Nikol Drozdová, Naděžda Navrátilová
Turecká menšina je jednou z nejrozšířenějších etnických skupin na Balkánském poloostrově, a to především díky Osmanské nadvládě, která zde trvala od 14. století. Významná část tureckého obyvatelstva se usadila také v Makedonii, kde spolu s Makedonci, Albánci a Srby tvoří součást bohaté etnické mozaiky. Kulturní prvky těchto různorodých skupin se vzájemně prolínají, avšak každá z nich pečlivě střeží své tradice a zvyky. Zvláště turecká kultura zaujímá v Makedonii významné místo a její vliv je zde nepřehlédnutelný.
Tato práce se zaměřuje na uchovávání kulturní identity Turků žijících v Makedonii. Analyzuje klíčové aspekty jejich života, jako je náboženství, jazyk, stravovací návyky, a také jejich vztahy s ostatními etnickými skupinami. Výzkum nejenže přibližuje specifika turecké komunity v Makedonii, ale také poukazuje na širší otázky týkající se adaptace menšin v rámci multikulturní společnosti.
Výzkumná otázka
Podotázky
Křehkou pozici turecké menšiny v Makedonii, její sociální vyloučení, ale hlavně politický systém Makedonie, do kterého se aktivně zapojuje také turecká komunita, popisuje ve své studii Turks of Macedonia: the travails of the „smaller“ minority student Yasar University Nazif Mandacı. Jeho studie je věnována reformám z roku 2001 a 2002, které vyústily v Ohridský rámcový proces a při kterých byly nejvíce prosazovány politické požadavky Albánců na úkor ostatních obyvatel jako jsou Makedonci, Turci a jiné etnické skupiny. Při rychlém uznání Makedonie jako suverénního státu se ignorovalo křehké etnické složení země. Nazif dochází k závěru, že za vyloučení Turků z makedonské společnosti může právě tento proces a z textu vyplývá, že díky nenaslouchání turecké menšiny jsou Turci v Makedonii více znevýhodnění než například Albánci. 1)
Náboženství v Makedonii se věnuje jedna ze studií Bilge Yabanci a Dane Taleski s názvem Co-opting religion. V této kapitole, která je obsáhlá v knize Religion and the rise of populism autoři nedefinují náboženství v Makedonii, ale přibližují náboženství jako jeden z ovlivňujících prostředků makedonské strany „Internal Macedonian revolutionary organization – democratic party for Macedonian national unity“ a turecké strany „Turkey’s justice and development party“. Kniha se věnuje populistickým zbraním a využívání náboženství jako přesvědčovacího prostředku. Z kapitoly vychází, že populisté monopolizují většinové náboženství ve jménu „vůle lidu“, přičemž oslabují demokratickou legitimitu a snaží se ospravedlnit své systematické potlačování nesouhlasu, systémů kontrol a vyváženosti, vlády zákona a menšin. Empirická zjištění studie rovněž ukazují dvojí funkci náboženství pro populisty: jeho schopnost vytvářet širokou podporu napříč třídami a etnickými skupinami a jeho použití k diskreditaci nesouhlasu jako „nábožensky nevhodného“, zatímco vytvářejí antagonismus mezi „lidmi“ a „elitami“. 2)
Vývoji turecké literatury na území Makedonie se věnovali ve svém výzkumu The road of the development of the Turkish literature in the Republic of Macedonia studenti Ivana Koteva a Mahmut Celik. V této studii je popsán vývoj literatury od raných počátků dále přes všechny pády a vzestupy turecké literatury. Studenti se zmiňují o zakladatelích a dalších osobnostech, kteří odvážně bojovali za úspěch své literatury, zmiňují například Yahya Kemal Beyatlı, který je významným tureckým básníkem a spisovatelem nebo Kemal Kılıç Adem, který přispěl k tvorbě a propagaci tureckého jazyka v regionu. Studenti textem vyjadřují dlouhou a bohatou historii turecké literatury a neustávající propagaci po celé Makedonii. 3)
