obrzek domeku-home logo-FB


Galicijci v Portugalsku

Úvod

Portugalská republika má okolo 10,5 milionů obyvatel, hlavním městem je Lisabon. Skládá se z pevninského Portugalska, Madeiry a souostroví Azory. Státní zřízení je parlamentní demokracie a v Evropské unii je od roku 1986. V době diktatury emigrovalo z Portugalska mnoho obyvatel, ale dnes sem naopak přichází velké množství imigrantů například z Brazílie. Portugalské hospodářství se především soustředí na textilní, petrochemický a automobilový (lodní) průmysl. Velký význam zde má také zemědělská výroba, na jihu hlavně korkové duby a olivovníky a na severu vinice. 1)

Literární rešerše

Literatury zabývající se Kelty je dostatek, nicméně situace je ztížena tím, že se většinou jedná o obecné informace o Keltech jednak v Evropě jako celku, případně na celém Pyrenejském poloostrově. Publikace zabývající se specificky pouze Galicijci, či Kelty v Portugalsku není mnoho. Nicméně z níže uvedených knih se dají zjistit podstatné informace, sloužící například jako základ pro vytvoření otázek, které byly použity v kvalitativní části práce.

Kniha Portgalsko2) byla základním nástrojem seznámení s uvedenou zemí a rovněž posloužila jako stručný náhled do obecných dějin. Vzhledem k tomu, že se jedná spíše o průvodce pro turisty a do problematiky této práce zasahuje pouze okrajově, lépe pro tento účel posloužily následující práce. V publikaci Keltové3) se čtenář dozví, jaká území byla obývána Kelty v minulosti a jak se jejich civilizace rozmohla do Evropy a zejména pak na Pyrenejský poloostrov a jak se situace změnila při příchodu Římanů. Keltská civilizace a její dědictví4) nahlíži pod pokličku keltské společnosti, vysvětluje jak se rozvíjela jejich pozice v Evropě, zabývá se keltským nábožentvím, jazykem, vojenskou strukturou, řemeslnictvím atd. Kniha Keltové5) se zabývá keltskou společností a jejím vývojem v průběhu dějin. Dále pak rozvíjí keltský obchod, umění a například i mytologii. Další kniha s názvem Keltové6) se věnuje podobným tématům, jako předchozí knihy, tedy keltské historii a jejich kultuře jako takové.

Metodologie

Při našem výzkumu jsme využili metodu polostandardizovaného rozhovoru, kdy jsme pro respondenty měli připravený dotazník s předem připravenými otázkami. Na některé jsme se však museli v průběhu rozhovorů dodatečně ptát, proto jsme si po svolení respondentů většinu rozhovorů náhrávali na videokameru. Díky této technice rozhovoru jsme se mohli dozvědět více zajímavých informací od respondentů, protože jsme jim mohli při rozhovoru poskytnout větší volnost a případně improvizovat se směrováním rozhovoru do těch témat, do kterých se respondenti lépe ponořili. Metodu studia dokumentů jsme využili jen minimálně, protože o naší menšině velké množství dokumentů neexistuje.

Průběh terénního výzkumu:

Náš výzkum začal v Praze, předem jsme si naplánovali trasu s místy, které chceme vidět. Podle této trasy jsme se při výzkumu ubírali a částečně jsme ji i na místě upravovali. Terénní výzkum probíhal současně s výzkumem Galicijců ve Španělsku, jelikož jsme sdíleli auto s druhou výzkumnou skupinou. Nejdříve jsme navštívili Španělsko, kde jsme se setkali s odborníkem na Galicijce, který nás sblížil se současnou situací Galicijců, jejich historii a stručně nám popsal jejich chování. S respondenty, se kterými jsme se spojili přes Couchsurfing, jsme neměli problém komunikovat, protože se většinou jednalo o mladé lidi, kteří hovořili anglicky. Avšak s ostatními respondenty, které jsme sehnali většinou v muzeích, nebo kostelech, jsme měli při komunikaci větší problém. Šlo většinou o portugalské staorusedlíky, kteří mluvili pouze portugalsky. Vzhledem k tomu, źe existuje určitá podobnost mezi portugalštinou a španělštinou, jsme se pokoušeli komunikovat alespoň zmiňovanou španělštinou, nicméně jsme v těchto situacích mohli pouze odhadovat, co přesně se nám dotazovány snaží sdělit. Průměrná délka rozhovoru se pohybovala okolo 10 minut. Tuto skutečnost připisujeme faktu, že jsme ve většině případů nebyli s dotazovanými předem domluveni a hledali jsme respondenty přímo na ulici, v informačních centrech pro turisty nebo v nejrůznějších obchodech.


