obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


skotove_ve_velke_britanii_3.kruh

Citace:

Krejčová, Němečková SKOTOVÉ VE VELKÉ BRITÁNII [online] Hospodářská a kulturní studia PEF ČZU v Praze, 2009. Dostupný z: http://www.hks.re/wiki/skotove_ve_velke_britanii_3.kruh

SKOTOVÉ VE VELKÉ BRITÁNII

Skotsko

Úvod

Vybraly jsme si Skoty jako jazykovou menšinu ve Velké Británii. Možná by se mohlo zdát, že tu není o čem psát, ovšem stále trvající snaha o získání nezávislosti ze strany Skotů podporovaná i skotskou vládou, nasvědčuje něčemu jinému. V následujících řádcích pojednáváme nejprve o teoretických poznatcích, které dle našeho názoru souvisí přímo či nepřímo s formováním skotské národní identity.

Zmiňujeme jejich tradice, zvyky, národní symboly a jazyk, to znamená hlavní projevy jejich národního cítění.

Neméně důležitou součástí jsou i úryvky z historie, kde jsou patrné právě silné separatistické tendence Skotska. Myslíme, že poslouží i k určitému porozumění.

V praktické části jsme se pokusily pomocí dotazů zodpovědět názory Skotů na svou identitu, své „skotství“ a případnou nezávislost. Na konci shrnujeme co jsme se dozvěděly a vyvozujeme určité závěry, o kterých se domníváme, že z výzkumu vyplývají. Nakonec už naleznete jen seznam literatury a citací a v příloze uvádíme dokument pojednávající podrobněji o skotském školském systému, který není vůbec „k zahození“, a proto ho nabízíme k nahlédnutí i Vám.

Cíl práce

Rozhodly jsme se pohlížet na obyvatele Skotska jako na jazykovou menšinu Velké Británie. Cílem práce je nastínit historické kořeny současného Skotska a situace v něm. Otázky, které jsem si položily jsou tyto:

  • Jakým způsobem vyčleňuje Skoty jejich jazyk v rámci Velké Británie?
  • Proč jsou v současném Skotsku separatistické tendence stále tak silné?

Metodologie

Velké množství informací pro tuto práci, jsme získávaly z internetových stránek a portálů. Musely jsme proto pečlivě vybírat zdroje a kontrolovat každou větu. Nelze jen tupě kopírovat, je důležité vybrat právě to podstatné a pokud to jde, přepsat text vlastními slovy. Nevýhodou bychom označily těžko ověřitelnou korektnost daných informací. K získání odpovědí na naše otázky jsme použily metodu písemného dotazování.

Písemné dotazování je méně finančně náročné a umožňuje kontaktovat osoby jinak nedosažitelné. Dotazovaný může věnovat zodpovězení otázek dostatek času a péče. Je vyloučen jakýkoliv vliv tazatele na odpovědi. Soukromí při vyplňování dotazníku může zvýšit upřímnost odpovědí a mohou být zodpovězeny také důvěrnější otázky. Dotazníky by měly být spíše kratší a pro správné pochopení by měly převažovat uzavřené a srozumitelné otázky (nelze kontrolovat pochopení otázek). Pokud nebyly použity stimuly pro návrat dotazníků, nebo pokud je téma pro respondenta nezajímavé, může nízká návratnost ohrozit výzkum.

Respondenty jsme se pokusily získat nejprve přímo prostřednictvím e-mailu, zaslaným Skotům, na které se nám podařilo získat kontakt, ale nedostaly jsme žádnou odpověď. Rozhodly jsme se proto využít kontakt prostřednictvím internetové diskusní skupiny pro Skoty a o Skotsku. Jednotlivým Skotům jsme zaslaly žádost o spolupráci v našem výzkumu, kde byl co nejvýstižněji a nejstručněji popsán obsah naší práce. Tak se nám podařilo získat respondenty, kteří nám přislíbili spolupráci. Dva z nich byli ochotni zodpovědět naše konkrétní dotazy.

Literární rešerše

Literatury k tématu o Skotsku existuje bezesporu mnoho. Co se týče literatury týkající se našich výzkumných otázek, tedy samostatnosti Skotska a jeho vyčlenění v rámci Velké Británie na základě jazyků, taktéž by se toho jistě dalo najít bezpočet.

My jsme volily publikace a zdroje vždy k nějakému výseku výzkumné otázky. Tudíž můžeme říci, že existuje množství děl týkajících se skotštiny,1) nebo skotské gaelštiny, ať už jde o publikace zaměřené čistě na gramatiku, nebo na dopady skutečnosti, že značná část skotské populace mluví jazykem odlišným od běžné angličtiny.

Pro náš výzkum jsme využily zejména knihy The Celtic Languages, protože ačkoliv knih, které by se naší práce mohly týkat, nesporně existuje množství, jen některé jsou pro nás dostupné a tato se nám zdála pro náš výzkum nejvhodnější. V této knize jsme čerpaly informace o jazycích užívaných ve Skotsku, doplnily je obrázky a detaily z knihy Exploring the World of King Arthur, která se ve své jedné části jazykům také věnuje. Z literatury dále přispěly asi nejvýraznější měrou Dějiny Skotska, v knize lze nalézt také informace o nedávném vývoji. Historii jsme ještě doplnily o zajímavosti z Eyewithess Travel Guide - Great Britain.

Vetší část informací v této práci však pochází z webových stránek. Pokud jde o zhodnocení těchto internetových zdrojů, jedním z největších pramenů tohoto typu je Wikipedie, otevřená encyklopedie, která poskytuje hodně informací o historii, jazycích a geografii Skotska. Dalším významným celkem jsou internetové stránky spolku Klub přátel Skotska 2). Články, které se zde nacházejí, nám umožnily dozvědět se mnohé o školství, náboženství, zvycích a tradicích a některých aktualitách ve Skotsku.

Velmi podrobné informace o politice a současné situaci ohledně samostatnosti Skotska, lze najít na webových stránkách skotské vlády a v publikacích, které vláda vydává. Hlavně ve vztahu k naší druhé výzkumné otázce, je zde možné najít mnoho užitečných informací. V příloze se nachází publikace, která se podrobně věnuje tématu budoucnosti Skotska a výhodám případného osamostatnění.

I. Teoretická část

Národní symboly

Několik hlavních symbolů Skotska a krátké seznámení s jejich historií ve snaze poodhalit, jakým způsobem podpírají skotskou národní identitu. Tyto symboly můžeme spatřit po celém světě, tedy na místech, kde žijí potomci Skotů.

Skotská vlajka; Svatoondřejský kříž DudyBodlák

Tartan Kilt

Vlajka Skotska

Je třeba zmínit, že Skotsko má vlajky dvě - Kříž svatého Ondřeje (Saltire), která je nejstarší národní vlajkou v Evropě, a Lva ve skoku (Lion Rampant), která je rezervovaná pouze pro skotské panovníky a jejich rodinu (královská standarta). Skotský král Vilém I. zvaný Lev přijal znak Lva ve skoku v roce 1165 a nahradil jím předchozí symbol skotské svrchovanosti - kance. Svatoondřejský kříž má souvislost se svatým Ondřejem, patronem Skotska, jehož charakteristiku obsahuje následující odstavec.

Svatý Ondřej

Apoštol Ondřej je zmiňován na dvanácti místech Nového zákona. Jeho jméno pochází z řeckého andreios, což znamená mužný i statečný. Patřil již mezi učedníky Jana Křtitele, od něhož později jako první apoštol odešel k Ježíši Kristu. Jako první z apoštolů Ježíše Krista bývá řecky nazýván Protoklétos nebo-li Prvopovolaný. Podle mimobiblických zpráv působil misijně v různých oblastech Malé Asie a v okolí Černého moře, na sklonku života se usadil v řeckém Patrasu. Zde jej v době vlády císaře Nera nechali zatknout, týrali ho a nutili k obětování římským bohům. Ondřej odmítl, což mu vyneslo rozsudek smrti. Tradice uvádí, že jelikož se necítil být hoden ukřižování na stejném kříži jako Ježíš, požádal své katy, aby jej ukřižovali na kříži podoby písmene X. Svatý Ondřej zemřel 30. listopadu pravděpodobně roku 60 či 62. Od toho je tedy 30. listopad svátkem svatého Ondřeje jakožto patrona Skotska.3)

Bodlák

Národní květina Skotska, vystupuje v mnoha symbolech a na britské měně.

Dudák

Zvuk dud je velmi často spojován právě se Skotskem, což často vede k domněnce, že je to původní skotský či dokonce keltský nástroj. Není nic vzdálenějšího pravdě. Ještě před dvěmi či třemi sty let, byly dudy běžným nástrojem prakticky po celé Evropě a jejich varianty dosud nacházíme v lidové hudbě od Uralu až po pobřeží Atlantického oceánu. O tom, že v minulosti se jednalo o naprosto běžný hudební nástroj, svědčí i množství vyobrazení jak od neznámých umělců, tak například od Dürera, Breughela, Hogartha a dalších. První písemné zprávy o dudách ve Skotsku pocházejí z doby podstatně mladší. První zmínky nalezneme např. ve hře napsané králem Jakubem I. (panoval v letech 1424-1437), či v účetních záznamech o proplácení dvorních hudebníků z počátku 16. století, kde vedle mnoha dalších byla proplacena určitá částka i anglickému dudákovi. Z keltských oblastí jsou záznamy ještě mladšího data – ze skotské Vrchoviny pocházejí z roku 1549 a z Irska z období konce vlády Tudorovců. V keltských oblastech také dudy, respektive dudáci plnili naprosto jiné úkoly, nežli jinde v Evropě. V Evropě se dudáci dělili do dvou základních skupin. První z nich byli městští či vesničtí dudáci, většinou velmi svérázné typy, často alkoholici, žebráci či osoby stojící na okraji společnosti, kteří hráli během trhů, svateb, pohřbů. Druhou skupinu tvořili pastevci či ovčáci, kteří trávili většinu roku mimo společnost a dudy používali nejen pro zábavu, ale též ke svolávání stáda. V keltském Skotsku a Irsku však dudy sloužily jako nástroj, který měl podněcovat bojovníky do bitvy a jímž byli též oplakáváni mrtví válečníci.4)

Kilt

Ve všeobecném mínění je zakořeněna představa, že se jedná o prastarý kroj. Skutečnost je však jiná. Narozdíl od tartanu - látky, ze které je kilt zhotoven a jejíž nejstarší doklady najdeme již ve 3. století n. l., je kilt velmi „moderním“ oděvem. První zmínky o kiltu pocházejí z oblasti skotské Vrchoviny až z konce 16. století. Tehdy se však jednalo o tzv. feileadh mor nebo-li Velký kilt, což byl pruh asi 6-8 metrů dlouhé a 1,5 metru široké látky, která se ručně naskládala a sepnula opaskem. Ve šlechtických kruzích byla procedura oblékání ještě mnohem rafinovanější, obyčejným lidem sloužil kilt nejen jako oděv, ale i například spací pytel či stan. Jednodušší varianta kiltu, tzv. Malý kilt (feileadh bheag), je právě tím kiltem, který se nosí i v současnosti. V období skotského národního obrození (počátkem 19. století) se Malý kilt postupně rozšířil do celé skotské společnosti a stal se neodmyslitelnou součástí skotského mužského kroje. S expanzí do britského impéria se stal součástí uniformy skotských jednotek a dostává se touto cestou i do světa jakožto nezaměnitelná součást skotského národního kroje. Dnes kilt tvoří součást jednoho z nejznámějších mužských krojů na světě a je s hrdostí nošen během slavnostních příležitostí nejen v samotném Skotsku, ale prakticky po celém světě, kde žijí potomci skotských vystěhovalců.5)

Geografie, populace, měna

RodySkotsko Skotsko se nachází v severní části ostrova Velké Británie, od samotné Anglie ho dělí přírodní hranice Cheviot Hills. Tvoří ho 12 regionů. Populace Skotska je k červnu 2007 odhadována na něco přes 5 milionů (5,144,200). Pokud by bylo samostatným státem, tato hodnota by ho řadila na 112. místo v žebříčku podle lidnatosti.

Hlavním městem Skotska je Edinburg, ale není městem největším, tím je Glasgow. Nejvyšší horou je Ben Nevis (1344 metrů).

Etnicky je Skotsko rozděleno na 2 hlavní skupiny. 88 % populace tvoří Skoti, 8 % Angličané, Irové a Welšani a 4 % zbytek. V Anglii žije asi 795 000 Skotů.

Přestože centrální bankou Velké Británie je Bank of England, 3 skotské banky vydávají vlastní měnu, skotskou libru. Současná hodnota skotských liber v oběhu je 1,5 miliardy liber, skotská libra je v poměru k libře anglické 1:1.

Historie

Pokusily jsme se vyzdvihnout historické momenty, které výrazně ovlivnily nezávislost Skotska, protože je to právě historie, v níž má idea skotského separatismu svůj původ. Jeden evropský cestovatel na počátku 16. století charakterizoval Skoty takto: „Většinou vedou války proti nepřátelům zvenčí, a když není vnější nepřítel, bojují mezi sebou“. Zemi vždy rozdělovaly náboženské rozbroje a nejednotná vnitřní politika jen odrážela nepotlačitelný duch skotského individualismu. Přítomnost mocného jižního souseda, Anglie, se také nedala přehlédnout, a tak má skotská minulost větší vliv na přítomnost než kdekoli jinde.6)

Raná historie

Již od dob římské invaze do Británie byla skotská historie charakteristická odporem vůči jakékoliv cizí nadvládě. Římanům se nikdy nepodařilo tuto oblast dobýt, a když Skotové v roce 1018 rozšířili své království na současnou rozlohu Skotska, skutečný konflikt teprve začal. Až po mnoha válkách Skotové přijali unii s jejich odvěkým nepřítelem, Anglií: poprvé unií korun v roce 1603 a později v roce 1707, kdy byly spojeny parlamenty a byl přijat zákon o unii s Anglií.

První obyvatelé Skotska, o kterých máme důkazy, byli Piktové, kteří přišli z kontinentu. V době římské invaze vedené guvernérem Juliem Agricolou v roce 81 n. l., zde bylo alespoň 17 nezávislých kmenů, s nimiž se musel potýkat. Římané dosáhli až na údolí Forth a Clyde, ale Vrchovina jim úspěšně odolala a zabránila jim v dalším postupu. Kolem roku 120 již ustoupili zpět k Hadriánovu valu a roku 163 se Římané definitivně stáhli na jih.

Keltský vliv začal s příchodem „Skotů“ z Irska v 6. století. To oni s sebou přinesli gaelštinu. Piktové a Skotové se spojili v roce 843 pod vládou Kennetha McAlpina. Důležitým impulsem ke vzniku společné kultury ve Skotsku byla pravděpodobně nutnost účastnit se obrany země před útoky ze severu a spojit se pod jedním mocným panovníkem. 7)

Anglické nároky

Roku 1124 nastoupil na skotský trůn David I., který byl vychován Normany v Anglii. Když se dostal k moci, udělil množství skotských panství v léno svým Anglonormanským přívržencům, kteří také obsadili mnoho významných postů ve skotské církvi. V Nížině zavedl feudální systém držení půdy, který stál na francouzsky mluvící Anglonormanské šlechtě, která zůstávala vzdálená většině gaelsky mluvící populace. Přesto je to právě David I., ke kterému je možné vystopovat první náznaky skutečného skotského království. Podařilo se mu značně rozšířit dosavadní území Skotska o panství do té doby náležející Anglii na úkor slabého krále Anglie. Když však na anglický trůn nastoupil Jindřich II., posunul skotské hranice zpět na sever a donutil skotského panovníka uznat jeho nadvládu nad ním i nad skotským královstvím prostřednictvím Faléské smlouvy (1174), která trvala až do roku 1189. Tehdy ji Richard I., který potřeboval peníze na financování třetí křížové výpravy, jíž se účastnil, zrušil. Skotsko bylo opět samostatné.

