Citace:

Kováříková, Šárka; Mrazík, Dalibor; Zavadil, Marek; Zmeková, Olga. Ruská menšina na Ukrajině. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2013. Dostupné z: http://hks.re/wiki/rusove_na_ukrajine

¹⁾

Ruská menšina na Ukrajině je nejpočetnější minoritou v Evropě. Žije zde přibližně 8,5 milionu Rusů a obývají především východní část Ukrajiny. Rusko je 9. nejlidnatější stát na světě s velmi rozdílnými podmínkami pro život, takže není divu, že mnoho Rusů zemi opouští. Za nejčastější příčiny odchodu je možné zařadit nedostatek kvalitních pracovních míst, s tím spojené nízké mzdy, neodpovídající vzdělání a kvalitu života obecně. Nejvíce ruských menšin se nachází v okolních státech Ruska a bývalých zemí SSSR. Rusů se na Ukrajině vyskytuje tolik díky společné historii.

Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsou popsány základní charakteristiky obou zemí a jejich společná historie. Praktická část je zaměřena na odpověď na výzkumnou otázku. V této části se také lze dozvědět o současném pohledu na život Rusů na Ukrajině, jejich soužití s Ukrajinci, jazykové bariéry, kulturní a duchovní život, zvyky a tradice. Díky rozhovorům s Ukrajinci i Rusy se povedlo zaznamenat náhled minority na majoritu, majority na minority a náhled zvenčí.

Cílem práce je pomocí tří výše zmíněných pohledů odpovědět na výzkumnou otázku: „Ovlivňuje společná historie dnešní soužití Ukrajinců a Rusů na Ukrajině, pohledem majority, minority a pohledem vnějším?“ Dále je cílem práce také překrytí jednotlivých pohledů a vytvoření univerzálního obrazu u zkoumané minority.

V práci jsou užity metody kvalitativního i kvantitativního charakteru.

V teoretické části byla použita metoda studia dokumentů. Technika studia dokumentů patří mezi kvantitativní metody. Jde o nenáročnou metodu na přípravu. My jsme využili veřejné dokumenty primárního i sekundárního původu. Získané informace slouží k uvedení autora do problematiky a zjištění základních informací. Tyto informace nám dobře posloužily jako podpora při výzkumu a při tvorbě otázek pro respondenty.

Odpovědi od respondentů jsme získali pomocí hloubkového dotazníku. Dotazník je technika sběru dat, sloužící k zjišťování a následném vyhodnocování informací (názorů, postojů). Náš dotazník se skládá z deseti otázek, na které respondenti mohli odpovídat pomocí polouzavřených otázek. Otázky byly přizpůsobeny každému respondentovi zvlášť z důvodu odlišnosti pohledu jednotlivých respondentů na danou problematiku.

S respondenty jsme se po drobných úskalích spojili pomocí sociální sítě Facebook. Zkoušeli jsme se spojit i s ukrajinskou jazykovou školou v ČR, ale bohužel bez úspěchu. Jedna z respondentek žije trvale v České republice a má osobní vztah k dotazovanému, proto s ní komunikace byla nejjednodušší. Ostatní respondentky jsme kontaktovali přes naše známé, díky tomuto procesu jsme na odpovědi čekali delší dobu.

Výzkum je tedy zpracován na bázi kvalitativní, avšak taktéž vychází z kvantitativního základu.

Seznam respondentů:

Marta - Ukrajinka, 32 let, pochází ze Lvova (pohled majority na minoritu)

Anastacia - Ruska, 22 let, původem z Ruska, nyní žije v Simferopolu (pohled minority na majoritu)

Marina - Ukrajinka, 32 let, pochází z Kyjeva. Vzhledem k tomu, že respondentka žije dlouhodobě v ČR, je uvedena jako pohled zvenčí. Prokázala velké znalosti o problematice své rodné vlasti a dokázala toho objasnit opravdu hodně. Oproti tomu někdo jiný, kdo by nežil tak dlouho v dané zkoumané oblasti a nezažil by tolik kontaktu se zkoumanou společností, by nemohl tak plně a výstižně reagovat na výzkumné otázky.

Na téma ruské menšiny na Ukrajině lze najít několik internetových článků převážně na anglických portálech. V češtině jsou k nalezení především obecné informace nebo politické články. Zvolen byl článek, týkající se výzkumné otázky, jedna kniha a shrnutí článku z portálu EBSCO.

Jako první zdroj byl použit anglicky psaný internetový článek z roku 2010, který se zabývá počátky ruské menšiny ve Lvově postavený na práci Dmitrya Korolyeva Russians in Ukraine begin to reject Russia. ²⁾ Říká, že Rusové sem byli během druhé světové války organizovaně „přesídlováni“ po vyhnání Poláků a vyhlazení Židů. Korolyey tedy tvrdí, že Rusové nebyli okupanty, ale naopak zvedli prestiž města. Díky jejich úsilí, znalostem a pracovitosti. V roce 1959 pracovalo 56 % Rusů na lepších pracovních místech. Pouze 13,3 % Ukrajinců pracovalo, v roce 1989 to bylo 29,9 %. Po rozpadu Sovětského svazu počet ruských obyvatel ve Lvově klesl o 50 %. Dle tvrzení analytika je hlavním důvodem stěhování Rusů do jiných částí Ukrajiny a jiných států. Dále zmiňuje, že na Ukrajině nikdy nedocházelo vůči Rusům k diskriminaci nebo tlaku, jako v pobaltských zemích. Na závěr Korolyev shrnuje, že menšina v dnešní době pomalu zaniká. Většina původních Rusů uzavírá mimo ruské manželství a i jazyk upadá. Řešením je i volit ukrajinské politické strany a přerušit ruské vazby je trendy. Analytik si myslí, že jim to dodává dojem, že žijí v „Evropě“.

