obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


irove_ve_velke_britanii_sev._irsku

Irové v Severním Irsku

Eliška Pospíšilová, Marek Fetr, Jan Vacíř, Lukáš Vávra, Jiří Vondra. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013

Úvod

Tato práce pojednává o etniku, které je na svém historickém území v menšině – o Irech v Severním Irsku. Severní Irsko je nesmírně výbušná oblast, kde prakticky 30 let probíhala válka neobvyklá pro západní Evropu 20. století. V druhé polovině 20. století se zde naplno rozhořel národnostní, etnický a náboženský konflikt v jednom. Kořeny tohoto konfliktu leží hluboko v historii, proto i tato práce bude věnovat právě historii velkou pozornost. Kromě toho se práce bude zabývat i politickou situací a aktivitou irské menšiny. Jedna kapitola je zaměřená na nejznámější irskou milici - Irskou republikánskou armádu, známou po celém světě jako IRA. Praktická část obsahuje výzkumy, které se týkají právě různých názorových proudů a postojů k zásadním otázkám v Severním Irsku. Součástí jsou i výsledky rozhovorů s představiteli dvou hlavních etnik, kterým bylo v rámci výzkumného šetření položeno několik otázek.

Cíle práce

Hlavním cílem této práce je pomocí překrytí jednotlivých pohledů vytvoření „univerzálního obrazu“ irské minority v Severním Irsku a dále odpověď na otázku: Jaká je situace Irů v Severním Irsku? Společně s tím i nalezení odpovědí na několik podotázek:

  1. Proč je Severní Irsko oddělené od zbytku Irska?
  2. Je Severní Ir totéž jako Ir žijící na severu Irska?
  3. Jak je možné, že jsou Irové v Severním Irsku minoritou?
  4. Jaká je irská politická struktura v Severním Irsku?
  5. Jaký je pohled minoritních Irů (na Severu) na majoritní Brity?
  6. Jaký je pohled majoritních Britů na Iry (na Severu)?
  7. Jaký je externí pohled na Iry v Severním Irsku.

Metodologie

Z metodologického hlediska je práce rozdělena na dvě části - praktickou a teoretickou.

V teoretické části byla použita kvantitativní metoda studia dostupné literatury, a to zejména elektronických zdrojů, zahraničních zpravodajských serverů (BBC aj.) a knižních publikací. Použité byly také odborné články získané prostřednictvím databáze EBSCO. Výhoda této metody je, že můžeme studovat výpovědi lidí, kteří již nežijí nebo jsou z nějakého důvodu nedostupní. Další výhodou je, že jde o neinvazivní metodu sběru dat, při které nepotřebujeme přímý kontakt s respondenty. Její nevýhodou je pak neověřitelnost získaných dat.

Z dostupné literatury byla zjištěna vhodná a zajímavá témata pro design/návrh výzkumného šetření. Bylo také zjištěno historické pozadí událostí, aby během výzkumu nedošlo k faux pas, případně uražení respondenta, nebo se tato možnost alespoň minimalizovala.

Teoretická část výzkumu vytvořila podmínky pro praktický kvalitativní výzkum, opírající se o výzkumné otázky, který byl podpořen kvalitativními údaji - viz statistická část. V praktické části bylo použito primárních i sekundárních zdrojů. Praktická část je z tohoto důvodu rozdělena na dvě části, kdy každá má svou vlastní metodu. Tím jsou částečně eliminovány jejich samostatné nedostatky.

Pro získání sekundárních dat bylo vycházeno z internetových stránek Northern Ireland Life and Time1), které obsahují statistické údaje týkající se Severního Irska.V tomto případě jsme použili opět metodu studia dostupné literatury, která byla již rozepsána výše. Data získaná z tohoto zdroje jsme poté analyzovali a zobecnili.

Pro získání primárních dat byl použit terénní výzkum a bylo využito techniky standardizovaného dotazníku. Výhoda této techniky sběru dat spočívá v tom, že zkoumaná témata jsou neměnná a tudíž odpovědi jednotlivých respondentů mají společnou kostru. Nevýhodou může být malý rozsah informací, který je omezen právě připraveným dotazníkem. Nevýhodou této metody je také neověřitelnost pravdivosti dat a jejich subjektivnost.

Průběh terénního výzkumu

Terénní výzkum byl prováděn prostřednictvím standardizovaného dotazníku. Prvních pět otázek bylo pro obě etnické skupiny stejných, pro zástupce externího pohledu byla pátá otázka upravená. Další otázky již byly přizpůsobeny jednotlivým skupinám, tak aby vznikl ucelený pohled na danou problematiku.

Respondenti byli získáváni prostřednictvím internetové sociální sítě Facebook, a to zvláště pomocí skupiny fanoušků fantasy světa Warhammer 40k. Oslovení a získávání jednotlivých respondentů bylo prováděno v anglickém jazyce. Vzhledem značné vzdálenosti konání výzkumu, při kterém nemohlo dojít k osobnímu setkání, byl dotazník vyplněn v elektronické podobě. Seznam respondentů:

Povolání Věk Pohlaví Země původu Pohled Poznámka
Declan Canavan Portýr 26 Muž Irsko minorita Irishman
Lindsey McQuaide Uklízečka 29 Žena Severní Irsko majorita Unionist
Julian Coker Geolog 50 Muž Spojené království externí Blackpool

Literární rešerše

V případě Severního Irska bylo hledání nezaujatých zdrojů relativně problematické, protože řada publikací i internetových stránek je jednostranně zaměřené ve vztahu k jedné z etnických skupin. Většina relevantních knih a dalších zdrojů je v tomto případě k dispozici v angličtině a v některých případech se jedná o irský či dokonce ulsterský dialekt, což činí značné problémy při překladu a pochopení textu. V češtině je k dispozici minimální množství zdrojů a většinou se jedná o knihy, které se zabývají Irskou republikou a problematice Severního Irska je věnováno pouze několik kapitol, elektronické zdroje v češtině prakticky neexistují.

Hlavním zdrojem informací ohledně historie Irska a potažmo Severního Irska byla kniha autorů Theodora W. Moodyho a Francise X. Martina Dějiny Irska2), která vyšla v v edici Dějiny národů a věnuje se irským dějinám od pravěku až do roku 1994. V této knize lze také nalézt několik kapitol, které jsou zaměřeny na historii Severního Irska a také politickým, ekonomickým a společenským vazbám mezi Irskou republikou a Severním Irskem.

Zdrojem informací o politickém pozadí Severního Irska je kniha Michaela Gallagera Political parties in the Republic of Ireland3). Tato kniha popisuje politické strany v Irské republice a vzhledem k přesahu strany Sinn Féin4) pomáhá i v pochopení některých historicko-politických souvislostí mezi politickými stranami v Irské republice a v Severním Irsku. Druhá kniha hodící se k složité orientaci v historii a současnosti Sinn Féin je kniha Agnès Maillotové New Sinn Fein5) popisující současnost a minulost této strany, která je vnímána vzhledem k vazbám na IRA a velmi radikálním proirským postojům vezmi rozporuplně v Irsku i v Severním Irsku.

Kniha Tim Pat Coogana The IRA6) popisuje historii této nechvalně proslulé irské milice. Tato kniha pokrývá celou historii Irské republikánské armády, od jejího vzniku v roce 1916 až po počátek třetího tisíciletí.

Velmi významným zdrojem informací a řada dat, obrázků a názorů je i server CAIN Web Service7) celým názvem Conflict Archive On Internet (volně přeloženo Archiv Konfliktu Na Internetu). Tento web se věnuje systematickému sběru dat ohledně severoirského konfliktu. Tato stránka poskytuje základy pro další hledání.

Velmi důležitým zdrojem nezpracovaných dat jsou též stránky Northern Ireland Life and Time8), kde lze nalézt nepřebernou řadu průzkumů týkající se sociálních, politických, ale i kulturních či jazykových průzkumů z let 1999-2012. První skupinou jsou výzkumy, týkající se kumunitních vztahů, které se snažily najít odpovědi na otázky, za koho se obyvatelé Severního Irska považují, zda za Iry, Severní Iry či Brity. Druhý výzkumem z oblasti komunitních vztahů, který byl pro tuto práci důležitý se týkal otázky, jak obyvatelé vnímají svoje sousedství, zda je kulturně/nábožensky zaměřené. Druhou skupinou byly výzkumy z oblasti politických vztahů a to jednak otázky týkající se vztahu jednotlivých etnických skupin k vlajkách (Spojeného Království i Irské republiky). Dalším významným zdrojem byl výzkum týkající se dlouhodobého politického směřování Severního Irska. Jde o soubory statistických dat bez jakýchkoliv původních interpretací či analýz a právě proto jsou neutrálním pramenem, který není interpretován ve prospěch ani jedné z etnických skupin.

Teoretická východiska

Tato část práce je věnována teoretickým předpokladům a východiskům, které tvoří základ tohoto výzkumu. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány historii Irska, protože kořeny konfliktu v Severním Irsku je potřeba hledat v minulosti. Druhá kapitola rozebírá politickou situaci v Severním Irsku a podkapitola je věnována i nejdůležitější straně zastupující irskou menšinu - Sinn Féin. Další kapitola této části se snaží přiblížit Irskou republikánskou armádu a její pokračovatelku v Severním Irsku – Provizorní Irskou republikánskou armádu. Samostatná kapitola je věnována jazykům v Severním Irsku. Velmi důležitou součástí života v Severním Irsku jsou také různé symboly, které ukazují příslušnost lidí, domů i sousedství k jednotlivým etnickým skupinám. Poslední kapitola je o sportu v Severním Irsku, protože je to jedna z mála oblastí života, kde jsou Severní Irové relativně jednotní.

Základní informace o Severním Irsku

Severní Irsko se rozkládá na území šesti z původních devíti historických hrabství, které tvořily provincii Ulster. Rozloha tohoto území je 13,8 tisíce kilometrů čtverečních a žije zde 1,81 milionu lidí. Hlavním městem je Belfast, který je s necelým půlmilionem obyvatel i největším městem. V Severním Irsku se mluví jednak anglicky, dále irskou gaelštinou a také ulsterskou skotštinou. Přibližně polovina obyvatel jsou katolíci a polovina protestanté. Dle národnostního složení se obyvatelé dělí na Iry, Severní Iry a Angličany.

Jak už je patrné z minulého odstavce, obyvatelstvo Severního Irska je rozdělené na dvě hlavní znepřátelené skupiny9):

  • Angličané, případně Britové, kteří jsou často nazývání Unionisté, neboť chtějí zůstat součástí Spojeného království (v org. United Kingdom). Většina unionistů jsou protestanti a to jak anglikáni, tak skotští presbyteriáni. Centrem unionistů je Belfast a jeho okolí. Unionisté také většinou mluví o Severním Irsku jako o Ulsteru, případě jako o Provincii. Ozbrojeným křídlem unionistů byli Ulster Volunteer Forces (UVF), kteří často spolupracovali i s místní policií – Royal Ulster Constabulary (RUC) a na straně unionistů, nezávisle na UVF či RUC působila britská armáda, která od poloviny 70. let dohlížela na bezpečnost v Severním Irsku.
  • Irové, kteří jsou často ztotožňováni s republikány či nacionalisty, neboť chtějí připojit Severní Irsko k Irské republice. Republikáni jsou z velké části katolíci. Centrem republikánů jsou oblasti podél hranic s Irskou republikou. Republikáni většinou mluví o Severním Irsku jako o Severu Irska, případně jako o Šesti hrabstvích10). Ozbrojeným křídlem republikánů byla Irská republikánská armáda (IRA), případně Provizorní IRA (PIRA).

Dějiny Irska a Severního Irska

Jak již bylo zmíněno v krátkém úvodu, je severoirská společnost rozdělena a toto rozdělení má hluboké kořeny, z nichž některé sahají až do 8. století. V shrnutí dějin těchto zemí je třeba začít ale ještě o něco dříve.

V šestém století před naším letopočtem přicházejí na Britské ostrovy Keltové a trvale se zde usídlují. Na rozdíl od Británie na ostrov nepřicházejí Římané a dál tu vzkvétá keltská kultura. V roce 432 dochází k první významné události – přichází svatý Patrik a ostrov postupně christianizuje. A to tak úspěšně, že se Irsko stává centrem křesťanství, odkud tento vliv pokračuje dál do Británie. V průběhu 9. a 10. století je ostrov častým terčem vikingských nájezdů. Vikingové zde zakládají i několik osad, mimo jiné například Belfast. Vikingské nájezdy jsou ale jen dočasné a Vikingové nikdy území Irska trvale neovládnou.11)

V roce 1066 vítězí Vilém Dobyvatel u Hastings a postupně ovládá celou Anglii. O sto let později v roce 1169 pořádají Angličané první invazi do (v té době rozdrobeného) Irska a již o tři roky později v roce 1172 Jindřich II. přijímá titul „Lord of Ireland“. Angličané tak postupně vytvářejí novou šlechtickou vrstvu v Irsku, která získává poměrně velkou moc, jak slábne moc a dohled anglických králů. V roce 1542 ale obrací svou pozornost k Irsku Jindřich VIII. a nechává se korunovat irským králem, aby upevnil anglickou moc nad ostrovem12).

Zároveň přicházejí ze Skotska do severních oblastí noví kolonisté, a to hlavně protestanté. Od té doby propukají mezi protestanty a katolíky spory, které vrcholí na konci 17. století několika krátkými povstáními a válkami mezi katolíky a vojsky anglických králů, ve kterých jsou katolíci poraženi. V průběhu 18. století dochází k řadě hladomorů, z nichž nejhorší v roce 1740 zabil přibližně 250 tisíc lidí. V druhé polovině 18. století dochází k uklidnění situace jak v politické rovině, tak v ohledně zásobování potravinami a k rozvoji průmyslu. Na konci 18. století ale opět dochází k rebeliím, které jsou tvrdě potlačeny a zákonem z roku 1801 vzniká Spojené království Velké Británie a Irska13).

V roce 1840 má Irsko přibližně 8 milionů obyvatel, ale kvůli sérii hladomorů v letech 1845-1852, při kterých údajně zemřely až miliony lidí, rychle klesá počet obyvatel i ekonomická úroveň ostrova. V následujících letech dochází k emigraci velkého množství Irů, a to hlavně do Spojených států, dále do Kanady a Austrálie14). Ve stejné době dochází k růstu Irského nacionalismu a opět k volání po samostatnosti. Britský parlament tyto snahy celou dobu blokuje, výjimkou je zrušení zákona, který zakazoval katolíkům sedět v parlamentu.15)

Změna přichází na začátku 20. století, kdy se v parlamentu začínají projednávat návrhy týkající se irské samostatnosti. V roce 1914 přichází přelomový zákon „Home Rule“, na základě kterého by měla být většina pravomocí přenesena na irský parlament a vládu. Vzhledem k první světové válce je ale platnost zákona odložena. Ve volbách v roce 1918 vítězí s obrovskou převahou radikální strana Sinn Fein a v následujícím roce vyhlašuje samostatnost Irské republiky. Irská republikánská armáda, která vznikla v průběhu první světové války jako dobrovolný sbor bojovníků za samostatnost Irska, zahajuje poté partyzánskou válku proti britským silám. V prosinci roku 1921 je uzavřena anglo-irská dohoda, která prakticky vytváří samostatný Irský stát. Šesti hrabstvím na severu je umožněno se rozhodnout, zda chtějí být součástí Irska či Velké Británie. Těchto šest hrabství se okamžitě rozhoduje zůstat součástí Velké Británie, a tak vzniká Severní Irsko. Po podpisu anglo-irské dohody propuká v Irsku občanská válka mezi znepřátelenými frakcemi, která trvá další dva roky. Politické spory ovšem trvají dále a Irský svobodný stát je oficiálně vyhlášen až v roce 1949, kdy všechny frakce uznali anglo-irskou dohodu, včetně oddělení Severního Irska.16)

Dne 7. prosince roku 1922 tedy vzniká nová britská provincie – Severní Irsko. Vzhledem k vnitřním problémům v Irsku přichází celkem klidné a stabilní období. Tento klid končí v šedesátých letech, kdy se začínají objevovat spory ohledně statusu Severního Irska a jeho případného odtržení od Spojeného Království a připojení k Irskému státu. Na konci 60. let se začínají vyzbrojovat i milice jednotlivých stran – Provizorní IRA na republikánské straně a UVF na straně unionistů, dochází i k řadě nepokojů – začíná období zvané „ The Troubles“.17)

V roce 1972 je přerušena činnost autonomní Severoirské vlády a parlamentu a je posílena přítomnost Britské armády v provincii. V roce 1973 se koná referendum ohledně setrvání ve Spojeném království a 99 % hlasů je pro, což je způsobeno tím, že katolíci referendum bojkotovali. Provizorní IRA a UVF se uchylují k bombovým útokům a terorismu, Provizorní IRA útočí často na britské vojáky či policisty, jako na představitele okupační moci. V průběhu „the Troubles“ bylo zabito celkem 3526 lidí, za co jsou přibližně z 60 % odpovědny republikánské milice, převážně Provizorní IRA, z 30 % unionistické milice a z 10 % britské bezpečnostní síly, ať už armáda či RUC. Bylo zabito 1855 civilistů, 705 příslušníků britské armády, 301 příslušníků RUC, 394 příslušníků republikánských milicí a 151 členů unionistických milicí.18) 19)

„The Troubles“ končí oficiálně 10.4.1998 po uzavření tzv. Velkopáteční dohody, která upravovala status vlády Severního Irska uvnitř Britské vlády, vztahy mezi vládou Severního Irska a Irska a mezi vládou Velké Británie a Irska. Dohoda byla schválena v referendu konaném jak v Irsku, tak v Severním Irsku 22. května 1998. Mezistátní dohoda mezi Velkou Británii a Irskem byla pak schválena 2. prosince 1999. Dohoda opět uvedla do fungování severoirský parlament a severoirskou vládu. Po uzavření dohody dochází postupně k odzbrojení milicí a to jak Provizorní IRA, tak UVF a k postupnému stahování britské armády20).

Politická situace v Severním Irsku

Složitost situace v Severním Irsku je mimo jiné dána i tím, že politika v řadě případů kopíruje národnostní a náboženské rozložení ve společnosti. Následující odstavce jsou právě věnovány historii politického soupeření v Severním Irsku, současné situaci a nejsilnější republikánské straně Sinn Féin.

Od vyhlášení Severního Irska jako provincie Velké Británie, fungoval Parlament Severního Irska, Severní Irsko mělo vlastní vládu a guvernéra, kterého jmenoval britský panovník. Celý tento systém se po začátku „The Troubles“ začíná hroutit a je nahrazen přímou vládou z Londýna, kde vzniká Ministerstvo pro záležitosti Severního Irska. V průběhu „The Troubles“ se objevuje několik pokusů o vytvoření Severoirské vlády, ale veškeré pokusy selhávají na neochotě stran spolupracovat. Velkopáteční dohody, které ukončily toto období, také vytvořily nové politické uspořádání a unikátní systém vlády, pro jehož fungování je ale nezbytná spolupráce mezi stranami. Zákonodárným sborem se stává Northern Ireland Assembly a první volby se konají v roce 1998. Vláda, která má 13 členů (předsedu, místopředsedu a 11 ministrů) je vytvořena poměrně na základě volebních výsledků, zástupce strany, která získala nejvíce hlasů se stává předsedou vlády, prvním místopředsedou se stává zástupce druhé nejsilnější strany a ostatní ministerstva jsou obsazena poměrným počtem, s výjimkou Ministerstva spravedlnosti, o kterém se hlasuje v Parlamentu a je zvykem, že ho získá některá z malých neutrálních stran. Fungování Parlamentu bylo několikrát přerušeno, naposledy na celých pět let mezi léty 2002 a 2007 kvůli nařčení, že Sinn Fein podporuje Provizorní IRA, a následném odchodu unionistických ministrů. Od roku 2007 Parlament opět funguje a poslední volby se konaly v roce 2011.21)

Volby v roce 2011 ukončily první celé funkční období Parlamentu po několika desetiletích. Výsledek voleb byl prakticky stejný jako o 4 roky dříve a poměr zastoupení v Parlamentu i ve vládě se prakticky nezměnil, pouze několik málo křesel v 108členném parlamentu změnilo stranu. Nejsilnější stranou je již dlouhá léta Demokratická Unionistická Strana (Democratic Unionist Party - DUP), která má 38 křesel a její předseda Peter Robinson je předsedou vlády. DUP postupně nahrazuje Ulsterskou Unionistickou Stranu (Ulster Unionist Party – UUP) na pozici nejsilnější unionistické strany, kterou zaujímala UUP od vzniku Severního Irska až do rozpuštění Parlamentu v roce 1972, v současné době má UUP 16 křesel. Druhou nejsilnější stranou je republikánská strana Sinn Fein, kterou podrobněji rozebereme níže. Čtvrtou stranou co do počtu mandátů je umírněná republikánská Sociálně Demokratická a Labouristická Strana (Social Democratic and Labour Party – SDLP), která má 14 křesel v Parlamentu, ale její význam klesá ve prospěch Sinn Fein, stejně jako v případě UUP. Strana Alliance, která není ani republikánská, ani unionistická, ale je v podstatě neutrální má 8 křesel a v současné době její předseda David Ford zastává funkci ministra spravedlnosti. Pokud se podíváme, kam řadí poslanci sami sebe, tak 56 poslanců se považuje za unionisty, 43 za republikány a 9 za neutrální.22) 23)

Sinn Féin

Nejsilnější irskou republikánskou stranou v Severním Irsku je Sinn Féin, která je zároveň jednou z nejsilnějších stran v Irské republice, jedno křeslo za Severní Irsko mají i v Evropském parlamentu a mají i několik křesel ve Wesminterské Dolní Sněmovně, ale zasedání Parlamentu se nikdy neúčastní.

Sinn Féin byla založena v roce 1905 a jejím programem bylo odtržení Irska od Velké Británie a vytvoření svobodného Irského státu. V roce 1917 se straně podařilo sjednotit protibritskou republikánskou opozici a v roce 1918 ve všeobecných volbách vyhráli 73 z 105 míst zastupujících Irsko v britském Parlamentu. V lednu roku 1919 těchto 73 poslanců v Dublinu vyhlásilo samostatný irský stát a vyhlásili se irským parlamentem. V následující válce za nezávislost podporovala strana Irskou republikánskou armádu a řada členů strany byli i členové IRA. Sinn Féin podporovala Anglo-irskou dohodu, což vedlo k štěpení strany a občanské válce. Postupně vzniká Fine Gael 24), a poté co ztratil podporu uvnitř strany, zakládá její dlouholetý předseda Eamon de Valéra novou stranu Fianna Fáil. Spolu s de Valerou odchází i řada významných členů a hlavně končí podpora strany od amerických emigrantů. Vzhledem k personální a finanční krizi strana rychle ztrácí na významu. Strana je na rozdíl od Fianny Fáil nadále aktivní i v Severním Irsku a pravidelně se účastní voleb do Dolní sněmovny, ve které ale nikdy nezasedla.25)

V roce 1970 dochází ke sporu právě ohledně absentismu v irském parlamentu, v Dolní Sněmovně i v dalších orgánech severoirské správy a ve stejné době dochází i k reformě IRA. Vzniká Prozatimní IRA a Sinn Féin se spojuje právě s PIRA a stává se prakticky jejím politickým křídlem. V roce 1983 se předsedou stává Garry Adams. Právě pod jeho vedením se začíná mluvit o konci absentismu v irském parlamentu a postupně je tato politika opouštěna, stejně jako začíná mírový proces v Severním Irsku. PIRA začíná na začátku 90. let jednat o odzbrojení, v roce 1994 vyhlašuje příměří. I Sinn Féin začíná jednat s britskou vládou, výsledkem těchto jednání jsou Velkopáteční dohody, uzavřené v roce 1998 a postupné zapojení Sinn Féin do Severoirského Parlamentu i vlády.26)

Sinn Féin postupně posiluje na úkor Sociálně demokratické a labouristické strany. V posledních volbách v roce 2011 získala strana 29 křesel v Severoirském parlamentu, 138 křesel v místních radách v Severním Irsku, 5 křesel v Dolní komoře Westminsterského parlamentu, jedno křeslo v Evropském parlamentu za Severní Irsko, 14 křesel v Dáil Éireann (Dolní komora Irského parlamentu), 3 křesla v Seanad Éireann (Horní komora Irského parlamentu) a 127 členů místních rad v Irsku. Sinn Féin je tudíž nejsilnější republikánskou stranou v Severním Irsku a druhou nejsilnější stranou celkově. Co do počtu hlasů získala dokonce v posledních volbách více než vítězná DUP. Růst počtu hlasů v posledních letech je dán hlavně pokojným přechodem od ozbrojeného odboje a bojkotu voleb k politickým jednáním a mírovým řešením. Přesto Sinn Féin stále zůstává na černé listině řady zemí, právě kvůli spojení s PIRA.27)

Irská republikánská armáda a Provizorní Irská republikánská armáda

Situace v Severním Irsku nemá ale jen historický či politický rozměr, již od počátku má i vojenský rozměr. V Severním Irsku vznikají polovojenské organizace již na počátku 20. století a od té doby bojují mezi sebou a s Britskou armádou. Právě boje mezi republikánskými milicemi, armádou a unionistickými milicemi konflikt radikalizoval a polarizoval společnost.

Inklinace Irů k ideji republiky se pojí s dlouhou historií a několika povstáními – v roce 1798, 1803, 1848 a 1867. Irská republikánská armáda (IRA) se inspirovala utajenými irskými militantními agrárními spolky (např. Defenders či Ribbonmen). Násilí politického charakteru, které se v Irsku objevilo mezi lety 1916 a 1923 bylo jen vyvrcholením odlišných názorů na samosprávu nacionalistů a unionistů. Unionisté požadovali „Home Rule“ uvnitř Spojeného království a Britského impéria, což bylo pro nacionalisty nepřípustné. V období před první světovou válkou, v době projednávání „Home Rule“ ve Westminsterském parlamentu došlo k vzniku ozbrojených milicí na obou stranách sporu – vznikají unionističtí Ulster Volunteer Force (UVF) a nacionalističtí Irish Volunteers.28)

Klíčová událost přichází v dubnu 1916, kdy se Volunteers pokusili zorganizovat rozsáhlé povstání (později nazvané Velikonoční povstání). Oproti původním odhadům se povstání účastnili pouhé dva tisíce členů (původní odhady hovořili o více než deseti tisících mužích). Oproti tomu Britská armáda zakročila s obrovskou silou, do bojů se zapojilo 16 tisíc britských vojáků včetně dělostřelectva a povstání bylo brutálně potlačeno. Během povstání bylo zabito přibližně 500 lidí a 16 vůdců povstání bylo popraveno. Během tohoto povstání se poprvé objevuje název Irská republikánská armáda a zároveň se představitelé IRA pokusili vyhlásit nezávislost. K tomuto okamžiku dodnes vzhlíží řada irských nacionalistů jako k počátku Irského státu. Irský Svobodný stát29) byl vyhlášen až v roce 1917 a v té době měla IRA podle různých odhadů 162 – 390 oddílů a zhruba 15 tisíc aktivních členů.30)

V letech 1917 až 1921 vedla IRA guerrilovou válku31) s britskými jednotkami a zároveň vznikala řada sporů s představiteli nového státu, kteří se snažili získat nad IRA kontrolu. Bojovalo se zvláště v okolí Dublinu a v hrabství Munster. Během této doby dochází k řadě brutálních akcí na obou stranách a velkému množství civilních obětí, díky čemuž se situace v Irsku stává prakticky nezvladatelnou. Postupně začínají mírové rozhovory, které končí Anglo-Irskou dohodou podepsanou oběma stranami 6. prosince 1921, která udělovala Irsku širokou samosprávu, ale zároveň oddělila Severní Irsko, které zůstalo pevnou součástí Spojeného Království. Dohoda rozštěpila IRA na dvě skupiny, jedna dohodu podporovala a druhá jí odmítala.32)

Dohoda, která měla ukončit násilí, ho jen přesunula do nové roviny – rozštěpením IRA začala občanská válka v Irsku. Strana podporující dohodu, věrná parlamentu se začala nové nazývat National Army, kdežto strana oponující dohodě si ponechala název IRA. Boje probíhaly po celém Irsku, co do počtu můžu, sice dominovala IRA, ale byla jen velmi špatně vybavená. Britské jednotky, které postupně opouštěly Irsko a zůstaly pouze v Severním Irsku, se do bojů prakticky nezapojovaly ani na jedné straně. Již během prvního roku způsobili bojovníci IRA vládním jednotkám více ztrát než za tři roky Britské armádě. Postupně rostla brutalita na obou stranách, vláda přichází s vojenskými tribunály, které vynesly 77 rozsudků smrti nad představiteli IRA. IRA tak začíná cílit přímo na představitele vlády a parlamentu a dokonce jednoho člena parlamentu zastřelila33).

Síla IRA ale postupně vyčerpává, a přestože nikdy nedošlo k formálnímu příměří a IRA, spolu s jejím politickým křídlem Sinn Féin prohrává a stahuje se do pozadí. Po volbách v roce 1926 a zvolení Eamonta de Valery prezidentem občanská válka v Irsku prakticky končí a IRA ztrácí členy a význam a přes sporadické akce v průběhu druhé světové války ustupují do pozadí na dlouhá léta. Ideologicky se IRA postupně posouvá stále více doleva a v šedesátých letech se přiklání ke komunismu a přestává pomáhat a poskytovat ochranu katolické komunitě v Severním Irsku. Od IRA se proto odděluje její severoirská větev a vzniká Provizorní IRA. Oficiální IRA, jak se nazývá původní organizace, se poté zapojuje jen velmi sporadicky do „Troubles“ a v roce 1972 uzavírá příměří.34)

Na konci šedesátých let sílí v Severním Irsku volání po větších občanských a politických právech. Proti tomu se zvedla ze strany unionistů a vlády vlna odporu. Jako reakci na tento odpor zahajuje PIRA ozbrojený odboj vůči místní vládě, po jejím zrušení směřuje své aktivity hlavně proti britské armádě, Ulster Defence Regiment (dobrovolný sbor Britské armády v Severním Irsku), Royal Ulster Constabulatory (RUC – britské policejní jednotky). Uchyluje se k řadě bombových a teroristických útoků. Velitelé PIRA se původně domnívali, že dosáhnou rychlého vítězství, samostatnosti a poté připojení k Irské republice, stal se ale pravý opak. Britská vláda posílila přítomnost armády v provincii, dokonce sem vyslala elitní příslušníky SAS35) a suspendovala severoirskou vládu a parlament. Začalo tak období „The Troubles“ či „Long War“, třicetileté období bojů, teroristických útoků a sektářských vražd, které učinili ze Severního Irska jednu z nejnebezpečnějších oblastí na světě. Jednou z obětí byl dokonce vévoda z Mountbatenu PIRA ale postupně přechází k politickým jednáním prostřednictvím svého politického křídla – Sinn Féin. Jednání začínají v průběhu 80. let, ale trvají dalších více než deset let. PIRA v průběhu devadesátých let vyhlašuje několik jednostranných příměří – první mezi léty 1994 a 1996, které ale zkrachovalo, další přichází v roce 1997, které již přináší ovoce a v roce 1998 přicházejí Velkopáteční dohody, které oficiálně ukončují „Troubles“.36)

PIRA se dobrovolně podrobila odzbrojení v roce 2005, kdy pod dohledem Mezinárodní komise pro odzbrojení odevzdala několik tisíc zbraní, mezi nimi i například 3 tuny výbušniny Semtex, 30 kulometů a několik raket země-vzduch.37) Podle údajů Nezávislé Monitorovací Komise není důvod nevěřit, že došlo k plnému odzbrojení PIRA. PIRA je řadou států považována za teroristickou organizace a měla dobré vazby na různé povstalecké a teroristické organizace po celém světě, zbraně jim například dodával i bývalý libyjský diktátor Muhammad Kaddáfí.38)

Jazyky

V Severním Irsku je oficiálním úředním jazykem pouze angličtina, jako minoritní jazyky jsou uznávány irština (Ulster Irish) a skotština (Ulster Scottish). Angličtinou mluví naprostá většina obyvatel, a to včetně republikánských oblastí. Výskyt skotštiny je velmi omezený a podle průzkumů provedených v roce 199939) hovoří tímto jazykem zhruba 2 % obyvatel Severního Irska, a to zvláště při severovýchodním pobřeží a jen jako druhým jazykem. Irština jako jazyk byla anglickou vládou dlouhodobě potlačovaná a počet mluvčích dlouhodobě klesal i po vzniku Irské republiky, neboť i zde byla již naprostá většina obyvatel anglicky mluvících, bez jakýchkoliv znalostí irštiny.

Ulsterská Irština je dialektem irštiny, kterým v současnosti mluví hlavně obyvatelé hrabství Donnegal, (které je ale součástí Irské republiky) kde existují rozsáhlé oblasti zvané Gaeltacht, ve kterých se mluví výlučně irštinou. V Severním Irsku jsou takové oblasti pouze velmi malé a jedná se o oblast Falls Road v západním Belfastu40) a zároveň v oblasti na jihu hrabství Londonderry je snaha o obnovení Gaeltachtu. Irštinou jako hlavním jazykem hovoří přibližně 1 % obyvatel Severního Irska, jako druhým jazykem jím hovoří 14 % obyvatel a ve věkové skupině 18-24 let to bylo dokonce 24 % obyvatel.41)

Symboly

Stejně jako je rozdělená společnost, tak jsou rozděleny i symboly, kterými se obyvatelé čtvrti či oblasti hlásí k jedné ze skupin. Oficiálně je povolená jen vlajka Velké Británie, tzv. „Union Jack“42), ale velmi často se vyskytují ještě tzv. „Ulster Banner“43), který byl oficiální vlajkou Severního Irska do roku 1972 a stále je používán hlavně unionisty. Republikáni používají buď přímo irskou vlajku44) nebo jako formu kompromisu vlajku s křížem sv. Patrika45).

http://www.valu.cz/private/union_jack_official.jpg?179x91 Union Jack 46)

http://www.valu.cz/private/ulster_banner_official.jpg?150 Ulster Banner 47)

http://www.valu.cz/private/irish_flag_official.jpg?179x91 Irish Tricolour 48)

http://www.valu.cz/private/st.patrick.cross.flag.jpg?135 Kříž svatého Patrika 49)

Lidé ale označují své domy nejen vlajkami, v době „Troubles“ bylo běžné, že i patníky na rozích domů byly nabarveny podle příslušnosti dané oblasti a vytyčovali hranice radikálních oblastí. Legendárními se ale staly malby na zdech domů, tzv. „Murals“, které často vyjadřovaly podporu PIRA nebo UVF a stali se i nástrojem pro vyjádření politických názorů. Většina maleb byla katalogizována a zaznamenána vrámci projektu CAIN (Conflict Archive on Internet) University of Ulster.50)

http://www.valu.cz/private/free_derry_corner_mural.jpg
Free Derry Corner - pravděpodobně nejznámější malba, která se nachází v Londonderry (Derry) - znamenající „vstupujete do svobodného Derry“ 51)

http://www.valu.cz/private/ira_mural.jpg
Republikánský bojovník mávající irskou vlajkou. Jsou zde znaky čtyř irských provincií. Hlavně je tato malba ale připomínkou členů IRA a Sinn Féin, kteří byli zabiti mezi lety 1916 a 1997 52)

http://www.valu.cz/private/ira_mural_ii.jpg
Tato malba připomíná Jima Bryson a Patricka Mulvenna, kteří byli dobrovolníky IRA a byli zabiti Britskou armádou při přestřelce na Ballymurphy Road v Belfast 31. 8. 1973 53)

http://www.valu.cz/private/nationalist_mural.jpg
Malba žádá propuštění válečných zajatců ( Prisoners of War - POW ) z řad IRA vězněných Brity, je zde i verš známé protiválečné písně Boba Dylana ,,Blowing in the wind„ (v češtině známé jako ,,Míle a míle“), ve volném překladu znamenající ,,Jak dlouho se může člověk otáčet stranou a dělat že nevidí, odpověď, příteli odvál vítr, odpověď odvál vítr…„ 54)

http://www.valu.cz/private/uvf_mural.jpg
Čtyři ozbrojení unionisté přecházejí vřesoviště spolu se znaky loajalistických milicí: Ulster Volunteer Forces, Young Citizen Volunteers, Red Hand Commandos 55)

http://www.valu.cz/private/uvf-mural-carrickfergus-mural-1024x967.jpg?500
Dva ozbrojení unionističtí bojovníci a znak prvního praporu Ulster Volunteer Forces - East Antrim / Carrickfergus 56)

http://www.valu.cz/private/loyalist_mural.jpg
Ulster Freedom Fighters Larne - na památku generála UFF Johna Gregga a podplukovníka UFF Raba Carsona, spolu se znaky Ulster Defence Association a Ulster Young Militants. Na straně je malba krále Viléma III., který rozdrtil katolický odpor v Irsku v roce 1690 57)

http://www.valu.cz/private/loyalist_muralii.jpg
UFF Ballycarry - všichni se něčeho vzdávají, někteří se vzdávají všeho. Opět připomínka generála UFF Johna Gregga a podplukovníka UFF Raba Carsona, spolu se znakem UFF a prapory Ulster Defence Association a South - East Antrim UFF 58)

Sport

V oblasti sportu je většina odvětví organizována celoirsky, výjimkou je fotbal, ve kterém má Severní Irsko vlastní národní tým. Nejvýznamnějším týmovým sportem v Severním Irsku je rugby. V rugby se týmy ze Severního Irska účastní irské ligy a hráči na mezinárodních turnajích reprezentují Irskou republiku. Nejvýznamnějším týmem jev Severním Irsku je Ulster Rugby, který hraje své domácí zápasy na stadionu Ravenhill v Belfastu a dlouhodobě patří mezi nejlepší evropské rugbyové týmy.

V Severním Irsku se též velké popularitě těší keltské hry, jako například keltský fotbal (mix fotbalu a házené), hurling (vzdáleně podobné lakrosu), házená (podobná spíše squashi bez raket) a rounders (vzdáleně podobné baseballu)59).

Z individuálních sportů se největší popularitě těší zejména golf, řada výborných golfistů pocházela či pochází ze Severního Irska a je zde i několik významných hřišť, na kterých se hrají turnaje evropské golfové tour. Nejvýznamnějším současným severoirským golfistou je Rory McIlroy, který byl i světovou golfovou jedničkou.60)

Praktická část

Praktická část této práce je rozdělena na dvě části (statistickou a dotazníkovou), v první části se zaměříme na výzkumy ARK Northern Ireland Life and Time. ARK NILT se věnuje různým výzkumům v Severním Irsku, včetně výzkumů výkajících se vztahů mezi komunitami. Různé výzkumy ukazují, jak i přes zdánlivý klid jsou komunity relativně jasně vymezené. V druhé části došlo k analýze dotazníků, poskytnutých zástupci jednotlivých skupin.

Statistická část

Tato část se bude věnovat analýze výsledků průzkumů, které se uskutečnily v Severním Irsku v letech 2007-2012 a prostřednictvím nichž dojde k přoblížení současné situace v Severním Irsku.

Výzkumy byly prováděny organizací „Northern Ireland Life and Time“, která se věnuje každoročnímu sběru statistických, sociologických a politických dat, týkajících se Severního Irska a jeho obyvatel. NILT je společným projektem Queen’s University of Belfast a University of Ulster a na jejím provozu se podílí řada ministerstev a státních organizací. Nejdůležitější moduly61) pro výzkum byly komunitní vztahy („Community Relations“) a politické vztahy („Political Attitudes“). Otázky, které jsou součástí jednotlivých modulů se v průběhu času měnily, a proto výzkum vychází z nejnovějších dostupných dat.

První otázkou, kterou se výzkum zabýval bylo, za koho se vlastně obyvatelé Severního Irska považují. Na tuto otázku bylo nahlíženo ze tří pohledů, nejprve srovnání mezi léty 2007 a 2012, druhý pohled byl podle vyznání a třetí podle věku. Z původních výsledků byly vypuštěny varianty Ulster, Ostatní a Nevím, protože tyto výsledky jsou zanedbatelné.

Otázka č.1 za koho se považujete?

62)63)

2007 2012
Brit/ka 38 39
Ir/ka 29 32
Severní Ir/ka 26 21
18-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65+
Brit/ka 23 31 33 45 41 50
Ir/ka 45 32 30 32 31 28
Severní Ir/ka 23 24 24 18 22 19
Katolíci Protestanté Bez vyznání
Brit/ka 9 69 44
Ir/ka 69 3 11
Severní Ir/ka 16 24 30

Stěžejní byla první otázka, díky které došlo k základnímu rozdělení severoirské společnosti. Již zde lze vidět, jak moc se jednotlivé etnické skupiny identifikují podle svého náboženského přesvědčení a jak důležitý je i věk. Lidé, kteří zažili nejtěžší období „The Troubles“ většinou velmi silně tíhnou k monarchii, protože zažili nejtěžší období, kdy byli ulice severoirských měst prakticky válečnou zónou a ovládali je milice. Naopak mladá generace, která násilnosti prakticky nezažila má mnohem otevřenější postoj k Irsku. Je potřeba si uvědomit, že to jsou dnešní čtyřicátníci, kteří si mohou pamatavat začátek mírového procesu v devadesátých letech. Druhým aspektem této otázky je náboženské rozdělení jednotlivých skupin – katolíci se považují za Iry, kdežto protestanté za Brity, důležitá je i třetí skupina – lidé bez vyznání. Jen minimum lidí bez vyznání se přiklání k silně katolickému Irsku, což může být způsobeno právě tím, že je jedná o jednu z nábožensky nejkonzervativnějších zemí v Evropě a proto se raději ztotožňují s Brity, případně se považují za Severní Iry. Za Severní Iry se nejčastěji považují právě „neutrální“ lidé bez vyznání a v určité míře i protestanté a jen v minimu případů katolíci. Kdyby podle první otázky došlo k pokusu vytvořit průměrného Ira v Severním Irsku, výsledkem by bylo, že se jedná o mladého člověka a katolíka.

Otázka č. 2 Nese vaše čtvrť rysy protestantské kultury a tradic, katolické kultury či tradic nebo obojí?

64)

%
Protestantská kultura nebo tradice 65
Katolická kultura nebo tradice 30
Obojí 4
Katolíci Protestanté Bez vyznání
Protestantská kultura nebo tradice 22 89 78
Katolická kultura nebo tradice 74 7 14
Obojí 3 4 6

Již z první otázky vyplynulo, že jen asi 30 % obyvatel Severního Irska se považuje za Iry. V druhé otázce došlo k lehkému odbočení a zájmu o to, nakolik jsou jednolivé oblasti spojené s konkrétním náboženstvím a tedy i konkrétní etnickou skupinou. Opět vychází, že katolických a tedy i proirských oblastí je pouhých 30 % a že katolické čtvrti jsou velmi uzavřené, protože skoro 90 % protestantů žije v protestantských čtvrtích, což je převážně způsobeno obavou o bezpečí ze strany irských radikálů. Co se týče katolíků, tam je situace podstatně lepší, protože více jak pětina katolíků žije v nekatolických oblastech. Asi nejdůležitější je ale odpověď, že pouhá 4 % považují svoje sousedství za nábožensky neutrální. Toto je způsobeno právě obdobím „The Troubles“, kdy se velké množství lidí stěhovalo do bezpečí své komunity, protože se ve svém původním sousedství báli represí ze strany milicí ( a to z obou stran).

Otázky 3. a 4. Jaký máte vztah k vlajce Spojeného Království „Union Jack“/k vlajce Irské republiky „Irish Tricolour“?

65)66)

Union Jack Irish Tricolour
Velmi hrdý 17 5
Hrdý 11 5
Neutrální 59 57
Nepřátelský 5 15
Velmi nepřátelský 2 9
Union Jack Irish Tricolour
Katolíci Protestanté Bez vyznání Katolíci Protestanté Bez vyznání
Velmi hrdý 0 31 6 12 0 5
Hrdý 1 19 9 12 0 0
Neutrální 75 46 71 63 48 74
Nepřátelský 11 1 4 3 25 11
Velmi nepřátelský 6 0 3 1 17 2

Jak již bylo psáno přímo u otázky a jak je vidět i v dotazníkové části níže, pro anglofonní svět jsou vlajky velmi důležitou součástí života a způsobem, jak se identifikovat se svým státem. Britové i Irové mají ke svým vlajkám obrovskou úctu a nejinak tomu je i v Severním Irsku. Zde je ale situace podstatně složitější, protože jak je patrné z teoretické části v Severním Irsku, protože zde jsou tři hlavní vlajky, oficiální vlajka Spojeného království (tzv. „Union Jack“), vlajka Irské republiky (tzv. „Tricolour“) a unionisté ještě používají tzv. „Ulster Banner“, který je ale oficiálně zakázaný a proto není součástí tohoto výzkumu. Z výzkumu hlavně vyplývá neutrální postoj většiny populace Severního Irska k oběma vlajkám, zároveň je ale opět patrné rozdělení společnosti. Jen 1 % katolíků je hrdých na „Union Jack“ a naopak 6 % má přímo velmi nepřátelský postoj vůči této oficiální vlajce. U protestantů a jejich vztahu k irské vlajce je situace podstatně radikálnější – ani jediné procento protestantů nemá k irské vlajce pozitivní vztah a naopak 17 % má k této vlajce velmi nepřátelský postoj. „Tricolour“ byla v minulosti nejčastěji spojovaná s IRA a dalšími republikánskými milicemi a právě toto je důvod, proč je zde tak radikální odpor mezi částí populace.

Otázka č. 5 Jaký si myslíte, že by měl být dlouhodobý výhled severoirské politiky

67)

%
Součást Spojeného království s přímou vládou 18
Součást Spojeného království s vlastní vládou 51
Sjednocení s Irskou republikou 21
Katolíci Protestanté Bez vyznání
Součást Spojeného království s přímou vládou 8 27 20
Součást Spojeného království s vlastní vládou 39 64 46
Sjednocení s Irskou republikou 40 3 16

Politické rozdělení je celkem jasné a evidentní polovina lidí chce zůstat autonomní součástí Spojeného království a další necelá pětina lidí dokonce preferuje variantu být přímou součástí Spojeného království. Variantu sjednocení Severního Irska s Irskou republikou podporuje jen 21 % obyvatel. Katolická menšina je v tomto případě rozdělená a přibližně stejné množství podporuje připojení k Irsku a autonomii v rámci Spojeného království. Tato roztříštěnost je způsobena rozpory uvnitř prorepublikánských politických stran a špatnými vztahy mezi Sinn Féin a hlavními stranami v Irské republice. Druhým důvodem je i velmi vlažná politická podpora irské menšiny ze strany Irské republiky.

Závěr statistické části

Z odpovědí na jednotlivé otázky vyplývá, jak široce je společnost rozdělena. Nejen, že je společnost rozdělena na dvě velké etnické skupiny, ale zároveň i tyto skupiny nejsou homogenní a velmi silné rozdělení panuje také uvnitř skupin. V řadě případů jsou mnohem více vidět a slyšet radikální skupiny na obou dvou stranách. V podstatě v každé otázce bylo vidět, jak odpovědi kopírují úvodní etnické rozdělení podle náboženské příslušnosti. Jednotlivé skupiny mají vlastní čtvrti, vlastní školy a další instituce. Jednota nepanuje ani ve vztahu k státním symbolům, zatímco unionisté jednoznačně odmítají jakékoliv zobrazování irské „tricolory“, tak republikáni jsou ve vztahu k „Union jack“ mnohem otevřenější, ale zároveň jen 1 % katolíků je hrdých na tuto oficiální vlajku Severního Irska. Již statistická část ukázala, že nalézt univerzální pohled na Irskou menšinu v Severním Irsku prakticky není možné z důvodu, že každá skupina má svůj pohled velmi pevně zakořeněn a prakticky nelze najít společné prvky, což lze vidět i v dotazníkové části.

Dotazníková část

V této části jsme oslovili jednak zástupce dvou hlavních skupin v Severním Irsku, irskou menšinu zastupuje Declan Cavanan a unionistickou většinu Lindsey McQuaide. Pro externí pohled jsme se obrátili do Británie, kde nám na naše otázky odpověděl Julian Coker. V obou případech ze Severního Irska se jedná o mladé lidi, kteří nezažili nejhorší období „The Troubles“ naopak externí pohled nám poskytl člověk, který dobu vrcholu „The Troubles“ pamatuje.

Povolání Věk Pohlaví Země původu Pohled Poznámka
Declan Canavan Portýr 26 Muž Irsko minorita Irishman
Lindsey McQuaide Uklízečka 29 Žena Severní Irsko majorita Unionist
Julian Coker Geolog 50 Muž Spojené království externí Blackpool

www.valu.cz_private_declan_canavan_republican.jpg Republikánský respondent Declan Canavan 68)

Shrnutí dotazníkové části

Cílem dotazníkové části bylo na malém vzorku ukázat, jak moc je severoirská společnost rozdělená a jak jsou jednotlivé komunity uzavřené do sebe. Declan Cavanan, zastupující pohled irské minority na unionistickou majoritu v odpovědi na jednu z otázek a přiznal, že se s protestantskou (tzn. unionistickou) komunitou setkává pouze v práci a vidí současnou situaci jako velmi křehký mír. Hlavní rozdíly vidí v náboženství a v tom, jakou vlajku jednotlivé skupiny vyvěšují. Jeho názor na unionisty je velmi smířlivý a otevřený a říká: „Jsou mezi nimi i normální lidé jako já“.

Lindsey McQuaide v tomto výzkumu zastupuje pohled uninistické majority na irskou minoritu. Její pohled je podstatně radikálnější – irské menšině se snaží vyhýbat. V podstatě se s Declanem Cavananem shoduje, že hlavními rozdíly jsou náboženství a vlajka, kterou vyvěšují. Přidává ale ještě jednu věc, která je zvláště pro unionisty velmi důležitá – průvody, z nichž nejznámější tzv. „Orange March“69). Tyto průvody způsobují periodický růst napětí mezi skupinami, protože procházejí katolickými sousedstvími v Belfastu. Její názor na Iry je velmi jasný a radikální: „Z republiky nepřichází nic než teroristé.“

Externí pohled přináší Joe Coker, katolík z anglického Blackpoolu, který na rozdíl od obou předchozích zástupců pamatuje období „The Troubles“. I on vidí hlavní rozdíly mezi oběma skupinami v náboženství, ale zároveň spatřuje konflikt hlouběji než jako prostou konfrontaci mezi původními irskými obyvateli a britskými osadníky. Co se týče budoucnosti Severního Irska, vidí ji jako součást Spojeného království, protože díky klesající porodnosti republikánů nezískají většinu pravděpodobně ani za sto let. Jediná věc, která by toto mohla změnit je hlasování o skotské nezávislosti, které by mohlo vést k větší izolaci unionistů.

Závěr

Hlavním cílem této práce bylo pomocí překrytí jednotlivých pohledů vytvoření „univerzálního obrazu“ irské minority v Severním Irsku a dále odpověď na otázku „Jaké je vnímání etnické minority Irů v Severním Irsku?“ a popsat situaci této menšiny. Dílčími cíli pak bylo odpovědět na podotázky. První podotázka odpovídá na věc, která je pro tuto práci naprosto klíčová - „Proč je Severní Irsko oddělené od zbytku Irska?“. Druhá podotázka se zabývala věcí, která je mírně matoucí a jejíchž vysvětlení je pro tuto práci velmi důležité - „Je Severní Ir totéž jako Ir žijící na Severu Irska?“ Třetí podotázka - „Jak je možné, že jsou Irové v Severním Irsku minoritou?“ je jednou ze základních otázek celé práce. Čtvrtá podotázka se zabývala politickou situací, protože situace etnických menšin často souvisí s jejich politickou reprezentací - „Jaká je irská politická struktura v Severním Irsku?“ Poslední tři podotázky odpovídají na tři základní možné pohledy na etnickou minoritu - „Jaký je pohled minoritních Irů (na Severu) na majoritní Brity?“ proti tomu stojí otázka - „Jaký je pohled majoritních Britů na Iry (na Severu)?“ a třetí z této skupiny podotázek je neutrální, nezaujatá - „Jaký je externí pohled na Iry v Severním Irsku?“. Každé z těchto podotázek bude zde věnován jeden odstavec, který vychází z předchozích částí a kapitol.

Jak bylo vidět z předchozích stránek, situace v Severním Irsku rozhodně není jednoduchá a není těžké se v ní ztratit. Jak výzkum odpovídá na výzkumné otázky, které jsme si položili jako cíl této práce.

Severní Irsko je oddělené od zbytku Irska kvůli svému rozdílnému vyznání, oproti silně katolickému Irsku je zde velké množství protestantů. V Severním Irsku vedle sebe existují tři skupiny obyvatel – Britové, kteří hájí setrvání ve Spojeném Království, Severní Irové, kteří většinou též podporují setrvání ve Spojeném království za podmínky samostatné vlády a Irové, kteří prosazují připojení k Irské republice.

Severní Irové, jak sami sebe označují někteří obyvatelé Severního Irska, se od obyvatel, kteří se označují za Iry, liší hlavně v postoji k Irské republice. Za severní Iry se označují lidé všech tří vyznání, zatímco za Iry se označují prakticky výhradně katolíci.

Odpověď na otázku, proč jsou Irové minoritou, se nalézá právě v rozdělení obyvatel Severního Irska na tři skupiny. Rozhodující silou jsou v Severním Irsku právě lidé, kteří se označují za Severní Iry a přesto, že se tato skupina nezúčastnila nepokojů a v podstatě není nijak výrazně vidět, jsou to právě hlasy této mlčenlivé skupiny, kteří svým příklonem k unionistům rozhodují o tom, že Irové budou v Severním Irsku minoritou a že Severní Irsko zůstane součástí Spojeného království.

