obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


madari_na_slovensku_2.kruh

MAĎAŘI NA SLOVENSKU

I. ÚVOD

V naší seminární práci bychom se rády zabývaly otázkou maďarské menšiny na Slovensku. Dlouhodobý nesoulad mezi hranicemi národa a hranicemi státu je odvěkou příčinou konfliktů po celém světě. Problémy Maďarů a Slováků vykrystalizovaly s rozpadem habsburské monarchie a vznikem nástupnických států. Právě především z této doby pochází vzájemná averze Slováků a Maďarů. Otázka maďarské menšiny žijící na Slovensku už dávno není jen problémem lokálním, ale celoevropským. Především proto, že se tři miliony Maďarů vlivem historických událostí staly takřka ze dne na den občany pro ně cizích států…

II. CÍL PRÁCE

Cílem naší práce je zjistit co nejvíce informací a názorů na maďarskou problematiku. Zajímalo nás, jak se na maďarskou otázku dívají zástupci minoritní a majoritní společnosti, nakolik je jejich pohled odlišný a zda se také vůbec může v něčem shodovat. Neméně zajímavé bylo sledovat nahlížení členů různých generací. Díky našemu výzkumu se nám podařilo seznámit se blíže s maďarskou a slovenskou kulturou, pochopit tak jejich rozdílnost a odlišný pohled na věc, v čemž především spočívalo naše zkoumání, potažmo výzkumná otázka.

III. METODOLOGIE

Položené otázky:

Otázky pro minoritu:

1. Vyhovuje Vám současná míra autonomie, popř. jakého stavu byste v tomto ohledu chtěli dosáhnout?

2. Jste nějakým způsobem diskriminováni – pozitivně (zvýhodnění) či negativně? V případě, že ano, jakým způsobem?

3. Co považujete za hlavní atribut své etnicity a proč (historie, území, jazyk, náboženství…)?

4. Jaká jsou specifika Vaší menšiny?

Otázky pro majoritu:

1. Co si myslíte o Maďarech, jací jsou (jak je vnímáte)?

2. Myslíte si, že jsou nějak diskriminováni či zvýhodňováni oproti majoritním Slovákům? Pokud ano, uveďte nějaké příklady.

IV. LITERÁRNÍ REŠERŠE

Tématem maďarské menšiny na Slovensku se zabývá celá řada autorů, ať už slovenských, maďarských, českých či jiných. Sehnat tedy literaturu k tomuto tématu není obtížné, obtížnější je, vybrat tu „správnou“ s vyváženým přístupem k věci. Zainteresovanost autorů v problému hraje tudíž i v literatuře svou roli. Proto se například dočteme o různých pohledech na situaci, různých počtech Maďarů na území cizích států či o celkově odlišných výkladech historických faktů. I na internetu jsme našly řadu článků zaměřených na námi zkoumanou problematiku. Při zjišťování údajů na slovenských portálech jsme chvílemi nabývaly dojmu, že otázka Maďarů na Slovensku je po všech stránkách dennodenně diskutovaným tématem, a to nejen v rovině politické. Největším zdrojem informací pro nás byly knihy jak encyklopedistického rázu, ať už o Maďarsku či Slovensku, tak i spíše politologicky zaměřené texty. Právě v rovině politické nám situaci nejvíce přiblížila kniha Miroslava Kusého „Čo s našimi Maďarmi“, která se podrobně zabývá maďarským problémem na Slovensku po roce 1990. Ve formě různých statí a článků nám je důkladně přiblížen především polistopadový vývoj v zemi. V knize najdeme i nástin možného řešení stávající situace.

Když jsme ovšem chtěly do slovensko-maďarské problematiky proniknout hlouběji, musely jsme se dozvědět i více faktografických informací. Těch nám většinu poskytla kniha Richarda Pražáka „Dějiny Maďarska“. Díky ní jsme se v současné situaci zorientovaly i v širším především historickém kontextu.

Velice přínosným textem pro nás byla ještě kniha Evy Irmanové „Maďarská menšina na Slovensku a její místo v zahraniční politice“, která se soustředí na tři hlavní tematické okruhy – priority maďarské zahraniční politiky, postavení maďarské menšiny na Slovensku a maďarský faktor ve slovenském politickém vývoji.

V. TEORETICKÁ ČÁST

1. Historie

Nejstarší obyvatelé území dnešního Maďarska zde žili již před téměř půl milionem let. Nejvíce archeologických nálezů pochází hlavně ze severního Maďarska. Dalšími obyvateli se později stali i Keltové, Římané, ale také Ilyrové. Římané zde zřídili provincii Pannonia. Ve východní části Maďarska a severního Rumunska byla zřízena provincie Dacia. Provincie byly osídleny kolonisty z Itálie. V této době vznikla i pozdější maďarská města. Centrem Pannonie se stalo Aquincum (severozápadní část dnešní Budapešti), dále pak byla založena města Savaria (dnes Szombathely), Scarabantie (Sopron), Arrabona (Győr), Gorsium (Tác) a Sopianae (Pécs). Po Římanech zdědili Maďaři například vinařství, které je také nedílnou součástí maďarské kultury. Germánské kmeny vytlačily Římany koncem 5. století. I přes to, že Germáni nebyli křesťany, kostely, které zde zbyly po římském osídlení, stále zůstaly v provozu.

obrazek2.jpg

Na konci prvního tisíciletí byla země obydlena maďarskými (uherskými) kmeny, které se po bitvě na Lešském poli vzdaly výbojů a začaly obdělávat úrodnou Panonskou pánev. Zhruba v této době také přijaly křesťanství. Ve středověku se na tomto území vytvořilo Uherské království, v němž se vlády načas zmocnil i český král. Historické Uhersko zahrnovalo Panonskou nížinu, dnešní Slovensko, Podkarpatskou Rus, Slavonii, Vojvodinu, Banát a Sedmihradsko.

Od 16. století bylo ohrožováno a načas i vyvráceno Osmanskou říší; turecká vojska obsadila nížinu a postoupila až k Vídni, kde byla poražena. Poté už výboje Osmanů nebyly tak zničující. V 17. století se Uhersko postupně stalo součástí Rakouské monarchie, v jejímž rámci bylo spíše zemědělskou zemí. Po potlačené revoluci roku 1848 se Maďarům podařilo dosáhnout Rakousko-uherského vyrovnání (1867), čímž vzniklo vlastní Rakousko-Uhersko. Po roce 1910 se celkově stupňovalo napětí v celé Evropě, 28. června 1914 spáchali srbští studenti v Bosně úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d’Este. Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum a zajistilo si pro případnou válku podporu Německa. Srbsko požadavky rakouského ultimáta téměř úplně přijalo, ale jelikož nebyly přijaty zcela, přerušilo Rakousko-Uhersko jednání (23. července), vyhlásilo částečnou mobilizaci a poté (28. července) i válku. Tímto aktem začala I. světová válka, při které se dostala do konfliktu prakticky celá Evropa. V Rakousku-Uhersku se v průběhu války projevily všechny jeho problémy. Jedním z největších byla národní nejednotnost a špatná ekonomická situace, válka Rakousko-Uhersko vyčerpávala více než jiné země, a to se bylo nuceno orientovat stále více na Německo, což vzbuzovalo nelibost u neněmeckých národů monarchie. Po smrti Františka Josefa I. (21. listopadu 1916) nastoupil na trůn Karel I., jehož politika však nedokázala najít cestu k novým národním snahám. V již zoufalé situaci se pokusil vyhlásit 16. října 1918 federaci, ale ještě v průběhu října se začalo Rakousko-Uhersko rozpadat a 1. listopadu zprostil Karel I. uherskou vládu přísahy věrnosti.

Nové hranice určené Pařížskými smlouvami na mapě Rakouska-Uherska

Rozdělení Rakouska-Uherska potvrzené v Trianonské smlouvě

Po rozpadu Rakouska-Uherska (1918) nově vzniklé Maďarsko ztratilo skoro dvě třetiny své původní rozlohy, což v meziválečné době určovalo jeho vztahy k sousedním zemím s maďarskými menšinami a významně je ovlivňuje i dnes. Za druhé světové války se Maďarské království pod vedením regenta Miklóse Horthyho orientovalo na stranu Německa. Maďaři měli oproti všem svým sousedům výhodu, že nebyli slovanský ani románský národ, proti kterým Hitler bojoval především. V Maďarsku ale žilo mnoho židů, kteří byli následně posíláni do koncentračních táborů. Romové měli osud stejný, i když ne v tak velké míře. Němci, jakožto věrní spojenci, připojili k Maďarsku jižní Slovensko. Následně Horthy s Hitlerem připojili k Maďarsku i Sedmihradsko. V polovině října 1944 se Miklós Horthy rozhodl dát na stranu spojenců. Pokus mu však nevyšel. Nacisté ho uvěznili a do čela vlády postavili nového vůdce maďarských fašistů Ference Szálasiho. V této době už stála před branami Budapešti Rudá armáda. Podle Hitlera byla Budapešť poslední překážka, jak Rudou armádu zastavit před postupem do Vídně a do celého Německa. Hitler tedy nakázal bránit Budapešť do posledního muže. Pro Sovětský svaz bylo dobytí Budapešti symbolem prestiže a nároku na Maďarsko při poválečném rozdělování Evropy. Obě strany se tedy do boje pustily s ohromným nasazením a bez ohledu na počet padlých vojáků. Ustupující německá armáda nasadila vzdušné síly a začala Budapešť bombardovat. Vyhodila do povětří všechny mosty přes Dunaj a zničila také mnoho domů. Po téměř stodenním boji bylo město plné trosek a mrtvých. Po druhé světové válce se Maďarsko stalo jednou ze zemí komunistického bloku.

V polovině padesátých let sílilo v Maďarsku protikomunistické cítění, které vyvrcholilo povstáním na podzim roku 1956. Zúčastnily se ho davy lidí a protesty byly čím dál větší. Po střetnutí, které proběhlo u maďarského rozhlasu mezi demonstrujícími a policií, se zdálo, že komunisté odstoupí, ti ale povolali proti demonstrujícím občanům vojska Sovětského svazu.

Po neutuchajících bojích chtěli maďarští politici vyjednat odchod sovětských vojsk z území Maďarska a zvolit neutrální postoj po vzoru sousedního Rakouska. Bohužel dohoda SSSR a USA o Suezském průplavu znamenala, že se Sověti průplavu vzdají za podmínky, že Západ nebude zasahovat do revoluce v Maďarsku. Mezinárodní neutralita Maďarské lidové republiky se samozřejmě nelíbila Sovětskému svazu, a tak po několika dnech opět vstoupila sovětská vojska na území Maďarska. Ta začala bombardovat Budapešť a v ulicích vypukly boje mezi obyvateli a Sovětskou armádou. Vojáci stříleli po obyvatelích, dokonce rabovali i domy. Nakonec maďarská vláda v čele s Jánosem Kádárem opět vstoupila do sféry tzv. východního bloku. Sen o neutrálním demokratickém Maďarsku se tedy rozplynul a sovětská armáda zůstala na území Maďarska až do roku 1991 – stejně jako v ČSSR po roce 1968.

Nepokoje neproběhly jen v Budapešti, ale v každém větším maďarském městě. Ovšem nejbrutálnější byly právě v hlavním městě, kde si povstání vyžádalo mnoho obětí pochopitelně především z řad Budapešťanů. Symbolem tohoto povstání se stala maďarská vlajka s vyříznutým státním znakem, který byl umístěn uprostřed bílého pruhu. Tehdejší státní znak totiž obsahoval rudou hvězdu, symbol komunismu. Téma maďarských událostí bylo tedy na 30 let tabu. Až po roce 1989 se začalo o tomto povstání opět mluvit.

Nový režim však zejména od 60. let zachoval jisté liberální prvky především v ekonomické oblasti („gulášový socialismus“), a tak se v 80. letech Maďarsko mohlo vydat cestou pozvolných reforem a předání moci demokratické opozici.

Po pádu komunismu vzrostla inflace do velikých rozměrů. V roce 1999 se Maďarsko stalo členem NATO, po uskutečnění úspěšných reforem v roce 2004 členem EU. V roce 2006 proběhlo v Budapešti několik demonstrací za odstoupení premiéra z Maďarské socialistické strany Ference Gyurcsányho, který veřejnosti přiznal, že lhal o maďarském rozpočtu. V rámci reforem zavedl poplatky ve školství a zdravotnictví, které byly později v referendu odmítnuty. Protestů se kromě opoziční strany a demonstrujících Maďarů zúčastnili i maďarští nacionalisté. V ulicích visely staré maďarské (Arpádské) červeno-bílé vlajky. Nespokojenost s levicovou vládou nepřímo přidává na popularitě nacionalistické skupině, tzv. „Maďarské gardě“. Její členové volají po znovuzískání území, která před smlouvou v Trianonu patřila k Maďarsku (Uhersku). Kromě demonstrací proběhlo v letech 2006 až 2008 také několik stávek požadujících většinou vyšší platy (např. třídenní stávka železničářů MÁV). Těmto potížím přidala na síle také finanční krize, která na podzim roku 2008 silně zasáhla maďarskou ekonomiku. 1)

Rozšíření Maďarů

2. Maďarština

Maďarština je ugrofinský jazyk, kterým se hovoří v Maďarsku, v částech srbské Vojvodiny, na jihu Slovenska, na jihu ukrajinské Zakarpatské oblasti, na severozápadě Rumunska a v částech Chorvatska. Maďarsky mluví přibližně 14,5 milionu lidí.

Jazyk používá spřežky, dlouhé samohlásky, přehlásky a dlouhé přehlásky.

Maďarská abeceda:

a, á, b, c, cs, d, dz, dzs, e, é, f, g, gy, h, i, í, j, k, l, ly, m, n, ny, o, ó, ö, ő, p, q, r, s, sz, t, ty, u, ú, ü, ű, v, w, x, y, z, zs.

• ny = ň (nyúl [ňúl] = zajíc)

• gy = ď (gyerek [děrek] = dítě)

• ly = j (hely [hej] = místo)

• ty = ť (tyúk [ťúk] = kuře)

• cs = č (család [čalád] = rodina)

• sz = s (szép [sép] = krásný, krásná, krásné)

• s = š (sajt [šajt] = sýr)

• dzs = dž (dzsem [džem] = džem, jam)

• zs = ž (zseb [žeb] = kapsa)

• di, ni, ti = [dy, ny, ty]

• gyi, nyi, tyi = [di, ni, ti]

• de, ne, te = [de, ne, te]

• gye, nye, tye = [dě, ně, tě]

Zvláštností maďarštiny je, že s se vyslovuje jako š a sz jako s; je to tedy přesný opak výslovnosti v polštině.

3. Maďarské zajímavosti

a) Maďarská kultura

Maďarská kultura je velice rozmanitá, ale zároveň v mnoha oblastech i stejná. Maďarsko (Uhersko) bylo v minulých staletích jakousi kulturní velmocí celé jihovýchodní Evropy, která ovlivnila zejména kulturu rumunskou, ale i slovenskou či srbskou. Centrem maďarského kulturního dění je v současnosti Budapešť. Ne vždy tomu tak bylo. Například v 10. a 12. století byla Ostřihom jednoznačně nejdůležitější město celého Uherska. Mezi kulturní centra patří i město Debrecen, které hraje velkou roli v maďarském náboženství, nebo město Pécs.

Maďarskou kulturu můžeme rozdělit do několika skupin. První skupinu tvoří oblast severního Maďarska. Zejména župa Borsod-Abaúj-Zemplén nebo Heves. Zde je tradiční pěstování vína, jako je například známý tokaj. Druhou skupinu tvoří jihovýchodní Maďarsko v oblasti tzv. puszty. Dodnes zde převažuje zemědělství a chov dobytka. K místní kultuře patří i speciální pokrmy, jako jsou pravý maďarský guláš nebo debrecínka. Další skupinou by mohli být Maďaři, žijící v Sedmihradsku. Národ Sikulů (Székely), tvořící převážnou část obyvatelstva v jihovýchodním Sedmihradsku, nebo Csángó, což jsou Maďaři žijící v oblasti historické Moldávie ve východním Rumunsku a v Moldavsku. Csángové mluví jazykem, který se dá srovnat se středověkou maďarštinou. Dalším kulturním okruhem může být oblast západního Zadunají či okolí Balatonu.

b) Maďarská hudba

Maďarská lidová hudba tvoří nedílnou součást národní identity a hraje významnou roli i v současné moderní hudbě. Maďarská hudba je oproti ostatním v Evropě velice výjimečná – stejně jako maďarský jazyk. V historii byla často zaměňována za hudbu cikánskou, která ostatně maďarskou národní hudbu velmi ovlivnila. V průběhu staletí byla hudba (stejně jako literatura) ovlivňována západní kulturou. Až v 19. století se začal hledat typický maďarský hudební styl. Mezi největší skladatele, kteří hledali národní identitu, patří Zoltán Kodály a Béla Bartók, který se inspiroval nejen maďarskou lidovou hudbou, ale i slovenskou či rumunskou. K významným maďarským skladatelům patří i Ferenc Liszt. Po druhé světové válce, kdy bylo Maďarsko součástí komunistického bloku, se písně s nevhodnou tematikou (písně, které byly zpívány anglicky nebo měly protikomunistický charakter) zakazovaly. Koncem 50. let se však situace uvolnila a maďarský hudební průmysl zažil velikou slávu i ve světě. Mezi nejznámější maďarské rockové skupiny všech dob patří Illes, Metró a Omega, které jsou dodnes velice populární nejen v Maďarsku, ale i v Německu či Polsku. Jejich písně byly překládány různými světovými interprety včetně českých.

c) Gastronomie

Neopomenutelnou součástí maďarské kultury je také její kuchyně. Snad nejznámější ingrediencí maďarské kuchyně je paprika, která se ale rozšířila až v 17. století. Bez ní by byla nepředstavitelná gulášová polévka, perkelty, paprikáš, tokáň, rybářská polévka „halászlé“ nebo čabajka. Stejně tak důležité jsou i cibule a vepřové sádlo, které dohromady tvoří základ maďarských masitých jídel. Nejvíce používaná masa jsou vepřové, hovězí a skopové a ve velkém množství i ryby. Přílohu k masitým pokrmům tvoří nudle a halušky. Kromě červené papriky (neznamená pouze pálivou) jsou časté i zelené papriky a rajčata. Jako zeleninová příloha se obvykle používají okurky. Z polévek je oblíbená fazolová s uzeninou, slepičí vývar s nudlemi, dále studené ovocné polévky se smetanou, zejména višňová. Polévky jsou husté a vydatné, a proto po nich často následují už jen moučníky. Vyhlášené jsou štrúdly s tvarohovou, višňovou a makovou náplní, koláče, langoše a hlavně palačinky. Z nápojů je nejznámější maďarské víno, hlavně tokajské. 2)

4. Problémy soužití Maďarů a Slováků v bývalé ČSSR

Memorandum československých Maďarů vytvořené Výborem na ochranu práv maďarské menšiny v říjnu 1988 obsahovalo tato konstatování:

1) Dochází k odbourávání menšinových institucí v ČSSR od roku 1968. Byl zrušen status ministra pro menšinové otázky, různé výbory pro menšiny, Maďaři nemají právo uplatnit se při výběru kandidátů do voleb.

2) Diskriminace maďarských společenských institucí (např. kulturní svaz CSEMADOK), kontakty s Maďarskem jsou výrazně omezené.

3) Limitování hospodářského života v tzv. maďarských oblastech vede k migraci z těchto území, protože zde nedošlo k rozvoji průmyslu, služeb atd.

4) V roce 1960 začíná platit územněsprávní reforma, která postihuje právě Maďary a jejíž důsledky jsou pro ně závažné:

- vytvoření nových okresů, jen 2 zůstávají pro Maďary většinové,

- bourání historických center měst, kde žili Maďaři.

5) Největší nedostatky se projevily v oblasti školství a kultury:

- v důsledku tzv. centralizace škol bylo v roce 1970 uzavřeno 40 % maďarských škol,

- byla zastavena výuka pedagogů v maďarském jazyce,

- opakovaně byly uskutečňovány pokusy o zrušení menšinového školství vůbec,

- vzdělanostní struktura Maďarů právě pod vlivem těchto zásahů je nejhorší v celé ČSSR,

- není vyučována maďarská historie.

6) Bylo výrazně omezeno používání maďarštiny při označování obcí a zápisech vlastních jmen.

Memorandum nemělo pouze popisovat tehdejší situaci, ale pomoci při nápravě nedostatků v celé menšinové politice a odstartovat celospolečenské změny. Text Memoranda je zakončen větou: „Jen změněná demokratická společnost může plně garantovat individuální i kolektivní práva.“ 3)

5. Sociální a ekonomické postavení maďarské menšiny

Podle sčítání lidu z roku 1990 tvořily menšiny okolo 13 % z celkového počtu obyvatel Slovenska. Je však třeba počítat s tím, že toto číslo není přesné, a dále také vzít v úvahu, že od roku 1993 k menšinám řadíme i tu českou. Na zřetel je nutné brát také to, že uváděné počty obyvatel maďarské národnosti se liší autor od autora a průzkum od průzkumu, jak již bylo jednou zmíněno výše.

Co se týká počtu Romů, jsme odkázáni pouze na odhady. Oficiální počet mluví o 80 000, avšak reálný stav se pohybuje okolo 300 000. Nejpočetnější menšinovou skupinou na Slovensku nadále zůstávají Maďaři, kteří tvoří okolo 11 % celkové slovenské populace. Tato menšina je v podstatě soustředěna ve 13 okresech jižního Slovenska. Ve dvou okresech tvoří Maďaři většinu, a to v Dunajské Stredě a v Komárnu, ve třech okresech přesahuje jejich podíl 40 % (Rimavská Sobota – 46,5 %, Galanta – 43 %, Nové Zámky – 41,7 %). Kromě těchto okresů je mnoho dalších, kde činí Maďaři poměrně velký podíl (Trebišov, Levice, Veľký Krtíš, Rožňava, Lučenec…).

Národnostní složení obyvatel SR

Počty Maďarů na Slovensku podle krajů

Západní část regionu obývaného Maďary nevykazuje výraznější zaostávání v infrastrukturální vybavenosti za průměrem SR v žádné důležité oblasti. Podstatně horší je situace v jižních okresech středního a východního Slovenska. V těchto oblastech je patrná výrazná poddimenzovanost ekonomické, tržní a ekologické infrastruktury. Do těchto oblastí po dobu celé existence Československa bylo investováno méně hlavně z obavy z možné budoucí revize hranic ve prospěch Maďarska. Z hospodářského hlediska je jižní Slovensko pod slovenským průměrem, HDP na obyvatele je výrazně podprůměrný. 4)

Jižní okresy však zaostávají i v ostatních sférách života. Charakteristická je nižší průměrná mzda, vysoká nezaměstnanost, nepříznivá vzdělanostní struktura včetně špatné školské sítě. Ze slovenské strany proběhly pokusy o zavedení tzv. alternativní výuky, což znamenalo výuku odborných předmětů výlučně ve slovenském jazyce. Například situace v Dunajské Stredě, kde podíl obyvatel maďarské národnosti dosahuje přibližně 87 %, je taková, že poměr maďarských a slovenských gymnázií je 1 : 1. Komplikované jsou i situace v oblasti vysokoškolského studia. Jediná maďarská vysoká škola byla založena v roce 2004 v Komárně (Univerzita Jánose Selyeho), avšak ani její situace není v současnosti nejpříznivější.

Jeden z mála pozitivních zlomů nastal v roce 1998, kdy je v obcích, které mají více než 20 % menšinového obyvatelstva, povolen úřední styk v menšinovém jazyce, taktéž je možnost dvojjazyčného označování ulic, obcí, vysvědčení a dalších různých formulářů.

VI. PRAKTICKÁ ČÁST

V praktické části bychom rády přiblížily situaci Maďarů na Slovensku očima zástupců majoritní i minoritní společnosti. K tomu nám dopomohly otázky zmíněné v oddílu III. Metodologie.

Zajímal nás subjektivní názor na celou problematiku a pokusíme se postihnout hlavní závěry našeho zkoumání.

1) Názory minority

První, čím jsme se zabývaly, byl pohled na případné snahy o autonomii či separování. Z většiny odpovědí vyplývá, že Maďaři po žádné podobě osamostatnění v podstatě netouží. Uvědomují si, že v tuto chvíli by jim to žádné výhody nepřineslo. Někteří zástupci především střední generace si myslí, že v době členství v Evropské unii jsou tyto názory už příliš zastaralé. Dokonce se nám dostalo několika odpovědí, že v případě referenda by byla tato možnost většinou zamítnuta. Z odpovědí vyplývá, že tento problém je řešen spíše v politické rovině než v každodenním životě příslušníků maďarské menšiny.

Druhá otázka se týkala projevů diskriminace, ať už v pozitivní či negativní podobě. Zde je třeba připomenout historické události, které výrazně ovlivnily vzájemný vztah Slováků a Maďarů, kdy z obou stran došlo k pocitům křivdy, které dodnes nebyly překonány. Příslušníci mladší generace se v podstatě s žádnými projevy diskriminace nesetkali, což se nedá říct o příslušnících generace nejstarší. Ti byli v tehdejší době ještě plně vystavováni negativním projevům jak vlády, tak úřadů. Především v době normalizace byla výrazným způsobem potírána menšinová politika. To se týkalo zejména školství a používání maďarštiny jako úředního jazyka. Tento problém ovšem v o něco menší míře přetrvává i dodnes, proto nás překvapilo, že příslušníci nejmladší generace o žádné své diskriminaci nemluví. Nejstarší generace se často zmiňovala o jazykové bariéře způsobené nechutí jak Maďarů, tak Slováků učit se jazyk toho druhého. Často se proto stávalo, že například ani u lékaře nebyli schopni Maďar se Slovákem spolu plynně komunikovat. Názory na diskriminaci se tedy velice liší především podle věku respondentů.

Další náš dotaz směřoval k vnímání vlastní etnicity. To bylo u našich dotazovaných velmi různé. Někteří mluvili o zachování respektu ke státu, ve kterém žijí, jiní se naopak v žádném případě nechtějí podvolit většině, což se ale týkalo jen několika radikálnějších jedinců z našeho vzorku obyvatel. Celkově se ve většině odpovědí objevil spíše názor, že se nalézají kdesi na pomezí mezi maďarskou a slovenskou příslušností, ovšem to neznamená, že by jakkoliv zapomínali na své maďarské kořeny. Naopak Maďaři jsou ve vnímání sebe sama velice hrdým národem.

Následující téma se týkalo specifik maďarského národa. Setkaly jsme se s odpověďmi, které hovořily o již zmíněné maďarské hrdosti, o maďarském jazyce, jistém nacionalismu a pak samozřejmě o jejich stravování, hudbě, literatuře a kultuře celkově, která je v mnoha ohledech odlišná od té slovenské, na což jsou Maďaři opět patřičně hrdí.

Celkově lze říci, že nejvýraznějším atributem zástupce maďarské menšiny je hrdost na svůj původ, což ale nutně nemusí znamenat žádné výrazné snahy o osamostatnění se v jakékoliv podobě. Našli se pochopitelně i jedinci, kteří by samostatnost uvítali, ale dobře si uvědomují, že z hospodářského hlediska by to pro ně znamenalo spíše ztrátu. Nejvýraznějším problémem, a to v dobách minulých i v současnosti, zůstává jazyková bariéra způsobená především vzájemnou neochotou, která je podložena dlouhým historickým pozadím.

2) Názory majority

Dotazy se týkaly vnímání maďarské menšiny majoritní slovenskou společností a názorů na případnou diskriminaci. Většina dotazovaných se přiklání spíše k negativnímu názoru. Často jsme se setkaly s pocitem, že Maďaři jsou národem, který má dlouhodobé dějinné tendence k rozpínání na cizím území. Někteří Slováci vidí ve svém každodenním životě velkou neochotu Maďarů jakkoliv se přizpůsobit. Několik slovenských respondentů vyjádřilo nespokojenost s jazykovou situací v tom ohledu, že nevidí důvod, proč by se zástupci majority měli učit jazyk minority. Už v současné situaci (vybudování maďarských škol, možnost používání maďarštiny v úředním styku…) spatřují pozitivní diskriminaci, a hlavně mají obavy, že tímto to neskončí, což opět souvisí s historickými událostmi, které již byly zmíněny výše. Slovenská strana má neustále v paměti vlnu nechvalně známé maďarizace, kdy naopak Slováci trpěli pod arogantní nadvládou Maďarů, na což si většina dotazovaných ve svých odpovědí často vzpomněla. Celý problém je mnohdy ještě více prohlubován slovenskou vládou a jejími často populistickými kroky. Mnoha dotazovaným přijde celá maďarská otázka přeceňovaná a příliš diskutovaná jak v médiích, tak v běžném životě. Vzpomeňme například na nedávné mistrovství světa v ledním hokeji, kde se proti sobě postavila mužstva Slovenska a Maďarska a v mžiku byl celý zápas vnímán v naprosto jiné než sportovní rovině. Nejen z tohoto vyplývá neustálá aktuálnost problematického soužití Slováků a Maďarů.

Celkové vztahy Slováků a Maďarů se dají označit za umírněné a směřující spíše k vzájemné toleranci. Dojde-li však na věc, Slováci i Maďaři si velice rychle uvědomí „kam patří“. Soužití těchto dvou národů bylo od počátku problematické, a proto se nelze divit, že při nejmenším náznaku jakéhokoliv problému či konfliktu etnické sebevnímání ožije.

VII. ZÁVĚR

Z celé naší práce je zřejmé, že ve vztahu Slováků a Maďarů na Slovensku jde o spor početných skupin obyvatelstva, který už se dávno neodehrává jen v politické rovině, ale bohužel pronikl i do každodenního života. Na smíšeném území jižního Slovenska se nacházejí dvě odlišné skupiny lidí, které svou současnou situaci chtějí řešit na úkor té druhé. Domnívají se, že právě ty jejich kroky jsou spravedlivé a správné. Už si ale nepřiznávají, že jejich požadavky jsou mnohdy přehnané a nepřiměřené. Zde je především třeba si uvědomit prvky eskalace konfliktu těchto dvou národů. Za všechny můžeme zmínit hlavně oboustranné kolektivní křivdy.

Pro Maďary byl nejvýznamnější fenomén Trianonu. Trianonská mírová smlouva z roku 1920 byla pro Maďary zlomová. Touto dohodou ztratili 30 % své národní populace a 60 % původní rozlohy. Přibližně 3 miliony Maďarů se ocitly mimo svůj stát, což pro ně znamenalo především obrovskou kulturní ztrátu. Právě na ztracených územích se odehrály nejdůležitější události maďarsko-uherské historie. Současně tyto oblasti patřily mezi nejvíce vyvinuté, a nejen to – narodily se zde důležité osobnosti tehdejšího společenského, kulturního i vědeckého života.

Pro Slováky bylo neméně frustrující žít dlouho pod uherskou nadvládou, nemluvě o snahách o maďarizaci, která zanechala taktéž ve Slovácích velký pocit křivdy. Nemůžeme se tedy divit poměrné nesmiřitelnosti obou „táborů“, zvláště je-li podložena těmito nezpochybnitelnými historickými fakty.

Vyřešit nějak problém soužití těchto dvou národů je podle nás dosti komplikované a v tuto chvíli v podstatě nemožné. K dispozici je opět buď slovenské, nebo maďarské řešení, ovšem vždy na úkor druhé strany. Každé navrhované řešení a z něho plynoucí požadavky s sebou nese spíše rozjitření stávajícího stavu a další eskalaci napětí. Proto se v současnosti jako nejlepší jeví jisté „zakonzervování“ aktuální situace než jiné radikální snahy. Rozhodující překážkou je neschopnost vidět problém očima druhé strany. Podle nás ani Slováci, ani Maďaři nemají příliš pochopení pro požadavky toho druhého. Obě skupiny se cítí ukřivděně a soustřeďují se pouze na sebe. Jakýkoliv pokus nakonec vyzní přinejmenším jako zbytečný, v horším případě jako výbojný, což vede jen ke zhoršení celé situace.

VIII. PŘÍLOHA

Rimavská Sobota - dvojjazyčné značení

IX. POUŽITÉ ZDROJE

Kusý, M. Čo s našimi Maďarmi? Bratislava: Kalligram, 1998, ISBN 80-7149-200-0

Irmanová, E. Maďarská menšina na Slovensku. Ústí nad Labem: Albis international, 2005, ISBN 80-86067-67-X

Pražák, R. a kol. Dějiny Maďarska. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1993, ISBN 80-210-0699-4

Gabal, I. a kol. Etnické menšiny ve střední Evropě. Praha: G plus G, 1999, ISBN 80-86103-23-4

Maďarsko [on-line]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2009 [cit. 23.3. 2009]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsko>




Počet shlédnutí: 24

1) , 2)
Maďarsko [on-line]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2009 [cit. 23.3. 2009]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsko>
3) , 4)
Gabal, I. a kol. Etnické menšiny ve střední Evropě. Praha: G plus G, 1999, ISBN 80-86103-23-4
madari_na_slovensku_2.kruh.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:38 autor: 127.0.0.1