Druhým zdrojem byl článek Russians in Ukraine: Problems and Prospects (překlad: Rusové na Ukrajině: problémy a vyhlídky) od autora Romana Solchanyka. ³⁾ Úryvek je zaměřen na historii Rusů na Ukrajině. Autor zde uvádí, že otázka Rusů jako menšiny na Ukrajině byla za doby Sovětského svazu nemyslitelná. Obě země byly považovány za jednu a někteří Rusové se cítili více doma na Ukrajině než v Rusku. Solchanyk zde píše o dopadu tohoto dění v minulosti na dnešní situaci. Hlavní je uznání Rusů jako menšiny a že se toto téma řeší i v politické sféře. Ruští obyvatelé si stěžují na nedostatek škol, na kterých se vyučuje rusky a ukrajinští na „etnocidu“ na Krymu. Autor zde tvrdí, že postavení Rusů na Ukrajině z ní dělá nesamostatný stát.

Třetím zdrojem je shrnutí článku Ethnic Self-Identification in Ukraine, 1989-2001: Why More Ukrainians and Fewer Russians? ⁴⁾ dostupný na portálu EBSCO. Autor Ihor Stebelsky zde porovnává sčítání lidu a popisuje vypozorované změny. Autor si stanovil způsob k odhadu čisté reprodukce a zjistil zajímavé rozdíly mezi posledním sčítáním lidu Sovětského svazu v lednu 1989 a první sčítáním samostatné Ukrajiny v prosinci 2001. Na straně Ukrajinců jde o růst čisté migrace 11,4 % a čisté reprodukce 4,4 %. U Rusů je to pokles v migraci 6,8 % a reprodukce 5,2 %. Autor také zjistil, že díky určování národnosti podle matky, se díky rozšíření rusko-ukrajinských rodin zvedla ukrajinská národnost o 11,4 % a ruská klesla o 9,2 %.

V teoretické části jsou zmíněny základní informace o Ukrajině, protože je to stát, ve kterém se výzkumná minorita nachází. Navíc jsou zde uvedeny mapky, aby měl čtenář představu, kde na Ukrajině je největší zastoupení ruského obyvatelstva.

Vzhledem k tomu, že Ukrajina i Rusko bylo součástí Sovětského svazu,je v práci zmíněna společná historie. Dále se tato část věnuje problematice dvou jazyků na území Ukrajiny, obyvatelstvu, migraci Rusů na Ukrajinu, politické situaci a legislativě vůči ruské minoritě.

⁵⁾

Na Ukrajině žije 45 530 000 obyvatel s hustotou 75 obyvatele/km². S rozlohou 603 700 km² je 43. největší stát světa.⁶⁾

Hlavní město Ukrajiny je Kyjev, který má 2 670 000 obyvatel. Další velká města: Charkov - 1 470 000 obyvatel, Dněpropetrovsk - 1 100 000 obyvatel, Doněck - 1 100 000 obyvatel, Oděsa 1 100 000 obyvatel.⁷⁾

Složení obyvatelstva je z daleko homogennější, než v Rusku. Žije zde 77,8 % Ukrajinců, 17,3 % Rusů, 0,6 % Bělorusů, 0,5 % Moldavanů, 0,4 % Bulharů, 0,3 % Poláků, 0,3 % Maďarů a dalších více než 130 národností a etnických skupin. Podle reálného odhadu žije na Ukrajině cca 5 tisíc etnických Čechů.⁸⁾

Podle náboženské složení zde žije nejvíce pravoslavných, západních oblastech řeckokatolické a římskokatolické, z protestantských nejvýraznější baptismus, v jižní oblasti, zejména na Krymu, muslimské.⁹⁾

V celé Ukrajině je úředním jazykem ukrajinština, ale na základě rozhodnutí některých místních orgánů je k úřednímu styku používána rovněž ruština a to především ve východních oblastech – Luhanské, Doněcké, Charkovské oblasti a na Krymu.¹⁰⁾

Ukrajinu tvoří Autonomní republika Krym, 24 oblastí (Vinnycká, Volyňská, Dněpropetrovská, Doněcká, Žytomyrská, Zakarpatská, Záporožská, Ivano-Frankovská, Kyjevská, Kirovohradská, Luhanská, Lvovská, Nikolajevská, Oděská, Poltavská, Rovenská, Sumská, Ternopolská, Charkovská, Chersonská, Chmelnycká, Čerkaská, Černovecká, Černigovská) a města Kyjev a Sevastopol, která mají speciální statut.¹¹⁾

Mapka, která znázorňuje administrativní rozdělení Ukrajiny.

¹²⁾

V roce 2007 bylo zaznamenáno na Ukrajině 46 490 819 obyvatel, z nichž 68 % žilo převážně ve městech. Tradičně je brána Ukrajina za venkovskou zemi, to se však výrazně změnilo během 20. století, kdy počet obyvatelstva ve městech vzrostl (převážně východní průmyslové regiony).¹³⁾

Převážně jako ve většině evropských zemí, tak i v Ukrajině počet obyvatelstva klesá. Hlavní příčinou poklesu je nízká porodnost, vysoká úmrtnost a negativní migrační saldo. Na Ukrajině je průměrná délka života u mužů 62,2 let a u žen 74 let.¹⁴⁾

Výsledky ze sčítání obyvatel z roku 2011 ukazují, že k ukrajinské národnosti se hlásí 77,8 % obyvatel Ukrajiny. Mimo oblast Krymu, ve kterém převážně žije ruské obyvatelstvo (58,5 %), mají Ukrajinci značnou početní převahu; v Haliči, Volyni a Podolí jejich počet přesahuje až 90 %. Největší zastoupení ruského obyvatelstva má oblast Luhanská, Doněcká a Charlovská. Rumunská menšina je zase zastoupena v oblasti Bukovina. Budžak je zase krajem, kde se prolíná největší počet menšin. V této oblasti žije mimo Rusů a Ukrajinců též menšina besarabských Bulharů¹⁵⁾ a Gaugauzů¹⁶⁾. Významná maďarská menšina se nachází v Zakarpatí. Při oficiálním sčítání obyvatelstva nebyli započítáni karpatští Rusíni jako samostatný národ, a proto se přihlásili k ukrajinské národnosti. Na severozápadě Ukrajiny žije podle sčítání i několik set volyňských Čechů. Vsi, kde převažuje české obyvatelstvo, se nacházejí i na jihu ukrajinské země, např. ve vsi Bohemka, Lobanovo a Veselynivka.¹⁷⁾

Mapa, jež ukazuje oblasti na Ukrajině, kde je největší zastoupení ruského obyvatelstva.¹⁸⁾

¹⁹⁾

Historický vývoj Ukrajiny byl ovlivněn kolonizacemi sousedních států, zejména Ruska a Polska. Po úpadku Kyjevské Rusi se ocitlo ukrajinské území a obyvatelé pod nadvládou Polska a poté také Ruska. Polská kolonizace byla vojenského charakteru, ruská spíše administrativního. V roce 1654 byla levobřežní Ukrajina připojena k Rusku, což se považuje za začátek přívalu Rusů na Ukrajinu. Perejaslavská dohoda²⁰⁾ způsobila postupnou likvidaci ukrajinské státnosti a v letech 1780-1781 byla Ukrajina definitivně rozdělena do ruského impéria na Kyjevskou, Černigovskou a Novgorodsko-severskou gubernii. V roce 1897 proběhlo první celoruské sčítání lidu. Na území tehdejší Ukrajiny žili 2 milióny 500 tisíc Rusů a 16 miliónů 924 tisíc Ukrajinců. K tehdejšímu území Ukrajiny nepatřil dnešní Halič, severní Bukovina, Podkarpatská Rus a Krym.²¹⁾

Díky průmyslovému potenciálu Ukrajiny probíhala ve 30. letech ve východních regionech intenzivní industrializace, která vedla k větší migraci Rusů. Na národnostní složení měla také vliv kolektivizace, která probíhala v letech 1929-1937. Desítky tisíc rodin žily pod násilím a poté byly deportovány na Sibiř a jiné neosídlené části Ruska. V té době vycestovaly z Ukrajiny přibližně 3 milióny lidí. Kvůli zemědělským změnám a faktorům (negativní postoj k ukrajinským rolníkům, odběr obilí) proběhl v letech 1932-1933 hladomor, který si vzal 4-5 miliónů obětí.²²⁾

Další důležitá demografická změna proběhla za druhé světové války. Za okupace zde bylo zabito téměř 3,9 miliónů obyvatel a přibližně 2,2 miliónů lidí bylo převezeno do Německa kvůli nuceným pracím. ²³⁾

V roce 1959 proběhlo v Rusku první poválečné sčítání lidu. Na území Ukrajiny žilo přibližně 7,1 miliónů Rusů, což bylo přibližně 16,6 % celkového počtu obyvatel. Počet Rusů se na Ukrajině stále zvyšoval, při posledním sčítání v SSSR v roce 1989 jich tam bylo 11 miliónů 355 tisíc, tedy 22 % ze všech obyvatel. Ukrajinců bylo 72 % a zbylých 5 % tvořili ostatní etnické skupiny. ²⁴⁾

Obrázek znázorňující dynamiku ukrajinského a ruského obyvatelstva v letech 1959 - 1989:

²⁵⁾

Pramen: Itogi šiesojuznoj pieriepisi nasielenija 1970 g. Moskva 1972; Nasielenije SSSR 1987. Statisticzeskij sbornik, Moskwa 1988

Z posledního sčítání také vyplynulo územní rozložení Rusů na Ukrajině. Nejvíce jich žilo na Krymu (67 %), na jihu a východě Ukrajiny v Luhaňské, Doněcké, Chersonské, Záporožské a Oděské oblasti. V Kyjevě byl podíl Rusů přibližně 20 % a v centrální části Ukrajiny asi 15 %. V západních oblastech se podíl Rusů pohyboval mezi 4 % až 12,5 %. Nejmenší podíl jich žil v Ternopolské oblasti, pouze 2,3 % obyvatel.²⁶⁾

Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, zůstalo za hranicí federace ve spolkových zemích přibližně 25 miliónů Rusů. Těm se úplně změnil život díky novému postavení, už nepatřili pod národ, který ovládal, ale pod ten, který byl najednou ovládán.²⁷⁾

Na Ukrajině v té době žilo 11 miliónů 355 tisíc Rusů, celkový počet obyvatel byl 52 miliónů. ²⁸⁾

Vyhlášení ukrajinské nezávislosti 24. 8. 1991 znamenalo pro Rusy převrat v postavení, stali se národnostní menšinou. V říjnu 1991 byl přijat zákon „O občanství“, který obsahoval nulovou variantu, tedy, že každý občan Ukrajiny měl právo na ukrajinské občanství. Dodatečně byla prosazena klausule o dvojím občanství, zřejmě pro ruské občany. Smlouva však s Ruskou federací dodnes nebyla podepsána. ²⁹⁾

Deklarace národnostních práv, přijata v listopadu 1991, slibovala všem obyvatelům a národnostním menšinám rovné politické, ekonomické, sociální a kulturní práva. Deklarace zakazovala národnostní diskriminaci a utlačování. Měla také politický význam, její působení začalo zároveň s předvolební prezidentskou kampaní a kampaní referenda, které mělo potvrdit nezávislost Ukrajiny. ³⁰⁾

Tato deklarace také potvrzuje právo na svobodné používání rodného jazyka, náboženskou svobodu, národnostní symboliku, tradice, sRpení menšin a svobodné kontakty s rodnou vlastí. Na Ukrajině existuje asi 30 politických stran. Mnoho z nich hájí zájmy ruských obyvatel. Největší a nejvlivnější jsou strany Občanský kongres Ukrajiny, strana Slovanské jednoty Ukrajiny, Socialistická a Komunistická strana. Také zde působí cca 40 ruských organizací, které se snaží o rozvoj ruské kultury, ochranu právních, jazykových, kulturních, vzdělávacích práv a zájmů občanů s ruskou národností. Největší z nich je společnost ruské kultury Rus, která má po celé Ukrajině 20 poboček. ³¹⁾

Zákon O národnostních menšinách roku 1992 doplnil Deklaraci o právní úpravy, které ještě zlepšily problematiku menšin. Vláda slíbila, že bude podporovat rozvoj etnických menšin, k čemu vyčlení i peníze ze státního rozpočtu. Na jaře 1993 vzniklo ministerstvo pro národnosti a migraci. ³²⁾

Kromě kulturní a sociální blízkosti, si Ukrajinci a Rusové jsou podobni jazykem. Při nadvládě Ruska a SSSR probíhala silná rusifikace Ukrajinců. Největší vliv měla na děti z rusko-ukrajinských rodin. Ukrajinštinu v roce 1959 považovalo za svůj rodný jazyk 93,4 % Ukrajinců, v roce 1979 to bylo jen 89,1 %. Po vyhlášení nezávislé Ukrajiny nastal proces ukrajinizace Rusů. Nebyl tak rozsáhlý jako obrácený proces, šlo spíše o lokální charakter. Ze statistických údajů z roku 1989 lze zjistit, že rusky hovořilo 50 % obyvatel Ukrajiny, 22 miliónů lidí. 64,7 % obyvatel považovalo za rodný jazyk ukrajinštinu a 32,8 % ruštinu, z nich 4,5 miliónu bylo Ukrajinců. ³³⁾

Ruština je na Ukrajině nejdůležitější menšinový jazyk a druhý nejčastější používaný jazyk na Ukrajině, i když mezi rusky mluvícími obyvateli jsou rusifikovaní Ukrajinci. Ukrajinština je jediný oficiální jazyk na Ukrajině, ale je úzce spojen s Ruštinou. Ukrajinština převládá na západní Ukrajině, zatímco Ruština je široce rozšířená na jihu a východě země, jakož i v hlavním Kyjevě, to představuje největší rusky mluvící komunitu mimo Rusko. Mnoho ruských mluvčí chce, aby ruština byla uznána jako druhý úřední jazyk na Ukrajině. ³⁴⁾

Rusky mluvící společnost většinou chce, aby jejich děti mluvili plynule ukrajinsky, ale že nikdo by neměl být nucen mluvit ukrajinsky na pracovišti, nebo v osobním životě. Zatímco ukrajinština je úřední jazyk na Ukrajině, ruština stále vládne světu podnikání a tiskových médii. Znalost obou jazyků je důležitá i pro politický život, kde politik může řešit věci v ruštině, ale dostat odpověď v ukrajinštině. Přesto se počet škol používající ruštinu snižuje a vyšší vzdělání se provádí v ukrajinštině. Ukrajinské národní televize vysílají v pouze v ukrajinštině a přítomnost ruského rozhlasu a televize je minimální.³⁵⁾

Ve školním roce 1994-1995 se učilo v ruském jazyce 42,7 % žáků základních škol, 56,2 % vysokoškolských studentů a 55,7 % studentů na speciálních odborných školách. V roce 1960 49 % veškeré knižní produkce bylo vydáno v ukrajinštině, v 80. letech to bylo pouze 20 %. V současné době je podíl vydání ruských a ukrajinských knih přibližně vyrovnaný. V roce 1989 bylo v kinech promítáno 280 filmů, z nichž pouze jeden byl dabován do ukrajinštiny. ³⁶⁾

