Kulturní zvyklosti bulharské komunity v ČR [Hospodářská a kulturní studia (HKS)]

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Kulturní zvyklosti bulharské komunity v ČR ======
Mašek Pavel, Ivanenko Oxana, Justová Tereza, Trojanová Michaela, Pešánová Kateřina

Komunikace mezi kulturami, 2014

====== 1 Úvod ======

Znát kulturní zvyklosti země, o kterou se zajímáme, ať z ekonomického, historického nebo kulturního pohledu, bychom měli brát v dnešní době již jako samozřejmost. Znalosti, byť jen teoretické, mohou usnadnit pochopení chování a jednání lidí, pro které jsou jejich zvyklosti přirozeností. A právě kulturními odlišnostmi se předkládaná seminární práce zabývá, respektive sleduje kulturní rozdíly Bulharů v Bulharsku a v České republice.

Pojednává, kde se Bulhaři na území ČR usazují, jakou práci nejčastěji vykonávají, jaké mají rodinné vztahy, náboženské vyznání, jaké svátky slaví a mnoho dalších informací týkajících se bulharské komunity v České republice. V praktické části práce jsou zjišťovány dané skutečnosti pomocí kvalitativního výzkumu. Je zjišťováno, z jakých důvodů se Bulhaři rozhodli emigrovat do České republiky, jsou-li se životem zde spokojeni, jaké svátky zde dodržují, zdali vaří česká nebo bulharská jídla a jaké největší překážky shledávají na životě v České republice. 

I když dle ČSÚ bulharská komunita v České republice patří k těm méně početným, přesto v prvním pololetí roku 2013 bylo saldo migrace Bulharů do ČR 0,4 tisíce, což staví Bulhary na třetí příčku v počtu migrací do ČR (po Slovácích a Němcích) ((//Česko vymírá, potvrzují nová čísla. Je nás o 3,3 tisíce méně//. //Eurozprávy.cz// [online]. 2013, [cit. 2014-02-01]. Dostupné z http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/77154-cesko-vymira-potvrzuji-nova-cisla-je-nas-o-3-3-tisice-mene/ )). Podle neoficiálních dat je navíc relativní počet Bulharů ilegálně pracujících v ČR vyšší, než u více známé ruské či ukrajinské komunity. Vyplývá tak především z rozhovorů s jednotlivci bulharské komunity. 

Práce je užitečná těm, kteří se snaží pochopit zvyklosti jiných národů a být jim případnou oporou při jejich integraci do české, nebo jiné, společnosti.

====== 2 Cíl práce ======

Cíl práce je rozdělen do následujících dílčích cílů. Prvním je na základě dostupných zdrojů charakterizovat kulturní zvyklosti Bulharů z historického hlediska a v současnosti. Druhým dílčím cílem je pomocí vlastního kvalitativního výzkumu pomocí polostandardizovaných rozhovorů identifikovat kulturní zvyklosti bulharské komunity žijící na území Hlavního města Prahy.

**Hlavní výzkumná otázka:** 


  * Jaké jsou kulturní zvyklosti bulharské komunity žijící v České republice?


**podotázky:**

  * Proč si Bulhaři vybrali za cílovou destinaci právě ČR?

  * Které tradice Bulhaři v ČR dodržují?

  * Na jaké překážky Bulhaři v ČR narážejí při dodržování svých národních zvyklostí?

  * Zajímají Bulhary české tradice?

  * Slaví Bulhaři své národní svátky v ČR?

  * Setkávají se Bulhaři v ČR s jakýmikoliv projevy intolerance?

  * Která bulharská a česká jídla vaří, jedí, znají Bulhaři v ČR?

  * Kde jsou doma?
====== 3 Metodika a adekvace metod ======

===== 3.1. Metodika =====


Práce je rozdělena do několika částí, a to na literární rešerši, teoretickou část a praktickou část. Základním zdrojem informací pro zpracování literární rešerše a teoretické části předkládané práce je odborná literatura zabývající se Bulharskem a bulharskou komunitou v ČR, odborné články a publikace na specializovaných internetových serverech.

Praktická část je zaměřena na kvalitativní výzkum, který je prováděn osobně vedenými polostandardizovanými rozhovory s Bulhary žijícími v České republice na území Hlavního města Prahy s cílem zjistit, jaké zvyklosti, tradice své i české kultury dodržují, které ne a proč.

V závěru práce jsou shrnuty nejdůležitější poznatky z teoretické i praktické části práce a dochází k částečnému porovnání zjištěných primárních dat s daty sekundárními.

===== 3.2 Adekvace metod =====

Teoretická část práce je založena převážně na studiu odborné literatury a vhodných internetových zdrojů. Výhodou je, že o Bulharsku a Bulharech samotných je informací veliké množství. Nevýhodou však je, že o samotné integraci členů tohoto národa do jakéhokoliv státu, konkrétně do České republiky, je zdrojů velmi málo. Nevýhodou může být také fakt, že většina dostupných zdrojů je i více než 5 - 10 let stará a tak informace nemusí být aktuální, nemusí odpovídat realitě. 

Analytická část je založena na metodě osobního rozhovoru, tedy na ústní formě. Výhodou rozhovoru je možnost upřesnění otázek, pokládání doplňujících otázek, lepší vysvětlení podstaty otázky, pokud respondent původní otázku nepochopí, okamžitá zpětná vazba. Nevýhodou může být korigování rozhovoru, respektive ztráta koncentrace moderátora (tazatele) a odklon od hlavního cíle zjišťování informací a tak vyšší časová náročnost na vlastní výzkum.

Členové bulharské komunity byli vybráni k výzkumu dle subjektivního hlediska o reprezentativnosti vzorku, ochoty respondentů se výzkumu zúčastnit, dle jejich časových možností a ochoty odpovídat. V neposlední řadě hrálo roli nákladové hledisko, respektive finanční možnosti tazatelů (výzkumníků). Rozhovory budou prováděny s 7 Bulhary, žijícími v Praze. A na základě jejich odpovědí bude zpracována praktická část této práce.

====== 4 Literární rešerše ======

Problematice kulturních zvyklostí cizinců v České republice je nutné se věnovat. Toto téma je vnímáno jako více aktuální hlavně od doby, kdy se v Evropské unii uvolnil pohyb osob a dochází k četnější migraci obyvatel. Analýz a dalších prací, které jsou věnovány tématu integrace, je celá řada, ale pro vypracování naší práce jsou důležité ty, které jsou zaměřeny na bulharskou komunitu. Po vstupu do EU došlo k negativnímu vývoji v bulharské politice, zhoršující se problém korupce, destabilizaci dříve souvislých normativních rámců, a zrušení procesů budování státu. ((//Post-Accession Hooliganism Democratic Governance in Bulgaria and Romania after 2007// [online]. 2013-. [cit. 2013-12-27]. Dostupné z http://eep.sagepub.com/content/27/1/26>))

Důležitým zdrojem informací pro tuto práci byla odborná literatura, mimo jiné Vladimira Penčeva, předního odborníka na problematiku Bulharů v České republice i Čechů v Bulharsku. Přínosný je například text Sociálně psychologické pohnutky k emigraci v období přechodu (40. a 90. léta 20. století) aneb O „českých“ Bulharech zabývající se zejména důvody, které přiměly migranty k opuštění rodné země, nebo Já a on: obraz druhého u „českých“ Bulharů a „bulharských“ Čechů zaměřující se na tvorbu etnostereotypů. ((PENČEV, V. Sociálně psychologické pohnutky k emigraci v období přechodu (40.a 90.léta 20.století) aneb O „českých“ Bulharech . In //Etnické komunity v kulturním kontextu//. Praha: Ermat, 2008. str. 5))


Dále lze zmínit publikaci Úspěšné a neúspěšné strategie integrace cizinců. Robert Vindiš ve svém článku Imigranti z Bulharska v České republice charakterizuje základní aspekty integrace této skupiny, jako jsou obživné aktivity, bydlení či česko-bulharské vztahy. Závěrem vyplynulo, “že cizinci budou zřejmě ještě dlouho limitováni tím, že se do české společnosti nelze integrovat tak, že cizinec společnost obohatí svou odlišností, ale především tak, že cizinec společnost přesvědčí, že se od ní příliš neliší.” ((VINDIŠ, R.// Imigranti z Bulharska//. In Uherek, Zdeněk, Hošková, Simona str. 92)) 

Práce Rumyany Georgievy s názvem Bulhaři v Čechách pojednává o výzkumu kulturních charakteristik, imigračních procesů a společenských integrací v dnešní době. Práce byla dobrým průvodcem při zpracování teoretické části a částečně i části praktické. V knize od Georgievy nenajdeme „obrázky ze života Bulharů v Čechách“, ale jedná se spíše o prvotřídní vědecké dílo o naší “společné” zemi ((GEORGIEVA, R. //Bulhaři v Čechách: kulturní charakteristiky, imigrační proces a společenská integrace v současné době//. 1. vyd. Praha: FHS UK, 2011. 177 s. ISBN 978-80-87398-16-6.  str. 14)).
Velmi dobře zpracovaná a nápomocná práce při studiu bulharských zvyklostí (i když se netýká přímo integrace Bulharů v ČR) je Bakalářská diplomová práce od Dariji Roso z filosofické fakulty Masarykovy univerzity “Vánoční české, chorvatské a bulharské etnokulturní tradice". Autorka píše velmi čtivou formou a faktická data v práci lze považovat za aktuální, jelikož práce byla napsána v roce 2010. ((ROSOVÁ, D. //Vánoční české, chorvatské a bulharské etnokulturní tradice//. 2010. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě  na Masarykově univerzitě Ústavu slavistiky. Vedoucí práce PhDr. Helena Bočková. str. 28))

Z práce nazvané Imigranti z Bulharska v ČR, je vidět, že Otčenášek se zaměřil již dříve před námi na otázku kulturních zvyklostí tohoto národa a přikládá rovněž vyjádření, že "v Praze funguje bulharské kulturní středisko, takže Bulhaři žijící v České republice i studenti bulharistiky a obecně zájemci o bulharskou kulturu mají mnoho příležitostí, jak poznat Bulharsko více." Avšak dále ve své práci zmiňuje, že většina styků mezi Bulhary v ČR je bez většího kulturního obsahu, neboť nejsou příliš intenzivní. ((OTČENÁŠEK, Jaroslav. //Imigranti z Bulharska v ČR (po roce 1990)// [online]. Praha, 2003 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/Bulhari.pdf))


====== 5 Teoretická část ======


Pro lepší pochopení důvodů usídlení Bulharů v České republice, je nutné se zmínit o historických předpokladech, které vedly k této situaci a o základních geografických údajích týkajících se bulharské společnosti a republiky. Dále je vhodné vysvětlit důležité pojmy úzce spojené s tématem práce, jako jsou integrace, xenofobie a blíže charakterizovat bulharskou kulturu, osídlení, zaměstnání Bulharů, náboženství, bulharskou rodinu a kuchyni. Zpracování těchto dílčích témat pomůže v praktické části správně uchopit zkoumané cílové otázky a prostudování těchto oblastí může být pomocníkem při pochopení názorů členů bulharské komunity v České republice, se kterými budou polostandardizované rozhovory uskutečněny.

===== 5.1 Bulharsko =====

Migrační pohyb Bulharů do České republiky vzrostl po roce 1989 a způsobil v tehdejším Československu demografické proměny, vyvstaly nové problémy, např. nedostatek pracovních míst nebo stárnoucí obyvatelstvo. Pro spoustu bulharských imigrantů se po rozdělení Československa stala Česká republika přitažlivým centrem, protože těsně po otevření hranic nebyl vízový systém stanoven a dále proto, že Československo bylo bráno jako tranzitní země dále na Západ. Česká vláda musela uskutečnit legislativní kroky v řízení migrace. Od roku 2000 se Bulhaři začali v Čechách trvale usazovat. 

Mezníkem se stal zákon č. 326/1999 Sb., kterým byla právně stanovena možnost požádat o trvalý pobyt poté, co se cizinec nepřetržitě vyskytoval na území ČR po dobu 10 let. ((GEORGIEVA, R. //Bulhaři v Čechách: kulturní charakteristiky, imigrační proces a společenská integrace v současné době//. 1. vyd. Praha: FHS UK, 2011. 177 s. ISBN 978-80-87398-16-6.  str. 19)) 

Se vstupem do EU se usnadnil volný pohyb pro bulharské občany nejen na území České republiky, ale po celém území EU.


==== 5.1.1 Osídlení ====
 
Bulhaři po roce 1990 tedy zůstávají především ve velkých městech. V Praze si oblíbili Prahu 4 a Prahu 8. Nově přicházející imigranti často vyhledávají lokality s Bulhary, kvůli prostředí, praxi a finanční výpomoci. Část příchozích před rokem 1990 si nechali přidělit české občanství, někteří si své občanství ponechali, kvůli hrdosti nebo z důvodu, že v době před vstupem Bulharska do EU pro ně bylo snažší cestovat domu.

===== 5.2. Bulhaři =====


Bulhaři jsou jihoslovanský národ, který žije nejvíce v Bulharsku, ale současně i v ostatních evropských zemích. Jejich národním jazykem je bulharština a písmo cyrilice. Náboženství je u většiny Bulharů pravoslavné. Tato země sousedí na severu s Rumunskem, na západě se Srbskem a s Makedonií, na jihu s Řeckem a na jihovýchodě s Tureckem. Byla významným přístavním centrem, proto je bulharská kultura dodnes velmi ovlivněna nejen pravoslavným náboženstvím, ale i křesťanstvím a islámem, které se do země šířilo ze sousedních zemí. 

==== 5.2.1 Bulharská rodina ====
Tradiční Bulharská rodina je patriárchálního typu ve stylu velkorodiny. Tuto tradici je možné stále vidět na vesnicích, ovšem vlivem industrializace se původní zvyky rozpadají a časem ustupují do pozadí. I přesto lze říci, že vazby v průměrné bulharské rodině jsou daleko pevnější, než v rodině české. Ve smíšených česko - bulharských rodinách dochází ke konfliktům ve smyslu chápání pozic. Manžel - Bulhar očekává od své partnerky submisivnější chování. Toto Češka nechce leckdy akceptovat. V bulharské rodině je bulharština rodným jazykem dětí a migranti se ji snaží udržovat. Ve smíšených rodinách se používá jak čeština tak bulhařština. Horší je to ale s písmem - cyrilicí, kdy většina potomků cyrilici moc neovládá. Písmo se už tolik neudržuje jako jazyk. 
 
==== 5.2.2 Náboženství ====

Bulharský národ je aktivně pravoslavný. Někteří bulharští imigranti se k pravoslavnému vyznání stále hlásí, např. nechávají pokřtít děti. Problémem byl dříve menší počet kostelů a kněží u nás, a nejspíš i proto přestali Bulhaři dodržovat obřady. Cesty se rozdělily na katolické vyznání a menší skupina se přidala k evangelickým církvím. Imigranti po roce 1990 jsou převážně ateistického vyznání.


==== 5.2.3 Kultura ====


V Praze existuje Bulharské imigrační středisko, kde mají zájemci nebo studenti bulharistiky možnost nahlédnout do bulharské kultury. Dále je otevřen Bulharský kulturně - osvětový klub na Vinohradech, který najdeme v Bulharském domě. Bulharský klub je navštěvován českými Bulhary i Bulhary na kratším pobytu. Pořádají se zde kulturní akce jako oslavy státních svátků, Nového roku atd. Akce pořádá i Bulharská ambasáda. Lze říci, že kontakty mezi Bulhary žijícími v ČR jsou spíše osobního charakteru a nejsou příliš intenzivní.

__**Bulharské zvyky a tradice**__
 
Krutá historie, kdy si Bulharsko podmanila Osmanská říše je nyní už dávno pryč. Avšak právě turecké nájezdy zanechaly v zemi islamistické prvky, díky kterým dnes oplývá Bulharsko bohatou a výraznou kulturou. Během roku se koná mnoho velmi oblíbených lidových festivalů, které se honosí bohatě zdobenými, barevnými kroji ve slovanském stylu a folklorními tanci. Často je lidový tanec doplněn o zpěv tančících. Typický příklad bulharské kultury můžeme vidět u souhlasného gesta, kdy se oproti naší kultuře používá opačná mimika – vrtí se hlavou, což by v ČR znamenalo ne.
 
__**Svátky**__
 
Velká část Bulharů  vyznává pravoslavné náboženství, takže poctivě dodržují křesťanské svátky. Vánoce slaví 24. a 25. prosince, zdobí stromeček, drží se půst a dárky naděluje Děda Koleda. Na rozdíl od ČR nepoužívají k výzdobě jmelí. Tradičním bulharským vánočním jídlem o Štědrém večeru a na Boží hod vánoční jsou čočka, fazole, rýže, vepřové maso, zelí, ale především sărmi (pokrm z mletého masa smíchaného s rýží většinou zabalený do listu zelí nebo listu vinné révy).
 
Velikonoce trvají několik dní. Před Velikonocemi se lidé obdarovávají martěničkami – pletenými ozdobami přinášející štěstí. Na Zelený čtvrtek se obarvují vajíčka, na Velký pátek si lidé pořizují nové nádobí, pečou se mazance – kozunaky a obarvená vajíčka se zahrabávají do země, aby přinesla úrodu.

__**Společné soužití**__
 
Bulhaři dávají všeobecně přednost úzkému okruhu přátel a osobnímu kontaktu před hromadným setkáním s krajany. Spřízněnost slovanských národů nebrání bulharské komunitě v ČR v dodržování vlastních tradic. Tradiční pojetí je dokonce častěji větší, než u českých krajanů.



==== 5.2.4 Kuchyně ====

Kuchyně je součástí každé kultury. Rozdíly ve stravování a kuchyni jsou dány řadou faktorů. Mezi nejdůležitější patří cena surovin a klimatické podmínky. Vliv mají také zvyky a tradice.

__**Bulharská kuchyně**__

Bulharská kuchyně je kombinací tureckých, balkánských, řeckých, středoevropských a východoevropských vlivů. Dá se říci, že bulharská kuchyně má tři základní složky, které používá na přípravu pokrmů již od nepaměti. Mezi tyto složky se řadí sýr, jogurt a čubrica.

__Sýr__

Jedná se o slaný sýr, který je specifický svým složením. Vyrábí se z ovčího nebo kravského mléka a u nás je znám pod názvem balkánský sýr nebo sýr feta. Balkánský sýr Bulhaři nejčastěji používají na posypání šopského salátu, který jedí velmi často. Tento sýr získal název podle balkánského pohoří, které se od západu k východu táhne celým Bulharskem.

Mezi další nejznámější sýry patří Kashkaval. Zraje 60 dnů a podává se občas jako dezert na konci jídla nebo k vínu. 

__Jogurt (Kiselo mljako)__

Bulhaři konzumují jogurt, který obsahuje bakterii laktobactericum bulgaricum, v různých formách každý den po celý život. Bulharský laktobacilus je známý faktor dlouhověkosti a dobrého zdraví. Chrání lidské tělo před toxiny, infekcemi, alergiemi a některými typy rakoviny. 

__Čubrica__

Rostlina, česky Saturejka, která roste v Bulharsku běžně a připomíná svými vlastnostmi oregano. Čubrica se používá na rožněné pokrmy, zvláště z mletého masa, ale i do všech pokrmů balkánské kuchyně (musaka, kebab). Lze ji též použít na ochucení tvarohových pomazánek a na sýr.

Běžný den obyvatel Bulharska začíná snídaní, která většinou obsahuje jogurt a štrúdl se špenátem nebo sýrem (banica). Oběd začíná salátem se sýrem (šopský salát), následuje hlavní jídlo z masa se zeleninou (zapečené maso se zeleninou Gjuveč, vepřové maso se zralou fazolí, Kavarma Kebap). Jako dezert se obvykle podává sladké pečivo plněné ořechy a sirupem (baklava). Před jídlem si Bulhaři občas dají aperitiv rakija (bulharská pálenka).

__Bulharský chléb__

Bulharský chléb je pšeničný, bílý. Podobný české vece, ale je kulatý a větší. Obvykle se prodává už nakrájený a zabalený. Nevýhoda tohoto chlebu je, že je dobrý pouze čerstvý.

__**Česká kuchyně**__

Tradiční české menu vždy začíná polévkou. Mezi nejoblíbenější české polévky patří česnečka, bramboračka, gulášovka ale také vývary (hovězí s játrovými knedlíčky, kuřecí s nudlemi). Hlavní jídlo se skládá z masa a přílohy (např. tradiční knedlo-zelo-vepřo). V Čechách jsou také velmi oblíbené omáčky (svíčková, rajská, koprová, guláš) s houskovými knedlíky. Jako moučník se nejčastěji podává palačinka se sladkou náplní (zmrzlinou, šlehačkou, marmeládou atd.), jablečný závin, bábovka, bublanina, české buchty (plněné povidly, mákem, tvarohem), nebo také sladké kynuté knedlíky plněné ovocem (můžou být jako hlavní chod, nebo jako moučník) atd. 

Ačkoliv je česká kuchyně známá bohatstvím tuků, stravovací zvyklosti se v dnešní době posouvají ke zdravějšímu životnímu stylu. 

__Český chléb__

Chléb a pečivo je synonymem české každodenní stravy. Chléb v Čechách má různé podoby a složení. Inspiroval řadu přísloví a zvyků, je posvátnou věcí a má symbolický obsah o Velikonocích a Vánocích (i v podobě vánočky).


__**Bulharská x česká kuchyně**__


Z prací týkajících se bulharských menšin v ČR a jejich stravování vyplývá, že Bulhaři si českou kuchyni příliš neoblíbili. Kladou velký důraz na svou domácí kuchyni. A to zvláště díky většímu množství zeleniny a pestrosti používaného koření. Nejtypičtějším pokrmem, který je v těchto bulharských domácnostech připravován, je banica (slaný závin na různé způsoby), zhotovována z českých surovin. Ale vzhledem k nedostatku času a složení surovin, obecně Bulhaři žijící v Čechách kuchyni kombinují, nebo také přizpůsobují českou k vlastním potřebám.

Bulharské menšiny v ČR spíše na Vánoce dodržují bulharské vánoční tradice. Před Štědrým dnem by mělo být dodržováno čtyřicet dní půstu (strava založená převážně na zelenině, ovoci, ořechách a obilí). Tradičním bulharským vánočním jídlem je vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí. Místo vánoček připravují Bulhaři ze sladkého kynutého těsta pečivo ve formě kroužků.

==== 5.2.5 Zaměstnání ====

Ti Bulhaři, kteří se k nám přistěhovali před rokem 1990, se živili nejčastěji dělnickými profesemi.Většina z nich měla ukončené základní vzdělání a někteří jedinci pokračovali ještě v nějaké formě navazujícího vzdělávání – střední odborné učiliště, střední průmyslovou školu a nejméně jich studovalo gymnázium. Vysokou školu mají převážně ti, co k nám přišli studovat po roce 1990. Dříve se dalo najít i skupinku zemědělců, ale toto zaměstnání je dnes málo finančně atraktivní. Bulhaři u nás dříve podnikali převážně v potravinářství, autodopravě, cestovním ruchu a ve vlastních obchodech. Při distribuci zboží z Bulharska byl častý problém s uplácením na hranicích, v pozdějších letech  se tento problém zlepšil a po vstupu Bulharska do EU de facto odpadl. Navíc dovoz z Bulharska oproti letem po roce 1990 výrazně klesl, dominantní je dovoz z Číny, Německa, USA atd. Někteří Bulhaři se věnují nelegálním činnostem, např. vymahačské činnosti, převozu migrantů přes zelenou hranici do Německa nebo pašování prostitutek a s nimi spojené drogy (balkánská cesta – Asie, Turecko, Bulharsko, ČR).


===== 5.3 Migrace =====
 

V Bulharsku je znát odliv obyvatel "doslova na každém kroku". Bulhaři opouštějí hlavně vesnice a menší města. Vesnice v údolích opustilo již 40% obyvatel a vesnice v horách dokonce 70%. Celkově z Bulharska již odešlo 2,5 milionů Bulharů, převážně lidé mladí v produktivním věku. ((TUAREG //Balkánem na 60 dní - 2 měsíce na Balkáně II// [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupné z http://www.motorkari.cz/cestovani/cestopisy/bulharsko/balkanem-na-60-dni-26418.html?kid=26614))

První sčítání lidu v ČR proběhlo v roce 1991, avšak velká většina migrantů přišla až mezi lety 1993-1994. Tito emigranti byli statisticky zaznamenání až při dalším sčítání v následujících letech. První průkazné sčítání se odehrálo v České republice 1. 3. 2001. Bylo zjištěno, že v ČR žije 4.363 Bulharů, z toho 2.711 mužů a 1.652 žen. Výsledky ukazují, že jsou muži těmi, kteří odchází do zahraničí za prací a až po té, co si zde najdou práci a vytvoří zázemí, přichází za nimi manželky s rodinami. Někdy je to i naopak, že žena odchází do Čech, ale to je zpravidla ze studijních důvodů, pak zde zůstávají a zakládají rodiny. ((//Blok 8 - Ostatní národnostní menšiny//. [online]. 2008. [cit. 2013-12-27]. Dostupné z http://is.jabok.cz/el/JA10/zima2009/S302/um/13291/blok_8_ostatni_narodnost_mensiny.doc))


===== 5.4 Integrace=====


Integrace je termín, který v sobě implikuje konotace dalších pojmů, jako jsou adaptace a asimilace, a proto lze stěží definovat jeho význam jednoznačně. ((GEORGIEVA, R. //Bulhaři v Čechách: kulturní charakteristiky, imigrační proces a společenská integrace v současné době//. 1. vyd. Praha: FHS UK, 2011. 177 s. ISBN 978-80-87398-16-6.  str. 68)) Zasahuje hlavně do politické sféry, sociálního života a kultury. V případě sociální integrace uvažujeme o procesu včleňování se do již existujícího společenského celku, který má vytvořenou strukturu, vykazuje určitou míru koherence a chování jeho členů se řídí stanovenými pravidly. Tento proces tak spočívá v tom, že si imigrant osvojí roli, která se může stát součástí rolí respektovaných danou společností, že jeho chování bude předvídatelné a stane se součástí lokální performance zvané kultura. Přijímání nebo odmítání nového prvku je proces, který zpravidla směřuje od prvotní uzavřenosti k postupnému otevírání. Tak jako si dané společenství vytváří mechanismy k integrování jednotlivce, vytváří si je také osoby, jež se do dané skupiny integrují. 

V posledních letech je integrace stále aktuálnějším tématem, nejvíce se na řešení problémů s ní spojenými podílí Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo školství ve spolupráci s neziskovými organizacemi. V České republice je realizována spousta projektů, týkající se hlavně celkové problematiky integrace, interkulturní otevřenosti – přístupnost trhu práce pro cizince, společenskými kontakty s českou majoritou a vztahy komunit se zemí původu.

Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Praze se aktivně podílí na řešení projektů ve spolupráci s MPSV a zároveň provozuje internetové stránky v různých jazykových mutacích, které umožňují získat užitečné a důležité informace cizincům a ulehčit jim začátky v nové zemi.

Česká vláda se k integraci staví prostřednictvím dokumentu Zásady koncepce integrace cizinců na území České republiky (1999), v nichž předložila svoji formulaci a definovala dimenzi integračního procesu. ((GEORGIEVA, R. //Bulhaři v Čechách: kulturní charakteristiky, imigrační proces a společenská integrace v současné době//. 1. vyd. Praha: FHS UK, 2011. 177 s. ISBN 978-80-87398-16-6.  str. 72)) Společnost totiž někdy předpokládá, že se imigranti přizpůsobí podmínkám vytvořeným adoptivní zemí, aniž by se jakýmkoli způsobem podíleli na vytváření těchto podmínek. Osvojování integrace může být spojováno s několika indikátory ((KLVAČOVÁ, P. //Identita integrace: Vytváření příběhu úspěšné integrace ve vyprávěních cizinců dlouhodobě žijících v České republice//. Praha, 2006. Disertační práce na Fakultě Sociálních věd Univerzity Karlovy katedře ISS. str. 43))  jako např. osvojování jazyka adoptivní společnosti, získávání sociálních kontaktů a vytváření pocitu příslušnosti k nové zemi jako k nové domovině.

Integrace je dokončena až ve fázi, kdy si přistěhovalec začne uvědomovat svou náležitost k novému prostředí a společnosti jako ke své nové domovině, tzn. ztotožní se se společností, kde si vybral svůj nový domov. ((GEORGIEVA, R. //Bulhaři v Čechách: kulturní charakteristiky, imigrační proces a společenská integrace v současné době//. 1. vyd. Praha: FHS UK, 2011. 177 s. ISBN 978-80-87398-16-6.  str. 79))

==== 5.4.1 Bulhaři v ČR ====


Z výsledků výzkumného šetření R. Georgievy vyplývá, že bulharští přistěhovalci jsou opatrnější při navazování kontaktů s členy adoptivní společnosti, ale mají otevřený postoj, a proto ve skutečnosti snadněji navazují kontakty. Tento fakt urychluje proces integrace bulharské komunity v České republice. Jsou pyšní na svou kulturní jedinečnost a nemají potřebu se omezovat a uzavírat pouze v rámci své jedné komunity. Problém adaptace nastává v případě, kdy jedinec je velice úzce spjatý se svou menšinou a nechce se začlenit do nové společnosti. Naopak opačný problém vyplynul z výzkumu, kdy jedinec nechce komunikovat s Bulhary, protože mají stejnou identitu jako on a naopak chce navazovat vztahy pouze s jedinci z české společnosti. Z výzkumu rovněž vyplývá, že čeští občané se nebrání kontaktu s Bulhary, protože chtějí poznat nové, zajímavé lidi. Konfrontace s cizím prostředím nabízí imigrantům příležitost uvědomit si svou kulturní odlišnost a vytvořit si představu o jinakosti těch druhých. ((GEORGIEVA, R. //Bulhaři v Čechách: kulturní charakteristiky, imigrační proces a společenská integrace v současné době//. 1. vyd. Praha: FHS UK, 2011. 177 s. ISBN 978-80-87398-16-6.  str. 128)) Bulhaři mají postoj, že „hostům musí nabídnout jen to nejlepší a přivítat je s úctou“, v České republice se často s tímto přístupem nesetkávají, tento prvek prezentuje vztah Bulharů k jinakosti a potvrzuje jejich loajalitu a toleranci k cizím. Vypěstovaná loajalita Bulharů k jiným vyplývá i z přítomnosti různorodých etnických menšin v Bulharsku. ((GEORGIEVA, R. //Bulhaři v Čechách: kulturní charakteristiky, imigrační proces a společenská integrace v současné době//. 1. vyd. Praha: FHS UK, 2011. 177 s. ISBN 978-80-87398-16-6.  str. 129))

Někteří Bulhaři zaznamenali, že byli Čechy časem identifikováni, a to ne podle národnosti, ale podle osobnostních kvalit, tento fakt může rovněž pomoci k uspíšení integrace. Jako součást úspěchu brali stupeň zvládnutí českého jazyka a do jaké míry se cítí v České republice jako doma. Uvědomují si, že pokud neznají jazyk, nemají šanci na seberealizaci a postupné začlenění do společnosti a cítí se izolovaně. Proto si většina Bulharů vybrala Českou republiku, z důvodu kulturní blízkosti s Čechy, nejen podobou slovanských jazyků.

Proces integrace končí, když se imigrant identifikuje se společností, kterou si zvolil za svůj nový domov. Vždy identifikační integrace bulharských přistěhovalců prochází obdobím nejistoty, kdy neví, kde mají domov, zda v Bulharsku nebo v České republice. Jejich názor je ovlivňován stavem zázemí, které si v adoptivní zemi vybudovali. Identifikační integrace není vázána na délku pobytu či ekonomickou úspěšnost, je to subjektivní pocit.
Bulharští přistěhovalci jsou si vědomi, že se musejí aktivně podílet na integračním procesu, neočekávají podporu ze strany české společnosti. Postavení v této společnosti si musejí vybojovat sami.



==== 5.4.2 Xenofobie ====

Pojem Xenofobie představuje strach z čehokoliv nového a neznámého. Je předsudkem, který vytváří negativní názor bez jakéhokoliv důvodu, smyslu nebo podložení. Projevuje se nepřátelstvím k lidem jiné pleti, jiné národnosti, kultury, jazyka, náboženského přesvědčení a navenek nepřátelstvím vůči imigrantům, uprchlíkům a cizincům s trvalým pobytem. 
 
Xenofobii lze vysvětlit třeba i analogií jako například negativní odpověď imunitního systému člověka. Podobně jako je lidské tělo připraveno vyhnout se záhubě způsobenou cizí látkou tím, že jí odmítne, tak může být jedinec nebo skupina lépe připravena eliminovat újmu způsobenou cizinci, a to sklonem nedůvěřovat a vyhýbat se cizím lidem. Od xenofobie k rasismu je už jen krůček. Lze říci, že xenofobie představuje reakci vůči cizincům, zatímco rasismus je reakcí na rodovou skupinu. Skoro polovina Čechů zastává názor, že v České republice je příliš mnoho cizinců. Češi jsou ale nyní k cizincům o něco vstřícnější než v předchozích letech. Vyplývá to z březnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CPVM). Více než desetina Čechů si dokonce myslí, že by stát neměl umožnit cizincům dlouhodobý pobyt na území ČR.




====== 6. Praktická část ======

 

Praktická část práce předkládá zjištěné výsledky z rozhovorů s vybranými členy bulharské komunity žijícími v Praze. Jednalo se o polostandardizované rozhovory vedené v českém jazyce s občasným použitím anglického jazyka pro lepší pochopení otázek i odpovědí.


Autoři této práce na základě osobních zkušeností a teoretických znalostí založených na odborných zdrojích i všeobecně známých faktů ohledně cizinců v ČR po společné diskuzi vyslovili několik předpokladů:

  * Bulhaři jsou v České republice převážně kvůli práci,

  * jsou méně nároční při hledání práce,

  * jsou aktivně věřící (pravoslavní a většina),

  * neumí vařit česká jídla, ale rádi je konzumují,

  * většina z nich se setkala s jakýmkoliv způsobem intolerance ze stran místních obyvatel,

  * za svůj domov považují stále Bulharsko.


===== 6.1 Kde jsou Bulhaři doma =====


Bulhaři v České republice, přesněji řečeno v Praze, mají mezi sebou silné pouto. Stejně jako každý správný vlastenec jsou hrdí na svůj původ a i přes jejich relativně dlouhý pobyt v ČR, většina zde žije více než 6 let, nejsou plně integrováni do české společnosti a při otázce, kterou zemi považují za svůj domov, se většina přiklání k Bulharsku. Překvapivě více Bulharů odpovídá, že neví, než že domovem je Česká republika.

===== 6.2 Překážky v integraci Bulharů do české společnosti =====

==== 6.2.1 Historie a předsudky ====

Bulhaři považují za svoji největší překážku při své integraci do české společnosti ze strany Čechů to, že jsou stejně jako ostatní obyvatelé států bývalého Sovětského svazu považování rovnou za Rusy a „odmítáni“ majoritní společností. Cítí neochotu Čechů začít hovor, nejednou se setkali rovnou s reakcí, že rusky nemluví a Čech se otočil zády. Přiznávají, že Čech bulharštinu a ruštinu od sebe nerozezná, neovládá-li jeden z těchto jazyků a zároveň bulharština s ruštinou mají podobný přízvuk. Hůře navazují kontakty na veřejnosti. Naopak, pokud jsou přivedeni například svým kolegou z práce mezi českou komunitu na večeři, domácí večírek a podobně, zmiňovaný problém v dané situaci nepociťují. Toto si vysvětlují, že pokud „nejsou doporučeni“ českým obyvatelem jako slušní lidé, jsou opravdu považováni za „neslušné“ Rusy, kteří tu obrazně řečeno akorát dělají bordel, vedou mafii a podobně. To podporuje všeobecně známý fakt, že Češi, hlavně starší generace, z důvodu dlouhodobého vlivu Sovětského svazu, nemají v oblibě obyvatele z Ruské federace a přilehlých zemích, pociťují stále důsledky „jejich“ nadvlády nad Českou republikou a necítí potřebu navazovat s cizinci z východní Evropy jakýkoliv vztah. Toto by se dalo přirovnat k podobné situaci, kdy lidé, převážně v důchodovém věku, stále cítí odpor k německému národu a i lidé ve věku 20 let neskrytě i mladší generace odsuzují za to, co způsobil nacismus. Bulhaři se všichni shodují, že vyjádřeno českým eufemismem „nesou vinu svých rodičů na svých vlastních zádech“.

Z rozhovorů také vyplývá, že Bulhaři ani nejeví cílenou snahu seznamovat se s Čechy a rozšiřovat přátele mezi místními obyvateli, pokud to není nutné. Už při příjezdu do České republiky jsou seznámeni s postojem lidí a celkovou situací v České republice a to je odrazuje.

==== 6.2.2 Jazyková bariéra ====


S nízkou frekvencí setkávání se s Čechy je na místě se zeptat, jak vlastně dobře umí Bulhaři česky. I přes již zmiňovanou nízkou interakci hodnotí znalost mluvené češtiny jako velmi dobrou (ve školním známkování českého systému by se ohodnotili 2). Také při mluvené češtině mají stále silný východní přízvuk. Proti tomu se psanou češtinou pociťují problémy. Hodnotí se známkou většinou 3 až 4. Nemyslí si však, že příčina je v přechodu z cyrilice (případně azbuky) na latinku, ale v tom, že psanou češtinu téměř vůbec nepotřebují, nepoužívají ji a tudíž se ji ani nijak cíleně neučí. Potřeba znalosti mluveného i psaného jazyka se jeví jako přímo závislá na délce pobytu. Čím déle zde Bulhar žije, tím více umí český psát i mluvit a zároveň i stále více aktivitám si uvědomuje potřebu znalosti místního jazyka. Pokud komunikují s českými přáteli například elektronicky, shodují se, že Češi nemají problém si s nimi psát anglicky a naopak prý Češi oceňují možnost použít a potrénovat si angličtinu. Při osobní komunikaci ale Češi preferují svůj vlastní jazyk. Ve spojení s faktem, že Česká republika je ve středu Evropy a je součástí Evropské unie, přijde Bulharům nepochopitelné, že na úřadech a hlavně na cizinecké policii pracují lidé, kteří kolikrát postrádají znalost jakéhokoliv cizího jazyka. Uznávají, že pokud někdo chce žít v jiném státě, měl by znát místní jazyk, avšak na cizinecké policii nejsou pouze žadatelé o trvalý pobyt nebo o azyl a je tedy logické, že návštěvníci tohoto úřadu neznají místní jazyk. Na druhou stranu například na úřadu práce nebo finančním úřadu by pochopili, že tamní zaměstnanci cizí jazyk neovládají.

=====6. 3 Proč si Bulhaři vybrali za cílovou destinaci právě ČR=====

Je na místě se zeptat, proč zde vlastně Bulhaři žijí, když většinová společnost nejeví zájem o Bulhary a místní jazyk neznají zcela dobře? Proč nejsou v Bulharsku? Většina opustila Bulharsko kvůli tamní špatné situaci na trhu práce, kde je veliký problém sehnat zaměstnání (nečekaně převážně pro mladší generace), v České republice práci našli a všeobecně považují Českou republiku za stát s širokými možnostmi uplatnění. Mnozí odjeli z Bulharska také z touhy po dobrodružství, poznávání Evropy, protože procestovali několik států a Česká republika se jim zalíbila pro život nejvíce (byť třeba dočasný), ať už je to právě kvůli zmiňované lepší situaci na trhu práce nebo kvůli kultuře, místní multikulturní společnosti, geografické poloze státu atd. V neposlední řadě častým faktem opuštění Bulharska je také odjezd za členy své rodiny, kteří již emigrovali a pociťovali v České republice svůj život lepším. V minimální míře opouštějí Bulharsko z důvodu špatné politické situace, což může být pro Čechy překvapující, na které považují za hlavní a v podstatě jediný problém vysokou korupci, kterou (i když je Česká republika často hodnocena jako země s vysokou korupcí) si dle jejich slov Češi ani neumějí představit.

Velmi krásný příklad, jak funguje uplácení v Bulharsku, uvedl pan S., který říká: „Ty si neumíš představit, protože jsi v Bulharsku nikdy nebyl a nežil. Když tam něco potřebuješ, tak musíš platit, za všechno musíš platit. Když potřebuješ byt, musíš platit, platíš za ošetření u doktora, platíš za získání práce, platíš, že si můžeš koupit auto a nečekáš na něj. Ano, tady platíš taky, ale já zde přijdu k doktorovi a první, co se mě zeptají, jestli mám kartičku (pojištěnce, pozn. autora). Já ukážu a jsem pro ně tady Pan pacient. Chovají se ke mně jako k císaři. Je jedno, jestli jsem Čech nebo Bulhar, mám kartičku a žádný problém nikdy jsem neměl, protože jsem tady platil. V Bulharsku? Samozřejmě že je taky centrální pojištění, ale nefunguje. Taky máš kartičku, ale když nemáš ke kartičce peníze navíc v ordinaci, máš smůlu a vrátím se, až budu mít ke kartičce peníze. Tady jsem si koupil auto, přes internet udělal objednávku na registru vozidel pro SPZ, přišel jsem se ženou a po pěti minutách jsem odcházel se značkami. V Bulharsku jsem nekoupil ani to auto, protože prodavač řekl, že ano, auto mají, ale stojí tolik a z té částky ještě 20 % pro něj, jako pro prodavače za to, že jako je ochotný mi ho prodat. Tady jsem naopak dostal 20 % slevu z ceny auta v katalogu, dostal jsem ještě zimní kola zdarma a přímo v krámě mi natankovali plnou nádrž a jeden kanystr mi dali ještě i do kufru. Prostě to se nedá srovnávat.”

V neposlední řadě se shodují, že jeden z hlavních důvodů, proč odjeli do ČR, je zabezpečení rodiny, poskytnutí jim lepšího života. Sami zažili a stále v Bulharsku zažívají špatné životní podmínky. Jednotlivci mladší generace bez nebo s malými dětmi nechtějí, aby si jejich děti zažili stejné útrapy jako oni a je pro ně relativně snažší emigrovat, oproti rodinám s již dětmi odrostlejšími. Pokud do ČR přijedou starší bezdětní Bulhaři nebo s dětmi, které už dospěly, finančně pomáhají svým rodičům, nejčastěji pravidelným zasíláním peněz z výplaty. 

=====6.4 Bulhaři a české tradice=====

Když už jsou Bulhaři v České republice natolik spokojeni, vyvstává na mysli otázka, zda inklinují rovnou i k českým tradicím nebo jestli slaví své tradice, prolínají české a bulharské a podobně. Ukázalo se, že Bulhaři slaví i u nás své národní svátky, i když často v omezené míře (například kvůli tomu, že na bulharský svátek musí u nás do práce, dny volna jsou v ČR jindy než u nich a podobně). Výhodu v tomto měl například již zmiňovaný pan S., který v ČR pracoval pro nejmenovanou společnost jako technický poradce pro Bulharsko a jeho pracovní doba se řídila bulharským kalendářem a ne českým. Přesto ale takovou výhodu většina místních Bulharů nemá, málo kdo pracuje v outsourcingu z Bulharska v České republice. I když se může zdát, že tedy žádné svátky nejsou společné, není tomu tak. Češi velmi často, jak už bylo napsáno výše, zaměňují Bulhary za Rusy, kteří se řídí jiným kalendářem. A tak se většina Čechů mylně domnívá, že i Bulhaři slaví Vánoce až v našem lednu. Není tomu tak, slaví Vánoce stejně jako Češi 24. prosince dle našeho (i bulharského) kalendáře. Jedná se o jeden ze dvou svátků, který má Česká republika s Bulharskem společné. Tím druhým jsou Velikonoce. O Velikonocích je však menší rozdíl a to v tom, že jsou v Bulharsku přibližně o týden dříve, ale také malují vajíčka, pečou vánočku a další.

=====6.5 Náboženství=====

Stejně jako tomu je se záměnou kalendáře, Češi mají často také špatné informace o náboženství v Bulharsku. Češi, stejně jako uvádí většina literárních pramenů, se domnívají, že Bulhaři jsou (alespoň většina) aktivně pravoslavní. Skutečnost je však silně odlišná. V Bulharsku jsou jak pravoslavní, tak katolíci a jiná než křesťanská vyznání (i když v menší míře, Bulharsko se také stává multikulturní zemí) a poslední dobou čím dál více silných ateistů. Aktivně pravoslavní jsou převážně lidé ve věku nad 60 let, ale ani těch není nadpoloviční většina. Lidé mladší třeba věří v boha, ale už nijak více „to neřeší“. Mají svoji víru, snaží se žít poctivě, dalo by se říct podle desatera, ale nechodí do kostela a pokud ano, tak jen o Vánocích, Velikonocích a to pouze ze zvědavosti, nemodlí se, nebo se modlí nepravidelně, většina vůbec. Překvapující může být, že se Bulhaři k této skutečnosti přiznávají až zpětně, po rozpadu SSSR a dokonce ještě ve větší míře po vstupu do Evropské unie. Z náboženství tedy Bulhaři v ČR nic nepostrádají, Vánoce oslaví v době, kdy je slaví Češi, stejně tak Velikonoce. Pokud se však zamyslí, co by opravdu s náboženstvím v ČR bylo spojeno za problém, tak je to nedostatek kostelů pro pravoslavné. (Autoři této práce však za několik minut hledání na internetu našli dle svého názoru vzhledem k počtu Bulharů v Praze dostatek pravoslavných kostelů a tedy se domnívají, že spíše o nich Bulhaři pouze nevědí, což může plynout z nezájmu o samotné navštěvování kostela).

=====6.6 Dodržování bulharských svátků v ČR=====

O tom, zda Bulhaři slaví české svátky, už zde bylo výše částečně pojednáváno. Užití slova „slaví“ není přesné, protože stejně jako Češi již téměř nijak neslaví své vlastní svátky (1. Máj, 17. listopadu a další), ani Bulhaři své vlastní svátky v Bulharsku nijak ve větší míře neslaví. „Oslava“ probíhá hlavně v době Vánoc, Velikonoc. Ostatní svátky, ať bulharské nebo české, „oslaví“ využitím volného času k relaxaci, návštěvě rodiny a přátel, ke sportu. Rozdíl byl pouze po jejich příjezdu do ČR, a to v tom, že se zajímali, proč zrovna máme státní svátek v daný den, nebo k jaké historické události se vztahuje. Šli se například podívat na položení věnců k památníku na Vítkově na pražském Žižkově, ale pouze jednou. 

===== 6.7 Zaměstnání Bulharů=====

Jelikož většina Bulharů považuje trh práce v České republice za přívětivější než v Bulharsku, je na místě otázka, zda v ČR opravdu pracují. Většina Bulharů je zaměstnaná, bez práce jsou přibližně 3 z 10. Při hledání práce se shodují, že jim je jedno, o jakou práci půjde, jestli bude v jejich oboru nebo ne, ale hlavně aby nějakou měli. Pokud by ale měli možnost výběru, preferovali by práci z oboru. Práci opravdu většina z nich získá v oboru mimo jejich pracovní zkušenosti a ještě menší část má práci v oboru, který vystudovali. Na druhou stranu pokud o práci přijdou, nechtěli by, aby jejich další práce byla na společenské úrovni níže než předchozí a stejně tak s platem by nechtěli dolů. Zajímavé je, že v průměru najdou novou práci rychleji, než Češi. Toto může být způsobeno tím, že opravdu trh práce v ČR nabízí více pracovních pozic, než v Bulharsku a tak Bulhaři mají více úcty k práci a nejsou tolik „vybíraví“, jako Češi při hledání zaměstnání, kteří ze svých požadavků dlouhou dobu nechtějí slevit, dokud opravdu nejsou v existenční krizi.

Co se týče platů, jsou velice přizpůsobiví místním podmínkám. Při pohovoru se nebojí říct si výši, která je na dané pozici a v daném oboru standardem, avšak jsou oproti Čechům ochotni ze svých požadavků velmi slevit. Většina Bulharů si představuje nástupní mzdu od 800 do 1 000 €. Pokud však mají několikaleté zkušenosti v oboru, umí několik jazyků a jedná se o „lepší“ pozici, nebojí si říct i o 1 500 € a více. Požadavky jsou schopni snížit až o polovinu a to hlavně v době, kdy nemají již finanční prostředky.

===== 6.8 Interakce Bulharů s majoritní a minoritní společností=====

Při pobytu v jakémkoliv státě musí zpravidla více či méně docházet k interakci s místními obyvateli státu. Bulhaři v České republice se dle vlastních slov nejvíce stýkají s Čechy, poté s ostatními Bulhary a nejméně s lidmi jiné národnosti. Toto tvrzení je příliš generalizované a je třeba ho upřesnit. Styk s ostatními lidmi je závislý především na tom, kde pracujeme a kde se pohybujeme v soukromém životě. Většina Bulharů pracuje ve firmách, kde hlavní část zaměstnanců tvoří Češi, tudíž nejčastější interakce s Čechy je logická. Nemalá část Bulharů ale také pracuje ve firmách, které poskytují služby outsourcingu. Zpravidla se jedná o poskytování služeb nadnárodním korporacím, kde služby jsou cíleny do několika států, pracovní týmy jsou tak zvané „multi language teams“ nebo také „multi culture teams“, první pojem se používá v praxi častěji. Po Češích se Bulhaři nejvíce stýkají s Bulhary. Což je logické, protože v soukromém životě, jak už je uvedeno výše, nevyhledávají příliš Čechy a žijí v uzavřenějších skupinách jedné národnosti. Nejméně se stýkají s lidmi dalších národností a to především v zaměstnání.

=====6. 9 Bulhaři a česká kuchyně=====

Stejně jako je nevyhnutelná interakce s jinými lidmi, tak se Bulhaři dříve nebo později setkají s českou kuchyní. V České republice se většina Bulharů klaní k názoru, že česká kuchyně jim nechutná, menší části česká kuchyň chutná, ale nevyhledávají ji, pokud nemusí. Na otázku „Proč?“ se vyjadřují souhlasně, že sice je dobrá, ale „jsou prostě zvyklí na svoji“. To znamená, že pokud nejdou na večeři či oběd s Čechy, ať pracovní nebo soukromou, preferují vlastní kuchyni. Netají se tím, že do práce si nosí jídlo připravené z domova. Toto je relativně zajímavé zjištění, protože bulharská kuchyně se co do surovin téměř neliší od české a i samotná úprava surovin není přílišně odlišná. Jedná se hlavně o složení jídel a kombinace surovin, která se od české kuchyně liší velmi a také na způsob stolování. Pokud chceme uvést nějakou potravinu, která je ve spotřebě výrazně odlišná v Bulharsku a v ČR, tak se jedná například o balkánský sýr nebo fazole. Sýr je používaný hlavně v salátech (v Bulharsku se všeobecně více konzumují měkké sýry, tvrdé téměř vůbec), ale i samotně k pečivu při večerním popíjení vína. Fazole naopak tvoří většinou hlavní chod, stejně jako Japonci nemají rýži jako přílohu, ale hlavní chod na rozdíl od Čechů, kteří ji mají jako přílohu.