V dalších letech se Vilémovi I. a jeho nástupcům podařilo vyhnat ze severu Skotska Skandinávce, kteří si na ně dělali nárok, až na Shetlandské a Orknejské ostrovy, které Skotsko ovládlo až roku 1468.

Panuje dojem, že poangličtěné nížiny udávaly tempo hospodářskému růstu a gaelské oblasti zůstávaly chudé. To však není tak docela pravda. Atlantické přímořské a horské hospodářství produkovalo nadbytek dobytka a ryb a obchod zde prosperoval. Jednotliví náčelníci nashromáždili značné bohatství, ačkoliv jeho účinnějšímu vytváření bránila geografická poloha, slabší vládní systémy, trvalá politická nestabilita a piráti. Výměry daní ze 13. století na druhou stranu plně potvrzují hospodářskou převahu nížin.8)

Války za nezávislost Skotska

V roce 1292 se Skotsko ocitlo bez krále a jasného následníka; ve snaze předejít válce se skotská šlechta obrátila na Anglického krále, aby zvolil následníka. Eduard I. sice svolil, ale vynutil si od Skotů značné množství ústupků a přiznání majetků, které jim ani nepatřily. Královský titul přisoudil Janu Balliolovi, jen aby v následujících letech systematicky podrýval jeho moc. Jan tedy uzavřel spojenectví s Francií (Auld Alliance). Roku 1296 Eduard I. vpadl do Skotska a sesadil Jana. Postavili se mu Robert Bruce a William Wallace a s podporou Francie začali dlouhou válku za nezávislost. Následovalo několik bitev, v nichž střídavě vítězily obě strany. Poslední bitvou této války bylo vítězství Roberta Bruce u Bannockburnu v roce 1314. V roce 1320 odeslala skotská šlechta dopisy papeži Janu XXII. spolu s Deklarací z Arbroath, což bylo pokusem o zrušení Bruceovy exkomunikace a uznání Skotska evropskými zeměmi.

Roku 1326 poprvé zasedal kompletní skotský parlament a roku 1326 Eduard III. podepsal edinbursko-northamptonskou smlouvu, kterou uznával nezávislost Skotska. Mír trval pouhé 4 roky. Eduard III. znovu vpadl do Skotska pod záminkou navrácení trůnu jeho pravému dědici, Eduardu Balliolovi, to se mu však přes skotský odpor nedařilo, a on brzy ztratil o Skotsko zájem, protože jeho pozornost se přesunula do Francie díky stoleté válce. 9)

Cesta k unii

První známkou budoucí unie byl rok 1503, kdy se Jakub IV. král Skotský oženil s Markétou Tudorovnou, dcerou Jindřicha VII. Za Jakubovy vlády Skotsko prosperovalo a on byl posledním skotským králem, o němž víme, že mluvil gaelsky. Když její bratr Jindřich VIII. nastoupil na trůn, Jakub byl Francií požádán o vojenskou podporu proti vpádu Jindřicha VIII. ve jménu staré aliance (Auld Alliance). Jakub souhlasil, tento krok však vedl k jeho porážce a smrti v bitvě u Floddenu. Jeho vnučkou byla Marie, královna Skotů. Vdala se za francouzského dauphina Františka ve snaze upevnit starou alianci (Auld Alliance) a posilnit nárok na anglický trůn po smrti Jindřicha VIII. Marie měla nějakou dobu podporu katolíků, nicméně o ni přišla, když se ukázalo, že nehodlá svou víru vnucovat svým protestantským poddaným. Její šestiletá vláda byla poznamenána mnoha krizemi, mimo jiné vraždou jejího sekretáře a také jejího nepopulárního manžela. Nakonec byla uvězněna rivaly jejího druhého manžela a donucena k abdikaci. Z vězení se jí podařilo uprchnout, ale její pokus o získání trůnu silou skončil porážkou u Levenu. Nakonec uprchla až do Anglie, kde se však stala terčem katolických spiklenců a byla nakonec odsouzena a popravena za velezradu.

Roku 1603, po smrti Alžběty I., nastoupil na anglický trůn Jakub I., syn Marie a skotský král. Stal se tak králem Skotska i Anglie, a tak byla království sjednocena, přestože to bylo o 100 let dříve, než byly spojeny parlamenty zákonem o unii s Anglií. S nástupem Viléma Oranžského na anglický trůn v roce 1688 přišli Skotové o nárok na korunu. V roce 1745 se poslední ze Stuartovců pokusil získat korunu. Byl jím Karel Eduard Stuart (Bonnie Prince Charlie), jehož armáda však byla poražena u Cullodenu a on byl dalších pět pěsíců pronásledován po Vrchovině, odkud v převleku za ženu uprchl na ostrov Skye a odtud do Francie a potom do Říma. 10)

Průmyslová revoluce a další vývoj

Po roce 1745 se Britové rozhodli zničit skotský klanový systém. Veškeré aspekty kultury Vrchoviny včetně jazyka byly zakázány pod trestem smrti. Vrchovci byli donuceni vstoupit do britské armády a sloužit při rozšiřování britského impéria. Klanoví náčelníci byli podporováni v domnění, že jsou vlastníky půdy, kterou konrolují, tak jak to bylo běžné v nížině. V klanovém systému však byla půda společným majetkem. Jak tito noví vlastníci půdy přetvářeli zemi do výdělečných pastvin pro ovce, mnoho lidí bylo donuceno se vystěhovat. Populace se významně snížila a tento krok byl později znám pod termínem „Highland Clearances“ (Čistky na Vrchovině). Množtví lidí z Vrchoviny se přestěhovalo do měst v Nížině a stali se pracovní silou pro nadcházející průmyslovou revoluci.

Ve stejné době skotská zemědělská revoluce měnila vzhled Nížin a přeměnila tradiční neproduktivní zemědělský systém v efektivní. 11)

Zákaz nošení kiltů trval až do roku 1782, kdy byl zákon zakazující kulturu Vrchoviny zrušen.

Významným bodem v historii Skotska byla i návštěva panovníka (Jiřího IV.), protože to byla první návštěva vládnoucího panovníka od roku 1650. Díky ní stoupla jeho popularita ve Skotsku a utišily se radikalistické tendence Skotů v té době. Návštěvu organizoval Sir Walter Scott a k ní se také datuje spojení tartanového kiltu se skotskou národní identitou.

Co však čistky začaly, to dokončila první světová válka, ve které bylo mnoho Skotů zabito a v důsledku toho ještě více ustoupilo používání gaelštiny. Při prvním poválečném sčítání lidu v roce 1921, bylo zjištěno, že gaelštinou například v Argyllu mluví už jen 30 % lidí, a v ostatních oblastech tomu bylo podobně, hodnoty na Vrchovině se držely okolo 50-60 %. Dnes už gaelštinou v průměru mluví pouhá 2 % obyvatelstva.

Současnost

Z již uvedeného materiálu je poměrně snadné pochopit, proč Skotové o nezávislost usilovali, co jim v tom bránilo a zároveň vysvětluje, proč jsou tendence o odtržení stále silné i dnes. Jde samozřejmě o to, že kdysi samostatní byli a jejich nezávislost jim byla násilně odňata, ve druhé řadě jde o to, že si připadají jiní než zbytek Spojeného království (ať už jde o jejich jazyky, zvyky, tradice…), a proto se snaží uchovat si svou kulturu, na kterou jsou pyšní. Mají pocit, že si nezávislost zaslouží a náleží jim poprávu. Navíc nelze opominout, že Skoti mají odpor vůči jakékoli nadvládě zkrátka v povaze.

Jazyk

Skotsko má tři oficiálně uznávané jazyky. Angličtinu, skotštinu a skotskou gaelštinu. Téměř všichni Skoti mluví anglicky a kolem 30 % obyvatelstva dokáže mluvit plynně skotštinou. Gaelštinou se mluví zejména na Západních ostrovech, kde jí mluví ještě značný počet lidí, ale průměrně jsou to sotva 2 % obyvatelstva. Otázkou je, nakolik jsou ještě pro Skoty jejich jazyky důležité a nakolik jsou udržitelné? Následující odstavce hovoří o daných jazycích a jejich situaci v rámci skotské populace. Zároveň uvádíme i četnost jejich užití v médiích.

Skotská gaelština (Scottish Gaelic)

Celtic Languages = Keltské jazyky; Extinct = mrtvé; Modern = moderní

Gaelštinu přinesli do severozápadního Skotska osadníci z Irska, někdy v roce 500 n. l. Během následujících staletí gaelština vytlačila piktštinu na severovýchodě a následně zdomácněla i na jihu dnešního Skotska, když skotští gaelští králové zabrali britské království Strathclyde a severní část anglického království Northumbria. Tato expanzivní fáze trvala až do 12. století. Následně gaelština pomalu ustupovala skotštině - v nížině (Lowlands) a podél severovýchodního pobřeží asi do roku 1400. Tehdy se objevil vědomě bikulturní národ, protože gaelština zůstala na Vrchovině a na ostrovech, zatímco skotština ovládla nížinu.

Gaelštinou dnes mluví méně než 2 % Skotů.

Nejsilnější je skotská gaelština mezi obyvateli ostrovů Vnější Hebridy a Skye, ačkoliv je stále ještě možné ji slyšet okolo Severo-západní Vrchoviny. Již dávno přestala být „národním jazykem“, dokonce i v severozápadním regionu, kde stále ještě zůstala jazykem náboženství, obchodu i pro společenské příležitosti, ztrácí půdu.

Zájem o gaelštinu se však znovu probouzí. Přispělo k tomu zejména založení nového skotského Parlamentu v roce 1999 a rozkvět literatury v gaelštině. 12)13)

Skotština (Scots Language)

skotština Skotština byla původně formou staré angličtiny, která se odchýlila od jižních forem ve středověku a kolem 15.století se stala samostatným jazykem. Unie s Anglií a další vlivy způsobily, že se postupně přecházelo na angličtinu jako standardní oficiální jazyk, nicméně skotština přežívá v oblastech Nížiny v živé tradici básnictví a dramatu a odráží se i v angličtině, kterou většina Skotů hovoří. Jak gaelština, tak skotština jsou zachyceny a podporovány významnými vědeckými pracemi.14)

Skotština je tradiční germánský jazyk skotských Nížin a Severních ostrovů. Používá se také v oblastech v Severního Irska. Skotština vzešla z formy anglosasštiny, kterou na severovýchod dnešního Skotska přinesli Anglové kolem 7. století. Byli to jedni z germánsky mluvících národů, které na Britské ostrovy dorazili v 5. století. Angličtina také pochází z jazyka jednoho z těchto národů.

V 11. století se gaelština stala dominantním jazykem. V této době dorazila další forma severní anglosasštiny, která přišla s anglonormanskou šlechtou a církevními hodnostáři z území, kde je dnes Yorkshire. Dodnes se ve skotštině v těchto místech najdou výrazy, které odráží silný skandinávský vliv. Jazyk se rozvíjel a postupně přejímal výrazy i z francouzštiny a latiny, holandštiny i gaelštiny. Do 16. století se tomuto jazyku většinou říkalo Inglis. Od roku 1494 se mu začalo říkat Scottis a za vlády Stuartovců dostal i psanou podobu, zhruba ve stejné době, kdy se dostávalo psané podoby i angličtině v tudorovské Anglii. Po vyhlášení unie se jižní angličtina stala formálním jazykem a skotština byla vnímána jako soubor nářečí, spíše než samostatný jazyk. Nadále byla však používána v běžné mluvě i jako jazyk básníků.

Dnes je skotština zejména mluveným jazykem s množtvím místních variant, která má každá své charakteristické prvky. Skotové používají změť slov ze skotštiny v běžné mluvě, někteří mluví víc skotsky, jiní víc anglicky. Skotštinu nebo její výrazy lze zaslechnout v libovolné části Skotska. Většinou jí lidé mluví mezi přáteli a v rodinném kruhu. Po staletích zanedbávání a potlačování je dnes skotština oblíbená a uznávaná jako významná součást kultury Skotska. Byla uznána jako jazyk Evropskou chartou pro regionální a minoritní jazyky a povědomí o jejím kulturním a sociálním významu se zvětšuje. V posledních letech se roztrhl pytel s díly psanými ve skotštině, některá ve spisovatelově vlastním dialektu. 15)

Skotská angličtina (Scottish English)

Skotskou angličtinou nazýváme druhy angličtiny, kterými se mluví ve Skotsku. Může tedy, ale nemusí, zahrnovat skotštinu. Toto posouzení závisí na jednotlivci. Hlavní, formální typ se nazývá Scottish Standard English (nebo Standard Scottish English). Styl, který je běžně užíván ve formálním psaní, odpovídá standardní angličtině pravopisem i gramatikou. Nicméně skotská angličtina má velmi charakteristický slovník, který náleží zejména skotským institucím jako je skotská církev, místní správa, či vzdělávací a právní systémy.

Skotská angličtina může být různou měrou ovlivněna skotštinou. Mnoho lidí mluvících skotštinou rozlišuje skotskou angličtinu a skotštinu jako odlišné způsoby vyjadřování závisející na společenské situaci. Zpravidla platí, že pokud jde o formální záležitost nebo se jedná o vyšší společnost, přechází se na skotskou angličtinu.

Noviny, rádia, televize

Noviny

  • The Scots Independent - skotský politický měsíčník, který je pro nezávislost Skotska. Byl založen roku 1926 Skotskou národní ligou (Scots National League - SNL) a později svou věrnost věnoval Skotské národní straně (National Party of Scotland - NPS) po tom, co se s ní Liga spojila a stejně tak po tom, co se Liga spojila s novou Skotskou národní stranou (Scottish National Party - SNP). Noviny jsou i dnes silně pro SNP, bylo by možné si je i splést s vnitřním stranickým dokumentem, ačkoli jím technicky nejsou.

Vychází ve Stirling, a v současnosti vychází s nákladem 6 000 výtisků. Čtou je hlavně lidé sympatizující s ideálem skotské nezávislosti. Nachází se v nich články psané ve skotštině a skotské gaelštině.

  • The Gàidheal Ùr - dvanáctistránkový měsíčník vycházející ve skotské gaelštině. Jeho jméno znamená „Nový Gael“, což je slovní hříčka s odkazem na starší časopis (An Gàidheal). Lidé ho většinou obdrží jako přílohu ve West Highland Free Press nebo ho mají objednaný. Jeho obsahem jsou články týkající se skotské gaelštiny nebo Vrchoviny, jako například nové poznatky o jazyku, farmářství, trajektech, prodejnách medií, kulturních akcích a sportu. Obsahuje také množství sloupků a pravidelně přináší inzeráty týkající se zaměstnání v souvislosti se skotskou gaelštinou.
  • Noviny publikující články ve skotské gaelštině - existuje ještě 6 dalších novin které obsahují články psané ve skotské gaelštině, včetně novin The Scotsman, které jsou skotské národní a vychází v Edinburgu s nákladem kolem 50 000 výtisků. 16)

Rádia

  • Gaelic Radio - vysílá ráno a v časném večeru.
  • Radio Scotland - vysílalo pořady ve skotské gaelštině, ale v současnosti od toho upustilo. 17)

Televize

Ve Skotsku vysílají tři televizní kanály, které vysílají pořady ve skotské gaelštině (BBC Scotland, Scottish Television 60 min/týden, Grampian 83 min/týden).

