rozdily_v_postaveni_a_pravech_muslimskych_zen [ Hospodářská a kulturní studia (HKS)]

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Rozdíly v postavení a právech muslimských žen v dospívání a vstupu do manželství v porovnání s ženami v České republice ======

**Doxanská M., Hrubá V., Chocholoušková L., Kovařík V., Smejkalová T., Vosátková J.**


Citace:

Doxanská M., Hrubá V., Chocholoušková L., Kovařík V., Smejkalová T., Vosátková J. //Rozdíly v postavení a právech muslimských žen v dospívání a vstupu do manželství v porovnání s ženami v České republice//. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/rozdily_v_postaveni_a_pravech_muslimskych_zen

====== 1 Úvod ======

Postavení žen ve společnosti je velmi různorodé. Přechodem mezi jednotlivými kontinenty či dokonce státy, se postavení žen může velmi významně lišit. Odlišnosti v nejednotném postavení a právech žen po celém světě jsou dány především náboženskými a politickými vlivy. Seminární práce vychází z faktu, že ženy v České republice, pod vlivem politické a společenské situace, mají právo volby. Volby rozhodnout se, k jakému náboženskému vyznání se přiklání. Seminární práce pracuje se skutečností, že v České republice je nejvíce křesťanek a žen bez náboženského vyznání, tedy ateistek. Na druhé straně ženy v muslimských zemích, které mají islám jako státní náboženství, se od narození stávají muslimkami. Tedy ženami, které vyznávají islám. Postavení žen v islámské společnosti je určováno tradičním zákonem šaría. V některých islámských zemích je šaría nejen nejvyšší mravní normou, ale i normou právní, vycházející z Koránu.  
====== 2 Cíl práce ======

Cílem této seminární práce je porovnat rozdíly v postavení a právech muslimských žen ve státech severní Afriky a Blízkého východu, kde je islám státním náboženstvím i základem zákonodárství, v porovnání s ženami v České republice. Dílčím cílem práce je zaměřit se na dospívání a s tím spojený vstup jak muslimských, tak českých žen do manželství. 

===== 2.1 Výzkumná otázka =====
″Jaké jsou rozdíly v postavení a právech muslimských žen, z oblasti severní Afriky a Blízkého východu, v dospívání a vstupu do manželství v porovnání s ženami v České republice?″

====== 3 Metodologie ======
K vypracování seminární práce bylo využito sekundárních dat, která jsou dostupná v podobě odborné literatury na téma práv a postavení žen ve společnosti, týkající se především islámu a života žen v tamním prostředí. Pro vypracování práce dále posloužily internetové zdroje, odborné časopisy a sdružení zabývající se islámem. Na základě zjištěných informací bylo provedeno srovnání postavení a práv muslimských žen, ve státech severní Afriky a Blízkého východu, kde je islám státním náboženstvím i základem zákonodárství, s ženami v České republice. 
Primární zdroje byly získány z řízeného rozhovoru, tedy kvalitativního výzkumu, se zástupkyněmi muslimských a českých žen. Po prvotním sběru primárních informací byly výsledky formulovány do vlastní části práce a závěrů, které popisují dané rozdíly v postavení a právech muslimských a českých žen v dospívání a vstupu do manželství. 
Bylo provedeno porovnání práv a postavení muslimských žen v dospívání a vstupu do manželství, s ženami v České republice, které vychází z legislativních a právních norem a obecně platných předpokladů. Na základě prostudování odborné literatury a provedených rozhovorů byly formulovány nepravdy, které se týkají náhledu na muslimské ženy.

===== 3.1 Adekvace metod =====
Pro výzkum řešené problematiky byl zvolen kvalitativní výzkum, formou řízeného rozhovoru s ženami, které pocházejí ze zemí severní Afriky a Blízkého východu, kde je islám státním náboženstvím a ženami z České republiky. Forma kvalitativního výzkumu byla vybrána z důvodu zaměření se na jednotlivce, jak chápou, nahlížejí a interpretují svůj pohled na problematiku postavení a práv žen. Práce čerpá z detailního pohledu zpovídaných osob. Kvantitativní výzkum využívající statistických metod a technik nebyl zvolen z důvodu upřednostnění volby přímého kontaktu s vybranými osobami, jelikož se jedná o poměrně citlivé téma, ke kterému by mohli mít potencionální respondenti určitý odstup. Řízené rozhovory probíhaly při posezení s vybranými ženami formou osobního dotazování, rozhovory byly zprostředkovány přes kontakty studentů. Rozhovory nám pomohly lépe se zorientovat v dané problematice a k formulaci závěrů semestrální práce.

====== 4 Literární rešerše ======
Problematikou, která se věnuje rozdílům v postavení a právech muslimských žen v dospívání a vstupu do manželství v porovnání s ženami v České republice, se zabývá mnoho publikací. Ve většině případů neřeší pouze toto specifické téma, ale zaobírají se celkovou problematikou postavení islámu vůči ostatním kulturám světa. Pro potřeby naší seminární práce věnuje největší pozornost této problematice Frouzová [2], Křikavová [5], Kropáček [6] či Spencer [7]. 

Uvedení autoři vycházejí společně z toho, že vše závisí na tom, odkud žena pochází. Jestli z velkého města nebo naopak z venkova. Jestli z pokrokové, nebo naopak konzervativní islámské země. Jestli je její rodina bohatá, nebo chudá. Jestli jsou rodiče vzdělaní, nebo negramotní a jestli je její rodina spíš tradiční, nebo moderní. Dle Kropáčka na tyto podmínky nejvíce působí vliv moderního života, který se dostává i do islámských zemí, kde to ještě v minulých letech bylo nemyslitelné, aby ženy dosahovaly takových práv, jako jsou jim dnes mnohde přikládána.  Naproti tomu Štolová dodává, že v zemích severní Afriky a Blízkého východu dodnes v menších městech a na vesnicích přetrvává názor, že dívka do veřejného života nepatří a ani se tam nehrne. Má za to, že přetrvávají tradiční názory, kdy žena se stará o domácnost a to je její největší úloha.  Křikavová dodává, že domácnost je jednou z mála oblastí, kde se ženám přiznává právo vládnout a rozhodovat.

Spencer uvádí poznatky, kdy se mladé muslimské dívky snaží vydobýt si rovnocenné postavení, více svobody a proto se věnují vzdělání. Úroveň gramotnosti v arabských státech a státech Blízkého východu se od roku 1960 téměř zdvojnásobila. Frouzová a Spencer ovšem upozorňují na fakt, že rozhodující je to, že ve většině rodin je to muž, kdo vydělává, a tudíž je i tím, kdo má v zásadě poslední slovo. Žena sice může vládnout, jak chce, ale ekonomicky je závislá na manželovi a chce-li prosadit svou vůli proti jeho, musí to dělat intrikami a kličkami, místo aby si mohli promluvit jako rovný s rovnou. Kdyby se mu totiž znelíbila, mohl by se s ní dát i proti její vůli rozvést. A to je stále ještě, navzdory veškerému modernímu vlivu, stigma. Navíc by žena většinou neměla z čeho žít. Střední generaci žen se zpravidla nedostalo lepšího vzdělání a ani nevědí, čím by se uživily.

Omezení práv žen v dospívání a vstupu do manželství nevychází dle autorů pouze z ekonomické závislosti, ale často i z právního hlediska. Ačkoli má většina islámských zemí ústavu, podle které jsou si muži i ženy teoreticky rovni, autoři zabývající se touto problematikou si všímají faktu, že v praxi to tak ve většině případů nebývá. Dokud jsou dívky šťastné a jejich postavení jim není proti jejich vůli, je vše v pořádku. Pokud ovšem vyjádří svou nespokojenost, mnohdy narazí na společenské normy, dle kterých by ženy měly vše tiše snášet.
Autoři ovšem docházejí k závěru, že bychom neměli podlehnout dojmu, že drtivá většina muslimek touží chodit do práce, mít rovnocenná práva a být nezávislé. Mnoho žen totiž po zaměstnání, svobodném cestování a vůli dělat si co chce, mnohdy nijak netouží. Mnoho žen dokonce ani nijak zvlášť netouží po tom vycházet z domu.  Dle autorů toto tvrzení připadá starší a střední generaci muslimských žen, mladé muslimky mají touhy, alespoň z části odlišné od svých předchůdkyň.

