obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Historie: • zeme_byvale_jugoslavie • antropologie_nabozenstvi_jsem-zid • jsem_vyznavac_jezidismu_jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich • jandova_tereza • lenkoran • mohamed_ve_21._stoleti • jsem_krestanka_jak_a_v_cem_se_lisim_od_ostatnich • uctivani_bozstev_hinduismu_v_cr
zs2024:antropologie_nabozenstvi_jsem-zid

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revizePředchozí verze
Následující verze		Předchozí verze
zs2024:antropologie_nabozenstvi_jsem-zid [09/12/2024 22:27] – 178.209.132.238zs2024:antropologie_nabozenstvi_jsem-zid [16/12/2024 12:59] (aktuální) – kokaisl
Řádek 1: Řádek 1:
 ====== "Jsem Žid: Jak a v čem se liším od ostatních (a v čem jsem stejný/á)?" ====== ====== "Jsem Žid: Jak a v čem se liším od ostatních (a v čem jsem stejný/á)?" ======
  
 +Natálie Haspeklová, Karolína Ševelová
  
----- 
  
- +==== Úvod a teoretická část práce ====
-==== Úvod ====+
  
  
Řádek 14: Řádek 13:
 V židovské tradici se náboženská příslušnost dítěte odvozuje od matky – dítě narozené židovské matce je považováno za Žida. Tradiční pro židovství je obřízka, která je vykonávaná osmý den po narození chlapce, je symbolickým obřadem, jehož přesný průběh se může lišit v závislosti na příslušnosti k jednotlivým židovským komunitám. Zatímco tradičně obřízku prováděl otec, dnes ji obvykle provádí lékař za přítomnosti duchovního. Součástí obřadu je i pojmenování chlapce, zatímco dívky dostávají jméno během první soboty po narození v synagoze. Ve 13 letech se chlapec stává Bar Micva (syn přikázání) a stává se tak nábožensky dospělým. Tímto milníkem přijímá povinnost dodržovat náboženské předpisy. Obřad se koná první sobotu po jeho narozeninách, kdy je chlapec v synagoze vyzván k předčítání z Tóry. U dívek nastává náboženská dospělost o rok dříve, při obřadu zvaném Bat Micva, který se koná v jejich 12 letech. Svatba je v judaismu vnímána jako posvátný akt, který dává naději na pokračování židovského národa. Obřad tradičně začíná podpisem manželské smlouvy, kde jsou uvedeny povinnosti manželů, věno a podmínky rozvodu. Novomanželé během svatby stojí pod baldachýnem (chupa), symbolizujícím jejich budoucí domov, a rozšlápnutím sklenice si připomínají zničení jeruzalémského chrámu. Společně se také napijí vína jako symbol sdílené budoucnosti. V židovském pohřebním obřadu je mrtvý položen na zem, kolem něhož blízcí tiše rozjímají. Tělo je oblečeno do prostého oděvu, čímž se zdůrazňuje rovnost všech lidí před smrtí a nezávislost na pozemském majetku.((JUDAISMUS. Online. Edisco. Dostupné z: https://edisco.cz/zsv/judaismus.php. [cit. 2024-11-07].)) V židovské tradici se náboženská příslušnost dítěte odvozuje od matky – dítě narozené židovské matce je považováno za Žida. Tradiční pro židovství je obřízka, která je vykonávaná osmý den po narození chlapce, je symbolickým obřadem, jehož přesný průběh se může lišit v závislosti na příslušnosti k jednotlivým židovským komunitám. Zatímco tradičně obřízku prováděl otec, dnes ji obvykle provádí lékař za přítomnosti duchovního. Součástí obřadu je i pojmenování chlapce, zatímco dívky dostávají jméno během první soboty po narození v synagoze. Ve 13 letech se chlapec stává Bar Micva (syn přikázání) a stává se tak nábožensky dospělým. Tímto milníkem přijímá povinnost dodržovat náboženské předpisy. Obřad se koná první sobotu po jeho narozeninách, kdy je chlapec v synagoze vyzván k předčítání z Tóry. U dívek nastává náboženská dospělost o rok dříve, při obřadu zvaném Bat Micva, který se koná v jejich 12 letech. Svatba je v judaismu vnímána jako posvátný akt, který dává naději na pokračování židovského národa. Obřad tradičně začíná podpisem manželské smlouvy, kde jsou uvedeny povinnosti manželů, věno a podmínky rozvodu. Novomanželé během svatby stojí pod baldachýnem (chupa), symbolizujícím jejich budoucí domov, a rozšlápnutím sklenice si připomínají zničení jeruzalémského chrámu. Společně se také napijí vína jako symbol sdílené budoucnosti. V židovském pohřebním obřadu je mrtvý položen na zem, kolem něhož blízcí tiše rozjímají. Tělo je oblečeno do prostého oděvu, čímž se zdůrazňuje rovnost všech lidí před smrtí a nezávislost na pozemském majetku.((JUDAISMUS. Online. Edisco. Dostupné z: https://edisco.cz/zsv/judaismus.php. [cit. 2024-11-07].))
  