Trasa
Zdroj: https://maps.google.com/maps?hl=en&tab=wl

Praktická část

Zajímavosti

Kultura

Historie

Historie Portugalska byla až do roku 1139 spojená s historií Španělska. Tohoto roku se Alfonso Jindřich prohlásil za portugalského krále a od té doby má Portugalsko v podstatě nezměněné hranice. To znamená, že Portugalsko je jedním z nejstarších státních útvarů v Evropě.

První obyvatelé se v Portugalsku objevili přibližně už před 30 000 lety, poté zhruba před 5 000-6 000 lety. Jednalo se o kulturu stavějící megalitické útvary, které prevděpodobně sloužily pro rituální účely. Okolo 9. stol. př. n. l. na území Portugalska přišli ze severu Keltové, kteří se zabdylovali v tzv. Castros, což byly opevněné vesnice, ve kterých měli kamenná obydlí. Strategicky si tyto Castros stavěli na kopcích, aby byli uchráněni před útoky nepřátel.

Římské legie při svém příchodu na toto území předpokládaly, že zde nenarazí na žádný odpor, ovšem samotné dobytí trvalo téměř dvě staletí. Největší odpor kladl kmen Lusitánů. V roce 139 př.n.l. byl zabit poslední lusitánský vůdce a tím odpor skončil. Římská nadvláda však přinesla velký rozvoj v mnoha oblastech. Už roku 60 př.n.l. se hlavním městem stal dnešní Lisabon a později okolo třetího století n.l. byla dnešní oblast Minho připojena ke španělské Galícii. Římané zde stavěli nové cesty, mosty a zakládali zde velké statky nazývané latifundios. Také s sebou přinesli řadu plodin, které se v této oblasti pěstují až dodnes. Braga a Evora se ve 4. století stali biskupskými městy, díky šíření křestanství po Římském impériu. Římané zde zanechali především mnoho pozitivních stop, které však částečně smazali nekultivovaní Vizigoti a po nich Maurové.

Damašský chalífa v roce 711 poslal na Pyrenejský poloostrov arabská a berbarská vojska, ti se vylodili u Španělské Tarify a Portugalcům trvalo 500 let než maurskou nadvládu zvládli porazit. Naštěstí se Maurové nedostali příliš na sever od řeky Douro, a tak v této oblasti a také v Galicii zůstalo křesťansví a poté zde byla reconquista (znovudobití). Maurové byli nábožensky tolerantní a o mnoho věcí pyrenejský poloostrov obohatili,takže se lidé pod jejich nadvládou zas tak zle neměli. Severní křesťané chtěli své území zpět a tak roku 868 v čele s králem Asturie-Leonu dobili Porto a později i Coimbru. Hlavní sídlo Maurů Cordoba se začínala postupně drobit. Maurům se však opět podařilo jih sjednotit a až kolem roku 1100 se začalo schylovat ke Svaté válce mezi křesťany a muslimy.

V přibližně podobné době začalo vznikat Portucale, což bylo Portugalské vévodství hlavně mezi řekami Lima a Douro. Král Leonu Alfonso IV. aby ubránil své území před muslimy musel požádat o pomoc Evropské křižáky. Jeden z křižíků z rodu Burgundu si poté vzal Alfonsovu dceru Teresu a získal vládu nad Portucale. Jeho bratranec Reynond se stal dědicem leonského trůnu. Teresa se po manželově smrti pokoušela vytvořit unii s Galicií, to se však jejímu synovy, Alfonsu Henriquesovi nelíbilo, a tak když jí svrhnul přemístil hlavní město do Coimbry a pokoušel se o rozšíření panství směrem k jihu. Alfonsovy se podařilo dobít skoro celé dnešní Portugalsko především díky pomoci Evropských křižáků. Roku 1139 se nazval prvním Portugalským králem a tento titul mu byl roku 1143 potvrzen. Přibližně o století později dobil Alfonso III. zbytek dnešního Portugalska od maurů a přeložil hlavní město zpět do Lisabonu. Měli zde problémy s templářskými rytíři, kteří se pokoušeli zem rozdělit. Poté na trůn nastoupil Dom Dinis nejvýznamnější panovník z Burgundské dynastie. Zajistil Portugalsku smlouvu, ve které Španělsko uznalo Portugalské hranice, udělal mnoho reforem např. ve školství a zemědělství. Také zařídil vetší dohled nad církví, takže nebyla tak samostatná. Poté co Burgundská dynastie vymřela po přeslici nastoupil na trůn díky pomoci angličanů roku 1385 Jan z avizské dynastie. Jan si vzal anglickou Filipu Lancarsterskoů a v této eře začaly objevné plavby.