Lze říci, že ruskojazyčné obyvatelstvo hledá své postavení v nově nabitém prostředí Ukrajiny. Většina z nich podporuje Ukrajinu v nezávislosti a pouze několik procent z nich by chtělo emigrovat. Nejvýraznější důvody pro uvažování nad přestěhováním je sociální a ekonomická situace, nárůst cen, nezaměstnanost, horší národnostní vztahy, zákony diskriminující Rusy, rozpad SSSR. Důvody, které přesvědčují Rusy zůstat, jsou rodinné vztahy, peníze na přestěhování a bydlení.³⁷⁾

Obrázek znázorňující národnostní složení migrace na území Ukrajiny v letech 1991 - 1993 - podle oficiálních údajů ukrajinského ministerstva pro statistiku:

³⁸⁾

Následující odstavce poukazují na vývoj vztahů a příklady konfliktů mezi státy Ruska a Ukrajiny, které mohly ovlivnit život Rusů na Ukrajině.

³⁹⁾ Na obrázku Julie Tymošenková s Vladimírem Putinem při jednání.

Nový kabinet pod kontrolou Julie Tymošenkové, ukázal svůj jednoznačný názor na priority spočívající ve sloučení Ukrajiny s evropskými a euroatlantickými strukturami. Pochopitelně tato situace způsobila konfrontaci s Ruskem. Rusko se totiž dosud snaží udržet Ukrajinu v rámci svých zájmů. Nesváry mezi oběma zeměmi začaly být nezbytné po nástupu Viktora Juščenka na post prezidenta Ukrajiny.⁴⁰⁾

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem vyvíjely - v různých fázích. Na počátku a v polovině devadesátých let převládal na Ukrajině chaos. K radikální změně došlo při nástupu Leonida Kučmy, který se k moci dostal v roce 1994 a nastolil politiku „mnohosektorovosti“. Leonid Kučma začal krok za krokem obnovovat přerušené ekonomické vztahy s Ruskem. Právě v tomto období byl položen základ většiny jmění ruských i ukrajinských oligarchů. Negativní dopad na vztahy Ukrajiny i Ruska měly různé neprůhledné privatizace a korupce státních orgánů, díky kterým se nastávající kapitalisté stali multimilionáři. Ti byli mnohokrát spojeni se společnými zájmy a polokriminálními činy.⁴¹⁾

Ukrajinsko-ruské vztahy byly už před Oranžovou revolucí plné rozporů. Jeden z největších konfliktů byl o základnu Sovětského svazu v Sevastopolu a Černomořské flotile. Po nekonečném jednání byla podepsána dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou o rozdělení flotily a o přítomnosti ruského loďstva na teritoriu Ukrajiny až do roku 2017. Kromě tohohle problému se dále na jednání řešila otázka vytyčení a stanovení ukrajinsko-ruských hranic, rozdělení jmění Sovětského svazu a odevzdání kulturního dědictví exportovaného z Ukrajiny do Ruska. Ovšem všechny tyto otázky Rusko, které si drží status quo, blokovalo. Oranžová revoluce a její události způsobily Rusku obavy, že Ukrajina opustí ruskou sféru vlivu. Rusko začalo hrozit omezením vojensko-technické kooperace s Ukrajinou a zahájení poskytování víz pro ukrajinské občany. Největším problém, ale nastal v roce 2005, kdy se ceny za ruský plyn minimálně dvaapůlkrát zvýšily. Nakonec došlo v roce 2006 k úplnému odpojení dodávek plynu Ukrajině, ale jelikož dodávky plynu jdou přes Ukrajinu do Evropy, nepodařilo se Rusům zahnat Kyjev do kouta.⁴²⁾

Souběžně s tímto problémem se ruská vláda začala zabývat jakostí dovážených produktů z Ukrajiny, Gruzie, Moldávie a Polska. Hlavní postavou celé kauzy byl doposud neznámý ruský ředitel hygienicko-epidemiologické stanice, jenž v průběhu několika měsíců nedovolil import ukrajinského a polského masa a mléka, moldavského vína a známou gruzínskou minerální vodu.⁴³⁾

Na Ukrajině žije přibližně osm milionů ruského obyvatelstva (17 % obyvatel Ukrajiny). Počet lidí, jenž žijí na Ukrajině a používají ruský jazyk v každodenním životě, je podle výzkumů 45 %. Plánovaná politika ukrajinského vlády na rozšíření ukrajinského jazyka jako státního naráží na ostrou kritiku ze strany Ruska, které mluví o porušování lidských práv ze strany pobaltských států. Přitom na Ukrajině se přibližně 20 % žáků základních a středních škol a asi 15 % studentů vysokých škol učí v ruském jazyce. Navíc ruský jazyk můžeme slyšet na mnoha televizních pořadech a rozhlasových stanic, divadlech, atd. Oproti tomu v Rusku nemá několik milionů ukrajinského obyvatelstva ani jednu ukrajinskou školu, natož televizi či rádio.⁴⁴⁾

V březnu roku 2006 po parlamentních volbách na Ukrajině nastal průlom v ukrajinsko-ruských vztazích. Do čela se dostal Viktor Janukovyč, prorusky orientovaný politik, jenž začal opět manévrovat mezi Západem a Ruskem. Opět se dostala k moci stará korupční schémata a Ukrajina promarnila svou další šanci reforem. Rusko-ukrajinské vztahy se tedy na čas zklidnily, ale díky blížícím se prezidentským volbám v Rusku je možné očekávat i roce 2007 další spory mezi Kyjevem a Moskvou.⁴⁵⁾

Pro praktickou část naší práce jsme si připravili otázky (viz příloha), které pak byly dále upraveny pro jednotlivé respondenty.

