Islám - Dodržování náboženských tradic, zvyků a rituálů pro migraci

Mezinárodní migrace je v poslední době velmi aktuálním tématem. Mezi faktory podporujícími migraci bezpochyby patří nerovnoměrnost ekonomického rozvoje v různých zemích světa, politické problémy, etnické či náboženské konflikty, sociální situace, terorismus atd. V České republice není mnoho lidí, kteří vyznávají islám, proto i muslimské komunity v ČR nejsou příliš početné. Migrace ale může počet muslimů v ČR za několik let navýšit. Práce se zaměřuje na muslimskou komunitu žijící v ČR, dodržování jejich tradic, na důvody emigrace a její vliv na jejich život, na život v České republice a názory na lidi, kteří islám nevyznávají.

Výzkumná otázka

Pramenů, které by se vztahovaly přímo k otázce dodržování muslimských náboženských tradic, zvyků a rituálů po migraci je poskrovnu. Nicméně existuje literatura, která se zabývá migranty v České republice, jejich začleňováním do majoritní společnosti, překonáváním kulturních rozdílů: „Příliv migrantů ze zahraničí je v ČR podobně jako v dalších zemích EU hlavním zdrojem přírůstku počtu obyvatel. Stejně jako v ostatních zemích se i u nás musí imigranti vypořádat s adaptací a novými podmínkami v majoritní společnosti. Problémy mohou nastat v hledání práce.Imigranti jsou často znevýhodněni na pracovním trhu, bohužel často z předsudků, které pramení z nedůvěry. Největší problém je bezpochyby překonání kulturní bariéry, integrace do kulturního a sociálního života majority, ale také ochota domácího obyvatelstva tolerovat odlišné kultury ve vlastní zemi. Přístup české populace k imigrantům různých národností se výrazně liší. Mezi prvky ovlivňujícími postoj k jednotlivým národnostem patří geografická a kulturní vzdálenost, politika a ekonomický systém země původu cizince, náboženství, historie a vzájemné vztahy. Např. česká společnost daleko lépe přijímá imigranty ze západních zemí, než z východních, zvláště z bývalého sovětského bloku. Velmi důležitou roli hrají masmédia, která velmi často prezentují „problém přistěhovalců“ (na základě několika málo analýz, které nejsou vždy objektivní), v kontextu, který vyvolává spíše negativní emoce (hlavně tištěná média). Velmi často vidíme články o zvýšené kriminalitě, která souvisí s počtem cizinců.“ ¹⁾

Autorky Bittnerová a Moravcová nám přibližují problematiku začlenění do majoritní společnosti z pohledu alžírských migrantů, konkrétně Kabylů, ale nezaměřují se přímo na dodržování rituálů a tradic: „I když setkání s imigranty je pro nás velmi častou záležitostí, jejich zvyky, tradice a existence samotná jsou často jedna velká neznámá. To je i případ zaměstnanců gyrossin a pizzerii v centru Prahy. Mnozí z nich jsou Alžířané - Kabylové. Kabylové jsou berberský národ žijící v horských oblastech severovýchodního Alžírska. Jejich název je odvozen z názvu hor v severním Alžírsku. Jméno Kabylové znamená „příslušník kmene“ (z arabského gabila). Kabylové jsou zejména zemědělci a chovatelé dobytka. Na Alžírsku usilují o autonomii, zejména kulturní a jazykovou. Mezi bývalým Československem a nezávislým Alžírskem (1962) probíhaly pracovní pobyty. Do Alžírska jezdili převážně čeští inženýři a lékaři. Alžířané zde hlavně studovali. Hlavní vlna individuální imigrace se spustila až po „sametové revoluci“. Kabylové přijíždějí do České republiky s turistickým vízem, a pak zažádají o jeho prodloužení nebo žádají o azyl. Někteří se zde oženili a tak získali trvalý pobyt. Mezi hlavní důvody emigrace patří společenské poměry v Alžírsku a Kabýlii (politika, sociální nesvoboda a nejistota), terorismus (vojenský režim, nedemokratické, metody), ekonomická situace (vysoká nezaměstnanost, neperspektivní možnosti).“ ²⁾