Politická struktura v Severním Irsku je velmi komplikovaná a vlastní vládu mají Severní Irové teprve několik málo let. Nejvýznamnější proirskou politickou stranou je strana Sinn Féin, která zároveň působí v Irské republice i v Severním Irsku a jedná se bývalé politické křídlo Irské republikánské armády.

Jak lze poznat z výzkumů, které byly součástí praktické části, řada Irů vnímá unionisty neutrálně, ale moc s nimi nekomunikují. A velmi podobný je i pohled Britů na Iry, v tomto ohledu je ale podstatně radikálnější, neboť stále zůstává napětí po „Troubles“ a IRA.

Hlavním problémem Severního Irska je, že rozdělení zasahuje do většiny oblastí života.. Rozděleny na irské či unionistické jsou jednotlivé ulice, každé etnikum má své školy a mnoho dalších institucí. Prakticky všechno v Severním Irsku zůstává takto pevně zakonzervované, ač boje skončily již před lety. Situace Irů v Severním Irsku je sice mnohem lepší než byla v 70. letech či dříve, zároveň se ale již řadu let nemění, politické, etnické, náboženské a kulturní zákopy jsou již dávno vykopány a je jen velmi těžké je překlenout. „The Troubles“ trvalo třicet let, je možné, že proces sjednocování Severního Irska bude trvat stejně dlouhou dobu, protože stačí málo, aby jedna ze stran opět sáhla k násilí.

Během praktické části bylo zjištěno, že neexistuje jednotný pohled ani na jednu ze skupin. Irové, jako minorita jsou ve vztahu z majoritě nejednotní a zatímco někteří je považují za utlačitele či kolonizátory, jiní si spokojeně žijí svůj život bez nejmenšího zájmu o majoritu. Irové v Severním Irsku se ani nedokáží shodnout, zda chtějí být součástí Irska, a tedy se přidat ke svému etniku nebo zůstat součástí Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska a zůstat nadále menšinou v cizím státě. Pohled majority je v tomto ohledu podobně nejasný, většina unionistů Iry prakticky ignoruje a jen zlomek proti nim zbrojí. Jak bylo vidět v kapitole o sportu, na rozdíl třeba od Glasgow, kde je katolický fotbalový klub a protestantský fotbalový klub, obyvatelé Severního Irska se dokáží i sjednotit. Většinou si ale každá skupina žije svým životem a nezasahuje do života té druhé. Externí pohled v tomto případě nehraje tak významnou roli, protože jen málokdo mimo Severní Irsko chápe složitost místní situace a pokud ji rozumí, ví, že spravedlivé uspořádání provincie leží někde mezi názory obou skupin. Univerzální pohled v tomto případě neexistuje, Irové se s Brity nemohou shodnout na tom, jaká je situace ve skutečnosti a externisté leckdy jen tím, že nechápou o jak hluboce zakořeněný konflikt se jedná, jen přilévají olej do ohně a situaci zhoršují. Jak již bylo řečeno, Severní Irsko je rozděleno a to hlavně v názorech na Severní Irsko, jeho obyvatele a budoucnost.

Dvanáctého července 2013 propukly v Belfastu po zákazu protestantského pochodu70) katolickou čtvrtí nepokoje, při kterých bylo zraněno 32 policistů, zatčeno 22 lidí a do Severního Irska povoláno 400 příslušníků policie. Tak křehké je příměří.71)

Seznam literatury

Internetové zdroje

Key Events of the Northern Ireland Conflict. In: CAIN Web Service [online]. 1999, 2013 [cit. 2013-07-13]. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/events/index.html.

Tenth Report of the Independent Monitoring Commission. In: An Roinn Dlí Agus Cirt Agus Comhionannais: Department of Justice and Equality [online]. 2006 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.justice.ie/en/JELR/IMC10thREPORT.pdf/Files/IMC10thREPORT.pdf.

History of the Assembly. In: Northern Ireland Assembly [online]. 2013 [cit. 2013-07-10]. Dostupné z: http://www.niassembly.gov.uk/Visit-and-Learning/History-of-the-Assembly/.

Members of LA - Statistics. In: Northern Ireland Assembly [online]. 2013 [cit. 2013-07-10]. Dostupné z: http://aims.niassembly.gov.uk/mlas/statistics.aspx.

Members of LA - Executive ministers. In: Northern Ireland Assembly [online]. 2013 [cit. 2013-07-10]. Dostupné z: http://aims.niassembly.gov.uk/mlas/ministers.aspx.

Representatives. In: Sinn Féin [online]. 2013 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.sinnfein.ie/representatives.

Community Relations: USPKULST. In: Northern Ireland Life and Times Survey [online]. 1999 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/1999/Community_Relations/USPKULST.html.

All roads lead to the Gaeltacht Quarter. In: Belfast City Council: News [online]. 2006 [cit. 2013-07-13]. Dostupné z: http://www.belfastcity.gov.uk/news/news.asp?id=515.

Community Relations: USPKIRSH. In: Northern Ireland Life and Times Survey [online]. 1999 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/1999/Community_Relations/ USPKIRSH.html.

Our Games. In: Gaelic Athletic Association [online]. 2013 [cit. 2013-07-13]. Dostupné z: http://www.gaa.ie/about-the-gaa/our-games/.

Ulster Branch: About Us. In: Golf Union of Ireland [online]. 2013 [cit. 2013-07-13]. Dostupné z: http://www.gui.ie/ulster/resources/ulster-branch.

Community_Relations: NINATID. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2007 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2007/Community_Relations/NINATID.html.

Community_Relations: NINATID. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2012 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2012/Community_Relations/NINATID.html.

Community Relations: NGHSYMB. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2004 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2004/Community_Relations/NGHSYMB.html.

Political Attitudes: FLAGUJ. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2003 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2003/Political_Attitudes/FLAGUJ.html.

Political Attitudes: FLAGTRI. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2003 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2003/Political_Attitudes/FLAGTRI.html.

Political Attitudes: NIRELND2. In: NILT: Northern Ireland Life and Time[online]. 2009 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2009/Political_Attitudes/NIRELND2.html.

Belfast trouble: Police attacked for second night. In: BBC News [online]. 2013 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/uk-northern-ireland-23303727 .

Knižní zdroje

MOODY, Theodore W. a Francis X. MARTIN. Dějiny Irska. Překlad Milena Pellarová. Praha: Lidové noviny, 1996. Dějiny států. ISBN 80-710-6151-4.

GALLAGHER, Michael. Political parties in the Republic of Ireland. S.l.: Manchester u.p, 1985. ISBN 07-190-1797-1.

MAILLOT, Agnès. New Sinn Fein. New York: Routledge, 2012. ISBN 1134355017.

COOGAN, Tim Pat. The IRA. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 03-122-9416-6.

Odborné časopisy

TOOLIS, Kevin. Northern Ireland Return of the gun. New Statesman. 2009, roč. 138, č. 4950, s. 36 - 39. ISSN : 13647431. čerpáno z EBSCO databáze.

HEANEY, Liam. Ten Years on: The Journey Towards Peace in Northern Irland. Contemporary Review. 2008, roč. 290, č. 1690, s. 300 - 305. ISSN : 00107565. čerpáno z EBSCO databáze.

Zdroje obrázků

Comment is free Making peace with the past in Northern Ireland. In: The Guardian [online]. 2010 [cit. 2013-07-15]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2010/oct/11/northern-ireland-making-peace-past.

Union Jack. In: The British Monarchy: The official website [online]. 2009 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.royal.gov.uk/MonarchUK/Symbols/UnionJack.aspx.

Northern Irish Flags. In: World Flag Database [online]. 2013 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.flags.net/NOIR.htm.

An Bhratach Náisiúnta - The National Flag. In: Department of Taoiseach: Roinn an Taoisigh [online]. 2013 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.taoiseach.gov.ie/attached_files/Pdf%20files/The%20National%20Flag.pdf.

St. Patrick's Flag. In: The Doyle Clan: Clann O DubhGhaill [online]. 2012 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.doyle.com.au/st_pats_flag.htm.

Political Wall Murals in Northern Ireland. In: CAIN Web Service [online]. 2013 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/murals/index.html.

You Are Now Entering Free Derry: Northern Ireland’s Wall Murals. In: Got Ireland [online]. 2012 [cit. 2013-07-15]. Dostupné z: http://gotireland.com/wp-content/uploads/2012/05/Carrickfergus-Mural-1024x967.jpg.

Declan Canavan. Facebook [online]. 2013 [cit. 2013-07-15]. Dostupné z: https://www.facebook.com/deaglain.

Zdroje příloh

Northern Ireland Peace Agreement: The Good Friday Agreement. In: United Nations Peacemaker: Documental Retrieval [online]. 1998 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://peacemaker.un.org/uk-ireland-good-friday98.

