Uživatelské nástroje
1. Představení autora
Dr. Pavel Joachim Šebesta
* 20. Března 1887 Velké Petrovice, Česká republika
† 17. Září 1967 Mödling, Rakousko
Z PŘÍTMÍ PRALESA
Cestovatel českého původu, rakouský misionář, lingvista a etnograf se narodil 20.3.1887 ve Velkých Petrovicích u Ratiboře. 1 Již ve třinácti letech začal studovat německé gymnázium v Nise. Během tohoto studia sbíral písně a pořekadla, které uveřejňoval v Hlučínských Katolických novinách. Po absolvování střední školy vstoupil do Společnosti Slova Božího v St. Gabriel, kde studoval teologii a filosofii. Po úspěšném vystudování teologické fakulty, byl v roce 1911 vysvěcen na kněze. V průběhu první světové války byl internován v Mosambiku a poté v Portugalsku, kde využíval pobyt ke studijním účelům archivních materiálů. Po návratu z internace do kláštera v Mödlingu studoval etnografii a egyptologii. V klášteře pracoval jako redaktor časopisu Antrophos. Během tohoto působení v klášteře a intenzivním studiu malajštiny se vypravil v roce 1924 na svoji první studijní cestu Malajského poloostrova k Semangům. Na tomto poloostrově v letech 1924 a 1925 studoval negritské skupiny Semangů, Senojů, Orang-Utanů a Jakuďmů. V dalších letech podnikl Šebesta studijní výpravy do jihovýchodní Asie a afrického Konga. Výsledky svého bádání přednášel na etnologických sjezdech, publikoval články v různých časopisech, pořádal přednášky. 2 Po roce 1945 se stal profesorem etnografie na vídeňské universitě. Zdroj : 1. Kniha „Z přítmí pralesa“úvodník Dr. Jos. Hanuš, docent srovnávacích dějin náboženských a náboženské etnologie na universitě pražské 2. http://www.mzv.cz/kualalumpur/cz/nase_vztahy_s_malajsii/zajimavosti/pavel_sebesta_mezi_domorodci/pavel_sebesta_otec_pygmeju.html
3. Obsah knihy Trpasličí kmeny jsou zbytky šeré dávnověkosti téměř ve všech světadílech. Jsou jak ve střední Africe, na Filipínách, v Zadní Indii na poloostrově Malakka. Právě do této oblasti se vypravil rakouský misionář a etnograf Dr. Pavel Šebesta v roce 1924. Poloostrov Malakka, nazývaný taký Malaya je dlouhým poloostrovem sahajícím od pevniny Zadní Indie až k Sumatře. Jeho největší šíře je 220 km. Podnebí v Malay je tropické, protože se nachází blízko rovníku, nazývá se také zeleným rájem. Středem poloostrova se táhnou vysoké horské hřebeny porostlé pralesem. http://leccos.com/index.php/clanky/malajsky-poloostrov Po příjezdu do Malaye se misionář usadil na pobřeží v Palau Pinang, kde získával znalosti malajské řeči a přátele. Během pobytu si připravil zásoby na pobyt v pralese. Zásoby se skládali zejména z drobných předmětů, které chtěl použít jako dárky pro domorodce – nože, zrcátka, perly, látka, léky a potraviny. Jeho cílem byl Grik, ležící 87 angl. Mil od Tapingu. Obě místa spojuje nedávno vybudovaná silnice. Najatým autem dorazil do Griku, kde byl hostem kapitána Berkeleyho, který je jediným bělochem žijícím se Semangy v přátelském stavu. Byl to muž, kterému leželo na srdci dobro jak Orang – Utahů, tak Malajců více než nenasytná evropská kultura, která se začala objevovat i zde ve vnitrozemí. Pomocí kapitána Berkleye se Pavel Šebesta dostal k Malajcům i Semangům, vždy se k nim choval přátelsky. Tyto kmeny nesnesou zlé slova a špatné zacházení. Po krátkém odpočinku se Šebesta vydal v doprovodu kapitána Bekelyeho na okraj pralesa k malajské chatrči, ve které bydlel první semang, kterého uviděl. Bylo to čistě náhodné setkání v opuštěné chatrči na okraji pralesa se Semangem. Setkal se s velkou plachostí lidí tohoto kmene, nedůvěřivostí, na což byl Šebesta již upozorňován při své přípravě na tuto dalekou cestu v Londýně. Velice mu ale pomohl kapitán Berkeley a jeho dárky, které rozdával při každém setkání všem domorodcům, aby si koupil jejich náklonnost. Semangové přijímali cizince jen v doprovodu rezidenta, ke kterému měli neomezenou důvěru. Cizinců se báli, měli představu, že jim chtí uříznout hlavy. Když se Semangové dozvídají o příchodu rezidenta, radí se o této návštěvě. Nesedí však kolem ohně, nýbrž každý před svoji chatrčí u své ochranné střechy a oheň mají uprostřed ležení. Při plápolajícím ohni pronáší každý svůj názor zvučným hlasem. Takto dokáží mluvit celé hodiny, až konečně naleznou určité převahy onoho názoru. Zdroj : Z přítmí pralesa str. 22-29
Členové kmene Semang se rozlišovali podle místa ležení např. Orang Jeram – lidé vodopádů. Ležení je název jejich jakési osady. Tyto osady dokázali velice rychle postavit z bambusových tyčí a listí. Vybavením těchto chatrčí byla někdy i jednoduše vytvořená lůžka z bambusu. Tvar chatrče byl velice jednoduchý, skládal se z jediné nakloněné stěny, která byla hustě pokrytá bambusovým listím. Při stavbě osad Semangové vždy nejdříve rozdělali oheň a pokud kouř stoupal vysoko, tak to měli jako znamení správného výběru místa ke stavbě ležení. Barva jejich kůže je čokoládová, až černá, výška byla cca kolem 140 cm. Semangové se živí kořínky, hlízami, které ženy tepelně zpracovávají nad ohněm, plody pralesa – např. banány, kokosovými ořechy, ale i zvířaty, které loví pomocí bambusové foukačky. Do bambusové foukačky si připravují otrávené šípy, které dokáží zvíře rychle zabít, avšak trpaslíkům jed neublíží. Je zajímavé, že zcela vymizel luk, tuto zbraň nepoužívají. Každý trpaslík byl při svých výpravách vyzbrojen toulcem a bambusovou foukačkou. Naopak si ale zhotovují jednoduchá kladiva z bambusu a kamene, který používají například k roztloukání kokosových ořechů. Semangové neznají luk zřejmě z toho důvodu, že Semangové neznají války, neví ani co je to ochranný štít nebo pancíř proti šípům z luku. Zdroj : Z přítmí pralesa str. 30-37
Při další připravované výpravě do nitra pralesa za obyvateli Semangy, kapitán Berkeley doporučoval misionáři Šebestovi najmutí místních Malajců, kteří mají znalosti prostředí a také se Semangy. Misionář si tedy na radu kapitána najal čtyři Malajce, kteří naložili na člun zapůjčený od kapitána zásoby jídla a dárky. Malajci byli informováni o výskytu ležení Semangů asi tak dvě hodiny plavby člunem proti proudu. Po dvou hodinách plavby misionář s družinou dovesloval do údajného ležení Semangů. Při doplutí však v údajném ležení našli jen pět chýší, které byly opuštěné. Našli zde také sporé nářadí, které si nechal naložit do člunu. Po chvíli obhlížení ležení, se objevili nečekaně proti Šebestovi dva trpaslíci, kteří byli čokoládově zbarvení. Hleděli na misionáře ulekaně jako polapená zvěř. Srdce jim bušilo tak, že to bylo vidět na obnažené hrudi, okolo pasu měli uvázaný cár látky, neměli ani foukačky, ani křovácké nože. Jejich hlavu pokrývali dlouhé rozcuchané vlasy. Měli široký nos, tlusté rty, avšak lesklé oči. Doktor Šebesta se rychle také vzpamatoval z nenadálého setkání s křováky, ihned vyndal malé dárky, kterými obdaroval křováky a snažil se s nimi navázat komunikaci. Křováci se usmívali na dárky – perlový řetízek kolem krku a tabák. Křováci se po obdržení dárků zdáli méně bojácní a slibovali, že misionáře zavedou do ležení Besiak, kam měla skupina původně namířeno. V doprovodu dvou křováků, kteří je vedli pralesem po vcelku vyšlapané stezce, došli asi po dvou hodinách cesty do ležení Besiak. Banánové houští a rýžová pole ohlašovali příchod k malajské osadě. Místní obyvatelé spolu s křováky po spatření misionářské skupiny v doprovodu křováků se nelekla, a pracovala dál na rýžovém poli se zralou rýží. Semangové jsou po celém poloostrově v závislosti na malajcích, kteří volají semangy z pralesa k práci na rýžových polích. Malajci jsou jakýmsi poručnictvem nad trpaslíky, kteří sice nejsou nuceni pracovat na polích, avšak hlad Semangů a touha jíst alespoň jednou za měsíc rýži je nutí k práci na poli. Jeden Semang ukazoval křovákovi který přišel se skupinou misionářů hrst rýže, kterou dostal za celodenní práci na poli od Malajců. Malajci také nabízí rýži Semangům za výrobky jako je rotan, hapoi, což jsou pletené rohože z rotanu, listí ke krytí střech, pryskyřici. S podivem seděli okolo mne a hleděli na dárky, které jsem pro ně vybaloval a nepožadoval po nich žádnou práci. Semangové zavedli misionáře do jejich nedalekého ležení, kde muži odevzdali ženám dárky, které se ihned ozdobily darovanými perlami. V ležení byla toho dne slavnostní nálada. Tento den přivedli misionáři asi šestiletého hocha, syna vdovy. Ukazovali mu jeho zlomenou ruku a žádali aby ho misionář Šebesta uzdravil. Bylo mu z toho úzko, neboť doposud nenapravoval žádné zlomeniny. Chtěl se z toho vymluvit nedostatkem léků a naznačil jim, jak by mohli ruku vyléčit přiložením dlahy. Jako bolestné odměnil doktor Šebesta chlapce malým dárkem a asi po měsíci ho spatřil s úplně zahojenou rukou. Po dni plném nových zážitků přišel velice rychle večer a poznal ještě tance a písně trpaslíků. Dlouho v noci vyrazil spolu s doprovodem zpět na okraj pralesa. Trpaslíci jim připravili pochodně. Po křivolakých cestách ozářených ohněm z pochodní se celá skupina vrátila na okraj pralesa k Malajcům, kde přenocovali v jedné z chatrčí. Ještě před odchodem si doktor Šebesta dohodl doprovod dvou Semangů jako průvodců na příští den. Zdroj : Z přítmí pralesa str. 38-46
Asi třicet metrů od ležení, kde Šebesta strávil noc se ráno objevili dohodnutí průvodci. Ihned k nim spěchal se s nimi pozdravit a dohodnout jejich pomoc. Cílem jeho cesty byla Kuala Temengor, která je asi třináct mil daleko od Besiak. Najatí průvodci navrhovali kratší trasu přes kopec. Šli tedy hlubokým pralesem, kde byla vyšlapaná stezka od slonů, kteří touto cestou nosili náklad cínu, který se těžil u řeky Temengor. Druhý den ráno po přenocování ve vesnici Malajců se družina vrátila zpět do Kuala Temengor. Sem byli povoláni skupiny Semangů na pomoc při sklizni rýže. Doktor Šebesta tak mohl pozorovat jejich zvyky, stavbu těla a nástroje na lov a práci. V následujícím období se doktor Šebesta vydával na poznávací cesty po poloostrově Malaya a svoji základnovou vesnicí si zvolil osadu Besiak. Z této osady ho velice rádi doprovázeli místní trpaslíci, kteří mu tak i usnadňovali komunikaci s dalšími trpasličími obyvateli poloostrova. Pozoroval v různých osadách život trpaslíků, jejich stravu, opatřování si stravy. Často se vydával i na několikadenní výpravy do hlubokého pralesa za opatřením potravy. Naučil se také stavět jednoduché chatrče z bambusu. Pozoroval výrobu drobných nástrojů a zhotovování zbraní, zejména šípů do foukačky. Tuto zbraň uměli používat trpaslíci velice zručně, trefili drobná zvířata i na vzdálenost několika desítek metrů. Naučil se od trpaslíků také poznávat prales, umět v něm nacházet nové nepoznané rostliny a stromy. Naučil se z těchto rostlin využívat jejich plody a využívat zejména bambus ke stavbě chyší, vorů a dalších různých předmětů. Studoval kostru Semangů, jejichž průměrná výška dosahovala výšky cca 150 cm u mužů a 140 cm u žen. Měli čokoládově tmavou někdy až černou pleť, střídala se u nich krátkolebečnost s dlouholebečností, což mělo zřejmě původ velkého míšení s jinými národy. Hodně znaků těla Semangů se přibližuje znakům australanů. U Semangů je typický dětský výraz ve tváři, široký nos, který je u kořene hodně prohnutý a má tvar trojúhelníku. Jejich oči jsou velké, doširoka otevřené a duhovka je zbarvena do červenožluta. Jednotlivé kmeny si pilují řezáky, vrtají nosní přepážku a zřídka se i tetují. Zdroj : Z přítmí pralesa str. 47-99
Hlavní druhem potravy Semangů jsou byliny, není to maso. Lov není hlavním zdrojem obživy. Někdy se ženy pouští i do chytání ryb, ovšem na lov nechodí nikdy. Některé skupiny Semangů si začali obdělávat pole, které ještě však pro trvalý zdroj obživy nestačili. Semangové žili v malých skupinách, protože tyto skupiny dokázali najít v pralese zdroj obživy, při velkých skupinách by nebyli schopni sehnat velké množství potravy. U Semangů se setkáváme s rodinnými skupinami. Manželství je u Semangů svobodnou volbou muže a ženy, oba mají rovná práva která jsou uplatněna po celou dobu manželství, při rozvodu je umožnit oběma stranám uzavření nového manželství. Mnohoženství je u Semangů také povolené, ale ve skutečnosti se objevovalo jen zřídka. Cizoložství se však považovalo za největší zločin. Doktor Pavel Šebesta při svém putování po Malajském poloostrově se nikdy u Semangů nesetkal se sebevraždou, krádeží, nebo válkami a nepokoji, Tyto věci domorodci neznali. Jeho putování přineslo poznání o nejstarších lidech doby bambusové. Podařilo se mu poznání způsobu života a vztahů. Zdroj : Z přítmí pralesa str. 100-159
4. Kritické hodnocení Čtenáře může v knize zaujmout pozoruhodné zvyky obyvatel pralesa, jejich způsob života, jejich kultura. Šebesta byl jeden z prvních badatelů, který provedl výzkum Semangů jak z kulturního, antropologického a jazykového pohledu. Ukázal na ohrožení této civilizace a vymírající národ. Jeho tehdejší studie poukazovala na počet obyvatel trpaslíků nižší ne jeden tisíc a neustále měl sestupný počet. Současný počet trpaslíků se ovšem zvyšuje a jejich počet se zdvojnásobil. Z tohoto současného stavu by byl bezesporu doktor Šebesta velice nadšen a je dobře, že se nenaplnili jeho předpoklady o vyhynutí tohoto obyvatelstva pralesa v Zadní Indii. Zdroj : http://www.hedvabnastezka.cz/expedicni-fond/2328-prvni-lide-pradavny-svedek-perak-man/
5. Diskuse, použitá literatura, zdroje Referát byl zpracován podle knihy P. Šebesty – Z přítmí pralesa, nákladem České grafické unie a.s., z roku 1927 http://www.hedvabnastezka.cz/expedicni-fond/2328-prvni-lide-pradavny-svedek-perak-man/ http://leccos.com/index.php/clanky/malajsky-poloostrov http://www.mzv.cz/kualalumpur/cz/nase_vztahy_s_malajsii/zajimavosti/pavel_sebesta_mezi_domorodci/pavel_sebesta_otec_pygmeju.html
Počet shlédnutí: 41