Pro pohled majority na minoritu byla zvolena Marta, jež pochází z Ukrajiny a konkrétně žije ve městě Lvově. Martě je 23 let. S Martou byl navázán kontakt též přes sociální síť, díky ruské respondentce Anastasii.

Marta si myslí, že rozdílnost ukrajinského a ruského jazyka tu pochopitelně je, jak v mluvené tak i písemné podobě. Někdy se mohou použít podobná slova, ale stále, zde je mnoho rozdílů, například v gramatice.

Svátky, tradice, zvyky a jídla jsou podle ní velmi podobné. Jak Ukrajinci, tak i Rusové vyznávají stejné náboženství tedy ortodoxní. Ale na západě Ukrajiny je velmi populární řecko-katolické náboženství (uniats). Marta reagovala negativně na spojení Ruska a Ukrajiny: „Ukrajina je nezávislá země, se svou vlastní kulturou a tradicemi.“ Občas se Marta angažuje i v politice, ale tuto informaci rozebírat dále nechtěla. K sportu a fandění má Marta negativní postoj. Sport moc nesleduje a podle ní ukrajinští fanoušci Rusku moc nefandí. Marta poznamenala: „Pocházím ze západní Ukrajiny, tady mají lidé jiný názor na ukrajinsko-ruské vztahy než například Ukrajinci na východě.“

Co se týká zkušenosti s Rusy, má Marta kladné i záporné. Jak sama řekla: „To platí ostatně u všech národů, můžete potkat skvělé lidi, s kterými si budete báječně rozumět, a s kterými budete v kontaktu na celý život a můžete též potkat lidi, jež zklamou Vaší důvěru.“ V současné době má vztah s ruským přítelem, rodičům se tento vztah však moc nelíbí. Především otec není moc nadšený, ale respektuje její vztah, protože ví, že jinak by byla nešťastná, kdyby ho musela ukončit.

Její ruský přítel bydlel ve Lvově, neboť se mu život tam líbil daleko více než v jeho rodném městě a v Rusku obecně. Marta si myslí, že Ukrajinci jsou mnohem milejší a přátelštější. A na Ukrajině je daleko silnější tradice a náboženství.

Na Ukrajině jsou k dispozici speciální ruské školy. Též je tam mnoho rusky mluvících televizních pořadů, filmů, atd. Marta ještě dodala, že žije v ukrajinsky mluvící části země. V Kyjevě a východní Ukrajině je situace úplně jiná. Většina lidí tam mluví rusky.

Pro pohled minority na majoritu byla zvolena Anastasia, původem z Ruska, které je 22 let a bydlí ve městě Simferopol. V České republice byla pouze jednou, díky programu Erasmus. Kontakt byl navázán prostřednictvím sociální sítě Facebook. Jelikož má respondentka mnoho přátel mezi Ukrajinci mohla poskytnout mnoho důležitých informací.

Oba jazyky, ukrajinština i ruština, jsou si v něčem rozdílné, ale jsou zde i podobnosti, například používají stejný abecední systém s výjimkou některých písmen. Anastasia si myslí, že podobná situace je i s českými, slovenskými a polskými jazyky.

Náboženství na Ukrajině i v Rusku je ortodoxní. Svátky mají s výjimkou některých tradičních též stejné. Anastacia říká, že pověsti, písně a tradice jsou jistě odlišné. Ale i přesto je oba národy navzájem znají velmi dobře.

Otázku opakovaného sjednocení Ruska a Ukrajiny Anastacia okamžitě odmítla. Podle ní neexistuje důvod, proč by ke spojení mělo dojít. Stačí mít mezi sebou dobré vztahy. Ona sama se politicky neangažuje, ale sleduje politické dění v i mimo zem.

Ohledně sportu a sportovního fandění obou zemí mezi sebou má Anastasia velice kladný názor. Když na Ukrajině nebo v jiné zemi bývalého Sovětského svazu vyhrají ať už v hokeji, ve fotbale nebo na olympijských hrách, mají ruští fanoušci obrovskou radost. Ukrajině fandí stejně jako své zemi.

Anastasia má několik ukrajinských přátel a se všemi má opravdu pěkný vztah. Myslí si, že Ukrajinci jsou velmi milý, dobrosrdeční a bezstarostný národ. Zatím s nimi má jen dobré zkušenosti, a proto by pro ní nebylo žádným problémem mít vztah s ukrajinským mužem.

Na otázku o stěhování Rusů na Ukrajinu nedokázala obsáhle odpovědět. Nikdy ji nenapadlo, že se Rusové v tak hojném počtu stěhují na Ukrajinu, natož proč.

Pro pohled zvenčí byla vybrána respondentka z Ukrajiny Marina, které je 32 let a pochází z Kyjeva. Marina žije přes deset let v České republice. Kontakt s ní byl proveden přes sociální síť Facebook.