Literatura Lukáše Lhoťana se zaměřuje na vliv islamismu v České republice a potenciální nebezpečí z tohoto jevu pramenící. Autor sám je členem organizace Ústřední muslimská nadace v České republice: „Vliv islamismu na islám v České republice je dosud nepříliš prozkoumaným tématem, jelikož muslimská komunita v ČR není tak početná jako například v Německu nebo ve Francii. Pro informaci, v ČR je přibližně 11 000 muslimů. Nápor islamismu stoupl po 11. září 2001, kdy vzrostla obava z extremismu a případných teroristických útoků. O muslimskou komunitu a islamismus začal být větší zájem. Islamismus je ideologie odvolávající se na islám jako zdroj politického a právního myšlení a návrat muslimů ke starým kořenům. První muslimská obec na našem území vznikla v roce 1934. Během komunismu byla muslimská obec oficiálně nečinná. Až po pádu komunismu vzniklo několik muslimských komunit a organizací. Například Svaz muslimských studentů a mládeže (SMSM), Islámská nadace v Praze a Islámská nadace v Brně. V současné době žije v ČR přibližně jedenáct tisíc muslimů. Mešity jsou v ČR dvě, a to v Praze a v Brně. Ale uvažuje se i o výstavbě dalších mešit. Například v Teplicích, kde je poměrně vlivná muslimská komunita. Jinak muslimům v ČR slouží modlitebny, kterých je kolem dvaceti. Aktivity muslimských organizací na našem území jsou často financovány ze zdrojů ze Saudské Arábie. V této zemi absolvovali svá studia a školení někteří duchovní, kteří při svých kázáních šíří extremistické myšlenky a pohrdají západní a židovskou kulturou. Mezi nejznámější patří Shamer Shehadeh a Lukáš Větrovec. Shamer Shehadeh je synem palestinských rodičů, ale narodil se již v Praze. Zastává silně protižidovské a extrémistické názory, které šíří během svých kázání. Dokonce tvrdí, že nemůže jako správný muslim odsoudit útoky z 11.září 2001. Lukáš Větrovec konvertoval k islámu v sedmnácti letech a potom absolvoval studijní pobyt v Saudské Arábii. Zastává protiamerické názory, je odpůrcem globalizace a také je zastáncem muslimského práva šaría. Kázání a působení těchto fundamentalistických duchovních není vůbec bezpečné pro českou společnost. Může to vést k rozšíření extremismu u nás, jelikož některé muslimské společnosti jsou ve spojení s krajně pravicovými organizacemi, a to kvůli společným protižidovským názorům. Česká státní správa tento problém zatím příliš vážně nebere. Muslimské komunity bývají také často spojovány s obchodem s drogami. Jejich účetnictví bývá často neprůhledné, jelikož některé příjmy ze zahraničí tají. Pro bezproblémové soužití muslimů s většinovou společností u nás je třeba problematiku islámu a islamismu prozkoumat, aby nedošlo k podobným problémům, jako například ve Francii nebo ve Velké Británii, kde s islamismem svádí nelehký boj. Muslimští extrémisté bojují proti západní kultuře a tvrdě zastávají své zvyky a práva. Ví, že tento boj nemohou vyhrát a jen tím prohlubují rozdíly mezi společností muslimskou a nemuslimskou a radikalizují muslimské společenství.“ ³⁾

Jedním z opakujících se důvodů vedoucích k migraci je i chování extrémistických skupin k vlastnímu etniku: „Islámští radikálové se zlobí na imperialisty, ateisty a sionisty za to, že svou momentální převahu nad světem islámu neuplatňují demonstrací vojenské síly, nýbrž především vývozem svého způsobu myšleni a života. Tento vývoz civilizace je podle muslimských radikálů zcela koncepční, programový a organizovaný z mezinárodních centrál, jež mají za úkol pokořit, oslabit a v konečné fázi rozložit islámskou společnost jako takovou. V Evropě a západním světě vidí nepřítele, který se spikl, aby ho zničil. O to více jsou rozčíleni svými spoluobčany, kteří tento způsob života přijali.“ ⁴⁾

Všechny metody sběru dat v sociologických výzkumech je možné rozdělit na dvě velké skupiny: kvalitativní a kvantitativní. V případě kvantitativních údajů jde především o číselné vyjádření veličiny, ze které lze například vytvořit tabulku nebo graf. Kvalitativní metody jsou odlišné. Zjišťujeme jimi skutečnosti, ze kterých právě tabulku ani grafy sestavit nelze. Kvalitativní výzkum jde podstatně více do hloubky nastoleného problému, než výzkum kvantitativní. Obě tyto skupiny metod mají svá nesporná pozitiva, právě tak jako omezení a dobrý výsledek přinášejí teprve tehdy, když se vhodně doplňují. ⁵⁾

Podmínky, kde výzkumník provádí kvalitativní výzkum, bývají značně odlišné a pro získání upotřebitelných výsledků je nutné jednotlivé metody a techniky různými způsoby kombinovat a rozšiřovat, aby bylo dosaženo konečného cíle - zodpovězení výzkumné otázky, vysvětlení a vytvoření zákonitostí určitých dějů, či vztahů. Kvantitativní (zejména statistické) údaje mají omezenou vypovídající hodnotu a danou problematiku popisují často neúplně, případně jen v hrubých obrysech. Kvantitavní metody doplněné o metody kvalitativní - zúčastněné pozorování společně s přímými výpověďmi osob, kterých se statistické údaje bezprostředně dotýkají, mohou vést ke komplexnímu pohledu na zkoumaný problém. ⁶⁾

V práci byly použity převážně kvalitativní postupy. Kvantitativní údaje jsou zastoupeny minimálně. Z kvalitativních metod bylo použito hlavně dotazování (standardizované/nestandardizované).

První rozhovory byly vysoce nestandardizované. Zmínilo se téma a dotazovanému byl nechán prostor volně hovořit. Sám tak určoval, jakým směrem se rozhovor vydá, zároveň ukázal hranice, kam až je ochoten odpovídat. Pro druhé rozhovory bylo zvoleno polostandardizované dotazování, kdy tazatel pokládal předem připravené dotazy, které byly v průběhu rozhovoru obohacovány o další otázky.

Skrze osobní známost člena týmu Milana Mayera byla kontaktována Hana A. Původem Češka, která imigrovala do Alžíru poté, co se provdala za Alžířana. V 90. letech minulého století imigrovali společně s manželem a rodinnou zpět do ČR, kvůli obavám o bezpečí rodiny. Projevila velikou ochotu odpovídat a významně pomohla k naplnění cílů práce. Dalším dotazovaným byl palestinský majitel večerky na Praze 6. Tomáš Brychta a Milan Mayer s dotazovaným vedli 2 rozhovory. Majitel večerky byl ochotný spolupracovat a odpovídat na dotazy. Třetím dotazovaným byl pan Y, který nechtěl, aby jeho identita byla zmiňována v této práci. Na kladené otázky odpovídal, avšak daleko opatrněji než předchozí respondenti. Původem z Maroka, nyní žijící v České republice. Ostatní nalezené či doporučené kontakty projevily ochotu nulovou. Arabští majitelé pizzerií či gyrossin odmítali pokusy o rozhovory. Argumentovali předchozými špatnými zkušenostmi a strachem o svoji obchodní pověst.

Teoretická část práce se zabývá základy islámu, pěti pilíři islámu, lidskými právy v islámu, dále popisuje migraci a její typy. Seznamuje čtenáře se základními fakty, které jsou nutné k pochopení části praktické.