Jeden ze synů Jindřich, později Mořeplavec začal s objevnými plavbami kolem Afriky, později roku 1489 Bartolomeo Diaz obeplul mys Dobré naděje a tak Portugalci mohli pokračovat dále do Indického oceánu. Později musel papež zakročit proto soupeření Španělska a Portugalska a roku 1494 sestavit Smlouvu v Tordesillas. Zde byl dosud objevený svět rozdělen mezi tyto dvě námořní velmoce. Španělsko mělo západ a Portugalsko východ. Nějakým nedopatřením vedla dělící čára přez Brazílii, takže když sem přijel Pedro Alvares Cabral bylo toto území předáno Portugalsku. Poté roku 1498 Vasco de Gama objevil námořní cestu do Indie přez Mosambik, který Portugalcům přivedl obrovské bohatství. Portugalci brzy ovládly celý Indický oceán a tím i ceněný obchod s kořením. Další portugalský mořeplavec Fernando Magalhaes obeplul roku 1522 zeměkouli. Do domovského přístavu se však posádka vrátila bez něho. Díky objevným plavbám se z Portugalska stal velmi bohatý a vyspělý stát, později do kolonii jeli zakládat rodiny lide, kteří v portugalsku nemohli sehnat práci. To se později ukázalo jako velká chyba, protože portugalsko mělo lidi vzdělané a bohaté, ale nikdo z nich nedělal řemesla nebo zemědělství, proto prudce vzrostly životní náklady a tak portugalci zanedlouho o své bohatsví přišli, spatně ho investovali. Začala zde také působit inkvizice a na hranicích se upalovali Židé a tím zničili mnoho obchodních konexí. Země se do krachu dostala až v době, kdy musela zaplatit výkupné za své vojsko, které prohrálo ve válce a kde padl král s mnoha členy šlechty. Tím skončila zlatá éra Portugalska.

Roku 1580 do Portugalska vtrhl Španělský král Filip II. z rodu Habsburků a bez problému se ujal vlády nad Portugalskem jako Filip I. K Portugalsku se choval velmi dobře. Po jeho smrti nastoupil jeho syn Filip II. za jeho vlády Portugalsko přišlo o většinu kolonií. Portugalci se bouřili a nakonec se jim podařilo dosadit na trůn svého nového krále Jana z dynastie Braganca, která přetrvala až do roku 1910, kdy vznikla republika. V tomto období země opět bohatla, především díky brazilskému zlatu.

Situace v Portugalsku, také nebyla dobrá za vlády Napoleona, který měl spory s Anglii, a tak chtěl aby s jim Portugalci uzavřely přístavy. To by však pro Portugalce znamenalo velké obchodní ztráty, a tak to neudělali. V důsledku toho jim byla od Španělů zabrána část územ, museli platit válečné reparace a uzavřít přístavy. Nakonec po roce 1807 musela Portugalská královská rodina uprchnout do Brazílie a v Portugalsku vládl anglický guvernér. Roku 1822 se Portugalský král Jan VI. vrátil do Portugalska a byl nucen udělat novou ústavu a uznat kvůli Anglii nezávislost Brazílie. Hospodářská situace v Portugalsku se stále zhoršovala a mnoho lidí proto ze země odcházelo. Situace vyvrcholila v roce 1908, kdy nastalo nacionalistické republikánské hnutí, král byl zabit a jen jeden z jeho synů se zachránil útěkem do Anglie, tak vznikla Portugalská republika. Republika však byla z důvodů stálého střídání vlád velice nestabilní a v roce 1926 proběhl vojenský převrat, kdy se k moci dostal jako ministr financí Antonio Salazar, později se z něj stal předseda vlády, který byl v čela 36 let.

Pro Salazara byl vzorem italský fašistický stát. Takže zde byla zavedena cenzura, státní policie a mnohé další nepříjemnosti. Portugalsko také ztratilo kontakt s Evropou až na Španělsko. V době občanské války ve Španělsku Salazar tajně podporoval generála Franka. Během 2. Světové války to Salazar hrál na obě strany a velmi z toho profitoval. Roku 1955 byla země přijata do OSN, ale diktatura tu stále pokračovala. Salazar také vykořisťoval kolonie a potlačoval zde veškeré nepokoje. Nakonec velmi starý Salazar roku 1968 upadl z křesla a utrpěl zraněni mozku. K moci nastoupil Marcel Caetana, který po neuspěšné snaze o prosazení reforem byl v roce 1974 sesazen během karafiátové revoluce. Tato revoluce byla vedena levicovou skupinou důstojníků nazývajících se Hnutí ozbrojených sil (MFA). Nelíbila se jim politická situace v Afrických koloniích a chtěli pro ně nezávislost.

