Náboženství provází lidstvo od počátku věků, nicméně zatímco v minulosti byla víra odůvodněná nevědomostí, ve 21. století tomu tak není. Právě občané České republiky jsou v otázce náboženství považováni za nejateističtější národ vůbec. Mnoho jedinců sdílí názor, že víra, v jakoukoliv formu Boha, je v dnešním světě jaksi navíc a zbytečná. Člověk se stále více odkazuje na vědu a techniku, která mu napomáhá pochopit svět kolem něho, a jevy, které se mu dříve zdáli nepochopitelné, jsou mu dnes jasné. Proto pro mnoho jedinců víra v Boha představuje pozůstatek z dob minulých, kdy člověk považoval spoustu věcí za nadpřirozené.

Muslimové nejsou v Česku příliš početní. Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 se 1437 respondentů hlásilo ke členství v Ústředí muslimských obcí a dalších 1921 respondentů se hlásilo pouze k muslimskému vyznání, Nutno vzít v úvahu, že ne všichni muslimové se ke svému vyznání přihlásili nebo nebyli do statistického výzkumu zahrnuti ¹⁾.

Islám a jeho vyznavači jsou v Evropě v poslední době víceméně kontroverzním tématem. Zájem o islám v současné době v ČR roste. Informace jsou však ne vždy čerpány ze seriózních zdrojů a valná část společnosti se spokojí s tendenčními, médii prezentovanými, názory. To bývá na škodu možnosti učinit si objektivní, pravdivý, tudíž nestranný - nezaujatý názor na možnost soužití většinové společnosti s muslimskou menšinou. Právě koexistencí většinové společnosti v České republice a muslimů, se zabývá tato práce.

Cílem práce je zodpovědět hlavní výzkumnou otázku: Jaké jsou společné a rozdílné rysy života muslima s většinovou ateistickou společností v ČR? Dále se v práci se zaměříme na podotázky, které nás dovedou k našemu cíli.

Podotázky:

Materiální stránka:

1. Jak se liší/podobá společenský život muslima a ateisty?

2. Jak se liší/podobají stravovací návyky u muslima a ateisty?

Duchovní stránka:

3. Jaké dodržuje muslim tradice, a které tradice praktikuje ateista?

4. Jak vypadá rodinný život muslima a ateisty?

5. Jaké hodnoty vyznává muslim a jaké ateista, které hodnoty jsou pro ně důležité?

Pro téma týkající se naší výzkumné otázky jsme vybraly několik literárních děl. Například kniha zabývající se moderním ateismem se nazývá Vzestup a pád moderního ateismu od Jana Jandourka ²⁾. Autor se v rámci ateismu snaží pojmout ateismus od jeho vzniku v 18. století, kdy nový filozofický směr osvícenství zaznamenal převrat myšlení v Evropě, až po současnost. Teorie je autorem doložena na příkladech a událostech v historii. Autor ve svých kapitolách prezentuje a hodnotí současnou situaci náboženství a kritizuje redukcionistické přístupy.

Kniha, která uvádí čtenáře do religionistické problematiky, se jmenuje Náboženství a společnost: Věda o náboženství a její historické kořeny od Dalibora Hejny ³⁾. V publikaci je popsána religionistika, nejstarší teorie náboženství, typologie náboženství nebo jeho postavení v současné době. Autor spojuje v práci uplatnění teoretického i empirického hlediska.

Za velmi přínosný sborník se dá považovat Islám v českých zemích od Denisy Červenkové a Alberta-Petera Rethmanna ⁴⁾, který pojednává o aktuálních příspěvcích ohledně role islámu v České republice. Kniha přináší informace o islámské kultuře, dějinách islámu u nás, problematická témata týkající se násilí v islámu, identity muslimů a křesťanů či problém a předpoklad dialogu s islámem v ČR.

Do problematiky islámu v Čechách nás uvádí kniha Islám a islamismus v České republice je od Lukáše Lhoťana ⁵⁾, který má s islámem osobní zkušenost, neboť k islámu konvertoval na počátku 90. let minulého století. V této knize se autor zabývá vývojem soužití muslimské menšiny s většinovou nemuslimskou společností v České republice, jejími činnostmi, vydavatelskými aktivitami a uvádí čtenáře do život jednotlivých jejích uskupení (Islámská nadace v Praze, Svaz muslimských studentů apod.).

S filozofickým a územním přesahem řeší tuto problematiku Luboš Kropáček ve své knize Islám a západ⁶⁾. Dle něj je řešením partnerský dialog na úrovni politických stran, církví a států o otázkách demokracie, svobody, respektu k lidským právům, sekularizaci, násilí a fundamentalizmu. Od historického rozboru přes interpretaci názorů předních světových odborníků na tuto problematiku se autor dostává ke srovnávání kulturních a náboženských rozdílů, příčin napětí a konfliktů.

V neposlední řadě výpravná kniha plná ilustrací zvaná Světová náboženství: Po stopách moudrosti předků od Hustona Smitha ⁷⁾, informuje o symbolice a zásadách předních světových náboženství.

V práci byla použita kvalitativní metoda pro detailnější rozhovor a dále kvantitativní metoda, která využívá statistických metod. Cílem kvalitativního výzkumu je hlubší porozumění zkoumané skutečnosti. V této metodě je malý počet respondentů, méně strukturovanosti, a je zde časová náročnost pro sběr dat. Kvantitativní metoda oproti tomu pracuje s větším vzorkem respondentů, má vysokou míru strukturovanosti a není časově náročná.

V kvalitativní metodě byl využit polostrukturovaný rozhovor, který se uskutečnil u všech respondentů osobně. Pro tento typ rozhovoru je důležitá technická příprava, kdy máme předem připravené otázky a jejich pořadí. Máme zde možnost při určité situaci reagovat na téma doplňujícími otázkami pro lepší porozumění. Nevýhodou polostrukturovaného rozhovoru může být vybočení tazatele z připravené struktury nebo získání bezvýznamných dat.

Dále byla použita kvantitativní metoda studia dokumentů, kde se využily knihy a internetové stránky k danému tématu a k výzkumné části. Výhodou jsou získané informace studiem dokumentů, které se použily pro tvorbu otázek. Nevýhodou je jistě nedostačující ověření pravdivosti dat nebo neposkytnutí hlubšího náhledu na problematiku.

Respondenti byli získáni přes známé. Rozhovor s muslimskými respondenty probíhal osobně, zatímco s ateistou přes program Skype. Naši respondenti byli ochotní a poskytli nám potřebné informace k tématu. Zde jsou uvedeni s jejich údaji:

Tabulka 1: Přehled respondentů

Pojmem ateismus se myslí odmítnutí existence Boha, bytostí jako jsou bohové, andělé, duchové a další. Protikladem ateismu je teismus, náboženský systém, který uznává existence boha a jeho vliv ve světě. Novověký ateismus je racionální argumentací při popírání Boha či jakékoliv nadpřirozené bytí. Ateismus popírá nejen velká náboženství, jakými jsou například křesťanství a judaismus, ale i duchovní systémy Asie, náboženství Afriky nebo i náboženství v minulosti. Pokud někdo nemá víru v Boha, neznamená to hned, že jedinec zároveň nevěří v jeho existenci. Negativní ateismus je pouze absencí víry v Boha, zatímco pozitivní ateismus je v přesvědčení, že žádné božstvo neexistuje. Projevy ateismu se nacházejí ve starověku, a to v Římě a v Řecku. Označit někoho za prvního ateistu, ve smyslu strůjce ateistické myšlenky, není už z principiálních důvodů možné. O prvním člověku, který více zkoumal ateismus na filozofické úrovni před tisíci roky, nejsou žádné záznamy ⁸⁾.

Moderní ateismus se datuje od 18. století ve Francii. Průmyslová revoluce přinesla růst vzdělanosti, která doprovázela rozšiřování ateismu. Tato doba osvícenské filozofie se projevovala silným antiklerikalismem většiny osvícenců. Pojem antiklerikalismus znamená historické hnutí, které je proti duchovnímu stavu z důvodu jeho zasahování v rámci politické a veřejné moci. Od 20. století v západních zemích převažuje ateismus ve většinové společnosti. Dále je rozšířen agnosticismus, názor, že Bůh se nedá prokázat ani vyvrátit ⁹⁾.

Ateismus je v České republice velmi rozšířen oproti západním zemím. Česká republika patří mezi nejateističtější a nejsekularizovanější země na světě. Příčinnou je velká míra sekularizace po průmyslové revoluci, kdy se potlačil vliv náboženství.Tabulka níže je ukazuje počet věřících a nevěřících lidí v České republice podle sčítání lidu od roku 1991 do roku 2011.

Tabulka 2: Struktura obyvatel podle náboženské víry 1991 - 2011 ¹⁰⁾

Podle sčítání lidu v roce 2011 se u nás 34,5 % obyvatel nehlásí k žádné víře. Vývoj skladby obyvatelstva dle náboženského vyznání počínaje rokem 1991 zobrazoval stálé snížení podílu věřících osob. V rámci pětadvacetiletého období se hodnota věřících osob snížila na polovinu během deseti let. Od roku 2001 do 2011 bylo snížení počtu věřících do jisté míry ovlivněno značným počtem neuvedených odpovědí. Ve srovnání s jiným sčítáním o náboženské víře bylo sčítání v roce 2011 charakterizováno vysokým počtem respondentů, kteří využili možnost zanechat tento bod sčítání bez odpovědi. Tedy v konečném závěru to znamenalo snížení absolutního počtu věřících.

Ateisté nestojí na ulicích den za dnem a nevykřikují, že bůh neexistuje. Většina se chová morálně a obejdou se bez víry a jejích příkazů. Respondentův společenský život dle jeho slov není ničím ovlivněn a má na rozdíl od jiných náboženství větší volnost. Nemodlí se, může si jíst, co chce, mluvit s kým chce a kde chce.

O volnu tráví čas s přítelkyní nebo s přáteli, se kterými je buď v hospodě, na koncertě nebo si jdou jen tak popovídat. Rád sportuje, ale nyní v rámci školy a brigádě nemá tolik času, kolik by chtěl. Zajímá se také o historii, a místo sledování pořadů a filmů v televizi, si raději přečte knihu nebo se podívá na dokumentární filmy. Respondent se necítí svázán žádnou vírou, která podle něho člověka svazuje.

Ateista se rozhoduje o tom, co, kdy a jak bude jíst a pít pouze podle tradic, svých zvyklostí, chutí a přesvědčení (vegetariánství, veganství apod.). Náš respondent číslo jedna - ateista se řídí svou chutí, upřednostňuje zdravé stravování před rychlým občerstvením a preferuje vietnamskou kuchyni. Nemá žádná omezení v jídle, pouze nejí zrající sýry kvůli specifické vůni. Tento respondent se řídí heslem: „ Jídlo je jídlo a jím ho, když potřebuju.“

V islámu jsou určitá pravidla pro oblast stravování. V Koránu je opakovaně zmíněn zákaz požívat to, co je nečisté. Je zde zákaz konzumace vepřového masa, zdechlin a krve. Z toho plyne požadavek rituálně zabíjet zvířata určená ke konzumaci. Takto získanému masu se říká halal maso (tj. povolené ke konzumaci). Zkonzumuje-li muslim nevědomky nebo z donucení zakázané vepřové maso, je mu to prominuto. Muslimové dbají na základě doporučení v Koránu na střídmost ve stravování, neboť přejídání je považováno za plýtvání majetkem a za možnou příčinu nemocí. Nemírná konzumace jídla se promíjí pouze, jeli přípravou na nadcházející půst, anebo z ohledu na své hosty. Dále se klade důraz na zdravé stravování.

