Arméni v České republice

Khartsiy Anastasia, Nadyrova Arina

Tématem této semestrální práce je studie arménské menšiny v České republice, která představuje jednu z menších, avšak významných etnických komunit v zemi. Arméni v České republice představují specifickou etnickou skupinu, která měla vždy pevné vnitřní vazby, což je odlišuje od ostatních menšin. Mají bohatou migrační historii, aktivně se podílejí na hospodářském, kulturním a společenském životě státu. Práce se zaměřuje kulturními rozdíly, integrací arménské menšiny a zkoumá životní podmínky arménské komunity v České republice. Analyzuje jejich životní zkušenosti, historii imigrace, pracovní příležitosti, vzdělání, jazykové bariéry a současnou životní situaci v České republice.

Cílem této semestrální práce je zodpovědět na hlavní výzkumnou otázku a podotázky týkajících se procesu vzniku a vývoje arménské komunity v České republice, její kulturní, sociální a ekonomické aspekty a míru integrace do české společnosti. Abychom mohli toto téma podrobněji prozkoumat, našli jsme respondenty, kteří nám pomohli rozšířit naše znalosti o životě arménské komunity v České republice. Rozhovory a dotazníky, které jsme provedli, nám umožnily hlouběji porozumět úrovni integrace Arménů do české společnosti, jejich kulturním tradicím, socioekonomické situaci a hlavním problémům, kterým čelí.

Hlavní výzkumná otázka: Jaké je postavení arménské komunity v České republice a jak probíhá její integrace do české společnosti?

• Jaká je historie arménské migrace do České republiky?
• Jaké jsou hlavní problémy a výzvy, kterým čelí Arméni v České republice?
• Jaké existují kulturně-společenské aktivity arménské menšiny v České republice?
• Jaké existují typy vzdělávací instituce, které arménská menšina navštěvuje v České republice?

Tato literární rešerše si klade za cíl zmapovat a analyzovat současný stav poznání týkající se arménské menšiny v České republice. Arménská komunita představuje specifickou etnickou skupinu s jedinečnou historickou zkušeností a charakteristickými rysy integrace do české společnosti. Přestože je početně malá, její sociální, kulturní a ekonomická přítomnost vyvolává rostoucí zájem ze strany odborné veřejnosti. V rešerši jsou proto shrnuty klíčové vědecké studie a analytické zprávy, které se zabývají tématy migrace, integrace, vzdělávání, kulturních aktivit a životních podmínek Arménů v ČR.

Studie Czech Armenians: A Small Community with a Strong Potential (2007)¹⁾ poskytuje komplexní pohled na postavení arménské komunity v České republice a významně přispívá k zodpovězení hlavní výzkumné otázky týkající se její integrace do české společnosti. Navzdory své malé početnosti představuje podle autora Sergeje Sumlennyho tato komunita příklad úspěšné integrace: Arméni v Česku se ekonomicky etablovali (mnozí se věnují drobnému podnikání) a udržují pevné a různorodé vnitřní sociální vazby, přičemž jsou většinovou společností vnímáni převážně pozitivně.

Studie zasazuje arménskou migraci do historického kontextu – výraznější nárůst počtu Arménů nastal po roce 1990 v důsledku liberálnější migrační politiky České republiky a dřívějších vazeb z dob Sovětského svazu. Díky tomu se Arméni stali největší ne-slovanskou postsovětskou menšinou v zemi. Zároveň studie poukazuje na hlavní problémy, kterým komunita čelí: absence arménského diplomatického zastoupení v Praze, kvůli čemuž musí místní Arméni řešit úřední a právní záležitosti svépomocí; fenomén tzv. klientelismu – uzavřených neformálních vazeb uvnitř diaspory, často spojených se stínovou ekonomikou (např. zaměstnávání bez pracovní smlouvy), který je mezi českými Armény rozšířenější než u jiných menšin; a rovněž relativně časté porušování imigračních předpisů – podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) patří Arméni mezi pět národnostních skupin, které jsou v souvislosti s nelegálním překročením českých hranic nejčastěji zadržovány.

Drbohlav a Dzúrová (2007) ve své studii Where Are They Going? Immigrant Inclusion in the Czech Republic ²⁾ porovnávají integraci ukrajinské, vietnamské a arménské menšiny v Praze, přičemž závěry týkající se arménské komunity významně přispívají k zodpovězení otázky o postavení Arménů v ČR a průběhu jejich integrace. Autoři poukazují, že arménská migrace do ČR je historicky poměrně nová a co do počtu jde o velmi malou komunitu. Například v letech 1991–2003 požádalo v ČR o azyl přes 3 000 Arménů, získalo jej však pouze 149 z nich, a k roku 2005 zde legálně pobývalo jen okolo 1 300 Arménů (asi 0,5 % všech imigrantů). I přes svou malou početnost se však Arméni v Praze vyznačují jasnou asimilační strategií integrace – místo udržování uzavřených komunit přejímají český životní styl a dosahují podobného socioekonomického postavení jako většinová populace. Studie naznačuje, že tento asimilační přístup vede k úspěšnější inkluzi: arménští imigranti vykazují vysokou spokojenost s kvalitou života v ČR, což autoři spojují s menší potřebou žít v blízkosti krajanů a s nadprůměrnou znalostí češtiny. Naopak imigranti, kteří nedokážou plně využít své vzdělání (např. vysokoškoláci s nízkými příjmy), bývají méně spokojení, což poukazuje na jednu z integračních výzev – obtížné uplatnění kvalifikace na trhu práce po příchodu do ČR. Dále studie zmiňuje, že v zemi existují pouze dvě arménská krajanská sdružení, která však mají jen omezenou podporu komunity a nedostatečně zastupují její zájmy, což naznačuje slabší rozvoj kulturně-společenských aktivit Arménů v ČR a souvisí s jejich tendencí k individuální asimilaci.

Marta Mezhlumyan (2023) ³⁾ ve své studii zdůrazňuje, že arménská identita je v diaspoře mimořádně silná a přenáší se i na další generace. Arménský původ a historie formují sebevědomí Arménů – rodiny v zahraničí se hrdě hlásí ke svému arménskému národu a mají existenciální snahu uchovat své národní vědomí​. Typické je to zejména pro národy s početnou diasporou, které se brání asimilaci. Rodiče v arménských rodinách se proto maximálně snaží předat své hodnoty, tradice a normy svým dětem, i když vyrůstají mimo vlast​. Tato silná orientace na etnickou identitu souvisí i s historickou zkušeností Arménů. Společná tragická historie – zejména vzpomínka na genocidu Arménů – je sjednocujícím prvkem, který posiluje odhodlání arménské diaspory uchovat si svou identitu. Arméni cítí, že jejich národ čelil pokusům o vyhlazení a dodnes není tato minulost univerzálně uznána; o to silněji tedy lpějí na udržení svého jazyka, kultury a povědomí o vlastních dějinách​. Autorka dokládá, že v každé arménské domácnosti v ČR narazíme na arménské národní a náboženské symboly, prvky kultury (typická hudba, jídlo apod.) a téměř každá delší debata s Armény dříve či později stočí řeč na nějaký aspekt arménské historie​.To vše ilustruje, jak důležitá je pro arménské rodiny jejich etnická identita a jak subjektivně silně ji prožívají napříč generacemi – i děti narozené již v České republice k ní jsou vedeny od útlého věku.

DRBOHLAV, Dušan a Dagmar DZUROVÁ. “Where Are They Going?”: Immigrant Inclusion in the Czech Republic (A Case Study on Ukrainians, Vietnamese, and Armenians in Prague). International Migration, 2007, roč. 45, č. 2, s. 69–95. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/230360327_Where_Are_They_Going_Immigrant_Inclusion_in_the_Czech_Republic_A_Case_Study_on_Ukrainians_Vietnamese_and_Armenians_in_Prague1

SUMLENNY, Sergej. Čeští Arméni – malá komunita s velkým potenciálem. 21. století, 2007, č. 1 (5). Dostupné z: https://cyberleninka.ru/article/n/cheshskie-armyane-malenkaya-obschina-s-bolshim-potentsialom

MEZHLUMYAN, Marta. The Armenians in the Czech Republic. Journal of Armenian Studies, 2023, vol. 2, pp. 93–109. DOI: 10.54503/1829-4073-2023.2.93-109. Dostupné z: https://arar.sci.am/publication/391587​ arar.sci.am