Stránka je zamknutá

Tato stránka je právě zamknutá pro úpravy jiným uživatelem. Musíte počkat, než onen uživatel dokončí své úpravy nebo než tento zámek vyprší.
Právě zamknuto: 216.73.216.188
Zámek vyprší: 18/06/2025 00:57 (12 min)
Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Arméni v České republice ======

//Khartsiy Anastasia, Nadyrova Arina//

===== Úvod a cíl práce =====

Tématem této semestrální práce je studie arménské menšiny v České republice, která představuje jednu z menších, avšak významných etnických komunit v zemi.  Arméni v České republice představují specifickou etnickou skupinu, která měla vždy pevné vnitřní vazby, což je odlišuje od ostatních menšin. Mají bohatou migrační historii, aktivně se podílejí na hospodářském, kulturním a společenském životě státu. Práce se zaměřuje kulturními rozdíly, integrací arménské menšiny a zkoumá životní podmínky arménské komunity v České republice. Analyzuje jejich životní zkušenosti, historii imigrace, pracovní příležitosti, vzdělání, jazykové bariéry a současnou životní situaci v České republice.

Cílem této semestrální práce je zodpovědět na hlavní výzkumnou otázku a podotázky týkajících se procesu vzniku a vývoje arménské komunity v České republice, její kulturní, sociální a ekonomické aspekty a míru integrace do české společnosti. Abychom mohli toto téma podrobněji prozkoumat, našli jsme respondenty, kteří nám pomohli rozšířit naše znalosti o životě arménské komunity v České republice. Rozhovory a dotazníky, které jsme provedli, nám umožnily hlouběji porozumět úrovni integrace Arménů do české společnosti, jejich kulturním tradicím, socioekonomické situaci a hlavním problémům, kterým čelí.

==== Výzkumné otázky ====
**Hlavní výzkumná otázka:** Jaké je postavení arménské komunity v České republice a jak probíhá její integrace do české společnosti?

=== Podotázky ===
  * Jaká je historie arménské migrace do České republiky?
  * Jaké jsou hlavní problémy a výzvy, kterým čelí Arméni v České republice?
  * Jaké existují kulturně-společenské aktivity arménské menšiny v České republice?
  * Jaké existují typy vzdělávací instituce, které arménská menšina navštěvuje v České republice?
===== Literární rešerše =====

Tato literární rešerše si klade za cíl zmapovat a analyzovat současný stav poznání týkající se arménské menšiny v České republice. Arménská komunita představuje specifickou etnickou skupinu s jedinečnou historickou zkušeností a charakteristickými rysy integrace do české společnosti. Přestože je početně malá, její sociální, kulturní a ekonomická přítomnost vyvolává rostoucí zájem ze strany odborné veřejnosti. V rešerši jsou proto shrnuty klíčové vědecké studie a analytické zprávy, které se zabývají tématy migrace, integrace, vzdělávání, kulturních aktivit a životních podmínek Arménů v ČR. 

Studie //Czech Armenians: A Small Community with a Strong Potential// (2007)((SUMLENNY, Sergej. Čeští Arméni – malá komunita s velkým potenciálem. 21. století, 2007, č. 1 (5) https://www.noravank.am/eng/articles/detail.php?ELEMENT_ID=3719#:~:text=The%20Armenian%20community%20in%20the,legal%20and%20other%20types%20of)) poskytuje komplexní pohled na postavení arménské komunity v České republice a významně přispívá k zodpovězení hlavní výzkumné otázky týkající se její integrace do české společnosti. Navzdory své malé početnosti představuje podle autora Sergeje Sumlennyho tato komunita příklad úspěšné integrace: Arméni v Česku se ekonomicky etablovali (mnozí se věnují drobnému podnikání) a udržují pevné a různorodé vnitřní sociální vazby, přičemž jsou většinovou společností vnímáni převážně pozitivně.

Studie zasazuje arménskou migraci do historického kontextu – výraznější nárůst počtu Arménů nastal po roce 1990 v důsledku liberálnější migrační politiky České republiky a dřívějších vazeb z dob Sovětského svazu. Díky tomu se Arméni stali největší ne-slovanskou postsovětskou menšinou v zemi. Zároveň studie poukazuje na hlavní problémy, kterým komunita čelí: absence arménského diplomatického zastoupení v Praze, kvůli čemuž musí místní Arméni řešit úřední a právní záležitosti svépomocí; fenomén tzv. klientelismu – uzavřených neformálních vazeb uvnitř diaspory, často spojených se stínovou ekonomikou (např. zaměstnávání bez pracovní smlouvy), který je mezi českými Armény rozšířenější než u jiných menšin; a rovněž relativně časté porušování imigračních předpisů – podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) patří Arméni mezi pět národnostních skupin, které jsou v souvislosti s nelegálním překročením českých hranic nejčastěji zadržovány.

Drbohlav a Dzúrová (2007) ve své studii //Where Are They Going? Immigrant Inclusion in the Czech Republic// ((
DRBOHLAV, Dušan a Dagmar DZUROVÁ. “Where Are They Going?”: Immigrant Inclusion in the Czech Republic (A Case Study on Ukrainians, Vietnamese, and Armenians in Prague). International Migration, 2007, roč. 45, č. 2, s. 69–95. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/230360327_Where_Are_They_Going_Immigrant_Inclusion_in_the_Czech_Republic_A_Case_Study_on_Ukrainians_Vietnamese_and_Armenians_in_Prague1
)) porovnávají integraci ukrajinské, vietnamské a arménské menšiny v Praze, přičemž závěry týkající se arménské komunity významně přispívají k zodpovězení otázky o postavení Arménů v ČR a průběhu jejich integrace. Autoři poukazují, že arménská migrace do ČR je historicky poměrně nová a co do počtu jde o velmi malou komunitu. Například v letech 1991–2003 požádalo v ČR o azyl přes 3 000 Arménů, získalo jej však pouze 149 z nich, a k roku 2005 zde legálně pobývalo jen okolo 1 300 Arménů (asi 0,5 % všech imigrantů). I přes svou malou početnost se však Arméni v Praze vyznačují jasnou asimilační strategií integrace – místo udržování uzavřených komunit přejímají český životní styl a dosahují podobného socioekonomického postavení jako většinová populace. Studie naznačuje, že tento asimilační přístup vede k úspěšnější inkluzi: arménští imigranti vykazují vysokou spokojenost s kvalitou života v ČR, což autoři spojují s menší potřebou žít v blízkosti krajanů a s nadprůměrnou znalostí češtiny. Naopak imigranti, kteří nedokážou plně využít své vzdělání (např. vysokoškoláci s nízkými příjmy), bývají méně spokojení, což poukazuje na jednu z integračních výzev – obtížné uplatnění kvalifikace na trhu práce po příchodu do ČR. Dále studie zmiňuje, že v zemi existují pouze dvě arménská krajanská sdružení, která však mají jen omezenou podporu komunity a nedostatečně zastupují její zájmy, což naznačuje slabší rozvoj kulturně-společenských aktivit Arménů v ČR a souvisí s jejich tendencí k individuální asimilaci. 

Marta Mezhlumyan (2023) ((MEZHLUMYAN, Marta. The Armenians in the Czech Republic. Journal of Armenian Studies, 2023, vol. 2, pp. 93–109. DOI: 10.54503/1829-4073-2023.2.93-109. https://arar.sci.am/Content/364353/93-109.pdf)) ve své studii zdůrazňuje, že arménská identita je v diaspoře mimořádně silná a přenáší se i na další generace. Arménský původ a historie formují sebevědomí Arménů – rodiny v zahraničí se hrdě hlásí ke svému arménskému národu a mají existenciální snahu uchovat své národní vědomí. Typické je to zejména pro národy s početnou diasporou, které se brání asimilaci. Rodiče v arménských rodinách se proto maximálně snaží předat své hodnoty, tradice a normy svým dětem, i když vyrůstají mimo vlast. Tato silná orientace na etnickou identitu souvisí i s historickou zkušeností Arménů. Společná tragická historie – zejména vzpomínka na genocidu Arménů – je sjednocujícím prvkem, který posiluje odhodlání arménské diaspory uchovat si svou identitu. Arméni cítí, že jejich národ čelil pokusům o vyhlazení a dodnes není tato minulost univerzálně uznána; o to silněji tedy lpějí na udržení svého jazyka, kultury a povědomí o vlastních dějinách. Autorka dokládá, že v každé arménské domácnosti v ČR narazíme na arménské národní a náboženské symboly, prvky kultury (typická hudba, jídlo apod.) a téměř každá delší debata s Armény dříve či později stočí řeč na nějaký aspekt arménské historie.To vše ilustruje, jak důležitá je pro arménské rodiny jejich etnická identita a jak subjektivně silně ji prožívají napříč generacemi – i děti narozené již v České republice k ní jsou vedeny od útlého věku. 