====== 5 Teoretická východiska ======

===== 5.1 Islám =====
Islám je monoteistický. Je to jedno z nejrozšířenějších náboženství. Islám znamená pokoru před boží, Alláhovou, mocí. Jeho přívrženci, zvaní muslimové, věří v existenci jediného Boha, jehož prorokem je Mohamed. Základním požadavkem islámu je poslušnost vůči Alláhovým přikázáním, tak jak stojí ve svaté knize – Koránu [6].

Islám je jak náboženství, tak životní styl; nejoddanější muslimové nedokáží pochopit, že víra se nemusí odrážet ve všech aspektech lidského života. Nejdůležitějším pojmem islámu je šaría, životní cesta řízená Bohem. Zahrnuje jak dogma, tak praxi a je založena na Koránu a sunně (cestě) proroka, jak je zapsána v haddith (tradici) [3].


==== 5.1.1 Zásady islámu a islámské právo šaría ====
Pět pilířů islámu

Pro každého věřícího muslima platí pět povinností či přikázání; předříkávat vyznání víry; uctívat (salat) Alláha pětkrát denně v určené hodiny; postit se během ramadánu, nebo-li svatého měsíce, kdy byl napsán Korán; dávat nejméně čtyřicetinu svého platu jako almužnu (zakat) a darovat určitou část  majetku charitě; jednou za život vykonat pouť do Mekky a vyplnit obřady ve svatyni Kaabě. Navíc je zakázáno hrát, pít alkohol a jíst vepřové maso [5].

Pět pilířů víry

Věřící muslimové pevně dodržují pět bodů víry, které tvrdí, že je pouze jediný Bůh a jeho poslové jsou andělé. I když existovalo mnoho proroků (Adam byl první, Ježíš byl další a Mohamed je poslední a největší), je však pouze jediné poselství a jen jeden soud, který rozhodne, že lidé budou vzkříšeni a posláni buď na nebesa, či do pekla. Poslední pilíř říká, že lidstvo je odpovědno za své činy [6].

==== 5.1.2 Korán ====

Co se týká polygamie, Korán praví: //Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům, berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři až čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu. Na druhé straně se však v Koránu praví také toto: Nikdy vám nebude možno, abyste byli spravedliví mezi ženami, i kdybyste si to přáli// [12].

===== 5.2 Postavení ženy v islámu =====
Kromě popisu islámu jako násilného náboženství, není nic tak problematického pro diskusi o islámu jako současné debaty o sexualitě a pohlaví. Západní stereotypy muslimské ženy jako otrokyně zahalené v harému musí často čelit muslimským učencům, kteří tvrdí, že ženám je poskytnut větší respekt a bezpečnost v islámu, než v jiných náboženstvích. Pravda, měřena subjektivně v reálném čase, leží mezi polarizovanými ideály [17].

Postavení ženy závisí na tom, odkud pochází. Jestli z velkého města nebo naopak z venkova, zda z pokrokové, či naopak konzervativní islámské země. Záleží také na tom, jestli je její rodina bohatá nebo chudá, tradiční nebo moderní a rodiče vzdělaní nebo naopak negramotní [2]. 

Život venkovských dívek stále ještě velmi ovlivňují tradice, které jasně říkají, že mužům je vyhrazen tzv. vnější prostor, tedy prostor mimo dům, zatímco ženě tzv. prostor vnitřní, tedy domácnost. Muž by měl vydělávat peníze, zatímco žena se má postarat o domácnost a rodit děti. Vše začíná již výchovou. Zatímco chlapce posílají rodiče hrát si ven, aby se ve vzájemných rvačkách otrkali a naučili se žít v „nebezpečném“ venkovním světě, dívky spíše drží doma, aby pomáhaly s domácností a připravily se tak na svou budoucí roli manželky a matky [6].

Dnes se tento pohled na svět v mnohém mění. Sílí vliv moderního života, dívky se realizují mimo dům, chodí do škol a do zaměstnání. Přesto tradiční názory často přetrvávají a vytvářejí v životě dívek rozpor. I dnes ještě ve velké míře přetrvává názor, že dívka se do veřejného života nehrne. Mohlo by to totiž ohrozit její počestnost a ta je ještě stále pokládána za to nejdůležitější, co dívka má. Když je muž neschopný, slaboch nebo hlupák, nebo pokud je naopak rváč, surovec a chlípník, a dokonce i když někoho zabije, není to pro rodinu taková rána, jako když se dívka nechová dostatečně cudně. Nechovat se dostatečně cudně přitom může znamenat téměř cokoli. Nejhorší variantou je, že ztratí panenství před svatbou. Takový čin uvalí v očích tradičně smýšlejících lidí na rodinu nesmírnou hanbu, kterou je možné smýt jen dívčinou smrtí. Jsou však i mnohem nicotnější důvody k tomu, aby rodina dívku obvinila z necudnosti a ohrožování rodinné cti. Jedná se např. o nedostatečné zahalení, flirtování s muži, ať už skutečné, nebo domnělé, nebo třeba jen dívání se z okna, které bratři považují za jasný důkaz toho, že dívka „vyhledává kontakt s cizími muži“. Za tyto prohřešky se přirozeně nezabíjí, ale mohou vést k bití nebo alespoň k zavírání dívek doma ve snaze uchránit je před „pokušením“. Ženská počestnost a tudíž i ženské tělo je stále ještě „objektem“, jehož prostřednictvím si muži a celá společnost udržují svou kulturní identitu [2].

Dle islámského zákonodárství je nutné, aby byla ve všech situacích uchráněna cudnost žen, ať už se jedná o muslimku či nikoliv. Jak praví islámská legislativa, muslim nikdy nesmí páchat na ženě jakékoliv násilí a nesmí navazovat žádné mimomanželské vztahy. V Koránu se lze dočíst: „Nepřibližujte se k cizoložství, neboť je to nemravnost a škodlivá cesta“. Cizoložství je přísně trestáno, ale jsou nutné důkazy, které nelze téměř splnit. Akt cizoložství musí být viděn a u soudu dosvědčen čtyřmi důvěryhodnými svědky. Znásilnění je hříchem, a proto dle Koránu muslim neunikne potrestání za života ani na „onom“ světě [6].

==== 5.2.1 Láska a vztahy dospívajících žen ====

Podle tradice vybírají dětem partnery rodiče. To se dnes však mění. Ačkoli musí rodiče s nastávajícím ženichem či nevěstou zpravidla souhlasit, vybírají si je mladí lidé stále častěji sami [9].

Ani vztah před svatbou už není, alespoň ve městech, žádné tabu. Mladí lidé v islámských zemích na severu Afriky se spolu stále častěji intimně stýkají, aniž by se později vzali. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že žijí vlastně stejně jako mládež v Evropě. Jenže to je pravda jen částečně. Platí to totiž většinou jen pro muže. Mladí muži tak často skutečně žijí, ale dívky ne. Ty se musí stále ohlížet na svou pověst a alespoň navenek zachovávat zdání, že žijí podle tradic [2].

==== 5.2.2 Práva a postavení ženy v manželství a rodině ====

Korán muslimům povoluje dětské nevěsty, přičemž věkový rozdíl mezi nevěstou a ženichem může představovat několik desetiletí. UNICEF v roce 2002 v uprchlických táborech v Afghánistánu a Pákistánu zjistil, že polovina tamějších dívek byla provdána do dovršení jejich třinácti let. V Íránu je legálním věkem pro nevěsty dovršení devíti let, pro ženichy čtrnáct let. Snaha íránského parlamentu o navýšení věku dívek na čtrnáct let, byla v roce 2000 vetována [7].

Muslim se se svou manželkou může kdykoliv rozvést, pokud mu jeho žena dá najevo jakýkoliv svůj nesouhlas, např. s jeho polygamním životem. Je však téměř nemožné, aby se žena chtěla rozvést s mužem.  Pokud se chce muž rozvést, stačí když ženě řekne: „Rozvádím se s Tebou,“ (nebo také „Jsi rozvedena, jsi rozvedena, jsi rozvedena.“) Pak je na řadě čekající období, které trvá tři menstruační cykly, přičemž se čeká, zda žena není těhotná.  Muslimové nemají povinnost uvádět důvod k rozvodu. Rozvodu nepřihlíží žádní právníci. V případě, že se muž rozvede třikrát se stejnou ženou, nemůže si ji znovu vzít až do doby, než si vezme jiného muže a následně se on s ní rozvede [7]. 
Žena naproti tomu musí složitě dokazovat, že ji muž týrá nebo že je neplodný, a ani to jí nemusí být nic platné. Žena navíc přijde rozvodem o děti, ty se svěřují do péče otce. Muž má také v naprosté většině zemí právo až na čtyři manželky. Podle islámu je mu to sice povoleno pod podmínkou, že se bude ke všem ženám chovat stejně a jeho novou ženu dosavadní manželka či manželky odsouhlasí, avšak v praxi to tak není. A ačkoli je násilí vůči ženám teoreticky zakázáno, stále ještě je velmi rozšířen názor, že muž bít ženu smí [2].  

Především v Africe, Asii a na Blízkém východě se sňatky s dívkami mladšími 18 let uskutečňují z donucení. Hlavním důvodem je to, že rodina nevěsty chce získat peníze ženicha nebo chce sdílet jeho tradice. Nevěsty na to doplácí tím, že ztrácí normální průběh dospívání a mnohdy mají zdravotní problémy [12].

Domácnost je zároveň jednou z mála oblastí, kde se ženám přiznává právo vládnout a rozhodovat. Žena rozhoduje, jaký se koupí nábytek, jaká velikost koberce, jaký druh záclon či která značka pračky. Nákupy pak obstarává muž, žena jen diktuje a běda, kdyby namítl, že je to drahé. Žena by ho zpražila námitkou, že soused to má taky, na což přirozeně manžel nemůže nic namítnout, nechce-li vypadat vedle souseda jako „nekňuba“, co není schopen vydělat ani na pračku [5].

Ve většině rodin je to muž, kdo vydělává, a tudíž má v zásadě poslední slovo. Žena sice může doma vládnout, jak chce, ale ekonomicky je závislá na manželovi a chce-li prosadit svou vůli proti jeho, musí to dělat intrikami a kličkami. Kdyby se mu totiž znelíbila, mohl by se s ní dát i proti její vůli rozvést. A to je stále ještě, navzdory veškerému modernímu vlivu, stigma. Navíc by pak žena neměla z čeho žít. Střední generaci žen se zpravidla nedostalo lepšího vzdělání a ani nevědí, čím by se uživily [2].

Ženy však nejsou v znevýhodněné pozici jen svou ekonomickou závislostí, ale často i právně. Ačkoli má většina islámských zemí ústavu, podle které jsou si muži i ženy teoreticky rovni, v praxi to tak nebývá. Dokud jsou ženy v manželství šťastné, nic si z toho nedělají a nemusí. Ale pokud ne, dolehne na ně jejich znevýhodnění plnou vahou, navíc se společenskými normami, podle kterých by ženy měly všechno tiše snášet [2].

==== 5.2.3 Volební právo žen ====
Saudská Arábie, absolutní monarchie, je poslední muslimskou zemí, ve které ženy nemají volební právo. To by se mělo brzy změnit, jelikož král Abdalláh ve svém projevu slíbil, že v roce 2015 budou moci volit v komunálních volbách a kandidovat do místních rad [15]. 

==== 5.2.4 Vzdělávání ====
V minulých letech bylo ve státech severní Afriky a Blízkého východu zvykem, že rodiče neposílali své dcery ani do škol. Všechno, co se dívky pro vedení domácnosti měly naučit, se nejlépe naučily doma. Posílat je do školy se nevyplatilo, byly to vyhozené peníze. Jakmile dcera dospěla, provdali ji a ona odešla do domu svého manžela. Odtud také přichází přísloví „vychovávat dceru je jako obdělávat cizí pole“. Vše, co se do ní investovalo, připadne té druhé rodině. Ještě před padesáti lety bylo v islámských zemích přes devadesát procent žen negramotných [2].

Dívka je v rodině spíše na obtíž, ale když umí vázat koberce, tak za ni rodiče ženicha zaplatí větší sumu peněz [5]. 

U chlapců tomu bylo jinak, dávat peníze na jejich vzdělání se vyplatilo. Islám ukládá dětem starat se v dospělosti o své staré rodiče. Ti jsou na to v systému, kde téměř neexistuje sociální pojištění, také odkázaní. Jenže kvůli tomu, že dívky po svatbě odcházely a někdy stále ještě odcházejí do domu svého manžela, spočívala vždy hlavní odpovědnost za důstojné stáří rodičů na synech. To rodiče věděli, a tak jim platili školy, protože čím lepší vzdělání, tím větší naděje na dobré místo a vyšší plat, tedy i na zaopatřené stáří [2]. 

Ve snaze vydobýt si rovnocenné postavení a více svobody se dívky vrhly na vzdělání. Zatímco v roce 1960 chodilo v arabských státech severní Afriky a Blízkého východu do základní školy v průměru jen 27,9% všech dívek, v roce 1975 už to bylo 46%. Díky tomu také mezi ženami vzrostla gramotnost. Díky vzdělávání se ženy v islámských zemích dostaly také na trh práce [7].

Ale i v této oblasti platí pro ženy jiná kritéria a těžší podmínky. Začíná to už tím, že ještě stále nemají ke vzdělání přístup všechny dívky. Když mají rodiny hodně dětí a málo peněz, pošlou do školy pořád ještě spíš chlapce než dívku. U žen se totiž předpokládá, že skončí v domácnosti [2].

==== 5.2.5 Zaměstnání ====

Chodit do práce není bez problémů, ženy stále musí bojovat se spoustou překážek, hlavně s předsudky společnosti. Na pracující ženu se mnozí dívají jako na „poběhlici", která jen hledá záminku, jak se dostat z domu a seznamovat se s cizími muži. Podle jiných je zaměstnaná žena chuděra, která se provdala za neschopného muže, jenž neuživí rodinu, a ona proto musí vypomáhat s rozpočtem. To je také důvod, proč ne všechny vystudované dívky vstoupí na trh práce. Dokonce i manžel může své ženě zakázat chodit do práce, když usoudí, že by vedle ní vypadal jako „bačkora" [5]. 

Ovšem neměli bychom podléhat dojmu, že muslimky touží chodit do práce a jejich manželé, pomluvy sousedů a pevné tradice jim v tom brání. Mnoho žen totiž po zaměstnání nijak netouží. Mnoho žen dokonce ani nijak zvlášť netouží po tom vycházet z domu. Veškeré nákupy a venkovní špinavou práci obstarají muži [2].


==== 5.2.6 Oblékání ====

V oblékání se projevuje dvojí metr. Zatímco muži mohou, pokud jim to vyhovuje, nosit až na krátké kalhoty evropskou módu podle libosti, od žen se žádá cudný oděv, nejlépe podle islámské tradice. Tedy dlouhé volné šaty, pokud možno kabát a hlavně šál přes vlasy, erotický to symbol [7].

V některých zemích jako třeba Saúdská Arábie nebo Írán přikazuje zahalení zákon. V jiných, například v Egyptě nebo Sýrii, se dívky zahalují dobrovolně. Tato dobrovolnost je však u některých z nich pochybná, protože se zahalují i mnohé z těch, které by se vlastně raději nezahalovaly, jenže kvůli obavám z reakce okolí to raději činí. Kdyby se o nich začalo říkat, že jsou necudné, nenašly by ženicha. „Muž v západním obleku je borec, zatímco když je evropsky oblečená žena, považují ji muži za děvku, kterou smí obtěžovat,“ komentovala to jedna egyptská podnikatelka [2].

===== 5.3 Příklad projednávaných ženských práv v arabském světě =====
==== 5.3.1 Práva žen v Saudské Arábii ====
Saudská Arábie nedávno oznámila svůj záměr, vůbec poprvé vydat občanské průkazy pro ženy. Do dnešní doby byly ženy registrované v občanském průkazu otce nebo manžela. V Saudské Arábii se 24 žen objevilo v parlamentě a trvalo na tom, že se zúčastní diskusí. Jejich výzva byla odmítnutá, ale vzhledem k mezinárodnímu tlaku, předseda parlamentu vysvětlil, že parlament nebyl připravený na přítomnost žen v budově. Dodal, že parlament vyhradil pro ženy zvláštní sedadla, včetně zvláštního vchodu a východu do budovy, který zabrání kontaktu mezi ženami a členy parlamentu. Ženy tedy můžou sledovat dění parlamentu, ale pro členy parlamentu jsou neviditelné. Tato místa umožňují ženám jejich přítomnost v budově. Naproti tomu bylo vyhlášeno, že daný stav neznamená, že by rada parlamentu diskutovala o ženských otázkách. Ženy se nemohou zúčastňovat diskusí. Jejich role může být pouze pozorovatelská. Kromě toho bylo zdůrazněno, že ustanovení žen jako členů parlamentu nepřichází do úvahy, z toho důvodu, že se parlament zaobírá veřejnými záležitostmi, které náleží pouze mužům [14]. 

==== 5.3.2 Boj o snížení trestů za ″Rodinné zločiny ze cti″ v Jordánsku ====
V Jordánsku se odehrál jeden z nejvýznamnějších bojů za zlepšení práv žen. Ženské hnutí a nevládní organizace na ochranu lidských práv vedly v Jordánsku veřejnou diskusi o zrušení článku 340 Jordánského trestného zákona. Článek stanovuje, že kdokoliv přistihne svoji ženu či přibuznou páchat cizoložství (s mužem), a jednoho či oba dva zabije, těžce nebo lehce zraní, je osvobozen od jakéhokoliv trestu. Další podobné ustanovení říká, že kdokoliv najde svoji ženu či příbuznou s někým v cizoložné situaci a zabije, lehce nebo těžce zraní jednoho z nich či oba dva, má tu výhodu, že mu bude snížen trest. Novelizací tohoto zákona byla vyjádřena podpora i z řad tamního krále Abdalláha. Jeho postoj ovšem v tamní společnosti nebyl dle zdrojů příliš populární a dokonce průzkum The Jordan Times ukázal, že 62% Jordánců je proti novelizaci tohoto článku 340. Většina respondentů uvedla, že by to vedlo k morální korupci [14]. 




====== 6 Vlastní práce ======

===== 6.1 Srovnání vstupu do manželství, práv a postavení muslimských žen, z oblasti severní Afriky a Blízkého východu, a žen v České republice =====

O islámském manželství se říká, že je to jednoduchá první smlouva, ve které si může každý z účastníků stanovit svobodně své podmínky. S uzavřením sňatku dává ženich nevěstě věno jako dar a projev náklonnosti. Na rozdíl od manželství českého, zanechává si manželka své vlastní příjmení. Dodržují se různé svatební zvyky, které se liší podle dané země. Rozvody nejsou u muslimských manželství časté, avšak islám rozvody připouští. Dle islámského práva nemá nikdo právo, nutit muslimské děvče k sňatku proti její vlastní vůli. Rodina je brána jako základ každé správné společnosti. V rodině by měl panovat mír a bezpečí, má nesmírnou hodnotu a je považována za důležitý předpoklad pro duchovní růst a rozvoj každého člena rodiny. Společenský řád je založen na existenci rozšířených rodin. Děti opouštějí své rodiny před svým sňatkem jen velice zřídka. Děti mají dle islámu právo na to, aby byly počaty v manželském svazku. Proto se islám snaží o co největší podporu manželství. Chce tak zabránit vzniku zplození nemanželských dětí. Děti mají právo na život a tak možnosti interrupce v islámu podléhají velmi přísným pravidlům. Rodiče musejí dítěti vybrat jméno, které je hezké a není hanlivé. Dále mají děti právo na dědictví po otci, zemře-li otec před narozením dítěte. Dalšími právy jsou například právo na kojení, výživu, podporu a vzdělání či na výživné od otce v případě rozvodu rodičů. 

Manželství se v České republice uzavírá zpravidla z lásky a z vlastní vůle, nikdo nemá právo zasahovat do rozhodnutí obou partnerů. Přestože věková hranice sňatečnosti byla před 30 lety velmi nízká, většinou kolem 18 let, tak v dnešní době se tato hranice posunuje v průměru na 25 let, dle statistik ČSÚ. Je to důsledek toho, že mladí lidé se více věnují studiu, práci, koníčkům atd. Manželství v ČR jako takové je upraveno zákonem § 1 zákona o rodině (zák. č. 94/1963 Sb., v platném znění, dále jen „zákon“). Jedná se o základní právní předpis, kterým se řídí všechny právně uzavřené vztahy. V ČR platí, že manželství lze uzavřít pouze s jednou osobou nikoli s více. A zákonně lze uzavřít manželství pouze po dovršení 18 let, v opačném případě je zákonem anulováno. Po svatbě si manželka většinou vezme příjmení svého manžela, nicméně i zde má možnost v případě souhlasu obou manželů si ponechat své příjmení. Přestože se v zákoně dočítáme o trvalosti manželství, neznamená to neomezené a nezvratné manželství, protože zde je možnost právního ukončení manželství rozvodem, nicméně vypovídá to o tom, že podstata manželství včetně práv a povinností se nebude měnit v průběhu času. Jak již bylo řečeno vznik manželství a zánik manželství lze pouze zákonným způsobem. Přičemž podstatou manželství je vznik rodiny a následně výchova dětí, ale samotný subjekt rodina není nikterak právně upraven. Manželství proto může fungovat i v rámci absence dětí. Manželství se uzavírá na základě svobodného prohlášení jak ženy, tak muže, u oprávněné osoby za přítomnosti dvou svědků. Sňatek je v České republice možno uzavřít dvojí formou a to buď církevní, nebo občanský, vždy však pouze jednu z této formy. Zatímco sňatek občanský probíhá většinou na radnici, tak církevní sňatek v kostele.
Počet rozvodů u nás stále více stoupá a v případě existence dětí má matka či otec, který dítě vychovává ve své péči, právo na výživné, které vyměří dle zákona oprávněný soud. 

Muž a žena mají v manželství stejná práva a povinnosti. Tato rovnost obou partnerů je jednak zakotvena v samotném zákoně a jednak vychází i z mravních norem.  Manželé mají povinnost spolu žít, přičemž není zakázáno, aby manželé žili odděleně. A současný trend odděleného manželství stále více nabírá na důležitosti. Důvodem mohou být pracovní závazky, ale i zachování volnosti. Dále by si měli být manželé věrni, i to je však v současné době stále častěji porušováno. Navzájem si pomáhat ve všech oblastech včetně výchovy, nejen ze strany ženy, ale především i ze strany muže. Další povinností je společně se podílet na výchově dětí.  Není pravidlem, avšak tento fenomén stále přetrvává, že ženy jsou ty, co vychovávají děti, vaří a uklízí, v současné době se stále více setkáváme s tím, že právě muži zůstávají na mateřské dovolené, aby žena nepřišla o zajímavé zaměstnání. 

Přestože mají ženy a muži v České republice stejné práva na práci, podle posledního průzkumu bylo zjištěno, že ¾ společností nemají své vedoucí pozice obsazené jedinou ženou. Kromě soukromého sektoru, kde se sice zaměstnanost žen zvýšila, ale stále nemůže mluvit o srovnatelném zastoupení. Příčin, proč tomu tak je, že muži nechtějí brát ženy sobě rovnými je několik. Především zaměstnavatelé se často mylně domnívají, že žena by některé pracovníky úkony nezvládla tak dobře jako muž. Dalším důvodem je, že stále trvá fenomén, který ženu předurčuje k tomu, že ona je ta, která dříve nebo později zakotví u rodiny a bude pečovat o své děti, a to ne na úkor svého zaměstnání. Problémem jsou i samotní muži, jejich naběhlý přístup a styl manažerského řízení, který si nepřeje do svého kolektivu začlenit ženu a vyběhnout ze svých pohodlných a zaběhnutých kolejí. 

Stále častěji se však vyskytují případy, kdy žena má výhodnější postavení v zaměstnání než muž, a proto zůstává na mateřské dovolené muž, aby žena neztratila práci.

V současné době už neplatí ani pravidlo, že muž je ten, kdo je hlavním živitelem rodiny. Většinou si své úspory rodina utrácí společně a nerozdílně.


===== 6.2 Kvalitativní výzkum =====
Výzkum vychází z poznatků žen, které pocházejí ze zemí severní Afriky a Blízkého východu, zaznamenali jsme jejich pohled na změny, kterými prošly a jak se změnilo jejich postavení ve společnosti příchodem do jiného prostředí, jiné kultury. Výzkum čerpá i z výpovědi české ženy, která se za Muslima provdala a české ženy, která vyjadřuje své názory na situace, v kterých se nachází jak české ženy, tak muslimky.  Rozhovor s českou ženou byl proveden z důvodu nastínění názoru náhodně vybraného jedince, který zastupuje námi vybranou skupinu žen.

Ženy, muslimky, se shodují v názoru, že přechod mezi jejich mateřskými zeměmi do České republiky byl nesmírně těžký.  Rozdíl mezi kulturami je obrovský a ne vždy to musí přinášet v počátcích pouze pozitivní věci. Dostupné technické či elektronické vybavení je jen to nejmenší, co může přinášet ženám při změně prostředí problémy. Pro české ženy samozřejmost, pro muslimské ženy luxus, který do té doby nemusely znát. Vše záleží, v jakých poměrech jsou dívky vychovávány, jaké je jim dopřáno vzdělání a možnost poznávat svět. 

Svoboda a práva žen se příchodem do České republiky ženám rapidně mění. Možnost navštěvovat svobodně všechna místa a dělat si co uznají za vhodné a ne se zdržovat doma a ve společnosti chodit pouze zahalená je dle vyjádření změna velmi vítaná.
 
Ženy upouští od zvyků jako je nošení šátků na veřejnosti, zahalování ramen apod. Na druhou stranu si věci, které souvisejí s islámskými zvyky, snaží udržet, aby neztratily svou identitu.  Ženy se o sebe musejí umět samy postarat. Což je oproti zvykům v jejich rodných zemích velký nezvyk. Nejsou závislé pouze na manželovi, osamostatňují se. Na to, do jaké míry si na tento fakt zvyknou, působí především místo jejich původu, zda byly ortodoxně vychovávány dle islámských tradic, či do jejich života zasáhl více vliv západního života. Tomu se děje u bohatších rodin.

Názory českých žen na jejich postavení a postavení muslimských žen, je značně ovlivněno články z médií, dostupných zpráv ve zpravodajství apod. Tyto zprávy ve většině případů popisují, jak jsou ženy utiskovány a nemají takřka žádná práva a jejich postavení je oproti českým ženám nesrovnatelné.  Ve svých názorech si nepřipouštějí, že muslimské ženy v některých případech nemusí svého postavení litovat, či s ním být nespokojeny, tak jak by tomu bylo v případě české ženy, když by se ocitla v jejich situaci.

 

===== 6.3 Pravdy a nepravdy o ženách - muslimkách =====

Znovu je nutno připomenout, že se podstatně liší postavení muslimské ženy v Afghánistánu od ženy v Egyptě, Íránu, Sýrii, Turecku, v Paříži nebo v utečeneckém táboře. Často to málo, co víme o islámu, zobecňujeme na všechny tyto země, zjednodušujeme, držíme se svých předsudků pro svou pohodlnost, abychom se v tomto tématu lépe orientovali, a často nevidíme ani různorodost a odlišnost určité kultury. 

Obecným názorem na situaci žen v muslimských zemích je, že tyto ženy nemají žádná práva, jsou vězněny doma a vydány na milost svým mužům, kteří si jich neváží. Zkreslené představy o životě těchto žen mají na svědomí především novináři, kteří se často snaží přesvědčit čtenáře o tom, že způsob života v Evropě a Americe je nejlepší.

Články se většinou týkají situace žen v Afghánistánu, doplněny fotkami těchto žen tradičně oblečených v burce a také pocházejících z nejchudších vrstev, které mají oblečení ve špatném stavu, tak aby čtenáře co nejvíce šokovaly a zároveň zaujaly. Fotografie slouží jako vzor všech muslimských žen. Novináři ukazují arabský svět jako svět špíny a chudoby.
Žádný už ale nepíše například o tom, že islám od muslimek zakrývání obličeje nevyžaduje.
Pouze její muž, blízcí příbuzní nebo jiné ženy jsou ti, pro které se žena krášlí a voní. Předchází se tak nevěře, cizoložství a ochraňuje se tím pro islám velmi důležitá rodina. Pokud si chce žena zakrývat i svůj obličej, je to její svobodné rozhodnutí.

Podle Koránu by se muslimové (žena i muž) měli starat o svůj zevnějšek. Oblečení slouží ke dvěma účelům. Má zakrývat tělo a zkrášlit vzhled. Žena má mít na veřejnosti a před cizími muži zakryté celé tělo kromě obličeje a rukou po zápěstí. Oděv by měl být volný a neprůhledný. Žena by měla být hodnocena především podle jejího intelektu a schopností, a ne podle tělesných proporcí, jak tomu bývá na Západě.
Častý důvodem zahalením je, že je takto chráněna poctivost i čest ženy. Tímto způsobem dává jasně najevo, že není předmětem k prodeji, zároveň zamezí pohledu cizích mužů na její krásu a ti ji budou přehlížet. 
Jsou i muslimky, které nosí „moderní“ muslimské oblečení. Nosí například pěkné kostýmy nebo tuniky, které rozhodně nejsou v rozporu s muslimským právem a mohl by je nosit kdokoliv i u nás v Evropě. Bohužel o těchto ženách media nic nepíší.

Častým tématem spojeným s islámským světem jsou také články o polygamii, která je prezentována jako něco strašného, kde původcem je islám. Nepíše se ale nic o tom, že polygamie byla oblíbená a běžná již na středním východě ještě před islámem. Důvodem byla vysoká úmrtnost mužů ve válkách, kde spousta žen zůstávala bez opory. Díky polygamii ženy dostaly šanci oporu znovu získat. Islám ji zredukoval na maximálně čtyři manželky, s podmínkou, že se k nim bude chovat rovně a spravedlivě. V případě, že si nemůže dovolit podporovat více než jednu ženu nebo má strach, že by nebyl spravedlivý, má zůstat monogamní.  Navíc dle islámského práva nemůže být nikdo k polygamii nucen. Pokud manželka s další ženou nesouhlasí, může se nechat rozvést. Některé ženy dokonce život v polygamii preferují, protože se jim domácí povinnosti rozdělí mezi další ženy. Další výhodou je to, že se vyhnou tzv. „skryté polygamii“ v podobě milenky/milence, v níž někteří lidé žijí na západě. Skrytá polygamie je ponižující pro všechny zapojené ženy. Pokud se ale muž ožení s více než jednou, jsou všechny tyto ženy a děti legitimní a muž zodpovídá za všechny tyto uzavřené vztahy.
Někteří novináři píší o tom, že muslimky žijí v neustálém strachu, že budou opuštěny manželem, protože mu k rozvodu stačí říci třikrát – rozvádím se s tebou. Ve skutečnosti to ale není tak jednoduché, jelikož rozvod je v muslimské společnosti velkým zásahem do rodinných vztahů a je spojen zodpovědností ke změně rodinného života.

Dvě pravidla z Koránu se však pro člověka ze západu mohou zdát přeci jen nespravedlivá. 
Prvním pravidlem je, že svědectví ženy před soudem je rovno polovině svědectví muže. Důvodem je, že ženy v minulosti často pobývaly jen doma – staraly se o děti a domácnost. Protože neměly žádný přehled o veřejném životě, nemohly správně rozumět a posuzovat události.
Druhé pravidlo se týká dědictví. Žena dědí o polovinu méně než muž. Tentokrát je důvodem to, že žena je v arabské společnosti finančně zajištěna muži. Pokud žena pracuje, může si vše, co vydělá nechat pro svou osobní potřebu.

Dlouho už není pravdou, že by všechny muslimky byly negramotné. Došlo ke změně, kdy v minulosti zůstávala spousta žen doma z povinnosti vzhledem ke společnosti, ale v současné době je spousta muslimek, které studují na univerzitách nebo pracují.

====== 7 Závěr ======
Postavení žen v islámu vyvolává řadu diskusí. Islámská rodina má stále patriarchální ráz. Jiná práva dává mužům a jiná práva dává ženám. Korán zakazuje mužům bez vážného důvodu zapuzovat svoji ženu. V případě rozvodu ji přikazuje hmotně odškodnit. Muži je dovoleno mít současně 4 manželky, v případě, že je dokáže stejně hmotně zabezpečit a dát jím stejný díl přízně. Postavení žen v islámské společnosti je určováno tradičním zákonem šaría. V některých islámských zemích je šaría nejen nejvyšší mravní normou, ale i normou právní, vycházející z Koránu. Očima Evropana, někde ženy nemají právo na vzdělání a práci a musí chodit zahalené. Postavení žen se velmi často diskutuje na mezinárodní úrovni z pohledu utiskovanosti ženy v tamní společnosti. Nelze pominout, že tento fakt je rozebírán převážně v zemích mimo islám. 

Mnohá práva jsou ženám upírána fundamentalistickými nábožensko-politickými skupinami, jako je např. Tálibán. Tyto praktiky jsou někdy v západní společnosti unáhleně vztahovány na islám jako celek. Mnoho lidí narozených mimo islámskou kulturu si obecně myslí, že západní ženy si s právy stojí nesrovnatelně lépe než muslimské ženy, vidí je jako „chudinky“, někoho kdo má popřenou svou identitu, kdo se musí plně podřídit nejdříve své rodině – zejména otci a následně manželovi. 

Ve světě včetně Evropy panuje stále mylný názor, že islám je něco extrémního či exotického. Nejspíše je to způsobeno tím, že náboženství v pravém slova smyslu je v západních civilizacích v pozadí zájmu, zatímco pro většinu muslimů je náboženství vždy na prvním místě. Muslimové věří tomu, že zákony, které jsou obsažené v šaría islámském právu nesmí být brány na lehkou váhu. Proto jsou všechny záležitosti týkající se víry pro muslimy tak důležité. 

Mezi muslimskými a českými ženami jsou značné rozdíly, které jsou dané kulturou a náboženstvím. V případě muslimských žen,mají odlišná práva ženy, která se odvíjí od místa kde vyrůstají a velmi souvisí s postavením rodiny ve společnosti, ve které dospívají. To platí především pro muslimské ženy, které vyrůstají na venkově. České ženy by měly mít dle zásad společnosti stejná práva jako jejich vrstevnice a nemělo by záležet na tom zda pocházejí z venkova, či z města. Z místa, které je více nebo méně ovlivněno západní kulturou.

Náhled na práva a postavení žen ve společnosti, které patří muslimským a českým ženám, je dle předpokladů brán ženami samotnými velmi rozdílně. Lze, jak je v práci zmíněno, vymezit oblasti, které se v náhledu na práva a postavení žen od sebe značně odlišují, ale nelze jednoznačně určit z výpovědí zainteresovaných osob, co považují za lepší či horší.

Nutno přiznat, že v některých ohledech to mají muslimky snazší než ženy v Evropě. Například muž musí ženu živit, i kdyby se mu nechtělo. A nikdy nemá právo říct, že žena rozhazuje „jeho“ peníze, protože jeho peníze vůbec nejsou jeho, nýbrž automatický celé rodiny. Jeho úspěch se navíc měří právě spokojeností jeho ženy, a pokud ta by si stěžovala, nedívali by se na ni všichni jako na „otravnou hysterku“, jako tomu bývá v Evropě, nýbrž na něj jako na bačkoru neschopnou uspokojit svou ženu.

Na otázku jak žijí ženy v islámském světě, nelze jednoznačně odpovědět. Stejně jako neexistuje „univerzální žena z východní Evropy“, neexistuje ani „univerzální muslimka“. Stejně jako u nás žijí i v islámských zemích jak ženy, které se mají dobře a cítí se šťastné, tak ženy, které žijí v bídě a jen těžko se domáhají svých práv. Přesto je tu něco, co mají všechny muslimky společné: kulturu, náboženství a tradice. Na ty v posledních desetiletích velmi ostře útočí vliv moderního života a dostává se s nimi do rozporu. A právě tento rozpor mezi tradicí a modernou je tím, co je pro život dnešních muslimek charakteristické.




====== 8 Přílohy ======
===== 8.1 Rozhovory se zainteresovanými ženami =====

**Rozhovor se ženou pocházející z Afghánistánu, která nyní žije v České republice - Nabilah Saadeh, 47 let**

//Jak jste si zvykala na příchod do České republiky?//

Ze začátku to bylo těžké, všechno jsem se musela naučit, učila jsem se zacházet s elektrickým vařičem, díky sledování televize bylo pro mě snazší si osvojit nějaké to slůvko z češtiny. Velmi složité pro mě bylo i samotné nakupování, neuměla jsem řeč a dorozumění pro mě bylo velmi obtížné. Staré zvyky jsem ale neopustila, pořídila jsem si například malé umyvadýlko, kde jsem se omývala několikrát denně, jak se patří podle islámských zvyků. Můj manžel se mi za to vždy smál, pro mě to však mělo svou podstatu. Po příletu do Čech mi tehdy můj nastávající manžel odpověděl na otázku, co je v Čechách povoleno, že mohu svobodně chodit, kam se mi jen zachce. Nebyli jsme tenkrát ještě oddáni a mě bylo jen sedmnáct let a tak jsem se logicky domnívala, že mým úkolem je zdržovat se doma a do společnosti chodit jen zahalená.

//V čem se naše zvyky liší od těch Vašich?//

(úsměv) Vaše návyky a celá společnost se od té naší liší, dalo by se říci vším. Co se týče žen, u nás nebylo možné si načesávat vlasy, jako to vidíte u mnoha dam tady v Čechách. Nosili se šátky, které vlasy ukrývaly. Lidé chodili do společnosti zahalení, nepředstavitelné bylo si vzít sukni nad kolena. Moji rodiče nás vychovávali v mnoha správných věcích, které má člověk vykonávat, a mnohými se řídím do dnes. 

//Změnilo se pro vás něco příchodem do Čech, cítíte se zde šťastnější, po stránce ženských práv, manželství atd.?//

Maminka vždy otci nemohla odpustit, že mě sem poslal, ale já bych ten okamžik nechtěla vrátit, je to šance hlavně pro mé děti, necítila jsem se tu lépe či svobodněji, já jako muslimka a vše co je s tím spojené milovala, ale viděla jsem to jako šanci pro své děti, vychovávala jsem je tu a už kvůli tomu bych se do Afghánistánu nevrátila.
Můj muž mi nikdy nebránil, naopak žertoval, že jako na ženu v pokročilém věku je zvědavý kdo tam na mě čeká. Ale já měla v sobě spíš strach, že by mě lidé nepřijali. Samotný můj bratr, když se dozvěděl, že jsem neodjela studovat, ale že jsem se zde provdala a porodila druhého chlapce, vypověděl v mešitě, že mě zabije. V Afghánistánu je velmi ohrožující být prohlášena za děvku nevěřícího tzv. Kafíra. Za to náleží jen smrt a zabít vás může kdokoliv včetně vašich nejbližších příbuzných. Nejenže podle muslimské víry se mě nemůže dotknout nikdo jiný než muslim, nebo že si nemohu vzít muže jiné víry. Já si dokonce vzala muže, který nevěří v Boha. Už jsem se smířila s tím, že pro svou zemi jsem zatracená. 

**Rozhovor se ženou pocházející z Libye, která nyní žije v České republice, 34 let**

//Jak jste si zvykala na příchod do České republiky? //

Seznámení se s odlišnou kulturou bylo něco nepředstavitelného. Pocházím z dobré rodiny, takže technické věci a věci v domácnosti pro mě nebyly cizí. Během svého dosavadního života jsem dost cestovala, takže jsem poznávala svět i zvenčí. Arabská kultura je oproti podmínkám v České republice naprosto odlišná, ale příchod pro mě nebyl zas tak těžký, díky tomu že jsem vystudovala v Evropě, ve Francii. Na druhou stranu si nedovedu představit, jak by si na zdejší podmínky zvykala třeba má matka.

//V čem se naše zvyky liší od těch Vašich?//

Doma dodržujeme věci, které jsou pro muslimské ženy typické. Nošení šátku, dlouhé sukně, zahalená ramena apod. Rodiče dodržovali a dodnes dodržují řadu jiných věcí, které česká kultura a zdejší občané asi nikdy nepochopí. Ty odlišnosti jsou dosti velké, když se to vezme celkově, tak skutečnost, že muž může mít více žen. Žena a dítě nesmí vycestovat bez souhlasu muže. Díky tomu, že jsem studovala v Evropě, tak mám na věci jiný pohled než rodiče. Ale ta zásadní věc, víra mi zůstává.

//Změnilo se pro vás něco příchodem do Čech, cítíte se zde šťastnější, po stránce ženských práv, manželství atd.?//
Evropská kultura je nejen pro mě, ale i další ženy, které se rozhodnou zde studovat nebo se provdat do Evropy, šance na úplně jiný život. Mají více práv, ale také povinností, na které z domova nejsou zvyklé. Doma se o ně někdo postará, kdežto tady se o sebe mnohdy musí starat samy. 


**Rozhovor se ženou Češkou, provdanou za Muslima 
**Marina  Alsmedi, 40 let****

//Jaký byl Váš příchod k Islámu, jak jste vnímala změnu prostředí?//

K Islámu jsem se dostala již během mého studia v Čechách. K tomu, ale abych přijala Islám, jsem musela být plně přesvědčená, že to tak chci. K tomu došlo až později.  K tomu abych mohla přijmout Islám je řada pravidel, musela jsem vyslovit tzv. Sahada, což je tvrzení, které se učiní za přítomnosti dvou svědků. 


//Na co jste si musela nejvíce zvykat? V čem se zvyky Islámu liší od těch našich?//

Budete se divit, ale největší problém bylo si zvyknout na pojem o čase, Arabové jsou proslulí tím, že nechodí nikdy včas, ale většinou mají i hodinové zpoždění.  Dále je důležité, že oba partneři jsou stejné víry, tedy já i můj muž vyznáváme Islám, proto nám několikadenní modlení či svátky Ramadánu nedělají moc potíže. Můj muž ode mě nevyžaduje nic drastického, znám Islám, a dokážu ho respektovat, zde se víra projeví ve všem, ve výchově, v práci, v trávení volného času apod. Nepůjdu si posedět na čas s cizími muži a ani jinak nevyhledávám tuto společnost. V současné době vychovávám své děti a plním domácí povinnosti, a až děti budou větší, půjdu normálně pracovat.

 
//A co zakrytí žen šátky a apod. jaký na to máte názor?//

Je to věc každé ženy a neměli by do toho být nuceni. Můj názor je takový, že by si žena měla být plně jistá, jestli bude šátek nosit jako uznání víry či nikoli. V žádném případě by nemělo docházet k tomu, že si ho žena vezme a pak ho po čase odloží, to se bere jako výsměch a je to neuctiví. Co se týká mé osoby, tak já už bych bez šátku ven nevyšla a nikdo včetně mého muže mě do toho nenutil. Víte v šátku se žena může cítit velice pohodlně, nejsou tu žádné předsudky vůči blondýnám či brunetkám, berou vás takovou jaká jste.

 
//Jak vnímáte rozdíl v právech a postavení žen?// 

Je špatné, že se o Islámu mluví stále ve světle omezujících práv ženského pohlaví, už dávno tomu tak není, existuje několik kultur a záleží, odkud daná žena pochází. Ženy tu nejsou utlačovány, záleží na nich, zda budou pracovat či budou doma. Naopak mám pocit, že co si člověk včetně žen, v ČR nevypracuje tak to nedostane, musí pracovat i se starat o rodinu. Tady  v případě, že žena pracuje, má paní na hlídání svých dětí.


**Rozhovor s českou ženou - Helena Veselá, 51 let**

//Jak by se podle Vás  měla chovat žena-Češka a případně manželka?//

Česká žena se může přátelit, s kým uzná za vhodné - tedy i s opačným pohlavím. Může se sama bez jakéhokoliv doprovodu nebo s kýmkoliv venku procházet, navštěvovat kulturní zařízení, účastnit se různých akcí, sama nakupovat, může svobodně (tedy v rámci zákonů a norem) rozhodovat o svém životě a své budoucnosti. Její názor má stejnou váhu jako názor muže. Může studovat, pracovat, cestovat, oblékat se podle poslední módy a nepotřebuje k tomu ničí svolení. Může randit s muži a vybrat si svého budoucího manžela. 
Česká manželka by se měla starat nejen o domácnost a výchovu dětí, ale také pracovat. Vycházet vstříc svému manželovi, být dobrou hospodyňkou, společnicí i milenkou.

//Jak si myslíte, že by se měla chovat žena-muslimka a případně manželka?//

Žena-muslimka musí chodit zahalená, často se jí nedostává vzdělání a nesmí se scházet nebo dokonce přátelit s cizími muži. Musí se chovat cudně a dbát na svoji počestnost. Musí dodržovat tradice, je nesvobodná, musí se podřizovat přáním a požadavkům své rodiny i veřejnosti. Manžela jí většinou vybírá sama rodina a tak dochází ke sňatkům z donucení.
Jako manželka by se neměla plést do žádných záležitostí, působit skromně a nenápadně, neprovokovat. Starat se o domácnost, děti a manžela. Měla by být věrná, podřídit se manželovi, nepřicházet do kontaktu s cizími muži. Měla by být zavřená doma, nechodit do práce a ven jít jen s manželem nebo jiným příbuzným.

//Co si myslíte o zahalování muslimských žen?// 

Myslím, že pokud by si mohly vybrat, určitě by daly přednost západnímu stylu oblékání. Musí ale být oblečené tak, aby nesváděly muže, krása nesmí být vidět. Věřím, že některé v tom našly zalíbení (nejsou tak hodnoceny podle vzhledu), ale kdyby se na nezahalenou ženu přestalo dívat jako na lehkou ženu, jistě by byla spousta těch, které by se této tradice rády a dobrovolně vzdaly. Zbytečně to přehání se zahalováním obličeje, stačí šátek, rouška je zbytečná – musí to být nepohodlné. V létě jim v těch tropech musí být pěkné horko. I když si jdou zaplavat do moře, tak musí být oblečené.