Existuje Gaelic Broadcasting Committee, která se stará o fond pro vysílání v gaelštině, který je zajišťován zákonem o vysílání z roku 1996 (Broadcasting Act). Má za úkol zaplatit až 200 hodin televizních programů vysílaných v gaelštině, televize mají navíc ze zákona povinnost vysílat určité množství pořadů v gaelštině. Pro BBC je to například 90 hodin ročně. BBC také zajišťuje rádio nan Gaidheal, které vysílá až 45 minut týdně v gaelštině.18)

Náboženství

Dá se téměř s jistotou říci, že náboženství mělo v minulosti Skotska větší vliv, než jaký mělo v některé jiné části Británie. Křesťanství se do Skotska dostalo ve 4. století a s reformací skotské církve odmítalo papežskou autoritu. Později rozkol vytvořený mezi skotskými protestanty využívají presbyteriáni k zjednodušené církevní hierarchii. Dvě třetiny Skotů patří ke skotské církvi, ačkoliv pečlivější církev Spojených volných presbyteriánů je populárnější na Vrchovině a Ostrovech. Velká katolická populace je zde ve městě Glasgow a také některé ostrovy byly po reformaci tajně přeorientovány na katolicismus. Ale nebylo to v takovém měřítku jako v Severním Irsku, kde napětí sahalo až do Glasgow. Náboženské složení Skotů vypadá následovně: 42,5 % protestanti – příslušníci zákonem uznané národní církve Church of Scotland (jinak zvaná The Kirk), 16 % římští katolíci, menšiny se hlásí k dalším křesťanským církvím nebo nekřesťanským náboženstvím (hlavně imigranti – islám, hinduismus, sikhismus aj.). Relativně vysoké procento lidí (cca 28 %) nevyznává žádnou náboženskou víru. 19)

Folklór, tradice, slavnosti

Skotské tradice a folklór jsou dalším stmelovacím prvkem skotské národní identity. Skoti žijící v zahraničí mnohé z nich stále dodržují i ve své hostitelské zemi. Uvádíme zde několik stěžejních záležitostí, bez kterých by si zřejmě své „skotství“ nedovedli představit.

Skotská kuchyně

Pro vegetariány je pobyt ve Skotsku poněkud komplikovanou záležitostí – skotská kuchyně se totiž tradičně spoléhá na maso. Farmáři pracující celý den venku vždy dávali přednost výživným masitým jídlům z domácích zdrojů. Lesy a vřesoviště poskytovaly dostatek zvěřiny – zajíců, křepelek a bažantů – ať již ulovených na vlastním pozemku či upytlačených na cizím. Stále zelené pastviny uživily tisícihlavá stáda hovězího dobytka a dokonce i ve výše položených horských oblastech se dodnes chová horský skot, který má charakteristickou dlouhou, zlatavou srst a široké rohy jako řidítka bicyklu.

Jediným ústupkem zdravé výživě je konzumace ryb. Losos byl v minulosti dokonce tak hojný, že sluhové měli v pracovní smlouvě odstavec, kde si vymínili, že budou jíst lososa maximálně třikrát týdně. Dnes je však losos ve skotských řekách dost vzácný a rybářský lístek na lososových řekách stojí v sezóně pěkné peníze. Kromě tradičního říčního a mořského rybolovu se stále více loví ryby uměle odchované na rybích sádkách zřizovaných na skotských jezerech. Chovají se tam především lososi a pstruzi. Snad nikde jinde nenajdete tolik udíren ryb jako ve Skotsku – tento způsob konzervace vychází z norské tradice. Jako palivové dříví se v udírnách používají vyřazené sudy od whisky. Uzený losos je drahá a vyhledávaná lahůdka po celém světě a jeho export přispívá každoročně skotskému hospodářství slušnou sumou. Jako všude na britských ostrovech, také ve Skotsku existují četné obchůdky, kde se prodává ryba s hranolky – fish and chips. K ochucení se však používá hlavně sladový ocet a hodně soli.

Kromě masa se na skotském jídelníčku také hojně vyskytují obiloviny. V zemi se pěstuje mnohem více ovsa než pšenice a tradiční ovesné vločky se přidávají takřka do všeho. V jistém smyslu nahrazují středoevropskou mouku. Ovesná kaše porridge je základem skotské snídaně a někdy je ještě říznuta přídavkem whisky. Slané sušenky z ovesných vloček oatcakes jsou oblíbenou alternativou chleba. Jako příloha se k masu někdy podává skirlie, což je osmažená směs ovesných vloček a cibule, navíc okořeněná mateřídouškou, která roste divoce skoro na každé mezi. Přídavek ovesných vloček je nezbytný také pro nejcharakterističtější skotský pokrm: haggis. Základem této poněkud zvláštní pochoutky je ovčí žaludek naditý kořeněnými ovčími vnitřnostmi, hlavně játry, smíchanými s ovesnými vločkami a cibulí. Podává se s tuřínovou kaší a rozmačkanými brambory, zapíjí se nezbytnou whisky. Oblíbená haggis je symbolem Skotska stejně jako skotská sukně a dudy. 20)

Skotské tance

Ve Skotsku existuje několik druhů tanců, ať již se jedná o tzv. skotské country tance, které jsou moderní formou tanců populárních v Anglii a Skotsku v 18. století, či tzv. highland dance, což jsou tance, jejichž počátky mizí v hlubokém dávnověku a které jsou tou nejryzejší formou tradičních skotských tanců, nebo tzv. ceilidh dance (slovo ceilidh pochází z původního skotského keltského jazyka gaelic a významově se pod ním skrývá sešlost lidí, kteří spontánně hrají, zpívají, vyprávějí a tancují, přičemž v dnešní dobách je ceilidh chápáno převážně jako společenské setkání s hudbou a tancem). Základem pro skotské tance je asi dvanáct základních tanečních figur, jejichž osvojení umožňuje zvládnout velkou většinu těchto tanců. Řada tanců však obsahuje své vlastní pohybové variace a taneční formace s jejichž pomocí se tance stávají zvláštními, unikátními a mnohdy zábavnějšími. K provádění skotských tanců je třeba zvládnout i zvláštní krokovou techniku, kde je kladen důraz na celkovou přesnost a vytříbenost provedení. Z hlediska rytmického se tance dělí na reely, jigy, valčíky, polky a strathspeye. Hudební doprovod vytváří hudební skupina složená obvykle z houslí, akordeonu, flétny, piana, basy, případně kytary a bicích. Skotské tance provází i etiketa, související s tím, že tyto tance jsou velmi společenské (úsměv a kontakt s očima tanečního partnera je téměř povinností) a vytvářejí příležitosti k odpočinkovému flirtování. Taneční akce mají svůj řád, pořadí jednotlivých tanců je známo předem. 21)

Canadian Barn Dance

Jedná se o jeden z nejjednodušších a též velmi populárních tanců - Canadian Barn Dance. Hudbou, vhodnou k tomuto tanci, je 2/4 pochod. Tancuje se v párech, kdy jsou všechny páry v kruhu otočené po směru tance (tj. pár za párem chodí za sebou do kruhu), žena po pravici muže. V základním postoji stojí muži uvnitř kruhu a drží pravou rukou partnerku za levou ruku v úrovni ramen. Pánové začínají levou nohou, kdežto dámy nohou pravou. 22)

Burns Supper

Jedná-li se o skotský ples, vyžene Skot z peněženky moly a oblékne na sebe tradiční kilt se všemi doplňky (tj. kiltpin, sporran, podkolenky s podvazky, do nichž zasune sgian dubh – malou skotskou dýku), slušivé sako a vyrazí do společnosti. Jednou z příležitostí, kdy se Skoti na celém světě takto vyšňoří, je i tradiční skotský svátek - Burns Supper. Svátek je oslavou narozenin nejslavnějšího skotského básníka Roberta Burnse (1759-1796), které připadají na 25. ledna. Již více jak dvě stě let se v období kolem tohoto data slaví Burns Supper prakticky po celém světě. A tak se mnozí pánové odějí do tradičních skotských krojů a vyrazí protáčet sukně a suknice. Dámy, chtějí-li ladit se svým skotsky elegantním mužským doplňkem, obléknou velkou večerní róbu, kterou ozdobí připnutím ženského tartanového plédu či tartanové šerpy na rameno. A chce-li taková dáma ještě více zaujmout většinu pánského osazenstva přítomného na plesu, potom vyzkouší osvědčenou skotskou zbraň – místo změkčile vonícího parfému navoní se chutnou, libě vonící jednodruhovou whisky (věk whisky by měl korespondovat s věkem dámy). 23) Tyto slavnosti je možné navštívit u nás v Praze, pořádá je Klub přátel Skotska.

