Slováci v Rumunsku

Eva Hunalová, Viktoriya Kolesnikova, Petra Nechoďdomová, Ivana Romančáková, Kateřina Šperlová

Hromadné odchody Slováků a Čechů z jejich území vedly již v 18. století k osidlování vesnic na nynějším rumunském území (tedy v tehdejším Sedmihradsku). Vytvořila se zde komunita, která dodnes na území přetrvává. Jedná se především o západní část Rumunska u hranic s Maďarskem. V Rumunsku v současnosti žije mnoho minorit, jako např. Maďaři, Romové, Němci a již zmínění Češi a Slováci. Tato práce je zaměřena na zkoumání slovenské minority v Rumunsku. Nejvíce slovenských obyvatel se nachází především ve dvou oblastech, a to v aradsko-banátské (konkrétně obec Nadlak) a bihorské.

Hlavním cílem práce bylo zjistit, jaký kulturní život Slováci, kteří na toto území imigrovali (a jejich potomci), mají. Dále objasnit, jaké náboženství a náboženské tradice jsou typické pro minoritu Slováků a majoritu Rumunů na rumunském území, a tak získat odpovědi na výzkumnou otázku a podotázky.

¹⁾

1. Jaké tradice slovenská minorita v Rumunsku dodržuje?

2. Jaké náboženství převažuje u slovenské minority a rumunské majority?

3. Jaké náboženské tradice Slováci v Rumunsku dodržují?

Slovenskou minoritou na rumunském území se zabýval ve své diplomové práci z roku 2009 s názvem Slovenská menšina v Rumunsku Jan Daniel z Univerzity Palackého v Olomouci.²⁾ Dospěl k závěru, že si slovenská menšina dokázala udržet svoji národní identitu a nepodlehla asimilaci více než dvě století. Na to mělo vliv pár faktorů, například způsob kolonizace. Početnější skupiny se dokázaly více prosadit a podporovaly vzájemné vazby v komunitě, které zajišťovaly uchování vlastních tradic a původní identitu. Hlavní sebeindentifikační znaky představují jazyk a náboženství. Autor ale dále píše, že i přes tato fakta se snižuje počet lidí hlásících se ke slovenské národnosti v rumunských oblastech. Zásluhu na tom mají sociální změny, které se projevují větší otevřeností slovenské komunity a dále jiný životní styl. Proto můžeme očekávat trvalý pokles příslušníků slovenské menšiny v Rumunsku.

Součástí kultury je jazyk, o němž píše Marka Bíres ve svém textu Slovenské školy a vyučovanie slovenského jazyka v Rumunsku, kterým přispěl v odborném časopise Didaktické studie.³⁾ Popisuje v něm, jak důležitou roli hraje jazyk a další kulturní atributy pro zachování národního povědomí slovenské menšiny v Rumunsku. Slováci po příchodu do Rumunska připisovali vzdělání velkou hodnotu, a proto byly pod záštitou slovenských farářů, kteří odešli do Rumunska, zakládány školy. Autor v textu zmiňuje i rumunské právní předpisy, které zajišťují národnostním menšinám právo na vzdělání v mateřském jazyce. V Rumunsku vznikla stabilní síť slovenských škol (základních, ale i středních), která postupně přešla pod záštitu státu. Slovenská republika se podílí na fungování těchto škol tím, že zabezpečuje učebnice, slovenskou literaturu, slovníky atd. Ve škole se vyučují ve slovenštině všechny předměty kromě rumunštiny a dějepisu. Slovenské děti jsou často bilingvní, jelikož ovládají slovenštinu i rumunštinu, a to jim umožňuje vidět svět z pohledů dvou různých kultur. Slovenská republika se dále podílí na podpoře kostelů, kulturních akcí i tradic Slováků v Rumunsku. Slovenská menšina udržuje silné národnostní a jazykové povědomí. To lze doložit tím, že zakládají různé kulturní spolky, ochotnická divadelní hnutí, řemeslná uskupení nebo literární kroužky. V závěru autor zdůrazňuje, že si minorita dokázala zachovat to nejdůležitější ze svého slovenského dědictví – jazyk, kulturu, identitu, tradice a náboženství.

Otázkou slovenského jazyka v Rumunsku se ve své studii Slovenská menšina v Rumunsku - historický kontext migrace a statistický aspekt identity a mateřského jazyka za období 2002 - 2011 zabývá Ianko Gubani.⁴⁾ Autor píše, že nehledě na historické a společenské okolnosti, pod jejichž vlivem se slovenský jazyk formoval na území Rumunska téměř tři století, jej v současnosti můžeme charakterizovat jako diferencovaný komunikační prostředek. Spisovná slovenština se používá ve všech komunikačních sférách, kde se v rámci menšiny vyžaduje. Zajímavým jevem je, že v prostředí slovenské menšiny žijící v Rumunsku je silným konkurentem spisovné normy slovenského jazyka běžná hovorová čeština a nářečí, které slouží ke komunikačním účelům v rodinném kruhu. Jak v případě homogenních slovenských lokalit, tak i mimo ně. Gubani také uvádí, že jedním z neformálních faktorů, který působí na udržování slovenského jazyka v Rumunsku v hovorové formě, je právě rodina. Rodiny tuto funkci plní relativně aktivně, přestože se najdou i takové, které nevedou své děti ke studiu na slovenské škole nebo k fakultativním hodinám jazyka.

O možnostech zachování tradic Slováků na území Rumunska píše Simona Janíková ve svém článku Zapomenutí Slováci v Hospodářských novinách.⁵⁾ Přestože mnoho mladých lidí v Rumunsku oficiálně žije, až polovina obyvatel si vydělává mimo stát či místní obce. Lidé často opouštějí zemi kvůli lepšímu životu na západě. Autorka vidí turismus jako variantu, jak zachovat kulturu, pracovní místa i jazyk místních. Při rozhovoru s mužem pocházejícím ze Staré Huty (cca 50 km od župy Bihor) zjistila, že přemýšlí o zavedení slavnostní tradice na svátek Cyrila a Metoděje. Mohl by z ní totiž vzniknout festival podobný tomu, který se koná v českých vesnicích na jihu Rumunska, jenž je častým lákadlem pro turisty. Také by bylo třeba postavit pro potenciální turisty ubytování; v roce 2018 již byly v této oblasti rozestavěny dva penziony.

Tradicemi slovenských menšin se v knize s názvem Atlas tradičnej kultúry slovenských menšín v strednej a južnej Európe zabývá Mojmír Benža.⁶⁾ Autor píše, že obřady a tradice byly uskutečňovány na významné dny v kalendářním roce a podle toho se dají poznat různé kulturní vrstvy, stupně jejich rozmachu, formy a typy, které vytváří charakteristiky duchovního života v tradičních lokálních společenstvích. Lidský život byl velmi ovlivňován náboženstvím, konkrétně křesťanskou věroukou na Slovensku. Právě díky tomu se během staletí usadily rituály, obyčeje a zvyky, ve kterých se propojuje duchovní s hmotným a posvátné se světským. Jako příklad může sloužit vánoční období, jelikož každý den od 24. 12. až do 6. 1. měl jinou podobu a platila pro něj jiná pravidla. Formování vánočních tradic vyplývalo z prolínání dvou kultů - původního agrárního kultu (obřady zaměřené na zabezpečení prosperity v nastávajícím hospodářském roce) a křesťanského kultu (narození Ježíše Krista). Významnou součástí vánočního období byly obchůzky dětí, mládeže i dospělých od domu k domu, při kterých koledovali a za to dostávali odměnu. Smyslem koled bylo přinést štěstí, zdraví a blahobyt. Na Slovensku se koledování lišilo v regionech rekvizitami a bylo především zaznamenané ve dnech 24. a 25. 12. a poté 1. 1. Dalším příkladem je masopust, který je slavností přechodu mezi zimou a jarem. Ve společenské rovině se na toto období vázaly obřady, které měnily sociální status lidí – chlapci byli přijati do skupiny mládenců, učni do skupiny tovaryšů, uzavírala se manželství. Období masopustu trvalo zpravidla od 6. 1. do Popeleční středy. Od Popeleční středy do dne Vzkříšení muselo uplynout 40 dní. Nejvíce tradic se soustředilo do posledních tří dnů období masopustu, které se na Slovensku nazývaly bláznivé dni, ostatki, mjesopust, mjesnica. Největším svátkem křesťanů, při kterém vzpomínají na smrt a vzkříšení Ježíše Krista, jsou Velikonoce. Na Velikonoční neděli (vzkříšení) končil 40denní půst a po jeho skončení mohli lidé opět jíst bez omezení. Velikonoční pokrmy se nosily posvětit v koších do kostelů. Starým obřadovým jídlem na Slovensku bylo pečené jehně nebo kůzle, které symbolizovalo nevinnou oběť Ježíše Krista – Beránka Božího. Se svátkem Velikonočního pondělí se pojily tradice polévání vodou (oblévačka), šlehání dívek chlapci a šlehání žen muži velikonoční pomlázkou upletenou ze svěžích proutků. V lidové tradici se dotyk vody a zeleného proutku pojil s představou přenášení jejich vitální síly na člověka, případně na zvíře, čímž se mělo zajistit jejich zdraví.

Pro získání dat byl použit kvalitativní výzkum, který se vyznačuje zkoumáním daného problému co možná nejhlouběji a v širších souvislostech. Bere tedy v potaz aspekty, které danou problematiku či informátory ovlivňují.⁷⁾ Jednou z metod sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor, který probíhal skrze telefon či sociální sítě. Tuto techniku charakterizují předem připravené výzkumné otázky, u kterých je možné měnit pořadí, případně je i dále rozvíjet.⁸⁾ Ve většině případů však byly rozhovory problematické, a proto byla informátorům nabídnuta možnost vyplnění dotazníku v jejich jazyce, který mohli zodpovědět ve svém volném čase. Dotazníky se používají především v kvantitativních studiích. Pro účely tohoto výzkumu však byly v dotazníku použity především otevřené otázky umožňující větší rozepsání v odpovědích. Tyto dotazníky byly vytvořeny tři:

• pohled Slováků na slovenskou menšinu v Rumunsku (pro Slováky na Slovensku)
• pohled Rumunů na slovenskou menšinu v Rumunsku (pro Rumuny v Rumunsku)
• kulturní život Slováků v Rumunsku (pro Slováky v Rumunsku).

Úskalí, které sebou neslo použití dotazníků, spočívalo v tom, že se někteří informátoři nerozepsali dostatečně. Na druhou stranu se ale našli tací, kteří prosbu o obsáhlejší odpovědi vyslyšeli. Využití dotazníků tedy mělo své výhody (zmírnění jazykové bariéry – dotazníky přeložené do rodného jazyka dotazovaných) i nevýhody (v některých případech zůstali informátoři při odpovídání jen na povrchu).

Pro sehnání informátorů bylo nejprve plánováno využití metody sněhové koule, kdy měl klíčový informátor poskytnout kontakty na další informátory.⁹⁾ Bohužel byla komunikace velmi zdlouhavá a problematická, což shánění informátorů značně ztížilo. Přesto se díky němu podařilo několik kontaktů sehnat. I tak ale probíhalo hledání informátorů velmi rozmanitě, nakonec především přes internetové stránky, facebookové skupiny a též na doporučení dalších informátorů. Nutno zmínit, že získávání informátorů skrze sociální sítě vyvolávalo někdy až nepříjemné diskuze v komentářích. Bylo zde i pár případů, kdy lidé potvrdili účast na výzkumu, avšak později odmítli nebo neodpovídali na zprávy. Přednostně byla snaha pro práci sehnat stěžejní skupinu informátorů - Slováky v Rumunsku. Když byl někdo z této kategorie kontaktován, usilovaly jsme rovněž o získání kontaktu na příslušníky rumunské komunity za účelem zisku informátorů pro další zkoumaný úhel pohledu. Ani to se bohužel netěšilo přílišnému úspěchu. Po několika měsících shánění informátorů bylo od pohledu rumunských Rumunů ustoupeno a pozornost byla věnována především pohledu rumunských Slováků a pro porovnání ještě slovenských Slováků. Jména informátorů byla následně anonymizována (viz níže).

Po zodpovězení položených otázek byly dotazníky z těchto dvou pohledů porovnány a byla provedena analýza a interpretace. Ta zahrnovala interpretování zjištěných dat a následné vyvození závěrů výzkumu. V průběhu byla analyzována i statistická data z proběhlých sčítání lidu v Rumunsku a na Slovensku, pro přehled o národnostní, jazykové či náboženské situaci Slováků v Rumunsku.