Turci žijící v Makedonii často mluví specifickými dialekty, které zkoumal Oktay Ahmed. Jeho práce Turkish dialect in Macedonia: the past and the present status se věnuje charakteristickým tureckým dialektům, kterými se mluví v Makedonii. Článek začíná historickými díly ze 16. století a přes díla ze 17., 18. a 19. století se dostává k dialektům současnosti. Závěr jeho článku je takový, že u makedonských tureckých dialektů došlo od 16. století do současnosti pouze k velmi malým změnám. V makedonských tureckých dialektech se nevyskytují některé změny, které se běžně objevují v jiných dialektech, například změna „ö“ na „ü“ či „u“. Dále se v těchto dialektech nesetkáváme s některými výrazy, které jsou typické pro jiné regiony (například „urdek“ místo „ördek“ – kachna). Oktay Ahmed také nesouhlasí s některými teoriemi Németha, známého turkologa, vědce a fiologa. Například oponuje jedné z Némethových teorií, kdy Németh podle názoru Ahmeda nevnímal skutečnost, že v makedonských tureckých dialektech neexistuje vokalická harmonie, zejména u souhlásek „k“ a „g“, které zůstávají tvrdé i po měkkých samohláskách. 4)
Mesut Uğurlu ve své terénní studii s názvem A research to determine the cultural codes of Turks who living in the Republic of North Macedonia zjišťoval nejdůležitější kulturní kódy Turků žijících v Severní Makedonii. V rámci jeho připravených rozhovorů se zajímal o filmy, hudbu, tradice, zvyky, sport a také pokrmy, které nejlépe reprezentují tureckou komunitu v Makedonii. Jako reprezentující jídlo respondenti volili nejvíce “büryan„, tedy pokrm z jehněčího masa, „yahni“, což je v arabské kultuře dušené maso, zelenina nebo ryby v osmahnuté cibuli, dále „petulitsa“, pokrm z listového těsta nebo „ajvar” za kterým se skrývá čalamáda z červených paprik. Z výsledků také vyplývá, že Turci žijící v Makedonii považují tradiční sladkosti jako konak tatlısı, revani, trileçe a zejména sekerpare za důležitý prostředek k prezentaci své kulturní identity. Tento závěr vychází z odpovědí na otázku o tom, co podle jejich názoru dobře představuje jejich kulturu. 5)
Jídlo na Balkánském poloostrově je velmi důležité při budování vztahů. Tradiční jídlo napomáhá komunikaci mezi jedinci a propojuje všechny kultury. I toto vychází z kapitoly Chapter 3 - Balkan food cultures and traditions od autorek Evgenia Krasteva-Blagoeva, Diana Bogueva. Popisují balkánskou stravovací kulturu, kde představují známá oblíbená jídla, ke kterým patří i spoustu tradičních tureckých pokrmů. Závěrem textu je, že i v současné globalizované době zůstává jídlo na Balkáně klíčovým kulturním prvkem. I přes nárůst zahraničních restaurací, jako jsou pizzerie a fast foody, je jádro balkánské kuchyně stále silné a založené na chlebu, mase, mléčných výrobcích a alkoholu. Například tradiční jídla jako grilované maso a bílé sýry, a rituály jako začátek jídla sklenkou pálenky, zůstávají důležité. 6)
Dr. Ü. Öztürk v publikaci Identity perceptions of the Turks of Kosovo and North Macedonia: how identity becomes a shield when denied zkoumá, jak se Turci v Kosovu a Severní Makedonii identifikují a jak jejich identita slouží jako obrana proti popírání. Studie využívá fenomenologický přístup a kvalitativní analýzu polo-strukturovaných rozhovorů. Zjištění ukazují, že Turci v těchto regionech vnímají svou identitu jako národní, založenou na náboženství a kultuře, ačkoliv někteří se identifikují jako Albánci kvůli asimilaci. Historické kontexty a problémy s oficiálním sčítáním obyvatel často neodrážejí skutečný počet Turků. Závěrem Öztürk také zmiňuje, že přestože dnes tureckost mezi muslimy v Balkánu ztrácí na významu kvůli asimilačním tlakům a popírání, stále existuje silná touha po udržení identity a kultury. 7)
