Náboženské uskupení Dvanáct kmenů (Twelve Tribes) vzniklo v 70. letech minulého století v USA ve státě Tennessee. V současnosti působí téměř po celém světě a další komunity vznikají. Dvanáct kmenů zakládá své náboženství na Bibli, přesto ke křesťanství, jako takovému, se nehlásí, nýbrž vychází z judaismu. V České republice má komunita v Středočeském kraji ve vesnici Mšecké Žehrovice svou vlastní farmu Uchované semínko, kde žijí všichni členové společně. Momentálně se v České republice zakládá také další komunita ve vesnici u Chebu.

Prosazování pravých křesťanských hodnot a dodržování komunitních pravidel tvoří specifickou filosofii, která prostupuje veškeré aspekty života věřícího a snaží se mu dopomoci k naplnění všech základních lidských potřeb.

Vyspělost doby se dnes projevuje jednak rozvojem vědy a techniky a jejich uctíváním, nicméně je patrná i opačná tendence charakteristická obratem k původnímu způsobu života (samozásobitelstvím, větším zájmem o lokální produkci potravin a jiného zboží, alternativami v podobě slaměných domů, permakulturních zahrad, městských komunit apod.) a Dvanáct kmenů se ve svém životě jednak obrací k původnímu způsobu života ale na druhou stranu se ani nebrání moderním vymoženostem, jako jsou počítače, domácí spotřebiče, solární panely, auta a podobně.

V dnešní volné a všeumožňující společnosti také chybí pro mnoho lidí ukotvení, které právě Dvanáct kmenů skrz svou disciplínu, komunitní život, jistotu a pravidla a pravidelnost nabízí. Díky čemuž má tato poměrně nová teologie dnes určitý potenciál pro oslovení široké skupiny lidí.

Počet členů komunit Dvanácti kmenů se celosvětově odhaduje na 4.000 - 5.000 lidí žijících ve zhruba 47 komunitách.

Hlavním cílem seminární práce je zodpovědět na výzkumnou otázku a výzkumné podotázky. Výzkumná otázka zní: „Jak vypadá každodenní život člena komunity Dvanácti kmenů?“

Výzkumné podotázky jsou potom následující:

1. Jaké jsou vnější projevy vyznání? (slavení svátků, speciální oděv, setkávání se s ostatními věřícími)
2. Jaké jsou vnitřní projevy vyznání? (způsob modlitby, četba posvátných textů, bohoslužby, zda předat víru na dítě nebo ne)
3. Jak tráví člen Dvanácti kmenů všední den?
4. Jak tráví člen Dvanácti kmenů dny odpočinku? Jaké dny to jsou?
5. Jaký vliv má víra na vytváření životních postojů a hodnot? Co je pro něj v životě důležité?
6. Jaké tradice jeho náboženství má? Které on sám dodržuje?
7. Jaké je soužití komunity s okolním světem?

Výzkumné metody lze obecně rozdělit do dvou hlavních kategorií na kvantitativní a kvalitativní. Tyto kategorie mají rozdílné techniky sběru dat, jejich vyhodnocení, možnosti aplikace výsledků na společnost i samotné zaměření výzkumu.

Metoda kvantitativní je jinak nazývána metodou objektivní, kdy je snaha pomocí mělčího zaměření výzkumu ale rozsáhlejšího souboru respondentů dojít k všeobecně platným informacím. Jako techniky vhodné pro kvalitativní výzkum uvedeme příklad dotazníku, experimentu, standardizovaného rozhovoru.

Metoda kvalitativní neboli interpretativní se neptá, zda je hypotéza pravdivá, jak je tomu u metody kvantitativní, ale chce hypotéze porozumět, vysvětlit ji. Zaměření na problematiku je hlubší, ale používá se menší počet respondentů nebo zkoumání. Techniky kvalitativní metody jsou terénní výzkum, pozorování a podobně.

Pro zpracování seminární práce byly použity obě metody, tedy kvantitativní i kvalitativní. Nejprve byl proveden kvantitativní výzkum a to technikou studia dostupných dokumentů a jejich obsahové analýzy - nejčastěji elektronických zdrojů a knižních publikací v anglickém jazyce. Získáním informací na danou problematiku byla vytvořena charakteristika zkoumaného společenství a část vlastní práce. Na základě informací získaných studiem dokumentů byly vytvořeny šablony pro polostandardizované rozhovory. Pro sběr primárních dat v terénu byla sjednávána návštěva komunity, během které se naskytla příležitost účastnit se církevní svatby, které bylo využito. Zde byla použita kvalitativní metoda technikou zúčastněného pozorování a rozhovorů formou “rozhovor při zastavení” nebo vyprávěním. Další fází výzkumu bylo zúčastněné pozorování a rozhovory při běžném dni komunity při další návštěvě. Při společné práci na farmě byly vedeny polostandardizované rozhovory, kde byly kladeny základní otázky a doplňující otázky různým respondentům nebo většinou vícero respondentům najednou. Doplňující otázky se zaměřovaly i na informace získané při zúčastněném pozorování. Rozhovory probíhali osobně v přirozeném prostředí respondentů a nebyly na žádost komunity nahrávány na diktafon. Při sběru informací byly průběžně výzkumníky zaznamenávány poznámky v bodech, které byly po návštěvě komunity zpracovány do obsáhlejšího dokumentu. Výsledky výzkumu byly zpracovány do ucelené zprávy popisující všední den věřícího Dvanácti kmenů a odpovídající na výzkumné otázky.

Obtížemi, se kterými se museli výzkumníci potýkat, se ukázal počet respondentů a neucelenost jejich výpovědí. Kvůli charakteru výzkumu, který byl po domluvě s komunitou prováděn formou zúčastněného pozorování při plném zapojení se do chodu komunity, nastali jednak potíže, že výzkumníci ztráceli přehled o tom, zda již mají odpovědi na své otázky a také se po více než 14 hodinách vyčerpávajícího výzkumu dostavila potíž si detailně na všechny rozhovory vzpomenout. Dalším ztížením se jevila i komunikace, která probíhala téměř výlučně v angličtině jako v nerodném jazyce většiny dotazovaných. Kvůli velkému počtu respondentů uvádíme tabulku s jejich přehledem a krátkou charakteristikou jejich historie a vztahu ke komunitě. V textu jsou uváděni respondenti pod svými hebrejskými jmény jako v tabulce, nicméně téměř výlučně při rozhovorech odpovídalo více lidí najednou nebo se jednalo o kolektivní odpověď jednoho za všechny ostatní.

Tabulka č. 1 – Přehled respondentů

O mezinárodním náboženském hnutí Dvanáct kmenů (nejsou totožní se Dvanácti kmeny Izraele) nelze ani v české ani cizojazyčné odborné literatuře nalézt mnoho odkazů.

Při hledání ve fondu městské knihovny v Praze byly nalezeny 3 publikace, ve kterých se objevuje o náboženském společenství Dvanáct kmenů Izraele zmínka. Dle publikací Allana a kol., Hamaly a Lužného vznikla tato organizace na přelomu 60. a 70. let minulého století v USA a jedná se o společenství vycházející z judaistického hnutí Rastafari. Na rozdíl od jiných rastafari hnutí se 12 kmenů Izraele vyznačuje silnou liberálností, kdy se nezaměřuje pouze na afroamerické občany. Je otevřené všem lidem a i přesto že tvrdí, že Ježíš byl právě afroameričan, nedělá mezi svými stoupenci rasové rozdíly. Věří v sebe jako v následovníky a potomky 12 synů Izraelských a čeká tak jako jiná rastafari hnutí na armagedon, spásu a spravedlnost na Zemi. ¹⁾, ²⁾, ³⁾

Po zkoumání více informačních pramenů bylo nicméně zjištěno, že uskupení Dvanáct kmenů Izraelských (Dvanáct kmenů Izraele) judaistického hnutí rastafari nemá s Dvanácti kmeny nic společného a jedná se o dvě samostatně stojící společenství.

Pro pomoc se sháněním relevantní literatury byl osloven doktor Zdeněk Vojtíšek, který se o komunitu zajímá a je jejím přítelem a který se také účastnil svatby Hodesh a Bahira. Ten doporučil jako v podstatě jediné standardní dílo časopis Nova Religio: The Journal of Alternative and Emergent Religions, konkrétně článek od Susan J. Palmer “The Twelve Tribes, Preparing the Bride for Yahshua’s Return”, který se stal významným zdrojem informací. Palmerová zde uvádí poznatky z vlastního výzkumu (rozhovory a etnografické pozorování) z několika komunit ve Spojených státech Amerických. Dle ní vzniklo komunální náboženství v roce 1973 v Chattanooga, Tennessee. Původní název komunity byl Vine Christian Community Church a založil ho manželský pár Elbert Eugene Spriggs a Marsha Ann Duvall. Tento pár otevřel svůj dům “ztraceným” kolemjdoucím, kteří odmítali chodit do kostela. Postupně se z nich stala komunita a otevírali další a další domy. Vzhledem k množství cizinců přijíždějících do Ameriky, se s jejich následným odjezdem komunita stala mezinárodní. Palmerová zde popisuje tradiční každodenní rituály i slavnostní události jako je svatba. Tyto poznatky jsou uvedeny pro porovnání v jednotlivých kapitolách vlastní práce. ⁴⁾

Dalšími prameny byly publikace a letáky vydané přímo za účelem propagace a představení náboženské skupiny a to Twelve tribes: Zbrusu nová kultura a Radikální život Skutků 2:44. Z těch byly čerpány teoretické poznatky pro seznámení se se stručnou historií společenství a kmenovými zvyklostmi a hodnotami, které byly ve vlastní práci porovnávány s empirickými daty získanými na návštěvách komunity. ⁵⁾, ⁶⁾

Americké nové komunální náboženství Dvanáct kmenů bylo založenou pod názvem „The Vine Christian Community Church” v roce 1973 v Chattanooga, Tennessee a od té doby se rozšířilo mezinárodně. V době svého vzniku ve světě kulminovala alternativní kultura všeho druhu. Vznik společenství byl silně ovlivněn hnutím Hippie a tzv. Jesus people revolution, což je název pro tehdejší vlnu obratů mladých lidí na víru. Díky své krátké historii představuje skupina Dvanáct kmenů, která se v dnešní době týká již tří generací, zajímavou a ojedinělou případovou studii dogmatické a náboženské změny náboženského hnutí. ⁷⁾

Náboženská organizace Dvanáct kmenů se ze začátku silně podobala dalším radikálním komunálním hnutím, které se objevily díky vlně Jesus People Revolution v rozmezí lete 1960 až 1970 zejména ve Spojených státech. Ale na rozdíl od některých více známých skupin této éry (například Shiloh, Jesus People USA, děti Boží / The Family International), skupina Dvanáct Kmenů přijala židovský počátek křesťanství a hlásili se k obnově primitivní apoštolské církve židovských učedníků, kteří obklopovali Ježíše (Yahshuu), tak jak je popsáno v novozákonní knize Skutků. Název Dvanáct Kmenů začali používat až v roce 1995. ⁸⁾

Zakladateli byl manželský pár Elbert Eugene (Gene) Spriggs a Marsha Ann Duvall, který otevřel svůj domov pro mladé lidi, kteří měli zájem o čtení z Bible, ale nechtěli navštěvovat kostel. Učili je etiku nesobeckosti, bratrskou lásku a sdílení všech věcí na základě knihy Skutků z Nového zákona. Od roku 1974 sem docházelo přibližně 50 až 60 lidí. Nezakládali si na zobrazování Boha, ale brali ho spíše jako dar a snažili se plnit jeho poslání na zemi. Postupem času obsadili tři domy a kvůli finanční potřebě pokrýt provoz této začínající komunity otevřeli restauraci zvanou Yellow Deli, která bylo otevřena 24 hodin denně pro veškerou veřejnost, většinou stopaře a mladé lidi, kteří se cítili opuštěně. Později bylo otevřeno šest dalších takových restaurací a kaváren. ⁹⁾

Nové nebo nově vznikající náboženská hnutí jako Dvanáct kmenů jsou často v rozporu se společností a s ortodoxními náboženskými organizacemi. Nová náboženská hnutí se často potýkají s útoky proti své komunitě, jsou stigmatizovány jako kacíři či pseudo-náboženství. Přesto se snaží zlepšovat a socializovat své následující generace, vypracováním náboženského způsobu života, který je schopný reagovat na okolní společnost. Útokům proti své komunitě již vícekrát muselo čelit i Dvanáct kmenů. Confederace náboženských komunit je ale přese všechny nesnáze stále na vzestupu a nové komunity jsou stále zakládány. ¹⁰⁾

V první části vlastní práce je čtenář seznámen se základními myšlenkami víry komunity Dvanáct kmenů, které navazují na historii vzniku náboženských komunit. Druhá část práce se zaměřuje na vnitřní projevy víry, konkrétně na život komunity, denní režim komunity a význam rodiny a výchovy dětí. Další část se věnuje vnějším znakům a konkrétně se práce zabývá vzhledem člena komunity, jídlem, tradicemi a zvyky a svatbou. Poslední kapitola vlastní práce popisuje vztahy s veřejností a okolím.

Dvanáct kmenů je mezinárodním uskupením náboženských komunit. Pro pochopení jeho fungování je nutné si uvědomit všeobjímajícnost této náboženské filosofie a způsobu života. Při studování zdrojů na internetu byla nalezena výpověď jedné z bývalých členek komunity, která jako důvody svého vstupu uváděla spokojené lidi, entusiasmus, soběstačnost, ekologickou stránku života, sociální prostředí komunity atd. a vše shrnula do termínu „whole package “ neboli „kompletní balíček“, který je z pohledů výzkumníků pro komunitu výstižný. Klíčovými dvěma součástmi komunitního života je totiž víra Dvanácti kmenů a komunitní život, který je z pohledu většiny částečně mimo „náš“ svět, neotřelý a alternativní. Dvanáct kmenů se zaměřuje hlavně na zemědělskou činnost a tradiční řemesla a snaží se dosáhnout naprosté soběstačnosti.

Křesťanská víra ve specifické formě k životu Dvanácti kmenů patří neodmyslitelně. Používají mnohdy terminologii, na kterou z tradičních církví nejsme zvyklí – Bůh Otec je pro ně na prvním místě „Stvořitel“, Ježíš „Jošua“ nebo „náš Mistr“. Po vzoru prvních křesťanů slaví Dvanáct kmenů šabat a všechny ostatní hlavní židovské svátky – právě proto, že tak to dělal Ježíš/Jošua a první apoštolové. První apoštolové – o kterých čteme v biblické knize Skutků – jsou pro Dvanáct kmenů asi nejzásadnější životní inspirací. “Žijeme přesně tak jako první učedníci v knize Skutků apoštolských”. ¹¹⁾. Právě ve Skutcích čerpají oporu pro společný život, dobrovolný „komunismus“, ale také vyhlížení druhého Kristova příchodu. ¹²⁾

Jak vysvětlila Barucha, zlo obecně nazývají v angličtině “evil” a ne “devil” a konkrétně tím myslí závist, nenávist, lakomství, zášť, chamtivost, nečistost, lhaní a podobně, tedy reálné lidské vlastnosti. Obrací tímto názorem pohled na sebe, na lidi konkrétně a své vlastní chyby a provinění a straní se osudovému “zlu” ve formě satana, ďábla nebo jiných pokušitelů. Naproti tomu dobro, správná cesta je cesta taková, jakou pro nás vytyčil náš Stvořitel a pro kterou nás stvořil. Hlavními principy víry jsou tzv. Abba neboli Otec, Stvořitel, Bůh, zdroj života a Ima, která znamená matku, lůno, domov. Těmito slovy i děti oslovují své rodiče. Víra Dvanácti kmenů patří do tzv. Abrahámovských náboženství, které odvozují svůj původ od Abraháma. Považují se za potomky dvanácti synů Jákobových, 10 z nich nalezených a obrácených na správnou víru. Každá ze 47 komunit patří pod jeden ze Dvanácti kmenů - Jehudah, Ruben, Gad, Asher, Naphtali, Manasseh, Shimon, Levi, Issachar, Zebulun, Yoseph a Benyamin - pod který je určeno geograficky, komunity založené kousek od sebe patří pod jeden kmen, a dle času vzniku komunit. Česká komunita je z kmene Levi, který má první komunitu v Německu. V Austrálii jsou součástí kmene Ašer dva japonští členové. Až se vrátí do Japonska a založí zde komunitu, jak mají v plánu, bude pod stejným kmenem Ašer, jako ta v Austrálii, kvůli své geografické blízkosti. V dnešní době jsou již založeny komunity pod všemi 12 kmeny a nové se pouze připojují ke stávajícímu kmeni a jsou tímto kmenem “zastřešené”. Vznik nové komunity je také vždy vázán na jinou komunitu, která se za nově zakládanou jakoby zaručí a postará.

Vlastní zdroj: Erby jednotlivých kmenů

“Model komunity je ustanovený samotným Kristem a Jeho úplně prvními učedníky.” ¹³⁾. proto tento model Dvanáct kmenů následuje a žije dle učení Krista v komunitách. Pro vysvětlení komunity použila Shua alegorii malíčku - ten sám nic nemůže, potřebuje každou kostičku v dlani, šlachu, cévy a teprve dohromady něco zmohou. Stejně tak lidé sami nic neznamenají, ale dohromady v komunitě tvoří samotného Boha, který je v každém z nás. Tímto pohledem je podepřena snaha o samostatnost - o fungování božího těla, komunity samostatně, neboť pokud spolu žijí pastýř, učitel, rolník, švadlena a tak nikoho dalšího nepotřebují.

Každá komunita má určitou strukturu a rámec fungování. Ve všech komunitách tento způsob funguje stejně. Vyskytuje se tu rada starších, “council”, která se skládá z mužů a schází se pravidelně. Pokud nastane nějaký větší problém, přizvou k řešení i starší ženy. Každodenní problémy řeší všichni členi dohromady. Ženy samotné mají malý “council” zaměřený na dění okolo domu. Jednají o plánu jídelníčku, s tím spojeném plánu potravin, zahradničení a pod. “Nemáme jednoho vůdce, který by dělal všechna rozhodnutí, nýbrž fungujeme společně jako konfederace. O všech zásadnějších rozhodnutích se nejprve společně poradíme, což taky rozšiřuje naše obzory s tím, jak se učíme slyšet jeden od druhého.” ¹⁴⁾.

Vnitřní fungování komunity je založené na odpouštění, neustálém učení se společného soužití a trpělivosti a pochopení. Funguje zde princip „já jsem tu pro tebe a ty jsi tu pro mne“. Při dotazování Hadashah na těžkosti soužití s tolika lidmi odpověděla, že jejich láska k sobě navzájem je důvodem, proč se radují ze všech chvil strávených spolu. Ze začátku prý měla, stejně jako v životě mimo komunitu, občas potřebu jít si ulevit do samoty, srovnat si myšlenky a uklidnit se, ale brzo nastala změna a tato potřeba se vytratila. Stejně jako Hadashah reagovala i Alena, která navíc dodávala, že právě tato pospolitost a oddanost jeden druhému jí chybě i u jiné komunity, kde se předtím snažila žít. Kromě toho v komunitě ale funguje i pravidlo, že pokud někdo vidí, že je jiný člen unaven, řekne mu, ať si jde odpočinout a jeho práci zastane někdo jiný.

Přijímání nových členů obnáší splnění určitých podmínek. Komunita je otevřena komukoliv na jakkoliv dlouhou dobu. Komunita se nedívá na minulost nového člena, ale na to, jak chce žít v přítomnosti. “Jejich péče o chudé a potřebné je něco, po čem Bůh toužil už od začátku těch, kdo chtějí být Jeho lidem a nikdy nebyla naplněná.” ¹⁵⁾. Pokud se člověk vzhlédne ve víře Dvanácti kmenů a rozhodne se vstoupit, musí to schválit všichni členové dané komunity. Většinou to trvá několik týdnů i měsíců, než se komunita rozhodne. Musí si být stoprocentně jisti, že tento způsob života je pro konkrétního člověka to pravé. Se vstupem do Dvanácti kmenů je spojen rituál ponoření nového člena do řeky a odříkání slibu, po kterém se adept stane kněžím. Nové hebrejské jméno nový člen nedostává při křtu, ale je mu většinou vymyšleno ostatními členy kmene. Jméno nějakým způsobem vystihuje jeho majitele, neboť všechna hebrejská jména mají svůj význam. Někteří členi nemají druhé jméno i měsíce po vstupu do komunity, jako například nově přijatá Alena nebo se může stát, že jejich vlastní jméno je padnoucí pro jejich osobnost a jiné tedy nedostanou.

Pokud se jedná o dítě v komunitě narozené, stává se plnohodnotným členem a zároveň tzv. kněžím ve věku 3 let. V tomto věku začíná vnímat natolik, že se může o svou myšlenku nebo postřeh podělit při ranní a večerní sešlosti komunity. Zároveň začíná v komunitě pomáhat s různými pracemi, většinou při tom, co dělá jeho matka. Znakem jeho kněžství je nošení diadému na společné modlitby.

Pokud se děti vychovávané v komunitě ve starším věku rozhodnout odejít, není jim bráněno. Rodiče mají určitý čas na promluvení si s potomkem a případném vyřešení jeho problému. Pokud je ale dítě rozhodnuto a ani čas, ani rodiče jeho názor nezmění, může odejít. Z vlastního výzkumu bylo zjištěno, že tento případ již nastal. Rodiče s náctiletým potomkem na několik měsíců opustili komunity, aby mu pomohli se začlenit do “normálního” světa. Poté tam dítě nechali a vrátili se do komunity. I přes to jsou stále v kontaktu a dítě je v komunitě navštěvuje.