V Bulharsku si i přes nepříznivou ekonomickou situaci v pátek a sobotu lidé bez rezervace v restauraci nesednou, stejně tomu je tak i v ČR. Bulhaři se také vyjadřují, že "nechápou" českou kulturu stolování, kdy lidé jdou do restaurace a dají si každý jen jedno hlavní jídlo. V Bulharsku, když jde skupina lidí (ať přátelé, rodina nebo kolegové) vždy platí neměnné pravidlo stolování. Na začátku musí přijít předkrm (často v podobě salátu s balkánským sýrem), při nebo po kterém si dospělá část osazenstva připije tvrdým alkoholem, který musí být bulharský nebo být spojen jakkoliv s Bulharskem. Poté přichází polévka, hlavní chod a dezerty jsou již dle volby jednotlivců. Jen v domácím prostředí hostitel/ka vyrobí jeden dezert pro všechny stejný. Stoluje se často v americkém stylu, kdy se jednotlivá jídla ve větších porcí servírují doprostřed stolu a každý si odebírá a nandavá sám dle své chuti a hladu. V domácím prostředí častěji jednotlivá jídla nosí na stůl hostitel/ka již na talíři. V restauracích je možnost objednat si i jednotlivá jídla jako v České republice, ale to je zpravidla při malém počtu lidí, většinou ve dvou, maximálně třech.

Bulhary také udivuje, jakým stylem se rozvíjí stravování v České republice. Spousta lidí se naučila chodit do fast foodů nebo kupovat polotovary a tvořit tím hlavní část svého jídelníčku, což je pro většinu Bulharů nemyslitelné. Vaří zásadně z čerstvých surovin a netají se tím, že radši než aby koupili nekvalitní suroviny nebo polotovary, zůstanou u pečiva a vody. Na druhou stranu u zmiňovaných fast foodů jsou tolerantnější hlavně z důvodu, že všechny fast foody v České republice jsou provozovány podle přísných norem, jsou kontrolovány státními orgány a i když většina jídel v těchto podnicích je připravována z polotovarů, občas zde nakupují a to z časových důvodů.

Nabízí se také otázka, když v tak malé míře konzumují česká jídla, jestli je umí vařit. Většina neumí, „proč by se někdo učil vařit jídlo, které mu nechutná a vlastně ani není schopen určit, jestli ho uvařil dobře“, říká paní T. Malý počet Bulharů však některá jídla vařit umí a dle vlastních slov podle hodnocení českých přátel obstojně. Většinou se jedná o notoricky známá jídla jako je svíčková, guláš (v Bulharsku se téměř nevaří, i když sousedí s Maďarskem) a smažený sýr. Paní T. se vyjádřila, že ji odrazuje od učení se tradičních českých jídel i délka (náročnost) jejich přípravy a zároveň i jejich vysoká kalorická hodnota.

====== 7. Závěr ======

Praktická část práce ukázala, že předpoklady vyslovené před provedením vlastního výzkumu nebyly zcela přesné, avšak blíží se zjištěné realitě na vybraném vzorku respondentů. 


Předpoklad, že Bulhaři jsou v České republice převážně kvůli práci se potvrdil, stejně tak i ten, že jsou při hledání práce méně náročnější. Bulhaři si jsou velmi dobře vědomi, že pokud mají stejnou pracovní kvalifikaci jako Čech, získá práci spíše on, protože na rozdíl od Čechů je ochoten více slevit ze svých původních požadavků. Jak je uvedeno výše, kvůli špatné situaci na trhu práce v Bulharsku si imigranti váží více pracovní nabídky, protože je to pro ně stále vzácnější jev než pro Čechy.


Předpoklad týkající se náboženství nebyl potvrzen, ale ani zcela vyvrácen. Ukázalo se, že v Bulharsku je veliká většina tamních obyvatel opravdu pravoslavných, avšak jedná se spíše o starší členy populace. Zatímco v České republice žijí Bulhaři volnějšího vyznání. Věří v Boha, respektive „v něco”, co je postaveno v existenci bytí nad nimi, ale nic víc. Nenavštěvují kostely, nemodlí se, nevaří žádná specifická jídla spojená s vírou a tak dále. Snaží se žít poctivě jak v mezích zákona, tak dle etiky. Tento zjištěný fakt je téměř v absolutním rozporu s relativně mladou odbornou literaturou. Příčin může být několik. Autoři předkládané práce se klaní k názoru, že i když některé publikace jsou relativně nové, čerpají z jiných knih, které jsou již „zastaralé” a také k tomu, že otázka náboženství je velmi citlivá a doposud provedené výzkumy nemusí odpovídat dřívější i současné realitě, validita a reliabilita dosavadních výzkumů při porovnání s výzkumem této práce je špatná.


Bulhaři opravdu neumějí ve většině případů vařit česká jídla. Jelikož žijí v čistě bulharských domácnostech a s českým jídlem se setkávají například pouze při večeři s českými přáteli, necítí potřebu je doma vařit, dokonce i do zaměstnání si nosí jídlo hotové z domova, v čemž se hodně podobají Čechům. Nejsou na česká jídla navyklí, v mnoha případech jim ani nechutnají. Potvrdil se však všeobecně známý fakt, že česká tradiční jídla jsou časově velmi náročná na přípravu, s čím se oslovení Bulhaři shodli. V neposlední řadě tradiční česká kuchyň je pro Bulhary velmi kalorická.


Většina Bulharů opravdu nepovažuje Českou republiku za svůj domov a mnoho jedinců plánuje jednou svůj návrat do své rodné domoviny. Problém vidí v možné situaci, že zde porodí potomky, kteří budou inklinovat k české zemi a kultuře a odjezd do rodné země rodičů by byl pro ně více než citlivou otázkou, doslova problémem. Pokud by se rodiče vraceli již v době, kdy je potomek dospělý, tedy svobodně by se rozhodl zůstat, bylo by pro ně velmi těžké se od něj odloučit, pokud by se nerozhodl odjet do Bulharska s nimi.


Co se týče otázky intolerance, zjištěná fakta nemluví ve prospěch české populace. Ukázalo se, že Češi mají předsudky, spojují Bulhary s dalšími východními národy, jakou jsou Rusové, Ukrajinci, které nemají v České republice dobrou pověst. „Všechny hází do jednoho pytle”, automaticky je považují za neslušné a nechtějí se s Bulhary přátelit. Pokud je však poznají (většinou v práci), neshledají je nijak odlišnými od Čechů a nemají problém se s Bulhary přátelit, naopak někteří je považují za upřímnější a čestnější, než některé své české kamarády.


Vlastní výzkum ukázal, že Bulhaři jsou pracovitý národ, který je věrný své domovině, ale nebojí se odjet ze země do světa studovat, pracovat, hledat lepší příležitosti. I při svém pobytu v zahraničí stále udržují styky s rodinou a přáteli, převážně prostřednictvím online komunikace, někdy i vícekrát za rok se navštíví osobně (problém je však s financovaním dlouhých cest), nebojí se a rádi se přátelí s kýmkoliv bez ohledu na původ, avšak jsou dobře informování o postoji Čechů a tak cíleně nevyhledávají jejich společnost, stýkají se v soukromém životě převážně mezi s sebou.
====== 8. Zdroje ======

**Tištěné publikace**

GEORGIEVA, R. //Bulhaři v Čechách: kulturní charakteristiky, imigrační proces a společenská integrace v současné době//. 1. vyd. Praha: FHS UK, 2011. 177 s. ISBN 978-80-87398-16-6. 

KLVAČOVÁ, P. //Identita integrace: Vytváření příběhu úspěšné integrace ve vyprávěních cizinců dlouhodobě žijících v České republice//. Praha, 2006. Disertační práce na Fakultě Sociálních věd Univerzity Karlovy katedře ISS.

MORAVCOVÁ, M. - SVOBODA, D. - ŠĺSTEK, F. Já a on : obraz druhého u „českých“ Bulharů a „bulharských“ Čechů. In  //Pravda, láska a ti na „východě“//. Praha : UK FHS, 2006. 

PENČEV, V. Sociálně psychologické pohnutky k emigraci v období přechodu (40.a 90.léta 20.století) aneb O „českých“ Bulharech . In //Etnické komunity v kulturním kontextu//. Praha: Ermat, 2008. 

ROSOVÁ, D. //Vánoční české, chorvatské a bulharské etnokulturní tradice//. 2010. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě  na Masarykově univerzitě Ústavu slavistiky. Vedoucí práce PhDr. Helena Bočková. 

UHEREK, Z. - HOŠKOVÁ, S. - VINDIŠ, R. //Úspěšné a neúspěšné strategie integrace cizinců//. Praha: Etnologický ústav AVČR, 2002. 

