mezitím AR aplikace poskytují interaktivní zážitky pro účastníky festivalů, čímž obohacují jejich porozumění a užívání si kulturní události. Digitalizace také hraje klíčovou roli v zachování tradiční kultury. Nové digitální technologie nabízejí praktický způsob, jak dokumentovat, zaznamenávat a digitalizovat projevy tradičních kultur. Tento přístup odpovídá silné touze domorodých komunit po zachování, oživení a propagaci jejich kulturního dědictví a jeho předávání dalším generacím. Tradiční zvyky a vědomosti jsou často předávány z generace na generaci prostřednictvím osobních setkání a přímého kontaktu. Nové komunikační technologie mohou tento proces transformovat, nabídnout nové způsoby, jak uchovávat a sdílet tyto tradice. Například, digitální archivy a online databáze umožňují lidem po celém světě přístup k historickým dokumentům, uměleckým dílům a dalším formám kulturního dědictví, které by jinak byly obtížně dostupné. Na druhou stranu, existuje obava, že při přechodu na digitální formy komunikace může dojít k oslabení osobních vztahů a komunitních vazeb, které jsou základem tradičních zvyků. Digitální technologie mohou vést k tomu, že lidé budou méně interagovat tváří v tvář, což může mít za následek ztrátu některých aspektů tradičních zvyků, které jsou závislé na osobním předávání. Dalším důležitým aspektem je vliv nových technologií na způsob, jakým děti a mladí lidé vnímají a osvojují si tradiční zvyky. V době, kdy jsou děti od útlého věku obklopeny digitálními technologiemi, je důležité najít rovnováhu mezi využíváním těchto nástrojů a zachováním tradičních hodnot a znalostí. Rodiče a vychovatelé hrají klíčovou roli v tom, aby děti naučili, jak technologie používat zodpovědně a jak si uchovat spojení s tradičními zvyky své komunity.
3.4 Digitální technologie a transformace tradičních rituálů – konkrétní příklady
Jedním z příkladů je využití sociálních médií a streamovacích služeb pro sdílení a účast na kulturních a náboženských ceremoniích. Jejich vliv sahá daleko za hranice běžné komunikace mezi přáteli a rodinou, pronikají do všech oblastí každodenního života lidí, včetně kulturních a náboženských aspektů. Tento způsob sdílení umožňuje lidem po celém světě účastnit se událostí bez ohledu na fyzickou přítomnost. Digitální technologie tak pomáhají udržovat společenskou soudržnost a poskytují pocit společenství. Náboženské a kulturní instituce začínají využívat těchto platforem k přenosu bohoslužeb, meditací, koncertů a dalších ceremonií, čímž umožňují věřícím a kulturním nadšencům účastnit se těchto akcí virtuálně. Tento přístup umožňuje lidem zůstat v kontaktu se svými komunitami. Využívání sociálních médií a streamovacích služeb umožňuje lidem zůstat ve spojení s jejich tradicemi a komunitami bez ohledu na fyzickou přítomnost a zároveň poskytuje podporu pro šíření osvěty a vzdělávání, což je zvláště důležité v době, kdy se svět potýká s rostoucími výzvami jako jsou nesnášenlivost a individualismus. Na druhou stranu mohou být sociální média zdrojem dezinformací a mohou vést k narušení soukromí a bezpečnosti údajů. Je tedy nezbytné, aby uživatelé i organizace přistupovali k těmto nástrojům s opatrností a zodpovědností, aby zajistili, že jejich využití bude bezpečné a respektující soukromí jednotlivců. Dalším příkladem je digitalizace folklórní hudby a tanců. Umožňuje lidem učit se a praktikovat tyto tradiční umělecké formy z pohodlí domova. Webové stránky a aplikace nabízejí interaktivní kurzy a tutoriály, které zachovávají kulturní dědictví a zároveň ho přizpůsobují modernímu publiku. České lidové soubory hrají klíčovou roli v udržování těchto tradic. Lidové písně a tance nejsou jen vystoupení, ale jsou živými vyprávěními, které předávají příběhy komunit, zahrnují jejich historii, hodnoty a sociální strukturu. Význam digitalizace spočívá v její schopnosti propojit minulost se současností. Umožňuje zachování tradic, které by jinak mohly být ztraceny v čase. Poskytuje také vzdělávací