Higland Games

Snad v každé společnosti spolu muži soutěží a měří svou sílu, aby mezi sebou našli toho nejzdatnějšího a nejschopnějšího, který se pak stane náčelníkem nebo získá jinak privilegované postavení ve skupině. Podobně kdysi náčelníci skotských klanů hledali nejlepší bojovníky do své armády či osobní družiny. Uspořádali vždy velké soutěžní klání, kde všichni zájemci mohli změřit své síly a vydobýt si tak co nejlepší vojenský post. A protože v boji šlo tenkrát především o sílu, soupeřilo se v silových disciplínách. Vrhaly se balvany do dálky i do výšky, házela se dokonce polena a klády, přetahovalo se na provaze. Jako náčiní se použilo to, co bylo po ruce. Právě taková klání se časem stala tradicí a položila základ velkým hrám skotské Vysočiny – Highland Games. Dnešním slovníkem bychom řekli, že se stala určitým festivalem horácké kultury a sportu. Highland Games stále patří k nejtradičnějším a nejnárodnějším atributům skotského života. Během léta probíhají téměř v každém větším skotském městě a vždy jsou událostí, která dokáže přitáhnout diváky a soutěžící z blízka i daleka. Na mnohé hry přijíždějí dokonce účastníci ze zámoří. Často jsou to potomci chudých skotských rolníků, kteří odešli hledat své štěstí do Ameriky či Austrálie, ale dodnes je drží pevné pouto s mateřskou zemí i se svým klanem. Účast na hrách v dávné domovině je tím nepřesvědčivějším projevem jejich skotství a zároveň důkazem skutečného významu vlastních her. 24)

Školství

Systém školství ve Skotsku má dlouhou historii a jejich systém vzdělávání je dosti odlišný od jiných částí Spojeného království. Od dob starověkého Řecka bylo Skotsko první území, kde se zavedlo školství do veřejného sektoru. Roku 1496 byl vydán zákon, jež nařizoval povinnou školní docházku pro nejstarší syny šlechticů a vlastníků půdy. Od roku 1561 se vyučovalo i v kostelech. V dnešních dnech dokončuje mládež základní vzdělání v 15ti až 16ti letech (zřídka i dříve) závěrečnou sérií zkoušek (maximální počet předmětů je osm). Po této povinné školní docházce si studenti mohou vybrat další studijní obory na vyšších typech škol a zakončit studia některou z těchto zkoušek: Access exams, Intermediate exams nebo Higher Grade a Advanced Higher. Systémy soukromých škol se mohou lišit nebo používat anglický model studií. Následují studia na univerzitách, kterých je ve Skotsku celkem 13. Nejvýznamnějšími jsou: University of Edinburgh, University of St. Andrews, University of Glasgow a University of Aberdeen. Titul dosažený úspěšným složením závěrečných zkoušek po čtyřletém studiu je Artium Baccalaureus, ve zkratce používáno jako B.A., nebo také A.B. Existuje i několik dalších titulů, které lze studiem na univerzitě získat. Jedinečnou záležitostí starověké skotské univerzity je zavedení prvního titulu v humanitních oborech – Master of Art. Na skotských univerzitách studuje mnoho zahraničních studentů, převážně ze zámoří.

Na rozdíl od systémů Anglie, Walesu a Severního Irska, které zdůrazňují na středoškolské úrovni hlavně hloubku předmětů na úkor jejich rozsahu, ve Skotsku se přikládá důraz větší šíři předmětů na úkor jejich hloubky. Proto mají také skotské univerzity obecně o rok delší kurzy, než jejich protějšky jinde ve Velké Británii. Studenti mají také možnost studovat více předmětů najednou a urychlit si tak specializované zkoušky, či spojit kurzy ze dvou let.

Z vládního hlediska lze charakterizovat základ skotského školního systému následovně. Je zde zákonem dáno, že katolíci a protestanti jsou ve školách vzděláváni odděleně. Zároveň je náboženství jediným povinným předmětem na skotských školách. Zpravidla se však dodržují národní směrnice, které doporučují, aby školy zajistily výuku široké škály vyučovacích předmětů. Již od 70. let 20. století probíhá diskuse o zavedení tzv. Core Skills, neboli základních dovedností. V dubnu 1995 byl vydán samostatný odborný podklad nazvaný právě Core Skills, který se později začal uplatňovat v celém školském systému. Tyto základní dovednosti zahrnují: komunikaci, matematickou gramostnost, používání IT, řešení problémů a spolupráci s druhými lidmi. Kromě základních dovedností obsažených v tomto přehledu se několik koncepčních dokumentů zmiňuje o dalších dvou základních dovednostech – čtenářské a matematické gramotnosti. Jednou z několika priorit je „vybavit žáky základními dovednostmi, postoji a předpoklady, které jsou nezbytné pro podnícení jejich kreativity a ctižádosti a pro zajištění toho, aby byli úspěšní v prostředí měnící se společnosti.“ Základní dovednosti jsou zakomponovány do všech stupňů primárního a sekundárního vzdělávání.25)

Co se týče vyučování v ostatních úředně uznaných jazycích ve Skotsku, Skotská vláda vyčlenila dotace na podporu gaelštiny, zejména ve vysílání a ve vzdělávání, a poskytuje granty institucím zaměřeným na skotštinu. Místní vzdělávací orgány jsou povinny zajistit vyučování v gaelštině pro gaelsky mluvící oblasti a podávají rady, jak zapojit literaturu ve skotštině do školních osnov.

Spolková činnost

Spolků existuje po celém světě celá řada, což jen dokládá silné národní cítění Skotů mimo svou vlast. Zakládájí své spolky ve snaze být stále se svou kulturou, navíc jejich zvyky a tradice (které souvisí s keltskými tradicemi) jsou oblíbeny i jinde ve světě, takže dochází i k zapojení místních obyvatel, jako je tomu například u nás v Čechách. Existuje zde spolek Klub přátel Skotska, který sídlí v Praze a pořádá mnoho kulturních akcí, ať už s keltskou, či přímo skotskou, tématikou. Jsou to právě oni, kteří pořádají každoročně Burns supper ve skotském kabátě, přesně tak, jak se tradičně odehrává v domovině. S tímto spolkem spolupracují i Skotové žijící v Čechách, takže nejde jen o provedení na základě českých znalostí - akce jsou „posvěceny“ samotnými Skoty.

Politika

V této kapitole se chystáme stručně nastínit zejména současnou situaci týkající se nezávislosti Skotska. V minulosti docházelo k mnoha pokusům, například proběhlo referendum o tomto tématu a tak dále. Toto téma je v rámci skotské politiky dle našeho názoru nejstěžejnější, navíc také přímo souvisí se skotským národním povědomím, ať už ve Skotku, či u Skotů jinde ve světě. Jak tedy současná situace vypadá?

V současné době se možná skutečně schyluje k velké změně. Skotská vláda v čele s SNP, tedy Stranou pro nezávislost Skotska, na svých stránkách zveřejňuje materiály soustředící se speciálně na toto téma. Podle referenda i průzkumu veřejného mínění je Skotsko většinově pro samostatnost. Vláda je tomu také nakloněna. Na webových stránkách vlády je k nahlédnutí dokument projednávající otázku skotské budoucnosti. Je zde proslov předsedy vlády, příslušníka SNP, který jednoznačně považuje samostatnost Skotska jako nejlepší východisko. V dalších částech tohoto dokumentu se lze dočíst, jaké výhody toto rozhodnutí pro zemi dle vlády má a jaká je konkrétní představa o nezávislém Skotsku. Mezi výhody je zařazeno mnoho složek. Jednotlivé odstavce nadšeně hlásají: mocnější Skotsko, bezpečnější Skotsko, zdravější Skotsko, zelenější Skotsko, chytřejší Skotsko… a jiné. Z dokumentu je vidět, že ze samostatnosti Skotska dle autorů vyplývají jen samé výhody a jejich nadšení je velké. Snaha o samostatnost, je zde odůvodňována a ospravedlňována tvrzením, že v rámci vznikající vyspělé moderní společnosti došlo k samostatnosti touto cestou mnoho jiných zemí, a proto považují i své jednání za adekvátní a hodné evropské úrovně. Jejich představa budoucího Skotska je zde popisována zejména z legislativní a právní úrovně - jsou zde uvedeny změny, které by byly třeba, aby stát samostatně fungoval. Jednalo by se tedy o přesun pravomocí, které má zatím v područí Velká Británie. Změny by se týkaly hlavně oblasti daní a zákonodárství. Veškeré podrobné údaje, na které zde není prostor, naleznete ve druhé příloze.

II. Praktická část

Pokládané otázky

  • Vyhovuje Vám současná míra autonomie, popřípadě jakého stavu byste v tomto ohledu chtěli dosáhnout?
  • Jste nějakým způsobem diskriminováni – pozitivně (zvýhodnění) či negativně? V případě že ano, jakým způsobem?
  • Jak sami sebe, jako Skota, vidíte? Pokuste se charakterizovat skotký národ. A co považujete za hlavní atribut své etnicity a proč? (historie, území, jazyk, náboženství…)
  • Jak myslíte, že Vás vidí majoritní společnost, tedy Angličané a proč?
  • Mluvíte skotštinou, nebo skotskou gaelštinou?

Vyvozené závěry

Z teoretické části naší práce celkem vyplývá, že Skotsko by rozhodně o samostatnost stálo a fakt, že v posledních volbách do skotského parlamentu získala největší počet křesel strana, která zdůrazňuje význam nezávislosti Skotska a snaží se této nezávisloti dosáhnout, tento závěr pouze potvrzuje. Skotská historie dokazuje, že Skotové nikdy nechtěli být součástí Spojeného království dobrovolně a bránili se této alianci, seč mohli. Kromě historie jsou to hlavně jazyk, tradice a zvyky, které Skoty oddělují od splynutí s Anglií, jsou tedy vždy určitým způsobem odděleni.

Naše poznatky z praktické části ovšem poznatky z části teoretické poněkud upravují. Viz následující odstavce.

Výzkumné otázky

Naší první výzkumnou otázkou bylo, jakým způsobem vyčleňuje Skoty jejich jazyk v rámci Velké Británie. Došly jsme k závěru, že přestože skotskou gaelštinou již mluví pouze malé množství lidí, skotština je stále velmi používaným jazykem a přestože standardizovanou psanou formu nemá, v novinách The Scots Independent v ní články vychází. V rozhovorech nám sice jeden z našich respondentů řekl, že ani skotštinou již nemluví, myslíme si ale, že je nutné vzít v úvahu i oblast, z níž pochází a tou jsou Borders, oblast nejblíže k Anglii, tedy samá hranice Skotska. Druhá respondentka nám sdělila, že skotštinou hovoří denně a že se s ní ve Skotsku běžně hovoří. Jazyk tedy Skoty rozhodně v rámci velké Británie vyčleňuje a je to významný faktor skotské etnicity, ačkoliv jsou zde i další, o nichž se zmiňujeme dále. Navíc jsme dostaly k dispozici názory pana Václava Routa, vedoucího spolku Klub přátel Skotska, jehož bohaté zkušenosti se Skoty mu umožnily odpovědět na několik našich otázek. Dle jeho názoru je jazyk velmi určujícím znakem Skotů, dokonce se nyní prý rozlišují jazyky čtyři (nikoli 3). Tím čtvrtým v naší práci nezmíněným je tzv. „Dorich“, což je jazyk, kterým se hovoří v oblasti kolem města Aberdeen. Původně byl vnímán jako samostatný dialekt (ve Skotsku existují desítky dialektů, např. jen město Edinburgh má čtyři základní dialekty), ale dnes je již některými lingvisty vnímán jako samostatný jazyk.

Druhou otázkou, kterou jsme si položily je, proč jsou v současném Skotsku separatistické tendence stále tak silné. Myslíme si, že na tuto otázku nám odpověděli naši respondenti - oba nám totiž sdělili, že základním a nejvýznamějším atributem skotské etnicity je pýcha a hrdost na svou zemi, historii a tradice. Je to tato hrdost, která získává příznivce Skotské národní straně. Nicméně z rozhovorů také vyplývá, že tendence v současné době nejsou tak „horké“, jak se zdají být. Mnoho Skotů je se současnou mírou autonomie spokojeno a nemají potřebu se dále v rámci Británie vyčleňovat. Stejný názor nám sdělil i již zmiňovaný pan Václav Rout, který nám k tomuto tématu poskytl tento názor: „V posledních letech dle mého mínění separatistické tendence ustupují. Přeci jenom Skotsko získalo v posledních několika letech dosti samostatnosti v rámci Velké Británie (vlastní parlament a vláda s výraznou rozhodovací pravomocí), takže odstředivé síly se dosti oslabily, a to i přesto, že separatistická Skotská národní strana má výrazné zastoupení. Ale i v rámci této strany existuje několik proudů, z nichž v posledních letech nabyl vrchu spíše ten realističtější a pragmatičtější.“

Rozhovory

Kompletní přepis rozhovorů s našimi respondenty se nachází v přílohách. Zde je pouze shrnutí odpovědí, které jsme získaly.

1) Vyhovuje Vám současná míra autonomie, popřípadě jakého stavu byste v tomto ohledu chtěli dosáhnout?

Z odpovědí našich respondentů vyplývá, že jak mladší, tak i starší generace je se současnou mírou autonomie vcelku spokojená. A o nezávislost jako takovou v podstatě moc nestojí.

Respondentka 1: „Ano, představa, že by se Skotsko mělo stát nezávislým, se mi nelíbí.“

2) Jste nějakým způsobem diskriminováni – pozitivně (zvýhodnění) či negativně? V případě že ano, jakým způsobem?

Mladší generace se rozhodně nijak diskriminovaná necítí, představitel té starší si myslí, že by Skotsko mohlo mít větší reperezentaci na mezinárodní úrovni, tedy v Evropském parlamentu.

3) Jak sami sebe, jako Skota, vidíte? Pokuste se charakterizovat skotký národ. A co považujete za hlavní atribut své etnicity a proč? (historie, území, jazyk, náboženství…)

Oba respondenti nám sdělili, že jsou na svou zemi a historii hrdí a že hrdost je pro ně také hlavním atributem jejich etnicity. Současně se shodli na tom, že pro Skoty je také velmi typická dovednost sjednotit se, pokud je to nutné.

Respondent 2: „Nejlépe je to asi shrnuté v textu naší národní hymny, která se soustředí na množství proher, říká: „Nyní dokážeme povstat, a znovu se stát národem.“ Tato odolnost vychází z naší pýchy a lze ji vystopovat skrze naši historii, od Římanů až do současnosti. Znamená to, že kdykoliv nás někdo utlačuje, nacházíme naši pýchu v naší národní identitě.“

4) Jak myslíte, že Vás vidí majoritní společnost, tedy Angličané a proč?

