HINDUISMUS

Zuzana Drážďanská, Pavla Fajfrlíková, Martin Zelinka, Ondřej Šimsa, Lukáš Rybka, Zdena Růžičková. HINDUISMUS. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/hinduismus_2009-2.kruh

Náboženství. Tento pojem se v různých podobách proplétá dějinami ať už v popředí či pozadí důležitých historických událostí po celou dobu lidské existence. Je tomu tak i v dnešní době, kdy je stále jedno z nejdiskutovanějších témat. A to z důvodů terorismu, nepokojů mezi státy, neshod ve společnosti nebo jen rozporů a nesnášenlivostí mezi lidmi. Ať chceme nebo ne, náboženství se nějak dotýká každého z nás. Proto je důležité pochopit alespoň základní myšlenky toho kterého náboženského směru, abychom mohli sami správně posoudit a udělat si vlastní názor na problematiku spojenou právě s tím daným náboženstvím. Správné pochopení toho, o co jde, může vyřešit spoustu nedorozumění již předem, dříve než vznikne zbytečný konflikt.

Naše skupina si zvolila hinduismus jako náboženství, na které se zaměříme. K tomuto náboženství nás vedlo mnoho důvodů. Především šlo o zájem o pro nás neznámou problematiku. A to proto, že v naší vlasti jde o náboženský směr málo rozšířený, ve společnosti málo známý a správně chápaný, a dá se říci trochu exotický. Dalším důvodem co nás vedlo k hinduismu bylo i to, že se v našem blízkém okolí objevuje poměrně dost lidí s hinduistickým vyznáním. Naším hlavním cílem tedy je dát odpověď na otázku „JAK ČEŠTÍ HINDUISTÉ PRAKTIKUJÍ HINDUISTICKOU FILOSOFII A JÓGU V REÁLNÉM ŽIVOTĚ?“. S tímto je spojena celá řada podotázek jako „Jak se k tomuto náboženství, které pochází z daleké Indie, dostane člověk v České republice?“, „Proč si tito lidé zvolili právě hinduismus pro svou víru?“, „Jak je náročné být hinduistou v dnešní společnosti?“ apod. V naší práci se pokusíme zodpovědět veškeré otázky, nastínit základní myšlenky hinduismu, připojit vlastní zkušenosti s hinduismem, aby každý mohl, jak jsme již zmínili výše, správně pochopit hinduismus, a tím tak předejít případným problémům a nedorozuměním při kontaktu s tímto náboženstvím.

Výzkumná otázka: “JAK ČEŠTÍ HINDUISTÉ PRAKTIKUJÍ HINDUISTICKOU FILOSOFII A JÓGU V REÁLNÉM ŽIVOTĚ?„

• Jak se k tomuto náboženství, které pochází z daleké Indie, dostane člověk v České republice?

• Proč si tito lidé zvolili právě hinduismus pro svou víru?

• Jak je náročné být hinduistou v dnešní společnosti?

• Jsou hinduistické obřady identické? A pokud ne, je to díky vlivu společnosti?

Obrazová publikace Duchovní svět Indie (WATERSTONE,1996) srozumitelnou formou podává ucelený výklad hinduismu a zabývá se i dalšími indickými náboženskými systémy. Objasňuje klíčové pojmy indického myšlení, seznamuje nás i s běžným životem v hinduistické společnosti a s jeho zásadami. V příloze nalezneme úvod do meditačních technik, informace o indických poutních místech, slovníček speciálních výrazů a stučné charakteristiky nejdůležitějších bohů a bohyň indického panteonu.

Okrajově se zmiňují o příklonu k neevropským náboženstvím i autoři skript – Sociologie a její aplikace ve veřejné správě (str. 20) – Hudečková, Zagata (2002). Při výkladu moderní společnosti a její složité struktury píší o tom, že někteří lidé hovoří o soumraku dnešní moderní civilizace, někteří se bojí, jiní se pouze obávají budoucnosti. Někteří hledají jiné východisko v poznávání světa než je věda a obracejí se k jiným systémům a neevropským kulturám.

