Chodský dialekt

Chodský dialekt je nářeční podoba češtiny užívaná v oblasti Chodska (jihozápadní Čechy, zejména okolí Domažlic). Patří do jihozápadočeské nářeční skupiny.

Chodské nářečí si uchovává řadu archaických rysů a specifických fonetických i lexikálních znaků. Typické jsou například:

• změny vokalismu (např. „vovce“ místo „ovce“),
• zachování některých starších tvarů,
• specifická intonace a rytmus řeči,
• výrazná nářeční slovní zásoba.

Dialekt je úzce spojen s regionální identitou Chodska a jeho historickými tradicemi.

Lukášovo evangelium (Lk 15,3–6)

3 Povedíl jim tůto podobenství.
4 Asli má něhdo z vás sto vovíc ha ztratí jednu z nich, jeslipa nenechá tich devaresát devět na pustým místě ha nejde za tou, kerá se ztratíla, dokajď jí nenajde?
5 Hdyž jí najde, veme jí s radostí na ramena
6 ha hdyž příde demů, zavolá svý kamorády ha sousedy ha poudá: Radujte se se mnou, že sem našel vovci, kerá se mi ztratíla.

Zdroj: podle knih Jiřího Kajera a J. Š. Baara

Chodský dialekt je výrazně spjat s literární tvorbou J. Š. Baara a Jiřího Kajera, kteří jej využíval k autentickému zachycení života a mentality regionu.

Nářečí bylo dlouhodobě symbolem regionální hrdosti Chodů, historicky spojených s ochranou zemských hranic.

V současnosti dochází k postupnému ústupu tradičních nářečních prvků pod vlivem standardní češtiny, avšak v kulturním a folklorním kontextu zůstává chodština významným prvkem regionální identity.

Pro překlad je použit text Lukášova evangelia (podobenství o ztracené ovci) – Lk 15, 3–6 (This translation uses the text of Luke's Gospel – The Parable of the Lost Sheep).

Citace:

Jazyky Evropy: Chodský dialekt [online] Hospodářská a kulturní studia (Provozně ekonomická fakulta ČZU), 2008. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/chodsky_dialekt

Hlavní stránka Jazyky Evropy: http://www.hks.re/wiki/jazyky_evropy#jazyky_evropy