Níže jsou představeni informátoři, kteří se podíleli na našem výzkumu. Anonymizováno.

1. Slováci na Slovensku:

• informátorka Zuzana, žena, 35 let, pracující jako číšnice, žijící v Košicích, katolické vyznání
• informátorka Xenie, žena, 44 let, pracující jako léčebná pedagožka, žijící v Žilině, katolické vyznání
• informátorka Vendula, žena, 47 let, pracující jako učitelka, žijící v Banské Bystrici, katolické vyznání

2. Slováci v Rumunsku:

• informátor Antonín, muž, 75 let, důchodce, žijící v Sinteu - Nová Huta, katolické vyznání
• informátorka Božena, žena, 34 let, pracující, žijící v Bihoru, katolické a pravoslavné vyznání, pochází ze smíšené rodiny (otec Slovák, matka Rumunka)
• informátorka Cecílie, žena, 31 let, pracující jako účetní, žijící v Bihoru, pravoslavné vyznání, pochází ze smíšené rodiny (otec Slovák, matka Rumunka)
• informátorka Dana, žena, 38 let, pracující ve výrobě klimatizací, žijící v Senici na Slovensku, katolické vyznání, narozena v Rumunsku (předky má z Rumunska, konkrétně oblasti Bihor; když jí bylo 8 let, přestěhovala se i s rodinou z Rumunska na Slovensko)
• informátorka Emílie, žena, 28 let, pracující, žijící v Nadlaku, katolické vyznání
• informátorka Františka, žena, 27 let, pracující jako zdravotní sestra, žijící v Nadlaku, katolické vyznání
• informátorka Gabriela, žena, 30 let, pracující, žijící v Hviezdoslavově na Slovensku (reemigrantka), katolické vyznání
• informátorka Helena, žena, 41 let, pracující jako učitelka v mateřské škole, žijící v Nadlaku, evangelické vyznání

Dle posledního sčítání lidu v roce 2021 žilo k 1. 12. v Rumunsku 19 023 542 lidí.¹⁰⁾ Z tohoto sčítání však nebyly v době zpracování práce zveřejněny detailní výsledky, a proto byly následující statistické informace čerpány především z předešlých sčítání, která se konala v letech 2002 a 2011. Z rumunských sčítáních lidu (2002¹¹⁾ i 2011¹²⁾ ) lze zjistit, k jakým národnostem se lidé hlásí. Největší počet obyvatel Rumunska se jednoznačně hlásí k rumunské národnosti. Druhý největší počet je obyvatel hlásících se k maďarské etnické identitě. Slováci v celkových statistikách z let 2002 a 2011 zaujímají desáté místo. Etnické složení obyvatel Rumunska ukazují následující grafy. Pro grafy byly vybrány pouze národnosti, ke kterým se hlásilo více než 10 tisíc obyvatel.

^{13) 14)}

Z grafů je patrné, že obyvatel hlásících se ke slovenské národnosti ubývá. Z historického hlediska je tento trend patrný ještě více. Důvody poklesu by mohly být zvyšující se počet smíšených rodin (různá etnicita manželů) či odchod do zahraničí za prací apod. Tabulka níže¹⁵⁾ ukazuje počty obyvatel identifikujících se jako Slováci ze sčítání obyvatel mezi lety 1930–2011.

Na základě sčítání lidu v roce 2011 lze ukázat, ve kterých oblastech je nejvíce příslušníků slovenské menšiny, tedy občanů Rumunska, kteří se ale kulturně odlišují a hlásí k jiné než rumunské národnosti. Nejvíce Slováků žije v župách Arad (konkrétně ve městě Nadlak), Bihor, Salaj, ale také v župě Timis. Všechny tyto oblasti se nachází na západě (popř. severozápadě) dnešního Rumunska, tedy blízko hranic s Maďarskem. ¹⁶⁾

Z oblastí Arad (město Nadlak) a Bihor byli získáni informátoři pro tuto práci, kteří potvrdili, že v obcích, kde žijí, převažuje slovenská národnost nad rumunskou. Z jejich výpovědí rovněž vyplynulo, že slovenská národnost převažuje i na jejich pracovišti. Je tedy zřejmé, že pro zachování vlastní identity je pro Slováky v Rumunsku důležité vytvářet komunity. Díky kontaktu s ostatními Slováky si mohou udržovat tradice a lépe odolávat asimilaci (tj. přizpůsobení se rumunským obyvatelům, jejich tradicím, životnímu stylu apod.).

Tabulka výše¹⁷⁾ zobrazuje absolutní a relativní počty Slováků v župách, kde se nejvíce vyskytují. Nejvíce Slováků se pohybuje v župě Bihor a župě Arad (hlavně ve městě Nadlak). Z toho lze vyvodit, že v Rumunsku existují dvě hlavní komunity Slováků, a to tedy v župě Bihor a ve městě Nadlak. O tomto rozdělení na dvě hlavní oblasti obývané Slováky se zmínila i informátorka Božena. Více z nich se pak shodlo, že Slováci přicházeli na území dnešního Rumunsku do oblasti Bihor jako dřevorubci. V literatuře lze dohledat, že Slováci do dnešního Rumunska přicházeli nejen jako dřevorubci, ale i jako hospodáři. Přicházeli hospodařit do oblasti tehdejší Vojenské hranice (obrana Habsburské monarchie před případnými nájezdy Osmanů) na příkaz tamější správy, jelikož tam žilo málo rumunských rodin, které nedokázaly obhospodařovat tak velké pozemky.¹⁸⁾ Nejdříve přicházeli pouze muži a až později se k nim přidali jejich rodiny. V župě Bihor jsou Slováci čtvrtou nejpočetnější národností (první jsou Rumuni, druzí Maďaři a třetí Romové). V župě Arad jsou Slováci také na čtvrtém místě, ale konkrétně ve městě Nadlak jsou na místě druhém (dle sčítání v roce 2011 je Slováků v Nadlaku pouze cca o 100 méně než Rumunů¹⁹⁾ ). V Nadlaku mají tedy Slováci (jak je patrné i z tabulky) téměř 43% podíl na celkovém obyvatelstvu města.