zdroj pro ty, kteří se zajímají o kulturní život. V oblasti vzdělávání se digitální technologie využívají k oživení historie a tradičních příběhů prostřednictvím virtuální reality a interaktivních aplikací. Studenti mohou prozkoumat historické lokality nebo se zúčastnit rekonstrukce historických událostí, což jim poskytuje hlubší porozumění a spojení s minulostí a kulturní tradicí. Studentům se otevírají nové možnosti, jak lze pochopit historii a tradiční příběhy. Tyto technologie také poskytují učitelům nástroje k vytvoření poutavých a zapamatovatelných výukových zážitků. Interaktivní aplikace přinášejí další rozměr vzdělávání. Mohou například umožnit studentům interagovat s historickými mapami, manipulovat s 3D modely artefaktů nebo se zapojit do simulovaných historických událostí. Tyto aplikace často využívají herní prvky, jako jsou body, odznaky a úrovně, které motivují studenty k učení a zlepšují jejich zapojení. Výhody využití digitálních technologií ve vzdělávání jsou zřejmé. Studenti, kteří jsou digitálně gramotní, jsou lépe připraveni na budoucí kariéru a život ve stále více digitalizovaném světě. Navíc, tyto technologie mohou pomoci překonat bariéry vzdělávání, jako jsou geografická omezení nebo nedostatek zdrojů, a umožnit tak přístup k vzdělání širšímu spektru studentů. Je třeba zajistit, aby byly digitální nástroje dostupné pro všechny studenty a aby byly integrovány do vzdělávacích programů efektivním a pedagogicky smysluplným způsobem. Učitelé musí být vybaveni potřebnými dovednostmi a znalostmi, aby mohli tyto technologie účinně využívat ve svých třídách. Využití digitálních technologií k oživení historie a tradičních příběhů je tedy slibným směrem, který může výrazně obohatit vzdělávací proces. S průběžným vývojem a integrací těchto technologií do školních osnov se můžeme těšit na budoucnost, kde bude vzdělávání ještě více interaktivní, poutavé a přístupné pro všechny. Tyto příklady ukazují, že digitální technologie nejenže transformují tradiční rituály, ale také je učinily dostupnějšími a interaktivnějšími. Adaptace a transformace rituálů prostřednictvím digitálních technologií tak představují novou éru v zachování a oslavě našeho kulturního dědictví.
4 Závěr
V dnešním globalizovaném světě jsou kulturní a náboženské rituály stále důležitější, protože pomáhají lidem udržet si svou identitu a smysl pro příslušnost v rychle se měnícím světě. Rituály nám připomínají, že ačkoli se můžeme lišit ve svých vírách a tradicích, sdílíme společnou lidskou potřebu pořádku, smyslu a spojení. Digitální technologie přinášejí nové možnosti i výzvy pro tradiční kulturní a náboženské rituály. Je nezbytné najít rovnováhu mezi zachováním tradičních hodnot a využíváním výhod, které digitální éra nabízí. Digitalizace má nesmírný vliv na uchování kulturního dědictví. Nejenže umožňuje jeho ochranu a zpřístupnění širší veřejnosti, ale také podporuje výzkum a inovace v oblasti kultury. Digitalizace cenným nástrojem, který, pokud je používán správně a s ohledem na všechny výzvy, může významně přispět k ochraně a uchování našeho kulturního dědictví pro budoucí generace. Je to proces, který vyžaduje spolupráci mezi technologickými odborníky, historiky, archiváři a veřejností, aby bylo zajištěno, že kulturní dědictví bude zachováno a zároveň dostupné a relevantní pro všechny.
5 Zdroje
CHATFIELD, Tom. Digitální svět: 50 myšlenek, které musíte znát. [Praha]: Slovart, 2013. ISBN 978-80-7391-720-3.
ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem: vývojová psychologie. 4., doplněné vydání. Praha: Portál, 2021. ISBN 978-80-262-1783-1.
VAN GENNEP, Arnold. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vydání druhé, v Portále první. Přeložil Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-2621374-1.
VEBER, Jaromír. Digitalizace ekonomiky a společnosti: výhody, rizika, příležitosti. V nakladatelství Management Press vydání 1. Praha: Management Press, 2018. ISBN 978-80-7261-554-4.
Počet shlédnutí: 48