Oleksandr Maksimov, Galina Filatova, Svetlana Kozlova, Yelizaveta Sinegub, Nikita Shlykov.

Judaismus je jedno z nejstarších náboženství. Vzhledem k tomu, že kvůli různým historickým pronásledováním se židovský národ usadil v mnoha zemích, je zajímavé zjistit, jak židé dodržují náboženské tradice v jiných zemích a v samotném Izraeli. Jelikož asi 45 % Židů žije v Izraeli a dalších 41 % v USA a Kanadě, většina zbývajících žije v Evropě. Takže máme otázku: jak Židé dodržují tradice v různých zemích, například židovský svátek Chanuka? V této práci porovnáme, jak Židé oslavují chanuku v Rusku a Izraeli. Většina lidí je v Rusku pravoslavná a z toho lze tvrdit, že židovské tradice v Rusku nezustali původními, protože byly ovlivneny cizí kulturou a náboženstvím. Cílem práce je prozkoumat svátek Chanuka, dozvědět se o jeho původu, o rituálech a významu, najít rozdíl mezi oslavami Chanuky v Rusku a v Izraeli, a porovnat tyto rozdíly.

• Jak se liší oslava Chanuky v Izraeli a Rusku?

Podotázky

1. Jaký význam má pro Židy svátek Chanuka?
2. Jaká tradiční jídla se připravují pro Chanuku v Rusku a v Izraeli?
3. Jak dodržují sváteční rituály Židé v Rusku a Izraeli?

• Ve své práci „Základní koncepty judaismu“ ¹⁾ Pavel Sládek popisuje rituály, zvyky, tradice a všechny známé židovské svátky. Svátky se dělí na biblické Poutní svátky - Pesach, Šavuot a Sukot včetně Šmini aceret, a tzv. Vysoké svátky - Rošha-šana a Jom kipur. Hierarchicky níže stojí pobiblické svátky Chanuka a Purim. Přestože je Chanuka pobiblickým svátkem, talmudické i středověké texty opakovaně zdůrazňují důležitost rozsvěcování chanukových světel. Podle Šulchan aruchu, kodexu shrnující židovské náboženské právo, „i chudý, který žije z almužny (cedaka), ať si vyžebrá nebo prodá svou přikrývku a pořídí olej k rozsvícení chanukových světel. Ale článek „Svátky“ na stránkách federace židovských obcí informuje, že židovské svátky se dělí na na svátky biblické (zmíněné v Tóře), které se ještě dělí na svátky poutní, tedy na svátky, ve kterých byla v dobách existence chrámu povinnost přinést do Jeruzaléma sváteční oběť, a na tzv. vysoké svátky. Na svátky historické, spojené s konkrétními dějinnými událostmi, na svátky moderní, související se státem Izrael,na postní dny a ostatní.

*

• Rabín Avraham-Yitzchak Sperling, slavný lvovský rabín a talmudista, vydal v roce 1890 svou knihu „Význam židovských zvyků“ (Taamey ha-minhagim)²⁾. Toto malé dílo se stalo jedním z nejpopulárnějších kompendií aškenázských zvyků, jejichž původ a význam vysvětlil rabín Sperling na základě Talmudu, halachické literatury, biblických komentářů a spisů chasidských učitelů. Autor ve své knize odpovídá na mnoho otázek, které nás zajímají ohledně tradic svátku Chanuka. Autor píše, že nelze použít světlo chanukových svíček, protože jsou osvětleny k oslavě zázraku. Ze stejného důvodu by ženy neměly dělat domácí práce, když hoří chanukové svíčky. Ve svátek se zapaluje 36 svíček podle počtu pojednání v ústní Tóře. Svátek trvá 8 dní na památku zázraku, kdy Řekové znesvětili olej určený pro chrámovou Menoru a zlomili pečeť velekněze na všech džbánech. Židé našli pouze jeden džbán s neporušenou pečetí. Tento džbán byl navržen pouze na 1 den a výroba nového oleje trvala 7 dní. Když byla Menora zapálena, stala se neuvěřitelná věc - olej hořel 8 dní.
• Podle Talmudu byl tento svátek založen především na památku „zázraku s džbánem oleje“, k němuž došlo po vyhnání Řeků a jejich helénizovaných spojenců z jeruzalémského chrámu:

Co je Chanuka? <…> Když Řekové vstoupili do chrámu, pošpinili veškerý olej, který tam byl; a když dynastie Hashmonaim zesílila a porazila je, byl jen jeden džbán oleje, zapečetěný pečetí velekněze, a bylo v něm oleje jen na jeden den hoření; stal se zázrak a svítili z něj osm dní. Příští rok byly tyto dny slavnostní a rozhodly se číst chvály a díkůvzdání.

• Také autor Ki Tov Elijahu ve své práci „Kniha našeho dědictví“ ³⁾ vypráví o historii Chanuky a jejích tradicích. Hlavním chanukovým zvykem podle autora je Hinukh, vzdělání - (stejný kořen se slovem „Chanuka“ v hebrejštině) - vzdělávání jak dětí, tak všichni lidí. Jeho úkolem je zajistit, aby Židé nezapomínali na milosrdenství, které jim projevil Všemohoucí, oslavovali ho a plnili Jeho přikázání.

Z povahy zkoumaného tématu v této práci byl zvolen kvalitativní přístup. Konečným cílem takového výzkumu je dosáhnout hlubokého porozumění tématu a problémů z individuálního hlediska. Tato výzkumná metoda je pro práci nejvhodnější. Pomáhá zvážit problém z několika stran, najít podobnosti a rozdíly.

Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založen na různých metodologických tradičních zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách. (Creswell 1998, s. 12) Před samotným výzkumem jsme začali studiem odborné literatury a získali jsme tím potřebné informace. Zdroje byly čerpány především z knih a statistických údajů. Přehled literatury poskytl nam teoretický základ výzkumu a pomohl připravit otázky pro rozhovory.

V naší práci jsme použili nestrukturovanou metodu rozhovoru. Nestrukturovaný rozhovor nepoužívá žádný pevný formát, tazatel však může mít předem připraveno několik plánovaných otázek. Jedná se o kvalitativní metodu výzkumu. Pohovor je neplánovaný, má neformální přístup s přátelským rozhovorem mezi tazatelem a dotazovaným. Tato metoda byla pro nás nejvhodnější z důvodu nemožnosti osobního setkání, ale umožňuje zjistit názory lidí z různých částí světa. Komunikovali jsme s informátory prostřednictvím sociálních sítí, jako jsou Facebook a Telegram. A také se nám podařilo kontaktovat jednoho informátora přes Skype.

Informátoři:

• Mamash Skalka, Rusko

Muž, 40 let, rabín v moskevské židovské komunitě „Haverim“. Ženatý, má 3 děti.

• Natan Akimov, Izrael

Muž, 43 let, programátor, svobodný. Když mu bylo 9 let, jeho rodina se přestěhovala z Ruska do Izraele. Celý svůj dospělý život prožil v Modi'inu.

• Sergej, Izrael

Muž, 26 let, programátor, svobodný. Stejně jako informátor číslo 2 emigroval se svou rodinou jako dítě. Žije v Tel-Avivu.

• Mariana, Rusko a Izrael

Žena, 20 let, studentka, vdaná. Ve věku 15 let se Mariana přestěhovala do Izraele v rámci programu repatriace, protože má židovské kořeny. Žije ve městě Jeruzalém.

Judaismus

Judaismus je nejstarší náboženství židovského národa, zakladatelem je Mojžíš. Na rozdíl od křesťanství a islámu, které shromáždily lidi ze všeho světa, judaismus je výlučně národní víra Židů. Židovské náboženství dostalo jméno „judaismus“ od kmene Judy. V 17 století př.n.l bylo v důsledku války zničeno deset kmenů Izraele. Výsledkem bylo to, že kmen Juda zůstal jediným zástupcem Židů. V souladu s tím se pojmy „judaismus“ a „Židé“ staly totožnými. Starověcí Židé se podstatně lišili ve své víře v jediného Boha od pohanských národů kolem nich.

Náboženství Židů je založeno na knihách Starého zákona – Tanach, kde je zvláště důležitý Mojžíšův Pentateuch – Tóra. (V nejširším slova smyslu Tóra odkazuje na souhrn židovského tradičního práva). Židé také tvrdí, že spolu s psaným textem Mojžíše byla během komunikace s Bohem přijata ústní Tóra (Mišna), která se dlouho předávala ústně.

Tanach – zkratka složená ze třech slov: Tóra (zákon, nauka), Nevi´ im (proroci), Ktuvim (písma). Tóra se jinak nazývá Pentateuch Mojžíše, protože těchto pět knih, podle tradice, obdržel Mojžíš od Boha na hoře Sinaj.

