Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- zs2024:jak_a_v_cem_se_lisim_jsem_stejny [18/12/2024 18:50] – [Rozhovor s věřícím] 89.24.54.10
+++ zs2024:jak_a_v_cem_se_lisim_jsem_stejny [18/12/2024 18:53] (aktuální) – [Seznam zdrojů] 89.24.54.10
@@ Řádek 36: / Řádek 36: @@
 Židovství nerozlučně patří ke křesťanství. Židé ale neuznávají část Bible – Nový zákon. Islám je oproti žido-křesťanství odkázán na přesné dodržování stanovených pravidel.  V křesťanství si každý může lehce ověřit vše uvedené, když sám začne s Bohem žít. Křesťanství je však o vztahu s Bohem, a proto je normální mít uvedené osobní zkušenosti s Bohem. Budhismus ve své podstatě s Bohem nepočítá, protože jde o ateistické náboženství. Veškeré božské bytosti v Budhismu nejsou ve skutečném slova smyslu bohy. Hinduismus počítá s mnoha bohy a reinkarnací.((BORT, Jiří. Rozdíl mezi náboženstvími. [online]. Církev bratrská. 2010. Dostupné z: http://cb.cz/rakovnik/rozdil-mezi-nabozenstvimi. [cit. 2024-11-28].))
-Ateista věří pouze v přirozený svět, zatímco věřící vnímají přirozený svět plus nadpřirozený svět.((BĚLOHRAD, Radim. Ateismus, teismus a justifikace privátní evidence. Profil – Elektronický časopis pro filozofii, Brno: Katedra filosofie FF MU, 2008, roč. 9/2008, č. 1. ISSN 1212-9097.))Obecně můžeme říct, že lidé, kteří jsou pevně věřící a mají nastavený poměrně jasný systém hodnot, budou ve svém životě sebejistější a budou ho vnímat jako bezpečnější. Mají se totiž o co opřít, mají jasný rámec, pomocí kterého světu rozumí. Existuje celá řada případů, kdy ve vysoce moderní společnosti s rozvinutým třetím sektorem, velkou urbanizací a vysokou mírou vzdělanosti náboženství stále hraje silnou roli. Sekularizací dnes rozumíme spíše proces proměňování náboženství, vznikání nových forem, které by se před několika dekádami za náboženství třeba ani nepovažovaly. Dochází k prolínání různých kulturních jevů, celá řada náboženských systémů se dnes už prezentuje jako alternativní věda, mnohé dokonce odmítají být jako náboženství popisovány a spíše se prezentují coby životní filozofie.((POVOLNÝ, David. Být opravdovým ateistou je velký intelektuální výkon. [online]. MUNI. 2014. Dostupné z: https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/4930-byt-opravdovym-ateistou-je-velky-intelektualni-vykon. [cit. 2024-11-28].))
+Ateista věří pouze v přirozený svět, zatímco věřící vnímají přirozený svět plus nadpřirozený svět.((BĚLOHRAD, Radim. Ateismus, teismus a justifikace privátní evidence. Profil – Elektronický časopis pro filozofii, Brno: Katedra filosofie FF MU, 2008, roč. 9/2008, č. 1. ISSN 1212-9097.)) Obecně můžeme říct, že lidé, kteří jsou pevně věřící a mají nastavený poměrně jasný systém hodnot, budou ve svém životě sebejistější a budou ho vnímat jako bezpečnější. Mají se totiž o co opřít, mají jasný rámec, pomocí kterého světu rozumí. Existuje celá řada případů, kdy ve vysoce moderní společnosti s rozvinutým třetím sektorem, velkou urbanizací a vysokou mírou vzdělanosti náboženství stále hraje silnou roli. Sekularizací dnes rozumíme spíše proces proměňování náboženství, vznikání nových forem, které by se před několika dekádami za náboženství třeba ani nepovažovaly. Dochází k prolínání různých kulturních jevů, celá řada náboženských systémů se dnes už prezentuje jako alternativní věda, mnohé dokonce odmítají být jako náboženství popisovány a spíše se prezentují coby životní filozofie.((POVOLNÝ, David. Být opravdovým ateistou je velký intelektuální výkon. [online]. MUNI. 2014. Dostupné z: https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/4930-byt-opravdovym-ateistou-je-velky-intelektualni-vykon. [cit. 2024-11-28].))
 Základní aspekty náboženské zkušenosti a chování lze pochopit prostřednictvím rámce teorie attachmentu. Lidé se obracejí k Bohu v situacích, které aktivují systém attachmentu, například při nemoci, únavě nebo během traumatických událostí. Bůh poskytuje věřícím pocit bezpečí, což je základem pro zkoumání světa a zvládání nejistot. Výzkumy ukazují, že náboženská víra může být spojena s psychologickou pohodou, například s menší úzkostí a větší spokojeností se životem.((Granqvist, Pehr, Mario Mikulincer, and Phillip R. Shaver. “Religion as Attachment: Normative Processes and Individual Differences.” Personality and Social Psychology Review 14, no. 1 (2009): 49–59.))
-V postmoderní společnosti často zaznívá požadavek po novém způsobu komunikace náboženství a jeho působení. Namísto polarity věřící a nevěřící se uplatňuje rozlišení na ty, kteří jsou nábožensky institucionalizovaní a na ty, kteří se neidentifikují s žádným konkrétním náboženstvím či církví, ale považují se za hledající.((Koci, M. (2018). Budoucnost náboženství ve věku médií. Vykročit z Uzavřenosti: Festschrift k 70. Narozeninám Tomáše Halíka. Eds. Martin Kočí. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny., 164–177.))Bez ohledu na to, zda vyrůstáme v rodině věřících nebo nevěřících, se nevyhneme střetu s kritikou a odmítáním víry. Na rozdíl od náboženských kultur minulosti i současnosti není náboženská praxe pro naši společnost automaticky přirozenou a neproblematickou součástí života. Právo žít náboženským životem je třeba obhájit jak před sebou samými, tak před ostatními. Náboženství samo o sobě je často vnímáno s nedůvěrou a mnozí jej považují za škodlivé. Existuje celá škála výhrad vůči němu – od filozofických a vědeckých až po morální a politické. Bývá kritizováno pro svou autoritativnost, přičemž je často spojováno s extrémními sektářskými projevy nebo nedemokratickou strukturou církevní hierarchie. Na rozdíl od pochybující a zkoumající povahy vědy a filozofie působí náboženský postoj jako dogmatický a netolerantní. Mnozí lidé se domnívají, že náboženství svou podstatou omezuje osobní svobodu, vyžaduje bezvýhradnou poslušnost a sebeobětování. V tomto ohledu bývá přirovnáváno k fanatickým politickým ideologiím, jako je například současný Islámský stát.((RORTY, Richard; VATTIMO, Gianni a ZABALA, Santiago. Budoucnost náboženství. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1310-9.))
+V postmoderní společnosti často zaznívá požadavek po novém způsobu komunikace náboženství a jeho působení. Namísto polarity věřící a nevěřící se uplatňuje rozlišení na ty, kteří jsou nábožensky institucionalizovaní a na ty, kteří se neidentifikují s žádným konkrétním náboženstvím či církví, ale považují se za hledající.((Koci, M. (2018). Budoucnost náboženství ve věku médií. Vykročit z Uzavřenosti: Festschrift k 70. Narozeninám Tomáše Halíka. Eds. Martin Kočí. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny., 164–177.)) Bez ohledu na to, zda vyrůstáme v rodině věřících nebo nevěřících, se nevyhneme střetu s kritikou a odmítáním víry. Na rozdíl od náboženských kultur minulosti i současnosti není náboženská praxe pro naši společnost automaticky přirozenou a neproblematickou součástí života. Právo žít náboženským životem je třeba obhájit jak před sebou samými, tak před ostatními. Náboženství samo o sobě je často vnímáno s nedůvěrou a mnozí jej považují za škodlivé. Existuje celá škála výhrad vůči němu – od filozofických a vědeckých až po morální a politické. Bývá kritizováno pro svou autoritativnost, přičemž je často spojováno s extrémními sektářskými projevy nebo nedemokratickou strukturou církevní hierarchie. Na rozdíl od pochybující a zkoumající povahy vědy a filozofie působí náboženský postoj jako dogmatický a netolerantní. Mnozí lidé se domnívají, že náboženství svou podstatou omezuje osobní svobodu, vyžaduje bezvýhradnou poslušnost a sebeobětování. V tomto ohledu bývá přirovnáváno k fanatickým politickým ideologiím, jako je například současný Islámský stát.((RORTY, Richard; VATTIMO, Gianni a ZABALA, Santiago. Budoucnost náboženství. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1310-9.))
 ===== Osobní reflexe  =====
@@ Řádek 63: / Řádek 63: @@
 BĚLOHRAD, Radim. Ateismus, teismus a justifikace privátní evidence. Profil – Elektronický časopis pro filozofii, Brno: Katedra filosofie FF MU, 2008, roč. 9/2008, č. 1. ISSN 1212-9097.
 BORT, Jiří. Rozdíl mezi náboženstvími. [online]. Církev bratrská. 2010. Dostupné z: http://cb.cz/rakovnik/rozdil-mezi-nabozenstvimi. [cit. 2024-11-28].
 Granqvist, Pehr, Mario Mikulincer, and Phillip R. Shaver. “Religion as Attachment: Normative Processes and Individual Differences.” Personality and Social Psychology Review 14, no. 1 (2009): 49–59.
-KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2009. DOI: 10.13140/RG.2.1.4615.8481, ISBN 978-80-213-2551-7.
-Srov. Glaubensinformation - Ein Briefkurs ueber den katholischen Glauben, vydala instituce KGI www.kgi.orr. Dostupné z http://www.buh.cz/Ateismus-nabozenstvi-krestanstvi.
-JEŽ, Cyril. Osobní Bůh a náboženství. Život. Praha: Česká liga akademická, 1923.
-POVOLNÝ, David. Být opravdovým ateistou je velký intelektuální výkon. [online]. MUNI. 2014. Dostupné z: https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/4930-byt-opravdovym-ateistou-je-velky-intelektualni-vykon. [cit. 2024-11-28].
 Koci, M. (2018). Budoucnost náboženství ve věku médií. Vykročit z Uzavřenosti: Festschrift k 70. Narozeninám Tomáše Halíka. Eds. Martin Kočí. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny., 164–177.
+KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2009. DOI: 10.13140/RG.2.1.4615.8481, ISBN 978-80-213-2551-7.
+JEŽ, Cyril. Osobní Bůh a náboženství. Život. Praha: Česká liga akademická, 1923.
+POVOLNÝ, David. Být opravdovým ateistou je velký intelektuální výkon. [online]. MUNI. 2014. Dostupné z: https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/4930-byt-opravdovym-ateistou-je-velky-intelektualni-vykon. [cit. 2024-11-28].
 RORTY, Richard; VATTIMO, Gianni a ZABALA, Santiago. Budoucnost náboženství. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1310-9.
+Srov. Glaubensinformation - Ein Briefkurs ueber den katholischen Glauben, vydala instituce KGI www.kgi.orr. Dostupné z http://www.buh.cz/Ateismus-nabozenstvi-krestanstvi.

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku