obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2016:jsem_zidem_v_ceske_republice._jak_a_cim_se_lisim_od_vetsinove_ateisticke_spolecnosti

Jsem židem v ČR. Jak a čím se liším od většinové ateistické společnosti?

Autoři: Rebeka Cindrová, Vilém Keprta, Jan Kračmer

Úvod

Židovská komunita je součástí našeho území již dlouhá staletí. Spíše než jako prostý výčet čísel, dat a jiných statistik slouží tato práce jako nahlédnutí do života dvou, respektive tří lidí. Jednoho zástupce z řad majoritní společnosti ateistů a dvou členů židovské komunity. Jejich odpovědi pomohou poznat, jaké jsou rozdíly jak mezi věřícími židy a ateistickým Čechem, tak mezi dvěma pohledy na víru od dvou různých lidí.

Cíl práce

Cílem práce je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jak se jako žid liším od majoritní společnosti ateistů v ČR? K tomu, aby se povedlo cíl splnit, pomáhají sekundární okruhy otázek, které jsou rozděleny na dva části. Jedenou je okruh materiálních záležitostí, druhý spíše věci nemateriálních, duchovních.

Podotázky materiální:

  • Jaké svátky slavíte?
  • Ovlivňuje vaše víra to, jak se oblékáte?
  • Máte nějaké specifické stravovací návyky?

Podotázky duchovní:

  • Jakými morálními zásadami se v životě řídíte?
  • Jaké přijímáte reakce na svou víru od majoritní společnosti?

Metodologie

V této práci je využito kvalitativní a kvantitativní metody výzkumu. Při kvalitativní metodě autoři výzkumu pracují s menším počtem respondentů, na které se ale zaměřují více do hloubky. Výstup z kvalitativního výzkumu nemá vypovídající hodnotu o celé společnosti, je ale podrobným náhledem na názory a postoje dotazovaných respondentů.

Oproti tomu kvantitativní výzkum se zaměřuje na sbírání většího množství dat, která se dají posléze lépe zpracovat a mohou posloužit jako vyšší rozlišovací úroveň přibližující spíše obecnější prvky zkoumaného tématu. Mezi největší výhody kvantitativního výzkumu patří rychlý a přímočarý sběr dat a snadné zobecnění výsledků na celou populaci. Je tedy vhodný k použití při zkoumání větších skupin. Kvantitativní výzkum nezohledňuje lokální specifika, nepřichází s ničím novým, může pouze potvrdit či vyvrátit již zavedené teorie.

Data kvantitativní povahy byla zjištěna na základě dostupných statistik o počtech ateistů a židů v České republice a ve světě dostupných mimo jiné z Českého statistického úřadu a České židovké obce.

Kvalitativní metodou pro sběr dat od respondentů jsou polostrukturované rozhovory. Ty jsou postaveny na základních, předem připravených otázkách, které jsou prokládány doplňujícími otázkami podle toho, jak respondent odpovídá. Mezi výhody polostandardizovaného rozhovoru patří možnost sledování bezprostřední reakce respondenta a možnost přizpůsobit otázky respondentovi a jeho odpovědím. Nevýhodou polostandardizovaného rozhovoru může být neochota respondenta mluvit o daném tématu, což může být způsobeno buď nezájmem o zkoumané téma nebo respondentovými vlastnostmi jako je uzavřenost, nemluvnost nebo plachost.

Technikou, která byla využita pro uskutečnění výzkumu, byly rozhovory osobní, tváří v tvář v prostředí restaurací či přímo u respondentů doma. Tato technika je zvolena proto, že osobní rozhovor vypoví více, než například internetový dotazník či telefonát.

Respondenty byli vybráni tři lidé mladšího/středního věku. Dva z nich jsou židovského vyznání, přičemž jeden k judaismu konvertoval v dospělosti, druhý je židem od narození. Třetím respondentem je zástupce majority v České republice, tedy ateista. Ateističtí respondenti byli vybráni z řad známých a přátel autorů práce, s respondetkou z židovské komunity se autoři práce spojili na sociální síti skrze oficiální stránky Lauderových škol, které respondentka navštěvuje. Během výzkumu nenastal žádný neočekávaný problém, vzhledem ke vztahu autorů s většinou respondentů, jediný slabší moment byl při zahájení rozhovoru s židovskou respondentkou, se kterou se autoři práce předem neznali. Po chvíli se však osmělila a byla ochotná odpovídat i na doplňující otázky.

Respondent Věk Náboženské vyznání Rodinný stav Zaměstnání
David 34 Judaismus rozvedený, 2 děti IT analytik
Michal 23 Ateista svobodný, bezdětný student
Petra 18 Judaismus svobodná, bezdětná student

Literární rešerše

V knize Židé v Českých zemích shrnuje Bedřich Nosek důležitá data a události spojená s židy na území Čech a Moravy v průběhu věků. Na něho z části navazuje Marie Zahradníková, která ve své práci pro České židovské muzeum popisuje, jak židé obývali území českých zemí od 10.století.

Je zajímavé, že židé sami nevnímají judaismus jako náboženství, neboť v hebrejštině se toto slovo nevyskytuje. Jak uvádí článek z projektu Harvard university Pluralism Project, v hebrejštině lze nalézt pouze slova “faith,„ “law” nebo “custom,“ což lze přeložit jako „víra,“ „zákon“ a „zvyk.“

Židé byli od počátku odlišováni od majoritní společnosti v českých zemích, což se lze dočíst například v článku Martiny Hřibové Židovské oděvy ve světě ve středověku, kde je možné přečíst si o odlišování od nežidovského obyvatelstva pomocí typických znaků na oblečení již v 15. století.

Vztahem české společnosti k židům se zabývají také výroční zprávy Federace židovských obcí v České republice, kde je možné vidět postupný vývoj tohoto vztahu. Ve zprávách lze vyčíst informace o stoupajícím počtu antisemitských projevů na internetu a vydaných publikací, což česká židovská komunita vnímá jako nebezpečný jev.

Vlastní práce

1. Judaismus - obecně

Judaismus je náboženstvím židů, kterých je ve světě cca 14,5 milionů. Největší zastoupení mají početně v USA, relativně, tedy co se to počtu procent mezi obyvateli týče, v Izraeli. Početná skupina na evropském území je ve Francii. Jedná se o náboženství, ze kterého vychází jak křesťanství, tak islám. Judaismus je úzce spjatý s Pěti knihy Mojžíšovými, neboli Tórou (psaný zákon). Z historického hlediska byli židé velmi často terčem rasových útoků (hovoříme o pogromech, resp. Genocidě během druhé světové války). 1)

2)