V knize Křesťanství a jóga (MIHULOVÁ, SVOBODA, 2007) se autoři zabývají propojením učení jógy s křesťanstvím. V úvodu poukazují na to, že zájem o jógu v naší zemi není pouze módní záležitostí, ale opravdu tu zapustila své kořeny. Učení jógy se k nám dostalo na přelomu 60. a 70. let, tedy později než do oblastí západní Evropy a USA. Bylo to zejména kvůli nepřízni tehdejšího režimu, který nebyl těmto naukám nakloněn. Úspěch učení jógy spatřují autoři v jeho dobré základní orientaci ve světském i duchovním životě. Příčiny lze spatřovat především ve skutečnosti, že prvky východní duchovnosti dokázaly uspokojit vnitřní potřeby některých obyvatel Západu, charakterizovaného poměrně vysokou intelektuální vyspělostí Jak dále píší autoři Západ, jenž se vydal cestou rozumu a vůle, mnoho dokázal, ale v mnohých směrech se také ocitá ve slepé uličce.

Dalším důležitým literálním pramenem se nám stala kniha Úvod do filozofie a praxe jógy (SKARNITZL,1997). Byla pro nás také podkladem pro přípravu interview s jejím autorem Rudolfem Skarnitzlem. Přitažlivost jógy pro Západní svět vysvětluje potřebou nalézt vysvětlení a smysl života, naši úlohu v něm. Dále také jejím nenáročným praktikováním, nevyžadujícím vzdát se způsobu předchozího života. Ukazuje nám čtyři hlavní směry jógy s doporučením, pro jaký druh osobností jsou určeny. Kniha se stala učebnicí pro studenty jógy na Fakultě tělesné výchovy a sportu.

Pro náš výzkum jsme zvolili kvalitativní výzkumnou metodologii. Především proto, že nám šlo o hloubkové poznání zkoumaného problému, nikoli o kvantitativní data, říkající málo o mnohém.

U kvalitativních metod platí vysoká validita, ale nízká reliabilita. Tedy přináší nám především vysokou věrohodnost a platnost, ale nízkou míru ověřitelnosti výsledků měření. Pro větší přesnost našeho výzkumu jsme proto použili více technik sběru informací. Ovšem stále platí, že se pohybujeme v kvalitativní výzkumné metodologii, tudíž byl například okruh námi oslovených osob omezený, abychom byĺi schopni informace zpracovat.

Co se týče metod užitých v našem výzkumu, zvolili jsme studium odborné literatury, polostandardizovaný rozhovor a skryté pozorování. Výchozím pramenem pro pochopení jógy a následné zpracování tématu se pro nás stal titul „Úvod do filozofie a praxe jógy“ od Rudolfa Skarnitzla. Důvod polostandardizovaných rozhovorů byl ten, že naše výzkumná otázka se týká nitra respondenta a jeho vnitřních pochodů. U všech dotazovaných bylo sympatické, že se chtěli podělit o své zkušenosti a projevili velkou ochotu s námi hovořit o svých důvodech stát se hinduistou. U rozhovorů jsme samozřejmě měli předem připravené základní otázky, abychom se mohli během interview o co opřít, ale nechali jsme zcela na dotazovaných, co nám ještě chtějí sdělit a co už ne, abychom nenarušili jejich intimitu. Respondenti se často rozpovídali o dalších zajímavých věcech, týkajících se jejich duchovního života, ovšem přesahujíc naši výzkumnou otázku.

Lidé na Západě často uvažují o Hinduismu jako o neměnném systému. Hinduismus je sice starý, ale jeho formy se neustále proměňují. Slovo hinduista pochází původně od označení Hindú, jenž mělo původně geografický význam. Byli tak označování obyvatelé žijící v oblasti okolo řeky Indu, které se dnes říká Pandžáb (sever Indie). Sami Indové mezi sebou pojem hinduista nepoužívají, pro ně je to védské náboženství. „Jedna věc, kde se hinduismus nápadně liší od ostatních náboženství, na která jsme my na Západě nejvíce přivykli, je to, že nemá stanovené minimální učení. Neexistuje hinduistická víra ani ústřední autorita, žádný Vatikán ani papež. Hinduismus není pevně definované náboženství, ale spíše způsob myšlení celé staré a lidnaté civilizace. Slovy významného indického spisovatele: „Téměř matoucí je rozmanitost učení, která existují ve jménu hinduismu.““ ¹⁾