Roku 1986 nastala změna, Portugalsko vstoupilo do EU a byl zvolen první portugalský civilní prezident. Tito civilní prezidenti vládnou v zemi až dodnes.

Keltové

Keltové přišli na Iberský (Pyrenejský) poloostrov během doby bronzové a začali zde zpracovávat bronz, nazývali se Goidelští. Koluje mnoho pověstí o tom, že Irsko bylo kolonizováno Gaeloy (goedelsky mluvící Kelti) právě ze Španělska.

V polovině prvního tisíciletí př. n. l. byli nahrazeni novou vlnou Keltů mluvících galsky. Důkazem toho, že zde dříve žili Keltové, jsou místní jména obyvatel a jména opevněných sídel. Například všichni vůdci ve válkách za nezávislost proto Římu, měli Keltská jména. Někteří vědci, již ve starověku, se spíše přiklání k názoru, že nejlepší označení pro Kelty na Iberském poloostrově je „Keltiberové“ . To jsou Kelti, smíšení s původním Iberským obyvatelstvem. Dále starověci letopisci rozdělili Keltibery na citeriores , ti žili u pobřeží a ulteriores z vnitrozemí. Keltové se na Iberském poloostrově nejspíše neměli špatně, protože máme mnoho dokladů o tom, že obchodovali s řeckým světem a vyváželi jim například zlato, stříbro, měď a cín.

Na Iberském poloostrově ztratili nezávislost kvůli konfliktům mezi Kartágem a Římem. Římani porazili Kartágo v první punské válce, a tak se na nějaký čas museli stáhnout a vymyslet jinou taktiku na dobití Říma. Okolo roku 200 př.n.l. připluv Kartáginský vojevůdce Hamilkar Barkas na Iberský poloostov a ovládl ho. Díky tomu měl lepší přístup k Římu. Později byli keltiberští vojáci najati Hanibalem do Punských válek. V roce 210 př.n.l. Římský vojevůdce Scipio svrhl vládu kartáginců na Iberském poloostrově a od té doby zde vládli Římané. Keltibérové se proti Římanům mnoho let bouřili, ale časem Římanům došlo, že je lepší v keltiberech mít spojence, a tak byl až do roku 154 př.n.l. relativní mír. Tohoto roku sem přišli Lusitánové z dnešního Portugalska a začali přepadat římské osady a přesvědčovaly Keltybery, aby se k nim přidaly. Římané je zmasakrovali a zbytek prodali do otroctví. Keltiberský odpor však pokračoval dál a byl ještě mnohokrát Římany potlačen. Až za císaře Augusta kolem roku 25 př.n.l. se situace začala klidnit, začala se zde používat latina a města prosperovala. Keltská civilizace odtud začala postupně mizet.

Několik století poté byly zaznamenány stopy po keltském jazyce, především v krajích Galície a Asturie. V Galicijštině můžeme najít stopy keltského jazyka. Galicijština se vyvinula ze stejného hispánského dialektu jako portugalština, která se odlišila od Španělštiny v šestnáctém století. Proto se zdá, že Galícijci jsou potomci původních Keltů. Existuje však domněnka, že tomu tak není a že Galícijci jsou potomci Keltů z dnešní Anglie, kteří připluli do Španělska během 5.st.n.l.

1) Základní informace. In: portugalsko.orbion.cz: Cestování nás baví [online]. červen 2011 [cit. 8.10.2013]. Dostupný z http://portugalsko.orbion.cz/stat/pruvodce/zakladni-informace-665
2) DUNLOP, F. Velký průvodce; Portugalsko Brno: Computer Press, 2007. 271 s.
3) ELLIS, P.B. Keltové - První tisíciletí keltských dějin; 1000 př.Kr.-51 po Kr. Praha: Brána, 1996. 235 s.
4) FILIP, J. Keltská civilizace a její dědictví. Praha: Academia, 1996. 206 s.
5) STAUDTE-LAUBER, A. Keltové. Praha: Pragma, 1996. 83 s.
6) MAUDUIT, J.A. Keltové. Praha: Panorama, 1979. 201 s.

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako