obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ortodoxni_cirkev2012_2.kruh

KOPTSKÁ ORTODOXNÍ CÍRKEV

Hanušová, Seidlová, Franková, Štěpánková, Raus, Zavadil, Pokorná, HKS 2012


Úvod a cíl práce

Tato práce je věnována Koptské ortodoxní církvi, která pravděpodobně není tolik známá jako jiné křesťanské církve, a snaží se odpovědět na otázku: „Jaké je postavení koptské křesťanské menšiny v Egyptě ve srovnání s křesťanskou menšinou v Libanonu.”

Koptská ortodoxní církev pochází z Egypta, ve kterém má i největší zastoupení. Protože je Egypt zemí, kde je většina obyvatel muslimů, nemají příslušníci křesťanské menšiny vždy lehkou situaci. Dochází k jejich diskriminaci a utlačování, nedávno se zde stalo i několik násilných akcí ze strany islámské většiny proti koptské minoritě. Cílem projektu bylo zjistit, jak tuto diskriminaci vnímají a prožívají sami Koptové a jaké je jejich postavení v egyptské společnosti.

V první části práce, v tzv. literární rešerši, je představeno, kolik prostoru už tomuto tématu bylo kdy věnováno a v jakých souvislostech. Další část projektu je zaměřena spíše teoreticky. Jsou zde shrnuty základní informace o Koptské ortodoxní církvi, o jejích zvycích, tradicích a zvyklostech. Tato část je důležitá pro pochopení, čím se tato církev odlišuje od jiných křesťanských církví a jaká je mezi nimi souvislost. Nejzásadnější část práce je věnována vlastnímu výzkumu, jehož smyslem bylo zjistit, co si o problému diskriminace Koptské církve myslí sami Koptové a jaký má na tuto otázku naopak názor egyptský muslim. Nakonec bylo zajímavé porovnat, zdali se s podobnými problémy potýkají také příslušníci křesťanských menšin v jiných regionech. Pro srovnání byl vybrán Libanon, kde je křesťanství zastoupeno zhruba 39 procenty.

Metodologie

Pro dosažení kvalitního výstupu bylo nutno použít takových metod, které by odpovídaly celkové povaze projektu a jeho jednotlivých úseků. Z velké části byla použita analýza sekundárních dat, nejčastěji knižních publikací, tištěných či elektronicky dostupných periodik a zpravodajských serverů, které se většinou snaží zůstat neutrální, zatímco křesťanské servery jsou Koptům obecně příznivě nakloněné, některé jsou dokonce provozované samotnými Kopty. Na základě takto získaných informací byl vytvořen teoretický úvod do dané problematiky a její charakteristika. Další část projektu představoval samotný výzkum. Záměrem bylo zjistit, jak vidí otázku diskriminace křesťanů v Egyptě samotní členové dané občanské společnosti, zdali se s ní v běžném životě setkávají a v jaké formě. (Viz výzkumné podotázky podrobně předtstavené v části věnované postavení Koptů v egyptské společnosti). Pro získání těchto informací bylo použita metoda dotazování, v tomto případě za pomoci elektronické pošty, neboť osobní kontakt nebyl možný.

V rámci této práce byl použit již publikovaný rozhovor s příslušníkem koptské církve, šéfem egyptského týdeníku „Watani”, panem Joussefem Sidhomem. Dále byl proveden rozhovor s egyptským muslimem, dětským onkologem pracujícím několit let v nemocnici Na Homolce, panem Moodem Ashrafem, a s příslušnicí křesťanské menšiny v Libanonu, žurnalistkou, paní Lilian Mokbel.

V průběhu výzkumu bylo nutné vypořádat se s jazykovou bariérou, neboť mnoho tištěných zdrojů bylo pouze v anglickém jazyce, jejich zpracování tak bylo časově náročnější. Praktická část výzkumu probíhala také většinou v angličtině. Nevýhodu představovala i absence zastoupení Koptské ortodoxní církve v České republice.

Literární rešerše

Problematikou postavení Egyptských Koptů v arabské společnosti se již dříve zabýval on-line časopis Global Politics, který v článku s názvem „Postavení Koptů v egyptské společnosti v bouřlivém 20. století a v současnosti” napsal:

Parlamentní a liberální způsob vlády se v Egyptě zachoval i po britské okupaci. Eldon Gorst, britský generální konzul v Egyptě v letech 1907–1911, zamezil křesťanům v přístupu do exekutivy. Reakcí byl koptský kongres v Asyutu v roce 1911. Ten požadoval odpovídající zastoupení Koptů v politice, rovný přístup ve vzdělání a zaměstnávání, možnost křesťanské výuky ve státních školách a zavedení volna v neděli. Muslimové a britské síly tyto nároky zamítli. Objevily se i úvahy skupiny koptských patriotů o vytvoření koptského státu v Horním Egyptě. Vzhledem k disperznímu rozmístění koptské populace a absenci zastání u velmocí šlo o fantaskní plány. Křesťanské církevní objekty se nesměly nacházet v sousedství mešit. Islámské školy dostávaly dotace od státu, křesťanské nikoliv. Koptové museli pracovat i v neděli, v jejich tradičním dni odpočinku. Egyptská vláda rovněž podnikla restrikce, jež měly snížit počty zástupců minorit ve veřejné správě. Koptové se snažili tomuto tlaku čelit. Probritský královský režim byl v roce 1952 svržen. Moc převzali Svobodní důstojníci, mezi nimiž byli pouze muslimové. V nově vyhlášené republice byly zakázány veškeré politické strany. Přesto v roce 1954 vznikla strana Koptský národ (al-Umma al-Kubtíja). Získala množství členů, ale byla urychleně rozpuštěna a hlavní představitelé byli zatčeni. Zavřeny byly koptské školy a Koptové byli vytlačeni ze státních institucí. Diskriminace křesťanů se projevila i ve školství. Na univerzitu al-Azhar, jež nabízí religiózní i sekulární vzdělání, byli přijímáni bez ohledu na předchozí studijní výsledky přednostně muslimové. Přesto egyptská vláda odmítla povolit křesťanům zřízení vlastní univerzity, která by byla na rozdíl od al-Azharu financována z privátních prostředků. V 90. letech zasáhla Egypt vlna islámského terorismu. Koptové museli platit muslimským gangům vysoké částky za ochranu. Znatelná byla snaha křesťany ze země vyhnat a získat jejich majetek. Tyto zločiny egyptské státní instituce povětšinou ignorovaly. V egyptském parlamentu (454 křesel) bylo přítomno minimum koptských zástupců. Po volbách v roce 2005 je v zákonodárném sboru přítomen jeden koptský poslanec a zároveň ministr financí. Žádná koptská politická strana neexistuje, jelikož Koptové si její zřízení nepřejí. Nechtějí, aby politická uskupení oficiálně vznikala na náboženské bázi. Na kandidátních listinách významných egyptských partají se Koptové téměř neobjevují. Muslimů, kteří jsou ochotni volit jinověrce, je totiž velmi málo.1)

Koptům vadí skutečnost, že v případě, kdy si chce vzít křesťan muslimku, musí konvertovat k islámu, zatímco křesťanka si může vzít muslima, aniž by se vzdala svého vyznání. Pokud ale její muslimský manžel zemře, nemůže křesťanka dědit ani převzít poručnictví nad dětmi, o něž se pak stará manželovo příbuzenstvo. Křesťanka navíc musí přistoupit na výchovu dětí v duchu Muhammadova učení. Křesťanské dívky bývají muslimskými mladíky mnohdy unášeny. Žena se tak často pod tlakem okolností stává muslimkou. Odhaduje se, že v letech 1988–1990 přestoupilo k muslimské víře 50 000 koptských absolventů univerzit. Konverze přináší okamžité zlepšení životních perspektiv. Konvertita se netýká pouze náboženství, ale dochází až ke změně celé identity jedince.2)

Koptové nepožadují speciální ochranu minorit, ale usilují o zavedení rovných práv pro všechny egyptské občany, což je vzhledem k silné pozici islámu v zemi a jeho zakotvení v ústavě prakticky nemožné. Koptové chtějí integraci bez asimilace. Je ale nutné zdůraznit, že koptský boj za rovnoprávnost je nenásilný. Koptové se vždy prohlašovali za pravé Egypťany. Problém nastal v době, kdy byl Egypt definován jako islámská země a Egypťané jako muslimové. Tak vznikla společnost, v níž není pro Kopty místo. Diskriminace ze strany muslimské majority však do jisté míry posílila koptskou sounáležitost a víru. Koptové nejsou téměř vůbec zastoupeni ve státních institucích. Neexistují koptští soudcové. Koptům kromě emigrace nezbývá nic jiného než vyčkávat a doufat, že jim přetrvávající konflikt mezi islámskými fundamentalisty a autoritářskou vládou přinese šanci k lepšímu uplatnění v egyptské společnosti.3)

Problémem diskriminace křesťanů v Egyptě se zabývá mnoho úřadů a organizací. Mezi jednu z nich patří organizace Release International, která se zabývá problémy křesťanů po celém světě. On-line časopis Christnet.cz se pokusil nastínit situaci z hlediska této organizace v krátkém článku z července roku 2011.4)

Tehdy organizace reagovala na neustálé utlačování minoritní křesťanské komunity v Egyptě, neustávající rabování a vypalování obchodů v západní Kolosně v provincii Minya, ničení křesťanských domů poblíž Sohágu kvůli zmínce, že si staví vlastní kostel, útoky salafistů (skupina, jejímž vzorem jsou rané generace následovníků islámu a je velmi nekompromisní co se týče názorů) nebo dokonce vyhrožování smrtí kazateli Gorgy Thabetovi v obklíčeném kostelu sv. Jiří. Jak píše magazín Christnet.cz v rozhovoru s Andy Dipperem, výkonným ředitelem Release International: „Křesťané čelí vzrůstající nejistotě v Egyptě a úřady musí zakročit a zastavit násilí.”5)

Na počátku těchto nepokojů stojí rasová diskriminace Koptů v Egyptě. Přestože dříve býval Egypt převážně křesťanský, po islámské invazi v roce 639 n.l. se počet Koptů zmenšil na pouhých deset procent populace. Egypt je velmi nestabilní země a násilné konflikty jsou stále ještě běžným řešením některých skupin. Po pádu prezidenta Husního Mubaraka byla ustanovena dočasná ústava zakazující diskriminaci, avšak zároveň uznává islám za hlavní náboženství a právo šaría je zdrojem pro egyptskou legislativu. Tímto vzniká problém, kdy křesťanství je považováno za druhořadé náboženství, ostatní občané ho nechtějí tolerovat a nastává moment, kdy podle Andyho Dippera je nutné okamžitě jednat a vymezit právo pro křesťany pokojně žít v Egyptě.6)

Release International chce pomoci koptskému obyvatelstvu novými možnostmi, které se mohou týkat jak politické volnosti, tak životního prostoru či možnostem rozvíjení jejich víry. Ve spolupráci s International Leadership Institutem poskytuje ochranu a bezpečné ubytování Egypťanům, kteří přijali křesťanství za svou víru, a pracují společně na novém programu pro křesťanské vedoucí. Vláda zvažuje umírnění předpisů týkajících se zákazů výstavby kostelů, což doteď bylo možné pouze se souhlasem prezidenta. Nejvyšší správní soud také uvedl, že doporučuje, aby si křesťané do svých rodných listů a průkazů totožnosti psali svou víru. Andy Dipper řekl: „Možná to jsou malé kroky k řešení neopodstatněné právní diskriminace egyptských křesťanů, ale jsou to kroky správným směrem.”7)

Většina článků, ač z neutrálních a seriozních zpravodajských portálů, se snaží Kopty obhajovat a zastává se jich proti útlaku ze strany muslimů. To se může zdát poněkud zavádějící a chybí jakákoli zpráva, která by umožňovala nahlédnout na celý problém z druhé strany, tedy strany muslimů. To může být způsobeno i tím, že Koptská ortodoxní církev je pro většinu světa neznámá nebo zaniklá forma křesťanství, která se naprosto ztrácí v islamizovaném Egyptě, a tudíž se jí nevěnuje patřičná pozornost.

Výzkumná část

Pro lepší pochopení dané problematiky bylo potřeba vymezit určitý teoretický rámec a seznámit se alespoň se základními fakty, které se týkají Koptské ortdoxní církve. Následující teoretická část rozdělená do dvou kapitol, (Koptská ortodoxní církev v čase a život v církvi), se věnuje právě těmto základním faktům, které je potřeba si uvědomit před začátkem vlastního výzkumu. Jedná se hlavně o vznik Koptské církve a její historii, zasazení do kontextu vývoje ostatních církví a důvod jejího oddělení od prvotní všeobecné církve. Je také potřeba seznámit se se zvyky, tradicemi a svátky, které v určité míře přežívají až dodnes.

Koptská ortodoxní církev v čase

Název Koptské církve pochází z arabského Qibt, později odvozeno od řeckého aigyptios (egyptský), což označuje Egypťany, kteří zůstali po arabské konkvistě křesťany. Jedná se o křesťanskou církev, která se od všeobecné církve oddělila po Chalcedonském koncilu v roce 451. V jejím čele stojí alexandrijský patriarcha. Zde je patrný rozdíl od Koptské katolické církve, která uznává jako hlavu papeže římského.8)

Východní církve

Koptská ortodoxní církev patří mezi východní ortodoxní církve nebo též mezi tzv. církve nechalcedonské. Těmi rozumíme takové části obecné církve, které žijí podle svých východních tradic. To znamená, že si uchovaly do dnešních dob bohatství z prvokřesťanských časů v podobě specifických způsobů zbožnosti, vlastní teologie a liturgie. Jejich součástí jsou významné prvky kulturního a etnického prostředí. Z hlediska církve katolické se dají dělit východní církve na dvě části:

  • Církve, které jdou ruku v ruce se západní církví (římskokatolickou). Svou vírou, svátostmi, ale hlavně uznáním papeže jako hlavy celé církve, se podobají západní katolické církvi.
  • Církve pravoslavné, které se od katolické církve odloučily v dobách prvních obecných koncilů (zvané též nechalcedonské) a které neuznávají římského papeže jako hlavu církve. Nechalcedonské či pravoslavné církve, které nejsou v plném společenství se západní (římskokatolickou) církví nazýváme též církvemi ortodoxními. Jejich hierarchické územní členění se nazývá patriarchát a nejvyšším vedoucím představitelem je patriarcha. Ten je volen podle předpisu práva a společně se svým synodem (jedna z nejvyšších institucí) tvoří úřední orgán zajišťující všechny administrativní, zákonodárné a soudní záležitosti.9)

Historický vývoj patriarchátu

V dobách prvních staletí po Kristu vládlo v Římské říši určité napětí, které bylo způsobeno protichůdnými tendencemi mohutné státní správy římského impéria a značnými odlišnostmi kulturních, náboženských a jazykových oblastí, které chtěly prosazovat vlastní identitu. Křesťanství se svým způsobem nakonec dokázalo zařadit do těchto dvou protichůdných principů, neboť rostoucí církev nemohla ignorovat existující struktury a rozdělení Římské říše. Naopak už v apoštolských dobách se křesťanství šířilo ve větších administrativních centrech, kde vznikaly první křesťanské komunity. Tato první společenství přispěla ke vzniku dalších křesťanských komunit v okolí, které se cítily být na svoji mateřskou církev vázáni jako její dcery. Tyto mateřské církve následně odvozovaly svou autoritu od apoštolů, kteří v nich hlásili své evangelium a také od soudobé politické a administrativní důležitosti jednotlivých center. Velkou autoritu si získala například města Řím, Antiochie a Alexandrie. Tato města odvozovala vznik svých křesťanských společenství od působení sv. Petra. Jednotlivá křesťanská společenství začala formovat své biskupské úřady, tzv. synody.10)

Veliký význam měla i administrativní struktura Římské říše. Rozdělení římského impéria měl jako první na svědomí císař Dioklecián, který jej začal uskutečňovat roku 292. Takto byla říše rozdělena na dvě části – západní a východní. V západní části říše byl největším centrem apoštolského původu Řím. Na východě bylo významných center apoštolského původu více (Alexandrie, Efez, Antiochie…), nicméně na církevně-právní rovině byla nejvýznamnějším centrem Alexandrie, ve které měli biskupové právo uplatňovat svou autoritu nad ostatními biskupy. Mohli například jmenovat a světit biskupy pro celý Egypt.11)

V roce 313 byl vydán císařem Konstantinem I. Edikt milánský, který právně uznával a toleroval křesťanství jako oficiální náboženství Římské říše (wikipedie). V této době se ukázala potřeba ujasnění hranic administrativních center a způsobu fungování církevních institutů. Nejen z těchto důvodů se ve 4. a 5. století konalo osm důležitých ekumenických koncilů (synod), na kterých bylo přijato 298 kánonů. „Kánony těchto místních ekumenických koncilů, spolu s 85 tzv. Apoštolskými kánony a 192 kánony některých významných církevních otců utvářely právní soustavu, která řešila nejdůležitější otázky církevního života ve své době, a na jejím základě se vyvíjely a řídily jednotlivé církevní instituce.”12)

Již v tzv. Apoštolských kánonech můžeme nalézt zmínku o tom, že každý národ má mít ustanoveného svého představeného, který má určená svá práva a kompetence, a také instituci, která by vyjadřovala jednotu církve, aniž by porušila její rozmanitost.

Chalcedonský koncil

Pro Koptskou ortodoxní církev byl významným mezníkem rok 451, kdy se konal v pořadí čtvrtý ekumenický koncil v Chalcedonu v Malé Asii, odtud tedy Chalcedonský koncil. Zde se definitivně ustálily patriarchální struktury a pořadí jednotlivých patriarchálních církví. Nejdůležitějším kánonem Chalcedonského koncilu je 28. kánon, který s konečnou platností definoval privilegované postavení konstantinopolského patriarchátu mezi východními církvemi.

Definitivně se upřesnilo používání některých titulů. Biskupové, kteří stáli v čele nemetropolitního církevního zřízení (exarchátu) byli označováni titulem exarcha. Administrativně byli ale podřízeni biskupovi, který měl hodnost patriarchy. Patriarchou se označovali ti biskupové, kteří vykonávali soudní pravomoc (jurisdikci) na přesně vymezeném území a neměli nad sebou vyššího představeného, než samotného římského biskupa.

Velmi zásadní bylo jednání o dvojí přirozenosti Ježíše Krista, tedy o božské a lidské, které se najednou setkávají v jeho osobě. „Učíme všichni jednomyslně, že jeden a tentýž Syn, náš Pán Ježíš Kristus, zcela dle božství a zcela dle lidství… ve dvou přirozenostech nesmíšených a neproměněných, neoddělen a neodlišně obě v jedné osobě a jedné podstatě se setkávají.”13)

Odmítání teologických, politických a společenských rozhodnutí Chalcedonského koncilu vedlo k rozšíření monofysitismu, tady odporu k chalcedonské christologii. Právě Koptská církev mezi tyto odpůrce patří a zastává názor, že Ježíš měl pouze jednu přirozenost a to božskou. Rozšíření monofysitismu bylo znamením odboje proti byzantské nadvládě a mělo vliv na vytváření ortodoxních církví hlavně v Egyptě a v Sýrii. Církve, které jsou odmítají rozhodnutí Chalcedonského koncilu, se také nazývají nechalcedonské.14)

Historie Koptské ortodoxní církve

Samotní příslušníci církve datují svůj původ již do 1. století v závislosti na oddíly z Bible, které mají spojitost s Egyptem (útěk Marie a Josefa do Egypta před Herodem, verše z Ozeáše a Izajáše). Postupné rozšiřování koptské církve v Egyptě probíhalo kolem roku 60 a je spojováno s evangelistou Markem, prvním Alexandrijským biskupem, který zemřel mučednickou smrtí. Zároveň je mu připisováno založení alexandrijské katechetické a teologické školy. V prvním století patřila Alexandrie mezi významná centra křesťanství. Za císaře Diokleciána ale udržela církev četné ztráty kvůli velkému pronásledování egyptských křesťanů. Po skončení pronásledování se začaly objevovat staré pohanské praktiky Egypťanů, proti kterým se zbylí mniši snažili bojovat. V 7. století musela církev čelit násilné arabizaci a islamizaci.15)

Koptové zůstávali povětšinou věrni svému náboženství, ale přecházeli k užívání arabštiny. Pohromou byla pro blízkovýchodní křesťany vláda egyptských mamlúků, islamizovaných otroků původem z Kavkazu, kteří křesťany podezírali ze spolupráce s křižáky a s mongolskými kočovníky. Ve 14. a 15. století klesl kvůli masakrům či nuceným konverzím počet egyptských křesťanů na nynější percentuální hodnoty, jež se pohybují kolem deseti procent. Počátkem 16. století byli mamlúci v Egyptě vystřídání expandujícími osmanskými Turky. V 18. století přijala menší část Koptů unii s Římem a vznikla Koptská katolická církev. Tato odnož si zachovala věroučná specifika, ale musela přijmout primát římského papeže. Koptští uniaté dnes tvoří zhruba pět procent koptské populace, z níž se drtivá většina hlásí ke starodávné Koptské pravoslavné církvi.

Koncem 18. století se projevilo slábnutí Osmanské říše francouzským krátkodobým obsazením Egypta. Po odchodu Francouzů se do čela dostal Muhammad Alí, který zahájil modernizaci Egypta. Za vlády Muhammada Alího a jeho nástupců přicházeli do svobodného egyptského prostředí křesťané z okolních regionů. Koptové mohli nosit na veřejnosti kříže a zvony křesťanských chrámů mohly vyzvánět. Křesťané sloužili v egyptském vojsku a dokonce převažovali ve státních institucích. V Káhiře byla roku 1874 založena Koptská teologická škola, o tři roky později se začaly tisknout koptské noviny al-Watan (Domovina). Liberální prostředí vedlo také ke vzniku Koptského komunitního koncilu (al-Majlis al-Milli), který získával vliv v komunitě na úkor koptských církevních hodnostářů.16)

Život v církvi

Koptové kladou velký důraz na rodinu a její autoritu. To se týká hlavně dívek, které jsou od mala vedeny k tomu, aby své budoucí děti vychovávaly v duchu stejného vyznání. Rodiče jim také vybírají ženichy, takže až do svatby žijí prakticky pod jejich dozorem. Mohou tvořit výlučně endogamní manželství a je pro ně naprosto nemyslitelné, aby si příslušník koptské církve vzal přívržence islámu. V takovém případě by byl vyřazen z církve a zatracen i s celou rodinou. Církev se tomu snaží zabránit nejrůznějšími prostředky, například vynucenými pobyty v klášterech a důkladnou náboženskou výukou a výchovou.

Na životě v církvi se Kopt může podílet pasivně – pouze navštěvuje bohoslužby a náboženské programy, nebo aktivně - jako služebník.

I přes útlak muslimů se Koptům podařilo zachovat si některé tradice a zvyky, i díky pouštním klášterům, kde mniši učili mladší generace a tak je předávali dál. Koptský kalendář začíná až roku 284 (velké pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána) a rok dělí na 13 měsíců. Většinu svátků slaví podobně jako ostatní křesťanské církve (Vánoce, které slaví 6. a 7. ledna; Velikonoce; Nanebevstoupení), mají ale i vlastní svátky vzhledem ke své tradici (např. Útěk do Egypta).17)

Svátky a tradice

Koptové slaví svátky podobně jako křesťané jinde po světě, s několika málo rozdíly v bohoslužbách, datech a jiných, pro ně významově důležitých, zvycích.

  • Květná neděle

Jako Květná se označuje neděle, které předchází Velikonocům a církev si při ní připomíná Ježíšův příjezd do Jeruzaléma. Na tento svátek se pořádá velké procesí, které začíná před kostelem a ikonami Svaté Marie, Jana Křtitele a dalších světců, a končí znovu otevřením svatyně, kde si věřící připomínají budoucí spojení s Bohem v nebi. Na konci obřadu jsou vodou potřísněni všichni, kdo by mohli umřít v čase do Velikonoc a během tohoto týdne se neslouží žádné pohřby. Tím chtějí uctít zvláštní události, které se za tohoto týdne udály 18).

  • Velikonoce

Velikonoce připomínají věřícím ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Nemají žádný zvláštní obřad, ale slaví se celkem 55 dní, až do období Letnic. Jako takové se slaví vlastně každou neděli při sloužení eucharistie (přijímání) 19).

  • Nanebevstoupení

Nanebevstoupení je slaveno čtyřicátý den po Velikonocích a to vždy ve čtvrtek. Při tomto svátku si připomínají Toho, který je pozvedá, aby mohli sedět s ním v nebi 20).

  • Letnice

Letnice připomínají vznik církve, že Ježíš za ní dal výkupné, aby mohla být spasená, a nyní pro ni chystá místo v nebi. Na zem však posílá svého Svatého Ducha, aby byl církvi oporou a vedením. Při tomto svátku se zpívají zvláštní písně oslavující Ježíšovo zmrtvýchvstání a pamatuje se v motlitbách hlavně na nemocné a cestovatele 21).

  • První zázrak Ježíše Krista v Káni Galilejské (12. ledna)

Při tomto svátku si věřící připomínají Ježíšův první zázrak, který se udál v Káni Galilejské, kde Ježíš na svatbě přeměnil vodu ve víno. Je v tom možné vidět náznak jeho touhu věřící pozvat na svou nebeskou svatbu s nevěstou – věřícím lidem 22).

  • Vánoce

Koptové slaví Vánoce podobně jako ostatní křesťané, mají pouze několik změn. Vánoce přiřknuli k 7.lednu, na dobu, kdy končí záplavy, Nil se vrací zpátky do svého koryta a začínají úrodné časy. Překlad v arabštině mají Vánoce jako Slavnost narození Ježíše. Stejně jako u nás, Koptové slaví Vánoce v kostelech a rodinách se stromečkem (nutno dodat, že pouze umělým; živý by byl velký problém sehnat) a stavějí jesličky. Před Vánocemi dodržují čtyřicetidenní půst, což pro ně znamená nejíst maso a mléčné výrobky. Většinou ho ale důsledně dodržují až během posledního týdne. O půlnoci začínají vyzvánět zvony a Koptové míří do svých domovů, kde si připravují k večeři maso, rýži a zeleninu 23).

  • Epifanie

Epifanie, neboli zjevení, je obměnou u nás slaveného svátku Tří králů, navazujících na Vánoce. V Koptské církvi je zvykem žehnat vodě před liturgií. Kněz žehná lidem vodou na čelo na památku křtu, tedy dne, kdy křestem vstoupí pokřtěný mezi děti Boží.

  • Útěk do Egypta

Tento svátek slaví celá Koptská církev, která se jako jediná liší svou jedinečností „božské práce“, čímž si připomíná, jak vstoupil Pán do Egypta mezi pohany 24).

Patriarcha stolce sv. Marka Shenouda III.

Patriarcha Shenouda III. byl velice významnou osobností a hlavním představitelem křeťanské ortodoxní církve v Egyptě. Narodil se 3. srpna 1923 ve městě Aysut v Egyptě a zemřel v sobotu 17.3.2012 v Káhiře, ve věku 88 let.

Jeho Svatost Shenouda III. (občanským jménem Nazeer Gayed) byl 117. alexandrijský patriarcha a papež Koptské pravoslavné církve. Byl také hlavou Svatého Synodu Koptského pravoslavného patriarchátu alexandrijského. Koptský alexandrijský papež nese titul „papež a patriarcha celé Afriky na svatém pravoslavném a apoštolském trůně svatého Marka evangelisty a svatého apoštola.”

Absolvoval Káhirskou univerzitu, obor Historie a účastnil se i koptského ortodoxní semináře. Po vstupu do syrského kláštera Panny Marie v Theotokos se stal mnichem pod jménem otec Antonios. Zde byl později povýšen na kněze. Papež Cyril VI. povolal Otce Antoniose k patriarchátu, kde ho zasvětil jako generálního biskupa pro křesťanskou výchovu a jako děkana Koptského pravoslavného teologického semináře, načež on převzal jméno Shenouda, což bylo jméno koptského světce a dvou předchozích papežů.25)

  • Papež a patriarcha

Byl korunován 117. papežem Alexandrie a patriarchou dne 14. listopadu 1971 na biskupském stolci svatého Marka, téměř 9 měsíců po smrti papeže Cyrila VI. Tento obřad byl zatím první intronizováním papeže, který se konal v nové pravoslavné katedrále sv. Marka v Káhiře.

Udržoval velmi dobré vztahy s muslimskými vůdci v Egyptě a navštívil mnoho muslimským summitů, kde také přednášel projevy. Vyznal se v Koránu a často z něj citoval při svých setkáních s muslimy. Toto jeho úsilí bylo hlavním důvodem, které udržovalo náboženské napětí pod kontrolou, které se ale často stupňovalo v důsledku sektářského násilí a pronásledování křesťanů v Egyptě. Při svých každotýdenních kázáních, které se konaly vždy ve středu, pokaždé vyzval křesťany, aby se nikdy nemstili a zůstávali klidní.

Shenouda III. měl spousty argumentů proti prezidentovi Anwaru Sadatovi kvůli nedostatečné odpovědnosti za rostoucí počet islámských radikálů. Po sérii protestů, které vedly k zatčení Shenoudy, byl prezidentem Sadatem vyhoštěn a poslán do pouště Nitrian. Vrátil se až 3 roky po atentátu na Sadata, který se stal 6. října 1981, a při kterém prezident Sadatov zemřel. Vrátil se po udělení amnestie od nového prezidenta Egypta Muhammada Husního Mubáraka. Papežství Shenoudy III. zaznamenalo rozšíření Koptské pravoslavné církve v Severní Americe. Zatímco v roce 1971 zde byly jen čtyři Koptské pravoslavné sbory, dnes jich existuje více než 200.26)

  • Vztah k ostatním církvím

Shenouda III. byl dobře známý pro svůj postoj k ekumenismu. Věřil, že jednota křesťanů je otázkou víry a ne příslušnosti. V roce 1973 se stal prvním koptským ortodoxním papežem, který se setkal s římským papežem, po více než 1500 letech. Během této návštěvy papež Shenouda III. a papež Pavel VI. podepsali společné prohlášení o vydání christologie a souhlasili s dalšími diskusemi o jednotě křesťanů.

V projevu, který pronesl Shenouda na ekumenickém fóru během Mezinárodního týdne modliteb v roce 1974, prohlásil: „Celý křesťanský svět si přeje vidět jednotnou církev. Křesťané, kteří jsou dělení, tlačí jejich církevní představitelé, co mají udělat pro jednotu církve, a jsem si jist, že Duch svatý nás inspiruje.”27)

Shenouda III. zemřel v sobotu 17. března 2012. Nového papeže bude vybírat rada o zhruba patnácti stech členech. Papežem musí být muž, nejméně čtyřicetiletý, žijící v celibátu, a musí mít za sebou nejméně patnáctiletý pobyt v klášteře. Poslední slovo ale bude mít prozřetelnost, protože ze tří posledních kandidátů nakonec hlavu koptské církve vybere dítě s páskou přes oči, které nahodile vytáhne jedno jméno z osudí.

Po loňské revoluci a Shenoudově smrti se ale mnozí Koptové ptají, co je v následujících letech čeká. Znepokojuje je mimo jiné úspěch islamistů, kteří obsadili velkou část křesel demokraticky zvoleného parlamentu.28)

Jak žijí dnešní Koptové

Je na místě přiblížit si alespoň trochu život dnešního koptského občana. Kopt je označení původního obyvatele Egypta, který zde žil ještě před příchodem Arabů v 7. století po Kristu. V dnešní době jsou však Koptové jen menšinou, která podle vládních zdrojů tvoří jen 8-10 % obyvatelstva Egypta, neoficiální církevní zdroje ale hovoří o 15-20 %. Koptové mají velmi odlišné názory od dnešního „moderního světa” na různé zvyklosti. Příkladem může třeba být svatba.

Pokud si Kopt/ka vybere partnera z muslimské společnosti, je zavržena nejen svou církví, ale i rodiči a celým svým okolím. Snaha tomu předcházet vede k nucenému pobytu v klášteře, kde je dotyčnému vysvětlováno, co tím ztratí. K předcházení takovým situacím vytvořil papež Shenouda III. nedělní školy, kde se děti učí základům náboženství a tradic.

Velká pozornost je věnována dospívajícím dívkám. Jsou poučovány o tom, jak být dobrou matkou i manželkou, a učí se například správně šít a vařit. Podobné aktivity mají i chlapci, ale kurzy nenavštěvují tak často. Aby byla dívka žádoucí nevěstou a byla schválena rodiči svého nastávajícího, musí trávit většinu času v chrámu odkud nesmí vycházet sama, pouze v doprovodu jiné ženy. Má být absolutně poslušna svým rodičům a později i svému muži. Oproti ženám zde mají muži mnohem větší volnost.

Autorka článku píše: „Asi šedesátiletá Koptka mi sdělila svůj názor, že za morální úpadek v Evropě a Americe může přílišná životní volnost žen.” 29)

Na životě církve se mohou podílet Koptové aktivně nebo pasivně. Pasivně tím, že se účastní bohoslužeb, aktivně tak, že se stanou božími služebníky, přičemž mají možnost vybrat si z několika funkcí (chádim, šames, diakon). Aktivně se obvykle zapojují ženatí muži a vdané ženy, čímž zvyšují prestiž své rodiny. Kněžství není vázáno celibátem.

„Mnichem se může stát každý, kdo má ukončené vzdělání (vysokoškolské) a vojenskou službu. Zvláštní důraz se klade na to, aby měl poslušník za sebou několik let prožitých jako laik ve světě, aby byl úspěšný a spokojený se svým dosavadním životem. Důvodem k přijetí mnišství nemá být zahořklost, sebelítost nebo jakýkoli neúspěch v osobním životě, nýbrž pouze a jedině touha po životě s Bohem.” 30)

Zatímco věk u mužů není tím nejdůležitějším, dívka musí vstoupit do monastýru do věku zhruba 25let. „Jako důvod mi bylo sděleno, že později by dívka nepřivykla přísnému životnímu stylu modlitebních monašek. Dívka musí mít rovněž dobrou pověst - tak jak jsme si to charakterizovali u vhodné nevěsty.” 31)

„Monaška v monastýru, Hárat Zuweila, mi řekla, že dívka, která není prokazatelně pannou, se nemůže stát monaškou, protože se zpronevěřila Ježíši Kristu. Minulost poslušníka se nezkoumá a v případě, že je o něco bouřlivější, než by se na mnicha slušelo, tím lépe, alespoň je vidět hloubka jeho obrácení.” 32)

Dívka, která se nestane mniškou se může stát služebnou sestrou. Tato funkce a následně i jejich komunita trvá pouze od roku 1965, ale rozšířila se i do ostatních částí Egypta. Jejich služba je zaměřena nejen na křesťany, ale i muslimy. Ideálem však zůstává v této kultuře stále modlící se monaška.33)

Postavení Koptů v egyptské společnosti ve srovnání s Libanonem

Situace křesťanů, kteří žijí v zemích, kde většinu obyvatelstva tvoří muslimové, není úplně jednoduchá. Ve všech severoafrických zemích, a totéž lze říci i o blízkém východu, existovaly před muslimskou invazí početné rozvíjející se křesťanské komunity. Poté, co Arabové dobyli tato území, bylo křesťanství do značné míry absorbováno islámem a to v podstatném rozsahu. V současné době je v severoafrických zemích křesťanství výrazněji zastoupeno pouze v Egyptě, na blízkém východě pak v Libanonu. V Egyptě se jedná o Koptskou ortodoxní a katolickou církev, která podle oficiálních zdrojů tvoří 8 - 10 % populace. V Libanonu je 39 % křesťanů, z toho nejpočetnější skupinu (24 %) tvoří katoličtí Maronité. Obecně se dá říci, že v zemích, kde byl islám nastolen vojenskou silou, křesťanství zcela vymizelo nebo bylo silně redukováno na malé komunity. Hlavní příčinou takovéto redukce nebylo násilné náboženské pronásledování, ale podmínky organizace islámského státu, které křesťany nezohledňují.

Jak ale vnímají svoji situaci sami členové té či oné společnosti? Cítí se být diskriminováni ze strany muslimské majority? A jak se na tuto otázku dívá naopak muslim? Na tyto otázky jsme se zeptali přímo osob, kterých se tento problém bezprostředně týká a odpověděli jsme si tak na jednotlivé podotázky našeho výzkumu, které zněly:

  • Co pro křesťany znamená jejich víra?
  • Cítí se nábožensky svobodní?
  • Mají dostatek prostoru k projevení své víry?
  • Jak vnímají vztah mezi křesťany a muslimy ve své zemi?
  • Setkávají se křesťané v běžné každodenní realitě s diskriminací ze strany islámské majority?
  • Mohou problém simulovat na konkrétní situaci?
  • V čem spočívají hlavní rozdíly mezi křesťanskou menšinou v Egyptě a Libanonu.
    • Historický vývoj?
    • Politika?
  • Jak se daný problém v zemi řeší?

Přes veškeré snahy se nám bohužel nepodařilo kontaktovat přímo příslušníka Koptské ortodoxní církve v Egyptě, nicméně se nám podařilo nalézt již publikovaný rozhovor s Koptou, panem Youssefem Sidhomem, ředitelem káhirského týdeníku „Watani” (Má vlast).

Na otázku, jaké jsou hlavní problémy, se kterými se musí křesťané v Egyptě potýkat, pan Sidhom odpověděl, že největší problém je se získáním povolení na stavbu nového kostela, neboť jim legislativa státu klade téměř nepřekonatelné překážky. V Egyptě je stále platné desatero podmínek z roku 1934, které je pro výstavbu nového kostela nutné dodržet. Například platí zákaz výstavby kostela na zemědělské půdě, v blízkosti mešity, anebo je potřeba získat podpis prezidenta republiky.

Jako další příklady diskriminace uvádí situaci na státních úřadech. Islámské náboženství tvoří základ islámské legislativy. Podle ústavy musí být prezidentem muslim. V Mubarakově vládě byli z 23 ministrů pouze dva křesťané. Vysoké posty v politice, armádě a policii jsou obsazeny taktéž muslimy. Starostou obce či města musí být opět pouze muslim. Žádný křesťan nemůže dosáhnout vysokého postu u soudního dvora. Při soudní při je potřeba dvou svědků, pokud je jedním z nich křesťan, soudce může odmítnout jeho svědectví, protože pochází od jinověrce. Diskriminace je patrná i v každodenní práci. Na průkazech totožnosti se stále uvádí i náboženské vyznání otce. Také kariérní postup je pro muslima mnohem snadnější než pro křesťana.

Ve smíšených manželstvích může docházet také k diskriminaci. Pokud se chce pár rozvést, zákon nařizuje, že děti mají zůstat u matky. Pokud je ale žena křesťanka, soudce rozhodne, že děti mají zůstat tam, kde je pravá víra, tedy u muže, který je muslim. Youssef Sidhom také říká, že je v Egyptě vysoká konvertita k islámu, neboť změna kolonky, kde se uvádí náboženské vyznání, může člověku hodně ulehčit život.34)

Jak vnímá naopak křesťanskou otázku v Egyptě egyptský muslim, jsme se dozvěděli od pana Ashrafa, Egypťana, muslima a dětského onkologa, který již deset let působí na dětské onkologii v nemocnici Na Homolce v Praze.

Na otázku, co pro něj jeho náboženská víra znamená, odpověděl, že se snaží chovat v životě tak, jak to od něj žádá bůh, aby měl jednou dobrý posmrtný život. Jako náboženskou svobodu si představuje svobodnou vůli vyznávat náboženství, ve které věří. K otázce diskriminace křesťanů se vyjádřil poměrně chladně. Podle jeho slov si nezvykl tento problém slýchávat na egyptských ulicích. Považuje ho za zmedializovaný a zveličený ze strany západních médií a internetu. Domnívá se, že postavení křesťanů vůči majoritní muslimské většině nikdy nebylo nerovné a že o tom svědčí i počty kostelů, kterých je dvacetkrát více, než počet mešit v Evropě. Pracovní místa a šance považuje pro všechny za stejně dostupné.

Celkově si pan Ashraf myslí, že tento křesťanský problém je pouhá iluze. Egyptská společnost je podle něj homogenní a náboženství je druhořadé. Křesťané a muslimové sdílí všechno společně, a pokud se vyskytnou nějaké problémy, jsou obvykle způsobeny zvenčí. Pan Ashraf také řekl: „Obecně platí, že každá země je silná, když jsou její obyvatelé na jedné straně. Pokud chcete zemi narušit, začnete jí dělit etnicky a nábožensky.”

I přes předchozí komentář dotazovaný připustil možné komplikace a omezení, která souvisí s výstavbou nového kostela. Odpověděl nám tím zároveň i na otázku, jestli egyptská vláda řeší nějakými opatřeními či jinými způsoby soužití více náboženských skupin v jedné zemi. V tomto se tedy shoduje s předchozím respondentem, příslušníkem Koptské ortodoxní církve. Stejně jako pan Sidhom dotazovaný poukazuje na vysokou konvertitu, která je podle Ashrafa způsobena tím, že Egyptská církev odmítá rozvádět křesťany, takže mnoho z nich přestoupí k islámu, aby mohli opustit svého partnera.

Na otázku, zdali má on sám nápad, jak by šla situace mezi křesťany a muslimy řešit, či vylepšit, uvedl: „Jakékoliv napětí v tomto okamžiku je umělé a zmizí, pokud ho někdo nebude přiživovat.”

V našem výzkumu nás dále zajímalo, jak si stojí křesťanská menšina v muslimské společnosti v jiném regionu. Pro srovnání jsme si vybrali Libanon, který je zajímavý tím, že je zde až 18 různých náboženských skupin. Funguje takový systém? Podařilo se nám udělat rozhovor s paní Lilian Mokbel, křesťankou, žurnalistkou a tiskovou mluvčí ministerstva informací v Libanonu.

Na otázku, co pro ni znamená její náboženská víra, odpověděla, že věří ve věčný život vedle Boha, Ježíše Krista, svého spasitele. Ve své zemi se cítí nábožensky svobodná, neboť může veřejně vyjádřit svou příslušnost ke křesťanství beze strachu. Dotazovaná uvádí, že Libanon je jediný arabský stát, ve kterém je neděle dnem božím a stejně jako v Evropě se nepracuje. Pro muslimy je tímto dnem pátek. Libanon je také jediným arabským státem, který je řízen křesťanským prezidentem.

Podle slov dotazované, bohatší lidé, jak z křesťanských tak z muslimských rodin, preferují výchovu svých dětí v katolických školách, protože mají nejvyšší akademickou úroveň.

Vztahy mezi muslimy a křesťany v Libanonu popsala respondentka kladně. V Libanonu se nestane ve veřejném životě nic důležitého, aniž by proběhla diskuze se zástupci křesťanů a dalšími menšinami. Kamarádí zde spolu lidé různého vyznání bez jakýchkoliv problémů. Inteligentní muslimové nedodržují zákaz pití alkoholu, jsou velmi vzdělaní a zcestovalí. V Libanonu není zjevná nenávist mezi těmito skupinami, křesťané a sunnité jsou ale z velké části proti šiítské Hizballah, která v podstatě vyhrála válku proti Izraeli v roce 2006, kdy Izraelci bombardovali 34 dní bez přestání hlavně oblasti jižního Bejrutu a dále na jih.

Dotazovaná nicméně připouští, že hluboko uvnitř každého člověka existuje strach z osoby s jiným náboženstvím. Když přijde nějaký problém veřejného charakteru, každý občan se snaží schovat za svou náboženskou komunitu, kterou brání. Náboženská komunita je pro každého Libanonce jeho obrannou linií.

Nerovného postavení křesťanů a muslimů si není vědomá. V náboženské otázce se více dohadují Sunnité a Šiíté, než křesťané a muslimové. Muslimové prý mají možná občas pocit méněcennosti, protože jsou pro ně křesťané měřítkem v oblasti vzdělání, západního způsobu oblékání a myšlení.

Na otázku, zdali libanonská vláda řeší nějakým způsobem soužití více náboženských skupin v jedné zemi, odpověděla, že po skončení francouzské kolonizace v roce 1945 vešla v platnost dohoda o účasti všech církví na řízení a správě státu. Podle dotazované je to šílené, když se vezme v úvahu, že v Libanonu je 18 ústavou uznaných religií. Podle této dohody musí být prezident republiky vždy křesťanský maronita, premiér sunitský muslim, předseda parlamentu šiítský muslim a několik křesel ve vládě mají příslušníci řecké ortodoxní církve, Drúzové atd. To jakoby zabezpečuje určitou rovnováhu, ale způsobuje to i velké problémy, protože kandidát na danou funkci musí kromě způsobilosti splňovat i kritérium církevní příslušnosti. Na závěrečnou otázku, zdali má dotazovaná nějaký nápad či názor na zlepšení situace mezi křesťany a muslimy odpověděla: „Bez komentáře, protože politika vytváří napětí a nepatří mezi náboženské komunity a problémy.”

Závěr

Obecně se dá říci, že v zemích, kde byl islám nastolen vojenskou silou, křesťanství zcela vymizelo, nebo bylo silně redukováno na malé komunity. Hlavní příčinou takovéto redukce nebylo násilné náboženské pronásledování, ale podmínky organizace islámského státu, které křesťany nezohledňují. Námi zkoumaná situace v Egyptě je určitě hodně odlišná od situace v Libanonu. Podle informací, které jsme získali během jednotlivých rozhovorů s příšluníky egyptské a libanonské společnosti (jak křesťanské tak muslimské), se od sebe v náboženské otázce tyto dva regiony velmi liší, nicméně mají i něco společného. Obě tyto oblasti pojí historické pozadí a křesťanská minulost. V Egyptě i Libanonu byly před arabskou invazí četné rozvíjející se křesťanské komunity. Egyptští Koptové jsou vlastně přímými potomky původních staroegypťanů. Libanon byl původně založen jako křesťanský stát díky početnému zastoupení maronitské komunity na tomto území. Přesto byly křesťanské komunity v obou regionech po vzniku Osmanské říše a po dobytí Araby silně redukovány.

Z rozhovoru s egyptským Koptou vyplývá, že se ve své zemi necítí nábožensky úplně svobodný a nemůže se hlásit ke své náboženské příslušnosti zcela otevřeně a beze strachu. Domnívá se, že křesťané v Egyptě nemají stejná práva a možnosti jako muslimové jak v projevování své víry, hájení svých zájmů, tak v každodenním životě, ve styku s úřady a v zaměstnání. Oproti tomu egyptský muslim nepovažuje křesťanskou otázku za problém, ale za iluzi, kterou vytváří a přiživují západní média a internet. Společnost Egyptě považuje za homogenní, kde všichni vše sdílí společně bez ohledu na náboženskou příslušnost.

Situace v Libanonu je jiná. Vyplývá to z rozhovoru s příslušnicí tamní křesťanské menšiny. Ve své zemi se cítí být nábožensky svobodná. Nebojí se projevit svou víru a hlásit se ke své náboženské příslušnosti veřejně. Domnívá se, že všichni lidé jakéhokoliv náboženství mají stejná práva a možnosti. Nic důležitého se ve veřejném životě nestane bez diskuze a souhlasu ostatních náboženských komunit. V každodenním životě se s jakoukoliv diskriminací té či oné skupiny nesetkala.

Co mají tedy společného tito dva respondenti, příslušníci křesťanských menšin z odlišných regionů, kromě historického pozadí a společné víry? Dalo by se říci, že v našem výzkumu toho mají společného méně než egyptský muslim a křesťanska z Libanonu. Oba se totiž shodli na faktu, že politika vytváří napětí a nepatří mezi náboženské komunity. Paradoxem přitom je, že v egyptské i libanonské ústavě jsou náboženská opatření hlavním pilířem systému. Islámské náboženství totiž tvoří základ egyptské legislativy a politický systém v Libanonu je založen na rozložení moci mezi jednotlivé konfese.

Na závěr se dá konstatovat, že problém diskriminace egyptských Koptů je opravdu rozsáhlý a jde velmi do hloubky. Nicméně musíme připustit i fakt, že některá světová media mnohdy řeší problém jen z jedné strany a člověk může díky tomu danou věc vidět černobíle. Proto by měli mít lidé oči otevřené a zajímat se i o věci, které se jich bezprostředně netýkají, protože v dnešním globalizovaném světě nikdy nevíme, kdy se daná věc stane i naším problémem.

Citace

Tištěné zdroje

  • POLÁŠEK, František.Východní křesťanské církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská s. r. o.,2002. ISBN 80-7266-127-2.
  • PARGAČOVÁ, Viola. Jak žijí moderní Koptové?. Hlas Pravosloví. 2001, roč. 57, č. 9, s. 14-16. ISSN 0323-1089.

Elektronické dokumenty

Příloha

Dotazník - Egypt

Výzkumná otázka – Searching question

  • Jaké je postavení koptské křesťanské menšiny v Egyptě ve srovnání s křesťanskou menšinou v Libanonu?
  • What is the position of Coptic christian church in Egypt compared to Christians in Libanon?
  • Prosím vyplňujte dotazník přímo do textu. Děkujeme
  • Please complete questionnaire to text. Thank you
  1. Jaká je vaše národnost? * What is your nationality?
  2. Jaké je vaše náboženství? * What is your religion?
  3. Jak dlouho žijete, nebo jste žil v Egyptě? * How long, have you been living, or did you live in Egypt?
  4. Co pro vás vaše náboženská víra znamená? * What does your religion mean for you?
  5. Co si představujete pod pojmem nábožensky svobodný? * What do you imagine about term „freedom of religion“
  6. Cítíte se ve své zemi nábožensky svobodný? Pokud ne, proč? * Do you have freedom of religion in Egypt? If not, why?
  7. Jak byste popsali vztah mezi muslimy a křesťany v Egyptě? * How would you desribe relationship between Muslims and Christians in Egypt?
  8. Myslíte si, nebo ne, že mají Křesťané nerovné postavení vůči muslimské majoritě v Egyptě? * Do you think, or not, that Christians have unequal position to the main Muslims group in Egypt?
  9. Pokud ano, co si myslíte o tomto problému? Jak ho vnímáte? * If yes, what do you think about this problem? How do you realise it?
  10. Co si myslíte, že je příčinou tohoto problému? * What is the problem caused by?
  11. Jste ovlivněn tímto problémem? Znáte někoho ve vašem okolí, kdo je tímto problémem ovlivněn? * Are you influented by this problem? Do you know anybody in your neighbourhood, who isinfluented by it?
  12. Můžete popsat daný problém na konkrétní situaci? * Can you describe certain moment of the problem in everyday life?
  13. Myslíte si, že mají křesťané stejná práva a dostatek prostoru k projevení své víry a hájení svých zájmů jako mají Muslimové? * Do you think, that Christians have the same rights and enough space for expressing thein religion and protect their concerns as Muslims have?
  14. Řešila už vláda vaší země nějakým způsobem otázku soužití více náboženských skupin v jedné zemi? Například nějakým preventivním opatřením a speciálními zákony? * Did the government solve in some way a question of koexistence more religion Gross in your country? F. E: special laws or precautions?
  15. Změnila se situace po pádu Mubarakovi vlády, jak? * Have the situation changed after overthrow of Mubarak government? How?
  16. Máte vy osobně nápad, jak by šla tato situace, právě v Egyptě zlepšit? * Have you your own idea to improve tention between Muslims and Christians in Egypt?
  • Prostor pro vaše další poznámky a myšlenky. * Space for your other notes and ideas.




Počet shlédnutí: 20

1) , 2) , 3) , 4) , 6) , 16)
BOHÁČ, Artur. Egyptští Koptové – zapomenutí křesťané v údolí Nilu [online]. Global Politics, SOCIETAS 2001, Brno, 25.5.2008 [cit: 15. března 2012]. Dostupný z:<http://www.globalpolitics.cz/clanky/egyptsti-koptove>
5) , 7)
ŠPAČKOVÁ, Pavlína., MIKULICOVÁ, Milada. Konec diskriminace křesťanů v Egyptě?: Křesťanství ve světě[online]. Release International, 2011, 27.7.2011 [cit. 2012-04-10]. ISSN 1213-0877. Dostupné z: <http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3686>
8)
Koptové. iEncyklopedie, náboženství, filozofie, humanitní obory. [online] iEncykolpedie, 2006. [cit: 2012-03-12]. Dostupné z <http://www.iencyklopedie.cz/koptove/>
9) , 11)
POLÁŠEK, František.Východní křesťanské církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská s. r. o.,2002. ISBN 80-7266-127-2.
10) , 14)
POLÁŠEK, František.Východní křesťanské církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská s. r. o.,2002. ISBN 80-7266-127-2.
12)
POLÁŠEK, František.Východní křesťanské církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská s. r. o.,2002. ISBN 80-7266-127-2., str. 25
13)
JEDIN, Hubert. Malé dějiny koncilů - Chalcedonský koncil (451). Revue Theofil, Mgr. Lukáš Drexler , Olomouc, 2.1. 2009 [cit: 19. července 2012]. Dostupný z:<http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=463>
15)
THÖLE, Reinhard. Koptská pravoslavná církev. Getsemany, SÍŤ s.r.o, Praha, prosinec 1995 [cit: 19. července 2012]. Dostupný z:< http://www.getsemany.cz/node/1955>
17)
Koptská pravoslavná církev. Wikipedie. [online] Wikipedie, 8. únor 2012. [cit: 2012-03-12]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Koptsk%C3%A1_pravoslavn%C3%A1_c%C3%ADrkev>
18) , 19) , 20) , 21) , 22) , 24)
FR. MALATY, Tadros. The Coptic Feasts [online]. [cit.2012-03-26]. Dostupné z:<http://www.stgeorgestjoseph.ca/CopticFeasts.htm>
23)
KOTRMANOVÁ, Ludmila. Jak slaví vánoce koptští křesťané?: Svět víry. [online]. 2007, roč. 40, č. 1 [cit. 2012-03-27]. Dostupné z:<http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=424>
25)
H.H. Pope Shenouda III: Coptic Pope of Egypt The Patriarch of the Holy See of St. Mark. [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z:<http://st-takla.org/Pope-1.html>
26) , 27) , 28)
Pope Shenouda III of Alexandria. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):Wikimedia Foundation, 2001- [cit.2012-04-23].Dostupné z:<http://en.wikipedia.org/wiki/Pope_Shenouda_III_of_Alexandria>
29)
PARGAČOVÁ, Viola. Jak žijí moderní Koptové?. Hlas Pravosloví. 2001, roč. 57, č. 9, s. 14-16. ISSN 0323-1089., str 14-16
30) , 31) , 32)
PARGAČOVÁ, Viola. Jak žijí moderní Koptové?. Hlas Pravosloví. 2001, roč. 57, č. 9, s. 14-16. ISSN 0323-1089., str. 14
33)
PARGAČOVÁ, Viola. Jak žijí moderní Koptové?. Hlas Pravosloví. 2001, roč. 57, č. 9, s. 14-16. ISSN 0323-1089.
34)
DE ROSA, Giusepe. Křesťané v islámských zemích [online]. Katolikrevue, 2004. [cit: 2012-03-15]. Dostupné z:<http://katolikrevue.ath.cx/civitas/krestane_v_islamskych_zemich_giuseppe_de_rosa.htm>
ortodoxni_cirkev2012_2.kruh.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:38 autor: 127.0.0.1