//Co si myslíte o polygamii v souvislosti s islámem?//

Osobně bych se s další ženou o svého muže určitě dělit nechtěla, možná bych žárlila nebo by se mohlo stát, že bychom se jednoduše nesnesly. Nevěřím, že by se pak k první manželce choval stejně jako k té „nové“ druhé. Pro první ženu to musí být určitě hrozné. Myslím, že ale v současné době už polygamie zaniká. Mladí, moderní nemají tolik zájem, nemají na to ani finanční prostředky. Časté to bývalo asi spíš jen u vládců, kteří měli hodně peněz a více času, dnes se spíše starají o své postavení a kariéru.

//Myslíte si, že mohou být ženy-muslimky v manželství šťastnější než české ženy?//

V něčem asi ano. Nemusí pracovat, mají mnohem více času pro sebe a děti, nemusí ráno vstávat. Mají klidnější život, nemusí se o nic zásadního starat. Manžel nakoupí, vše venku zařídí a přinese domů peníze. Na druhou stranu se musí podřizovat jak manželovi, rodině tak i okolí, jsou oproti ženám v Evropě méně svobodné, ani si to možná raději nepřipouští, protože to většinou stejně nemohou změnit.


===== 8.2 Zhodnocení výsledků rozhovorů  =====

Z rozhovorů jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací. První zmíněná žena Nabilah Saadeh z Afghánistánu vypověděla, že vše, co bylo spojené s životem muslimky jí nevadilo a necítila se nijak špatně. Zachovala si některé muslimské zvyky dodnes. Nejtěžší pro ni byla pochopitelně neznalost českého jazyka a učení se samostatnosti a ovládání elektrických spotřebičů. V České republice však viděla větší šance především pro své děti, a tak tady zůstala. Svého rozhodnutí nelituje a už by se do Afghánistánu ani nechtěla vrátit. Rozhovor se ženou, která pochází z Libye a nyní žije v České republice, přinesl také zajímavé poznatky. Tato žena pochází z dobré rodiny, takže například používání elektrických spotřebičů pro ni nebylo novinkou. Přesto však dlouho nemohla pochopit českou kulturu. Stále si udržuje svou víru. Největší pozitivum a zároveň negativum spatřuje v tom, že v Čechách mají ženy sice více práv, ale zároveň i více povinností. Musí se mnohdy postarat samy o sebe.

Z dalšího rozhovoru s Češkou, která se provdala za muslima do Arábie vyplynulo, že přechod z České republiky do muslimské země pro ni nebyl téměř žádným problémem. Díky studiu věděla o islámském náboženství téměř vše potřebné a rozhodla se, že ho přijme za své náboženství. Po přestěhování pro ni bylo největším problémem zvyknout si na vnímání času. Arabové totiž příliš nedodržují časové limity. Chodí na schůzky klidně i o hodinu později, což se v České republice nesluší. Sama si zvolila nošení šátku přes obličej a myslí si, že se o muslimském náboženství zbytečně mluví v negativech. 

Jako poslední byl uskutečněn rozhovor s Češkou, která žije v České republice. Potvrdila nám výše popsané rozdíly mezi muslimskými a českými ženami. Co se týká polygamie (polygynie), určitě by si nedovedla představit, že by se o svého manžela měla dělit s jinou ženou. Zahalení muslimek je podle ní spíše zbytečné, i když má své pozitivní stránky. Muslimské ženy mají však dle ní jisté výhody. Nemusí dodržovat typický český režim, který začíná tím, že žena pravidelně ráno vstává, jde do práce, musí nakoupit, uvařit, postarat se o rodinu a ještě o svého manžela. Muslimské ženy mají více času na sebe a rodinu, mají více klidu, avšak neznají téměř okolní svět, jiné muže, nemají vzdělání a musí se chovat počestně.

Mezi muslimskými a českými ženami jsou značné rozdíly, které jsou dané kulturou a náboženstvím. Ze seminární práce vyplynulo, že muslimské ženy na tom nejsou mnohdy tak špatně, jak se dozvídáme z nejrůznějších médií. Muslimské náboženství má pro ženy jisté výhody, ale i nevýhody. Je velice složité říci, které ženy jsou na tom lépe. Avšak z našeho pohledu jsou na tom určitě lépe ženy české, avšak výjimky potvrzují pravidlo.


===== POUŽITÁ LITERATURA =====

[1] Amanah - //časopis muslimských žen//. 

[2] FROUZOVÁ, Magdaléna (ed.). //Závoj a džíny//. Ženy v islámském světě. Praha: Vyšehrad, s. r. o., 2005. 208 s. ISBN 80-7021-776-6 

[3] Tajemství islámu. //Libertas Independent Agency.// Brno. 2008. specializované časopisy cnb001830165

[4] KROPÁČEK, L. //Duchovní cesta islámu//. 4. vyd. Praha: Vyšehrad. 2003, 312. s. ISBN: 978-80-7021-925-6 

[5] KŘIKAVOVÁ, A. //Zasvěcený pohled na islám, jeho duchovní podstatu, věrouku, etiku i praktickou aplikaci v životě//. 1990. 1. vyd. Praha. 367 s. ISBN 80-7038-012-8 

[6] Lidská práva v islámu. Praha 9: Islámská nadace v Praze, 2006. 47 s.

[7] SPENCER, R., //Islám bez závoje//. Praha. TRITON, 2006. 236 s. ISBN 80-7254-761-5 

[8] //Šest důvodu proč se z českých žen nestanou top manažerky//. [online]. Idnes.cz. [cit. 2011-12-12]. Dostupné z WWW:http://ona.idnes.cz/sest-duvodu-proc-se-z-ceskych-zen-nestanou-top-manazerky-pe7-/spolecnost.aspx?c=A110427_152601_spolecnost_abr 

[9] //Manželství - práva a povinnosti//. [online]. Internetový portál města Most.cz. [cit. 2011-12-12]. Dostupné z WWW: http://www.mesto-most.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=9959&id=4439 

[10] //Zaostřeno na islám 2010//. [online]. IslamWeb.cz. [cit. 2011-11-12]. Dostupné z WWW: <http://www.islamweb.cz/elknihovna/zni/obsah.htm>. 

[11] //Manželství.// [online]. Islamweb.sk.  [cit. 2011-12-07 Dostupné z WWW: http://www.islamweb.sk/stranky/start.htm 

[12] //Svatby 2011//. Dění okolo islámu v Evropě, zprávy z předních zpravodajských serverů [online]. Mediaoislamu.cz. //Svatby 2011//. [cit. 2011-12-07]. Dostupné z WWW: http://mediaoislamu.cz/2011/detske-svatby-je-ji-12-let-a-uz-je-nevestou-pravda/ 

[13] //Polygamie.// [online]. Muslimka.estranky.cz. [cit. 2011-12-07]. Dostupné z WWW: http://www.muslimka.estranky.cz/clanky/polygamie 

[14] //Ženy v islámu 2007//. [online]. Pravdaoislamu.cz.  [cit. 2011-11-15]. Dostupné z WWW: http://pravdaoislamu.cz/index.php/2007/04/15/zenske-prava-v-arabskom-svete/ 

[15] //Saúdská Arábie slíbila ženám volební právo//. [online]. Zpravodajský server Lidových novin. Lidovky.cz.[cit. 2011-12-15]. Dostupný z WWW: <http://www.lidovky.cz/ln_zahranici.asp?c=A110925_160126_ln_zahranici_jv>. 

[16] //Kniha o sexu//. [online]. Zpravodajský server Lidových novin. Relax.lidovky.cz 2011.[cit. 2011-12-07]. Dostupné z WWW: http://relax.lidovky.cz/knihu-o-sexu-od-poslusne-manzelky-zrejme-ceka-zakaz-fhm-/ln-zajimavosti.asp?c=A111103_142149_ln-zajimavosti_mev

[17] Varisco, Daniel. Contemporary Islam. //Religions And Theology--Islamic// [online]. June 2007, vol. 1, iss. 1 [cit. 2012-02-04]. Dostupné z WWW: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/821699504?accountid=26997. ISSN 1872-0218
Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Nástroje pro stránku