Vztah turecké menšiny v Jugoslávské federaci po druhé světové válce je vyobrazen ve studii The policy of Belgrade towards the Turkish and the Albanian minorities in the Yugoslav federation with an emphasis on demography from the end of World War II to Tito's death. Autorka Mariyana Stamova představuje konflikt, díky kterému se po Druhé světové válce spoustu Albánců v Jugoslávii, zejména v Kosovu a v Makedonii, prohlásilo za „Turky“. Po podpisu jugoslovansko-turecké dohody v roce 1953, která obnovila dohodu z roku 1938 o emigraci Turků z Jugoslávie do Turecka, byla legalizována emigrační možnost nejen pro Turky, ale i pro Albánce. Mnozí Albánci se tedy rozhodli označit za Turky a emigrovat do Turecka. Jugoslávie v této době intenzivně podporovala emigraci muslimské populace, včetně Turků a Albánců, což ukazuje na politicky motivované snahy o demografické a etnické přizpůsobení. 8)
V publikaci Ethnic minorities of Macedonia: Turks, Roma, and Serbs Frances Trix zkoumá postavení menšin v Makedonii, konkrétně Turků, Romů a Srbů, a jejich historické a současné výzvy. Autorka zdůrazňuje, že i přes multi-etnickou povahu Makedonie tyto menšiny, které společně tvoří 10-13 % populace, čelí marginalizaci v rámci politického a sociálního systému. Trix uvádí, že politické strany v Makedonii jsou definovány etnickou příslušností, což znamená, že členství v menších etnických skupinách je politicky nevýhodné. Navzdory iniciativám ke zlepšení situace, jako bylo vytvoření Agentury pro práva menšin v roce 2008, menší etnické skupiny stále pociťují nedostatečné zastoupení a vliv. Menšiny, jako jsou Turci, čelí dalšímu útlaku nejen od většinové makedonské společnosti, ale také od jiných muslimských komunit, jako jsou Albánci, což je situace, která je činí „menšinou menšiny“. Také zaznamenali ztrátu postavení od doby, kdy Makedonie získala nezávislost v roce 1991. Jejich postavení je ztíženo konkurencí s Albánci a předsudky vůči muslimům v širší makedonské společnosti. 9)
Pro tuto seminární práci byl využit polostrukturovaný rozhovor používaný při kvalitativním výzkumu. Výhodou této výzkumné metody je velké množství informací a svobodné vyjádření respondentových myšlenek a poznatků. Díky určité struktuře a standardizaci otázek je snadné porovnávat odpovědi od různých respondentů, zároveň jsou rozhovory více autentické a osobní a respondenti mají možnost otevřít i témata nepřipravená. Nevýhodou je časová náročnost rozhovorů i přípravy samotné.
V rámci tohoto výzkumu jsme kontaktovali Kagan Poyraze z tureckého velvyslanectví v Praze, který vyjádřil své názory a myšlenky a následně nás dále spojil s lidmi z tureckých komunit v Makedonii. Pomocí videohovorů jsme s nimi provedly polostrukturovaný rozhovor, při kterém jsme měly připravených pár základních otázek týkajících se naší práce a respondenti dále mohli vyprávět o všem, co je k tématu otázek napadlo. Prvním tureckým respondentem, se kterým jsme se spojily, byl 37 letý Ilhan. Ilhan se narodil v Ohridu, který leží v jihozápadní části Severní Makedonie. Druhým respondentem byl 31 letý Sheniz, taktéž Turek narozen v Severní Makedonii. Zařazení rozhovorů s respondenty z turecké komunity v Makedonii bylo klíčové pro získání autentických pohledů na dané téma. Volba polostrukturovaného rozhovoru umožnila nejen srovnání odpovědí na předem připravené otázky, ale také umožnila respondentům sdílet své osobní zkušenosti a perspektivy, což obohatilo výzkum o kontextuální a kulturní rozměry, které by jinak mohly zůstat nepovšimnuty. Spojení s Kaganem Poyrazem a následné rozhovory tak poskytly nejen informace, ale i hlubší porozumění tématu z pohledu těch, kteří jsou přímo součástí studované komunity.