Bohem, kterého židé uctívají je Jahve, a ačkoli je v západním světě judaismus nazýván náboženstvím (a bude tomu tak i v této práci), v hebrejštině je judaismus chápán spíše jako víra, zákon či zvyklost. 3) Judaismus je velmi dobře možné vysvětlit a znázornit jako trojúhelník, jehož vrcholy představují Boha, Tóru a stát Izrael. Příznačné pro vrcholy tohoto trojúhelníku je to, že žádný z nich není středem (tím hlavním). 4) Co se Boha týče, je ústřední myšlenou, že existuje pouze jeden – proto je judaismus řazen k náboženstvím monoteistickým. Právě on byl tím, kdo zjevil zákon (Tóru) židům. Je vševědoucí a vševidoucí. Bůh nesmí být zobrazen, a jeho jméno by nemělo být vyslovováno. 5) Tuto myšlenku, tedy vizi jednoho Boha, který je v jakémsi smyslu univerzální je možné považovat za převratnou v rámci historie světových náboženství 6) Důležitým rysem judaismu je také jeho nemisijnost, pramenící z přesvědčení, že židem je ten, kdo se narodí židovské matce. Konvertovat je možné, jedná se ovšem o velmi náročný proces. 7) Judaismus má, podobně jako ostatní náboženství, různé odnože. Nejvýznamnější jsou ortodoxní, reformisté a konzervativní. Jak již z názvů vyplývá, ortodoxní židé přísně dodržují tradice, ti, kteří se hlásí k reformistům, se v 18. století pokusili jaksi zmodernizovat judaismus. A nakonec konzervatisté, jejichž snahou je zůstat někde uprostřed na zlaté střední cestě. Jednoduše je možné popsat rozdílnost poukázáním na vnímání běžného života u jednotlivých skupin. 8) Ortodoxní - dodržují tradice, což se odráží například ve stravě, kde jedí košér. Stejně tak co se má a nemá dělat během sabatu (viz kapitola Svátky), nebo, jak má probíhat svazek mezi mužem a ženou. Návštěva synagogy má častý a pravidelný charakter. Reformisté – často totožný životní styl jako sekulárně smýšlející lidé. Prakticky nelze na první pohled poznat, že se jedná o věřící. Nicméně často dodržují nejdůležitější židovské svátky a tradice. Návštěva synagogy je rozhodně méně častá, avšak přesto patří do jejich života. Patrná je také významná podpora státu Izrael.

Konzervativní – snaží se o dodržování tradic podobně jako konzervativní větev, nicméně jim jde o implementaci těchto tradic do moderního světa. Mají rozdílné vnímání k postavení žen, a nevadí jim sekulární školní vzdělávání. Vyznačují se také obecně vstřícnějšímu postoji vůči ostatní populaci. 9)

10)

2. Ateismus

Samo slovo ateismus, pokud je podrobeno rozboru, jasně vypovídá o svém významu. Predpona „a“ znamená zápor, „theos“ znamená bůh. Proto je ten, kdo je ateistou, vnímán tak, že nemá víru v žádného boha nebo bohy. Poměrně ironickým faktem je, že ačkoli je ateismus vnímán jako nevíra, jedná se vlastně o víru – o víru v to, že nic božského neexistuje. 11) Počátky ateismu není zcela možné vystopovat, ovšem co je jasné, je to, že se jde o postkřesťanský fenomén. Možné vysvětlení jeho vzniku je jako negativní reakce na křesťanské učení. Nicméně prvotní řešení existence či neexistence boha ještě není považováno za ateismus jako takový. V době francouzského osvícenství však ateismus propukl naplno. Filozofické směry, které v této době vznikaly, často zpochybňovaly význam či přímo existenci Boha. Moderní myšlení bylo více zaměřeno na člověka, jeho práva, jeho svobodu. Nicméně po francouzské revoluci došlo k tomu, že ateisté byli opět spíše zavrhování a ateismus byl více na ústupu. 12) Ten trval až do 19. Století, kdy se postupně začal ateismus opět vynořovat na světlo světa. Dokonce i některé významné osoby se k němu otevřeně hlásili – například anglický spisovatel Shelley byl kvůli svým otevřeně ateistickým názorům vyhozen z univerzity. Ideu ateismu prosazovaly také tehdejší feministky, které v náboženství viděly útlak žen. Patrně nejznámějším dobovým ateistou je Darwin, který tvrdil, že „… ateismus byl možný i před tím, než on sám žil, avšak až jeho díla a poznatky daly ateistům možnost intelektuálního základu/naplnění“ (Předklad z angličtiny „As the biologist Richard Dawkins once said, atheism might have been possible before Darwin, but Darwin made it possible to be an “intellectually fulfilled atheist.” 13) Ve století (jedna)dvacátém už nejsou ani nebyli ateisté nijak stíháni a celkově jejich počet rostl. Spíše se vyrojila otázka, zda je ateismus, který často označuje náboženství jako základ mnoha špatných věcí sám o sobě dobrý. Příkladem budiž komunistické společnosti v SSSR, Číně a Kambodži, kde bylo náboženství zakázáno a přesto se jedná o jedny z nejhorších diktátorských režimů v dějinách. 14) Podobně jako výše uvedený judaismus, i ateismus je možné dělit. Ačkoli těchto dělení existuje vcelku velké množství, prezentováno v této práci bude to, které vychází z určitého vztahu mezi vírou, člověkem a vědou. Dělení vypadá následovně: Humanistický ateismus – prakticky obhajoba lidské svobody, které je nám vírou v boha/bohy upírána Sociální ateismus – chápe náboženství jako jakousi nespokojenost s momentálním stavem společnosti, která však odvádí pozornost od toho, aby se lidé snažili tento stav nějak změnit. Typický pro marxisticko/leninistické společnosti. Scientistní/vědecký ateismu – předpokládá neřešitelný a zásadní rozpor mezi vírou a vědou. Věda totiž nikdy nepřijme a nesmí přijmout Boha jako vysvětlení jevů, kterým se snaží porozumět.

3. Situace v České republice

Následující kapitoly jsou věnovány tomu, jaká je situace s judaismem a ateismem na území České republiky. Největší pozornost je věnována 20. století.

3.1 – Judaismus v České republice

První zmínky o osídlení českého území židy spadají již do 10. století, kdy je doložena přítomnost židovských osadníků (zejména obchodníků) na území Moravy. Jako svědectví zhruba tísicileté přítomnosti židovského obyvatelstva na našem území je možné brát i četné židovské památky (hřbitovy, synagogy) 15) Pravděpodobně největší rozmach židovské komunity na našem území přišel spolu s vládou Rudolfa II. a Maxmiliána II. Tito panovníci dali židům privilegia, která do té doby neměli. Zejména pak záruku, že nebudou z českých zemí vypovězeni. V této době (16. století) také vzniká řada významných židovských staveb, například Vysoká synagoga v Praze. 16) Podmínky se pro židy však postupně zhoršovaly, například po třicetileté válce se objevil tzv. úřední antisemitismus - jednalo se defacto o šikanu židů ze strany různých legislativních nařízení. Změna přišla až v 19. století s josefínskými reformami, které zajistili židům rovnoprávnější postavení ve společnosti. Byla také definitivně zrušena ghetta (rok 1848/49), což vedlo ke stěhování a většímu zapojení židů do společenského života. 17) Pochopitelně nejproblematičtější kapitolou je druhá světová válka. Represe začaly hned po postoupení Sudet Němcům. Když v roce 1939 vstoupily v platnost Norimberské zákony, nevyhnuly se ani českým židům. Navíc byla opět obnovena ghetta. To nejznámější, Terezínské od roku 1941 sloužilo jako sběrný tábor, ze kterého později odjížděly transporty do koncentračních táborů po celé Evropě. Odhaduje se, že válku nepřežilo asi 80 000 českých židů, tedy dvě třetiny tehdejší židovské populace v ČR. Po válce se mnoho českých židů uchýlilo do emigrace. Situace po válce navíc také nebyla zrovna ideální, protože komunistický režim také vedl silně antisemitskou rétoriku. Po revoluci však vzniklo mnoho židovských obcí a vztahy Česka a Izraele jsou dobré. 18)

3.2 – Ateismus v České republice

Statisticky vzato je Česko jednou z nejvíce ateistických zemí na světě. Například v roce 2008 se dle dostupných dat umístilo na druhém místě, hned za Německem. Stejně tak je možné pozorovat vzestupný trend těch, kteří se považují za ateisty. Mezi lety 1998 – 2008 se jednalo o nárůst téměř o 18,5 procenta.

19)

Vysvětlení tohoto jevu je v možné hledat v politickém uspořádání, kterému byl český stát téměř polovinu dvacátého století vystaven, avšak nejen tam. I další státy byly pod vlivem komunistického systému a přesto jsou vysoce věřící, důkazem je například Polsko, nebo Slovensko, které s Českem dlouho tvořilo jeden stát a přitom je mnohem religióznější. Jako hlavní podmínky, které umožnily takto vysokou hladinu ateismu v české společnosti, tedy jsou: Národní obrození – v tomto období bylo příznačné, že se Češi chtěli upínat na něco významného ze své historie. Jako zlatou dobu svých dějin zvolili husitství, které bylo typické svým odporem k římskokatolické církvi. Následná doba rekatolizace je pro změnu zapsána černým písmem do českých pomyslných kronik, z čehož opět pramení odpor k církvi. První republika – v jejím období byla společnost, a zejména její významní zástupci (politici, novináři, kulturní představitelé), veřejně proti římskokatolické církvi. V této éře je možné hovořit o tzv. náboženské lhostejnosti, kdy se velká část národa snažila o vymanění z církevního vlivu. Komunismus - tak jako všude jinde, kde se vyskytl, i na území ČR se komunistický režim snažil o potlačení náboženství. Ateizace společnosti je de facto jedním z cílů dokonalé komunistické společnosti. Existovaly dokonce represe vůči představitelům církví a věřícím. Mediálně se společnosti předhazovala nenávist vůči náboženství, jakožto zastaralému konstruktu. Díky tomu české společnost postrádala relevantní informace o náboženství. Konzumní, materiálně založená společnost – po druhé světové válce, popřípadě po revoluci v post komunistických zemích, rostla v Evropě konzumní společnost, ve které si lidé zvykli na materiálno a pomalu se oddalovali, a stále oddalují, duchovnu. Nicméně, podobně jako u postkomunistických zemí a jejich postoji k ateismu, ani zde neplatí obecné pravidlo. Například v USA, kde co do blahobytu byla situace místy mnohem lepší než v Evropě, je míra ateistů mnohem menší, než na starém kontinentu. 20)

4. Otázky a odpovědi

V následujících kapitolách bude vždy nadneseno téma, které se nějakým způsobem týká judaismu, respektive pohledu na svět, který mají nebo by měli židé mít. Po teoretickém základu přijde na řadu to, co o problému řekli dotázaní respondenti. V závěru vždy dojde ke srovnání s ateistickým pohledem na věc, opět teoreticky i z hlediska respondenta. Výběr židovských svátků nepokrývá zdaleka všechny, byl však zvolen proto, že je možné (vybrané svátky) porovnat s těmi, co slaví Češi, a to i přesto, že jsou ateisté.

4.1 Svátky a tradice - židé

Nejdůležitějším svátkem mezi židy je šabat. To, že má být dodržován je vyjádřeno v desatero, což samo o sobě vypovídá a významu tohoto svátku. Židé by, dle přikázání, měli pamatovat na den odpočinku, který je svatý. Vychází na sedmý den v týdnu, přičemž jde o to, že předešlých šest dní má člověk pracovat, avšak v den sedmý, kdy odpočívá Bůh má veškerou práci odložit. 21) Šabatu, který začíná pátečním večerem (západem slunce) a končí v sobotu večer (východem první hvězdy), předchází řada příprav. Mezi ně patří úklid domácnosti, příprava jídla nebo třeba slavnostní oděvy. Oslavy zahájí matka v domácnosti zapálením slavnostních svící, které jsou připraveny na stole. Muži se mezitím účastní modliteb v synagoze. Následuje slavnostní večeře, kde otec žehná dětem a pronese požehnání nad vínem a šabatovými chleby (zvanými chala). Sobota je ve znamení bohoslužeb, dalšího šabatového jídla, tentokrát oběda, a studia Tóry. Povoleny jsou samozřejmě různé návštěvy, procházky nebo prostý odpočinek. Vše je zakončeno večerní bohoslužbou. 22) Mezi další věci, kromě práce, které jsou o šabatu zakázány patří například manipulace s penězi, šití, zapínání elektrických spotřebičů či zapalování svící nebo řízení auta. Pochopitelně v dnešní době není dost dobře možné (alespoň v některých situacích) vše dodržovat. Přesto někteří židé využívají moderní technologie, například časovače rozsvícení, aby své tradice dodržovali. 23) Židovský nový rok je svátek Roš hašana, který, na rozdíl od Nového roku, který je znám v české majoritní společnosti, začíná na přelomu září a října. Počítá se každoročně od šestého dne stvoření světa, kdy byl stvořen Adam, první člověk. Na Roš hašana se židé vymanili z otrocké práce v Egyptě a učinili tak první krok k celkovému osvobození. Jedná se o jediný biblický svátek, který i v Izraeli trvá dva dny. Dle tradic se jedná o Den soudu, kdy Hospodin zahajuje soud s každým jednotlivcem a hodnotí jeho dobré i zlé skutky. 24) Jde o to, že celý rok by měl být tento Soudce světa v jakési otcovské podobě (převládá aspekt Otce), avšak v den Roš hašana se Bůh postaví do pozice spravedlivého a zároveň přísného krále. 25) Dalším významným svátkem je pro židy Chanuka. Ačkoli je často považována za židovskou obdobu Vánoc, není to pravda. Podobnost však existuje například v tom, že je tento svátek oblíben mezi dětmi, které dostávají různé drobné dárečky a hrají si hry. Další společný rys je čas, kdy se oba svátky slaví – prosinec a to, že jde o slavnost světla. 26) Chanuka se slaví osm dní a jakožto svátek světla má významný symbol – chanukový osmiramenný svíce, kde se každý den zapálí další svíce. Poslední den tak hoří osm svící. Slaví se povstání proti cizí nadvládě v zemi izraelské. Ačkoli byli povstalci v menšině, zázračně zvítězili, a následně odhalili další zázrak – v jeruzalémském Chrámu našli malé množství oleje, který hořel po celých osm dní (proto osmidenní slavnost, osmiramenný svícen). Výklad Chanuky, díky této legendě, tedy tak trochu záleží na osobním charakteru každého jedince. Někteří v ní vidí zázrak, jiní oslavu vítězství nad útlakem a záchranu. 27)

4.1.1 Názor respondenta – David

David, jakožto konvertita k judaismu je v otázce přístupu ke svátkům dost ovlivněn tím, že zbytek jeho rodiny jsou ateisté, popřípadě křesťané, nicméně nijak ortodoxní. Zeptali jsme se proto, jaké svátky slaví a zda se nedostává do problémů, když by chtěl slavit židovské svátky, tedy takové, které jsou odlišné od zbytku rodiny.

„Svátky jsou pro mě trochu problém. Vzhledem k tomu, že mám dvě relativně malý děti, tak si nemůžu dovolit neslavit Vánoce. Hlavně proto, že jsou na to zvyklý. Já jsem se rozhodl dobrovolně ke konverzi, ale nutit do toho děti rozhodně nebudu, takže jim nechci a nebudu kazit jejich oblíbenej svátek. Takže Vánoce slavim jako každej jinej Čech, řekl bych.„ Doplnili jsme otázku tím, jestli drží šabat, jako nejvýznamnější židovský svátek (viz kapitola Svátky). Odpověď vcelku koresponduje s vyřčenou teorií, že v dnešním světě už není dodržování šabatu tak jednoduché. „Z povahy mojí práce to nejde, dost často vyjde na povrch problém, kterej prostě musim řešit a je jedno, jestli je sobota nebo pondělí. Stejně tak s penězma manipulovat musim, třeba mám o víkendu děti, takže jim holt něco koupim a podobně. Takže jednoduše, ne šabat nedodržuju. O co se snažim tak je chanuka, ale upřímně, taky žádná sláva. Spíš s tim seznamuju děti, jsou zvědavý o co jde. Ale znova opakuju, nikdy by mě nenapadlo je do něčeho nutit. To určitě ne“

4.1.2 Názor respondenta – Petra

Podobně jako David, i naše respondentka Petra přiznává, že nedodržuje, ačkoli se snaží, všechny židovské tradice. S přihlédnutím k tomu, že se považuje za reformní židovku (viz kapitola 1), není to až tak překvapivé. Nyní k samotné odpovědi na otázku, jak vnímá samu sebe při dodržování židovských tradic.

„Hlásím se k reformnímu judaismu, takže ne - nedodržuji všechny tradice a přikázaní. Sama za sebe se snažím chodit každý pátek do synagogy a slavit všechny židovské svátky a s tím související tradice. Jinak na Šábes normálně používám mobil, cestuju, platím apod. Pro mě je důležité abych se odpočinula, tak já uznám za vhodné, a příkazy, které jsou stanovené mi to určitě nijak neovlivní. Proč bych si nemohla o šabatu kreslit, když si při tom odpočinu? :) V dnešní době záleží na výkladu textů, a proto se stále studují, protože kdybychom se měli doslovně držet příkazů, které jsou nám dány, tak budu v dnešním světě opravdu omezená těmito pravidly, a nemyslím si, že by to tak mělo být. “

Stejně tak Petra potvrdila sílu tradice Vánoc v české společnosti a to dokonce i pro ni. Ačkoli tedy doplnila, že jde o společenskou záležitost, než něco hlubšího. A jako u Davida je to ovlivněno částí rodiny, která není židovská.

„Slavím obojí, Chanuka má samozřejmě pro mě přednost, ale Vánoce slavím taky, protože je to spíš už společenská záležitost, a navíc moje půlka rodiny je křesťanská, židovství jsem podělila pouze po otci. Nemám Vánoce spojené s křesťanstvím, jde mi hlavně strávit čas s rodinou. “

K ostatním svátkům říká Petra toto: „Slavím všechny vysoké svátky, což jsou např. Roš Hašana nebo Jom Kipur, o těhle svátcích chodím i do synagogy. Slavím i jiné svátky např. Chanuku, ale ne vždycky mi to vyjde.“

V názorech Petry i Davida je možné vidět určité spojitosti (křesťanské Vánoce), ale také rozdílů, například v tom, že Petra je evidentně více angažovaná v oslavách židovských svátků. Nejspíše proto, že je slaví už od malička, kdežto David začal až v dospělosti.

4.2 – Svátky a tradice – ateisté v ČR

Jak už bylo uvedeno v předchozích kapitolách, Česká republika je silně ateistickým státem. Z toho plyne i to, jak jsou zde vnímány svátky. Stejně jako u svátků židovských budou vybrány tři, ke kterým bude doplněn komentář našeho respondenta. Na níže uvedené svátky je nahlíženo (alespoň dle možností) z pohledu ateistů, proto není zvýrazněno jejich náboženské pozadí. V některých pasážích se jedná spíše o úvahy a názory autorů práce založené na jejich vlastní zkušenosti. Vánoce jsou zajisté jeden z nejvýznamnějších křesťanských svátků, který se v České republice slaví, a to nejen mezi věřícími. Prakticky každá rodina 24. prosince slavnostně večeří, načež se rozdají dárky a vychutnává se ta takzvaná rodinná pohoda. Typickým rysem těchto svátků v jednadvacátém století se však stává konzum, kdy se pro mnohé stává synonymem Vánoc výzdoba v obchodních centrech a kamion od firmy CocaCola. Náboženský význam tedy ustupuje. Není výjimkou, že existují rodiny, kde se Vánoce dodržují z povinnosti pro děti. 28) V poslední době je také poměrně časté slýchat, že Vánoce jsou spíš obdobím stresu než časem pro odpočinek. Skutečně to tak zřejmě může být, vzhledem k tomu, že pro spoustu lidí Vánoce znamenají fronty v obchodech, starosti s bezchybnou přípravou domova a možná ne vždy zcela vítané rodinné návštěvy. 29) Podobná situace panuje kolem Nového roku, který je velmi oblíben, zejména mezi mladší generací. Jedná se o den, a hlavně noc, bouřlivých oslav. Málo který ateista navštěvuje Novoroční mši, a pokud ano, jedná se spíše o zvědavost. Najít vhodný příměr pro Šabat z pohledu ateisty rozhodně není jednoduché, možná spíše nemožné. Pro potřeby této práce však bude použit normální víkend, z prostého důvodu – odpovídá Šabatu, co se rozložení do dní týče. Kromě toho, že většinou víkend znamená volno od práce, není mu přikládán ze strany ateisty žádný větší význam, a nemá ani svůj pevně daný řád, či tradice.

4.2.1 Názor respondenta – Michal

Stejně jako v předchozích reakcích respondentů následuje výňatek z rozhovorů doplněný komentářem autorů. „No tak, hele, jasně, Vánoce slavim, ale víš co. Už to není takový, jako když jsme byli malí. Teď prostě spíš na poslední chvíli sháníš dárky, stojí to prachy, ale ok, máš radost, že někomu uděláš radost, a ve finále dostaneš novej svetr nebo tak něco. Ale jinak v nich žádnej hlubší význam nevidim, akorát je fakt, jak se sejde rodina, všude máš dost jídla a na pár dní tak nák vypneš“ Názor Michala vcelku shrnuje to, co je popsána o kapitulu výše. Náboženský význam Vánoc jej moc nezajímá, vidí v nich konzum i výše uvedené stresory (shánění dárků na poslední chvíli), nicméně z druhé strany uznává, že Vánoce pro něj znamenají i klid a čas strávený s rodinnou. Materiální stránka, tedy dárky, pro něj určitě hodnotu mají. Podobně je možné posoudit i názor na slavení Velikonoc, na které při rozhovoru také došlo. Otázkou zůstává, do jaké míry ovlivňuje jeho názor to, že pochází z velkého města. Obecně platí, že tradice se v České republice drží více na vesnicích, či maloměstěch, než v metropolích. „Tak s Velikonoci, to máš to samý. Když sem byl menší, tak to asi něco znamenalo, vajčka, zajíc a pohoda. Dneska mi to je uplně jedno, super je, že je volno. Ale jinak mi vcelku pomlázka, koleda ani nic z tohohle nic neřikaj.“

4.3 Stravovací a oděvní návyky židů

Následující kapitola se zaměřuje na to, jaké povinnosti ukládá židovská víra svým vyznavačům z pohledu stravování a zvláštností v oblékání. Opět dojde k teoretickému základu, který doplní jednotlivý respondenti svými názory.

4.3.1 Židovská strava

Židé by se při stravování měli řídit obecnými pokyny pro které existuje souborný název kašrut. Název je odvozen od slova kašer (výslovnost košer), které znamená něco jako čistý či vhodný. Ačkoli se tento pojem ustáleně používá hlavně v gastronomii, vyjadřuje vše co je správné pro judaismus. Co je a není vhodné ke konzumaci, ať už se jedná o nápoje či jídlo, určuje Tóra. 30) Nesmí se pozřít zvířecí krev, a to jakákoliv. Při porážce se tak klade důraz na odkrvení zvířat a následně se maso vloží do soli, čímž se odkrví úplně. Ke konzumaci jsou povoleni sudokopytníci, kteří přežvykují (hovězí, skopové, kozí maso). Kromě domácích zvířat jsou poveleni například i jeleni či zubři. Některé čisté druhy jsou však zakázány z důvodu chybějící tradice (např. pštros nebo králík).31) Porážka - šchita - musí být vykonána dle jasných pravidel řezníkem, který je zván šochet. Šchita se provádí dokonale hladkým a ostrým nožem bez špičky, kterým šochet bez přerušení přetne hrtan a jícen zvířete. Jelikož jsou přitom zpravidla přeříznuty i krční tepny zvířete, zvíře rychle vykrvácí a umírá. Cílem je m. j. zbavit zvíře zbytečné bolesti a stresu. Před dalším zpracováním masa je nejprve důkladně odstraněna krev, zpravidla nasolením 32) Co se týče ptáků, povoleno je to, co Tóra výslovně nezakazuje (sem patří dravci, mrchožrouti a masožravci - důvodem je jejich posvátnost v minulosti). Povolena je drůbež, holoubata a křepelky. Košer jsou i ryby, pokud však mají ploutve a šupiny. Kromě čtyř druhů kobylek povolených Tórou je konzumace hmyzu zakázána. 33)

4.3.2 Židé a oblékání

Otázka oblékání, respektive nějakého zvláštního označování, může být pro židy velice citlivá. Prakticky po celou dobu své existence byli židé nuceni oblékat se tak, aby je bylo možné na první pohled odlišit od ostatních. Například ve středověkých Benátkách museli nosit žlutý klobouk. Hlavním důvodem, proč majoritní církev vynucovala tato opatření byla obava z mísení židů a křesťanů. 34) Zřejmě nejznámější zneužití symbolu židů k jejich označení a také degradaci vešel v platnost během druhé světové války. Od roku 1941 byla povinnost pro židy nosit na oděvu jasně viditelnou Davidovu hvězdu. 35) Zvláštnosti v oblékání se projevů mezi židy hlavně u těch nejortodoxnějších - u charedim (pojmenování ortodoxních židů). Jejich typický, černý oděv vychází z oblečení židů v 16. až 17. století. Dalším znakem jsou pak pejzy a plnovous. Muži nosí pokrývku hlavy, také v černé barvě. Obecně platí, že barva oděvu se mění jen na šabat, kdy se volí zlatá nebo bílá. Dívky nosí tmavé sukně v předepsané délce, blůzy s dlouhým rukávem a vlasy spletené do copu. Vdané ženy musí vlasy schovávat pod šátkem, některé si po svatbě hlavu oholí a na veřejnosti nosí paruku. 36)

4.3.3 Názor respondenta - David

Ptát se Davida na to, zda se nějak zvláštně obléká se na první pohled může zdát zbytečné, protože tak nečiní. Přesto jsme se ho zeptali, zda jeho víra nějak ovlivňuje to, co nosí (přičemž nebylo myšleno jen oblečení, ale i doplňky či amulety). Dále nás zajímalo, zda má nějaký názor na ortodoxní židy a jejich styl oblékání. „Já sám nic speciálního nenosim. Teda vlastně mám přívěšek na řetízku, tak to se asi dá říct, že je jediná věc, kterou teď (po konverzi, pozn. autorů) nosím, co bych předtim nenosil. Jinak nic, nenosim ani jarmulku. Navíc, ačkoli máme v práci docela casual dresscode, tak několikrát týdně musim na schůzku, kde je oblek povinností. Takže ani nehodlám začínat s nějakym specifickym oblečením.“ Z této odpovědi je možné vyčíst shodu s výše uvedenou teorií o tom, že moderní židé nejsou prakticky k rozeznání od většinové společnosti, co se vzhledu týče. Jednoduše řečeno, oblékají se stejně, jako kdokoli jiný. Upřednostňují různé styly moderního oblékání, nedá se však říct, že by ve větší míře nosili tradiční oděvy. „S ortodoními židy jsou se popravdě ani v ČR nesetkal. Vím o tom, ale abych byl upřímnej, nijak to neřešim. Myslim si, že je to jejich soukromá věc, pokud se tak chtějí oblékat. Nemyslim si, že by bylo jejich zvykem nějak svojí tradicí obtěžovat okolí. A to je podle mě hlavní - dělej si co chceš, pokud tim nepoškozuješ nebo neotravuješ ostatní“

V otázce košer stravy už byla diskuze rozhodně plodnější. David se rozpovídal o tom, co jí a nejí, a to nejen z hlediska své víry ale i dřívějších názorů, přičemž se některé změnily a některé naopak posílily, po jeho konverzi k judaismu. „Vždycky sem měl radši kuřecí řízek než vepřovej, takže v tomhle ohledu mi moc nevadí, že bych neměl jíst prasata. I když, jednou-dvakrát za rok si poctivý knedlovepřozelo dám. Ryby, které mám hodně rád jsou všechny povoleny (viz kapitola Židovská strava). Mám docela rád zvěřinu, takže králíka občas dám, kančí guláš mi chutná taky, a to se přiznám, že vlastně ani nevim, jestli můžu nebo bych neměl, ale vlastně asi určitě ne, podobně jako prase.“ Zeptali jsme, jestli se mu košer zdá jako omezující. Odpověděl, že “… určitě ne, přecijenom, když se podíváš na výčet těch možností, tak si tam musí vybrat každej. Ale i tak se musím přiznat, že to prostě porušuju.„ Na otázku, zda ví, jak jsou v tomto ohledu přísní na tradice jeho židovští známí odpověděl: „Řekl bych tak půl na půl. Nebo možná většinově jako já. Občas prostě ujedou. V ČR je prostě tradice vepřového tak veliká, že pokud člověku zachutná, je těžký se mu vyhnout.“

4.3.3 Názor respondenta - Petra

V návaznosti na poslední Davidovu odpověď je vhodné uvést tu Petry, která se týká stejného tématu: „Snažím se nejíst vepřové, ale b-hužel se v české gastronomii mu nedá vždycky úplně vyhnout. Jinak míchám maso s mlíkem, protože v Tóře je napsané, že nebudeme vařit kůzle v mléce jeho matky, a nemám pocit, že by třeba kuře mělo mléko, ve kterém by se mohlo vařit jeho mládě. Je to prostě založené na výkladu textu, a já k tomu přistupuji s progresivním přístupem, ale abych zachovávala nějakou tradici a nezapomínala na ni, tak se snažím aspoň tomu vepřovému vyhýbat.“ Opět tedy zřetelná snaha držet se košér stravy, ale také uvědomění si lokálních zvláštností (oblíbenost vepřového), které to ovlivňují a stěžují. K oblékání se vyjádřila prostým (autory zkráceným) výrokem “… jako každá 18letá holka.„

4.4. Morálka židů a ateistů

Následující kapitola řeší, jestli existují nějaké obecně uznávané předpisy, kterými by se měli židé a ateisté řídit. V návaznosti na to následují rozhovory s respondenty, které mají za cíl ověřit, zda (alespoň u našeho vzorku) dochází k jejich, byť třeba jen částečnému, dodržování.

4.4.1. Etický kodex židé

Na rozdíl od křesťanů, kteří mají přikázáních deset, židé se řídí tzv. micvou (micvot v množném čísle). Skládá se celkem z 613 přikázání, nebo možná spíše doporučení co dělat a také, čemu se vyhnout. Zákazů je o 117 (celkem 365) více než příkazů (248). Příkazy mají charakter doporučení, respektive nejsou koncipovány jako negativní věty - Cti otce a matku svou, naproti tomu zákazy jsou typicky negativní - Nezabiješ, nepokradeš. 37) Micvot se dá, i když trochu problematicky, dělit podle toho, zda se přikázání či zákazy týkají vztahu člověk - člověk nebo člověk - bůh. Problém nastává tam, kde není zcela jisté, zda se jedná o porušení vztahu k člověku či k bohu. Příkladem může být například vražda (nezabiješ) - porušil tím člověk spíše vztah k člověku (zabil někoho dalšího) nebo k bohu, jenž je stvořitelem všech lidí? Jednoduší řazení je to, kde se dělí přikázání na zákony (mišpatim) - objevují se napříč většiny civilizací a náboženství (nezabiješ) a pak na specifické svědectví (edut), která odkazují k historickým událostem a Tóra k nim poskytuje vysvětlení. Posledními přikázáními jsou taková (chukim), ke kterým Tóra vysvětlení neposkytuje a není zcela jisté, jak jsou myšlena, respektive každý si je může vyložit po svém. 38) Původně se židé bránili tomu, aby se některá přikázání brala jako důležtější než jiná. S příchodem reformních judaistů se však ta etická dostala před rituální. Ačkoli zmíněné desatero nemá v židovství takový význam jako v křesťanství - micvot jsou obsáhlejší - je vlastně celé v micvot obsaženo. 39)

4.4.1. Etický kodex ateisté

Pokud je u většiny náboženství možné mluvit o jejich přikázáních jako o zákonech, v ateismu by se jako nejvhodnější příměr daly použít právě zákony v pravém slova smyslu. Ateista není vychován v úctě k nějakým vyšším zákonům, ale k těm, které jsou platné v rámci státu, ve kterém žije. Samozřejmě, že morální zásady jsou u každého jedince nějakým způsobem pěstovány, nicméně jsou určitě více rozdílné než u věřících společností, kde každý vyznává to samé. Vzhledem k tomu, že většina právních systémů vychází z přikázání (alespoň do určité míry) dá se říci, že ateisté v ČR, zejména proto, že se jinak jedná o stát s křesťanskou tradicí, mají hodnoty blízké křesťanskému desateru. Ačkoli tedy vypadá, že ateisté se s věřícími v mnohém shodují, může nastat jeden velký rozpor a to, jaká je motivace ten či onen kodex dodržovat. U ateistů se jedná o vlastní vůli, u věřících se může stát, že třeba přesvědčení úplně nejsou, ovšem kvůli své víře upozadí svůj osobní názor. 40)

4.4.2. Názor respondenta - David

David se k tématu vyjádřil tak, jak by se v jeho situaci (konvertity k judaismu obklopeného převážně ateisty/křesťany) dalo očekávat. Prakticky se zasadil někam do meziprostoru mezi následování židovského kodexu a dodržování norem ateistické společnosti. Zde je jeho výpověď. „Určitě je pro mě důležité, žít v souladu s přikázáními. Ale vem to takhle, je jich nějakejch 600 (613 pozn. autorů), takže v podstatě, když se chováš tak, jak bys měl, většinu jich dodržuješ. Minimálně ty morální mi přijdou jako samozřejmost. U těch více zaměřenejch na víru trochu pokulhávám, to je pravda. Ale rozhodně se snažím zlepšovat.“ Protože rozhovor s Davidem na toto téma probíhal až po Michalovi, zeptali jsme se, co si myslí on propojení micvot s zákonem, respektive o jejich podobnosti. Zde je odpověď: „Samozřejmě. Je to stejné jako desatero - nezabiješ rovná se - když někoho zabiješ, půjdeš do vězení. Jenom se ti prohodí ta autorita. Buď je to bůh nebo je to stát a zákon.“

4.4.2. Názor respondenta - Petra

V této problematice se Petra přiznala, že nedokáže přesně odpovědět, protože sama neví. Nicméně je přesvědčena, že její víra ovlivňuje její morálku. S určitostí ale nedokázala říct, jestli je to kvůli dodržování micvot, nebo něčím větším, něčím, jak vnímá judaismus. Její odpověď byla: „To je pro mne asi nejtěžší otázka. Nemám to nějak ucelené, ale určitě judaismu mám vliv na to, ale nedokážu na to takhle teď odpovědět.“

Vyvodit nějaký závěr z této odpovědi je skutečně těžké, autoři se shodují na tom, že nejlepší vysvětlením je, že každý svou osobní víru vnímá jinak a snažit se o srovnání asi není zrovna na místě.

4.4.3 Názor respondenta - Michal

Zeptali jsme se Michala na to, zda se v životě řídí něčím, co by přirovnal k desateru, něčím vyšším (neuměli jsme to správně pojmenovat, tak jsme pouze takto naznačili). Dále jsme doplnili několik otázek ze kterých nakonec vyplynuly následující odpovědi: „Něco vyššího, těžko říct. Prostě každej asi máme nějakej práh nebo jak to nazvat, přes kterej nepůjdem. Já vim, co je ještě v mejch osobních mezích a co ne. No a samozřejmě jsem vyrostl a žiju v nějaký společnosti, která ty mantinely nastavuje. Takže asi tak. Neřekl bych nic vyššího, řekl bych výchova a společnost, který ti dohromady ohraničej co jo a co ne“ K desateru, potažmo micvot: „Micvot? Co to je?“ (Bylo vysvětleno) “… zajímavý, neznám, nicméně desatero samozřejmě znám, teda takový ty hlavní jako nesesmilníš a nezabiješ a nepokradeš. Víceméně můžeš říct, že se tim řídim, ale to je prostě daný tim, že vim, že když něco urkadnu tak půjdu do vězení. Není to proto, že bych se bál, že naštvu nákýho boha. To ne. Prostě se to nedělá, dost by mě štvalo, kdyby mi někdo něco ukrad, takže taky logicky nekradu. O nezabiješ se asi nemusíme bavit,ne?„

Náš respondent si tedy podobně jako autoři práce uvědomuje přesah desatera do legislativy státu, která stejně jako náboženství trestá to, co zakazuje. Zdůrazňuje, což obecně bývá pro ateisty významné, důležitost vlastního názoru a přesvědčení při formování osobního kodexu chování. Stejně tak dává velkou váhu výchově a okolí, když připouští, že obě tyto věci pomáhají jeho morálku formovat.

4.6 Židé a většinová společnost

Tato kapitola hledá odpovědi na to, zda naši vybraní respondenti cítí negativní, či jinak nestandardní, zpětnou vazbu od okolí. Respondent, který zastupuje ateistickou většinu, vyjádří svůj názor na židovskou menšinu. Výsledná shoda či neshoda názorů poslouží jako zajímavá sonda do české společnosti.

4.6.1 Česká společnost vs. židé

Vzhledem k velmi malému počtu židů, kteří žijí na území ČR (jedná se o pouhých 0,19 % populace - tj. cca. 20 000 lidí), patří Česká republika k jedněm z nejméně antisemitských států světa. Dle takzvaného indexu antisemitismu se v ČR jedná o 13 %. Pro srovnání Polsko, které má procentuální zastoupení židů ještě mnohem menší (0,008 % obyvatel), má index 45 %. Pozitivní správou je, že se zde téměř nevyskytují fyzické útoky, které by měli antisemitský motiv. Ty se, dle zpráv za rok 2015 pohybovaly v řádech jednotek, a to je ještě třeba brát v potaz, že fyzickým útokem je myšleno i pokud někdo poškodí majetek. Na grafu níže je pak možné jasně vidět, že primárním prostředkem k antisemitismu v ČR je internet - respektive takzvané kyberútoky. Nejčastěji se jedná o projevy antisemitismu na různých diskuzních fórech či přímo články a stránky, které vykazují znaky útoku proti židům. Celkově je však situace v ČR více než pozitivní, jak dokládá také prohlášení místopředsedkyně Pražské židovské obce, která hovoří o tom, že česká společnost obecně je velmi vstřícná. 41)

4.6.2 Názor respondenta - David

Davidovi jsme položili otázku, zda se setkal s nějakým projevem antisemitismu proto, že konvertoval k judaismu. Odpověď jsme rozvedli za pomocí několika doplňkových otázek. Jako u předchozích kapitol následuje přepis odpovědí s doplňujícím komentářem. „Já osobně jsem s ničim takovym nesetkal, ale to je asi tim, že se tim nijak nechlubim, takže prakticky kromě rodiny a nejbližších přátel o tom nikdo neví. Takže se dá vlastně říct, že jedinej, kdo na mě v tomhle smyslu útočí, jsou kámoši u piva, což považuju za hodně neškodný. Bych to třeba přirovnal k tomu, když tvůj dlouholetej kámoš najednou přijde v brejlých, který před tim nikdy nenosil. Logicky na něj nějaký narážky budou, ale nikdo z toho nebude špatnej.“ Odpověď jsme se pokusili rozvinout otázkou, zda se s útokem setkal někdo s Davidova okolí. Načež nám odpověděl „Ne, nevim o tom.“ Obě odpovědi dosvědčují to, co bylo napsáno výše, tedy, že projevy antisemitismu jsou v České republice spíše vzácné. David také potvrdil to, že když už někdo útočí, tak převážně online. K tomuto problému se vyjádřil následovně: „Tak jasně, že jsou ty útoky spíš na netu. Víš, co se řiká, za monitorem je každej hrdina. A hlavně, když někdo vyřve svůj pitomej názor pod článkem o židech, tak ví, že jde o židy. Kdyby se se mnou bavil na ulici, tak podle mě ani netuší, v co věřim.“

4.6.3 Názor respondenta - Petra

Petřin názor na většinové přijetí od majority v ČR je podobně jako u Davida kladný. V jejím případě rozhodně více ovlivněn tím, že se pohybuje více v židovské komunitě, protože navštěvuje židovskou školu. Když jsme se ptali, zda si vybajuje nějaký konkrétní projev antisemitismu na její osobu, tak ačkoli odpověděla, že ne, vybavila se ji nepříjemná zkušenost z MHD a člověkem, co obhajoval skutky A. Hitlera. Odpovědi přepsány níže. „Jelikož chodím na židovskou školu, takže žádný problém (s antisemitismem, pozn. autorů). Mimo školu se naštěstí vyskytuju v okruhu lidí, kteří to přijímají a dokonce to považují za něco „zajímavého“. Nechlubím se svým vyznáním, ale setkala jsem se lidmi, které fascinovalo, že jako mladá holka se hlásím dnes k judaismu a praktikuju ho.“ K incidentu v MHD: „S přímým antisemitismem, který by byl cíleně mířený na mě, jsem se nikdy nesetkala. Jednou jsem musel jet v tramvaji s nějakým neonacistou, který mluvil o Hitlerovi, jak byl super, a tak jsem se ho zeptala jestli to myslí vážně, a řekl, že ano. Potom začal být agresivní na jiné cestující, z toho strachu a opovržení, jsem raději vystoupila. Jinak se samozřejmě na FB vyskytuje mnoho statusů či komentářů vůči židům, ale tak tomu se člověk asi nikdy nevyhne, hlavně častokrát to nemusí být ani proti Židům, dnes nadává na kohokoliv kdo je „jiný“. A to mě mrzí. “

4.6.4. Názor respondenta - Michal

Položili jsme Michalovi jednoduchou otázku - „Vnímáš nějak negativně, nebo naopak extrémně pozitivně, židovskou komunitu v České republice?“ Nechali jsme ho odpovědět, následně jsme doplnili další otázky, konkrétně „Jak si myslíš, že to vidí ostatní v tvém okolí?“ a „Jaký máš názor na antisemitské útoky?“ Jako u předchozích kapitol následuje přepis odpovědí s doplňujícím komentářem. O vlastním názoru na židy: „Hele, asi takhle, já žádnýho žida osobně neznám. Vlastně nejblíž jsem se ke kontaktu s židy dostal, když jsme hráli zápas s Izraelem. A byli to úplně normální kluci … “ Tato odpověď víceméně koresponduje s tím, že židů je na našem území skutečně velmi málo. Není tedy asi obtížné narazit na někoho, kdo ve svém okruhu přátel žádného žida nemá. Michala odpověď to jen potvrdila. O svém okolí a vztahu k židům: „Jak už jsem řek, já v okolí svejch známejch žádnýho žida nemám, takže se obecně vůbec k tomuhle tématu nedostávám, ani já, ani kámoši. Nikde jsme to moc neřešili, ale předpokládám, aspoň u lidí, co znám dobře, že maj stejnej nebo podobnej názor jako já. Těžko odsuzovat někoho, o kom skoro nic nevíte a nic vám reálně nedělá“ Tato odpověď vypovídá o celkové tolerantnosti české společnosti, tedy alespoň jejího úzkého výseku, který nám Michal poskytl v rámci okruhu svých známých. O svém názoru na antisemitské útoky: „To se ještě dneska děje jo? Ikdyž je fakt, že jsem něco čet na netu, že někdo něco nakreslil na nějakou zeď nebo hřbitov. Ale jinak si fakt nevybavuju, že by se tu něco dělo. Ale samozřejmě, jsou to idioti, a je jedno jestli takhle zničej židovskej nebo obyčejnej hřbitov. Debilita to je.“ Z této odpovědi je možné vyvodit, že útoky na židy asi skutečně nejsou velkým problémem v ČR, pokud mladý člověk, který tráví stykem s médii poměrně dost času, neví o téměř žádném z nich.