Podle 13 zásad víry, které Židé mají, je Bůh dokonalý a jednotný. Není jen Stvořitelem lidí, ale také jejich Otcem, zdrojem dobrosrdečnosti, lásky a spravedlnosti. Jelikož jsou lidé Božím stvořením, jsou si před Bohem rovni. Ale židovský lid má velkou misi, jejímž úkolem je zprostředkovat člověku božské pravdy. Židé věří, že jednoho dne dojde ke vzkříšení mrtvých a budou pokračovat ve svém životě na Zemi. Moderní náboženství Židů, jak ho praktikují moderní Židé, není úplně stejné jako to, které jim bylo dáno prostřednictvím Mojžíše a Proroků. Také se liší od judaismu před příchodem Mesiáše – Ježíše Krista. Dnes se drží víry, kterou sami vymysleli, překrucují Písmo svaté a odchylují se od pravého ducha Mojžíše a Proroků. První víra je skutečně božsky zjevena a je přípravnou fází pro křesťanství.

Symboly židovské víry

Vnější symbol judaismu je Menora – sedm větvený svícen zmíněný v Bibli. Před zničením byla ve svatostánku a v jeruzalémském chrámu. Symbolizuje Boha opírajícího se o strom života.

Informátor číslo 4 považuje Chanukua za jeden z nejradostnějších svátků Židů: „Zapalování 8 svíček ve speciálním svícnu, který se nazývá chanukia (Menora), je nejzákladnější tradicí, ale v tomto svícnu je ve skutečnosti 9 svíček. Proč 8 svíček? Protože vše je odesláno do džbánu s olejem, který hořel 8 dní, 9 svíčka se nazývá Shamash a používá se k zapálení zbývajících osmi. První den zapalujete Šamaš a první svíčku, druhý den Šamaš a první dvě svíčky atd.“

Od 19. století dostává náboženství Židů symbol šesticípé hvězdy, která se také nazývá Davidova hvězda. Někteří věří, že tento symbol je vyroben ve formě štítů, připomínajících tvar těch, které v té době používali vojáci krále Davida. Navzdory skutečnosti, že hexagram je symbolem Židů, je také používán v Indii k zobrazení čakry Anahata.

Při navrhování synagog se aktivně používají obrazy tablet smlouvy, v hebrejštině se jim říká „lukhot ha-brit“. Jedná se o dvě kamenné desky, na kterých je napsáno 10 Božích přikázání.

Chanuka

Chanuka je pro Židy svátek zázraku, který si připomínají každý rok. Židé mají svůj kalendář, podle kterého obvykle slaví své svátky. Chanuka začíná 25. Kislev (listopad–prosinec) a trvá osm dní do 2. nebo 3. Tevetu (prosinec). Trvá osm dní a každý večer se po západu slunce zapaluje jedna svíčka na osmiramenném svícnu zvaném chanuky.

Zázrak Chanuky

Před více než dvěma tisíciletími povstali jistý kněz Matitjahu a jeho syn Juda z rodiny Hasmonejců proti cizí nadvládě, která nezahrnovala jen politický útlak, ale také náboženský a kulturní útisk. Řecko-jazyční nepřátelé ze Seleukovské říše chtěli v zemi izraelské násilně zavést pohanskou kulturu a bránili Židům ve vyznávání jejich Boha. Povstalci, kterým se začalo říkat Makabejští, byli v menšině, ale přesto své nepřátele porazili. Když ovšem vstoupili do jeruzalémského Chrámu a chtěli zapálit posvátná světla, zjistili, že ve znesvěceném stánku zbyla jen jedna jediná nádoba s čistým olejem.

Po zázračném vítězství nad nepřáteli následoval ještě jeden zázrak – ono malé množství oleje hořelo po celých osm dní, než byl přichystán olej nový. Tak alespoň praví legenda, podle které se svátek světel slaví právě po osm dní, a podle náboženského nebo politického založení jedni zdůrazňují Boží zázrak, a druzí záchranu a vojenské vítězství.

Chanukové zvyky a tradicí.

Chanuka se slaví řadou obřadů a zvyků, které se vykonávají každý den osmidenního svátku. Některé jsou rodinného rázu, jiné jsou společné. V průběhu svátku se ke každodenním modlitbám přidávají zvláštní dodatky a části modliteb se přidávají i k modlitbám po jídle. O Chanuce neplatí žádný zákaz práce či činnosti jako při jiných židovských svátcích. Lidé chodí do zaměstnání jako obvykle, ale mohou je opouštět dříve, aby stihli zapálit světla při soumraku. V Izraeli jsou během chanuky zavřené školy. Ve dnech Chanuky je zvykem scházet se u svátečního stolu, diskutovat o tématech související s Tórou, zpívat hymny a číst chvalozpěvy. Slova Tóry navíc dodávají večeři zvláštní chanukovou atmosféru, která je založena na duchovní radosti.

Informátor číslo 2 tvrdí, že mnohé židovské svátky jsou si podobné a mají minimální rozdíly v rituálech. „Absolutně všechny židovské svátky nesou náboženskou složku, takže tradice jsou velmi mnoho, všechny jsou velmi staré a každý svátek – jejich vlastní. Pro náboženské židy, jedná se především o speciální modlitby v synagoze, další písně, zapalování svíček, slavnostní stolování večer a ráno (všechny židovské svátky začínají ve večerních hodinách, při západu slunce, a ne ráno, a ne od půlnoci). V synagoze se čtou speciální kapitoly Tóry o svátcích, svitky o nádherných a historických událostech. Oslava většiny židovských svátků je spojena se zákazem práce. Absolutně všichni světský Židé v Izraeli oslavují chanuku (jíst koblihy). V zahraničí jsou všechny hlavní svátky vždy oslavovány ne jeden den, ale dva (to je způsobeno zvláštnostmi židovského kalendáře). To ukládá spoustu omezení na dodržování Židů (je třeba připravit jídlo předem na dva dny, například).“

Informátor číslo 3 pověděl „Pokud se bavíme o Chanuce, hned se mi vybavují jídla, modlitby, vína/alkohol a oslavy. Taky pro Chanuku je tradičně zapálení 8 svíček na menoru“ Je zvykem oslavovat Chanuku s rodinou, ale někteří mladí Židé raději stráví čas s přáteli, třeba informátor číslo 3 zpravidla navštěvuje přátele. A pro informátory, kteří již mají rodinu, je to útulnější a rodinnější svátek.

Menora a tradiční zapalování svíček

„Chanukiah“ nebo Menora – chanukový svícen s osmi lampami. Uvedený odkaz na Božího ducha menora symbolicky vyjadřuje svou orientací v chrámu na západní stranu. Je nazývána „západním světlem“. V první den rozsvítí krajně pravou lampu. Druhý den se k ní přidá jedna lampa nalevo a začnou z ní svítit (tj. Rozsvěcují ji zleva doprava), a tak každý den – přidají jednu lampu nalevo a začnou svítit světla z ní, tedy zleva doprava. Jakmile svícen zapálí a vysloví požehnání, zazpívá mimo jiné písničku typickou jen pro Chanuku – Ma'oz cur. Tyto svícny si Židé často dávají za okna tak, aby je všichni viděli a aby je sdíleli s okolím – ať už ostatními Židy, nebo ne-Židy, kteří také touží po radosti ze světla. Informátor číslo 1 nezaznamenává žádné zvláštní rozdíly v zapalování svíček v různých zemích. „V zásadě se oslava Chanuka v Izraeli a v Rusku zásadně neliší. A tam a tam se Chanuka slaví přibližně stejně, no pochopitelně mohou být nějaké rozdíly, ale vůbec ne podstatné. Pokud jde o slavnostní rituály, tak je známo, že Chanuka svítí chanukové lampy 8 svíček. První den, večer jednu svíčku, ve druhé dvě, ve třetí tři svíčky a tak dále. Až do 8 večer, kdy se rozsvítí 8 svíček. Stále existuje takový zvyk v chanuku hrát Vlček, hebrejsky sevivon. Hrát chanuku ve vlčáka a přijato i přes přísný zákaz hazardu v chanuku, nicméně když se hraje v sevivonu, hrají symbolicky za peníze.“