-Košer strava představuje způsob stravování, který odpovídá židovským náboženským předpisům. Termín „košer“, znamenající vhodný nebo rituálně způsobilý, vychází z pokynů uvedených v Tóře. Na rozdíl od běžných dietních omezení není košer strava zaměřena na zdravotní aspekty, ale řídí se výhradně náboženskými zákony. Jsou přesně definovány požadavky na výběr potravin, přičemž jsou určeny konkrétní druhy povolených a zakázaných zvířat, ptáků a ryb. Košer zvířata musí například mít zcela rozdělená kopyta a být přežvýkavci. Součástí košer zásad je i zákaz míchání masných a mléčných produktů, což vyžaduje důslednou kontrolu všech ingrediencí. Rituální porážka košer zvířat zahrnuje postupy, které minimalizují bolest a zajišťují důkladné odkrvácení masa. Zakázána je konzumace určitých živočichů, jako jsou plazi, obojživelníci, měkkýši, korýši a některé ryby. Ovoce a zelenina jsou obecně povoleny, avšak před konzumací je třeba ověřit jejich čistotu, zejména kontrolou přítomnosti hmyzu. Klíčovým rozdílem oproti tradiční evropské kuchyni je zákaz vepřového masa, protože vepř je podle židovských předpisů považován za nečistý.((Košer stravování. In: Židovská obec v Praze [online]. Dostupné z: https://www.kehilaprag.cz/cs/turismus/koser-stravovani. [cit. 2024-02-26].))+Košer strava představuje způsob stravování, který odpovídá židovským náboženským předpisům. Termín „košer“, znamenající vhodný nebo rituálně způsobilý, vychází z pokynů uvedených v Tóře. Na rozdíl od běžných dietních omezení není košer strava zaměřena na zdravotní aspekty, ale řídí se výhradně náboženskými zákony. Jsou přesně definovány požadavky na výběr potravin, přičemž jsou určeny konkrétní druhy povolených a zakázaných zvířat, ptáků a ryb. Košer zvířata musí například mít zcela rozdělená kopyta a být přežvýkavci. Součástí košer zásad je i zákaz míchání masných a mléčných produktů, což vyžaduje důslednou kontrolu všech ingrediencí. Rituální porážka košer zvířat zahrnuje postupy, které minimalizují bolest a zajišťují důkladné odkrvácení masa. Zakázána je konzumace určitých živočichů, jako jsou plazi, obojživelníci, měkkýši, korýši a některé ryby. Ovoce a zelenina jsou obecně povoleny, avšak před konzumací je třeba ověřit jejich čistotu, zejména kontrolou přítomnosti hmyzu. Klíčovým rozdílem oproti tradiční evropské kuchyni je zákaz vepřového masa, protože vepř je podle židovských předpisů považován za nečistý.((Košer stravování. In: Židovská obec v Praze [online]. Dostupné z: https://www.kehilaprag.cz/cs/turismus/koser-stravovani. [cit. 2024-11-07].))
  