Respondentka z mladší generace nám na tuto otázku odpověděla, že ačkoliv panuje všeobecný názor o tom, že Angličané Skoty nemají moc v lásce, není tomu tak, vychází spolu prý celkem dobře. Zástupce starší generace nám řekl, že se pohledy Angličanů liší zejména podle oblasti, ze které pochází a že všeobecně převládá spíše negativní představa Skotů, s výjimkou střední Anglie.

5) Mluvíte skotštinou, nebo skotskou gaelštinou?

Respondentka z mladší generace nám odpověděla, že ano, skotštinou hovoří, ačkoliv gaelštinou ne a ani ve svém okolí nemá nikoho, kdo by jí mluvil. Respondent ze starší generace nemluví ani skotštinou ani skotskou gaelštinou.

Respondent 2: „Nemluvím ani jedním z těchto jazyků a velmi toho lituji.“

Tento text, doufáme, splnil účel a poskytuje dvojí pohled na věc. První pohled ukazuje Skotsko jakožto národ, jakožto lid, jakožto stát… Zkrátka poskytuje základní znalosti, které dotváří naše povědomí o této problematice. Druhý pohled ukazuje, jak to je z hlediska Skotů, což je možná ta zajímavější část, protože zvenčí všechno vypadá vždy trochu jinak, než zevnitř. Zároveň odhaluje fakta, která jsou nyní jasná: separatistické tendence ve Skotsku byly a stále jsou, ovšem v poslední době se jejich ostří lehce otupuje. Lidé nabyli dojmu, že vlastně mají vše, co by mohli chtít, a proto už nemají potřebu brojit, v jejich situaci (míra autonomie, kterou mají) to považují za bezpředmětné. Zdrojem těchto tendencí je tedy spíše silný nacionalismus, než skutečné odhodlání k ukončení závislosti na Anglii. Pokud by ve Skotsku mělo proběhnout referendum o oddělení Skotska od Anglie, jeho výsledky nejsou v žádném případě jednoznačně předvídatelné, ale je velice pravděpodobné, že by se lidé vyslovili spíše proti, jak vyplynulo z našich rozhovorů.

Použitá literatura

BALL, Martin J. The Celtic Languages. 1. vydání. Londýn: Routledge, 1993. 696 s. ISBN 041528080X. Dostupný z WWW: <http://books.google.com/books?id=ZezET4W8y0QC&pg=PA145&dq>.

Burns Supper - tradiční skotský svátek. [online] Kilt, 2006 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2006010201>.

Canadian Barn Dance. [online] Kilt, 2007 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2007021701>.

Gaelic TV and Radio Information. [online] Scotland Guide, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://www.siliconglen.com/Scotland/18_6.html>.

Highland games. [online] Země Světa, 2003 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.zemesveta.cz/archiv/rocnik2003/skotsko-1-2003/296-3/highland-games>.

History of Scotland. [online] Wikipedia, the free encyclopedia, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Scotland>.

Kolektiv autorů. Eyewitness Travel Guide: Great Britain. 3.vydání. Londýn: Dorling Kindersley Limited, 1997. 672 s. ISBN 0-7513-0005-5.

Původ skotských dud. [online] Kilt, 2006 [cit. 2009-09-01]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2006010901>.

Religion in Scotland. [online] Wikipedia, the free encyclopedia, 2009 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <Religion in Scotland>.

Scotland. [online] Encyclopædia Britannica, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://www.britannica.com/EBchecked/topic/529440/Scotland/44556/Languages#ref=ref483760>.

Skotové u stolu. [online] Země světa, 2003 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.zemesveta.cz/archiv/rocnik2003/skotsko-1-2003/303-3/skotove-u-stolu>.

Skotské tance - rozdělení a historie [online]. Kilt, 2005 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2005102601>.

Scots Language. [online] Wikipedia, the free encyclopedia, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Scots_language>.

Scottish Newspapers. [online] Wikipedia, the free encyclopedia, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Scottish_newspapers>.

SNYDER, Christopher. Exploring the World of King Arthur. 1. vydání. Lonýn: Thames & Hudson Ltd, 2000. 192 s. ISBN 0-500-05104-6.

Svátek svatého Ondřeje - patrona Skotska. [online] Kilt, 2005 [cit. 2009-09-02]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2005112501>.

Tartan. [online] Kilt, 2005 [cit. 2009-09-02]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2005090801.>

Urputná nezávislost. [online] Země světa, 2003 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.zemesveta.cz/archiv/rocnik2003/skotsko-1-2003>.

What is Scots. [online] Scots Language Centre, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://www.scotslanguage.com/books/view/2/What_is_scots>.

WORMALDOVÁ, Jenny. Dějiny Skotska. 1. vydání. Praha: Nakladateství Lidové Noviny, 2007. 347 s. ISBN 978-80-7106-875-4.

Přílohy

1)
např.: KAY, Billy Scots: The Mither Tongue. Mainstream Publishing, 2006. 288 s. ISBN 1845960521
2)
Klub přátel Skotska[online] Kilt, 2005 [cit. 2009-09-08]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/>.
3)
Svátek svatého Ondřeje - patrona Skotska. [online] Kilt, 2005 [cit. 2009-09-02]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2005112501>.
4)
Původ skotských dud. [online] Kilt, 2006 [cit. 2009-09-01]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2006010901>.
5)
Tartan. [online] Kilt, 2005 [cit. 2009-09-02]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2005090801.>
6)
Urputná nezávislost. [online] Země světa, 2003 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.zemesveta.cz/archiv/rocnik2003/skotsko-1-2003>.
7)
Kolektiv autorů. Eyewitness Travel Guide: Great Britain. 3.vydání. Londýn: Dorling Kindersley Limited, 1997. 672 s. ISBN 0-7513-0005-5.
8)
WORMALDOVÁ, Jenny. Dějiny Skotska. 1. vydání. Praha: Nakladateství Lidové Noviny, 2007. 347 s. ISBN 978-80-7106-875-4.
9) , 10) , 11)
History of Scotland. [online] Wikipedia, the free encyclopedia, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Scotland>.
12)
Scotland. [online] Encyclopædia Britannica, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://www.britannica.com/EBchecked/topic/529440/Scotland/44556/Languages#ref=ref483760>.
13)
BALL, Martin J. The Celtic Languages. 1. vydání. Londýn: Routledge, 1993. 696 s. ISBN 041528080X. Dostupný z WWW: <http://books.google.com/books?id=ZezET4W8y0QC&pg=PA145&dq>.
14)
Scots Language. [online] Wikipedia, the free encyclopedia, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Scots_language>.
15)
What is Scots. [online] Scots Language Centre, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://www.scotslanguage.com/books/view/2/What_is_scots>.
16)
Scottish Newspapers. [online] Wikipedia, the free encyclopedia, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Scottish_newspapers>.
17) , 18)
Gaelic TV and Radio Information. [online] Scotland Guide, 2009 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <http://www.siliconglen.com/Scotland/18_6.html>.
19)
Religion in Scotland. [online] Wikipedia, the free encyclopedia, 2009 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <Religion in Scotland>.
20)
Skotové u stolu. [online] Země světa, 2003 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.zemesveta.cz/archiv/rocnik2003/skotsko-1-2003/303-3/skotove-u-stolu>.
21)
Skotské tance - rozdělení a historie [online]. Kilt, 2005 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2005102601>.
22)
Canadian Barn Dance. [online] Kilt, 2007 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2007021701>.
23)
Burns Supper - tradiční skotský svátek. [online] Kilt, 2006 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2006010201>.
24)
Highland games. [online] Země Světa, 2003 [cit. 2009-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.zemesveta.cz/archiv/rocnik2003/skotsko-1-2003/296-3/highland-games>.
25)
Vzdělávání ve Skotsku [online] Navajo, otevřená encyklopedie [cit. 2009-09-04]. Dostupný z WWW: <http://vzdelani-ve-skotsku.navajo.cz/>
skotove_ve_velke_britanii_3.kruh.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)