Asi nejdůležitější strukturální složkou fungování Dvanácti kmenů je “council” všech kmenů. Hlavní mezinárodní “council” je složen ze starších mužů. Několikrát do roka se pořádají shromáždění všech komunit Dvanácti kmenů. Nikdy nejsou přítomni všichni členové Kmenů i z důvodu finanční náročnosti cesty. Kdo pojede na tyto “councili” si určují členové komunit. Buď je to “náhodný” výběr, podle toho, kdo dlouho nikde nebyl nebo podle zaměření setkání. “Councili” jsou vždy na určité téma, například hudba, tanec, jídlo, zemědělství, stavařství, solární panely a podobně. Kmeny se od sebe navzájem učí různým zaměřením. Například ve Francii je kmen, který výrazně rozumí elektrice. Členové ostatních kmenů se sem jezdí učit, jak zapojit elektriku v nově otevřených budovách.

Podstatnou formou komunikace a informování se mezinárodně mezi kmeny je časopis „We Need Radical Change“. Jedná se o noviny, do kterých shromažďuje články jeden ze členů Dvanácti kmenů. Noviny vychází jednou měsíčně a jsou rozposílány do všech komunit na světě. Časopis je určen výhradně členům kmenů, dozvídají se z něj nové informace o dění v ostatních kmenech a svěřují si zde své pocity. V každé komunitě se také vyskytuje počítač s e-mailovou schránkou, která je přístupná všem členům. Komunikace přes e-maily mezi členy různých komunit po světě je častým způsobem přímé komunikace. “Všechno, co Bůh měl na srdci pro člověka, což je vyjádřeno v Jeho přikázáních, je možné naplnit jedině v kontextu společného života, kde se lidé dělí o všechno. Jedině tak může být plně vyjádřeno svědectví Jeho lásky a spásy, které musí dosáhnout nejzazšího konce světa a skrze to budou naplněny všechny Jeho sliby a nařízení” ¹⁶⁾

5:00 budíček + “přípravný čas”

Rodina, která připravuje snídani a čaj na ranní preparation time, budí ostatní písničkou “Ujišťujeme se, že jsme se usmířili se vší naší rozdílností před tím, než pozvedneme svoje ruce k modlitbě. To nám dává jistotu, že naše modlitby jsou vyslyšené a přijaté.” Sejde se celá rodina, jednotlivci se buď sejdou spolu, nebo se připojí k nějaké rodině. Diskutuje se nálada, křivdy, co se komu stalo, je to taková “rodinná psychická hygiena”. Účelem je, aby na modlitbu byl každý “očištěný”, srovnaný se vším a se všemi a před Boha přistupoval takto čistý.

6:00 ranní “sešlost”/modlitba

„Každé ráno a večer se shromažďujeme ve svých domovech, abychom společně uctili našeho Boha. Naší největší prioritou je pracovat na tom, udržet si naši jednotu. I na rozdíl od jiných církví v dnešní době, kde mluví jeden pastor, v naší komunitě dáváme důležitost tomu, že každý má svobodu vyjádřit své srdce na našich shromážděních.” ¹⁷⁾

Dále se čte z bible (Starý i Nový Zákon). Úryvek si připraví jeden ze “starších” mužů. Při dotázání, zda v komunitě existuje nějaká hierarchie, je nicméně důrazně tvrzeno, že nikoliv, což podporuje i výrok z propagační brožury “Boří se tu zdi mezi starými a mladými a mezi muži a ženami.” ¹⁸⁾. Následně se všichni společně baví a přemýšlí o přečteném úryvku, a sdělují si nápady a názory co je k danému tématu zaujalo. Při povídání sedí na židlích v kruhu a děti na polštářích na zemi. Vždy pak jeden člen vstane a vypráví příběh, který má nějaký podnět pro komunitu.

Když už nemá nikdo nic na srdci, přichází prostor pro kohokoliv se vyjádřit k chodu komunity, k někomu konkrétnímu, poděkovat Bohu, poprosit Boha o něco. Tato část je něco jako modlitba, promlouvání k Bohu. Všichni stojí s rukama zvednutýma nad hlavu, prsty nesevřené v pěst a naslouchají jeden druhému. Po vyjádření jednotlivce se ozývá souhlasné „Amen“, které také zakončuje celou modlitbu, když už nikdo nechce nic dodat.

K modlitbám je nutné dodat, že oltáři jsou, dle slov Baruchy, všichni lidé. Bůh promlouvá ke mně skrz Tebe a k Tobě skrz mne. Nemají kostely, zbudované oltáře a podobně, neboť oltářem je naše tělo a i toto je jedním z důvodů, proč se mají navzájem v úctě a lásce, protože tím chovají v úctě a lásce Boha.

Další částí jsou písně a tance. Každé pondělní ráno se učí nové, rozdají si texty a učí se je společně. Někteří členové komunity hrají na kytaru, flétnu či hoboj. Všechny písně a tance vychází z folkloru místa, kde se nachází komunita. Kdokoliv může vymyslet tanec nebo napsat píseň i modlitbu.

Při návštěvě bylo zpozorováno, že někteří členi při rozjímání nad biblickým úryvkem jen přidávají další témata a vyjádření místo aby se drželi jednoho daného tématu a nereagují na ostatní, neposlouchají se. Vše jinak probíhá v poklidu, všichni včetně dětí jsou v rámci možnosti pozorní.

Palmerová shrnula ranní rituál, že většinou při východu slunce se všichni členi komunity sejdou v kruhu a modlí se k Abbovi (otci) a Yahshuovi. Všichni zvednou ruce do vzduchu (bez sepínání) a každý může říci, za co je vděčný. Pokud v komunitě proběhly jakékoliv neshody, v tuto chvíli je správný čas na řešení a odpuštění. Lidé tančí a zpívají písně oslavující Boha. 21).

Po zkončení modlitby zakřičí malé děti větu: “Essen ist fertig”. Naučí se tak používat své hlasivky a nebudou se bát projevit mezi ostatními, jak je i vyjádřeno v brožuře: “Jejich „Smělost vyjádřit svoje srdce měla odpovídat na Mojžíšovo volání po tom, aby všichni byli proroky.” ¹⁹⁾

7:00 snídaně

Při snídani se sedí u 4 kulatých stolů, každý člen je obsloužen. Jedí obilnou kaši s jablečným pyré a kořením. Po jídle všichni pomáhají se sklízením, odnášejí talíře, umyjí a usuší nádobí a vše vrací zpět do jídelní budovy.

8:45 škola Děti přicházejí do hlavní místnosti se školními školními aktovkami. Věnují se následně výuce. Učí je každý den stejné ženy, které jsou za „povolání“ učitelkami. Chodí každý měsíc na přezkoušení do blízké školy.

12:30 oběd

Obědvá se opět u kulatých stolů a obsluhuje ta rodina, která ten den připravovala snídani. Jejich hlavní jídlo obsahuje natrhané listy salátu, strouhanou mrkev. Z předchozího dne dojídají lasagne se skopovým masem a čočkovou polévku.

Po obědě každý dělá práci, kterou je potřeba. Dojí krávy, vyrábí přístřešek pro dobytek. Uklízejí, vaří, šijí. Jednotně se starají o celé své hospodářství a svá zvířata. Alon odešel do kanceláře. Komunikuje s jinými komunitami a vyřizuje veškeré záležitosti spojené s administrativní prací a veřejností.

17:00 preparation time II.

Odpolední posezení, při kterém se podává čaj a sušenky. Znovu je to čas pro celou rodinu se sejít, probrat si den, jaký byl, co se komu přihodilo.

18:00 sešlost a modlitba

Večerní sešlost probíhá téměř identicky jako ranní. Obvykle se čte z Bible nebo se vrací k rannímu úryvku. I malé děti přispívají do debaty, například si rozmysleli něco z rána a teď se o to dělí s ostatními. Omlouvají se navzájem, děkují, prosí Boha o něco a podobně, pokud mají potřebu. Část komunity usíná. Následně přichází modlitby, starší ze členů ji tak jako ráno po delším mlčení všech ukončuje. Na závěr učí Lévi (Němec) český jazyk, čísla a dny v týdnu.

19:00 večeře

K večeři mají natrhané listy salátu a quiche,což je francouzský slaný koláč. Po večeři všichni společně uklízí nádobí, dodělávají své úkoly z tohoto dne a v 21:00 jdou spát nebo si čtou. záleží jak kdo chce.

Komunita je velmi zaměřena na rodinu. Manželství je velice ceněno a součást přípravy na návrat Yahshui je i plození potomků. Děti hrají klíčovou roli v Kmenech, rodiče je vychovávají v respektu k Bohu a angažují je, jako následné stavitele Božího království. Věří, že třetí nebo čtvrtá generace dětí bude patřit mezi 144 000 ohlašovatelů Milenia. Pro realizaci toho cíle, rodiče mohou umravnit neposlušné děti tenkým proutkem, aby je a jejich poskvrněnou mysl očistili od hříchů. Cílem je naučit děti sebekázni a respektu k rodičům, kteří je postupně učí, jak naslouchat slovům Yahshui, jak jsou napsány ve svatém písmu. Tyto výchovné praktiky bývají podnětem pro utváření špatného a podezíravého pohledu na komunitu zvenčí, jak ze strany jiných rodičů, tak ze strany státu.

Rodiny mají většinou dva pokoje, kde pokoj rodičů sousedí s pokojem dětí. Trvá se zde na monogamním způsobu manželství, avšak celibát je dodržován pouze do svatby. S cílem vychovat bohabojné děti, v kmenech je zakázáno používání televize, hraček, kapesného a sladkostí jako odměn. Matky učí své dcery vařit, uklízet, vyšívat a starat se o mladší sourozence. Otcové školí své syny v tesařství, zemědělství a dovednostech souvisejících s jejich zaměřením, jako je například kožešnictví, údržba automobilů a stavební práce. Děti nechodí do veřejných škol, ale učí je ženy v komunitě. V mladistvém věku většinou dochází na učňovské programy a mladí začínají pracovat pro komunitu a její finanční zajištění, například výrobou svíček, mýdel a tělových olejů, které jsou poté prodávány veřejnosti.

Hledání si životního partnera dětí se odehrává pod úzkým dohledem rodičů. Děti cestují mezi jednotlivými kmeny nebo se setkávají s přáteli na pravidelných shromážděních. Mladé páry jsou několik měsíců posuzováni komunitou, zda jsou kompatibilní a splňují “pakt lásky”. Něvesta i ženich jsou povinni zůstat neposkvrněni až do svatební noci.

Učení dětí probíhá neustále. Mnoho věcí odkoukávají od ostatních a jinak je učí vždy konkrétní osoba. Během vyučování i při pomáhání na farmě se pozná, na co by se děti mohly zaměřit. Měla by to být práce, která by je bavila, a té se pak věnují a učí se jí. Nejčastěji se jedná o práci s koňmi, zahradničení, vaření, péči o děti, šití či truhlařinu ale i práci s počítačem, práci elektrikáře, základy o bylinkách a medicíně, základy zubařiny. Kromě toho, že je má práce bavit, musí ji komunita schválit a rozhodnout jaké povolání je ve společenství zrovna potřebné. Později, když vstoupí do manželství, stěhují se, se svou rodinou tam, kde jsou se svým povoláním potřeba. “Učíme se víc a víc milovat tím, že se svobodně rozhodujeme zapřít sami sebe ve prospěch druhého.” Zde uvedl jako příklad Levi starší cestu sebe a své manželky do Francie, kde místní komunita potřebovala pomoct s prací na počítači, úpravou textů a grafikou a tak se na pár týdnů vydali do Francie, naučili své bratry této činnosti a vrátili se zpět. Další aktuální příklad uvedla Barucha: momentálně se zakládá nová komunita v Argentině, kde ale s pěstováním tradičním způsobem nemají zkušenosti a potřebují někoho, kdo je tohle naučí.

“Naše děti vyrůstají v chráněném prostředí. Jejich rodiče se společně učí vychovávat je v cestách našeho Boha. Mnozí z našich dospívajících pokračují v tom, co začali jejich rodiče celým svým srdcem.” ²⁰⁾

Palmer v práci popisuje oblečení členů Kmenů. Muži i ženy mají dlouhé vlasy, ženy si je přikrývají na znamení poddanosti manželům a starším, kteří jsou poddaní Yahshuovi. Muži mají vlasy stažené do culíku. Nosí volné oblečení, které zahaluje většinu těla. U mužů jsou to většinou košile a dlouhé kalhoty. Ženy se oblékají buď do volných kalhot nebo dlouhých šatů a sukní s halenami. ²¹⁾.

Lidem v komunitě jde o praktické oblečení a ne o módní. Ženy se vůbec nelíčí, pouze si vytrhávají obočí. Vlasy nosí dlouhé a nebarví si je. Často mají délku až do pasu a nosí je svázané do copu nebo culíku. Při slavnostech je schovávají pod šátek, který musí mít při modlení a slavnostních příležitostech. Na běžné nošení jej nevyužívají. Muži nosí často kalhoty, které mají ve spodní části ohrnuté. Je to z praktického důvodu, aby je netahali po zemi a hlavně se jim to líbí. Nechávají si růst vousy, porost minimálně 1 cm.

Používají běžné sandály, tenisky či kožené boty, všechny jsou dost ošlapané. Nenosí žádné šperky, řetízky s křížkem ani hodinky. Podle nich se pak člověk automaticky na ně dívá častěji, než má vůbec potřebu opravdu zjistit kolik je hodin. Šaty a jiné druhy oblečení si velmi často šijí doma z různých starých látek. Nosí ovšem ale i značkové sportovní mikiny.

Na slavnosti všichni nosí diadém, což je látková upletená čelenka režné barvy. “Značí očekávání příchodu krále a chvíli, kdy nám všem nasadí korunu a společně budeme panovat na nebesích.” Děti nosí diadém od tří let, kdy se stávají kněžími. “Je to věk, kdy jsou schopni se nějak zapojit i do práce, a vyjádřit se na společném setkání.”

S jejich zdravou životosprávou je na první pohled vidět jaké mají štíhlé, šlachovité a sportovní postavy. Starší lidé umějí stárnout, mají vrásky hlavně kolem očí a vypadají “hezky staří”. “Nenosíme roce v kapsách, pokud s někým mluvíme, je to velmi neslušné.”

Jejich oblečení a celková vizáž, je hlavním účelem k tomu, aby nepřitahovali pohledy druhých, zejména opačného pohlaví. “Navzájem chceme a přejeme si, abychom se zamilovali do duše a ne do toho co vidíme na první pohled.”

Zajímavý je fakt, že zvyky týkající se oblečení a vizáže se s historickým vývojem měnili. V prvních letech společnosti například ženy nosily pouze bílé čepce po celý den. Nicméně v průběhu doby, díky podrobnějšímu studiu Bible zjistili, že toto není nic, co by Bůh od žen vyžadoval a že Bůh chce pouze zakrývání vlasů při modlitbách. Tak se zvyk změnil.

Členi skupiny nemusí být vegetariáni, ale vyhýbají se alkoholickým a kofeinovým nápojům. Kávu nahrazují čajem maté, který si sami pěstují v Brazílii. ²²⁾.

