Turci v Řecku

Natálie Minaříková, Thuy Trang Vuová

V září jsme se vydaly na týdenní cestu skrz turecká města a vesnice. Téma Turků v Řecku sahá do daleké historie - už v 15. století se část Řecka ocitla pod osmanskou nadvládou. V průběhu let se formovaly kulturní, politické i sociální vazby mezi těmito dvěma národy. Naším cílem bylo zjistit, jak se turecká minorita byla schopna zařadit do řecké společnosti a zda i v dnešní době stále pociťuje nějaké rozdíly v sociálních či jiných oblastech.

Jak se turecká komunita podílela na utváření multikulturního prostředí města Soluň a jak se její role proměňovala v průběhu staletí, se zabývá kniha „Salonica, City of Ghosts: Christians, Muslims and Jews“ (Soluň, město duchů: Křesťané, muslimové a Židé 1430-1950) ¹⁾ od Marka Mazowera. Během osmanského období byla Soluň významným multietnickým centrem, kde Turci, křesťané a Židé společně přispívali ke kulturní rozmanitosti. Po dobytí města Osmany v roce 1430 Turci formovali městskou krajinu výstavbou mešit, lázní a škol, přičemž jejich každodenní život se úzce propojoval s dalšími komunitami. Mazower zdůrazňuje význam osmanského millet systému, který poskytoval náboženským komunitám autonomii, a popisuje vliv Turků na správu, obchod a ekonomiku města. V 19. století se však s rostoucím vlivem evropských mocností a národních hnutí napětí stupňovalo. Začlenění Soluně do řeckého státu v roce 1912 a nucená migrace během výměny obyvatel mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923 znamenaly konec osmanské éry a odchod turecké komunity, což zásadně ovlivnilo multikulturní charakter města. Mazowerova kniha poskytuje cenný vhled do historie turecké komunity v Soluni, jejího příspěvku k městské kultuře a dynamiky jejího soužití s dalšími komunitami.

Tématem vlivu nucené výměny obyvatel mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923 se zabývá kniha„Crossing the Aegean: An Appraisal of the 1923 Compulsory Population Exchange Between Greece and Turkey“ (Překračování Egejského moře: Zhodnocení nucené výměny obyvatel mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923). ²⁾, kterou editovala Renée Hirschon. Zkoumá, jak tato událost ovlivnila kulturní, sociální a ekonomickou strukturu obou společností. Kniha se věnuje právním, politickým a osobním aspektům migrace, analyzuje zkušenosti lidí přinucených opustit své domovy a jejich adaptaci na nové prostředí. Zabývá se tématy identity, kulturní asimilace a konfliktů spojených s náboženskými a kulturními rozdíly. Autoři jednotlivých kapitol se soustředí na koncepty „domova“ a „cizoty“, psychologické dopady migrace a roli náboženství při přijetí či odmítnutí migrantů. Kniha poskytuje hluboký pohled na sociální změny, kulturní konflikty a otázky identity, které přetrvávají ve vztazích mezi Řeckem a Tureckem.

Jak kulturní interakce mezi helénistickou a islámskou kulturou ovlivnily společnost v římském Blízkém východě, se zabývá kniha „From Hellenism to Islam: Cultural and Linguistic Change in the Roman Near East“ (Od helénismu k islámu: Kulturní a jazykové proměny v římském Blízkém východě). ³⁾. Publikace zkoumá přechod mezi dvěma významnými epochami v dějinách Blízkého východu – obdobím helénistického vlivu a nástupem islámu. Autoři analyzují kulturní a jazykové interakce, které formovaly společenské změny v regionu. Kniha se zaměřuje na role náboženství, jazyků a tradic při utváření identity místních komunit. Helénismus je zde představen jako základ řecké kultury, která ovlivňovala administrativní a intelektuální život regionu, zatímco islám přinesl nový systém hodnot a duchovní orientaci. Kniha se věnuje například transformaci architektonických stylů, výměně lingvistických prvků a přizpůsobení řeckých tradic islámským normám. Uvádí příklady, jako je začlenění řeckých prvků do islámské architektury a adoptování některých administrativních postupů z helénistického období. Publikace poskytuje hlubší vhled do historických procesů, které vedly k integraci helénistických a islámských prvků, a ukazuje, jak tato interakce formovala každodenní život a kulturní identitu obyvatel římského Blízkého východu.

Kniha „Reciprocity: Greek and Turkish Minorities Law, Religion and Politics.“ (Reciprocita: Právo, náboženství a politika řeckých a tureckých menšin.)⁴⁾ od Samima Akgönüla se zabývá právním a politickým postavením turecké menšiny v Řecku a řecké menšiny v Turecku s důrazem na koncept reciprocity – vzájemné výměny práv a povinností. Autor analyzuje, jak Lausannská smlouva z roku 1923, která stanovila práva menšin, ovlivňuje jejich vzdělání, náboženskou svobodu, kulturní identitu a politickou participaci. V praxi však menšiny čelí diskriminaci a nerovnoměrnému přístupu, což zhoršuje vztahy mezi oběma státy. Kniha nabízí hluboký pohled na historické, právní a politické aspekty reciprocity a její vliv na současné životní podmínky menšin i mezinárodní vztahy.

Jak se politická a etnická situace v Západní Thrákii proměňovala od konfliktu k lepšímu porozumění, analyzuje práce „From Deterioration to Improvement in Western Thrace, Greece: A Political Systems Analysis of a Triadic Ethnic Conflict“ (Od zhoršení ke zlepšení v Západní Thrákii, Řecko: Analýza politických systémů trojstranného etnického konfliktu). ⁵⁾ Tato studie se zaměřuje na komplexní dynamiku trojstranného etnického konfliktu v Západní Thrákii, kde spolu žijí řecká většina, muslimská menšina a turecká komunita. Yağcıoğlu zkoumá příčiny napětí, která pramení z historických, politických a sociálních faktorů, a hodnotí vliv politických systémů na etnické vztahy. Autor analyzuje, jak regionální politika, legislativa a národnostní strategie přispěly k marginalizaci menšin, ale také jak reformy a mezinárodní tlak vedly ke zlepšení situace v oblasti lidských práv, vzdělávání a politické participace. Yağcıoğlu poukazuje na faktory, které umožnily přechod od konfliktu k zlepšení vztahů mezi etnickými skupinami, včetně zapojení evropských institucí a implementace politiky dialogu. Tato práce poskytuje cenný pohled na vliv politických rozhodnutí na stabilitu v regionu a na možnosti zmírnění etnických konfliktů prostřednictvím systémových změn.

Kapitola „Greek-Turkish Relations“ (Řecko-turecké vztahy)⁶⁾ v knize „The Oxford Handbook of Modern Greek Politics“, editované Kevinem Featherstonem a Dimitri A. Sotiropoulosem, se zabývá vývojem vztahů mezi Řeckem a Tureckem, přičemž se zaměřuje na historické konflikty, současné spory i možnosti spolupráce. Autoři analyzují politické, ekonomické a bezpečnostní aspekty bilaterálních vztahů a zdůrazňují vliv Evropské unie na proces sbližování těchto dvou států. Text se věnuje klíčovým tématům, jako jsou spory o hranice v Egejském moři, otázka Kypru a postavení menšin. Zároveň reflektuje širší geopolitický kontext a roli mezinárodních organizací při řešení těchto problémů. Kapitola rovněž zkoumá, jak se vzájemné vnímání Řeků a Turků formovalo v důsledku historických událostí a jak se vyvíjí v současném globalizovaném světě. Kapitola poskytuje přehled politických a diplomatických faktorů, které ovlivňují jejich postavení. Přináší historický kontext i současnou perspektivu, což umožňuje lépe pochopit vztahy mezi tureckou menšinou a řeckou společností.

Tomás Ó Bradáin v studii „Case Study: The Muslim Minority in Thrace – The Muslim Minority in Greece“ (Případová studie: Muslimská menšina v Thrákii – Muslimská menšina v Řecku)⁷⁾ se zabývá právním a sociálním postavením muslimské menšiny v řecké Thrákii. Publikace analyzuje právní postavení této menšiny v kontextu mezinárodních smluv, zejména Lausannské smlouvy z roku 1923, a zkoumá, jak tyto dohody ovlivňují náboženská a kulturní práva muslimské komunity. Autor se věnuje otázkám náboženské svobody, aplikaci islámského práva v rodinných záležitostech a roli náboženských vůdců (muftí) v rámci této menšiny. Zároveň se věnuje současným výzvám spojeným s integrací a zachováním kulturní identity muslimské populace v Řecku. Studie poskytuje historický a právní kontext, klíčový pro pochopení postavení turecké menšiny v moderním státě. Nabízí analýzu vztahů mezi řeckou vládou a muslimskou komunitou, včetně vlivu mezinárodních dohod a řecké legislativy na život této menšiny. Přináší tak důležitý pohled na dynamiku soužití Turků a Řeků a na vývoj řecko-tureckých vztahů v širším kontextu.

Vývoj vztahů mezi Řeky a Turky po roce 1923 z interdisciplinárního pohledu zkoumá kniha „When Greeks and Turks Meet: Interdisciplinary Perspectives on the Relationship Since 1923“ (Když se Řekové a Turci setkají: Interdisciplinární perspektivy na vztahy od roku 1923)⁸⁾ editovaná Vally Lytrou. Zaměřuje se na historické, sociální, kulturní a politické aspekty těchto vztahů, přičemž analyzuje důsledky výměny obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem, otázky národní identity, postavení menšin a fenomén migrace. Autoři jednotlivých kapitol se věnují každodenním interakcím mezi oběma národy, včetně kulturní výměny, jazykových vlivů a vzájemného vnímání. Důležitou součástí knihy je i analýza historických konfliktů a jejich dopadu na současné politické vztahy mezi oběma státy. Publikace tak propojuje historické události s moderními geopolitickými otázkami, což umožňuje komplexní pohled na řecko-tureckou problematiku. Poskytuje hluboký vhled do vzájemného soužití těchto dvou národů a zkoumá mechanismy kulturní a politické adaptace turecké menšiny v Řecku. Přináší také cenné informace o historických kořenech současného řecko-tureckého napětí a možnostech jeho zmírnění prostřednictvím dialogu a spolupráce.

Studie „The Legal Status of the Muslim Minority in Western Thrace: Efficacy of the Present Regime in the Light of Current International Human Rights Law“ (Právní postavení muslimské menšiny v Západní Thrákii: Účinnost současného režimu ve světle současného mezinárodního práva lidských práv)⁹⁾ se věnuje právnímu postavení muslimské menšiny v Západní Thrákii, přičemž hodnotí, do jaké míry současný režim odpovídá mezinárodním normám ochrany lidských práv. Zaměřuje se zejména na náboženské a právní aspekty, včetně aplikace islámského práva (šaría) v oblasti rodinného a dědického práva, a zkoumá jeho kompatibilitu s evropskými standardy ochrany menšin. Autor analyzuje klíčové napětí mezi kolektivními právy komunity a individuálními právy jejích členů, což představuje zásadní problém v otázce integrace muslimské menšiny do řeckého právního systému. Studie rovněž diskutuje možná řešení a reformy, které by mohly zlepšit postavení muslimské menšiny v souladu se závazky Řecka v oblasti lidských práv. Studie nabízí užitečný rámec pro pochopení situace Turků v Řecku, zejména v souvislosti s právními a institucionálními překážkami, kterým čelí. Přináší cenné poznatky o vývoji menšinové politiky, vztazích mezi státními institucemi a komunitou a širším kontextu řecko-tureckých interakcí v oblasti ochrany menšinových práv.

Situací turecké menšiny v západní Thrákii, která navzdory právní ochraně na národní i mezinárodní úrovni zůstává neuznávaná řeckou vládou, se zabývá publikace „The Turkish Minority in Western Thrace: The Long Struggle for Rights and Recognition“ (Turecká menšina v západní Thrákii: Dlouhý boj za práva a uznání)¹⁰⁾od Evelin Verhás. Autorka analyzuje překážky, kterým tato komunita čelí, včetně omezení při zakládání spolků, praktikování kultury a poskytování vzdělávání v tureckém jazyce, což představuje vážnou hrozbu pro jejich identitu, participaci a sebevyjádření. Studie se zaměřuje na historický vývoj práv turecké menšiny, počínaje Lausannskou smlouvou z roku 1923, která zaručovala ochranu jejich náboženství, jazyka a kultury. Dále se věnuje současným výzvám, jako je státní zásah do jmenování náboženských vůdců a omezení náboženských svobod. Tato publikace poskytuje hluboký vhled do právních a sociálních aspektů postavení turecké menšiny. Nabízí detailní analýzu přetrvávajících překážek v uznání a uplatňování jejich práv, což může obohatit diskusi o menšinových právech a národnostní identitě v Řecku.

Naše metodologie vycházela z kvalitativního terénního výzkumu, který jsme provedli přímo v Řecku. Chodili jsme mezi místní lidi a snažili se s nimi navázat rozhovory. Měli jsme připravené otázky, které jsme rozdělili podle toho, zda mluvíme s Turky nebo Řeky, což nám pomohlo lépe pochopit rozdílné perspektivy obou skupin. Během rozhovorů jsme se snažili udržet otevřený přístup a kromě připravených otázek jsme pokládali i doplňující otázky, které vycházely z toho, co nám respondenti sami řekli. Tím jsme se dostali více do hloubky a mohli se zaměřit na témata, která pro ně byla důležitá. Občas jsme také požádali respondenty, jestli bychom se s nimi mohli vyfotit, což nám pomohlo zachytit atmosféru našich setkání a udělat výzkum osobnější. Tyto fotky nám navíc slouží jako připomínka prostředí a situací, ve kterých rozhovory probíhaly.

Respondenti

Na naší cestě jsme měli možnost si popovídat se spoustou respondentů jak turecké menšiny, tak řecké většiny. Starší generace nám nevyšla příliš vstříc kvůli jazykové bariéře a neschopnosti pracovat s překladačem. Turků (nebo jak je někteří respondenti nazývali “ řeckými muslimy”) jsme bohužel nepotkali mnoho, a když už ano, bavit se s námi nechtěli nebo nemohli.

V tabulce se stručným přehledem je uvedeno pár respondentů, kteří nám odpověděli pestře a zajímavě, nebo nám sdělili nějaké nové informace.