Islám je druhým nejpočetnějším světovým náboženstvím (hned za křesťanstvím). Islám je státním náboženstvím ve všech arabských zemích kromě Libanonu, dále je státním náboženstvím v Bangladéši, Indonésii, Íránu a Pákistánu. Je to monoteistické náboženství, které věroučně navazuje na judaismus a křesťanství. Podobnost s judaismem a křesťanstvím je v tom, že i islám patří mezi „náboženství knihy“. Islám se po smrti svého zakladatele začal štěpit na nejrůznější směry a sekty, ale přes mnohé odlišnosti spojuje všechny pět společných a základních pilířů islámu. ⁷⁾

• Vyznání víry (Není jiného boha kromě Boha - Alláha - a Mohamed je jeho prorokem) - šaháda

• Modlitba (5x denně) - namáz, příp. salát (je třeba být umytý- rituální očista, mít čistý oděv, být na čistém místě a být otočen směrem k Mekce)

• Almužna chudým - zakát

• Půst v měsíci Ramadán - sawm

• Pouť do Mekky - hadždž ⁸⁾

Tyto pilíře spojují muslimy po celém světě. Podobnou funkci plní i lidská práva v islámu, která jsou taktéž neměnná.

V pojetí islámu jsou tato pravidla propůjčená od samotného Stvořitele, a tedy jsou neměnná. Lidská práva, která islám zaručuje, zůstala stejná po čtrnáct století, zatímco lidská práva, která uznává západní svět, se v průběhu času měnila a do dnešní podoby byla upravena teprve před necelým stoletím. ⁹⁾

1. Bezpečnost života a majetku
2. Ochrana cti
3. Posvátnost a bezpečnost soukromého života
4. Bezpečnost osobní svobody
5. Právo protestovat proti tyranii
6. Svoboda vyjadřování
7. Svoboda sdružování
8. Svoboda svědomí a přesvědčení
9. Ochrana náboženského cítění
10. Ochrana před svévolným uvězněním
11. Právo na základní životní potřeby
12. Rovnost před právem
13. Vládci podléhají zákonu
14. Právo vyvarovat se hříchu
15. Právo zúčastnit se na státních záležitostech

Nedodržování či porušování těchto práv v arabských zemích je jedním z častých důvodů pro migraci obyvatelstva.

Migrace je chápána jako změna trvalého pobytu. Z tohoto hlediska můžeme migraci dělit na vnitřní a mezinárodní. Vnitřní migrace je definována jako změna trvalého pobytu za hranice určité administrativní jednotky, zpravidla obce. Mezinárodní migrace je definována jako změna obvyklého pobytu za hranice státu, OSN stanovuje limitní hranici jednoho roku pobytu za hranicemi daného státu. Zatímco vnitřní migrace je z hlediska statistiky podchycena v Hlášení o stěhování, je sledování mezinárodní migrace značně problematické.

Mezinárodní migrace má důležité politické, ekonomické, sociální, demografické, psychologické a kulturní dopady jak na emigrační, tak i na tranzitní a zejména imigrační země. Obecně jsou migrační trendy ve světě charakterizovány dvěma základními směry migračních pohybů: Jih-Sever a Východ-Západ.

Jednotlivé trendy světové mezinárodní migrace jsou ovlivňovány specifickými vlivy, které jsou obecně označovány jako „push“ a „pull“ faktory. Na jejich základě lze dělit mezinárodní migraci do dvou hlavních proudů: na migraci politickou a ekonomickou. Ekonomická nestabilita, změna životních standardů, rychlý demografický růst, válečné, náboženské a národnostní střety, zhoršování kvality životního prostředí jsou označovány jako „push“ faktory. Naopak „pull“ faktory přitahují migranty především do západních zemí. Jsou to např. politická stabilita, ekonomická prosperita, vysoká kvalita života, svoboda a možnost seberealizace. ¹⁰⁾

Existují tři hlavní modely pro integraci migrantů. Minoritní kultura obohatí majoritní většinu, která částečně přijme nové zvyky a tradice. Tento jev „multikulturalismus“ je sledovatelný ve státech Kanada, Austrálie a Nizozemí. Druhý směr potlačuje tradice a zvyky migrantů a nutí je se přizpůsobit, stav známý jako „asimilace“. Typické pro Francii. Třetí model vystupuje pod názvem „diferencovaná inkorporace“. Krajní verze tohoto modelu zahrnuje etnické čistky či vyhnání etnických menšin. Umírněnější varianta diferencovaného modelu je v praxi běžnější, zabraňuje omezování etnických minorit ve většinové společnosti. Oba stavy můžeme vidět s Tureckými migranty v Německu. Práce se pokouší aplikovat tyto tři modely i na náboženské tradice, rituály a zvyky muslimů po migraci do České republiky.

Pro naplnění výzkumné otázky: Jak migrace ovlivní dodržování náboženských tradic, zvyků a rituálů? bylo nutné vytvořit základní mustr otázek pro dotazované. Mezi vedlejší otázky jako např: jak dlouho již respondent žije v ČR, jeho všeobecná spokojenost v ČR, jeho náplň práce a pracovní pozice, byly vklíněny tři základní otázky pro výzkum.

• Jak byl nábožensky aktivní v zemi ze které emigroval
• Důvody migrace do ČR
• Jak je nábožensky aktivní zde v ČR

Vedlejší otázky měly jasný účel rozhovořit dotazovaného. Principem vklínění základních otázek do vedlejších se předešlo „vystrašení“ dotazovaného, kdy by dále mohl přestat odpovídat na nejdůležitější otázky pro výzkum. Tři základní otázky nebyly pokládány přesně v této formulaci, jejich význam ale přes různé interpretace zůstal zachován. Jednoduchým srovnáním se zjistil rozdíl mezi tradicemi, zvyky a rituály před migrací a po ní.

Výpovědi na dotaz: dodržování muslimských tradic před imigrací do České republiky

Hana A.: „S Islámem jsem přišla do kontaktu díky svému manželovi. Byl muslim, ale velmi tolerantní. Celá rodina v Alžíru mě přijala velice rychle a téměř bez problému. Předčítal mi příběhy, bylo to jako z pohádky 1000 a jedné noci. Pochopitelně jsem se o to začala zajímat sama. Pět pilířu dodržoval manžel. Denně se pravidelně modlil, navštěvoval pravidelně mešitu, ve svých 22 byl i na pouti do Mekky. Oba jsme dodržovali ramadán, půst. Je to vlastně jediné, co jsem praktikovala. Manžel byl velmi sečtělý a inteligentní. V naší rodině jsme měli vlastně dvoje svátky, jak muslimské tak křesťanské.“

Pan X.: „Islámské tradice jsem dodržoval všechny. Pravidelně jsem se modlil, navštěvoval mešitu a zachovával všechny povinnosti muslima.“

Pan Y.: „Tradice jsem dodržoval všechny, na základě pěti pilířů. Modlil jsem se výhradně v mešitách, absolvoval jsem cestu do Mekky. Celá má rodina dodržuje zásady, které jsou stanoveny v Koránu.“

Výpovědi na dotaz: důvod emigrace

Výpovědi respondentů jsou převzaty z literárních pramenů.

Hamid tvrdí: „Hroznej politickej systém, nezaměstnanost, terorismus. U moci je pár lidí, kteří vládnou a ostatní Alžířané trpí… V Alžírsku není naděje, všichni mladí kluci chtějí odjet, jsou deprimovaný. Alžírská společnost je nemocná.“ ¹¹⁾

Rabah: „No terorismus u nás tak moc není, moc ne. Je to nezaměstnanost… Nejistota, politický systém. U nás není jistota. Není jistota. Je to taková úzkost. Pořád je nějakej neklid, … je to spousta věcí, který se projevují, spousta faktorů.“ ¹²⁾

Mokran: „tam v Alžírsku se budeš cítit svázaná, stresovaná. Z jedné strany je to tlak systému, z druhé strany tlak společnosti. Je tam spoustu zákazů, spoustu zákazů… Nebudeš se tam cítit svobodně. To je ono. Takže řešení je odjet. Chtěl jsem opustit Alžírsko kvůli svobodě. Chci se cítit svobodně.“ ¹³⁾

Rabah tvrdí: „Arab vzbuzuje nedůvěru. Existují i Alžířani, kteří tady prodávají drogy, například v Jindřišský… Snažím se vyhnout tomu, abych tudy šel.“ ¹⁴⁾

Respondenti se shodují s neperspektivní situací v Alžíru a strachu z nestabilní sociální situace.

Stále je pro ně velmi důležitá jejich osobní identita, většina je na svůj původ hrdá a chce ho předat dětem. Zároveň jsou si vědomi, že je společnost u nás zcela nepřijímá a chová k nim nedůvěru. Proto někteří svůj původ zapírají, jsou si vědomi negativního stereotypu Alžířana, chtějí si ulehčit životní situaci. Lidé, kteří sem přijedou z Alžírska, plánují emigraci jako konečný stav a už se nechtějí vrátit. Mezi emigranty funguje solidarita tzv. „řetězová imigrace“. Do České republiky přijíždějí příbuzní a přátelé. ¹⁵⁾

Často dochází ke stereotypizaci araba, který je velmi silně fixován na islám a tradice. Je tu velká fixace na vesnickou komunitu. Jejich myšlení je ovlivněno islámem a kódem cti. Přesto na ně velmi působí vliv „západní“ civilizace. Důležitým faktorem je i to, že islám je většinou spojován s araboislamismem.¹⁶⁾

Hana A.: „My jsme emigrovali zpět do ČR v devadesátých letech. Nejdřívě jsme šli do Francie - v Paříži jsme byli šest let. Potom jsme se už napořád vrátili do ČR. Hlavním důvodem byla bezpečnost. V Alžíru se v té době situace začala komplikovat… Strach o rodinu, manžela, zaměstnání, naše situace byla ještě stížená tím, že jsme byli smíšené manželství. Lidé začali bláznit. Bylo to špatné.“

Hlavním důvodem migrace Hany A. byl strach o bezpečnost svou a své rodiny.

Pan X.: „Mým důvodem pro opuštění Palestiny byla šance studovat v zahraničí.“

U pana X. zjišťujeme, že využil možnost studia mimo svou rodnou zem, netlačily ho žádné vnější negativní vlivy.

Pan Y.: „Hlavním důvodem odjezdu z Maroka byla politická situace a lepší pracovní vyhlídky v Evropě a zde v ČR. Nejdříve jsem byl ve Francii, ale byl mi neustále vnucován můj původ a nemohl jsem najít stálou práci. Dál jsem odcestoval do ČR, kde jsem se oženil, a tím jsem získal občanství.“

Výpověď na dotaz: dodržování muslimských tradic po imigraci do České republiky

Hana A.: „Když jsme se vrátili do ČR, tak jsme nevyhledávali nějaký kontakt s místními muslimy. Nechodili jsme do mešity ani jinam, kde by se muslimové shromažďovali. Stále jsme dodržovali ramadán a manžel se modlil, ale bylo to takové vlažnější. Hodně záleží na tom, jak moc je člověk zapálený.“

Pan X.: „Dnes již v dodržování nejsem tak striktní. Modlím se jen občas, mešity či modlitebny navštěvuji pouze párkrát do roka. Nevyhledávám společnost ostatních muslimů zde v ČR.“

Pan Y.: „Stále dodržuji všechny tradice a zvyky, navštěvuji modlitebny i mešitu v Praze. Změnou země se pro mě nic nezměnilo. Jsem stále pravověrný muslim a chci, aby moje rodina byla stejného vyznání.“

Z odpovědi Hany A. a ostatních respondentů vidíme, že použít migrační modely populace na otázku dodržování náboženských tradic, zvyků a rituálů po migraci je neproveditelné.

Na otázku důvody emigrace byly nejčastější odpovědi ve stylu špatný politický systém, nezaměstnanost, celková nejistota, malá svoboda, obavy z terorismu, strach o bezpečnost rodiny-sebe, pocit svázanosti zákony a nařízeními. Ojediněle se objevila lepší pracovní příležitost.

Z rozhovru s Hanou A. vyplývá, že nejdůležitější při dodržování náboženských tradic a zvyků je podle ní samotný vztah člověka k bohu. Záleží na každém jedinci, jak se rozhodne být aktivní vůči svému náboženství. Ona sama praktikuje pouze půst v měsíci Ramadán. Nicméně uvádí, že náboženské svátky udržují i zde v ČR. Někdy je prý posune, aby nezasahovaly do běžného života zde v ČR, ale snaží se o jejich dodržení v původní formě. Nenavštěvuje mešity ani modlitebny, neodevzdává almužnu pro chudé ze svého majetku a nehodlá se vydat na cestu do Mekky. Říká, že její náboženský život se vlastně nijak nezměnil od náboženského života v Alžíru. Její vztah s bohem je pro ní naplněný.

Z rozhovoru s palestinským majitelem obchodu se smíšeným zbožím vyplynulo, že je umírněný a tolerantní muslim, který se asimiloval do české společnosti a nemá problém s lidmi, kteří islám nevyznávají. Sám přiznal, že migrace měla velký vliv na jeho dodržování muslimských tradic. Po opuštění Palestiny, kde byly silné rodinné vazby na islám, se jeho vztah k náboženství rapidně změnil.

U posledního respondenta lze vidět velkou závislost na dodržování tradic, zvyků a rituálů. Migrace tento stav nezměnila. Stále lpí na své rodné zemi, rodných zvycích a vyžaduje jejich plnění i na své stávající rodině, která byla nucena přijmout a praktikovat islám. Z rozhovorů vyplývají jeho radikální názory na úlohu ženy ve společnosti.

Rozhovory ukázaly, že pokud je víra a přesvědčení jednotlivce silné, migrace nezpůsobí žádné změny. Naopak za situace, kdy je víra vynucená a jedinec k ní nedospěl sám, migrace způsobí pozvolné vyprchávání.

Práce ukázala, že změny náboženských zvyků, tradic a rituálů jsou individuální záležitostí. Nelze použít všeobecné modely pro integraci migrantů do společnosti. Rodinné vazby mají pozitivní i negativní projevy. Pozitivní projevy jsou spojené s Hanou A., která byla zaujata rodinnou situací a sama se začala o islám zajímat. Silná vazba na islám u rodiny pana X. se kvůli opuštění domoviny změnila. Bez tlaku rodiny jeho víra v Boha upadá. Nejdůležitější faktor je vlastní náboženské cítění a vztah jednotlivce k bohu. Naopak pan Y i přes ztrátu vazby s domovem kvůli emigraci stále zůstává silně věřící, dodržuje naprostou většinu muslimských tradic, rituálů a zvyků.

• Bittnerová, D., & Moravcová, M. (2006). Etnické komunity v české společnosti, Praha: ERMAT Praha, s.r.o.

• Hýsek, Robert. Lidská práva v Islámu, 1. vydání. Praha : Islámská nadace v Praze, 2006. ISBN 80-903196-2-9.

• KOKAISL, Petr. Základy antropologie, Česká zemědělská univerzita v Praze. Provozně ekonomická fakulta. 2008. 182 stran. ISBN 978-80-213-1722-2

• KOKAISL, Petr. Geografie náboženství, Česká zemědělská univerzita v Praze. Provozně ekonomická fakulta. 2009. 185 stran. ISBN 978-80-213-1935-6

• Leontieva, Y. (březen-duben 2003). Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. ČASOPIS NAŠE SPOLEČNOST.

• Lhoťan, Lukáš. 2011. Islám a islamisté v České republice, 2. vydání. Pstruž : Lhoťan, Lukáš, 2011. str. 116. ISBN 978-80-904-9321-6

• Mendel, Miloš. 1994. Ohrožuje islám Evropu? [editor] Mendel Miloš. Nový Orient. Duben 1994, Sv. I, 1, stránky 113-118. Databáze ANL, dostupná ze stránek Národní knihovny v Praze.

• Demografie. Migrace. [Online] [Citace: 1. 5. 2012.] Dostupné z: http://www.demografie.info/?cz_migrace. ISSN: 1801-2914.



Počet shlédnutí: 41