 Šabat, poslední ze sedmi dnů stvoření světa, představuje den odpočinku, který začíná v pátek západem slunce a končí sobotní večer obřadem zvaným Havdala, po východu prvních hvězd. Tento den připomíná odpočinek Hospodina po stvoření světa a je základem pro týdenní cyklus, kdy neděle je označována jako „den první“ (jom rišon). Základem Šabatu je šest dní práce a sedmý den odpočinku, bez jakéhokoli zásahu do světa, který byl stvořený jako dokonalý. Z tohoto důvodu Židé o Šabatu nesmějí vykonávat 39 typů činností označovaných jako práce – například zapalovat oheň, rozsvítit světla, vařit, nebo používat technologie. Tyto zákazy nesouvisí s fyzickou náročností, ale s jakýmkoli zásahem do světa, jako je rozdělání ohně, které symbolizuje dominanci nad přírodou. Příprava na Šabat zahrnuje předem připravené jídlo, slavnostní oblečení a očistu. Páteční večer začíná modlitbou kiduš, kdy se nad pohárem vína pronáší požehnání. Stolování je nedílnou součástí Šabatu, kdy zákon přikazuje společné slavnostní jídlo třikrát během dne. Dopoledne je věnováno modlitbám v synagoze a celý den je zaměřen na upevňování rodinných vztahů. Šabat končí obřadem Havdala, který symbolicky odděluje sváteční den od běžného týdne. Židé se u svíčky se dvěma knoty loučí se Šabatem a od té chvíle je opět povoleno rozdělávat oheň.((NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2016. s. 182-193. ISBN 978-80-246-2996-4.)) Šabat, poslední ze sedmi dnů stvoření světa, představuje den odpočinku, který začíná v pátek západem slunce a končí sobotní večer obřadem zvaným Havdala, po východu prvních hvězd. Tento den připomíná odpočinek Hospodina po stvoření světa a je základem pro týdenní cyklus, kdy neděle je označována jako „den první“ (jom rišon). Základem Šabatu je šest dní práce a sedmý den odpočinku, bez jakéhokoli zásahu do světa, který byl stvořený jako dokonalý. Z tohoto důvodu Židé o Šabatu nesmějí vykonávat 39 typů činností označovaných jako práce – například zapalovat oheň, rozsvítit světla, vařit, nebo používat technologie. Tyto zákazy nesouvisí s fyzickou náročností, ale s jakýmkoli zásahem do světa, jako je rozdělání ohně, které symbolizuje dominanci nad přírodou. Příprava na Šabat zahrnuje předem připravené jídlo, slavnostní oblečení a očistu. Páteční večer začíná modlitbou kiduš, kdy se nad pohárem vína pronáší požehnání. Stolování je nedílnou součástí Šabatu, kdy zákon přikazuje společné slavnostní jídlo třikrát během dne. Dopoledne je věnováno modlitbám v synagoze a celý den je zaměřen na upevňování rodinných vztahů. Šabat končí obřadem Havdala, který symbolicky odděluje sváteční den od běžného týdne. Židé se u svíčky se dvěma knoty loučí se Šabatem a od té chvíle je opět povoleno rozdělávat oheň.((NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2016. s. 182-193. ISBN 978-80-246-2996-4.))
    
-Synagoga je hlavním centrem židovské komunity, kde se odehrávají modlitby, studium, vzdělávání a charitativní aktivity. Kromě náboženských funkcí plní také roli společenského centra, kde se setkávají členové komunity a diskutují o důležitých záležitostech. Slouží i jako místo pro výuku, kde se děti a dospělí učí o náboženství a posvátných textech. Charitativní činnost synagogy zahrnuje pomoc chudým a potřebným. V ortodoxních synagogách jsou ženy a muži odděleni, zatímco v reformních mohou sedět společně. Návštěvníci z jiných náboženství jsou vítáni, pokud respektují pravidla a tradice tohoto posvátného prostoru. ((Synagogues, Shuls and Temples. In: Judaism 101 [online]. Dostupné z: https://www.jewfaq.org/synagogues_and_temples.  [cit. 2024-02-26].))+Synagoga je hlavním centrem židovské komunity, kde se odehrávají modlitby, studium, vzdělávání a charitativní aktivity. Kromě náboženských funkcí plní také roli společenského centra, kde se setkávají členové komunity a diskutují o důležitých záležitostech. Slouží i jako místo pro výuku, kde se děti a dospělí učí o náboženství a posvátných textech. Charitativní činnost synagogy zahrnuje pomoc chudým a potřebným. V ortodoxních synagogách jsou ženy a muži odděleni, zatímco v reformních mohou sedět společně. Návštěvníci z jiných náboženství jsou vítáni, pokud respektují pravidla a tradice tohoto posvátného prostoru. ((Synagogues, Shuls and Temples. In: Judaism 101 [online]. Dostupné z: https://www.jewfaq.org/synagogues_and_temples.  [cit. 2024-11-07].))
  
-==== Rozhovor s věřícím ====+ 
 +==== Metodika ==== 
 + 
 + 
 +Tato práce byla zpracována kvalitativním výzkumem, který umožňuje hlubší poznání a pochopení zkoumaného tématu. Předností kvalitativního výzkumu je získání podrobných dat o zkoumané skupině a možnou okamžitou reakcí na změny v terénu. Jeho výhodou je i zkoumání jevů v přirozeném prostředí a pochopení souvislostí. Kvalitativní výzkum se umí dobře přizpůsobit místním situacím a podmínkám. Nevýhodou tohoto typu výzkumu je náchylnost k ovlivnění výsledků osobními preferencemi badatele, obtížná generalizace výsledků na širší populaci a časová náročnost.((HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 4. vyd. Praha: Portál, 2016. s. 52. ISBN 978-80-262-0982-9.)) 
 + 
 +Narátoři byli kontaktováni skrze židovské obce a organizace sdružující českou židovskou populaci pomocí e-mailu. Hlavní metodou sběru dat byly polostrukturované rozhovory, které probíhaly formou osobního setkání. 
 + 
 +{{ :zs2024:screenshot_2024-12-09_at_22.34.13.png?400 |}} 
 + 
 + 
 +==== Praktická část práce ====
  
    
Řádek 27: Řádek 37:
 Zmíněnou skutečnost dokládají respondenti, kteří popisují svůj přístup k židovským tradicím následovně: //„…svátky dodržujeme samozřejmě všechny. Košer doma nedržíme, jíme všechno, co nás napadne, ale víme, že prostě ty základy známe, ty pravidla umíme, víme, jak se to má dodržovat a jaksi zcela vědomě to nedodržujeme,“// popisuje Tomáš. Zmíněnou skutečnost dokládají respondenti, kteří popisují svůj přístup k židovským tradicím následovně: //„…svátky dodržujeme samozřejmě všechny. Košer doma nedržíme, jíme všechno, co nás napadne, ale víme, že prostě ty základy známe, ty pravidla umíme, víme, jak se to má dodržovat a jaksi zcela vědomě to nedodržujeme,“// popisuje Tomáš.
  
-Podobně se vyjádřila Petra: //„Spíš se od nich odkláníme. Je to takový, jako spíš připomenutí, že ten svátek je, ale ne nějak moc jako do hloubky. Asi vlastně dodržujeme jako nějaký takový ty velmi základní jako věci kolem Chanuky a vnímám, kdy je kterej svátek, ale to je tak všecko".//+Podobně se vyjádřila Petra: //„Spíš se od nich odkláníme. Je to takový, jako spíš připomenutí, že ten svátek je, ale ne nějak moc jako do hloubky. Asi vlastně dodržujeme jako nějaký takový ty velmi základní jako věci kolem Chanuky a vnímám, kdy je kterej svátek, ale to je tak všecko."//
  
 Výpovědi naznačují, že tradice a zvyky jsou židovskou komunitou v České republice vnímány především jako symbolický způsob udržování vztahu ke své identitě než jako náboženská povinnost. Výpovědi naznačují, že tradice a zvyky jsou židovskou komunitou v České republice vnímány především jako symbolický způsob udržování vztahu ke své identitě než jako náboženská povinnost.
Řádek 33: Řádek 43:
 Záznamy odpovědí ukazují, že pro některé židovské jedince není návštěva synagogy součástí každodenního náboženského života, ale spíše příležitostnými návštěvami, které jsou spojené s kulturními nebo komunitními akcemi. Například Petra uvedla, že synagogu navštěvuje spíše kvůli její atmosféře, než kvůli náboženským obřadům: //„Navštívím synagogu jako hezký místo. Mám pocit, že tam je nějaká atmosféra, ale ne jako nábožensky, že bych chodila do synagogy. to ne.“ Podobně Šimon popisuje svou návštěvu synagogy jako „zajímavej zážitek“, který má něco transcendentálního“//, ale nevyhledává ji pravidelně. Záznamy odpovědí ukazují, že pro některé židovské jedince není návštěva synagogy součástí každodenního náboženského života, ale spíše příležitostnými návštěvami, které jsou spojené s kulturními nebo komunitními akcemi. Například Petra uvedla, že synagogu navštěvuje spíše kvůli její atmosféře, než kvůli náboženským obřadům: //„Navštívím synagogu jako hezký místo. Mám pocit, že tam je nějaká atmosféra, ale ne jako nábožensky, že bych chodila do synagogy. to ne.“ Podobně Šimon popisuje svou návštěvu synagogy jako „zajímavej zážitek“, který má něco transcendentálního“//, ale nevyhledává ji pravidelně.
  
-Pro některé respondenty může být návštěva synagogy spojena s pocity nepohodlí, zejména kvůli nedostatečné znalosti modlitebních procedur. Tuto zkušenost popisuje i Šimon, když říká: //„Navštěvuju ji tak jednou ročně, dvakrát ročně a cítím se tam nesvůj, protože neumím číst hebrejsky a neznám ty pod postupy modlitební.“// Podobné pocity uvádějí i další respondenti, kteří zmiňují, že se cítí lépe v reformních nebo liberálních synagogách, než v ortodoxních. Hana například zdůrazňuje, že v reformní synagoze se cítí pohodlněji, zatímco v ortodoxní se necítí dobře: //„Když jsem byla třeba na Šabatu v pražské obci, tak tam to bylo na mě příliš ortodoxní a necítila jsem se tam dobře“.//+Pro některé respondenty může být návštěva synagogy spojena s pocity nepohodlí, zejména kvůli nedostatečné znalosti modlitebních procedur. Tuto zkušenost popisuje i Šimon, když říká: //„Navštěvuju ji tak jednou ročně, dvakrát ročně a cítím se tam nesvůj, protože neumím číst hebrejsky a neznám ty pod postupy modlitební.“// Podobné pocity uvádějí i další respondenti, kteří zmiňují, že se cítí lépe v reformních nebo liberálních synagogách, než v ortodoxních. Hana například zdůrazňuje, že v reformní synagoze se cítí pohodlněji, zatímco v ortodoxní se necítí dobře: //„Když jsem byla třeba na Šabatu v pražské obci, tak tam to bylo na mě příliš ortodoxní a necítila jsem se tam dobře.“//
  
-Zároveň však synagoga jako kulturní a komunitní centrum má pro některé respondenty významnou roli. Petra, i když se nezúčastňuje pravidelných bohoslužeb, navštěvuje synagogu při kulturních akcích jako jsou koncerty. Podobně Daniel uvádí, že do synagogy chodí především na sváteční akce a že je pro něj příjemné vědět, že synagoga je místem, kam se může kdykoliv vrátit: //„Je to takový epicentrum tý komunity“.//+Zároveň však synagoga jako kulturní a komunitní centrum má pro některé respondenty významnou roli. Petra, i když se nezúčastňuje pravidelných bohoslužeb, navštěvuje synagogu při kulturních akcích jako jsou koncerty. Podobně Daniel uvádí, že do synagogy chodí především na sváteční akce a že je pro něj příjemné vědět, že synagoga je místem, kam se může kdykoliv vrátit: //„Je to takový epicentrum tý komunity.“//
  
-V některých případech může návštěva synagogy vést k hlubší spirituální zkušenosti. Hana, která dříve nevěřila v modlitbu, začala díky pravidelným návštěvám synagogy cítit potřebu modlit se. Popisuje to takto: //„Měla jsem jako pár chvil, kdy se mi to pomalu prolíná i do toho náboženství. Neřekla bych, že jsem věřící, ale spirituální s nádechem judaismu dejme tomu“.//+V některých případech může návštěva synagogy vést k hlubší spirituální zkušenosti. Hana, která dříve nevěřila v modlitbu, začala díky pravidelným návštěvám synagogy cítit potřebu modlit se. Popisuje to takto: //„Měla jsem jako pár chvil, kdy se mi to pomalu prolíná i do toho náboženství. Neřekla bych, že jsem věřící, ale spirituální s nádechem judaismu dejme tomu.“//
  
 Celkově lze říci, že náboženství a konkrétně judaismus ovlivňují životy jednotlivých lidí různými způsoby. Zatímco někteří respondenti synagogu navštěvují spíše kvůli komunitním a kulturním důvodům, jiní zažívají silné spirituální zážitky, které je vedou k větší účasti na náboženských aktivitách. Celkově lze říci, že náboženství a konkrétně judaismus ovlivňují životy jednotlivých lidí různými způsoby. Zatímco někteří respondenti synagogu navštěvují spíše kvůli komunitním a kulturním důvodům, jiní zažívají silné spirituální zážitky, které je vedou k větší účasti na náboženských aktivitách.
  
-Kulturní a komunitní akce jsou tedy nedílnou součástí života židovské komunity. Tyto události mají především společenský charakter, nikoliv náboženský. Komunitní akce poskytují prostor pro vzájemné setkávání, povídání a budování přátelských vztahů. Hlavní motivací účastníků je právě pocit pospolitosti a sounáležitosti k určité skupině lidí, která má společný původ a historii. Jak popisuje Daniel: //„…Je fajn, ty lidi je vidět, připomenout si, že prostě furt žijou a že je vídám a furt se s nima bavím“.//+Kulturní a komunitní akce jsou tedy nedílnou součástí života židovské komunity. Tyto události mají především společenský charakter, nikoliv náboženský. Komunitní akce poskytují prostor pro vzájemné setkávání, povídání a budování přátelských vztahů. Hlavní motivací účastníků je právě pocit pospolitosti a sounáležitosti k určité skupině lidí, která má společný původ a historii. Jak popisuje Daniel: //„…Je fajn, ty lidi je vidět, připomenout si, že prostě furt žijou a že je vídám a furt se s nima bavím.“//
  
 Naproti tomu někteří popisují určitý pocit tlaku ve chvíli, kdy se účastní komunitní akce, ale neúčastní se náboženského setkání, které této akci předchází. Tuto zkušenost popisuje respondentka Petra: //„Docela ráda bych chodila, nebo občas jdu s kamarádkou na šábesovou večeři, ale zase mi je trapný, protože většina těch lidí jde předtím do tý synagogy a pak mně je blbý jít si tam jenom najíst… .“// Je patrné, že jsou tací, kteří získávají větší prožitek právě ze samotné pospolitosti než ze setkání s náboženským charakterem. Naproti tomu někteří popisují určitý pocit tlaku ve chvíli, kdy se účastní komunitní akce, ale neúčastní se náboženského setkání, které této akci předchází. Tuto zkušenost popisuje respondentka Petra: //„Docela ráda bych chodila, nebo občas jdu s kamarádkou na šábesovou večeři, ale zase mi je trapný, protože většina těch lidí jde předtím do tý synagogy a pak mně je blbý jít si tam jenom najíst… .“// Je patrné, že jsou tací, kteří získávají větší prožitek právě ze samotné pospolitosti než ze setkání s náboženským charakterem.
  
  
-==== Porovnání s českým paradigmatem ====+=== Porovnání s českým paradigmatem ===
  
  
Řádek 60: Řádek 70:
  
 Celkově lze říci, že židovská komunita v České republice vykazuje kulturní a psychologické odlišnosti, které pramení z její historické zkušenosti a náboženských hodnot. Tyto odlišnosti jsou nejen odrazem specifických výchovných metod a hodnot, ale i reakcí na historické zkušenosti, které formují židovskou identitu a její vztah k širší společnosti. Celkově lze říci, že židovská komunita v České republice vykazuje kulturní a psychologické odlišnosti, které pramení z její historické zkušenosti a náboženských hodnot. Tyto odlišnosti jsou nejen odrazem specifických výchovných metod a hodnot, ale i reakcí na historické zkušenosti, které formují židovskou identitu a její vztah k širší společnosti.
- 
-==== Osobní reflexe ==== 
  
  
Řádek 67: Řádek 75:
  
 Vzhledem k silnému ateismu v České republice , a tedy k omezenější možnosti setkat se s věřícím člověkem, je role náboženství ve společnosti mnohdy opomíjena, ba dokonce zamítána. Rozhovory s respondenty však vznesly otázky, které je důležité mít na paměti. Náboženství nelze zjednodušit na pouhá pravidla a víru. Je to také systém hodnot, přesvědčení, historie a vztahů, který poskytuje nejen silný pocit sounáležitosti, ale také sílu jedince v komunitě. Vzhledem k silnému ateismu v České republice , a tedy k omezenější možnosti setkat se s věřícím člověkem, je role náboženství ve společnosti mnohdy opomíjena, ba dokonce zamítána. Rozhovory s respondenty však vznesly otázky, které je důležité mít na paměti. Náboženství nelze zjednodušit na pouhá pravidla a víru. Je to také systém hodnot, přesvědčení, historie a vztahů, který poskytuje nejen silný pocit sounáležitosti, ale také sílu jedince v komunitě.
 +
  
 ==== Závěr ==== ==== Závěr ====
zs2024/antropologie_nabozenstvi_jsem-zid.1733779625.txt.gz · Poslední úprava: 09/12/2024 22:27 autor: 178.209.132.238

Nástroje pro stránku