Drejdl

Židé během svátku Chanuka hrají hru drejdl, což je obdoba české dřevěné káči. Na každé ze čtyř jeho stěn je natištěno hebrejské písmeno. Tato písmena jsou akronymem hebrejské věty נס גדול היה שם‎ (Nes gadol haja šam.), což v překladu znamená: „Stal se tam velký zázrak.“ • נ (nun) • ג (gimel) • ה (he) • ש (šin) Na izraelských drejdlech se však jedno z nich liší: místo šam (česky: tam) je tam napsáno písmeno značící slovo po (česky: tady). Každý hráč má na začátku hry deset sladkostí, jako například čokoládové mince, oříšky či bonbóny. Z nich vloží do misky připravené uprostřed jednu sladkost a o ně se pomocí drejdlu a následujících pravidel hraje: „Každý hráč roztočí drejdl a provede úkon podle písmena, jaké mu padne. Nes – nic – ve hře pokračuje další hráč. Gadol – všechno – hráč vyhrává všechny sladkosti v misce. Všichni hráči vloží znova po jedné sladkosti do misky. Haja – polovina – hráč získává polovinu ze sladkostí v misce. Šam – vložit – hráč musí vložit jednu ze svých sladkostí do misky. Vítězem se stává ten, kdo získá sladkosti všech hráčů.“ • nun – ništ – „nic“ – nic se neděje a hraje další hráč • gimel – gants – „vše“ – hráč vyhrál obsah celé misky • he – halb – „polovina“ – hráč získal polovinu sladkostí v misce (pokud je v misce lichý počet sladkostí, zaokrouhluje se nahoru) • šin – štel ajn – „vložit“ – hráč vloží jednu sladkost do misky

Informátor číslo 4 povídal o hře: „Pokud jde o dětské tradice - je obvyklé hrát sevivon. To je dřevěný „káča„ ze čtyř tváří, na každé z tváří je napsáno počáteční písmeno slova, která v součtu dává návrh „Velký zázrak se tam stalo“ - odeslání k Zázračné Chanuka. Z nějakého důvodu došlo k tradici točit tento sevivon, a tak vzpomínat na to, co se stalo. Je tu ještě háček v tom, že na chanuku je zvykem dávat peníze, Židé přijímají dary, což není svátek, ale dar. Jsou zvyklí dávat desetinu na dar, aby děti šly hrát do sevivonu, protože se dá hrát o peníze, protože ta písmena znamenají, kdo co vyhrál. Můžete hrát na cukroví. Můžete hrát na cukroví. Dělalo se to proto, aby se děti naučily počítat desátky a pak je dávaly na dary. Proto je sevivon vázán na chanuku. Chanuka je jedním ze tří svátků, které jsou vázány na něco radostného, ne smutného. Obvykle na zbytek prázdnin Židé brečí. Není možné slavit chanuku v Izraeli, pokud navštívíte synagogu v jakékoli zemi, pravděpodobně oslavíte chanuku.

Tradiční jídlo v Chanuku

Tradice vychutnávání smažených potravin je ve skutečnosti o oleji, používaném k jejich smažení.

Koblihy jsou tradiční jídlo na tento svátek. S blížící se chanukou je v prodeji mnoho koblih z ovocnou a čokoládovou náplní. Koblihy se tradičně připravují na základě kvasnicového těsta s olejem.

Informátor číslo 1 řekl, že nejen oleje je tradiční produkt. „Jelikož předmětem chanukového zázraku byl olivový olej, koblihy se připravují v olivovém oleji. V příběhu o chanuce také makabejská sestra Judith dala mléko řeckému veliteli, což ho přimělo usnout a ona ho zabila. Proto se o svátcích připravují také mléčné pokrmy a používají se také různé druhy mléčných výrobků.“

Informátor číslo 2 řekl, že v Izraeli existují i soutěže spojené s tradičními koblihy. „V chanuku všichni jedí koblihy (v hebrejštině – sufganiyot). Obecně platí, že vzhledem k tomu, Chanuka je svátek spojený se zázrakem svíček, na památku je obecně vše smažené ve velkém množství oleje. Říká se, že tento zvyk existuje u Židů od 12 století. V Izraeli chanukové koblihy jsou něco zvláště. Sítě kaváren speciálně na Chanuku soutěží v tom, kdo vydá speciální koblihy, zdobené smetanou, máslem, ovocem a tak dále. Některé koblihy vypadají jako umělecké dílo. Celý Izrael na svátek Chanuky stojí frontu na tyto koblihy. V zahraničí mezi Židy nejsou koblihy tak populární, obvykle se jedí nějaké palačinky, bramboráky – vše, co lze rychle smažit ve fritéze. Mezi Ruští a Američtí Židé (původem z Evropy) - bramborové palačinky jsou velmi populární, východní Židé pečou koláče v oleji.“

Koblihy a jiné pečivo musí být posypané spoustou práškového cukru.