Diplomová práce Venduly Strnadové //Každodenní život mladých Arménů v České republice a jejich vztah k arménské i české kultuře// (2022) ((STRANDOVÁ, Vendula. Každodenní život mladých Arménů v České republice a jejich vztah k arménské i české kultuře. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2022. č.4(4.1) Dostupné
 z: https://is.muni.cz/th/x4sez/DP_Strnadova.pdf)) poskytuje detailní kvalitativní pohled na zkušenosti mladých Arménů žijících v České republice, a tím významně přispívá k pochopení integračních procesů této menšiny. Autorka se zaměřuje zejména na otázky identity, vzdělávání a kulturní adaptace. Z rozhovorů s respondenty vyplývá, že většina mladých Arménů navštěvuje české základní a střední školy, přičemž dochází k postupnému přebírání českého kulturního prostředí, aniž by ztratili kontakt se svou arménskou identitou. Významnou roli v tomto procesu sehrává organizace Arménský dům, která slouží jako kulturní, jazykové a společenské centrum komunity – probíhá zde výuka arménského jazyka, sobotní školy, oslavy tradičních svátků a další kulturní akce. Tyto aktivity napomáhají nejen uchování kulturní identity, ale zároveň podporují mezikulturní dialog a celkovou integraci mladé generace do většinové společnosti.
===== Metodologie =====

Tato práce vycházela z kombinace teoretického a empirického přístupu. V první fázi jsme provedli literární rešerši odborných článků, knih a dalších relevantních zdrojů, které se věnovaly jak historii arménské diaspory v Evropě, tak specificky arménské menšině v České republice. Tento přehled nám umožnil vytvořit teoretický rámec výzkumu a lépe pochopit historické a společenské souvislosti vzniku a vývoje arménské komunity na českém území.

V další fázi jsme navázali kontakt s významnými institucemi, které zastupují arménskou komunitu v ČR. Jednalo se především o Česko-arménskou společnost (ČARM), která se dlouhodobě věnuje podpoře kulturní identity arménské menšiny, organizaci komunitních akcí a osvětě. Dále jsme se spojili s Arménským domem v Praze, který funguje jako centrum kulturního, vzdělávacího i náboženského života arménské diaspory. Cílem těchto kontaktů bylo domluvit osobní setkání, navázat spolupráci, získat přístup k respondentům a hlouběji proniknout do každodenního fungování komunity.

Empirická část výzkumu byla založena na kvalitativní metodologii, konkrétně na polostrukturovaných rozhovorech. Ty jsme realizovali s členy arménské menšiny různých věkových kategorií, abychom zachytili široké spektrum životních zkušeností, postojů a pohledů na otázku identity, integrace a kulturních rozdílů. Kritéria výběru respondentů zahrnovala věk a pohlaví s cílem dosáhnout co největší rozmanitosti perspektiv.

Rozhovory jsme zaznamenávali (se souhlasem účastníků) audiovizuálně, protože jsme plánovali výsledky zpracovat nejen do psané podoby, ale také vytvořit krátký dokumentární film. Ten měl posloužit jako doplněk ke klasické textové analýze a nabídnout divákům vizuální vhled do života arménské komunity v České republice. Tento přístup nám umožnil nejen zachytit výpovědi respondentů, ale také atmosféru, prostředí a osobní emoce, které by v samotném textu mohly zaniknout.
===== Praktická část =====