Přílohy

2)
MOODY, Theodore W. a Francis X. MARTIN. Dějiny Irska. Překlad Milena Pellarová. Praha: Lidové noviny, 1996. Dějiny států. ISBN 80-710-6151-4.
3)
GALLAGHER, Michael. Political parties in the Republic of Ireland. S.l.: Manchester u.p, 1985. ISBN 07-190-1797-1.
4)
Této politické straně bude věnována samostatná kapitola níže.
5)
MAILLOT, Agnès. New Sinn Fein. New York: Routledge, 2012. ISBN 1134355017.
6)
COOGAN, Tim Pat. The IRA. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 03-122-9416-6. Strana 256-522 a 575-774.
9)
Obyvatel, kteří se považují za Severní Iry je o něco méně než Irů či Britů a v konfliktech většinou fungují jako třetí neutrální strana. Severní Irové také nemají vlastní milice a nezapojili se do ozbrojeného konfliktu. Více v praktické části v otázce č. 1
10)
V originále Six Counties
11)
MOODY, Theodore W. a Francis X. MARTIN. Dějiny Irska. Překlad Milena Pellarová. Praha: Lidové noviny, 1996. Dějiny států. ISBN 80-710-6151-4. Strany 27-86.
12)
MOODY, Theodore W. a Francis X. MARTIN. Dějiny Irska. Překlad Milena Pellarová. Praha: Lidové noviny, 1996. Dějiny států. ISBN 80-710-6151-4. Strany 87-104 a 130-142.
13)
MOODY, Theodore W. a Francis X. MARTIN. Dějiny Irska. Překlad Milena Pellarová. Praha: Lidové noviny, 1996. Dějiny států. ISBN 80-710-6151-4. Strany 164-199.
14)
V současné době se k irským kořenům hlásí ve světě asi desetkrát více lidí, než je obyvatel současného Irska.
15)
MOODY, Theodore W. a Francis X. MARTIN. Dějiny Irska. Překlad Milena Pellarová. Praha: Lidové noviny, 1996. Dějiny států. ISBN 80-710-6151-4. Strany 200-225.
16)
MOODY, Theodore W. a Francis X. MARTIN. Dějiny Irska. Překlad Milena Pellarová. Praha: Lidové noviny, 1996. Dějiny států. ISBN 80-710-6151-4. Strany 226-239.
17)
MOODY, Theodore W. a Francis X. MARTIN. Dějiny Irska. Překlad Milena Pellarová. Praha: Lidové noviny, 1996. Dějiny států. ISBN 80-710-6151-4. Strany 240-248.
18)
SUTTON, Malcolm. An Index of Deaths from the Conflict in Ireland. In: CAIN Web service [online]. 1999, 2013 [cit. 2013-07-13]. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/sutton/tables/Status.html
19)
MOODY, Theodore W. a Francis X. MARTIN. Dějiny Irska. Překlad Milena Pellarová. Praha: Lidové noviny, 1996. Dějiny států. ISBN 80-710-6151-4. Strany 263-270 a 279-292.
20)
Key Events of the Northern Ireland Conflict. In:CAIN Web Service [online]. 1999, 2013 [cit. 2013-07-13]. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/events/index.html.
21)
History of the Assembly. In: Northern Ireland Assembly [online]. 2013 [cit. 2013-07-10]. Dostupné z: http://www.niassembly.gov.uk/Visit-and-Learning/History-of-the-Assembly/.
22)
Members of LA - Statistics. In: Northern Ireland Assembly [online]. 2013 [cit. 2013-07-10]. Dostupné z: http://aims.niassembly.gov.uk/mlas/statistics.aspx.
23)
Members of LA - Executive ministers. In: Northern Ireland Assembly [online]. 2013 [cit. 2013-07-10]. Dostupné z: http://aims.niassembly.gov.uk/mlas/ministers.aspx.
24)
Fine Gael byla založena 8. září 1933 sjednocení několika menších stran spolu s částí odpadlíků ze Sinn Féin kvůli otázce nezúčastňování se zasedání parlamentu (irského i britského). Otázkou sporů byl také vztah k Anglo-irské dohodě, protože představitelé Sinn Fein postupně začali postupně podporovat myšlenku Irské republiky a oponovali Anglo-irské dohodě, naopak Fine Gael po svém vzniku dohodu stále podporovala.
25)
GALLAGHER, Michael. Political parties in the Republic of Ireland (pbk). S.l.: Manchester u.p, 1985. ISBN 07-190-1797-1. strany 10-68 a 93-97.
26)
MAILLOT, Agnès. New Sinn Fein. New York: Routledge, 2012. ISBN 1134355017. Strana 31 - 101.
27)
Representatives. In: Sinn Féin [online]. 2013 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.sinnfein.ie/representatives.
28)
COOGAN, Tim Pat. The IRA. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 03-122-9416-6. Strana 3-38.
29)
V originále „Irish Free State“
30)
COOGAN, Tim Pat. The IRA. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 03-122-9416-6. Strana 38-63.
31)
Guerrilová válka je forma konfliktu, kdy nedochází k rozhodujícím bitvám, ale spíše k drobným šarvátkám mezi malými skupinami nepřátel.
32)
COOGAN, Tim Pat. The IRA. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 03-122-9416-6. Strana 63-91.
33)
COOGAN, Tim Pat. The IRA. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 03-122-9416-6. Strana 113-159.
34)
COOGAN, Tim Pat. The IRA. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 03-122-9416-6. Strana 160-201.
35)
Special Air Service – britská speciální jednotka, která se proslavila za druhé světové války a v řadě dalších konfliktů
36)
COOGAN, Tim Pat. The IRA. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 03-122-9416-6. Strana 256-522 a 575-774.
37)
IRA guns: The list of weapons. In: BBC News [online]. 2005 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/northern_ireland/4284048.stm.
38)
Tenth Report of the Independent Monitoring Commission. In: An Roinn Dlí Agus Cirt Agus Comhionannais: Department of Justice and Equality [online]. 2006 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.justice.ie/en/JELR/IMC10thREPORT.pdf/Files/IMC10thREPORT.pdf.
39)
Community Relations: USPKULST. In: Northern Ireland Life and Times Survey [online]. 1999 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/1999/Community_Relations/USPKULST.html.
40)
All roads lead to the Gaeltacht Quarter. In: Belfast City Council: News [online]. 2006 [cit. 2013-07-13]. Dostupné z: http://www.belfastcity.gov.uk/news/news.asp?id=515.
41)
Community Relations: USPKIRSH. In: Northern Ireland Life and Times Survey [online]. 1999 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/1999/Community_Relations/ USPKIRSH.html.
42)
Union Jack. In: The British Monarchy: The official website [online]. 2009 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.royal.gov.uk/MonarchUK/Symbols/UnionJack.aspx
43)
Northern Irish Flags. In: World Flag Database [online]. 2013 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.flags.net/NOIR.htm
44) , 48)
An Bhratach Náisiúnta - The National Flag. In: Department of Taoiseach: Roinn an Taoisigh [online]. 2013 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.taoiseach.gov.ie/attached_files/Pdf%20files/The%20National%20Flag.pdf.
45)
St. Patrick's Flag. In: The Doyle Clan: Clann O DubhGhaill [online]. 2012 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.doyle.com.au/st_pats_flag.htm.
46)
Union Jack. In: The British Monarchy: The official website [online]. 2009 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.royal.gov.uk/MonarchUK/Symbols/UnionJack.aspx.
47)
Northern Irish Flags. In: World Flag Database [online]. 2013 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.flags.net/NOIR.htm.
49)
St. Patrick's Flag. In: The Doyle Clan: Clann O DubhGhaill [online]. 2012 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://www.doyle.com.au/st_pats_flag.htm.
50)
Political Wall Murals in Northern Ireland. In: CAIN Web Service [online]. 2013 [cit. 2013-07-11]. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/murals/index.html.
59)
Our Games. In: Gaelic Athletic Association [online]. 2013 [cit. 2013-07-13]. Dostupné z: http://www.gaa.ie/about-the-gaa/our-games/.
60)
Ulster Branch: About Us. In: Golf Union of Ireland [online]. 2013 [cit. 2013-07-13]. Dostupné z: http://www.gui.ie/ulster/resources/ulster-branch.
61)
Moduly jsou skupiny otázek.
62)
Community_Relations: NINATID. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2007 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2007/Community_Relations/NINATID.html
63)
Community_Relations: NINATID. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2012 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2012/Community_Relations/NINATID.html.
64)
Community Relations: NGHSYMB. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2004 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2004/Community_Relations/NGHSYMB.html.
65)
Political Attitudes: FLAGUJ. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2003 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2003/Political_Attitudes/FLAGUJ.html
66)
Political Attitudes: FLAGTRI. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2003 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2003/Political_Attitudes/FLAGTRI.html.
67)
Political Attitudes: NIRELND2. In: NILT: Northern Ireland Life and Time [online]. 2009 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.ark.ac.uk/nilt/2009/Political_Attitudes/NIRELND2.html.
68)
Declan Canavan. Facebook [online]. 2013 [cit. 2013-07-15]. Dostupné z: https://www.facebook.com/deaglain.
69)
Připomínající drtivé vítězství krále Viléma III. Oranžského nad katolíky v bitvě u Boyne v roce 1690
70)
Orange Order March – oslava vítězství Viléma Oranžského nad katolickém Jakubem II., což vedlo k definitivnímu připojení Irska k britské koruně.
71)
Belfast trouble: Police attacked for second night. In: BBC News [online]. 2013 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/uk-northern-ireland-23303727.
irove_ve_velke_britanii_sev._irsku.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:30) (upraveno mimo DokuWiki)