obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2016:vyznavam_hare_krsnu_a_ziji_v_cr._jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich

Vyznávám Hare Kršnu a žiji v ČR. Jak a čím se liším od ostatních?

Autoři: Oličová Kateřina, Zavadil Marek

Obrázek 1: Maha Mantra

Zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/211106301256221150/

Úvod a cíl

Náboženské dogma bylo zpochybňováno s vývojem vědy již od 19. století. Darwinova evoluční teorie byla ve velké míře podpořena lékařem a biologem Thomasem Huxleyem, bez kterého by Charles Darwin nenabral takovou sílu a přízeň. Thomas Huxley zároveň jako první definoval agnosticismus, který se zabývá tím, že existenci Boha nelze ani vyvrátit ani prokázat. Žijeme v 21. století, kde transcendentní záležitosti jsou v rukách menšinové části společnosti. Nejen proto bude představeno hnutí Hare Kršna, čili Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny. Toto hnutí patří k nejrozšířenějším jihovýchodním náboženstvím u nás. Do Čech se dostalo po roce 1989. Mantra o šestnácti slovech se nazývá také Hare Kršna a je formou meditace pro obnovení čistého vědomí.

Cílem semestrální práce je za pomoci kvalitativních a kvantitativních metod zodpovědět hlavní výzkumnou otázku a podotázky, týkající se materiální a duchovní oblasti, které odlišují každodenní rutinu členů hnutí Hare Kršna a nevěřícího, kteří žijí na území České republiky.

Hlavní výzkumná otázka, tedy zní:

Jaké jsou hlavní rozdíly každodenního života člena hnutí Hare Kršna žijícího v ČR ve srovnání s nevěřícím žijícím na témže území?

Výzkumné podotázky:

  • Jak a zda se liší styl oblékání?
  • Jak a zda se liší pracovní a školní návyky?
  • Jak a zda se liší společenský život respondentů?
  • Jak a zda se liší kuchyně zastánců Hare Kršna?
  • Jaké svátky stoupenci Hare Kršna drží?
  • Jaké modlitby odříkávají stoupenci Hare Kršna?
  • Zda a jaké mají stoupenci Hare Kršna zásady?

Literární rešerše

V rámci literární rešerše budou zhodnoceny dostupné publikace, které se týkají vyznavačů hnutí Hare Kršna a majoritní české nevěřící společnosti.

Tématem Hare Kršna se zabývalo již několik autorů. Například Miloš Mrázek ve své knize Děti modrého boha popisuje, kdo je to Kršna a jeho dějinné uctívání skrze starořecké spisovatele, kteří psali své publikace ve 2. a 3. století před Kristem. Dále autor píše o šíření hnutí do západního světa. Pojednává i o způsobu života v hnutí, aktivitách na veřejnosti a o hnutí Hare Kršna v českých zemích. V poslední kapitole autor toto hnutí porovnává s křesťanstvím, jelikož jím je západní svět nejvíce ovlivněn a s nímž se šiřitelé hnutí museli vyrovnávat. V závěru porovnávání autor připouští, že hnutí Hare Kršna má v našem kulturním prostředí své místo a že nachází ohlas spíše u mladých lidí.

Hnutím Hare Kršna se poměrně podrobně zabývá také Mgr. Martin Fárek. Jeho kniha Hnutí Hare Kršna: institucionalizace alternativního náboženství, ze široka pojednává o dějinách organizace a to od jejího založení v USA v roce 1966 až do dnešní doby. Z knihy je tedy patrný přerod z nadšené skupiny stoupenců až po velkou mezinárodní organizaci. Nalezneme zde i témata o pouličním prodeji knih, zvycích nebo vztahu elity asketů k rodině. Dále kniha popisuje vzdělávání dětí v organizaci a nechybí kapitola o vývoji organizace na našem území.

Kniha Vzestup a pád moderního ateismu od Jana Jandourka naopak reflektuje život ateisty. Autor píše o tom, že žijeme v zemi, která je ve srovnání s jinými místy planety i Evropy velmi ateistická. Uvádí i fakt, že je nutné si uvědomit, že na světě nejsou jen nám známá náboženství a jako ateisté popíráme i velké duchoví systémy Asie a náboženství Afriky. Zároveň odmítáme náboženství minulá, ale nejsme schopni žádné jiné pozitivní výpovědi. Náboženství trvá dále, a někdy dokonce sám ateismus přebírá náboženské formy, protože ty jsou antropologickou konstantou. Kniha je srozumitelným a čtivým textem, kde je teorie doložena na příkladech a událostech.

Neopomenutelným zdrojem je Bhagavadgíta, která sama o sobě slouží k porozumění a cestě životem, která vede k mókše a osvobození z koloběhu života a smrti samsáry. „Celé učení Gíty lze shrnout těmito slovy: „Pamatuj na Dharmu, uskutečňuj Dharmu.“ Gíta je v tomto ohledu učebnicí Dharmy a pojednává o všech jejích základních principech.“ Je li úkolem porozumět tomuto orientálnímu náboženství, je nutnost ji otevřít. Začíná ve chvíli, kdy slepý král Dhrtaráštra žádá mou­drého Saňdžaju, aby mu vyprávěl, co se děje na bitevním poli Kurukšétra. Saňdžaja (žák Vjásy) je jasnovidný a jeho vyprávění prolíná celou Bhagavad­­gítu. Vydatným elektronickým zdrojem jsou zajisté oficiální stránky Hare Kršna: http://harekrsna.cz/cvs/. Najdete zde podrobný popis jejich filozofie, kultury a mimo jiné i knih.