U jiných náboženství je běžné, že zbožný člověk věří v osobního Boha. Avšak u Hinduismu toto není důležité. Hinduista může nevěřit, že nejvyšší realitou je osobní Bůh, anebo se domnívá, že existuje nějaká bytost, která je mu osobním Bohem, avšak pro každého má jinou podobu. To může činit jisté obtíže při definování hinduismu jako takového, avšak pouze pro západní myslitele. „Indické myšlení příliš nedůvěřuje používání výlučných definic. Zatímco na Západě existuje tendence analyzovat a diferencovat, v hinduismu se projevuje sklon syntetizovat a přitom zdůrazňovat kontinuitu a společné základy. To ovšem neznamená, že hinduismus nemá formu. Zběžný pohled odhalí, že má až příliš mnoho forem, ale ty mají tendenci být proměnlivé a snadno přechází jedna v druhou. Z toho důvodu, když indická vláda hledala právní definici termínu hinduista, zjistila, že není lepší možnost než definovat hinduistu jako osobu, která je za hinduistu považována těmi, mezi kterými žije.“ ²⁾ Další možností, jak definovat hinduistu je považovat za Hinduistu toho, kdo uznává autoritu véd. „Védy, často označované jako šruti, zůstávají pro hinduismus základní. Původní čtyři sbírky Rgvéda, Samavéda, Jadžurvéda a Atharvéda spolu s dalšími doplňky, které k nim postupně přibyly, hrají roli, jež je srovnatelná s rolí zjevení v západních náboženství.“ ³⁾

Celou historií hinduismu se táhnou dvě velké tradice, které dávají vznikat různým formám uvnitř tohoto složitého systému. Tyto tradice se týkají názoru na nejvyšší realitu, kterou upanišady nazývají brahma. „Jedna je teistická, uvažuje brahma jako o osobním bohu (obvykle Višnu, nebo Šiva) a neliší se v zásadě od západní představy Boha. Druhá tradice má více indický charakter. Pro tuto tradici je brahma chápáno neosobně, spíše nadosobně. Je to čisté uvědomění, čisté vědomí. Obě tradice nacházejí oporu v upanišadách, které někdy hovoří o brahma jako ten, jindy jako to. Ačkoli nejvyšší realita, brahma, je sama o sobě jedna a jediná, z lidského hlediska je základní realitou stojící za vším, co existuje, a proto se jeví v nekonečném množství aspektů. Tyto různé aspekty jedné reality symbolizuje mnoho bohů a bohyň hinduismu. Forem je mnoho, realita jen jedna. Tento princip je v hinduistickém myšlení velice hluboce zakořeněn.“ ⁴⁾

Jóga je jakási cesta přiblížení k Bohu, poskytuje prožití božství již za života. Hinduisté věří, že veškerá radost, kterou nám náš svět nabízí, je pouze povrchní. Radost z úspěchu, ze zakoupené věci, ze setkání s přáteli..všechny tyto radosti jsou pomíjivé. Pocit trvalého štěstí tedy musíme hledat jinde, musíme ho nalézt v sobě. Zaměřit naší pozornost dovnitř, ne ven. A právě způsob, jakým toho můžeme docílit, nám osvětluje jóga. Hinduisté věří, že máme jakési dvě vědomí. První je nepravé - Ego, které zastírá naše pravé Já - Átman. Ego je tvořeno našimi vlastnostmi, našimi myšlenkami, tím, čemu říkáme osobnost. Pokud falešné Ego odstraníme, objevíme Átman, který je součástí brahman, nejvyššího božství. Proto když v sobě nalezneme Átman, objevíme v sobě zároveň i boha. Objevení svrchovaného božství - Átman se říká realizace. K realizaci vede několik cest, několik druhů jóg a pokud realizace dosáhneme, vymaníme se z neustálého koloběhu znovuzrozování, které přináší jen další a další utrpení. Může jít o fyzické cvičení známé jako Hathajóga, ovšem my se budeme zabývat druhy duchovní jógy.

Karmajóga se považuje často jako základní stupínek jogínského poznání. Jde o jógu velice nenápadnou, na první pohled naprosto nerozeznatelnou. Dá se totiž praktikovat v naprosto běžném životě při jakékoliv činnosti. Je tedy vhodná pro všechny, kteří nemají čas věnovat se meditacím atd., protože mají určité životní závazky, například práci či rodinu. Ovšem plody našeho snažení nesmíme připisovat sobě, ale Bohu, což je právě její největší obtíž. Překonat sobectví, které je přirozené každému člověku. Bez toho se nelze v duchovním poznání posunout dál.

Bhaktijóga je jóga lásky. Lásky k Bohu. Je vhodná pro hodně emotivní jedince, kteří své emoce ovšem musí nasměrovat tím správným směrem. Stejně jako pro nás i pro hinduisty existuje láska mezi partnery, přáteli, rodinou. Pořád jí ale něco chybí, je v ní určitá prázdnota. Jedině lásku k Bohu člověk může prožít „naplno“. Jenže se nám nabízí otázka - Jak milovat boha, když ho vlastně vůbec neznáme, nedokážeme si ho představit? Podle hinduistů prý stačí, když na něj budeme myslet a postupem času se jednoduše „zamilujeme“. A s láskou k bohu bude růst lhostejnost k pozemským svodům. Pro i se používají různé rituály, či opakování božího jména, například slabiky Óm, ovšem není to podmínkou.

Radžajógu založil Ptandžali v roce 200 př.n.l. Jeho Jógasútra je první systematicky uspořádané vědění o józe. Jedná se o vědecký systém meditace určený všem, kteří chtějí zažít svrchované božství. Skládá se z osmi stupňů:

1. Zákaz
2. Příkazy
3. Pozice
4. Ovládání dechu
5. Ovládání smyslů
6. Koncentrace
7. Meditace
8. Dokonalé pohroužení

Nejdůležitější zákaz je nenásilí, které použil Ghándhí jako základní myšlenku při osvobozování Indie. Je to nejslavnější aplikace jógy v praxi, a i když to zní neuvěřitelně, i nenásilím se dá vyhrát válka.

Džňánajóga je jóga poznání, zapojuje se při ní intelektuální stránka člověka. Je založena na poznání sebe sama, čistého vědomí Átman. Hinduisti vysvětlují existenci pravého Já jednoduše. Při spánku naše vědomí mizí, při probuzení se nám opět vrátí. Musí tedy existovat zdroj a tím zdrojem je Átman. Všechny já - myšlenky vystupují z Ega, nepravého vědomí. Ovšem intuice jde z našeho pravého vědomí, proto bychom ji měli poslouchat. Kdo neodstraní své Ego a nesplyne tedy se svým Átmánem, prožije svůj život a spousty dalších v nevědomosti a utrpení.

Samotný výzkum pro nás byl dost zjednodušen skutečností, že se osobně s některými českými hinduisty známe, tudíž nebylo příliš složité tyto lidi zkontaktovat a zorganizovat rozhovory.

              “JAK ČEŠTÍ HINDUISTÉ PRAKTIKUJÍ HINDUISTICKOU FILOSOFII A JÓGU V REÁLNÉM ŽIVOTĚ?“

Prvním dotazovaným byl Rudolf Skarnitzl, což je jedna z nejdůležitějších osobností českého hinduismu. Zasloužil se o rozšíření hinduismu v Čechách, přeložil mnoho knih s hinduistickou tématikou do českého jazyka a několik jich i sám napsal. Nejvýznamnější je jeho „ Filozofie a praxe jógy“, která se stala učebnicí pro všechny, kteří se o jógu zajímají nebo by jí rádi vyučovali. Na fakultě tělesné výchovy a sportu University Karlovy sám vede přednášky filozofie duchovní jógy, poté studentům po přezkoušení uděluje povolení jógu vyučovat a vést jogínské skupiny.

S panem Rudolfem Skarnizlem jsme uskutečnili několik rozhovorů a navštívili jsme jednu z jeho přednášek v galerii Zdeňka Hajného. Ptali jsme se ho na důvod zájmu o hinduismus, zejména na jeho praktikování v českém prostředí, na reakce okolí atd.

Rudolf Skarnitzl se narodil do křesťanské rodiny, přibližně do dvaceti let byl silně věřícím katolíkem, ovšem od určité doby si začal všímat nedostatků v křesťanské filozofii. Neposkytovala mu takové poznání, jakého chtěl dosáhnout. Začal hledat v jiných filozofiích, četl Schopenhauera, od kterého k hinduismu nebylo daleko. V 50. letech min. století ovšem u nás knih o hinduismu byl velký nedostatek, proto začal překládat a po návštěvě Indie také sám psát. Rudolf Skarnitzl v hinduismu spatřoval a spatřuje nejpokročilejší filozofii našeho světa, což je hlavní důvod jeho zájmu.

Ze začátku praktikoval karmajógu, jogu nesobecké práce, toto období trvalo 40 let. Posledních 20 let praktikuje džňánajógu, jógu poznání. Hinduismus ho nějak neomezoval v „normálním“ praktickém životě, celý život pracoval ve farmacii, má manželku, tři děti, čtyři vnoučata, přátele, kteří si ho nesmírně váží. Nikdo z rodiny včetně manželky s ním nesdílel a nesdílí jeho vyznání, což Rudolf Skarnitzl naprosto toleruje a pokud není tázán, nikdy o hinduismu sám od sebe mluvit nezačne. Vysvětluje to tím, že by každý měl mít právo žít život takový, jaký si sám vybere a nikomu by se neměl podsouvat žádný názor, ani životní styl. Proto například všechny jeho děti odmalička jedí maso, zatímco on je vegetarián atd. Rudolf Skarnitzl je nesmírně charakterní a silná osobnost, rozhovory s ním byly pro nás velkým zážitkem.

Navštívili jsme také jednu z jeho přednášek, kde jsme si všímali hlavně příchozích lidí. K našemu překvapení se o hinduismus zajímá dost bohatých a úspěšných lidí, u kterých bychom zájem o duchovno příliš nečekali. Na druhé straně přednášku navštívilo také hodně rozvedených či opuštěných lidí, kteří v hinduismu hledají náhradní náplň života. Věk zúčastněných se pohyboval mezi 18-80 lety.

Od pana Skarnitzla jsme k dalšímu rozhovoru získali kontakt na mladý pár - Štěpánku a Erika. Erik pracuje jako zástupce ředitele v Jedličkově ústavu a hinduismem doslova žije. Pokud zrovna nepracuje, tak medituje, zpívá mantry, stýká se výhradně s lidmi stejného vyznání. Den Erika začíná tak, že ráno myje nádobí a u této činnosti si říká mantry, které ho mají duševně zklidnit. Během dne se také často dívá na fotografii Ramana Maharši , která mu taktéž přináší duševní klid. Během dne, kdy je mimo domov, u sebe nosí kámen posvátné hory Arunáčali. Jeho přítelkyně Štěpánka je učitelka a z hinduismu si bere jen duchovní filozofii, která jí pomáhá překonat roztroušenou sklerózu, kterou onemocněla. Sama Štěpánka ještě neví, kterou cestou jógy se přesně vydá. Ani nedokázala přesně specifikovat, kterou jógu momentálně provozuje. Erik se k hinduismu dostal přes křesťanství, Štěpánka z vlastního zájmu. Minulý rok poprvé navštívili Indii.

Co se týče reakcí okolních lidí nebo jejich nejbližšího okolí na jejich duchovní víru, tak ani jeden se nesetkal s nějakými zápornými reakcemi. Jediné nad čím se lidé pozastaví je, když přijdou na návštěvu k nim do bytu.I nás překvapilo množství fotografií a sošek s hinduistickým motivem. Oba dva byli velmi milí a vstřícní, nedělalo jim problém odpovědět na cokoliv, co nás zajímalo.

Abychom poznali také jiný typ českých hinduistů, navštívili jsme restauraci Góvinda, kterou vlastní hnutí Hare Kršna. Zde jsme oslovili mladého muže, který byl v restauraci zaměstnán. Velmi ho pobouřilo, když jsme mu vyložili téma našeho výzkumu, jelikož nám tvrdil, že Hare Kršna nemá s hinduismem nic společného. Hinduismus je pro něj velký chaos a jediná cesta k poznání vede přes opakování mantry Hare Kršna. Do hnutí se dostal náhodou, dříve pracoval jako skladník, měl problémy s alkoholem a drogami. Jednoho dne navštívil přednášku Hare Kršna a ta ho zaujala do té míry, že se postupně přestěhoval do „chrámu“, místa, kde žijí společně členové hnutí, začal pracovat v restauraci Góvindě atd. Naše pocity z něj byli smíšené, jelikož na nás působil dosti nevyrovnaným, až fanatickým dojmem a informace, která nám poskytl, se nám jevily jako naučené fráze.

Jako posledního dotazovaného jsme zvolili hinduistu, který se sice narodil v Indii, ale již od osmnácti let žije v Praze. Původně předpokládal, že se po studiích vrátí do své vlasti, kde by díky titulu získal odpovídající zaměstnání. Tento předpoklad ovšem nedodržel, protože se zde seznámil se svou nynější ženou (budhistkou z Cejlonu). Jejich svazek by byl z hlediska náboženského v obou jejich zemích problematický. V dnešní době určité prvky hinduistické víry dodržuje – např. drží pondělní půst (nejí maso), zapaluje vonné tyčinky a svíce, nosí doma hinduistický oděv (sukni). Svým dětem ponechává možnost svobodné volby, nijak je neovlivňuje. V současnosti je velmi zaměstnán. Oba se životu v ČR přizpůsobili, u svých dcer se drží zásady, že děti mají mluvit řečí země, kde žijí, jako svou mateřštinou. Mezi sebou náboženské rozdíly „neřeší“ a to proto, že se na studiích pohybovali v pestré komunitě zahraničních studentů s růzností přesvědčení, a jednak proto, že partner sice pocházel z tradiční hinduistické rodiny, ale jeho otec v dospělém věku došel k ateismu a vedl ho k toleranci k jiným náboženstvím.

• Všechny dotazované vedla k hinduismu nespokojenost s jejich dosavadním životem, či nedostatečná možnost poznání, nedostatečných odpovědí týkajících se života a smrti, které nám nabízí například křesťanství. Hinduismus těmto lidem totiž dává uspokojivé vysvětlení v každé životní situaci. A i přes to, že je pro nás hinduismus exotický, díky dnešnímu globalizovanému světu je snadné dostat se k hinduistické literatuře nebo se zúčastnit přednášek na toto téma a dozvědět se vše, co nás zajímá.

• Velká část dotazovaných hinduistů si zvolila hinduismus jako svou víru, z toho důvodu, že je to velmi svobodné náboženství, které si v určitých morálních mezích každý individuálně sestaví sám. Většina začíná karmajógou, ovšem setkali jsme se i s takovými, kteří ve svém životě praktikovali víc druhů jógy najednou nebo pouze její různé části. Nic z toho nebylo v rozporu s hinduismem.

• Dle tázaných se češi k hinduismu staví vcelku pozitivně. Respondenti, kteří se touto cestou vydali, se nesetkali s negativními reakcemi na svůj styl života. Ovšem jak následně dodávají, není lehké býti hinduistou v Čechách. Nikoli snad kvůli diskriminaci či opovrhlivým pohledům, ale z podstaty této víry, která tkví v tom, že pravý hinduista žije v Indii.

• Hinduistické svátky čeští hinduisté neslaví, kromě hnutí Hare Kršna. Pro mnoho svátků je totiž podmínkou být v Indii, jelikož jsou často spojeny s rituály na určitém místě jako například obcházení hory, koupel ve svaté řece a podobně.

• Výzkum nás obohatil o nové nazírání na náš svět, ukázal nám odlišný způsob života, než na který jsme zvyklí.

HUDEČKOVÁ H., ZAGATA J.: Sociologie a její aplikace ve veřejné správě. 1. vyd. , 1. dotisk, Česká zemědělská univerzita v Praze, 2002, 153 s.

MIHULOVÁ M., SVOBODA M.: Křesťanství a jóga. 1. vyd. Praha Santal, 2007, 192 s.

WATERSTONE R.: Duchovní svět Indie. 1.vyd. Praha Práh, 1996, 184 s.

SKARNITZL R.: Úvod do filozofie a praxe jógy. 1. vyd Praha Onyx, 1997, 254 s.

CROSS S.: Hinduismus. Praha: Ikar, 2001, 184 s.

Počet shlédnutí: 102