Politické systémy Střední Asie (od Lenina až po současnost)

• Bolševici vycházeli z Marxe – levicového idealisty, který snil o světě bez majetku, národů, manželství a sociálních rozdílů.
  • Ve srovnání s ním byli někteří evropští levicoví intelektuálové (např. Proudhon) ještě větší blouznivci.
  • Bolševici chtěli tyto myšlenky prakticky aplikovat, ale brzy se ukázalo, že to v praxi moc nefunguje.

• Leninské období (1917–1924)
  • Zpočátku se tvrdilo, že národy zaniknou, protože proletáři všech zemí se spojí.
  • Pak otočka – národy budou, ale dostanou obrovskou autonomii v rámci SSSR.
  • Ve skutečnosti šlo o „inženýrství národů“ – vznik nových etnik a likvidace jiných (např. Sartové nahrazeni Uzbeky, Talyši potlačeni ve prospěch Ázerbájdžánců).
  • Národní hranice byly nakresleny v Moskvě – často záměrně tak, aby se národy vzájemně míchaly.

• Stalin (1924–1953)
  • Po Leninově smrti (syfilis (asi) / mozková mrtvice zní líp) Stalin obrátil ideologii o 180°.
  • Co dříve bylo „podpora národů“, se stalo „nacionalistickou úchylkou“.
  • Mnoho středoasijských bolševických funkcionářů bylo popraveno.
  • Nastupuje rusifikace – ruština jako jazyk pokroku, moskevské školství, kontrola kultury.
  • Za 2. světové války mírné uvolnění (potřeba jednoty), ale po ní návrat k tvrdé centralizaci.

• Chruščov (1953–1964)
  • Kritika kultu osobnosti, ale paradoxně ještě silnější tlak na vytvoření „sovětského člověka“.
  • Folklór se mohl zachovat – ale jen jako dekorace, nikoliv jako živá kultura.
  • Začíná éra odlidštěného internacionalismu – všechno sovětské, všechno stejné.

• Brežněv (1964–1982)
  • Symbol stability a klidu – i nudy.
  • Starší generace na něj často vzpomíná s nostalgií: byla vyšší životní úroveň, jistoty, pořádek (při srovnání s předválečným obdobím - stalinské represe, válkou a poválečnou bídou, se to mohlo jevit jako zlatý věk celkem snadno).
  • Oficiálně „reálný socialismus“ = skutečný komunismus podle mnohých.
  • Na druhou stranu začíná hospodářské zaostávání, stagnace a korupce.

• Andropov, Černěnko (1982–1985)
  • Krátké epizody bez většího vlivu, SSSR už byl v krizi.
  • Pokusy o dílčí reformy se minuly účinkem.

• Gorbačov (1985–1991)
  • Politika glasnosti a perestrojky – otevřenost, přestavba.
  • Cíl: zachránit SSSR reformami, výsledek: rozpad.
  • Na rozdíl od Pobaltí, Ukrajiny či Kavkazu ve Střední Asii si rozpad SSSR skoro nikdo nepřál – znamenal konec jistot.

• Po roce 1991: nové republiky
  • První prezidenti byli většinou bývalí generální tajemníci komunistických stran (kromě Kyrgyzstánu).
  • Turkmenistán – tvrdá diktatura, osobní kult, dodnes autoritářský režim.
  • Uzbekistán – autoritářský stát, postupné otevírání až po smrti Islama Karimova.
  • Kyrgyzstán – experiment s demokracií, nejvíce revolucí a střídání vlád.
  • Kazachstán – pragmatický „zlatý střed“, ekonomicky nejsilnější, politicky stabilní.
  • Tádžikistán – po občanské válce pevná prezidentská vláda, silný bezpečnostní aparát.

• Shrnutí:
  • Středoasijské státy jsou dnes formálně republiky, ale v praxi autoritářské režimy s různou mírou otevřenosti.
  • Z marxistického snu o rovnosti zbyla silná vertikála moci, kde se stabilita často zaměňuje za pokrok.



Počet shlédnutí: 31