Metodologie

Pro získání dat do této práce bude využito kvantitativních i kvalitativních výzkumných metod. Kvantitativní výzkum hledá odpovědi na otázky zkoumáním různých sociálních prostředí, jevů a jednotlivců, které se v tomto prostředí pohybují. Nejpoužívanější metodou kvantitativního výzkumu je například dotazník. Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Nejpoužívanější metoda kvalitativního výzkumu je například polostrukturovaný rozhovor, při kterém se otázky přizpůsobují předchozím odpovědím, a zároveň se přidávají další. Metody se vzájemně doplňují a je dobré je používat v souvztažnosti.1)

V čem tkví rozdíly, výhody a nevýhody těchto dvou metod? Cílem kvantitativní metodologie je testování předem vyřčených hypotéz. Vzorek respondentů je velký a musí splňovat podmínku reprezentativnosti, na který se hypotéza vztahuje. Nevýhoda tohoto druhu zkoumání je jeho povrchnost a malá hloubka výzkumu, výsledek lze ale zevšeobecnit na celou vybranou populaci. Cílem kvalitativní metodologie je porozumění a rozpoznání významu získané informace. Porozumění nelze kvantifikovat na celý vzorek. Zkoumání probíhá do hloubky zkoumaného jevu. Oproti kvantitativnímu výzkumu se v šetření využívá zdaleka méně respondentů. Výhodou je porozumění dané problematiky, ale nevýhodou časová náročnost. 2)

Pro sepsání literární rešerše je předpokladem nastudování odborné literatury a ve sběru dat bude využito kvalitativní metody polostrukturovaných rozhovorů. Zároveň v rámci návštěvy v rozsahu několika hodin autoři budou pozorovat zpěv manter, čtení z Bhagavadgíty a zasedání k večeři. Výzkum bude probíhat v jedné z vegetariánských restaurací v Praze - Govindě. Zde se pořádají kulturní večery pro širokou veřejnost každou středu.

Pro zformulování závěrů této práce bude využito odpovědí od tří respondentů. Dva respondenti budou představitelé hnutí Hare Kršna a jeden zástupce za českou majoritně nevěřící společnost.

Tabulka 1: Přehled informátorů

Jméno Věk Povolání Výzkumná metoda a technika
Informátoři 1neuvedenoprodavačka; bez zaměstnání diskuse, písemný zápis informací
Informátor 2okolo 50učitelpolostrukturovaný rozhovor, audio nahrávka
Informátor 346mistr ve výroběpolostrukturovaný rozhovor, audio nahrávka

Pro úplnost, zde autoři uvádí, s kým byly polostrukturované rozhovory vedeny. V textu se promítnou odpovědi od 4 lidí, z toho důvodu, že při prvním rozhovoru byli autoři přesměrováni na druhou osobu, ale oba respondenti prvního rozhovoru jsou ortodoxní vyznavači Hare Kršna, kteří žijí v chrámech, v okolí restaurací a na farmách. Konkrétně tito lidé žijí v okolí vegetariánské restaurace v Praze, kde oba pracují. Rozhovor započal s paní, pracující v menším obchodě, která autory přesměrovala na mladšího muže, který vede přednášky a čtení z Bhagavadgíty, tudíž nám byl vhodným respondentem. Druhý rozhovor a setkání bylo s mužem, který je sice členem hnutí Hare Kršna, ale žije pro nás typickým rodinným životem mimo komunitu. Jednalo se o samotného učně Šríly Prabhupády, tedy zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny. Jeho duchovním mistrem byl Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura.Třetí rozhovor byl realizován s členem české většinové společnosti. Poslední rozhovor probíhal v domě třetího respondenta, kam nás ochotně pozval. Byla zvolena metoda polostandardizovaného rozhovoru technikou dotazování face to face.

Vlastní práce

Nevěřící v ČR

Skutečnost, že česká společnost je spíše nevěřící dokazují data Českého statistického úřadu, který vykazuje, že z počtu 10,2 mil. obyvatel ČR je bez vyznání přes šest milionů lidí, což představuje téměř dvě třetiny obyvatelstva.3) Zároveň tento údaj koreluje s textem Jana Jandourka, který též shrnuje, že čím vyšší má člověk dosažené vzdělání, tím méně věří v nějakého Boha a transcendentno.

Tabulka 1: Náboženství ČR

Zdroj: https://www.czso.cz/csu/czso/57004fa0e1

V údajích ze sčítání lidu lze vyčíst také určité ukazatele, které ukazují určitý trend v ČR. Je patrné, že čím vyšší vzdělání, tím menší sklon k náboženskému vyznání.

Zdroj: JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. GRADA, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7

Termín ateismus pochází z řeckého „athos“, což znamená „bez boha“. Ateismus není ani víra, ani světonázor, ani ideologie, čemuž napovídá koncovka -ismus. Ateismus sám o sobě nenese žádný názor na vznik Vesmíru, vznik života, morálku apod. Nevěřícím je například člověk, který o možnosti existence Boha slyšel, ale nepřikládá tomu velkou váhu. Další typ ateistického člověka je ten, že člověk, dle dostupných informací a důkazů, nepovažuje víru a existenci Boha za opodstatněnou, nebo podloženou. 4)

U nevěřících jde o vědomé popření božího bytí. Otázka o neexistence boha se objevila až ve středověku. Nebyl to ovšem výslovný ateismus. Tvrdě se o ateismu začalo mluvit až v době francouzského osvícení v dílech Ludwiga Feuerbacha, kde autor vidí původ náboženství v potřebách a přání lidí. Dalším historickým představitelem ateismu byl Friedrich Nietzsche, který žil v 19. století. Nietzsche přisuzoval smrt Boha jako akt člověka a toto chápal jako touhu a vůli člověka po svobodě. V 21. století lze jako představitele ateismu považovat např. Richarda Dawkinse, Sama Harrise, Christophera Hitchense a nositele Nobelovy ceny za fyziku Stevena Weinberga, který vystupuje na mnoha setkáních s vědci a vede s nimi diskuse na toto téma. 5)

Na porovnání jsou zde uvedeny i kvantitativní údaje o hnutí Hare Kršna v ČR. Od 21. listopadu roku 2002 je ISKCON jako jediná náboženská společnost nečítající se do křesťansko-židovské tradice v České republice registrována na Ministerstvu kultury ČR. Počet členů hnutí Hare Kršna se u různých zdrojích liší. Nejčastější údaj se pohybuje kolem 200 aktivních členů. Kromě nich další desítky lidí s hnutím sympatizují, dodržují některé jeho zásady a podporují ho.