Slováci neodcházeli ze Slovenska do dnešního Rumunska pouze za prací (dřevorubci, hospodáři), ale i z náboženských důvodů. Odchod z náboženských důvodů se týkal především protestantů, kteří chtěli uprchnout náboženským tlakům (rekatolizace). To dokresluje i výpověď informátorky Heleny z Nadlaku, která se hlásí k evangelické církvi: „Naši predkovia sa presťahovali pred vyše 200 rokmi na dolnú zem v snahe za lepším životom a hnaný náboženským utláčaním.“ K této výpovědi je dobré dodat, že Slováci tehdy migrovali v rámci jedné země (Habsburská říše) do oblastí, které jsou dnes součástí rumunského státu. Slováci měli na tomto území možnost svobodného vyznání, obživy a podstatně velká práva. Do oblastí přicházeli jak Slováci katolického, tak i evangelického vyznání²⁰⁾.

V roce 2011 označilo 12 802 obyvatel Rumunska za svůj mateřský jazyk slovenštinu. Ke slovenské národnosti se však v tom samém roce hlásilo 13 654 lidí (viz graf Etnické složení obyvatel Rumunska – 2011). Většina Slováků v Rumunsku tedy považuje za svůj mateřský jazyk slovenštinu, avšak ne všichni, kteří se ke slovenské národnosti hlásí. Stejně jako klesá počet obyvatel, kteří se identifikují jako Slováci, ubývá i počet těch, kteří považují slovenštinu za svůj rodný jazyk. Tato tvrzení dokazují následující grafy, které zobrazují počty obyvatel používající různé mateřské jazyky. Pro grafy byly vybrány jazyky, které označilo za mateřské více než 10 tisíc lidí. Lze opět vidět klesající počet lidí, kteří považují slovenštinu za svůj rodný jazyk mezi lety 2002 a 2011.

^{21) 22)}

Z výpovědí informátorů (rumunských Slováků) vzešlo, že většina z nich používá během dne nejvíce slovenštinu. Pouze jedna informátorka uvedla, že používá více rumunštinu, avšak to je způsobeno tím, že je ze smíšené rodiny, žije v prostředí, kde je více Rumunů, a na svém pracovišti se setkává více s příslušníky rumunské národnosti. Někteří informátoři dodali, že považují slovenštinu za svůj mateřský jazyk anebo že ji používají jak v práci, tak doma.

Převládajícím náboženským vyznáním v Rumunsku je zcela jednoznačně pravoslaví. Dle sčítání v roce 2011²³⁾ vyznává pravoslavnou víru asi 16,3 mil. obyvatel Rumunska (tj. přes 80 %). Druhé nejvíce rozšířené náboženství je římskokatolické, jehož příslušníků je zhruba 4,3 %. Poté následuje protestantismus, který má téměř 3% podíl. V Rumunsku je také početná skupina obyvatel hlásících se k tzv. pentekostalismu (letniční hnutí). Letniční hnutí vznikla na počátku 20. stol. v USA, odkud se šířila dál. Vychází z původního židovského svátku Letnic (zprvu zemědělský svátek, který se slavil 50 dnů po Velikonocích, později svátek připomínající předání Zákona proroku Mojžíšovi na Sinaji).²⁴⁾ V křesťanském světě však svátek Letnic dostal nový význam, a to seslání Ducha svatého na apoštoly. Tato hnutí se tedy odvolávají především na zkušenosti s Duchem.²⁵⁾ K řeckokatolické víře se v Rumunsku hlásí asi 0,75 % obyvatel. Poslední církví, ke které se přihlásilo více než 100 tisíc obyvatel, byl baptismus s 0,56% podílem. Relativní počet ateistů byl v tomto sčítání pouze 0,1 %.²⁶⁾

Náboženská víra je pro rumunské Slováky jedním z hlavních prvků jejich národnosti. Až na jednu výjimku všichni informátoři potvrdili, že náboženství zasahuje do jejich běžného života. Většina z nich se hlásila k římskokatolickému vyznání. Náboženská víra tedy v životě Slováků hraje velkou roli a pomáhá jim při udržování vlastní identity. Náboženství se promítá v tomto případě do formování národnosti tím, že se na jeho základě slovenská menšina odlišuje od majoritní populace, která je tvořena především příslušníky pravoslavné církve.

Na Slovensku proběhlo poslední sčítání obyvatel, domů a bytů v roce 2021. Ze sčítání vzešlo, že nejvíce příslušníků má na slovenském území římskokatolická církev (55,8% podíl). Na druhém místě je evangelická církev augsburského vyznání, ke které se hlásí 5,3 % obyvatel Slovenska. Řeckokatolická církev má ve slovenské populaci 4 % příslušníků. Další početnou církví je reformovaná křesťanská církev (protestantismus). Pravoslaví, které má v Rumunsku dominantní postavení, má na Slovensku pouze 0,9% podíl. Téměř 24 % slovenských obyvatel je bez náboženského vyznání, což je oproti Rumunsku enormní rozdíl (viz výše).²⁷⁾

²⁸⁾

Informátorky ze Slovenska jsou dle svých výpovědí také nábožensky založené. Dvě z nich se hlásí k římskokatolickému a jedna k řeckokatolickému vyznání. Tyto informátorky vypověděly, že náboženství hraje určitou roli v jejich každodenním životě. Dle statistik ze sčítání lidu na Slovensku lze ovšem konstatovat, že náboženská víra není pro slovenský národ jako takový určujícím prvkem, jelikož se téměř čtvrtina populace k žádnému náboženství nehlásí. U slovenské menšiny v Rumunsku je to však naopak, neboť právě náboženství je jedním z faktorů, který odlišuje Slováky od Rumunů a díky kterému mohou určovat svou vlastní národní identitu. Jak bylo řečeno výše, většina slovenských informátorů z Rumunska se hlásí k římskokatolickému vyznání. Jedna z informátorek se přihlásila k evangelické církvi. U slovenských komunit v Rumunsku jsou tedy rovněž důležité i komunity náboženské.

Při dotazování na tradice, které si Slováci v Rumunsku uchovávají, se v odpovědích ukázalo, že tradice lze rozdělit do několika kategorií – náboženské, rodinné, spojené s národní historií (připomínky významných osobností či událostí – jedna z informátorek ze Slovenska zmínila slavení svátku sv. Cyrila a Metoděje), zachováním folklóru apod. Tradice spojené s náboženským vyznáním byly zmiňovány nejvíce, a proto se jim věnuje více do hloubky poslední podkapitola této práce.