Marina tvrdí, že Rusové s Ukrajinci se docela přátelí a bratří, že je to prý známé. Ona osobně má spoustu přátel Rusů a vůbec nepřihlíží na to, že jsou to Rusové. Národnost jí nevadí a politická situace také ne, politiku do přátelství nemontuje. Její zkušenosti s Rusy jsou jen a jen pozitivní. Vztah s Rusem by jí nevadil a její rodině určitě také ne. Má strýčka, který je ženatý s Ruskou a tak se navštěvují a je to prý moc příjemná paní, i celá její rodina. Tvrdí, že Rusové jsou slovanský národ jako my a jsou moc přátelští a Rusko je přenádherná země. Marina si myslí, že univerzální pohled na Rusy Ukrajinci nemají. Ani zatím nepostřehla, že by se někdo z jejích známých pokoušel ovlivnit její pohled na Rusy.

Dále Marina popsala, že se Rusové chovají na Ukrajině naprosto přirozeně jako doma. Konec konců, prý jsou skoro doma – z čehož se dá odvodit velice tolerantní přístup Ukrajinců k ruské národnosti. Ukrajinci se prý přizpůsobovat moc nemusí, žiji skoro stejně jako Ukrajinci. Místními jsou bráni naprosto skvěle a nikdo je neodděluje a Rusko s Ukrajinou se přátelí stejně jako Česko se Slovenskem. Marina ví, že ruskojazyčné školy na Ukrajině existují. Jsou založeny Ukrajinci a navštěvují je i ukrajinské i ruské děti. Obchody jsou na Ukrajině jako všude a připodobňuje to k České republice, kde mají jak Rusové, tak Ukrajinci svoje obchody. Zažila, že na Ukrajině vysílají ruské i ukrajinské televizní stanice. U ruských pořadů běží ukrajinské titulky.

O jazyku nám Marina napsala, že ruština s ukrajinštinou jsou rozdílné a to jak v mluvené, tak ve psané podobě a je to prý velmi dobře rozpoznatelné. Rusové mají svoji azbuku a Ukrajinci také svoji azbuku a trochu se tam některá písmena liší. Pokud si bude povídat Rus s Ukrajincem, každý svoji řečí, tak Ukrajinec Rusovi bude rozumět, ale Rus Ukrajinci ne. A je to kvůli tomu, že na Ukrajině se ta ruština opravdu hodně používá, dokonce je i povinná ve školách.

Avšak jeden rozdíl Marina pociťuje a to je rozdíl v krojích, které má na Ukrajině skoro každý okres jiný, natož stát. Svátky a tradice jsou prý skoro stejné. V Rusku, tak i na Ukrajině je nejvíce pravoslavných, a tak i církevní svátky se slaví ve stejný den. Na oslavách vodka teče proudem, ale Rusové máji radši k vodce slané okurky a slaninu, Ukrajinci chleba a pořádný kus masa. Boršč pochází z Ruska, ale vaří ho stejně jako Rusové.

Myslí si, že je tu možnost spojeni obou států. Prezident Janukovyč se prý snaží už delší dobu, ale nějak se nedaří. Dále odpověděla, že spojení Ruska s Ukrajinou by bylo výhodné jak pro Rusko, tak i pro Ukrajinu. O spojení mají prý zájem jak část Rusů tak i Ukrajinců, ale samozřejmě ne všichni. V Rusku je prý lepší finanční situace hodně Ukrajinců tam jezdi za prací, pro Ukrajinu by to bylo moc dobré. Rusové se také angažují v politickém dění Ukrajiny a zapojují se do ukrajinské politiky, dokonce ukrajinský premiér Mykola Azarov je z Ruska.

Ke sportovnímu fandění napsala, že když se hraje nějaký zápas ve fotbale, tak není Rus, který by nefandil Ukrajincům, a když se hraje MS v hokeji, tak není Ukrajinec, který by nefandil Rusům. Jedinou výjimkou tvoří její malý syn, který se v ČR již narodil, tak fandí ČR.

V závěru je shrnuto to, co bylo popsáno v několika desítkách odstavců výše a pomocí tří různých úhlů pohledu a univerzálního obrazu zkoumané minority zodpovězeno na výzkumnou otázku, která byla položena hned v úvodu a to zda-li společná historie ovlivňuje dnešní soužití Rusů a Ukrajinců na Ukrajině.

V druhé části práce, části praktické, byly provedeny rozhovory se třemi respondenty, kteří se ochotně podělili o své názory, postoje a zkušenosti ze svého osobního života. Díky nim bylo možno se na věc podívat ze třech možných úhlů pohledu. Všechni tři respondenti sdělili, jak vnímají vzájemné vztahy Ukrajinců a Rusů, podobnost obou kultur či stereotypy ohledně migrantů. Pokud bychom všechny tři pohledy daly na sebe, zjistili bychom, že jsou si velice podobné. Shodují se v tom, že vzájemné vztahy Rusů a Ukrajinců, byť v politické sféře lehce napjaté, jsou mezi obyčejnými lidmi velice vlídné a přátelské, které by se daly přirovnat třeba ke vzájemným vztahům mezi Čechy a Slováky. Neexistují ani žádné předsudky či stereotypy o Rusech migrujících na Ukrajinu. Nemalý podíl v tom jistě má kultura obou národů, která je velice podobná a žádné kulturní rozdíly či střety tedy nenastávají.