Každý rok muslimové drží třicetidenní půst vždy od východu do západu slunce v měsíci nazývaném Ramadán. Tento půst se vztahuje na požívání jakéhokoli jídla a pití, na kouření a na pohlavní styk. V souvislosti s držením půstu by se věřící měli vyhýbat hádkám, pomluvám, sporům a vulgaritám, naopak by se měli soustředit na konání dobrých skutků.

Respondent číslo dva a tři dodržují doma konzumaci halal masa, mimo domov nekonzumují pouze vepřové maso, u ostatního masa se přizpůsobují možnostem v nemuslimské společnosti, což muslimská společnost toleruje. Respondent číslo dva se nepřejídá a jí zdravě, k čemuž ho vedou i pravidelné návštěvy ve fitness. O Ramadánu oba respondenti dodržují půst. Od alkoholu a cigaret abstinují celý měsíc. Třetí respondent v tomto období soukromě nekomunikuje s druhým pohlavím, s ženami vede pouze nezbytnou komunikaci např. v zaměstnání. Zajímavostí je, že oba tito muslimové jedí a pijí pouze za pomoci pravé ruky, neboť v muslimském učení se píše: „Když kdokoliv z vás jí, ať jí pravou rukou, když pije, ať pije z pravé ruky, protože Satan jí levou rukou a pije z levé ruky.“ Proto levá ruka by se měla výlučně využívat k osobní hygieně, smrkání, mytí a čištění.

Často se ateista setkává s otázkou, proč slaví Vánoce, když není věřící. České ateistické rodiny udržují zejména ty významnější svátky, jako jsou zmíněné Vánoce a Velikonoce kvůli dětem a trávení času s rodinou. Někteří ateisté oslavují také Dušičky, kdy se vzpomíná na zesnulé, ale nejvíc se zakládá na Vánocích, které jsou velice komerční. Vánoční svátky pro ně znamenají dny rodinné pohody, odpočinku a velkých nákupů. Pro křesťany jsou naopak významnější Velikonoce, které jsou dovršením církevního roku a jsou slavností Kristova zmrtvýchvstání ¹¹⁾.

Ateistický respondent Velikonoce slaví, a to především kvůli popíjení alkoholu s přáteli, kdy obcházejí s pomlázkou sousedy, hodují a pijí. Tento svátek by ale nejspíš neslavil, pokud by nežil v okolí Prahy. Nevidí zde žádný náboženský podtext. Co se týče Vánoc, tak rodinné setkávání, dárky, jezení kapra či zdobení stromku podle respondenta neodkazuje k náboženství. Vánoce vnímá jako svátek, kdy si lidé odpočinou, a sejde se celá rodina. Na Dušičky chodí respondent na hřbitov s rodinou, ale tento rok nebyl. Zmínil se, že nepotřebuje svátek, aby myslel na zesnulé, je to samozřejmost. K pohřbu dodal: „V rodině je spíše kremace, ale já se chci nechat pohřbít, ta představa mi je bližší. Ale celkově je jedno, jak skončíš, stejně jsi mrtvej. Záleží na tom, jak jsi žil předtím.“ Jiné křesťanské svátky a tradice neslaví či nedodržuje.

Rodina, základní sociální jednotka společnosti, je prvním modelem společnosti, se kterým se dítě setkává a předurčuje jeho osobní vývoj. Lidé ale dnes už nemají takovou potřebu zakládat rodinu, a u ateistů vždy nebývá na prvním místě.

Ateistický respondent pochází z neúplné rodiny. Rodiče se rozvedli, když byl ještě malý a od té doby žije s mámou a babičkou. S otcem dle jeho slov nemá blízký vztah. Neví, zda je to dálkou, ale komunikují spolu jen na významnější události, jakými jsou narozeniny, Vánoce apod. Na otázku, jestli ho život bez otce ovlivnil, zodpověděl, že to nepociťuje a má především skvělou mámu. Z otcovy strany má ještě mladší sestru, se kterou se také moc nevídá a ani potom netouží. S mámou má kamarádský vztah, je pro něho silnou ženou, která se dokázala postarat o rodinu spolu s babičkou. S rodinou ze strany matky se hodně scházejí, mají doma časté rodinné návštěvy a to nejen o svátcích a narozeninách.

Pokud ateisté nemají žádné svaté texty, boha a nepřijímají jakoukoliv existenci stvořitele všeho na zemi, kde se tedy bere základ pro jejich morálku? Pravidla lidského chování jsou podle nich utvářena lidmi a jsou výsledkem požadavků, které na ně klade spolupráce nezbytná k fungování kterékoliv společnosti. Co se týče smrti, ateisté vědí, že smrt je neoddělitelnou součástí života a není důvod ustavičně nad smrtí přemítat. Smrt se má se podle většiny ateistů akceptovat, i když je vidí jako nepříjemnou a nedílnou součást života. Nikdo si nepřeje zažít rozdělení přátel a rodiny, ale přání lepšího výsledku a nekonečného života jej nevytvoří ¹²⁾.

Společnost bez víry může ztrácet půdu, na které by mohla postavit své hodnoty. Pro našeho respondenta je nejdůležitější hodnotou svoboda názoru a chování. Dále jsou pro něho hodnotné vztahy s rodinou a lidmi, co má rád. Na otázku, jak je pro něho hodnotná instituce manželství odpověděl, že manželství není povinnost a klidně by žil v nesezdaném soužití. Partneři se lépe poznají a zjistí, zda spolu dokáží dlouhodobě fungovat. Respondentovi rodiče si právě po svatbě a jeho narození uvědomili, že spolu nedokáží žít.

Literatura:

ČERVENKOVÁ, Denisa, RETHMANN, Albert-Peter. Islám v českých zemích. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2009. ISBN 978-80-7021-852-5

HEJNA, D. Náboženství a společnost. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN: 978-80-247-2427-0

JANDOUREK, J. Vzestup a pád moderního ateismu. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN: 978-80-247-2981-7

KROPÁČEK, Luboš. Islám a Západ: historická paměť a současná krize. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-540-2

LHOŤAN, Lukáš. Islám a islamismus v České republice. 1. vyd. Pstruží: Lukáš Lhoťan, 2011. ISBN 978-80-904932-1-6

SMITH, Huston. Světová náboženství. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-7176-217-2

Internetové zdroje:

ČERNOHORSKÁ, Vanda. Statistika vrací úder? [on-line]. a2larm 13.3.2015. [cit. 2016-10-20]. Dostupné z: http://a2larm.cz/2015/03/statistika-vraci-uder/

ČERNÝ, Slávek. Vánoce jsou ateistický svátek? [on-line]. Ateisté v ČR 8.12. 2013. [cit. 2016-11-17]. Dostupné z: http://www.osacr.cz/2013/12/08/vanoce-jsou-dnes-ateisticky-svatek/

Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu 2014 [on-line]. Odbor statistiky obyvatelstva 27. 2. 2014. [cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http:https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0

Otázky a odpovědi? [on-line]. Ateisté v ČR 2014. [cit. 2016-11-17]. Dostupné z: http://www.osacr.cz/o-ateismu/otazky-a-odpovedi/

VEJDOVÁ, Nela. Šíité se bičují v Karbale, vrcholí krvavý svátek ašúrá [on-line]. Seznam.cz 12.10 2016. [cit. 2016-11-23]. Dostupné z: https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/siite-se-bicuji-v-karbale-vrcholi-krvavy-svatek-asura-3166



Počet shlédnutí: 27