Náboženství však z této podkapitoly nelze úplně vyloučit, neboť při dotazování na rodinné tradice většina informátorů mimo jiné uváděla právě ty náboženské (slavení Vánoc, Velké noci (Velikonoce), chození do kostela atd.). Z toho lze vyvozovat, že náboženské tradice drží pohromadě nejen rodinu, ale i komunitu jakožto celek, např. právě scházením se při mších svatých v místním kostele. Z propojování náboženských a rodinných tradic v odpovědích informátorů lze poznat, že rodina je tím prvotním místem, kde se děti seznamují s tradicemi i náboženstvím. V dospělosti je už pouze na nich, zda se budou řídit stejnými tradicemi, které poznaly ve své orientační rodině, či při zakládání své vlastní (prokreační) rodiny udělají určité změny. Změnám ve slavení tradic se práce věnuje později v této podkapitole.

Mezi rodinné tradice lze dle výpovědí informátorů zařadit například oslavy narozenin či svátků, svatby a křtiny. Všechny tyto události mají společné to, že se sejde rodina (a případně přátelé), předají se nějaké dárky a společně se všichni příjemně baví. V případě svateb a křtin lze vidět, jak se dvě kategorie tradic (rodinné a náboženské) propojují a není možno vždy jasně zařadit určité události jen do jedné skupiny. V případě obou tradic (svatby a křtiny) však informátoři uvedli, že církevní podtext ztrácí trochu svou sílu, jak dokresluje výpověď Heleny: „Pomaly sa tradície začínajú vytrácať a vymieňať. Napríklad pri svadbách alebo krstinách.” Za nejdůležitější úkol těchto tradic lze označit udržování rodiny pohromadě (soudržnost). Za rodinnými tradicemi lze také pozorovat snahu o zachování rodinných kontaktů (i s rozšířenou rodinnou). Slovenské informátorky ze Slovenska v dotazování na rodinné tradice odpovídaly obdobně jako rumunští Slováci. Zmíněny byly rovněž oslavy narozenin, svatby a také tradice spojené s náboženstvím (chození do kostela apod.). Lze tedy usuzovat, že v rodinných tradicích mezi skupinami Slováků a Slováků v Rumunsku nenajdeme mnoho rozdílů.

Nejstarší informátor (Antonín) kladl velký důraz na důležitost uchovávání tradic a zmiňoval několik institucí, které této snaze napomáhají. Ostatní informátoři při dotazování rovněž připomněli různé organizace, které v jejich okolí pomáhají udržovat tradice vážící se ke slovenské národní identitě. Jednou z důležitých organizací je Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku, který vznikl v roce 1989 a který hájí zájmy obou menšin v politické sféře na území dnešního Rumunska. Mezi dalšími institucemi byly zmiňovány školy, kostely či různé folklorní soubory. Slovenská komunita je rovněž podporována Maticí Slovenskou, jejímž posláním je „…rozvíjať a upevňovať slovenské vlastenectvo, prebúdzať a umocňovať národné povedomie Slovákov i krajanov žijúcich v zahraničí, prehlbovať vzťah občanov k slovenskej štátnosti (…) Zakladať doma i v zahraničí nadácie a fondy na podporu národného a kultúrneho života Slovákov a na oceňovanie najvýznamnejších tvorcov z vymedzených oblastí tvorivej činnosti.“²⁹⁾

Autor knihy Slováci v Europskom zahraničí J. Svetoň v úvodu zmínil, že poznávání národních menšin v zahraničí vnímá jako národní povinnost. Informátor Antonín zmiňoval, že děti chodí na soutěže spojené se slovenským jazykem. V obcích se konají různé festivaly, které se váží ke slovenským tradicím. K dokreslení může sloužit video na následujícím odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=MYNRuUHUSW8. Video je záznamem z mezinárodního folklorního festivalu mládeže v jedné ze slovenských obcí v Rumunsku. Na začátku lze slyšet slovenskou národní hymnu a dále je možno vidět, jak rumunští Slováci nosí kroje, zpívají ve slovenštině, tančí a celkově se snaží si nějakým způsobem připomínat své slovenské kořeny. Ve videu jsou také vidět květiny v barvách slovenské a rumunské státní vlajky.

Někteří informátoři zmínili, že se dodržování tradic v jejich životě změnilo. Informátorka Božena uvedla: „Keď som bola mala, sme viac dodržiavali tradície a obyčaje.“ O proměnách či vytrácení tradic se zmínili i další. V jednom případě bylo důvodem změny to, že si informátorka Emílie vzala za manžela Rumuna, a tak se slovenské tradice postupně vytrácely z jejího života. Informátorka Božena, která se narodila ve smíšené rodině (otec Slovák, matka Rumunka) uvedla, že maminka respektovala otcovu odlišnou kulturu, a tak se snažili dodržovat jak rumunské, tak slovenské tradice a svátky. Informátorka Cecílie, jejíž rodiče mají také odlišnou národnost, však uvedla, že u nich převažovaly více rumunské tradice. Z výpovědí tedy vyplývá, že vždy záleží na tom, jak hodnoty v rodině nastaví rodiče (jaké tradice chtějí dodržovat a jaké ne) a především na národnosti obou rodičů (stejná nebo odlišná). Vliv na vytrácení tradic také může mít určitý konflikt mezi modernitou a tradicionalitou. Dnešní svět je hodně globalizovaný, a tak díky cestování dochází ke kulturním kontaktům a mísení tradic. Některé tradice se vytrácejí a některé se naopak přenáší i do jiných zemí (kultur), jak je vidět právě na příkladě příchodu Slováků do Rumunska. Udržování tradic je dnes spojeno hlavně se životem na vesnicích či v menších městech, jelikož ve větších městech převládá především pokrok a moderní způsob života, který se od tradic velmi vzdaluje.

Slovenské informátorky ze Slovenska uvedly, že oceňují snahy slovenské menšiny o uchovávání národních tradic v zahraničí. Informátorka Xenie, která kdysi Slováky v Rumunsku navštívila, uvedla: „… hoci sú minorita, snažili sa – či už v školách, či v kostole, ale aj na zábavách oživovať (udržiavať) zvyky, aby celkom nesplynuli s Rumunmi.“ Dotazované se tedy vyjadřovaly kladně ohledně slovenské minority v Rumunsku a jejich snaze bránit se asimilaci rumunskou majoritou skrze slavení národních tradic a připomínání si svého slovenského kulturního dědictví.

Katolická a pravoslavná církev jsou v základu podobné, jelikož obě náboženství vznikla vírou ve stejného Boha. Církev se začala dělit až historicky (převážně z politických důvodů), přesto je ale základ učení obou církví obdobný. Na východě převažuje pravoslavné vyznání a směrem na západ pak můžeme pozorovat spíše katolicismus. Církve se od sebe liší především v detailech učení a ritech. Pravoslavná církev je více autonomní a mše jsou taktéž trochu odlišné (delší). Také ve výzdobě lze rozpoznat zásadní rozdíly – pravoslavné kostely bývají zpravidla více zdobené a na zdech mají ikony.³⁰⁾

O tom, že v Rumunsku jednoznačně převažuje pravoslaví jakožto náboženské vyznání, jsme se mohli podrobněji dočíst v kapitole o statistikách, podložených sčítáním lidu. Římskokatolické náboženství, které je na Slovensku podle počtu příslušníků na prvním místě, je v Rumunsku hned na druhém. Na rozdíl od Rumunska se ale na Slovensku hlásí k víře o mnoho méně lidí; téměř ¼ slovenských občanů je bez náboženského vyznání.

Aby byla získána odpověď na položenou otázku, byly tyto statistiky porovnány s výpověďmi informátorů. Dotazovaných rumunských Slováků bylo celkem osm, z čehož pět osob hlásících se k římskokatolickému vyznání, jedna k pravoslavnému a jedna k oběma zmíněným. Poslední z dotazovaných se považuje za evangelíka (tedy příslušníka protestantské církve, která je v Rumunsku podle počtu přihlášených osob na 3. místě). Kromě jednoho „ne“ všichni sdělili, že se náboženství promítá do jejich každodenního života, a to nejčastěji modlitbou, chozením do kostela pravidelně nebo alespoň při svátcích. Dva z dotazovaných se pochlubili větší participací na aktivitách ve své církvi. Informátor Antonín, vyznáním římský katolík, napsal, že se účastní křtů, biřmování i dalších křesťansky významných událostí. Informátorka Helena, s vyznáním evangelickým, popsala, že se s rodinou účastní bohoslužeb pravidelně každou neděli a také jsou aktivními členy svého církevního sboru.

Z dotazovaných tří Slováků žijících na Slovensku se všichni přihlásili k římskokatolické církvi. Tito informátoři se též shodli na tom, že se náboženství promítá do jejich každodennosti. Odpovědi byly v podstatě totožné s rumunskými Slováky – modlitba, návštěva kostela a způsob života.

Informátoři zjištěné statistiky, dá se říci, potvrdili. Všichni slovenští Slováci se hlásí ke katolictví a většina Slováků žijících v Rumunsku též. Náboženství jim přispívá k zachování své integrity a pospolitosti, jelikož velké množství z nich se pohybuje především ve své komunitě – mezi dalšími Slováky. Dotazovaní jsou zaměstnáni na pracovištích s převahou Slováků, žijí v obcích obývaných převážně svou národností a přednostně používají slovenštinu.

Rozdíl nastal u evangelické informátorky Heleny, která přesto, že se pohybuje převážně mezi Slováky, je odlišného vyznání. Informátorka Cecílie s pravoslavným vyznáním napsala, že do kontaktu sice přichází nejvíce se Slováky, přesto ale v obci, kde žije (a též na jejím pracovišti), převažuje národnost rumunská. To, že se obklopuje také rumunskými občany, mohlo sehrát roli v jejím křesťanském vyznání. Důležité je zde zmínit, že pochází ze smíšené rodiny a její matka je rumunské národnosti – dá se tedy předpokládat, že tento faktor mohl mít na její vyznání stěžejní vliv. Poslední výjimkou potvrzující pravidlo byla informátorka Božena, která se hlásí k pravoslaví i římskému katolicismu a která též pochází ze smíšené rodiny. Bydliště má sice v obci, kde početně převažuje slovenské obyvatelstvo, pracoviště a nejčastější kontakty jsou ovšem rumunské a též rumunštinu používá více.

Zajímavým poznatkem, který stojí za to zdůraznit na závěr, je, že jediné informátorky, které se hlásily k pravoslaví, pocházely ze smíšených rodin (otec Slovák, matka Rumunka). Na těchto odpovědích lze ukázkově vidět, jak velký vliv do života nám dává primární sociální skupina - rodina. Slováci i přesto, že změnili prostředí, zůstali věrní své národnosti a náboženství.

Na otázku, zda se náboženství promítá do každodenního života informátorů, byla pouze jedna odpověď záporná. Ostatní se shodli buď na každonedělním chození do kostela nebo alespoň o velkých svátcích. Dále pak dva informátoři (Emílie a Antonín) zmínili důležitost modlitby a církevních zvyků jako je křest či biřmování. Též v případě Slováků žijících na Slovensku je dle výpovědí náboženství součástí jejich každodennosti. Všichni z těchto dotazovaných se rovněž shodli na důležitosti modlitby.

Svátky, které pravidelně slaví všichni informátoři z Rumunska, jsou Vánoce a Velká noc (u nás známá jako Velikonoce). Dbají na ně především společně stráveným časem v rámci rodiny, tradičním jídlem a v některých rodinách též zpíváním koled. Františka a Antonín z Bihoru také zmínili tradici betlému a chození s Dorotou.³¹⁾ Františka (rovněž z Rumunska) uvedla, že jako slovenskou tradici udržují stavění májky a s Antonínem také „Vel’konočnú oblievačku“, což je tradice spojena s Velikonočním pondělím, kdy jsou děvčata polévána vodou. Dotyk vody a zeleného proutku pomlázky je podle pověstí považován za spojení síly a přenesení zdraví na oblévané děvče.³²⁾ Tento zvyk označila jako tradiční slovenský Xenie ze Slovenska. Zmínila ale, že nepatří mezi ty, které by sama dodržovala.

Na otázku, zda se během života změnilo dodržování tradic, byly odpovědi u většiny informátorů z Rumunska kladné; příčiny však byly odlišné. Například u Emílie nastala změna, jelikož se vdala za Rumuna. Dle informátorky Boženy se tradice postupem času proměňují a vytrácí. To, že se tradice mění zmínil i informátor Antonín, který se v dotazníku rozepsal nejvíce. Zmiňuje dvě fáze kulturního života, které v jeho životě nastaly: “Prvá, keď o úroveň kultúrneho života sa starali odborníci. Tradície aj, keď niektoré niekomu neboli po vôli boli tolerované, ďalšie boli podporované. Hrali sa divadelné hry v materinskom jazyku, existovali tanečné a spevácke súbory Slovákov v Rumunsku. Ochotnícka kultúrna práca mala uznanie. Kultúrny a ochotnícky, umelecký život stále stúpal, aj keď niekedy sa zdalo, že to sa aj muselo. Druhá, keď do kultúrneho života sa miešali neodborníci len, aby ukázali, že sa dostali k moci. To v demokratickej slobode sa skrývala povýšenosť moci. Nastali, teda, nové časy, museli sme nájsť nové metódy ako nezastaviť pokračovanie činnosti v kultúrnej oblasti. Najprv zachovať, čo sa dá a pokračovať v tvorení nových podmienok pre pozdvihnutie kultúrneho života slovenskej menšiny v Rumunsku, čo sa v určitej miere aj podarilo.” U ostatních se slavení zvyků a tradic během života v podstatě nezměnilo a mají spíše snahu zachovat je ve stejné formě, jak je to učili rodiče. Informátor Antonín tvrdí, že nejdůležitější je zachování slovenské identity, k čemuž napomáhá mnohokrát zmiňovaný Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku. Ten se právě snaží napomáhat slovenské kultuře a díky jeho zřízení se z ní po revoluci v roce 1989 zachovalo co nejvíce. Tentýž informátor byl sám předsedou pobočky tohoto svazu v místě jeho bydliště, dále byl ředitelem Kulturního domu a nyní je předsedou Kulturně uměleckého spolku Talent v Nové Hutě. Zmiňuje zde také finanční výpomoc při jejich činnosti: “Niektoré projekty našej kultúrnej činnosti finančne podporuje aj Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí alebo miestny Národný výbor. Nájdu sa aj nejakí sponzori, no mohlo by ich byť viac.”

O setrvání slovenské kultury se dle informátorů snaží mnoho institucí, jako např. škola v Bodonoši, muzeum v Nadlaku, kostely, městská knihovna a již zmíněný demokratický svaz. Stále se pořádají festivaly, folklórní soubory i kurzy na univerzitě pro podporu jazyka i kultury. Záleží ale především na jedincích, zda se do akcí zapojí a budou tím zvedat povědomí, čímž přispějí ke svému kulturnímu bohatství. Informátorky Xenie a Vendula ze Slovenska hodnotily kladně tyto snahy slovenské menšiny o udržení slovenských zvyků a tradic. “Som vďačná že si zachovali zvyky slovenské.”

Informátorka Dana, která se i s rodinou přestěhovala na Slovensko, se nám o této zkušenosti podrobně rozepsala. Přestěhovali se zpět, když jí bylo 8 let, protože rodiče se cítili být spíše Slováky. Příchod do země pro ně ale nebyl vůbec snadný, jelikož Slováci je považovali za Rumuny a nechápali důvod jejich stěhování. “Musím povedať, čo si pamätám ako dieťa, nebol náš príchod vôbec jednoduchý, skôr by som povedala, že bol hodne ťažký. Slováci nás nechceli prijať, čudovali sa, prečo keď sme „Rumuni“, chceme žiť na Slovensku. Väčšina z tunajších Slovákov nemá vôbec šajnu o tom, ako v Rumunsku žije slovenská komunita, nemá poznatky a vedomosti z histórie, takže nerozumie tomu.” Do Rumunska se však téměř každý rok vrací. Zde je možno vidět ukázkovou situaci toho, jak je důležité oboustranné přijetí, kterého se v tomto případě nepodařilo dosáhnout ihned. Na nutnost vzájemného uznání příslušnosti k jednomu národu upozorňoval E. Gellner ve své knize Národy a nacionalismus. Gellner představil dvě možnosti, jak definovat národ. První definice vyplývala ze společné kultury, tj. lidé jsou členy stejného národa, pokud sdílí stejnou kulturu (chování, myšlenky, řeč, …). Druhá definice se opírala o vzájemné uznání toho, že patří ke stejnému národu. „… členové této kategorie závazně uznají určitá vzájemná práva a povinnosti vůči sobě na základě svého společného členství. Je to jejich vzájemné uznání jako společníků tohoto druhu, které je mění na národ, …“³³⁾

Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jaký je kulturní život slovenské menšiny na území Rumunska. Jedna ze zkoumaných oblastí se soustředila na převládající náboženství slovenské minority a rumunské majority. Hlavním náboženským vyznáním v Rumunsku je pravoslaví, Slováci se však v obou zkoumaných zemích hlásí z velké části ke katolicismu. Ačkoli se rumunští Slováci pohybují v prostředí ovlivněném rumunskou majoritou, z výzkumu vyplynulo, že slavení svátků a tradic spojených s náboženstvím se nijak výrazně neliší od Slováků žijících na Slovensku. Největší důraz byl kladen na církevní svátky, zejména Velikonoce a Vánoce, které jsou stěžejními pro obě zkoumané skupiny. Rodina sehrává klíčovou roli v mnoha oblastech lidského života, což se rovněž týká utváření hodnot, včetně náboženství. Na příkladu smíšených rodin (různá národnost rodičů) lze tento vliv zpozorovat patrněji, neboť se střetávají dvě různé kultury a pohledy na svět při výchově dětí.

Další zkoumanou oblastí byly náboženské tradice. Během života se důraz na uchování těchto tradic mění vlivem modernizace způsobu života, ale to nejdůležitější dle informátorů zůstává - zachování soudržnosti v komunitě. Díky pospolitosti, která setrvává přes mnoho generací, místním institucím a také chování jednotlivců si rumunští Slováci dokáží udržet národní identitu a stále odolávají asimilaci.