Nyní již tedy lze bez větších obtíží odpovědět na výzkumnou otázku. Společná historie ovlivňuje současné soužití Rusů a Ukrajinců na Ukrajině, ale spíše pozitivně než negativně. Univerzálním obrazem minority je pospolitost a soudružnost s majoritou, jejich vzájemná nekonfliktnost, tolerance, ale zároveň zachování vlastní identity. Ruská menšina na Ukrajině není nikterak odstrkována do pozadí, je přijímána pozitivně a je již nedílnou součástí ukrajinské společnosti. Soužití obou kultur je provázané a bez společné historie by jistě vztahy nebyly takové, jaké jsou nyní. Ne nadarmo se říká, že minulost je součástí budoucnosti.

Otázky pro respondenty:

1. Jaká je Vaše osobní zkušenost s (Rusy/Ukrajinci)? - máte nějaké známé, příbuzné? Ovlivňuje národnost a politická situace Váš názor, či vztah k nim? Jsou Vaše zkušenosti s (Rusy/Ukrajinci) pozitivní nebo negativní? Máte konkrétní důvod či zkušenost? Vadilo by Vám navázat rodinný život s (Rusem/Ukrajincem)? Vadilo by to Vaší rodině? Jaký je Váš pohled na (Rusy/Ukrajince) obecně?

2. Existuje na Ukrajině univerzální (stereotypní) pohled na (imigrující Rusy/majoritní Ukrajince)? Vyskytují se u Vás předsudky, ovlivnění známými, vyprávěním?

3. Proč si myslíte, že se Rusové na Ukrajinu stěhují?

4. Chovají se Rusové na Ukrajině jako menšina? Snaží se přizpůsobit životu rodilých Ukrajinců nebo si žijí svým způsobem a odděleni?

5. Mají na Ukrajině Rusové své ruskojazyčné instituce- školy, úřady, obchody, muzea, kina? Provozují vlastní média- televizní stanice, pořady, rozhlas?

6. Rozeznáváte rozdíl mezi ruštinou a ukrajinštinou – mluvené i v psané?

7. Jaké jsou rozdíly v kultuře obou národností- svátky, tradice (kroje), pověsti, jídlo (boršč, vodka), náboženství?

8. Jak nahlížíte na společnou historii? Je možnost, aby se Rusko a Ukrajina spojila, jako v době SSSR? Myslíte si, že některá ze zemí by o to měla zájem? Která? Proč?

9. Angažují se Rusové v politickém dění Ukrajiny? - kandidatura, sledování politické situace, snaha zapojit se a ovlivnit?

10. Porovnání sportovních aktivit- fandí ukrajinští fanoušci při mistrovství světa v hokeji Rusku? Naopak ruští Ukrajině ve fotbale?

• DUJISIN, Zoltan. Russian speakers in Ukraine are the most important minority language. [online], ProQuest, srpen 2008 [cit. 2013-09-02]. Čerpáno z databáze odborných časopisů. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/466946909/140440F64BB69664DAD/1?accountid=26997#center

• Garbuza, Andrij. Konflikt v ukrajinsko-ruských vztazích: pohled z Ukrajiny. In: [online]. Praha [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.ruskodnes.cz/index.php?page=clanek&id=404
• GOBLE, Paul. Russians in Ukraine begin to reject Russia. [online]. 2010 [cit. 2013-06-09]. Dostupné z: http://larussophobe.wordpress.com/2010/09/15/russians-in-ukraine-begin-to-reject-russia/

• KOLÍSKOVÁ, Marie. Rusko-jazyčné obyvatelstvo na území Ukrajiny. [online]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://euroasia.euweb.cz/9-2002_ve_koliskova.htm

• MZP. Státy světa - informace na cesty: Rusko. In: [online]. Praha [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/rusko/index.html

• MZP. Státy světa - informace na cesty: Ukrajina. In: [online]. Praha [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/ukrajina/index.html

• SOLCHANYK, Roman. Russians in Ukraine: Problems and Prospects. [online]. [cit. 2013-09-04]. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/220878013/1404D8644CF5B03F1E3/2?accountid=26997

• STEBELSKY, Ihor. Canadian Slavonic Papers. Mar-Jun2009, Vol. 51 Issue 1, p77-100. 24p. 10 Charts.

• STEBELSKY, Ihor. Ethnic Self-Identification in Ukraine, 1989-2001: Why More Ukrainians and Fewer Russians?. Canadian Slavonic Papers. 2009.

• The fight is over but the hostilities continue. Foreign Policy. [online]. [cit. 2013-06-08]. Dostupné z: http://blog.foreignpolicy.com/files/images/090121_Russia_Ukraine_1.21_resized.jpg

• WIKIMEDIA COMMONS. File:Map of Ukraine political enwiki.png In. Praha [online]. [cit. 2013-08-23]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Map_of_Ukraine_political_enwiki.png
• WIKIMEDIA COMMONS. File:Ukraine, administrative divisions - de - colored.svg In: [online]. Praha [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ukraine,_administrative_divisions_-_de_-_colored.svg

• Wikipedie. Ukrajina. In: [online]. Praha [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajina

• Wikipedie. Soubor: Podil Ukrajincu.png. In: [online]. Praha [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Podil_Ukrajincu.png

—-

Počet shlédnutí: 320