Původ a historické pozadí Hare Kršna

Tato kapitola je velmi důležitá pro porozumění dané problematiky z historického hlediska. To znamená, z které země myšlení Hare Kršna hnutí původně pochází, jakým vývojem prošla a v neposlední řadě jeho šíření do západní civilizace, které bylo oproti jiným snahám velmi úspěšné. Dále tato kapitola představí i osobnosti, kteří se o šíření a následném založení ISKCONu zasloužili. (ISKCON - Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny - anglicky International Society for Krishna Consciousness, zkratka ISKCON)

Zakladatelem tradice Hare Kršna byl reformátor Šrí Kršna Čaitanja, který žil na přelomu patnáctého a šestnáctého století. Toto hnutí lze popsat jako podoba čaitanjovského višnuismu. Pro Čaitanju byl hlavním božstvem Kršna, projevení Višnua. Historie uctívání Višnua či Kršny sahá v Indii až do období několika století před Kristem. Velký popud k rozšíření hnutí a rozvoji teologického a meditačního kultu dalo učení Alvárů, jenž byli putující básnící a pěvci. Kršnovští učitelé považovali opěvování Višnua za nejlepší způsob duchovního života a velkou důležitost přikládali i recitacím a zpíváním Kršnových jmen. Tomuto se věnoval i Čaitanja sám. Dlouhé hodiny strávil zpívání Kršnových jmen a většinou toto praktikoval se skupinou svých společníků. Tento způsob vyznávání svého božství přenesli nejprve do ulice a po té i po celé Indii. I v této době je možné všude po Indii potkat skupiny zpěváků a hudebníků, kteří zpívají oddané písně anebo jednoduše Kršnovo jméno. Tento způsob zpívání ve skupině začal být označován jako samkírtan, doslova společné opěvování.6)

Čaitanja a jeho žáci přijímali do svých řad lidi různého původu a proto byli kritizování ortodoxními bráhmany jiných směrů. Z tohoto důvodu se tradice v sedmnáctém a osmnáctém století začala rozdělovat do větví, ale většina z nich odvozovala svoje učení od první generace Čaitanjových potomků. V osmnáctém století se však většina těchto větví přizpůsobovala kastovním zvykům bengálských bráhmanů a mnohé větve se staly rodovými. O další růst Čaitanjova odkazu usiloval Kédarnáth Datta Bhaktivinóda, který žil od roku 1838 – 1914 a pracoval jako úředník. Inspiroval se v čaitanjovské tradici a zpracoval teologii, kde jeho snaha spočívala ve skloubení vlivu západního myšlení v devatenáctém století s Čaitanjovým odkazem. Dílem oslovil západní svět, když ho zaslal významným osobnostem své doby, a také knihovnám na univerzitách. V jeho šlépějích pokračoval i jeho syn Bhaktisiddhánta Sarasvatí (1874 - 1937). V roce 1920 založil organizaci Gaudíja Math, která stavěla čaitanjovské chrámy a vydávala díla představitelů čaitanjova odkazu. Po smrti Bhaktisiddhánta Sarasvatího se dalšího prosazování tohoto směru ujal jeho žák Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. Ten se zasadil o založení Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny. Od roku 1944 nepravidelně vydával časopis Návrat k Bohu. Překládal višnuistické díla a zpěvy do angličtiny.7)

Předchozí dva odstavce zachycují vývoj a osobnosti, které měli svůj podíl na udržení čaitanjovských myšlenek a následném založení ISKCON. Je zajímavé, že tomuto hnutí se pravděpodobně jako prvnímu v historii podařilo přenést učení, meditační, kulturní prvky a rituální strukturu z původního prostředí do západní kultury. Samozřejmě se při tomto procesu objevila i řada problémů, na které ovšem dokázal zakladatel hnutí Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda pružně reagovat a nebál se experimentů a inovací. Toto byla pravděpodobně největší příčina velmi dobrého šíření téměř po celém světě.8)

Způsob života člena hnutí Hare Kršna v komunitách (chrámy, farmy, restaurace)

Následující kapitola pojednává o ortodoxním způsobu života stoupenců Hare Kršna, která je doplněna skutečnými výpověďmi respondentů. Prvním respondentem se nám stala milá paní, která pracuje jako prodavačka a byla ochotná s námi započít první rozhovor. Později nás, ale odkázala na muže, který vede přednášky a čte lidem z Bhagavadgíty. Text zahrnuje také informace získané z kulturního programu v Govindě. Večer v Govindě se skládal ze zpěvu manter, ale i pozvání ke společnému stolu.

Pro hinduisty je nejvýznamnější posvátnou knihou právě Bhagavadgíta. „Bhagavad“ v sanskrtu znamená nejvyšší a „gíta“ zpěv, což se dá přeložit jako „zpěv vznešeného“. Pokud věříš, budeš spasen, ale pokud ne, neznamená to cestu do pekel. Víra v reinkarnaci je jedním z pilířů hinduistického a budhistického náboženství, lidé věří, že budou reinkarnováni v lepší bytost, proto se snaží vyvarovat hříchům. Pokud člověk žije nuzný život, ti kolem věří, že si to zasloužil a že to musí přetrpět a v příštím životě se bude mít lépe. Kršna je ale v srdcích všech živých bytostí, květin, zvířat. Respondent ortodoxních vyznavačů Hare Kršny doplňuje: „Bhagavadgíta praví, že cesta duchovním životem je obtížná. Dnešní civilizace si myslí, že blaženost získáme koupí auta, domu, ale není to tak. Naše civilizace chce utéct od reality, ale realista věci zkoumá, snaží se s nimi přijít do kontaktu. Kršna říká spoustu věcí, ale jsme ochotni je udělat? Rozdíl mezi skutečností a realitou pomůže rozpoznat žákovi učitel. Důležité je, že nejde o slepé následování a absurdní otázky. Abychom pochopili, musíme praktikovat, k tomu nám pomohou duchovní mistři. Každý je pro nás laiky duchovní mistr.“

Místa pro život komunity vznikají okolo chrámů, restaurací či farem. „Jojo, rodiny žijí venku, v chrámu jsou mniši a jeptišky – bráhmačáry. Rodina musí vydělávat, platit poplatky, všechno, ale dělá se to pro Kršnu. Měli by všichni odříkávat Mahámantru při růženci… Zaměstnavatel v Evropě je tolerantnější jinému dennímu režimu než třeba v Rusku, tam se lidi ptají, proč jsi jiný než ostatní… Češi jsou tolerantnější, ale normálně pracujeme.“ V okolí chrámů a farem vznikají komunity, ve kterých vyznavači společně žijí. Ve městě existují střediska, která šíří povědomí o Kršně pomocí knih, pořádáním přednášek, výstav či koncertů. Známým faktem je, že lidé vyznávající Hare Kršna jsou vegetariáni. Nepijí ani černý čaj. „Černý čaj, zelený čaj, jsou totiž omamné látky, pak nejíme čokoládu, maso, nejíme nic živočišného původu.“ Také mají vegetariánské restaurace, kde setkávání s Kršnou probíhá pomocí prasádam – jídla obětovaného Kršnovi.9)