1. BENŽA, Mojmír, SLAVKOVSKÝ, Peter, STOLIČNÁ, Rastislava. Atlas tradičnej kultúry slovenských menšín v strednej a južnej Európe. První vydání. Vydavatelství Ivan Krasko v Nadlaku, 2006, str. 248-253.
2. GELLNER, E. Národy a nacionalismus. 2. vydání. Praha: Hříbal, 1993. ISBN 80-901381-1-X. str. 19
3. REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Grada Publishing, a. s., 2009. Praha. ISBN 978-80-247-3006-6. str. 41-42
4. REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Grada Publishing, a. s., 2009. Praha. ISBN 978-80-247-3006-6. str. 112-113
5. REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Grada Publishing, a. s., 2009. Praha. ISBN 978-80-247-3006-6. str. 83
6. SVETOŇ, Ján. Slováci v Europskom zahraničí. 3. svazek. Bratislava, Slovenská akadémia vied a umení. 1943. str. 7-46

1. BÍRES, Marka. Slovenské školy a vyučovanie slovenského jazyka v Rumunsku. Didaktické studie, Didaktický kaleidoskop. Univerzita Karlova v Praze. Praha [online]. 2018. [cit. 8. 3. 2022] Dostupné z: https://pages.pedf.cuni.cz/didakticke-studie/files/2019/01/DidStu1_18kn.bl_.TISK_konecnaverze.pdf#page=31
2. Církev římskokatolická a církev pravoslavná – jaký je mezi nimi rozdíl? Víra.cz, Bůh, křesťanství [online]. Copyright © 08.08.2013 [cit. 11.07.2022]. Dostupné z: https://www.vira.cz/texty/otazky-a-odpovedi/cirkev-rimskokatolicka-a-cirkev-pravoslavna-jaky-je-mezi-nimi-rozdil
3. DANIEL, Jan. Slovenská menšina v Rumunsku. Olomouc, [online] 2009. [cit. 6. 3. 2022] Dostupné z: https://geography.upol.cz/soubory/studium/dp/2009/2009_Daniel.pdf
4. Etnické složení obyvatel Rumunska - 2002. [online] zpracováno autorem dle: http://www.edrc.ro/recensamant.jsp [cit. 30. 5. 2022]
5. Etnické složení obyvatel Rumunska - 2011. [online] zpracováno autorem dle: https://www.recensamantromania.ro/rpl-2011/rezultate-2011/; Populaţia după etnie la recensămintele din perioada 1930-2011 – judeţe (tabulka vol2_t1) [cit. 30.05.2022]
6. GUBANI, Ianko. The Slovak Minority in Romania – Historical Context and Statistical Aspect of Identity and Native Language Within the Period of 2002 – 2011. Geografické informácie [online]. 2016. [cit. 17.04.2022]. ISSN 13379453. Dostupné z: https://www.kggrr.fpvai.ukf.sk/images/geograficke_informacie/2016_20_2/gubani.pdf
7. História Matice slovenskej. Matica slovenská [online]. Copyright © Matica slovenská 2018. [cit. 17.07.2022]. Dostupné z: https://matica.sk/o-matici-slovenskej/historia-matice-slovenskej/
8. JANÍKOVÁ, Simona. Zapomenutí Slováci. Hospodářské noviny, [online] 2018. [cit. 6. 3. 2022] Dostupné z: https://archiv.hn.cz/c1-66271240-zapomenuti-slovaci
9. Letnice, Svatodušní svátky, Duch svatý. Víra.cz, Bůh, křesťanství [online]. Copyright © [cit. 02.06.2022]. Dostupné z: https://www.vira.cz/rejstrik-vecny/letnice-svatodusni-svatky
10. Letniční církve. Víra.cz, Bůh, křesťanství [online]. Copyright © [cit. 10.03.2022]. Dostupné z: https://www.vira.cz/texty/otazky-a-odpovedi/letnicni-cirkve
11. Mateřský jazyk obyvatel v Rumunsku - 2002. [online] zpracováno autorem dle: http://www.edrc.ro/recensamant.jsp [cit. 30.05.2022]
12. Mateřský jazyk obyvatel v Rumunsku - 2011. [online] zpracováno autorem dle: https://www.recensamantromania.ro/rpl-2011/rezultate-2011/; Populaţia după etnie şi limba maternă – judeţe (tabulka vol2_t10); [cit. 30.05.2022]
13. OLAHUS, Wikipedia. [online] Dostupné z: https://sk.wikipedia.org/wiki/Slov%C3%A1ci_v_Rumunsku#/media/S%C3%BAbor:Slovaci_Romania_2002.png
14. Procentuální poměr Slováků v rumunských župách. [online] zpracováno autorem dle: https://www.recensamantromania.ro/rpl-2011/rezultate-2011/; Tab8. Populaţia stabilă după etnie – judeţe, municipii, oraşe, comune (tabulka sR_Tab_8) [cit.30.05.2022]
15. Rezultate 2011 – recensamantul populatiei si locuintelor. Tab8. Populaţia stabilă după etnie – judeţe, municipii, oraşe, comune (tabulka sR_Tab_8). [online]. [cit. 30.05.2022]. Dostupné z: https://www.recensamantromania.ro/rpl-2011/rezultate-2011/
16. Rezultate 2011 – recensamantul populatiei si locuintelor. Populaţia pe sexe, după religie – categorii de localităţi şi judeţe (tabulka vol2_t12). [online]. [cit. 30.05.2022]. Dostupné z: https://www.recensamantromania.ro/rpl-2011/rezultate-2011/
17. Rezultate 2011 – recensamantul populatiei si locuintelor. Populaţia pe sexe, după religie – categorii de localităţi şi judeţe ( tabulka vol2_t12). [online]. [cit. 30.05.2022]. Dostupné z: https://www.recensamantromania.ro/rpl-2011/rezultate-2011/
18. Rezultate 2011 – recensamantul populatiei si locuintelor [online]. [cit. 30.05.2022]. Dostupné z: https://www.recensamantromania.ro/rpl-2011/rezultate-2011/
19. RPL 2021. Recensamantul Populatiei si Locuintelor – RPL 2021 [online]. [cit. 01.06.2022]. Dostupné z: https://www.recensamantromania.ro/
20. SODB2021 - K rímskokatolíckemu vyznaniu sa prihlásilo 56 % obyvateľov. SODB2021 - Sčítanie obyvateľov, domov a bytov [online]. Copyright © 2022 www.statistics.sk [cit. 30.05.2022]. Dostupné z: https://www.scitanie.sk/k-rimskokatolickemu-vyznaniu-sa-prihlasilo-56-obyvateov
21. Structura etno-demografic A Romniei [online]. [cit.30.05.2022]. Dostupné z: http://www.edrc.ro/recensamant.jsp
22. TUBS. Wikipedia. [online]. Rumunské župy. 2012. [cit. 30.05.2022]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Administrativn%C3%AD_d%C4%9Blen%C3%AD_Rumunska#/media/Soubor:Romania,_administrative_divisions_-_de_-_colored.svg