Latkes jsou také oblíbené jídlo na Chanuce – obyčejné bramboráky. Jsou vyrobeny ze strouhaných brambor a smažené na rostlinném oleji. Toto jídlo připomíná džbán másla, který zázračně hořel osm dní.

Informátor číslo 3 souhlasil s existencí takové tradice, ale sám ji nedodržuje. „Myslím, že sufganijot a bramboráky (latkes) mohou být stále nejoblíbenějšími jídla v tomto období. Já sám dávám přednost zelenině a ovoci, protože všechny tradiční potraviny jsou velmi tučné.“

Jiné tradiční slavnostní jídlo je Challah – lahodný pečený chléb vyrobený z vajec spíše než z mléka nebo másla, ktery je často opleten.

Informátoři souhlasili s tím, že na Chanuku je zvykem jíst jídla s vysokým obsahem oleje na památku zázraku. 

Informátor číslo 4 o této tradici:« Je to naprosto jedno, kde budete slavit Chanuku, v Izraeli, nebo kdekoliv jinde. Na chanuku je zvykem jíst koblihy a bramboráky. Obvykle se smaží ve velkém množství oleje, protože hlavním symbolem Chanuky je olej. Pokud jste v Izraeli-koblihy na pultech obchodů znamenají rychlý příchod chanukového svátku ».

Bereme na vědomí, že informátoři souhlasili, že všechna tradiční slavnostní jídla jsou připravována s velkým množstvím oleje.  Mladší generace však upřednostňují zdravější tradiční potraviny, jako jsou mléko, sýry a jiné mléčné výrobky. a tučné potraviny nahrazují ovocem a zeleninou. Také, pokud jsou v Rusku palačinky a ploché koláče častější, pak v Izraeli jsou stále hlavním jídlem koblihy.

Cílem této práce bylo porovnat, jak se Chanuka slaví ve dvou zemích – Rusku a Izraeli, a také prozkoumat tradice tohoto starodávného svátku.

Chanuka je jediný židovský svátek, který má svůj základ nikoli v biblickém kánonu, ale v apokryfní literatuře, v Makabejských knihách. Hlavním důvodem tohoto svátku pro Židy je uctění zázraku, který se stal po vítězství Makabejské povstání. Chanuka se postupem času stala světštějším svátkem s pozitivní atmosférou, slaveným u rodinného stolu nebo v přátelské společnosti.

Co se týče tradičních chanukových pokrmů, všechno sváteční jídlo se vaří na hodně oleje, protože svíčky a olej jsou symboly Chanuky. Obvykle jsou to latkes, což jsou vlastně bramboráky a také sufganiyot, což je kobliha. V Rusku však je upřednostňován latkes (bramboráky) což je způsobeno skutečností, že v ruské tradiční kuchyni existuje takové jídlo, ale pod jiným názvem. Tradičním pokrmem pro ten svátek jsou také mléčné výrobky. Izraelský informátor uvedl, že na Chanuce dává přednost konzumaci mléčných výrobků a ovoce, protože koblihy jsou příliš tučné a mastné.

Existuje několik chanukových tradic a rituálů. Nejprve je to svíčkové osvětlení. Světově proslulá tradice, která připomíná Židům chanukový zázrak. Samozřejmě je také důležité přednášet modlitby. Práce v Chanuku je zakázána, zejména pro ženy. Tradičně děti hrají drejdl. Drejdel je dřevěná káča. Dospělí někdy také hrají drejdl o peníze. Každý z informátorů hovořil o těchto tradicích a všichni je dodržují v různých zemích a kulturách.

V této práce se lze seznámit s průběhem svátků Chanuka, s jeho historie, tradicemi a rituály. Po prostudování chanukových tradic a rituálů ve dvou zemích – Rusku a Izraeli, lze dojít k závěru, že i přes malé rozdíly se židovský lid velmi pevně drží svých náboženských tradic v obou zemích.

• SLÁDEK, Pavel. Základní koncepty judaismu. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2020. Odkaz: https://dl1.cuni.cz/pluginfile.php/915218/mod_resource/content/3/Zakladni_koncepty_judaismu_provizorni_skriptum_4_2020_verze_2.pdf
• SPERLING, Avraham-Yitzchak. Význam židovských zvyků, 1975. ISBN-13: 9780819700087
• KI TOV, Elijahu. Kniha našeho dědictví, 1979. ISBN-13: 9780873067645



Počet shlédnutí: 98