„Prasádam je jídlo obětované Bohu. Vaříme ho pro Kršnu, neochutnáváme ho během vaření. Nejdříve se nabídne Kršnovi a až pak ho jíme my. Jídlo je posvěcené na úrovni meditace. Jednou za mnou přišla paní a říká: „Já k Vám chodím na oběd pět let, a když je to jídlo, tak dobré, tak v tom něco musí být, dejte mi tu knihu (pozn. autorů: myšleno Bhagavadgítu). Prasádam očišťuje duši toho, kdo jí toto jídlo, je to zkušenost, tak to funguje. Nejen mantry, ale i jídlo je proces seberealizace, ten kdo ho neobětuje Bohu, tak jí jenom hřích. Musíme zabít zeleninu, zabili jsme na poli živé bytosti, když jsme šli pro zeleninu, ale když jídlo nabídneme, tak nám bude odpuštěno.“

Farmy jsou vytvářeny na venkově, vyznavači zde mají snahu žít co nejvíce soběstačně. Snaží se co nejméně využívat věci z moderní doby. Toto ovšem neznamená, že by zcela odmítali moderní techniku. Rozhodnutí o organizaci života se nechává na každé komunitě samostatně.10) Ovšem základní denní režim by měl být zpravidla u všech příslušníků Hare Kršna stejný. Vstávají brzy ráno, obvykle kolem čtvrté ráno. Poté jsou povinni vykonat ranní hygienu včetně sprchování studenou vodou. Kolem páté hodiny začínají první bohoslužby a po této první bohoslužbě má každý cca dvě hodiny času na osobní modlitbu – džapu. Přes den se každý věnuje činnosti ve své komunitě a účastní se další bohoslužeb. Spát chodí obvykle okolo dvaadvacáté hodiny.11)

„Vstáváme ve čtyři hodiny, protože je tak šance udělat duchovní pokrok, probíhají meditace, jóga, modlitby, ve středu dne činnosti, které tlačí vášeň něco dělat. Jít do práce, vydělávat. Večer přichází nevědomost, člověk se má věnovat rodině, spánku, uklidnění. Když člověk bude vstávat do šesti, bude zdravý, když vstává později, tak je jako zvířátko. Taky musí ukončit tu činnost, jinak bude hloupý, měl by se projít, ale při procházce v 11 hodin večer člověk ztrácí čas. Inteligence se vypne, ona spí, když je tma. Když sluníčko spí, měli by spát i lidé, dříve to tak bylo, protože nebyla elektřina. K ranním rituálů patří i koupání. Lidé se nemyjí každý den a pak smrdí a ani voňavka nepomůže. Když jsem ve vlaku, vybírám si místo podle toho jak člověk voní. Myje se teplou vodou, protože se musí odstranit toxiny a pak studenou, tělo je totiž chrám duše. Sprcha je ve čtyři hodiny ráno a ve 4:30 začíná Mangala-arati, starobylé mantry. Mezi 5 a 7:15 je meditace, mantra 16x a v 7:15 vítání božstev, která jsou krásná, oblečená…“

Příjímání a jeho způsob se řídí každá komunita sama. Nejčastěji musí zájemce absolvovat několikaměsíční zkušební lhůtu, která má zájemce ověřit, zda je schopen sloužit Kršnovi v komunitě a nakonec se řídící rada usnese o přijetí, či nepřijetí.12) Způsob oblékání tvoří tradiční indický oděv. U mužů je to kurta (košile) a dhótí (delší pruh látky, který je omotán kolem pasu). Muži mají oholenou hlavu a jako odlišení od buddhistů si nechávají na temeni úzký pramínek vlasů. Ženy mohou nosit dlouhé vlasy, ale musí je mít zakryté šátkem. Pouze vdovy si také holí hlavu. Vdané ženy mají na čele červenou tečku. Mezi zásady životního stylu patří nekonzumovat žádné maso, neužívat omamné látky, nemít nedovolený pohlavní styk (jakýkoliv styk, který není určen k plození), nepouštět se do hazardu. 13)

„Když někdo pravidla poruší, přijde reakce. Kromě karmy z minulosti, tak horšíme karmu i teď. Všeobecně nikdo nechce porušovat. V podvádění člověk může podvádět jen sám sebe. Spiritualisté chtějí ukončit tento život (tedy ne se dál reinkarnovat – pozn. autorů) a nechtějí být spoutáni sítí tužeb, protože ničí seberealizaci.“

Věří v Kršnu, což je bůh věčný, všemocný, vševědoucí, všudypřítomný, je otcem všeho živého, je udržovatelem energie všeho života, vší přírody a funkce vesmíru. Podstata člověka není tělo, ale věčná duše, která je hlavní částí boha. Všechny činy a jídlo mají být obětí bohu.14) Oddaní provádějí obřady, které jsou emotivně založené. Činnosti v komunitě jsou prokládány právě těmito obřady. Rituály se konají v místnostech v komunitě, kde je umístěn oltář s božstvy. Tyto obřady jsou spolu se skupinovým zpíváním Kršnova jména součást každého dne. Dle slavení jednotlivých svátků získávají zvláštní podobu. Svátky se řídí podle lunárního kalendáře. Součásti slavení svátků je půst, který bývá ukončen hostinou.

Příklady višnuistických svátků:

1. příchod Nitjánandy (konec ledna – začátek února)

2. příchod Čaitanjova (únor)

3. příchod Šrí Čaitanji (konec února – polovina března)

4. příchod prince Rámy (duben)

5. příchod Balarámy (srpen)

6. příchod Šrí Nrsinhy (konec dubna – začátek května)

7. příchod Kršny (polovina srpna – začátek září)

8. příchod Rádhy (září)

9. zabití démona Rávany princem Rámou (říjen)

10. svátek krav (konec října – polovina listopadu) 15)

„Slavíme v únoru Nový rok, narozeniny Kršny, Ranajanu. Nejdříve se drží půst a pak je velká hostina.“

Jak se liší západní a východní kultura z pohledu oddaného Kršnovi?