V rámci výzkumu jsme se také sešly s absolventkou bakalářského i následného magisterského studia oboru Hospodářská a kulturní studia, která se při svém bakalářském vzdělávání zúčastnila výjezdu za tureckými komunitami v Makedonii a to v rámci projektu Pestrá Evropa. Rozhovor byl opět polostrukturovaný a byl zaznamenán na videozáznam, který byl sestříhán a použit ve výstupu seminární práce. Tento přístup umožňuje nejen získání hlubších poznatků a osobních zkušeností, ale také propojení teoretických znalostí s praktickými zážitky. Záznam rozhovoru na video umožnil přesnější analýzu a zachycení jemných detailů vyjádření, což je klíčové pro kvalitativní výzkum zaměřený na kulturní a sociální kontexty. Tato metoda byla zvolena proto, že nejlépe umožňuje odhalit komplexnost a autenticitu prožitků spojených s daným tématem.
Cílem naší práce byla analýza zachovávání tureckých tradic, kultury, jazyka a náboženství v kontextu makedonské společnosti a postoji k historickým událostem. Díky respondentům jsme se seznámily s životem Turků v Makedonii a se zachováním tradičních tureckých hodnot, na kterých turecká menšina velmi lpí.
Odlišnost tradic, jazyku a náboženství Turků v Makedonii od Makedonců nebo jiných etnických skupin žijících v Makedonii
Turecká menšina v Makedonii se pečlivě stará o zachování svých tradic, jazyka a náboženství, což je klíčové pro udržení jejich kulturní identity. Studie Oktaye Ahmeda ukazuje, že turecké dialekty používané v Makedonii se od 16. století téměř nezměnily, což potvrzuje odhodlání komunity udržovat své jazykové kořeny. Toto zjištění podtrhují i slova jednoho z respondentů: „Dokončil jsem osm let základní školy v turečtině.“ (Ilhan) A také výroky jiných respondetnů, kde zmiňují vzdělávací instituce, kde se vyučuje v turečtině a které jsou financovány Tureckem a některé i přímo státem Makedonie.
Náboženství také hraje důležitou roli, přičemž turecká komunita, převážně muslimská, udržuje svou víru i navzdory politickým vlivům. Respondenti potvrzují náboženskou svobodu v Makedonii: „V Makedonii menšiny praktikují své vlastní náboženství… Většina zde praktikuje islám.“ (Ilhan) Naše zjištění tak potvrzují, že turecká menšina úspěšně udržuje své kulturní dědictví, přičemž zůstává součástí širší makedonské společnosti.
Odlišnost stravování Turků v Makedonii od Makedonců nebo jiných etnických skupin žijících v Makedonii
Stravovací návyky turecké menšiny v Makedonii představují významný prvek jejich kulturní identity a hrají významnou roli v udržování komunitní soudržnosti. Jak ukazuje studie Mesuta Uğurlu, pokrmy jako „büryan,“ „yahni,“ „petulitsa“ či „ajvar“ jsou považovány za reprezentativní pro tureckou komunitu a potvrzují silné historické vazby s osmanskou kuchyní. Tato zjištění rezonují s názory respondentů, kteří uváděli, že „makedonská kuchyně má mnoho podobností s tureckou, dokonce i názvy jídel jsou v turečtině“ (Ilhan) a že „téměř všechny dezerty jsou turecké sladkosti“ (Sheniz). Kniha Evgenie Krasteva-Blagoeva a Diany Bogueva dále podtrhuje, že tradiční jídlo na Balkáně je zásadní pro komunikaci a propojení různých kultur, což potvrzuje význam turecké kuchyně v každodenním životě v Makedonii. Naše zjištění tedy potvrzují, že stravovací návyky nejsou pouze o udržení tradic, ale také o kulturním propojení a integraci turecké menšiny do širší makedonské společnosti, čímž přispívají k bohatství a rozmanitosti místní gastronomie.