Arménská diaspora představuje globální společenství Arménů žijících mimo svou historickou vlast – Arménii. Jedná se o jednu z nejstarších, nejpočetnějších a nejlépe organizovaných diaspor na světě. Její formování probíhalo ve vlnách, převážně v důsledku historických tragédií. Specifikem arménské diaspory je skutečnost, že značná část arménského národa žije mimo území Arménie. Podle údajů arménské vlády ((The Government of the Republic of Armenia. Demographics. Citováno [01.06.2025]. Dostupné z: https://www.gov.am/en/demographics/ )) činí stálá populace země v roce 2025 přibližně 3,1 milionu obyvatel, zatímco v zahraničí žije odhadem 12 až 16 milionů Arménů ((Wikipedia. Армянская диаспора. Citováno [01.06.2025]. Dostupné z: https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%90%D1%80%D0%BC%D1%8F%D0%BD%D1%81%D0%BA%D0%B0%D1%8F_%D0%B4%D0%B8%D0%B0%D1%81%D0%BF%D0%BE%D1%80%D0%B0#%D0%90%D1%80%D0%BC%D1%8F%D0%BD%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B5_%D0%BE%D0%B1%D1%89%D0%B8%D0%BD%D1%8B_%D0%BF%D0%BE_%D0%B3%D0%BE%D1%81%D1%83%D0%B4%D0%B0%D1%80%D1%81%D1%82%D0%B2%D0%B0%D0%BC_%D0%B8_%D1%82%D0%B5%D1%80%D1%80%D0%B8%D1%82%D0%BE%D1%80%D0%B8%D1%8F%D0%BC))

Dějiny arménského přesídlování jsou úzce spojeny s válkami, katastrofami a politickým útlakem. Masové migrace často následovaly po genocidách, ozbrojených konfliktech a hospodářských krizích. Nejtragičtějším a nejzásadnějším momentem byla migrace po genocidě Arménů v Osmanské říši v roce 1915, kdy bylo zabito přibližně 1,5 milionu lidí a stovky tisíc musely uprchnout do různých částí světa, včetně Evropy. V důsledku této a dalších migračních vln vznikly arménské komunity po celém světě. Největší se nachází v Rusku, zejména v jižních oblastech jako Krasnodarský kraj. Druhá největší je ve Spojených státech, konkrétně v Los Angeles. Třetí nejvýznamnější komunita sídlí ve Francii, kde žijí Arméni mimo jiné díky záchranné akci francouzského námořnictva na hoře Musa Dagh během genocidy v roce 1915.

==== Historická migrace Arménů ====
První zmínky o Arménech v evropských zemích pocházejí již z 10. století, konkrétně z období Kyjevské Rusi na území dnešní Ukrajiny. Ve středověku začala vznikat arménská náboženská diaspora, která měla posvátný jazyk s vlastním písmem a historickou pravlastí. Významnou roli v jejím formování sehráli arménští obchodníci, kteří putovali mezi hlavními obchodními centry střední a východní Evropy. Do těchto oblastí přicházeli z Istanbulu přes balkánské státy a zakládali klíčové kupecké komunity ve středověkém Rumunsku, Polsku a na Ukrajině.

Arméni také přispěli k české kulturní historii. V roce 1714 otevřel arménský obchodník a spisovatel Georgius Deodatus známý též jako Jiří Deodat, Jiří Bohdan Damašský či Gorgos Hatalah il Demški, první kamennou kavárnu v Praze v domě u Kornovů v Liliové ulici (dnes U zlatého hada, kterou provozoval až do své smrti v roce 1740. 

{{:ls2025:georgius_deodatus_damascenus.jpg?200|}} 

Georgius Deodatus

Nejsilnější vlna arménské migrace proběhla v letech 1915–1918 v souvislosti s genocidou Arménů v Osmanské říši, zejména během pogromů za vlády sultána Abdulhamida II. Klíčovou historickou událostí byl odpor arménských obyvatel na hoře Musa Dagh, kde asi 4300 lidí po dobu 53 dnů odolávalo osmanské armádě za pomoci improvizovaných prostředků. Šlo o obyvatele šesti vesnic, kteří byli vyhnáni do pustiny bez vody a jídla. Vzali s sebou do úkrytu dobytek, zemědělské nástroje, zásoby a dostupné zbraně.

{{:ls2025:img_1251.jpeg?200|}} {{:ls2025:img_1249.jpeg?200|}}

Záchrana proběhla 12. září 1915 díky francouzskému válečnému loďstvu, které zpozorovalo vyvěšené arménské vlajky na hoře. Zachránění našli útočiště v Evropě a Americe. Z přibližně dvou milionů Arménů žijících v Osmanské říši přežilo jen několik set tisíc, kteří se následně usadili na Kavkaze, na Blízkém východě, v Evropě a v Americe. Vztahy mezi Tureckem a Arménií jsou dodnes napjaté, neboť Turecko dosud oficiálně neuznalo genocidu Arménů.

Po druhé světové válce začala nová etapa migrace Arménů, která souvisela se změnami v politické a ekonomické situaci v SSSR a v Evropě. Arméni přijížděli do Československa a dalších zemí socialistického bloku v rámci vzdělávacích a pracovních programů. Hlavní proud tvořili studenti a odborníci vyslaní pracovat v průmyslových a vědeckých podnicích.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 začala druhá masivní vlna migrace arménské diaspory do evropských zemí, vyvolaná ekonomickým úpadkem v Arménii a válečným konfliktem v Náhorním Karabachu. Mnoho Arménů migrovalo jako uprchlíci a hledalo bezpečnější a stabilnější životní podmínky. Postupem času se usadili v těchto zemích a dodnes zde žijí, tvořící stabilní komunity.

==== Arménská komunita v České republice ====

Jak bylo zmíněno výše, první zmínky o Arménech na území Česka pocházejí ze středověku. Později, v roce 1910, v Praze založil Armén Artin Aslanyan výrobu koberců, což přispělo k mírnému nárůstu arménské diaspory. Postupem času do Československa začali přicházet studenti a dělníci, kteří zde nakonec zůstali. V této době byla arménská migrace malá a zahrnovala převážně studenty, odborníky a jejich rodiny. Tito migranti přijížděli za studiem nebo prací v průmyslových a vědeckých podnicích.

Významná část migrantů byla rusky mluvící, což usnadňovalo jejich adaptaci v Československu, kde byl ruský jazyk běžně používaným druhým jazykem. Arménská komunita v té době zůstávala roztříštěná a neformální – neexistovaly stabilní společenské organizace ani kulturní centra.

Hlavní vlna arménské migrace do Česka nastala po roce 1991 v důsledku ekonomické krize, války v Náhorním Karabachu a politické nestability v Arménii. Česko se stalo atraktivní díky relativně liberální migrační politice, dostupnosti vzdělání a ekonomickým příležitostem. V 90. letech a na počátku 2000. let přijížděli Arméni do Česka za různými účely: studiem, prací, podnikáním, ale také jako uprchlíci. Migranti byli zpravidla vysokoškolsky vzdělaní a usilovali o podnikání – většina se věnovala soukromému byznysu, menší část pracovala jako zaměstnanci v českých firmách.

Arménská komunita se rychle začala organizovat: vznikaly nedělní školy, kulturní centra (například „Arménský dům“ v Praze), což pomáhalo uchovat jazyk a tradice a zároveň usnadňovalo integraci do české společnosti.
===== Závěr =====
===== Prezentace =====
{{ :ls2025:armeni_v_ceske_republice.pptx |}}

===== Seznam použitých zdrojů =====

DRBOHLAV, Dušan a Dagmar DZUROVÁ. “Where Are They Going?”: Immigrant Inclusion in the Czech Republic (A Case Study on Ukrainians, Vietnamese, and Armenians in Prague). International Migration, 2007, roč. 45, č. 2, s. 69–95. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/230360327_Where_Are_They_Going_Immigrant_Inclusion_in_the_Czech_Republic_A_Case_Study_on_Ukrainians_Vietnamese_and_Armenians_in_Prague1

SUMLENNY, Sergej. Čeští Arméni – malá komunita s velkým potenciálem. 21. století, 2007, č. 1 (5). Dostupné z: https://cyberleninka.ru/article/n/cheshskie-armyane-malenkaya-obschina-s-bolshim-potentsialom

MEZHLUMYAN, Marta. The Armenians in the Czech Republic. Journal of Armenian Studies, 2023, vol. 2, pp. 93–109. DOI: 10.54503/1829-4073-2023.2.93-109. Dostupné z: https://arar.sci.am/publication/391587
arar.sci.am

STRANDOVÁ, Vendula. Každodenní život mladých Arménů v České republice a jejich vztah k arménské i české kultuře. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2022. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/x4sez/DP_Strnadova.pdf
Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Stránka je zamknutá

Nástroje pro stránku