„Západní společnost je příliš materiální – auto, topení… Materiální sklony vedou k nenávisti, iluzi na rozdíl od osoby rozvíjející duchovní život. Důležitá je přítomnost duchovního mistra. Existuje starý posvátný text, který píše o povinnosti přijmout duchovního mistra. Je nutné myslet na své já, na duši, když neznám své já, jak můžu naplnit své potřeby? Činnosti nemusí naplnit potřeby duše, proto je transcendentální poznání důležité. Za tou hmotou je duše a za ní nejvyšší duše. Duchovní blaženost je skutečná, než například, když si koupíte pivo za dvacku a přijde uspokojení, je to laciná blaženost. Plyne z ní frustrace. Ta duchovní blaženost není zadarmo, vede k ní dlouhá cesta.„ Na druhou stranu východní náboženství nejsou imperativní, to znamená, že nebudete zatraceni, pokud nežijete přesně podle pravidel Kršny.

Způsob života člena hnutí Hare Kršna mimo chrámy, farmy apod.

Být členem Hare Kršna nutně neznamená, žít v chrámu, vzdát se veškerých světských radostí a nosit sárí či dhótí. Následující podkapitola je podpořena výpovědí druhého hlavního respondenta, který nežije přímo v komunitě, ale vede rodinný život a pracoval řadu let jako učitel. Život tohoto respondenta mimo komunitu je odlišný v pojímání pravidel hnutí Hare Kršna. Respondent, na rozdíl od života lidí žijících v komunitách, nebere pravidla jako dogma, podle kterých je nutné se řídit, ale bere je jako doporučení.

„Východní kultura a východní duchovní cesty nejsou imperativní, tzn., že člověk nejde do pekel, když to nepraktikuje. Například v Bhagavadgítě se Kršna na konci svého učení obrací ke svému Bhagtovi a říká mu: „Teď si ode mě všechno vyslyšel a dělej si, co chceš“. Toto se mi moc líbí, ta neimperativnost. Ale v Bhagavadgítě jsou i mravní a etické pokyny, to zase ano.“

Svojí cestu žít mimo komunitu si respondent zvolil sám. „Já jsem jako mnich žil v komunitě 8 let v klášteře. Poté jsem se oženil, necítil jsem se spokojený. Dostudoval jsem si určité obory a začal jsem pracovat na školství. A žiji jako laik. Nepraktikuji Hathajógu, ale praktikuji Bhaktijógu vždycky ráno, tzn. meditaci, rituály a poslech určitých manter, které mě vnitřně očistí a naplní mě pozitivním přístupem a přirostlo mi to k srdci, vděčnost k bohu je pro mě esenciální, nedokážu si představit, že bych žil nevděčně k bohu.“

Čtyři hlavní pravidla (nejíst maso, neužívat omamné látky, nemít nepovolený pohlavní styk, nehazardovat) bere jako disciplínu, které je hlavně součástí klášterního života.

„V klášterních životech je celibát předpis, ale pokud sexuální aktivita je, bude, nebo se plánuje, tak klášterní život člověk opustí a má normální rodinný život se vším všudy, ale klášterní život znamená celibát. I u laika se očekává, že omezí svou sexualitu maximálně. To ale neznamená, že laik se nemůže oddávat sexu za účelem rozkoše. Člověk může žít jako laik se vším všudy, vyznávat Kršnu a praktikovat Bhaktijógu podle svého zájmu. Toto není zlé, v každém náboženství je sex regulován, aby člověk dokázal překonat pudy a nestal se otrokem svých pudů. Opanovat své pudy má svůj význam, pokud chce člověk něco dosáhnout. Pokud se člověk oddává pudům, může to vést až k nezdravé sexualitě. Jóga má do určité míry tyto pudy opanovat, sublimovat. Člověk, který žil pudově se ve stáří a nemoci stává nešťastným tvorem. Člověk, který celý život žil pudově a ke konci života už nemá šanci více pudy uspokojit je nešťastný.“

Konzumaci masa také omezuje maximálně jako doporučení. „To, co nestvoříš, nesmíš zabít. To, čemu nemůžeš dát život, nesmíš zabít. Obilí, zelenina, ovoce, mléko jsou věci, které se dle Hare Kršny můžeme živit, aniž bychom zabili toho původce. Například obilí dává své plody až potom, co umře. Pšenice se vymlátí až poté, co s kořenem zemře a plody jsou využity až po smrti rostliny. Mléko – kráva je vděčná, že jí mléko vezmeme, protože jí tlačí. Je to respekt k životu. Ale jsou výjimky, kde se maso může. Například na plošinách Tibetu. Zde není jiná možnost, jak přežít. Takže čas od času musí zabít toho jaka. Určití lidé se ani masa nedotknou, ale pro některé je to přirozené v případě přežití. V tomto případě to zvíře usmrtí s etickými pravidly.“

Třetí princip přijímá také jako doporučení.

„Vezměme ten třetí princip, tedy žádné omamné prostředky. Žádný alkohol, kávu, čaj, cigarety, drogy – všechno se vylučuje. Tyto věci člověka do určité míry zotročují a nutí ho jinak se chovat. Když si člověk dá jedno pivo, nebo skleničku vína, tak není alkoholik a jóga znamená, že se člověk omezí maximálně a žije s nejmenším nákladem finančním i duševním získávat věci. On neumře, když nepije. To je takové přilepšení. Bhaktijogýn se tomuto vzdává v rámci svých možností. Znovu zdůrazňuji, že není žádná mravní policie, kromě v těch klášterech.“ Na poznámku tazatelů, jestliže stoupenec hnutí Hare Kršna bude popsán přesně podle knížek, že nesmí jíst maso apod., tak by byl popsán úplně špatně, protože oni to vlastně smí, ale záleží, jak si to vyloží, ale pokud budou žít v chrámu, tak zde už je striktnost daná, bylo odpovězeno: „Přesně tak. To je to samé jako lékařství. Když člověk dostane určitou diagnózu, např. diabetes, lékař mu řekne, co nesmí a pokud se chce člověk vyléčit, tak se tím bude řídit, ale pokud ten člověk řekne, že to dodržovat nebude, tak je to jeho věc. To samé jako duchovní učitelé, ti doporučují mravní zásady dodržovat, aby byl člověk fyzicky a mentálně zdráv. To je jeho věc. Člověk si musí rozmyslet, pokud chce vstoupit do kláštera (Ašrámu, čili Hare Kršna restaurace, farmy apod.) a žít tak striktně. Člověk může žít jako laik a praktikovat Bhaktijógu podle svých možností.“

Respondent dodržuje a slaví Hara Kršna svátky.

„U nás slavíme příchod Kršny a také slavíme dvakrát do měsíce tzv. dny půstu od obilnin, které se slaví jedenáctý den po a jedenáctý den před úplňkem. Nejedí se jakékoliv obilniny, ani rýže. Důvod je ekonomický, dodržení zásob a současně v těch dnech je ostražitost vůči jídlu, je to takový den odříkání. Jmenují se Ékádaší. Pří svátku narození Kršny se také postí celý den a večer je hostina.“

Posílání do škol. Je pro respondenta aktuální a ožehavé téma.

„Domácí výuka má svá pozitivní i negativní stránky. Negativní je kolektiv. Já nejsem zastáncem domácí výuky. Některé rodiny mají strach o charakter svých dětí. Děti mohou být zesměšňovány kvůli své víře, anebo pedagog má negativní vztah k náboženství, nebo k té cestě. Na domácí vzdělávání mají rodiče ze zákona právo, ale je dobré děti zároveň zapisovat do kroužků, hudebních škol, do sportovních klubů. Tzn. otevřít se světu pomocí kultury a sportu a nevolit úplnou segregaci. Většinou hnutí Hara Kršna do školy své děti nakonec pošle. Zatím nebyl problém, že by to narušilo rodinu, dítě, nebo školu, všechno v pořádku.“

Technologie, které mají být dle spousty knih o hnutí Hare Kršna omezovány, autoři dostali vysvětlení, že tomu tak úplně není, ale že záleží na použití určité věci.

„Zakladatelem hnutí Šríla Prabhupáda byl praktický člověk. On si uvědomoval přínos západní civilizace a nezavrhoval ho. Hnutí by se nerozšířilo, kdyby byl omezený ve svém pohledu. Nevstoupil by do letadla, nepoužíval by diktafon, knihtisk a všeho pro zrychlení administrativních úkonů. Naopak, tak jsem to od něj převzal, on viděl tu možnost všechny tyhle věci využívat s ohledem na to využít je k šíření duchovna. Věci neomezují duchovní pokrok. Například nůž. Nůž se dá využít k ukrojení chleba anebo ho využít k něčí vraždě. Čili technologie s tímto souvisí. Využití technologických věcí je v pořádku. Avšak orientální duchovní kultura se v určitých věcech rozchází s využitím a užitku technologie pro člověka v tom smysl dobrý sluha, zlý pán. Šríla Prabhupáda říkal, že tohle otázka, kterou se musí v tom, co dělá položit.“

Způsob života nevěřícího žijícího v ČR

Následující výklad je propojen s odpověďmi třetího respondenta, který žije v ČR. Respondent byl dotazován pomocí polostandardizovaného rozhovoru. Respondentovi je 46 let a pracuje jako mistr ve výrobě.

Jako většina nevěřících maso neodmítá. Dle jeho vlastních slov jí téměř vše, co mu jeho manželka uvaří.

„Jídlo jím jakékoliv. Maso, zeleninu, vše na co mám chuť. Žádné druhy masa nevynechávám z jakéhokoliv přesvědčení.„

Denní režim respondenta se spíše řídí jeho pracovním rytmem, rodinou a do další práce ho nutí údržba jeho domu.

„Denní režim mám v podstatě stejný každý všední den. Ráno vstávám do práce, obvykle po páté hodině. Od šesti do dvou odpoledne pracuji. Někdy, když mi chybí hodiny, tak jsem v práci déle. Když přijdu domů, tak odpočívám, najím se a věnuji věcem na zahradě, rodině apod. Večer koukám většinou na televizi. Podívám se na zprávy apod. Chodím spát tak okolo jedenácté hodiny. O víkendu si rád trošku přispím než ve všední den a pak se věnuji práci okolo domu, na zahradě apod. Odpoledne odpočinek, občas vyjedu se syny na fotbal, nebo na jiný kulturní program. Večer většinou chodím do místní hospody si popovídat s místními lidmi a přijít na jiný myšlenky, než zase začne každodenní pracovní život.“

Na odreagování od starostí a odtrhnutí se od každodenního života bylo autorům odpovězeno ve smyslu respondentova největšího koníčku.

„V koníčkách se věnuji modelařině. Mám modely vrtulníků, to mě baví. Když je hezké počasí, tak si vyjedu zalétat k modelářskému spolku, my tomu říkáme letiště, je to kousek od Vlašimi.„

Ústav empirických výzkumů uvedl, že v roce 1995 patřila návštěva kostela k vánočním zvykům rodin respondentů u 23 % dotázaných, v roce 2007 už toto číslo kleslo na 17 %.16) Navštěvování kostelů klesá. Toto potvrzuje i tvrzení našeho respondenta.

„Kostely pravidelně nenavštěvuji. Tak jednou do roka tam zavítám, když s mojí matkou držíme mši na mého zemřelého tátu. Byl jsem vlastně i na křtu potomka dcery mé sestry a rok předtím na její svatbě. Nemodlím se, ani v kostele se nekřižuji. Nějak to neřeším.“

Ve veřejném povědomí v ČR jsou svátky jako např. Vánoce vnímány jako křesťanské. Ovšem opak je pravdou. Vánoce se slavili v mnoha kulturách již od pradávna, mnoho tisíc let před tím, než vzniklo křesťanství. Oslava Vánoc je tedy součástí bohaté mytologické tradice, která se pne tisíce let do minulosti a je společná většině indoevropských národů. Jednotlivé vánoční zvyky se prolínají mnoha národy, obdobími i náboženství. I Ateisté v ČR vnímají Vánoce určitým způsobem.17) Tento způsob vnímání Vánoc popsal respondent takto:

„Slavíme Vánoce, rozdáváme si dárky a máme doma takovou jinou atmosféru. Spíše takovou pohodu. Nemodlíme se. Spíše se dobře najíme a uděláme si dárky radost. Beru to tak, že mám o Vánocích volné dny, to se mi na tom líbí a těším se na to celý rok. Ta rodina je zase víc dní po sobě spolu. Velikonoce pro mě nejsou tak hezké. Ta vánoční atmosféra je hezká, když se to povede se sněhem. O Velikonocích jsem chodil dříve se syny po vesnici koledovat a nyní chodím s odrostlejšími otci po domech taky, ale koledujeme něco jiného než sladkosti.„

Smysl a spokojenost v životě mu přináší jeho rodina a vybudované zázemí.