Vnímání historických událostí a jejich vliv na vývoj turecké komunity v Makedonii
Historie turecké menšiny v Makedonii hraje klíčovou roli v jejich identitě a vnímání sebe sama jako nedílné součásti regionu. Respondenti uváděli, že turecké obyvatelstvo v Makedonii považuje znalost historických událostí za základ své kulturní identity, přičemž někteří dokonce tvrdí, že: „Turci v Makedonii znají svou historii lépe než Turci pocházející z Turecka.“ (Sheniz) Tato historie je úzce spjata s dlouhodobým soužitím pod Osmanskou říší, což vytvořilo silné vazby mezi tureckou komunitou a Balkánem. Zjištění korespondují se studiemi, jako je práce Mariyany Stamové, která popisuje, jak po druhé světové válce došlo v Jugoslávské federaci k situaci, kdy mnoho Albánců, zejména v Kosovu a Makedonii, přijalo identitu Turků v reakci na politiku Bělehradu směřující k emigraci muslimského obyvatelstva. Historické události tak nejen formovaly identitu turecké menšiny, ale také přispěly k jejich schopnosti zachovat svou kulturní a etnickou identitu navzdory různým politickým tlakům. Jak jeden z respondentů poznamenal, „velký vliv na kulturu je zřejmý“ (Sheniz), což podtrhuje význam historie v upevňování kulturní soudržnosti a vzájemného respektu mezi Turky a ostatními etnickými skupinami v Makedonii. Naše zjištění potvrzují, že historie zůstává důležitým pilířem pro udržení a předávání identity turecké komunity v tomto regionu.
Odlišnost Turků z Makedonie od Turků z Turecka
Turci z Makedonie a Turci z Turecka sdílejí hluboké kulturní a historické kořeny, avšak rozdílné geografické a sociopolitické podmínky vedly k určitým odlišnostem v jejich zvycích a každodenním životě. Zatímco Turci v Turecku prošli vývojem, který ovlivnil jejich zvyky a jazyk, Turci v Makedonii často zachovávají tradiční formy, které jsou více konzervativní a méně náchylné ke změnám. Tento rozdíl je přičítán izolaci a soužití s dalšími etnickými skupinami v Makedonii, což mělo vliv na jejich kulturní identitu. Nicméně, podle respondentů zůstává mezi těmito dvěma skupinami velmi silné povědomí o společném původu, což přispívá k udržování blízkých vztahů a vzájemnému respektu. Jeden z respondentů například uvedl: „Obecně lze říci, že mezi nimi není žádný rozdíl,“ (Ilhan) a další doplnil, že „vztahy jsou vřelé a díky společným kořenům je snadné udržovat sounáležitost.“ (Sheniz) Tyto názory potvrzují, že přes geografické a kulturní rozdíly je vazba mezi Turky z Makedonie a Turky z Turecka nadále velmi silná, a to díky jejich sdílené historii a tradicím.
Vztah Turků z Makedonie s ostatními etnickými skupinami v této zemi
Vztahy mezi tureckou komunitou a ostatními etnickými skupinami v Makedonii jsou dlouhodobě formovány historií soužití a vzájemného respektu, ačkoliv některé výzvy přetrvávají. Sdílená historie pod Osmanskou říší a společné kulturní vlivy vytvořily základy pro toleranci a porozumění mezi různými etnickými skupinami. Přestože existují rozdíly v jazyce, náboženství a zvycích, každodenní interakce a společné aktivity tyto rozdíly často překonávají. Náš respondent Ilhan se vyjádřil, že se cítí v Makedonii bezpečně a bez problémů: „Cítíme se pohodlně a obyvatelstvo je v zemi rozloženo.“ Nicméně, zkušenosti nejsou vždy homogenní a sám Sheniz nemá pouze pozitivní zážitky: „Pamatuji si konflikt, kdy mě chlapec obtěžoval, protože jsem byl Turek.“ Tyto zkušenosti potvrzují závěry Frances Trix, která ve své studii zmiňuje, že i přes pokusy o zlepšení postavení menšin, jako jsou Turci, zůstávají výsledky omezené a menšiny stále čelí marginalizaci. Zatímco se turecká komunita aktivně podílí na makedonské společnosti a udržuje pevné vazby s ostatními etnickými skupinami, určité výzvy spojené s jejich postavením přetrvávají, což potvrzuje jejich komplexní pozici v rámci makedonské společnosti.
Závěrem je, že naše zjištění potvrzují dříve provedené studie, které ukazují na silnou kulturní kontinuitu a historickou vazbu turecké menšiny v Makedonii na jejich kořeny, a zároveň ukazují na úspěšné začlenění do širší makedonské společnosti. Naše závěry tedy zapadají do existujícího kontextu a doplňují znalosti o vztazích a integraci turecké menšiny v Makedonii.
Počet shlédnutí: 141