Evangelíci x katolíci: Svátosti v každém dni

Citace:

Lucie Dvořáčková, Roman Klepetko, Adéla Kunová, Klára Olivová, Michal Pivrnec, Ivana Slabinová Evangelíci x katolíci: Svátosti v každém dni [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/evangelici_x_katolici

Rozdíly mezi základními druhy náboženství, jako je např. islám, křesťanství či židovství, zná snad každý. Ne každý však rozezná jednotlivé větve a podskupiny, přestože i zde často nalezneme velmi podstatné rozdíly. Tato práce má za úkol zkoumat tyto odlišnosti v rámci křesťanství, protože v naší zemi je to náboženství nejrozšířenější. Skutečných křesťanů již nalezneme pouze hrstku, ale základní křesťanské tradice dodržuje stále většina populace. Pokud bychom si pod křesťany představili tu část populace, která se takto sama označila v dotazníku během sčítání obyvatel, počet křesťanů v České republice by se pohyboval asi něco přes 30 %. Pokud si však někdo „skutečného křesťana“ představuje jako člověka poctivě dodržujícího všechny křesťanské tradice a zvyky, chovajícího se podle Božích přikázání, čísla by se pravděpodobně dostala zcela někam jinam. Cílem této práce nebylo ale zkoumat onu pravost věřících, ale spíše zjistit rozdíly mezi jednotlivými skupinami.

K našemu zkoumání jsme si vybrali dvě nejrozšířenější křesťanské církve – Církev římskokatolickou (dále jen „katolíci“) a Českobratrskou církev evangelickou (dále jen „evangelíci“).
Mezi nimi ovšem nalezneme velké množství odlišností a jejich podrobné zkoumání by bylo velmi náročné, nedosáhlo by tedy takové hloubky. Byl tedy vybrán výzkum odlišného počtu svátostí u evangelíků a katolíků, zejména jejich odraz v běžném životě. Cílem je zjistit především subjektivní názory příslušníků těchto církví a jejich pohled na jejich vlastní zvyky v porovnání se zvyky druhé zkoumané církve.

- Jak se dívají evangelíci na ostatní svátosti římskokatolíků?

- Jak se dívají římskokatolíci na „pouze“ dvě svátosti evangelíků?

- Proč je ta jejich varianta (římskokatolíků / evangelíků) lepší, přijali by něco od druhé církve?

- Jaké jsou rozdíly v bohoslužbách?

- Jaké jsou rozdíly v kostelech?

Knih věnujících se problematice náboženství existuje velké množství. Rovněž o křesťanství lze nalézt mnoho informací, ale samotným rozdílům mezi katolíky a evangelíky se autoři již nevěnují tak rozsáhle, ale i přesto je možno nalézt mnoho užitečných publikací.

Ze začátku je důležité uvědomit si základní rozdíly mezi zkoumanými náboženstvími. K tomu nejlépe poslouží odborné slovníky a encyklopedie, mezi které patří například Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů od Milana Salajka.¹⁾ Evangelíky jednoduše definuje jako příslušníky církví vzešlých ze světové reformace a její snahy o výlučné přimknutí k evangeliu. Ne každému toto vysvětlení postačí, proto je možné použít Malou encyklopedii evangelických církví, kde jsou blíže popsány jednotlivé evangelické církve.²⁾ Asi nejlépe se samotnému rozdílu mezi katolíky a evangelíky ve své knize Křesťanstvo věnuje Pavel Filipi.³⁾ Rozebírá zde nejen nejzákladnější rozdílnosti těchto dvou církví, ale též detailně popisuje i rozdílný pohled na křesťanské svátosti, což je ústředním tématem této práce. Všech 7 svátostí popisuje ve své knize Msgr. Peter J. Vaghi nazvané The Sacraments We Celebrate: A Catholic Guide to the Seven Mysteries of Faith.⁴⁾ Vaghi se ve svém díle zaměřuje na každou svátost z osobní i společenské perspektivy, ukazuje svátosti jako celek, zkoumá jejich biblický základ, historii a symboliku. Dílo připomíná, jaký měly svátosti původní význam. Článek Christ and the seven sacraments pak podrobně popisuje, jaký je vztah mezi Kristem a sedmi svátostmi a jejich vznik.⁵⁾ V článku jsou přidobňovány jednotlivé svátosti k událostem v životě Ježíše Krista. Odborné vysvětlení je uvedeno v Teologickém slovníku.⁶⁾ Pro hlubší pochopení je vhodné sáhnout po knize Klemense Richtera Liturgie a život, ve které nalezneme hlubší symboliku a smysl svátostí.⁷⁾ Praktický odraz svátostí v každodenním životě popisuje Miloš Szabo ve své knize. Ačkoliv se zabývá pouze jednou svátostí, svátostí smíření, rozebírá ji velmi detailně ze svého subjektivního pohledu katolíka.⁸⁾