5. Závěr

Cílem této práce bylo zodpovědět hlavní výzkumnou otázku, a to Jak se jako žid liším od majoritní společnosti ateistů v ČR. Obecně lze říci, že se vybraní respondenti z judaistické společnosti nijak výrazně neliší od té majoritní ateistické. Toto tvrzení může být zdůvodněno velmi malým okruhem respondentů, který nemá vypovidající hodnotu o celé společnosti. Když se však na jednotlivá témata zaměříme konkrétněji, je možné vidět odlišnosti mezi těmito dvěma skupinami respondentů.

Svátky a tradice

Co se týče svátků a tradic, oba židovští respondenti jsou ovlivněni svou rodinou, která židovské svátky nedodržuje. V obou případech alespoň část jejich rodiny vyznává křesťanství nebo jsou ateisté, respondenti tedy díky rodině slaví klasické české Vánoce a mají k nim určitý vztah. Chanuku ale slaví také, jelikož je pro ně podobně důležitá jako Vánoce. Lze tedy říci, že v této oblasti jsou mezi židy a ateisty rozdíly do té míry, do jaké jsou ovlivňováni svou rodinou a jak intenzivně se ke své víře hlásí.

Stravovací a oděvní návyky

V otázce stravy se oba věřící respondenti vyjádřili podobně. Oba se snaží dodržovat košer stravu, avšak přiznávají, že při tradiční české kuchyni je to velmi obtížné, a tak se stává, že se košer stravou neřídí vždy a striktně. Dávají přednost svým chutím a svým výkladům židovských zákonů. Stravování se tedy také nějak výrazně neliší od ateistického respondenta, což je zapříčiněno i tím, že vybraní židovští respondenti nejsou ortodoxní židé. V oblékání se ani jeden z respondentů neliší od většinové společnosti. Jak sami uvedli, oblékají se jako každý jejich vrstevník a oblečení pro ně nehraje roli v otázce víry.

Morálka

V této oblasti vyjádřili všichni respondenti podobný názor, a to, že je v podstatě jedno, jakým přikázáním či zákonem se řídí, ale v důsledku dodržují všichni totéž a je pro ně samozřejmé, že některé věci se nedělají. Může to být určeno zákonem dané země (ateista) nebo zákony judaismu či výchovou k morálním hodnotám.

Vztah s většinovou společností

Žádný z respondentů se nesetkal s nějakým větším antisemitským útokem či napadnutím, jsou si ale vědomi šířících se útoků na sociálních sítí, což je zapříčiněno hlavně rostoucím zájmem o sociální sítě a jejich významem v dnešním světě. Tato nezkušenost s odporem ze strany majoritní společnosti může být i díky prostředí, v jakém se respondenti pohybují - ať už o jejich víře okolí neví a oni sami na ni neupozorňují, nebo se pohybují převážně v judaistické společnosti.

Závěrem lze říci, že vybraní respondenti se od sebe v mnohém na první pohled neliší. Odlišuje je až podrobnější náhled do jejich životů, kdy vyplývá na povrch jejich individuální pojetí tradic a zákonů jejich víry či ateismu.

Zdroje

BLAŽKOVÁ, Eliška. CHAREDIM - Život za branami našeho světa. Lidé a země [online]. 2015, , 4 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.lideazeme.cz/clanek/charedim-zivot-za-branami-naseho-sveta

HAWK, Thomas. Judaism. Harvard Edu [online]. USA, 2015, , 23 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: http://rlp.hds.harvard.edu/files/hds-rlp/files/judaism.pdf

HŘIBOVÁ, Martina. ŽIDOVSKÉ ODĚVY VE SVĚTĚ VE STŘEDOVĚKU. Portál Kostým.cz [online]. 2012, , 10 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.kostym.cz/Cesky/4_Odivani/zide.pdf http://dejinyvpohode.cz/Articles/1367-2-Cesky+ateismus+v+historicke+perspektive.aspx

JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7.

KLÍMA, Vít, Roš Hašana 5777, [online]. 2016, , 1 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Vit-Klima-Ros-Hasana-5-777-456691

LANGLEY, Myrtle. World religions. Batavia, Ill., USA: Lion Pub., 1993. ISBN 0745925413

MCGOWAN, Dale a PHD. Atheism for dummies. 2013. ISBN 9781118509203.

MCGOWAN, Dale. The History of Atheism. Dummies.com [online]. 2013, , 2 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.dummies.com/religion/atheism/the-history-of-atheism/

OMKosher, Co je to KOŠER. OMKosher [online]. 2010, , 3 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.omkosher.com/cz/koser-pravidla/

ROBINSON, Rich. Everything* You Always Wanted to Know About The Three Branches of Judaism. Jewsforjews [online]. 2007 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: https://jewsforjesus.org/newsletter-aug-2007/everything-you-always-wanted-to-know-about-the-three-branches-of-judaism

SLAVÍČKOVÁ, Klára. Vánoce – oslava náboženství zvaného Konzum. MuniMedia [online]. 2015 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.munimedia.cz/prispevek/vanoce-oslava-nabozenstvi-zvaneho-konzum-9724/

SOTÁKOVÁ, Martina. Označení Židů vstoupilo v platnost, poznáte je podle žluté šesticípé hvězdy. Neaktuality.cz [online]. 2012, , 2 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.neaktuality.cz/domaci/oznaceni-zidu-vstoupilo-v-platnost-poznate-je-podle-zlute-davidovy-hvezdy

ŠPOK, Dalibor. Vánoce jako příležitost. Psychologie [online]. 2013, , 3 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: https://psychologie.cz/vanoce-jako-prilezitost/

ŠUSTOVÁ, Jana. Šabat je nejdůležitější židovský svátek. Český Rozhlas [online]. 2010, , 4 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/judaismus/_zprava/3700573

Tisková zpráva FŽO http://www.fzo.cz/wp-content/uploads/TZ-V%C3%BDro%C4%8Dn%C3%AD-zpr%C3%A1va-o-projevech-antisemitismu-v-%C4%8Cesk%C3%A9-republice-v-roce-2015.pdf

YENTL, Sarah. Micvot. Žid v praxi [online]. 2015, , 3 [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: http://zidvpraxi.blogspot.cz/2015/09/micvot.html




Počet shlédnutí: 10

1) , 5) , 7)
Langley, 1993
2) , 10)
The American Jewish Year Book, 2012
3) , 6)
Hawk, 2015
4)
Hawk,2015
8) , 9)
Robinson, 2004
11)
Jandourek, 2010
12) , 13) , 14)
McGowan, 2013
15) , 16) , 17) , 18)
Zahradníková, 2006
19)
Český statistický úřad, 2011
20)
Lacha, 2008
21) , 22) , 23)
Šustová, 2010
24)
Klíma, 2016
25)
FŽO, 2006
26) , 27)
Fingerland, 2011
28)
Slavíčková, 2015
29)
Špok, 2013
30) , 31) , 32) , 33)
OM Kosher, 2010
34)
Hřibová, 2005
35)
Sotáková, 2010
36)
Blažková, 2013
37) , 38) , 39)
Yentl, 2015
40)
Kapitola je výsledkem diskuze autorů práce a jejich názorů
41)
PŽO, 2016
zs2016/jsem_zidem_v_ceske_republice._jak_a_cim_se_lisim_od_vetsinove_ateisticke_spolecnosti.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)