tomandl_koci_mikanova_-_obrana_sokratova [ Hospodářská a kulturní studia (HKS)]

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
         - Na úvodu svého procesu Sokrates uvádí, že podle jeho mínění je obviněn z nepravd, a bude se hájit způsobem sobě vlastním – nepřipravenou řečí, žádá Athéňany aby obraceli svou mysl zdali řeční spravedlivě. Označuje své žalobce za ty, kdo by měli být na jeho místě, neboť právě oni jsou černá skvrna Athén.
         - V první části Sokrates analyzuje svou žalobu která zní: „Sokrates je vinen a dopouští se přečinů tím, že zkoumá věci pod zemí i nebeské, že slabší důvody činí silnějšími, a že témuž učí i jiné.“ Na to reaguje tím, že nikdy nebral peníze za svou činnost jako třeba Gorgiás. Dále uvádí: žaloba na něj podaná pramení z toho, že si znepřátelil údajné moudré lidi tím, jak usvědčil je v jejich nevědomosti. U „moudrých“ politiků zjistil, že je moudřejší o to, co neví ani se nedomnívá, že ví. U básníků poznal, že jejich moudrost je zdánlivá neboť svá díla tvoří jakýmsi přirozeným nadáním.A řemeslníci, v které doufal, po jisté stránce jsou v jejich oboru moudřejší, ale pro dobré provádění své činnosti, si každý z nich myslí, že je i v ostatních věcech nejmoudřejší. Z tohoto zkoumání získal mnoho nepřátel ze kterých vzešly ty pomluvy. A pro tuto činnost sloužení bohu žije v chudobě, a mladí lidé ho sami od sebe doprovázejí, napodobují ho, a z této příčiny pramení pomluva kažení mládeže.
         - V další části své obhajoby obrací zrak k Melétovi, a viní ho z lehkomyslného žalování lidí a předstíranou péči o mládež Athénskou. V dialogu s Melétem, kterému Sokrates jasně vévodí, prokazuje Melétovy nedostatky, a vyvrací každý bod své obžaloby. Nakonci dialogu Sokrates soudí: „Žaloba na mě podaná je buď žertem, Melétova mladická bujnost, nebo se mne snaží zkoušet.“
         - V následném monologu ospravedlňuje své jednání tím, že jednal a vždy by jednal stejně ve své přirozenosti, neboť je to jeho povinnost, a ani smrtí se zaleknout nemůže, a nezalekne. I když bude zproštěn obžaloby, neustane ve své činnosti. Péče o duši je důležitější než veškerý mamon světa. Proto hlásá: „Nevzniká z peněz ctnost, nýbrž z ctnosti vznikají peníze, i všechny ostatní dobré věci.“ Za zlo považuje nespravedlivé usmrcení člověka, proto se nehájí prvotně ve svém zájmu, ale aby se Athéňané neprohřešili nespravedlivým odsouzením. Není spravedlivé prositi soudce a prosbami docházeti osvobození, nýbrž spravedlivé je poučovati a přesvědčovati ho.
         - Melétos mu navrhuje trest smrti. Co si navrhuje sám Sokrates? Nestaral se o vydělávání peněz, úřady, nebo vojenské hodnosti, ale aby každému soukromě prokázal dobrodiní tím, že ho nejprve naučí starat se o sebe a o obec. Míní proto, že zasluhuje co se pro chudého dobrodince patří, aby byl živen v prytaneiu. A zasluhuje to víc než kdejaký vítěz na závodním koni, neboť on vás dělá jen zdánlivě šťastným, zatímco Sokrates skutečně.
         - Ke konci monologu Sokrates spekuluje nad tím, že není odsouzen pro nedostatek slov, ale smělosti a nestoudnosti. „Jsem odsouzen pro nedostatek příjemných slov vašemu sluchu, které jsou mi nedůstojné, které jste však byli zvyklí od ostatních slýchat.“ Nelituje své obhajoby. „Nyní odejdu, byv od vás uznán za hodna trestu smrti, tito však odejdou, jsouce od pravdy uznáni vinnými špatnosti a nespravedlnosti. Přijímám svůj rozsudek a oni také. Snad tomu tak i mělo být a myslím, že to je v pořádku.“ Svým žalobcům sdělil. Jestliže se budou domnívat, že zabíjením lidí zabrání, aby jim někdo nevyčítal nesprávný způsob žití, neuvažují dobře. Neumlčovat jiné, nýbrž zařizovat sám sebe, aby byl člověk co nejlepší je ta správná cesta.
         - V poslední části si Sokrates přeje ukázat smysl procesu svým blízkým a přívržencům. Smrt nepovažuje za zlou neboť by ho jinak varoval vnitřní hlas daimonia. Jestli je smrt jak se říká přestěhováním na jiné místo kde jsou všichni zemřelí, tak za to je ochoten mnohokrát zemřít. Vyjadřuje žádost: „Až dospějí moji synové, pomstěte se na nich občané tím, že je budete trápit týmiž věcmi, kterými jsem trápil já vás, bude-li se vám zdát, že se starají raději o peníze nebo něco jiného spíše než o ctnost.“
         - Následně spis končí větou: „Ale už je čas, abychom odešli, já na smrt, vy k životu, kdo z nás jde k lepší věci, není známo nikomu, leda bohu.“
Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Nástroje pro stránku