Pro objasnění výzkumné otázky bylo použito jak kvalitativních metod, tak v doplnění i kvantitativních metod. Kvantitativní metody výzkumu si kladou za cíl testovat předem dané hypotézy, přičemž testování se provádí na vzorku, který musí být zvolen, tak aby byl reprezentativní pro populaci k níž má daná hypotéza vztah. Hypotéza je výrok o vztahu mezi dvěma nebo více proměnnými, které musí být měřitelné (př. standardizované interview). Kvalitativní výzkum si oproti kvantitativnímu klade za cíl porozumět významu získané informace. Metodologie kvalitativního výzkumu se nevytváří předem, ale naopak se vytváří v průběhu sběru dat a také po. Kvalitativní výzkum není možno exaktně opakovat, tzn. že má nízkou reliabilitu, za to má však výhodu validity tj. výsledky odpovídají skutečnosti. U výzkumu kvantitativního je možno pozorovat naopak vysokou reliabilitu, ale nízkou validitu (př. nestandardizované interview – je to interakce mezi tazatelem a respondentem, kde tazatelův plán nezahrnuje ani výčet otázek). V neposlední řadě rozdílem mezi kvalitativní metodou výzkumu a kvantitativní metodou výzkumu je v počtu respondentů. U kvalitativní metody výzkumu je mnohem menší, přesto však může být dostačující. Oba typy výzkumu nejsou protikladné, ale vzájemně se doplňují a to je důležité.⁹⁾

Z kvalitativních metod tato práce využila zejména semistandardizované interview. Provádí se tak, že je připraven seznam základních otázek ke zkoumaným jevům, kde jsou tyto otázky jasně a přesně formulovány a kladeny obvykle ve stejném pořadí u všech respondentů, ale také podle odpovědí na základní otázky se kladou ještě doplňující otázky, kde se respondentovi dá prostor na rozvíjení své odpovědi k dopátrání se detailů. Tato metoda se využila v rozhovoru jak s laiky po bohoslužbě, tak i s duchovními. Další z kvalitativních metod bylo pozorování, kde byla několikrát provedena účast na mších Římskokatolické církve i Českobratrské církve evangelické. Zde byli pozorovaní hlavně lidé, jak se při mši chovají, kdo stojí na kazatelně, jak samotné kostely vypadají, jejich výzdoba a celková atmosféra kostela. Samotnému vstupu do kostelů však předcházelo studium publikací a internetových stránek s římskokatolickou a evangelickou tématikou, což je kvantitativní metoda. Proběhlo zde obecné seznámení s Římskokatolickou církví a Českobratrskou církví evangelickou a také nastudování samotných svátostí a rozdílů v jednotlivých církvích, protože je velice důležité seznámit se alespoň okrajově se zkoumaným prostředím před samotným vstupem. Po mších, které, jak již bylo zmíněno, byly navštíveny vícekrát, přišlo na řadu právě výše uvedené semistandardizované interview s duchovními, kteří se do řádných odpovědí příliš nehrnuli, neboť se jim to zdálo příliš důvěrné. Oslovování duchovních bylo ponecháno po mši právě proto, aby nejdříve proběhlo ono seznámení se zkoumaným prostředím. Rozhovor s laiky nebyl vždy zcela úspěšný. Téměř se zdálo, že některým není příliš příjemné, když jsou jim kladeny otázky na téma jejich víry, přišlo jim to někdy až příliš osobní, ale jiní naopak odpovídali s chutí. S některými laiky proběhl rozhovor i mimo oblast kostela, v jim příjemném prostředí. U některých respondentů nemohlo proběhnout osobní setkání. Kvůli nedostatku času z jejich strany, tak bylo využito internetové elektronické pošty, přes kterou respondenti z Evangelické teologické fakulty, ale i někteří další ochotně komunikovali. V tomto případě byla použita forma standardizovaného interview, kde je formulace otázek pevně stanovena. Toto je poměrně rychlá forma, ale nejde až tak k jádru věci, je to spíše povrchní. Navíc není jistota, zda to respondent skutečně ví nebo zda to pouze někde přečetl a napsal. V neposlední řadě byla využita kvantitativní metoda ankety, která přinesla velice zajímavý obrázek o lidech „nevěřících“, kteří však přijímají svátost manželství a křtu. Na tuto část výzkumu, která se odehrávala přímo na ulici, respondenti reagovali velice ochotně a pružně, což je ostatně i výhoda ankety.