V komunitě se nejí vepřové maso, králíci, koně a ryby bez šupin a bez ploutví. Nejsou to vegetariáni, ale maso jedí přibližně dvakrát týdně. Během dne jedí snídani a hlavní jídla k obědu a večeři. Mají také odpolední svačinu. Jiné jídlo přes den nevyhledávají. Komunity jsou skoro zcela soběstačné v obstarávání si jídla. Přes léto pěstují vlastní ovoce a zeleninu, mají krávy, kozy, ovce a slepice, na zimu se snaží si část výpěstků konzervovat nebo uskladnit, spotřebovávají vlastní zavařené a zamražené potraviny, ale nemají problém s dokupováním potravin.

Takto popisuje jejich hospodaření jeden ze členů komunity: “Pracujeme společně a dělíme se o plody své práce. Chováme dojné ovce a kozy, věnujeme se přirozené komunikaci s koněm (Natural Horsemanship). Obhospodařujeme 5 ha vysokokmenných sadů, 10 ha pastvin a luk, 5 ha orné půdy, 2 rybníky, lužní lesíky. Udržujeme rozsáhlý genofond odrůd ovoce. V experimentální vinici (490 m. n. m.!) koncem léta uzrává přes 30 odrůd stolní a moštové révy. Pracujeme na selekci a rozmnožovaní pravokořenného ovoce pro tvrdé podmínky zejména broskví, meruněk, ořešáků, mandlí a jedlých kaštanů. Výhledově plánujeme ovocnou školku. Pěstujeme zeleninu a uchováváme mnoho vlastních semen. Zajímá nás pěstování odolných odrůd kukuřice, kterou zpracováváme tradiční recepturou. Pleteme košíky, pečeme kváskový chléb, děláme sýry, moštujeme a jezdíme prodávat své produkty na trh.“ ²³⁾

Zajímavostí, se kterou jsme se setkaly při návštěvě v komunitě, bylo používání čínských hůlek. Tento, již tradiční způsob jezení, vznikl kvůli asijským návštěvníkům v jedné z komunit. Evropská kultura je pro asijské lidi tak rozdílná, že se členové komunity rozhodli jim alespoň trochu usnadnit tento přechod. Proto se naučili jíst hůlkami, aby pro ně byli blíž a nebyli tak cizí. Myšlenka se líbila i ostatním komunitám a tak se nápad rozšířil po celém světě.

Komunita Dvanáct kmenů slaví židovské svátky. Dodržují hlavně ty základní, mezi které patří Šabat, Pesach, Jom Kipur, Sukot a Bar Mitzvah. Co se týká dodržování či nedodržování tradic jedincem, je tato otázka nerelevantní, neboť díky komunitnímu životu se dodržují společně všechny tradice, zvyky a obyčeje. Jediná změna oproti zaběhnutým zvykům je změnit jej. Tuto změnu, pokud bude mít důvod a ostatní komunity tento důvod na Councilu přijmou, začlení do svého života všechny komunity.

Šabat

V pátek při západu slunce začíná pro členy komunity Šabat. Svátek klidu, který představuje spojení mezi Hospodinem a jeho lidmi. Lidé odloží svá břemena a oddávají se slavnostem, tančí, zpívají a naslouchají věštbám. Veřejnost je zvána na slavnost i následující večeři. Při sobotním západu slunce se v jednotlivých domácnostech koná oslava Vzkříšení. Tato slavnost začíná tzv. Pohárem Vítězství (Victory Cup). Jedná se o velký kamenný pohár, který se postupně předává všem členům domácnosti. Při tom přiznávají své hříchy a mluví o tom, jaký byl jejich předchozí týden. Součástí tohoto obřadu je společné posuzování členů, kteří jsou hodni pít z Poháru a mohou být očištěni krví Yahshui. Poté následuje společné jídlo (pouze pro pokřtěné), které spočívá v lámání bochníku celozrnného chleba na památku smrti Yahshui ukřižovaného na kříži a jeho následného vzkříšení. To zahajuje První den, neděle začíná sobotním západem slunce. Nedělní ráno je určeno pro jednotlivé rodiny, které zůstávají ve svých pokojích a tráví čas v klidu a pohromadě. Nový týden začíná v neděli odpoledne, kdy členové otevírají své restaurace a začínají nové projekty pohromadě jako komunita. ²⁴⁾. Během oslavy Šabatu se nepracuje, ženy mají navařené jídlo již den dopředu. Pro komunitu je to den volna. Chodí na výlety, bruslí na rybníku nebo hrají hry.

Pesach

Pesach je židovský svátek, který připomíná vyvedení židů z egyptského otroctví a začíná 15. nisanu. Je to svátek nekvašených chlebů, během celého svátku se nejí nic kvašeného. Svátek je spojen se slavnostní večeří, která se nazývá seder. Je to dlouhá hostina o několik chodech. Lidé si při ní zopakují a uvědomí si co se stalo v Egyptě. Dvanáct kmenů slaví konkrétně tento svátek tak, že se při večeři baví o “břemenech” ,která v sobě nosí. Snaží se skrz povídání o nich se jich zbavit, naučit děti aby znaly samy sebe. A aby uměli se sebou pracovat a vyrovnat se s tím co je tíží.

Jom Kipur

“Den smíření”, tak se nazývá další z židovských svátků Jom Kipur. V tento sváteční den se koná půst a provozují se intenzivní modlitby v synagogách. Komunita slaví svátek taktéž, modlitby probíhají ve společné místnosti, kde se všichni sejdou, celé rodiny a společně se modlí.

Sukot

Sukot je Svátek stanů. Je památkou na přebývání Židů ve stanech na poušti po jejich vyjití z Egypta. Před svátkem, který trvá sedm dní se staví provizorní obydlí, v němž si lidé připomínají putování pouští. Je to sedmidenní svátek. Stejně tak slaví svátek i Dvanáct kmenů. Postaví si venku stany a přebývají v nich se svou rodinou celý týden.

Vlastní zdroj: Sukot - svátek stanů

Další speciální dny na farmě Uchované semínko:

Každý pátek od 18:00 je farma otevřená pro širokou veřejnost - slaví se začátek šábesu a po určeném programu následuje slavnostní večeře i pro veřejnost.

Každé pondělí večer je pro veřejnost otevřeno a všichni jsou zváni k učení se tanců a písní.

Na začátku listopadu, 7. 11. 2015, se v Mšeckých Žehrovicích konala první svatba této komunity. Odehrávala se ve velkém stanu na pozemku u jednoho z domů ve vesnici. Začátek obřadu byl naplánován na poledne, hodinu před obřadem se stan pomalu plnil hosty, kteří se mísili se členy komunity v družném hovoru, pomáhali s přípravou stanu, zametáním, a přípravou kulis pro svatební představení. Všichni ze Dvanácti kmenů byli milí a dobře naladění, zapřádali hovor s hosty mimo komunitu, kterých byla menšina, a velkou část z nich znali. Na nikom nebyl znát klasický předsvatební stres a shon. Před začátkem svatby i v průběhu jejího konání vystupovalo několik lidí a vysvětlovalo lidem mimo komunitu, co se zrovna děje nebo bude následovat. Tyto komentáře byly vždy v jednom ze třech jazyků – angličtině, němčině nebo češtině a do ostatních byly spontánně simultánně překládány. Hostům bylo vysvětleno, že tento druh svateb není uznávaný státem, jedná se spíše o rituál a novomanželé budou později oficiálně oddáni i na úřadě.

Svatba byla spojena s divadlem, ve kterém hrají hlavní roli samotní novomanželé. Jedná se o alegorii svatby a “výpověď o budoucnosti”, vědí, že to tak bude, proto je to výpověď a ne předpověď. Ženich představuje krále, který sedí v nebi a vládne, najednou přibíhají dvě dívky a volají: “Králi, králi, ona je na poušti, trpí. Již toho protrpěla dost.” Král uznává, že nevěsta pro něj trpěla dost a tím sebe očistila, sestoupí k ní z nebe a zachrání ji od dalšího utrpení. Společně usednou na trůn v nebi a začnou vládnout spolu. Vypráví se o tom, jak ona v něm probouzí to dobré, zatím spící - v podstatě se zachrání navzájem.

Poté následovaly tance ženicha s ostatními muži kmene a nevěsty s dívkami. Oba tance byly velice rytmické a doprovázené živou hudbou. Kapela skládající se z členů komunity provázela vlastní živou hudbou svatbu po celou dobu jejího trvání. Následovala různá představení pro novomanžele, zpěv nejmenších dětí, tanec, živá hudba. Vystoupila zde také devítičlenná rodina z Německa, hrající na různé hudební nástroje, která má stejně jako komunita v Německu problémy s úřadem pro sociální věci. Ženich i nevěsta pro toho druhého složili a zazpívali píseň. Ten druhý seděl před zpívajícím a kapelou a naslouchal. Velice emotivní částí svatby bylo rozloučení se s rodiči. Oba novomanželé a jejich rodiče předstoupili před hosty. Postupně každý z nich poděkoval a řekl, za co je vděčný. Děti děkovaly svým rodičům za výchovu a trpělivost, za to dobré i za to špatné. Děkovali i rodiče dětem, matka nevěsty děkovala i za problémy, které s ní během puberty byly a za těžkosti dle náznaků s jejími tendencemi odchodu z komunity.

Oficiální uzavření sňatku nastalo po slavnostním obědě, kdy ženich s nevěstou seděli sami u stolu a hosté okolo nich. Oběd byl s obsluhou a doprovázen znovu živou hudbou. Novomanželé se postavili pod vyzdobený přístřešek, drželi se za ruce a dívajíc sobě do očí odříkali si sliby a poprvé se políbili. U tohoto aktu nebyla žádná třetí osoba, která by je oddala, pouze jeden z členů komunity pro diváky popisoval, co se právě děje. Po prvním polibku propukl jásot, tleskání a slzy.

Poslední částí bylo vyprovodění novomanželů na “líbánky”. Všichni hosté se po dvojicích postavili naproti sobě, spojili ruce a vytvoří tzv. bránu. Ženich s nevěstou spolu proběhli tímto dlouhým tunelem až před dům, kde na ně čekal kočár s koňmi. Ten je v doprovodu všech hostů dovezl k jinému domu patřícímu komunitě, přibližně 500 metrů daleko. Zde měli novomanželé nachystán svůj pokoj. Než vstoupili do domu, všichni společně zazpívali emotivní píseň (modlitbu) o Bohu a lásce.

Po rozloučení se s manželi hosté pomalu odcházeli zpět do stanu, kde pokračovalo veselí. Jedli se dorty, menší zákusky a tančily se společné tance. Zhruba v 19:00 hodin následovala další slavnost, přidružená ke svatbě a to křest malého chlapce, vnuka Baruchy. Výzkumníci se bohužel již této slavnosti neúčastnili.

Vlastní zdroj: Tanec ženicha

Vlastní zdroj: Děti zpívající novomanželům

Vlastní zdroj: Novomanželé říkající si slib

Vztahy s okolním světem lze rozdělit na vztahy s neangažovanou veřejností a s lidmi, kteří ať už geograficky nebo vztahově mají ke komunitě blízko. Rozdíly v přístupu k “neangažované” veřejnosti a veřejnosti se zájmem o komunitu je markantní. Společenství je sice otevřené, ale informace o něm je velmi těžko dohledatelné, neexistuje internetová stránka, pouze stránka celého mezinárodního společenství. Na internetové stránce Permakulturacs.cz nebo stránce sítě wwoof existuje představení farmy a kontakt na Alona.

Princip je být otevřený těm, kdo o ně mají zájem, ale v tom případě otevřený bez omezení, 24/7, na jakkoliv dlouho, pro téměř kohokoliv. V rozhovoru nám uvedla Alonova žena, že do komunity přichází lidé s různou historií, ale pokud se naleznou ve víře Dvanácti kmenů, mohou i přes to, co nechávají za sebou, zůstat a stát se jedním z kněžích. Na stejném principu otevřenosti fungují i Yellow Deli kavárny. Dále sami zdůrazňují, že si velmi váží lidí, kteří v „normálních“ městech žijí dobrý život v souladu se svým svědomím.

Pro vztahy s okolím vzdáleným, bez vztahů ke komunitě platí obecně ostražitost a strach z neznáma, který je ale přirozenou reakcí člověka. Proto neexistuje propagace komunity pro širokou “laickou” veřejnost - tímto postupem se komunita chrání před špatným výkladem svého života a ohrožením z důvodu nepochopení a neochoty pochopit. Nejjednodušším způsobem, jak si udělat obrázek o laickém pohledu médií na toto společenství je zadat si do internetového vyhledávače “dvanáct kmenů” nebo “twelve tribes” a téměř jediné, ale zato hojně se vyskytující zprávy budou o týrání dětí, kauze odebrání 40 nezletilých německé sektě, která je pro okolí nebezpečná a společnost by s tím měla něco dělat. Zde je nutné dodat, že přední český religionista a odborník na kulty, sekty a náboženská hnutí Zdeněk Vojtíšek v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že “Pojem sekta je podle něj třeba používat velmi obezřetně. Společenství Dvanáct kmenů navíc hlavní rysy sekty – například autoritativní centrální vedení – vůbec nemá.” ²⁵⁾

V české komunitě v Mšeckých Žehrovicích žije mnoho rodin s částí dětí, které byly přítomni policejní razii a odebrání dětí, část z nezletilých byla po několika měsících vrácena rodičům, část z nich utekla a část zůstává stále v sociálních ústavech nebo pěstounských rodinách. Témata odloučení s dětmi a dle pohledu Dvanácti kmenů nelegálního a bezdůvodného počínání německé policie a justice byla velmi silně diskutována na svatbě Hodesh a Bahira, kam se při příležitosti slavnosti sjelo i mnoho dalších členů náboženského uskupení a jejich přátel. Zároveň zde díky prostoru na rozmluvy s Bohem a prosby k němu bylo toto téma často veřejně připomínáno.

Při návštěvě komunity podruhé byl čas toto téma více diskutovat a zajímavé bylo zjištění, že mnoho z rodin, které na první pohled poklidně v komunitě žijí, mají část svých dětí stále v ústavech. Příkladem může být Levi a Hadashah, kteří jsou významnými tvářemi v mediálním boji za své děti. Vysvětlením jejich poklidného přístupu k takovéhle rodinné tragédii je dle jejich brožury přesvědčení, že “Skrze utrpení, které někdy přijde do našeho života se učíme být víc a víc jako ten, pro kterého žijeme.” ²⁶⁾

Komunita v Mšeckých Žehrovicích je stará teprve 4 roky, nicméně vztahy s okolím se začínají zlepšovat a sousedské vztahy jsou vřelejší hlavně díky otevřenosti komunity. Své sousedy ale i veřejnost zvou každý pátek na slavnostní večeři na oslavu započetí Šabatu (viz kapitola Svátky) a každé pondělí večer na lekci tance a zpěvu písní. V poslední době uspořádávají i jiné veřejnosti otevřené události ve svém domě jako byla například svatba nebo Biodožínky, kterých se jak výzkumníci, tak starosta obce a mnozí další sousedé také účastnili. Barucha, která ses svou rodinou před policejním zásahem žila v německém Klosterzimmernu shodnotila vztah v Žehrovicíhc jako kladný, se sousedy se zdraví, ale moc se neznají. na druhou stranu ani sebelepší vztahy se sousedy neznamenají výhru ve společnosti, jak se tomu ukázalo v Německu, kde byly vztahy velmi vřelé a sami sousedé se angažovali v procesech s obyvateli tamní komunity na jejich obhajobu.

Dalším projevem vůči veřejnosti je neaktivita členů Dvanácti kmenů v politickém a veřejném životě. Dle slov Efraima a Abigail jim toto Bůh nezvolil jako životní poslání, svá slova podpírají absencí zmínky o politice v Bibli. Za vládu naší i cizí (například za vládu německou) se ale modlí a vzpomínají na ni při svých ranních a večerních rituálech. Co se týče charity, dobročinnosti a jiných dobrovolných aktivit, komunita se nebrá zapojení se do podobných organizací v místě svého bydliště (muži z německého Klosterzimmernu byli členy dobrovolných hasičů) nebo sousedské výpomoci.

Tato seminární práce se zabývá životem členů komunity Dvanácti kmenů. Popisuje jeho každodenní soužití s ostatními členy, rituály, práci, slavnosti atd. K zjištění těchto informací bylo využito studia literárních zdrojů i zkušeností z vlastních návštěv komunity a informací získaných rozhovory se členy komunity.

Členové komunity jsou velice otevření a příjemní lidé, kteří se rádi podělí o vlastní zkušenosti a způsob života. Za dobu přibližně 40 let, které tvoří historii Dvanácti kmenů, se počet jejich členů zvýšil na 4 - 5 tisíc a komunity se rozšířili z původních Spojených Států Amerických do celého světa.

Život členů komunity je velice poklidný a mírumilovný. Jsou jako jedna velká rodina, kde jsou si všichni rovni a kde si členové mezi sebou vše dělí, ale zároveň nepopírají individualitu a jedinečnost každého z nich. Organizace i jednotlivé komunity jsou mezinárodní, nicméně díky silně strukturovanému a striktnímu způsobu života si jsou lidé z diametrálně odlišných kultur blízcí a je pro ně přirozené a bezproblémové udržovat vřelé vztahy.

Dvanáct kmenů patří pod židovská náboženství, a tudíž má židovské svátky. Významné jsou hlavně Šabat, Pesach, Jom Kipur, Sukot a slavnost Bar Mitzvah. I přes to, že členové nenosí stejnokroj, jsou na první pohled rozpoznatelní. Nosí volné oblečení, které zakrývá většinu těla z důvodu nedrážnění ostatních svou nahotou. Nezáleží jim na módnosti, ale spíše pohodlí a praktičnosti.

Vůči ostatním věřícím i nevěřícím jsou otevřeni. Jejich členem se může stát kdokoliv, kdo se v jejich víře “najde” a nezáleží na jeho minulosti.

Každé ráno všech členů vypadá podobně. Celá komunita se společně modlí, čtou z Bible a zpívají vlastní Boha oslavující písně. Ranní rituál probíhá tak, že jeden ze starších členů přečte úryvek z Bible a všichni společně o něm následně diskutují. Vyjádřit se může každý. Následuje modlitba, kdy všichni vstanou a pozvednou své ruce, kdokoliv může cokoliv říci Bohu, ostatním.

Komunita je silně zaměřena na rodinu, své děti vychovávají ve víře a disciplíně, za plnohodnotného člena komunity - tzv. kněze je považováno dítě od 3 let.

Všední den člena Dvanácti kmenů začíná v 5:00 budíčkem a časem stráveným s rodinou. Ranní sešlost komunity a modlitba je společná pro všechny členy, trvá od 6 do 7 hodin a je následována společnou snídaní. Po úklidu nádobí ze snídaně, při němž pomáhají všichni včetně mužů, se každý soustředí na svou práci. Ženy se starají o učení dětí, jiné v kuchyni začínají připravovat oběd. Muži pracují na poli, se zvířaty nebo obhospodařují pozemky a domy. Po poledni se všichni sejdou na oběd. Odpoledne zase každý pracuje, kde je třeba a kde ten den má. V 17:00 hodin se jednotlivé rodiny v komunitě schází a vyprávějí si, co se jim stalo a urovnávají vzájemné vztahy. Jedná se stejnou aktivitu jako ráno - přípravný čas před modlitbou, kam nemají jít rozhádaní nebo s nejasným myšlením. O hodinu později nastává podobná situace jako ráno, všichni se pohromadě modlí, děkují Bohu, zpívají a tančí. V 19:00 hodin je večeře, po které zase společně uklidí a přibližně ve 21:00 hodin jdou spát.

Dny odpočinku jsou pro člena komunity soboty - svátky klidu, Šábes, začínající už v pátek při západu slunce. Během tohoto svátku se nepracuje, ženy mají navařeno dopředu. Tento čas by se měl strávit s rodinou, společnou zábavou nebo četbou Bible. Víra členů Dvanácti kmenů ovlivňuje jejich celý život ve všech jeho aspektech. Má silný vliv na vytváření názorů a hodnot členů. Lidé věří ve společný život, že jsou tu jeden pro druhého a ve vůli Boha žít pospolu v komunitách. Zároveň všichni věří v návrat Yahshui, na který se připravují.

Většina komunit má dobré vztahy s okolím, ve kterém se vyskytuje. Konkrétně v této komunitě v Mšeckých Žehrovicích mají s ostatními obyvateli velmi přátelské vztahy. Sousedé je navštěvují a z některých se stali dobří přátelé. Vzdálenější okolí, které se s členy nepotkalo v reálném životě, nemá o Dvanácti kmenech ale příliš chvalné mínění, ke kterému přispívá uzavřenost komunity vůči široké veřejnosti. Po incidentu, který nastal v Německu, kde byli členům komunity odebrány děti, se veřejnost ke komunitě staví poměrně negativním postojem.

Literární zdroje

ALLAN, J. a kol. Víry a vyznání: náboženství, sekty, paranormální jevy. 1. vyd. Bratislava: Slovart, 1993, 199 s. ISBN 80-7145-011-1.

HALAMA, Ota. Rastafari: pozadí vzniku hnutí, vznik a vývoj hnutí, styl života. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2008, 75 s. ISBN 978-80-7207-669-7.

LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997, 181 s. Religionistika. ISBN 80-210-1645-0.

PALMER, S. J., Nova Religio: The Journal of Alternative and Emergent Religions. Volume 13, Issue 3, pages 59–80, 2010 by The Regents of the University of California. ISSN 1092-6690.

Twelve tribes: Zbrusu nová kultura - brožura

Radikální život Skutků 2:44 - brožura

Internetové zdroje

Dvanáct kmenů: Sekta, nebo alternativní životní styl? rozhlas.cz [online]. 2015 [cit. 20.12.2015]. Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/radiowave/hergot/_zprava/dvanact-kmenu-sekta-nebo-alternativni-zivotni-styl--1488375

Farma Uchované semínko.Permakulturacs.cz [online]. 2013 [cit. 20.12.2015]. Dostupné z:http://www.permakulturacs.cz/project/11/farma-uchovane-seminko

Počet shlédnutí: 185