VINDIŠ, R.// Imigranti z Bulharska//. In Uherek, Zdeněk, Hošková, Simona

VINDIŠ, R. //Úspěšné a neúspěšné strategie integrace cizinců//. Praha : Etnologický ústav AVČR, 2002 


**Online zdroje**


//Blok 8 - Ostatní národnostní menšiny//. [online]. 2008. [cit. 2013-12-27]. Dostupné z http://is.jabok.cz/el/JA10/zima2009/S302/um/13291/blok_8_ostatni_narodnost_mensiny.doc 

//Bulgaria christmas traditions// [online]. [cit. 2013-11-14]. Dostupné z  http://goeasteurope.about.com/od/bulgariatravel/a/bulgariachristmastraditions.htm 

//Bulharská jídla// [online]. [cit. 2013-11-14] Dostupné z www.bularska-kucharka.cz 

//Bulharské jogurty// [online]. [cit. 2013-11-14]. Dostupné z http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/chcete-zit-sta-let/ 

//Česká tradiční kuchyně// [online]. [cit. 2013-11-14]. Dostupné z http://clanky.vareni.cz/ceska-tradicni-kuchyne/ 

//Česko vymírá, potvrzují nová čísla. Je nás o 3,3 tisíce méně//. //Eurozprávy.cz// [online]. 2013, [cit. 2014-02-01]. Dostupné z http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/77154-cesko-vymira-potvrzuji-nova-cisla-je-nas-o-3-3-tisice-mene/

//Čubrica// [online]. [cit.2013-11-14].Dostupné z http://www.a-koreni.cz/index.php/component/virtuemart/koreni/korenici-smesi/cubrica-bulharska-detail?Itemid=0 

//Imigranti z Bulharska v ČR// [online]. 1990. Dostupné z http://www.cizinci.cz/files/clanky/131/Bulhari.pdf 

//International Organization for Migration//. [online]. [cit. 2013-11-17]. Dostupné z <http://www.iom.cz/ 

//Jídlo v Bulharsku// [online]. [cit. 2013-11-14]. Dostupné z http://bulharsko.evropou.cz/jidlo.html 

KONEČNÝ, Jakub.// Zprávy.tiskali.cz// [online]. [cit. 2013-11-18]. Dostupné z http://zpravy.tiscali.cz/jsme-xenofobni-narod-podle-poloviny-cechu-je-v-cr-prilis-mnoho-cizincu-212112 

OPLATKOVÁ, Rozárka. //Bulhaři žijí zvesela, ale historie k nim byla více než krutá. . .Cestovní tipy// [online]. 2013 [cit. 2013-11-17]. Dostupné z http://cestovnitipy.cz/bulhari-ziji-zvesela-ale-historie-k-nim-byla-vice-nez-kruta

OTČENÁŠEK, Jaroslav. //Imigranti z Bulharska v ČR (po roce 1990)// [online]. Praha, 2003 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/Bulhari.pdf

//Post-Accession Hooliganism Democratic Governance in Bulgaria and Romania after 2007// [online]. 2013-. [cit. 2013-12-27]. Dostupné z http://eep.sagepub.com/content/27/1/26

//Pražské centrum primární prevence: Rasismus// [online]. [cit. 2013-11-18]. Dostupné z http://www.prevence-praha.cz/rasismus-a-xenofobie 

TUAREG //Balkánem na 60 dní - 2 měsíce na Balkáně II// [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupné z http://www.motorkari.cz/cestovani/cestopisy/bulharsko/balkanem-na-60-dni-26418.html?kid=26614

//Vybrané aspekty života cizinců v České republice// [online]. 1. vyd. Editor Robert Trbola, Miroslava Rákoczyová. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2010. 121, 7 s. [cit. 2013-11-17]. ISBN 978-807-4160-677. 

//Xenofobie po čR// [online]. Dostupné z http://socstudia.fss.muni.cz/dokumenty/080319134116.pdf. 

//Zásady koncepce integrace cizinců na území České republiky//. Information publication for foreigners Czech Republic [online]. 1. ed. Prague: Ministry of the Interior of the Czech Republic, 2011. [cit. 2013-11-17]. Dostupné z http://www.cizinci.cz/files/clanky/77/Zasady_vlady_integrace.pdf 

//Zvyky a tradice v Bulharsku. Informace o zemích a místech// [online]. Praha, 2011 [cit. 2013-11-17]. Dostupné z <http://info.radynacestu.cz/1563-zvyky-a-tradice-v-bulharsku/> 
====== 9 Přílohy ======

===== 9.1. Arch s pomocnými otázkami pro rozhovor=====


  * Jak dlouho již žijete v ČR?


  * Z jakých důvodu jste opustili Bulharsko?


  * Je Česká republika Vaší první destinací po opuštění své země?


  * Proč jste si vybrali ČR jako cílovou destinaci?

  * Slavíte (dodržujete) v ČR bulharské svátky?


  * Slavíte (dodržujete) v ČR české svátky?


  * Jste zaměstnaní?


  * Jste zaměstnaní v oboru, ve kterém chcete?


  * Jste zaměstnaní v oboru, který jste vystudoval?


  * Kdybyste v současné době hledali práci, jakou minimální mzdu byste požadovali?


  * Kdybyste v současné době hledali práci, hledali byste specifický obor?


  * V ČR se stýkáte spíše s Čechy nebo Bulhary? 


  * Chutnají Vám česká jídla?


  * Umíte připravit typická česká jídla?


  * Vaříte českou kuchyni?


  * Vaříte v ČR bulharská jídla?


  * Setkali jste se v ČR s jakoukoliv formou intolerance?


  * Pokud jste se setkali v ČR s jakoukoliv formou intolerance, ze strany jaké části populace tomu tak bylo?


  * Co je pro vás největší překážkou života v ČR?


  * Kterou zemi považujete za Váš domov?


  * Pohlaví.


  * Věk.



===== 9.2 Ukázkový přepis rozhovoru =====


__**Rozhovor**__

Michal, 50 let, 18 let v ČR

**
Jak byste ohodnotil znalost Vaší mluvené a psané češtiny?**

S mluvenou češtinou nemám problém, ale v gramatice si tak jistý nejsem. V případě, že píši jakékoliv oficiální dopisy, tak si je vždy nechám někým zkontrolovat.


**Z jakých důvodu jste opustili Bulharsko?**

Těch důvodů bylo více, ale především bída v zemi a chtěli jsme zajistit své dceři lepší budoucnost.


**Proč jste si vybrali ČR jako cílovou destinaci?**

Byl jsem tu již dříve za prací, takže už jsem věděl, do čeho jdu ve chvíli, když jsem se rozhodl se do ČR přestěhovat i s rodinou. Navíc je tu relativně levně v porovnání s jinými vyspělými evropskými státy.

**Slavíte v ČR bulharské nebo české svátky?**


Oboje. Např. Vánoce slavíme 24. prosince stejně jako doma, dokonce si vaříme i českého kapra, ale většinou je to tak půl na půl s našim jídlem, nevím, na co budeme mít chuť. (s úsměvem)


**Připravujete doma spíše bulharská nebo česká jídla?**

Také oboje. Souvisí to s předchozí otázkou. Jak jsem řekl, jíme kapra s bramborovým salátem. Také jsem rád, že se manželka naučila vařit svíčkovou a guláš. Na bulharskou kuchyni jsme ale samozřejmě nezanevřeli. Často připravujeme naše polévky, třeba tarator, to je moje oblíbená. Jen je trochu problém zde sehnat kvalitní balkánský sýr. To, co prodávají zde v supermarketech nechutná ani zdaleka tak jako ten u nás.


**Jste v současné době zaměstnán?**

Bohužel ne. Jsem vyučen jako stavební inženýr a několik let jsem pracoval v oboru, tedy ve stavební firmě, ale ta nedávno zkrachovala a tak teď dělám, co se zrovna naskytne, ale stálou práci nemám.

**S jakými národnostmi se v ČR se nejčastěji stýkáte?**


V soukromém životě spíše s Bulhary. Zde v Praze funguje integrační centrum pro cizince, které občas uspořádá nějaké akce a tak se toho s kamarády účastníme. No a v pracovním životě se samozřejmě stýkám převážně s Čechy.


**Co je pro vás největší překážkou života v ČR?**

Po 18 letech v ČR už těch překážek moc neshledávám. Znám řeč, kulturu, mám zde kamarády. Asi jako největší překážku vidím v hledání práce, když zašlu životopis tak mám pocit, že zaměstnavatelé když vidí cizí jméno, tak mají okamžitě předsudky, že neumím česky apod., ale třeba je to jen můj pocit. Ze začátku to bylo samozřejmě mnohem složitější. Obzvlášť když ještě nebyla ČR ani Bulharsko v Evropské Unii a my jsme si každý rok museli dělat vízum a vždy to bylo velké napětí, jestli nám vízum prodlouží nebo ne.


**Setkali jste se v ČR s nějakou formou intolerance nebo diskriminace a podobně?**

Dříve určitě ano, ale bohužel si teď nevzpomenu na nic konkrétního, v současné době už ne.


**Kterou zemi považujete za svůj domov?**

Určitě Českou republiku, do Bulharska jezdíme zřídkakdy. Ale když už, tak hlavně v létě, kdy spojíme dovolenou u moře s návštěvou příbuzných.
Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Nástroje pro stránku