Římskokatolická církev působí v České republice v rámci dvou církevních provincií – České církevní provincie v Čechách a Moravské církevní provincie na Moravě a ve Slezsku. V čele každé z provincií stojí arcibiskup – metropolita.

Česká církevní provincie se skládá z pěti diecézí: arcidiecéze pražské (arcibiskup pražský je metropolita České církevní provincie s čestným označením primas český) a diecézí českobudějovické, královéhradecké, litoměřické a plzeňské. Moravská církevní provincie se skládá ze tří diecézí: arcidiecéze olomoucké (arcibiskup olomoucký je metropolita Moravské církevní provincie) a diecéze brněnské a ostravsko-opavské.¹⁰⁾

Českobratrská církev evangelická vznikla na generálním synodu českých evangelických církví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 17. - 18. 9. 1918.¹¹⁾

Českobratrská církev evangelická je členěna na farní sbory, seniorátní sbory a povšechný sbor. Farní sbor je základní jednotkou církve, spravovaný staršovstvem (presbyterstvem), které je voleno z členů sboru sborovým shromážděním. Toto shromáždění volí i faráře. Církev tvoří 264 sborů. Seniorátní sbor (seniorát) je společenství sborů spojených v určitém obvodu ke společné církevní činnosti a správě. O jeho věcech rozhoduje seniorátní shromáždění - konvent, jehož členy jsou poslanci příslušných sborů volených na čtyřleté funkční období. Sídlem seniorátu je vždy sbor, kde je senior farářem. Církev tvoří 14 seniorátů např. Západočeský, Poděbradský, Pražský. Povšechný sbor je nejvyšší úrovní správy církve a spravuje ho synodní rada v čele se synodním seniorem a synodním kurátorem.¹²⁾

Podle Římskokatolické církve ustanovil Kristus sedm svátostí Nového zákona: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, kněžství a manželství. Sedm svátostí se týká všech úseků a všech důležitých okamžiků života křesťana: díky nim se u křesťanů život z víry rodí a vzrůstá, dostává se mu uzdravení i daru poslání. Tím dostávají podobnost úseky přirozeného života a života duchovního.

1. Svátost křtu - Svatý křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Rodiče nechávají křtít své děti, čímž prohlašují, že je budou vychovávat v křesťanské víře. Křtem jsou křesťané osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti. Křest se také definuje jako svátost znovuzrození skrze vodu ve slově.
2. Svátost biřmování – Pokřtěný člověk může být jednou v životě biřmován, tedy z vlastního rozhodnutí přijme křesťanství. Tato svátost dovršuje křestní milost, člověka dokonaleji spojí s církví. Biřmovance doprovází kmotr, biřmovanec si volí patrona.
3. Svátost eucharistie – Svatá eucharistie dokončuje uvedení do křesťanského života. Ti, kteří byli povýšeni k důstojnosti královského kněžství a biřmováním mnohem hlouběji připodobněni ke Kristu, se prostřednictvím eucharistie podílejí spolu s celým společenstvím na samotné oběti Pána. Eucharistie se uskutečňuje každou bohoslužbu, používá se bílé víno a hostie.
4. Svátost pokání a smíření - U svaté zpovědi člověk zpytuje svědomí a zpovídá se ze svých hříchů. Po pokání (obvykle modlitba) přichází rozhřešení, neboli odpuštění hříchů. Těm, kdo přistupují ke svátosti pokání, se dostává od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení.
5. Svátost pomazání nemocných - Svátost pomazání nemocných má duchovně posílit, potěšit člověka a navrátit mu fyzické i duchovní zdraví. Nese s sebou podle vnímání církve i odpouštění hříchů.
6. Svátost manželství - Manželským svazkem mezi sebou muž a žena vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů, na zplození a výchovu dětí.
7. Svátost kněžství (svěcení) – Svátost, skrze kterou pokračuje v církvi poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům. Je to tedy svátost apoštolské služby. Člení se ve tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství.¹³⁾

Českobratrská církev evangelická se dívá na svátosti jako na viditelná znamení, která ustanovil Pán Ježíš a kterými křesťany ujišťuje ve víře, že jsou zachránění ze zajetí hříchu a smrti.

1. Křest – Pokřtění je událost, kterou Ježíš Kristus ujišťuje, že křesťany skutečně Bůh přijal za své děti a vyvolil je pro věčný život. Voda při křtu znázorňuje záchranu před Božím soudem, vysvobození z otroctví hříchu, začátek nové životní cesty a život věčný. Koná se v životě křesťana pouze jednou, na znamení, že Bůh v Ježíši Kristu přijal osobu jednou provždy a nikdy se jí nezřekne.
2. Večeře páně - Slavnost, kterou křesťané slaví na znamení svého smíření s Bohem a mezi sebou navzájem. Viditelným znamením smíření s Bohem je při večeři Páně chléb a víno. Lámání chleba připomíná Ježíšovu oběť na kříži a víno upomíná na jeho prolitou krev. Chléb a víno jsou hmatatelným ujištěním o skutečnosti Božího odpouštění. Účastí na večeři Páně křesťan vyznává své hříchy a přijímá Bohem nabízenou milost. Koná se každou první neděli v měsíci a o význačných nedělích.¹⁴⁾

Rozdílů mezi příslušníky Církve římskokatolické a Českobratrské církve evangelické je obecně známo poměrně velké množství. Ovšem pohled samotných příslušníků těchto církví je zcela odlišný. Na otázku rozdílů mezi těmito církvemi téměř nikdo nezačal vyjmenovávat jednotlivé body a rozdílnosti. Respondenti se rozdělili na dvě skupiny. První skupina odpověděla, že není důležité to, co je rozdílné, ale co je společné. Dále to již nechtěli rozebírat. Druhá skupina byla možná o něco zajímavější, poněvadž rozdíly zde viděla zcela zásadní. Největší problém vidí právě v pojetí svátostí, ale také v bohoslužbách a i v mnoha teologických otázkách.

Jak již bylo napsáno výše, právě rozdílný počet a pojetí svátostí je asi největší schod mezi katolíky a evangelíky. Tedy alespoň podle jejich stoupenců. Evangelíci obhajují své dvě svátosti tím, že pouze ty určil Ježíš Kristus, ostatní jsou tudíž smyšlené, jinými slovy zbytečné. Myslí si, že si jimi chtějí křesťané pouze ulehčit vlastní život. Zatímco katolíci mají zcela jiný názor. Daný počet svátostí vysvětlují tím, že všechny je možno nalézt v Písmu. Provází je celý lidský život, takže jsou komplexnější než svátosti evangelíků. Společnou svátost mají tyto dvě církve pouze jednu – křest.
Dotazovaní katolíci by své svátosti navíc nikdy nevyměnili za svátosti evangelíků. Takový návrh nepřišel během celého výzkumu ani jednou. Evangelíci mají názory trochu jiné. Přestože někteří katolické svátosti razantně odmítají, existují i evangelíci, kteří by některé svátosti přijali. Zde se nejkontroverznějším tématem stala zpověď. Respondenti se zde rozdělili na dvě poloviny. Jedna polovina by zpověď jednoznačně nechtěla a považuje to za zásah do svého soukromí. Druhé skupině to ale přijde jako velmi zajímavá věc a tuto svátost by ráda přidala i mezi své svátosti.

Zde se krásně ukázalo rozdílné pojetí svátostí katolíků a evangelíků. Evangelíky údajně svátosti v jejich životě příliš neovlivňují. Večeře Páně probíhá pouze při bohoslužbě a údajně nijak významně jejich život neovlivňuje. Někteří zmiňovali křest. Uvádí: „Křest mě ovlivňuje zásadním způsobem - zařazuje mě k tomu, že se přiznávám, že Ježíš Kristus za mne zemřel a jen Jeho krví jsem spasen od hříchů“. Obecně tvrdí, že křest jejich život určuje a oni žijí zcela jinak, než kdyby křest nepřijali.
Katolíci vidí ale ovlivnění svátostmi podstatně hlubší. Křest uznávají stejným způsobem jako evangelíci, ale velmi si cení i ostatních svátostí. Považují je za něco, co provází celý jejich život a dodává jim sílu. „Svátosti? „Doping.“ (smích) Posilují mě v každodenních starostech. Něco jako když Eliáš šel 40 dní v síle pokrmu… Teda chtěla jsem říct, prostě životní energie…“
Považují je také za životní mezníky, kde člověk vidí, jakým směrem by se měl vydat. Asi nejvíce je kromě křtu prý ovlivňuje manželství. Jako svátost má mnohem větší význam a oni si ho tak více váží a jsou v něm šťastnější. „Spojení dvou lidí v Bohu, to je něco jedinečného. Jinak bych to asi bral jako smlouvu, kterou lze zase nahradit jinou a jinou…“
Často se také objevovaly i zmínky o zpovědi. Katolíci jsou po ní šťastnější, uvolněnější a klidnější. Ovšem ostatní svátosti již téměř zmiňovány nebyly. Jejich význam není o nic menší, ale na první pohled není zcela zřetelný. Prý je ovlivňují, ale jak, nelze přesně definovat.

Tato otázka mnoho lidí zaskočila, protože prý nikdy nebyli na bohoslužbě a často ani v kostele jiné církve. Bylo předpokládáno, že alespoň kněží budou mít větší přehled a poskytnou tak komplexnější informace, ale jejich vědomosti nebyly o moc rozsáhlejší než vědomosti laiků. Ovšem v jednom měli katolíci i evangelíci jasno. Největším rozdílem jejich kostelů je výzdoba. Katolíci říkají, že větší zdobností se vzdává větší hold Bohu. Evangelíci jsou naopak toho názoru, že zbytečné ozdoby škodí a pouze rozptylují člověka od rozjímání. Místo toho se pak věnuje obdivování stěn kostela. Navíc Ježíš Kristus se také narodil v chudé stáji, není tedy důvod k tomu, aby kostely byly plné zlata a ozdob.
Rozdíly v bohoslužbách ale tak jednoznačné nebyly. Většinou se lidé shodli, že největší rozdíl je v eucharistii – večeři Páně. „Neznám přesně rozdíly v bohoslužbách, ale jeden podstatný je. Je jím fakt, že Českobratrská církev evangelická si přijímáním pouze připomíná Kristovu poslední večeři, ale katolíci věří, že během proměňování je víno a chléb proměněno na tělo a krev Krista a následně jej přijímají především jako duchovní posilu a pokrm.“ Respondenti se tedy ocitli opět u problematiky svátostí. Evangelická bohoslužba také klade větší důraz na Písmo. Evangelická bohoslužba je více řízena farářem. „U nás vždy vím, co dělám, protože to předem oznámí farář.“
Pro lepší porovnání byla navštívena katolická i evangelická bohoslužba. Porovnání je zde uvedeno z pohledu evangelíka, který byl po katolické bohoslužbě poměrně zklamán až pobouřen: „Na římskokatolické bohoslužbě zaznělo asi 5 „modliteb“, které věřící říkali zpaměti (některé i dosti dlouhé), evangelíci se také společně modlí, ale modlitbu předčítá farář (pokaždé je jiná), stejný (až na drobné výjimky) je pouze klasický Otče náš. Na římskokatolické bohoslužbě se zpívalo také jen málo písní a vždy farář předzpívával a lid opakoval, evangelíci zpívají více písní, farář hraje na varhany nebo kytaru a lidé zpívají ze zpěvníku. Myslím si, že evangelická bohoslužba je mnohem uvolněnější a příjemnější.“

Přestože i výše uvedené odpovědi jsou často odpovědi laiků, byli to zřejmě „více zasvěcení“ laikové, často také studenti teologické fakulty. Odpovědi běžných návštěvníků kostela byly zcela rozdílné a nebylo možno je do výzkumu zahrnout. Jejich odpovědi se skládaly z naprosté většiny pouze ze slova „nevím“. Považovali se sice za skutečné katolíky či evangelíky, ale o církvi samotné nevěděli téměř nic. Nejenže ji nedokázali porovnat s jinou církví, ale neznali ani body vlastní církve. Neuměli vyjmenovat svátosti (nevěděli ani jejich počet), takže nemohli odpovídat na další otázky. Někteří navštěvovali kostel jen příležitostně, ale byli mezi nimi i takoví, kteří údajně navštěvovali kostel každý týden.

Každého člověka se svátosti do určité míry dotýkají. Mnoho lidí, přestože nejsou pravidelní návštěvníci kostela a vyznavači dané víry, přijímá svátost manželství a křest. U věřících je to věc samozřejmá, ale nevěřící si může vybrat. Na to byla také zaměřena další část výzkumu. Pomocí ankety bylo zjišťováno, kolik běžných lidí na ulici přijalo tyto dvě svátosti a či jsou či nejsou věřící (zde byla odpověď dobrovolná, ale až na jednu výjimku všichni odpověděli). Skoro 80 % dotazovaných uvedlo, že nejsou věřící či věřící jsou, ale nepovažují se za příslušníky žádné konkrétní církve. Přesto jich necelé 2/3 přijalo svátost křtu! Další 1/4 přijala svátost manželství, byla oddána v kostele. Někteří oslovení ještě nevstoupili do manželství. Zbývajících 20 % respondentů, kteří se označili za věřící a příslušníky církve, přijali svátost křtu všichni a pokud již vstoupili do manželství, přijali rovněž svátost manželství.
Bylo zjištěno, že tyto dvě svátosti se netýkají pouze věřících, ale i nevěřící lidé je přijímají a považují za důležité, zejména křest je u nás velmi rozšířen. Mnoho lidí ho považuje pouze za jakousi tradici spojenou s narozením dítěte a náboženský význam je pro ně až druhotný.

Během tohoto výzkumu se podařilo odpovědět na dané otázky, přestože odpovědi byly často vcelku překvapivé. Asi největším problémem se stalo vůbec získání respondentů a jejich odpovědí. Oslovení faráři nechtěli často odpovídat na vliv svátostí v každodenním životě, protože jim to přišlo jako příliš citlivé téma. Laici odpovídali více ochotně, ale ne vždy byli tak dobře seznámeni s problematikou svátostí.

Při prvních otázkách mluvili katolíci i evangelíci o sobě navzájem velmi přívětivě, ale po delším rozhovoru se jejich názory jakoby obrátily a jejich pohled na druhou církev byl často velmi kritický. Každý je ale spokojen v církvi, ve které se nachází. Pokud by chtěli přijmout něco z jiné církve, tak jen zcela minimálně, spíše se takovéto názory objevovaly v laické veřejnosti. Zvláště kněží a také studenti teologické fakulty naprosto odmítali jakékoli změny.

Nejpřekvapivější částí výzkumu se stala nevědomost laiků, kteří neznali ani základní body jejich víry. Nevěděli, kolik mají svátostí a už vůbec je nedokázali vyjmenovat. Zajímavé také je, že evangelíky ovlivňuje křest, ale větší význam svátostem nepřikládají. Naopak některé katolíky ovlivňují svátosti velmi silně.

Přestože odpovědi byly někdy kontroverzní a možná až zcela protichůdné, poskytly snad komplexní obraz problematiky svátostí v životech příslušníků Římskokatolické církve i Českobratrské církve evangelické.

• Abeceda víry na internetu. Informace o evangelických církvích. [online] 11. dubna 2008 [citováno 9. května 2011]. Dostupné na WWW:http://otazky.vira.cz/otazka/Informace-o-evangelickych-cirkvich.html
• FILIPI, Pavel. Křesťanstvo: historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. 1. vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1996. 197 stran. ISBN 80-85959-10-0.
• FILIPI, Pavel. Malá encyklopedie evangelických církví. Praha: Nakladatelství Libri, 2008. 159 stran. ISBN 978-80-7277-378-7.
• GRUBER, Jiří. Otázky a odpovědi, Evangelický katechismus pro mládež i dospělé, skupiny i jednotlivce. sešit B - Základy křesťanské víry - Evangelický katechismus. Praha: KALICH, nakladatelství a knihkupectví, 2004. 64 stran. ISBN 80-7017-961-9.
• Katechismus katolické církve. [online] Karmelitánské nakladatelství, 2011 [citováno 9. května 2011]. Dostupné na WWW:http://www.katechismus.cz/obsah.php
• Katolická církev v ČR: Diecéze v ČR. [online] 2011 Česká biskupská konference [citováno 9. května 2011]. Dostupné na WWW:http://www.cirkev.cz/cirkev-v-cr/dieceze-v-cr/
• MAJEROVÁ, Věra, MAJER, Emerich. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství - část I. Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta. Praha: CREDIT,1999. 158 stran. ISBN 80-213-0507-X.
• MANNION, M. Francis, Msgr. Christ and the seven sacraments. Our Sunday Visitor. [online] July 18, 2010 [citováno 5. května 2011]. Dostupné na WWW: http://www.osv.com/tabid/7621/itemid/6612/Pastoral-Answers-Christ-and-sacraments.aspx
• PLECHÁČEK, Jan. Církevní zřízení. [online] 6. srpna 2010 [citováno 9. května 2011]. Dostupné na WWW:http://www.evangnet.cz/cce/czr/cz.html
• RAHNER, Karl; VORGRIMLER, Herbert. Teologický slovník. Praha: Zvon, české katolické nakladatelství a vydavatelství, spol. s r. o., 1996. 439 stran. ISBN 80-7113-212-8.
• RICHTER, Klemens. Liturgie a život. 2. rozšířené vydání. Praha: Nakladatelství Vyšehrad. spol. s r. o., 2003. 293 stran. ISBN 80-7021-575-5.
• SALAJKA, Milan. Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů: pro školu, pracovnu a dům. Vydání první. Praha: Církev československá husitská, 2000. 96 stran. ISBN 80-7000-504-1.
• SZABO, Miloš. Zpověď? Ne!…. Praha: Nakladatelství AURORA, 2006. 111 stran. ISBN 80-7299-087-X.
• VAGHI, Peter J. The Sacraments We Celebrate: A Catholic Guide to the Seven Mysteries of Faith. Notre Dame, Indiana: Maria Press, 2010. 160 stran. ISBN 1-59471-231-X.

—-

Počet shlédnutí: 93