„Jsem rád, že jsem vychoval dva kluky. Společně s otcem jsme postavili náš dům, což dává zázemí rodině. Spokojený jsem, ale také se najdou určité problémy, ale tak ty má každý.“

Závěr

Poslední kapitola je věnována zodpovězení výzkumné otázky a jejímu zevšeobecnění – do jaké míry se překrývá a do jaké liší způsob života respondentů?

Výzkumná otázka byla formulována následovně: Jaké jsou hlavní rozdíly každodenního života člena hnutí Hare Kršna žijícího v ČR ve srovnání s nevěřícím žijícím na témže území?

Ten největší rozdíl mezi zpovídanými respondenty je ten, že jeden z nich nevěří v existenci nadpřirozena, Boha nebo reinkarnaci. Ví, že čas na tomto světě je pro něj omezen a snaží se žít podle svých představ a snů, které pro něj představují dům, který postavil a jeho rodina. Zde nalézáme první společný průnik. Všichni respondenti se starají o rodinu a blízké a jsou pro ně velmi důležití. Pro člověka, který nevěří v Boha je vžitý výraz – ateista, ale pokud se budeme zabývat do detailu touto definicí, musíme připustit, že spíše než o ateismus se jedná o agnosticismus. Ten tvrdí, že existenci Boha nemůžeme vyvrátit ani potvrdit.

Pro začátek by bylo vhodné připomenout zásady, podle kterých žijí stoupenci Kršny, protože od nich se pak odráží řada odlišností. Jsou jimi: nekonzumovat žádné maso, neužívat omamné látky, nemít nedovolený pohlavní styk (jakýkoliv styk, který není určen k plození), nepouštět se do hazardu. V zásadě jsou to rozumné body, kterými se musí řídit ortodoxní vyznavači Hare Kršna, ale laikové je mohou brát jako doporučení, které by mělo mít pozitivní vliv na jejich život. Podle stoupenců Kršny jde v životě o něco více, o pravé poznání a potěšení než o uspokojování fyzických potřeb. Oni usilují o to pravé, o to jež je nebude svazovat touhou nebo závislostí, kterou by si nemohli dopřávat například ve stáří.

Dalším významným rozdílem je ten, že věřící tráví několikrát denně čas modlitbami a duchovními činnostmi. V podstatě ostatní činnosti podřizují těm duchovním. Je pro ně nepředstavitelné žít bez víry v Boha. Poslední respondent sice drží mši za zemřelého otce, ale jinak nemá žádnou potřebu modlení se nebo odříkání. To se týká i jídla. Stoupenci hnutí Hare Kršna jsou vegetariáni, není to přikázané, ale věří tomu, že nemohou zabít to, co nestvořili. Když už mají jíst maso, musí to být v případě vlastního přežití např. v prérijních oblastech. Zvíře musí být skoleno čistě, čili žádná jatka nebo klecové chovy, kde jsou mimo jiné chována zvířata pro běžnou spotřebu.

Velkým rozdílem je vnímání materiálních věcí. Lidé bez vyznání, běžná společnost kolem nás je obklopena materiálními věcmi (dům, auto…) a zakládají si na jejich vlastnictví a údržbě, jak je patrné z výpovědi posledního respondenta. Pro stoupence Kršny není materiálno důležité a také žijí skromně. Nevyhledávají štěstí v nabytí materiálna, ale ve způsobu života, konání dobra a všem, co očišťuje duši a pomáhá jím stát se lepší bytostí v dalším životě nebo se vymanit z nekonečné samsáry. Společné pro všechny je určitá rutina, která se během let vytvoří, ale liší se velmi výrazně svým obsahem. Začněme u vstávání, které podmiňuje další činnosti. Stoupenci hnutí Hare Kršna vstávají ve velmi brzkých ranních hodinách. Respondent bez vyznání vstává také brzy kvůli pravidlům v zaměstnání, ale když je třeba víkend, jeho vstávání není ničím podmíněné kromě aktuální nálady a vnějších vlivů. Stoupenci hnutí vstávají, tak brzy z určitého důvodu a tím je, že pouze v brzkých ranních hodinách mohou dojít duševního pokroku. Pokud budou vstávat pozdě, nedosáhnou toho dne vůbec ničeho. Ranní modlitby nevynechává ani laik, tedy člověk žijící mimo chrámy, ale zároveň člen Hare Kršna. Náplň dne je podobná, protože přes den jsou činnosti poháněné vášní. Tou je pracovat nebo něco vytvořit nebo využít nějak vlastní potenciál. Večer se pak mají věnovat zklidnění a rodině, což je dalším společným průnikem, protože i ateista vypověděl, že po práci si člověk potřebuje odpočinout a věnovat se právě rodině.

Odpovědí na hlavní otázku tedy je, že rozdíly zajisté existují, ale pokud se budeme držet obsahu knih, který popisuje denní režim Hare Kršna, bude náš vzorec značně omezený, protože ne všichni, kteří berou zásady Bhagavadgíty v potaz a věří v Kršnu nebo třeba reinkarnaci musí žít podle všech zásad a chrámovým životem tzv. bráhmačáry. Zásady mohou brát jako doporučení a snažit se o lepší život a zároveň bydlet ve velkém domě se spoustou věcí. Být stoupencem Hare Kršna neznamená žít v chrámu a být přísným vegetariánem. Stoupencem Hare Kršna může být kdokoliv. Nazýváme je laiky, žijí v běžných domácnostech a není možné určit jejich počet. V čem a zda se liší styl oblékání, je těžké určit. Mezi ortodoxním vyznavačem Hare Kršna a zástupcem nevěřící společnosti bude rozdíl propastný už jen z toho principu, že stoupenci hnutí se snaží žít co nejjednodušeji, proto si nepotrpí na vlastnictví pěti kravat a oblékají se do dhótí či sárí. Ženy nevěřící části obyvatelstva se také obléknou do sárí, ale nebude to jejich jediná věc v šatní skříni. Ty rozdíly jsou provázané s všeobecnými principy, takže samozřejmě existují. Neortodoxní vyznavač Kršny, tedy laik, který pracuje například ve školství, nemůže ze společenských zásad chodit denně v dhótí, proto potřebuje více oblečení a na veřejnosti bychom ani nepoznali, že se jedná o stoupence Kršny.

Pracovní návyky se nijak zvlášť neliší. Pracuje se převážně mezi ranními a večerními hodinami. Pokud vyznavač Kršny – laik bude muset pracovat od osmi, bude v práci v osm a jestli se předtím pomodlí ke Kršnovi nebo udělá snídani dětem do školy, není záležitostí zaměstnavatele. Školní docházka se liší trochu více, protože děti jsou ovlivněné kolektivem a může dojít například k šikaně z důvodu jinakosti. Z toho důvodu jsou stoupenci Kršny raději pro domácí výuku, která je pak ověřovaná v příslušných institucích. Domácí výuka probíhá sice úspěšně, ale náš respondent, který je učencem Šríly Prabhupády a sám působil ve vzdělávací instituci, doporučuje rodinám posílat dítě alespoň do zájmového kroužku, aby se do kolektivu přece jen začlenilo. Společenský život je vlastně také průnikem, ať jste ortodoxní vyznavač, laik nebo nevěřící můžete si zahrát florbal nebo jít na výtvarný kroužek. Tato hodnota je společná. Naopak kuchyně a svátky představují jedny z největších rozdílů. Stoupenci Hare Kršna jsou vegetariáni. Nevěřící žádná pravidla nezavazují, ale pokud z přesvědčení nebudou jíst maso, můžou vyzkoušet vegetariánské restaurace patřící Kršnům. Zároveň nevěřící mohou jídlo ochutnávat při vaření, stoupenci Kršny ne a nejdříve ho nabídnou Kršnovi až pak ho snědí, také velký rozdíl. Tradiční české svátky – Vánoce, Velikonoce, na které se vážou nějaké tradice, stoupenci Kršny nedrží. Snad jen laici mající děti. Vyznavači hnutí rádi slaví příchod Nového roku, který ale přichází později než 1. 1. a narození Kršny. Průběh jejich svátku je jiný, nejdříve se postí a pak se společně nají. Ve společném jídle by se dal hledat další společný průnik.

V jaké míře se tady život překrývá? Obě skupiny se setkávají ve veřejném prostoru a jsou k sobě vstřícné. V dnešním světě převládá konzumní způsob společnosti a transcendentní záležitosti nejsou u většinové společnosti příliš populární. Proto shledáváme jako přínosné, že Hare Kršna zve širokou veřejnost k sobě a otevírá se těm, co mají zájem. Zároveň nejsou přikazující a stoupenci mohou z chrámu kdykoliv odejít, což neznamená, že již není stoupencem Kršny. Můžou brát zásady pouze jako doporučené, jako například rady lékaře, když trpíte cukrovkou a nemáte doporučený cukr. Věřit v Kršnu, držet se zásad je pak na úsudku každého.

Zdroje

Literární zdroje

CENTRUM PRO VÉDSKÁ STUDIA. Návraty: Nauka o reinkarnaci. 2. vyd. Švédsko, Grodinge: The Bhaktivedanta Book Trust, 2013, 95 s. ISBN 978-80-903829-4-7.

FÁREK, Martin. Hnutí Haré Kršna: institucionalizace alternativního náboženství. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1579-0.

FÁREK, Martin. Haré Kršna v západním světě: setkání dvou myšlenkových tradic. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2004. ISBN 80-7194-677-X.

JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. Havlíčkův Brod: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-2981-7

MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní metody v sociologii venkova a zemědělství. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta ve vydavatelství Credit, 2005. ISBN 80-213-0507-X.

MRÁZEK, Miloš. Děti modrého boha: tradice a současnost hnutí Haré Kršna. Praha: Dingir, 2000. ISBN 80-902528-1-8.

Elektronické zdroje

Ateismus. [online].elabs.com, © 2012 [cit. 12. 1. 2017] Dostupné z: http://www.elabs.com/van/VAN1-Atheism08.htm

Co je to ateismus, [online]. i-ateismus.cz © 2011 [cit. 12. 1. 2017] Dostupné z: http://www.i-ateismus.cz/2011/01/co-je-to-ateismus/

Český statistický úřad: Náboženské vyznání obyvatelstva [online]. Praha, 2004 [cit. 2016-11-08]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/57004fa0e1

Pinterest: Celosvětový katalog nápadů [online]. [cit. 2016-11-22]. Dostupné z: https://cz.pinterest.com/pin/211106301256221150/

Ústav empirických výzkumů. Víra v boha a názory na církve v české společnosti. STEM.CZ. [online]. 16.3.2007 [cit. 2016-12-05]. Dostupné z: https://www.stem.cz/vira-v-boha-a-nazory-na-cirkve-v-ceske-spolecnosti/

Slávek Černý. Vánoce jsou ateistický svátek. Ateisté ČR. [online]. 8.12.2013 [cit. 2016-12-05]. Dostupné z: http://www.osacr.cz/2013/12/08/vanoce-jsou-dnes-ateisticky-svatek/


Počet shlédnutí: 11

1) , 2)
MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní metody v sociologii venkova a zemědělství. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta ve vydavatelství Credit, 2005. ISBN 80-213-0507-X.
3)
Český statistický úřad: Náboženské vyznání obyvatelstva [online]. Praha, 2004 [cit. 2016-11-08]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/57004fa0e1
4)
Co je to ateismus, [online]. i-ateismus.cz © 2011 [cit. 26. 12. 2016] Dostupné z: http://www.i-ateismus.cz/2011/01/co-je-to-ateismus/
5)
Ateismus. [online].elabs.com, © 2012 [cit. 12. 1. 2017] Dostupné z: http://www.elabs.com/van/VAN1-Atheism08.htm
6) , 7) , 8)
FÁREK, Martin. Hnutí Haré Kršna: institucionalizace alternativního náboženství. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1579-0.
9) , 10) , 11) , 12) , 13) , 14) , 15)
MRÁZEK, Miloš. Děti modrého boha: tradice a současnost hnutí Haré Kršna. Praha: Dingir, 2000. ISBN 80-902528-1-8.
16)
Ústav empirických výzkumů. Víra v boha a názory na církve v české společnosti. STEM.CZ. [online]. 16.3.2007 [cit. 2016-12-05]. Dostupné z: https://www.stem.cz/vira-v-boha-a-nazory-na-cirkve-v-ceske-spolecnosti/
17)
Slávek Černý. Vánoce jsou ateistický svátek. Ateisté ČR. [online]. 8.12.2013 [cit. 2016-12-05]. Dostupné z: http://www.osacr.cz/2013/12/08/vanoce-jsou-dnes-ateisticky-svatek/
zs2016/vyznavam_hare_krsnu_a_ziji_v_cr._jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:41 autor: 127.0.0.1