obrázek domečku-home  logo-FB     časopis Kulturní studia


Čeští buddhističtí mniši v Koreji

Úvod a cíl práce

Tato semestrální práce se zabývá buddhismem, konkrétně korejským. Má za úkol přiblížit život českých buddhistů, kteří této víře zasvětili celý život, odstěhovali se do Koreji a stali se zde buddhistickými mnichy. Práce by mohla zaujmout právě tím, že Česká republika je jedna z nejvíce ateistických zemí na celém světě, i přesto se zde najdou jedinci, kteří hluboce věří a jsou ochotni této víře mnoho obětovat. Buddhistický mnich toho musí v životě obětovat mnoho, nabízí se tedy otázka, co může tímto obětováním naopak získat, co je hlavní motivací pro mnišský život.

Hlavním cílem této práce je zjistit, jaký je vlastně život Čecha, který odjede do tolik odlišného prostředí a stane se zde buddhistickým mnichem. Práce chce rovněž zodpovědět otázky, co dotazované vedlo k tomu, aby se stali buddhistickými mnichy, jak vypadá jejich život v klášteře a jaká úskalí toto jejich rozhodnutí doprovázela. Zdali jejich volbu přijala jejich rodina a přátelé, jaké bylo naopak přijetí v klášteře.

Hlavní výzkumná otázka
  • Jak vypadá život českého buddhistického mnicha v Koreji?
Výzkumné podotázky
  • Jak jste se dostal k buddhismu?
  • Věnoval jste se buddhismu i před příchodem do Koreji?
  • Jak vypadá obvyklý den v klášteře v Koreji?
  • Jak vaše rozhodnutí stát se buddhistickým mnichem v Koreji bralo vaše okolí (rodina, kamarádi)?
  • Jaké byly právní problémy s cestou do korejských klášterů?

Metodologie práce

Práce bude vycházet především z provedených rozhovorů přímo v Koreji, kde mniši pobývají. Rozhovory budou narativního charakteru, kde výzkumné podotázky poslouží jako rozvíjení odpovědí samotných respondentů. Dále bude nezbytné opřít se o nastudování materiálů, které dají možnost do tématu blíže nahlédnout a pomohou se v tématice lépe orientovat.

Metody

Obecně si metody můžeme rozdělit na kvalitativní a kvantitativní výzkumné metody.

V případě kvantitativních metod se získaná data vyjadřují formou tabulek, grafů, číselně. Zkoumaná problematika se šetří povrchově, nejde se takzvaně do hloubky. Metoda si dává za cíl získat informace od co největšího počtu osob, které se později zevšeobecní. Příkladem kvantitativní výzkumné metody je dotazník, experiment, testy apod.

Pro účely zadané práce bylo vhodné zvolit kvalitativní výzkumné metody. Je zkoumán menší počet osob, problematika se zkoumá do hloubky, výsledky se nedají zevšeobecnit. Příkladem kvalitativní výzkumné metody je rozhovor, terénní výzkum, pozorování atd.

Pro naše rozhovory byla zvolena forma polostandardizovaného rozhovoru. Respondenti dávali při osobním setkání odpovědi na předem připravené otázky, které se dle potřeby dají dále rozšiřovat o doplňující otázky, vysvětlující otázky, což slibuje zajištění získání odpovědí na předem zadané výzkumné podotázky. Výhodou této metody, vedení polostandardizovaného rozhovoru, je možnost reakce na případné nepochopení otázky respondentem nebo na stručnější odpověď, kterou je potřeba ještě více prohloubit právě doplňujícími otázkami, nebo vyhodnotit položení otázky za nevhodné například z etického hlediska. Další výhodou je množství získaných jedinečných informací, které jdou do hloubky. Metoda přináší ale i nevýhody v podobě velké časové náročnosti, kterou je zapotřebí rozhovorům s respondenty věnovat- platí to pro obě strany.

Sběr dat

S výzkumem a rozhovory s mnichy se pojí různé peripetie, které musely být překonány. První z nich je samotné rozmístění klášterů, které jsou často někde za městem a tím pádem hůře dostupné. V Koreji naštěstí funguje doprava na velmi vysoké úrovni a tak zde vyvstává jenom jazyková bariéra a časová náročnost. Druhou a poměrně zásadní bariérou je, že aby je člověk příliš nevyrušoval, tak je kláštery možné navštívit jen v nějakých částech roku. A to konkrétně mimo letní a zimní ústraní. Mimo tyto ústraní si zase mniši mohou vybrat dovolenou a počet lidí v klášterech je značně nestálý. Jistotou jsou je tedy jen drobné okno, po skončení ústraní. Klášterní školy, ve kterých se v současnosti nachází Won Hye Sefara a Hyu Jong mají ještě přísnější režim. Například Won Hye Sefara tento rok není vůbec dostupný ani na emailu ani telefonem. Jako další příklad může sloužit rozhovor s Hyu Jong, která v té době byla v prváku. Potkat se pouze na rozhovor v ženském výcvikovém klášteře Unmunsa bylo proto značně složité. Samotná emailová komunikace s Hyu Jong byla naprosto v pohodě, zcela samozřejmě s rozhovorem souhlasila. Problém ovšem byl, aby nám to bylo představenými kláštera povoleno. První se muselo oficiálně požádat tento klášter o rozhovor, což nešlo přímo. S žádostí a kontaktem tedy pomohla kancelář mezinárodního kláštera Musangsa. Ani Hyu Jong neměla jednoduché toto domluvit, jelikož jako prvačka nemůže mluvit s představenými kláštera přímo. Musela tedy jít za nějakou druhačkou, ta šla za třeťačkou a teprve ta mohla tlumočit tento požadavek. Nakonec nám ale byl rozhovor povolen. Přizpůsobit se vybranému času a přesunout se přes půlku Koreje do nejbližší vesnice a odtud několik kilometrů pěšky do kláštera se díky tomu jevilo jako minimální problém. Respondenti budou představeni níže, v kapitole vlastní práce.

Literární rešerše

Tématu Koreje se věnuje kniha autora Jiřího Janoše Dokonale utajená Korea a knihy autorky Miriam Löwensteinové V Koreji se Korejcům nevyhneme. První z jmenovaných knih, Dokonale utajená Korea, je první českou ucelenou monografií věnovanou korejským dějinám a korejské kultuře. Obsahuje výklad toho, jakými proměnami prošel život na Korejském poloostrově od mytologické éry ve 3. tisíciletí před naším letopočtem až po současnost. Pro potřeby této práce byly samozřejmě použity kapitoly, zabývající se Korejským buddhismem, kde nás autor seznamuje jak s historickým vývojem Korejského buddhismu, tak s jeho dnešní podobou. Rovněž bylo z této knihy čerpáno při práci na kapitole o buddhistických klášterech.

Další publikací, která napomohla k vytvoření teoretické části této práce, je již zmíněná kniha autorky Miriam Löwensteinové V Koreji se Korejcům nevyhneme. Miriam je známou českou koreanistkou, která velmi odlehčenou formou píše o životě běžných Korejců- jak se oblékají, co rádi dělají a jak bychom na ně měli nahlížet z pohledu turistů. Kniha seznámí čtenáře s historií a kulturou korejské populace, ale i s denním životem takového Korejce jako je trávení neděle jako jediného volného dne společně s rodinou nebo záliba ve sportech. Pro vytvoření profilu českého buddhistického mnicha posloužily pasáže z knihy, které se zabývají náboženstvím, kulturou a konkrétně potom buddhistickými mnichy. Miriam popisuje, ze svého pohledu, že mnichy ani mnišky není potřeba považovat za někoho, kdo žije v odříznutém světě. I oni tráví svůj čas běžně- hrají na klavír, používají mobily, sledují televizi, čtou knihy. To, čím se odlišují od ostatních, je způsob jejich oblékání- Miriam píše o obleku šedé barvy a oholené hlavě. Osobně má zkušenost s mnichy jako s lidmi skromnými, kterým stačí k životu jedny slipy a jedno oblečení na převlečení.

Teoretická část

Pojmy

Korejský buddhismus

I přes to, že je korejský buddhismus velmi živým náboženstvím a mohlo by se tak zdát, že má v Koreji velmi dlouhou tradici, ještě v období po druhé světové válce bylo v Koreji procento buddhistů mizivé a počet buddhistů od té doby vzrostl více než padesátkrát (Janoš, 1997). Zakladatel buddhismu Siddhártha Gautama zemřel v Indii okolo roku 480 př. n. l., avšak obyvatelé Korejského poloostrova se s ním seznámili až prostřednictvím čínských buddhistických mnichů koncem čtvrtého století n. l. a stejně jako oni se stali stoupenci mahájánového buddhismu (Velký vůz nebo Široká cesta). Mahájánovým buddhistům jde na rozdíl od stoupenců Hínajány (Malý vůz nebo Úzká cesta) o dosažení nirvány (osvobození se od nekonečného koloběhu smrti a znovuzrození) u všech vnímajících bytostí, nejenom u sebe samých (Janoš, 1997). Až do konce čtrnáctého století buddhismus zásadním způsobem ovlivňoval život Korejců. Doba vrcholného rozkvětu korejského buddhismu byla v letech 918-1392, v období říše Korjo. V té době byl buddhismus státním náboženstvím a těšil se velké podpoře královského dvora, což vedlo k tomu, že na konci čtrnáctého století bylo v zemi více než osmdesát tisíc buddhistických klášterů klášterů. Po porážce dynastie Korjo (1392) nastal však zásadní zvrat a noví vládcové podporovali především učení čínského filosofa Konfucia, tvrdě se postavili proti buddhismu a postupem času byly zakázány buddhistické obřady v královském paláci, buddhistickým klášterům byl zabaven veškerý majetek a nakonec byla zrušena většina klášterů (z více než osmdesáti tisíc jich zbyly pouhé tři sta). V následujících staletích se korejští buddhisté dostali až na okraj společnosti a jejich počet se radikálně zmenšil. Když v roce 1910 obsadili Koreu Japonci, hlásilo k buddhismu necelých sto padesát tisíc lidí (Janoš, 1997). Okupující Japonsko výrazně podporovalo obrození buddhismu, Korejci to však vnímali negativně a naopak rostl rychleji počet křesťanů než buddhistů (buddhisté v té době tvořili pouhé jedno procento populace). Obrovský nárůst věřících zaznamenala Korea po občanské válce (1950-1953), kdy lidé v totálně zpustošené zemi začali inklinovat k víře. Ve stejné době panovala po celé ‚Evropě krize náboženství, v Koreji tomu bylo právě naopak. Zajímavostí je, že počet křesťanů i buddhistů narůstal přibližně stejně a z pětačtyřiceti miliónů Jihokorejců je dnes více než dvanáct miliónů buddhistů a asi jedenáct miliónů křesťanů, zbytek obyvatel se nehlásí k žádné víře.* I přesto jak velký a vyrovnaný počet buddhistů a křesťanů v Koreji je, vychází spolu tyto dvě náboženství bez větších problémů (Janoš, 1997).

Buddhistická praxe v Jižní Koreji, autor Pavel Hanuš

* Jedná se o údaje z roku 1997, avšak do letošního roku se náboženské složení obyvatel zas tak významně nezměnilo, neboť náboženská struktura Jižní Koreji je tato: Počet obyvatel je 51,0 miliónů, z toho 49,3% lidí je bez náboženského vyznání, 23,2% lidí jsou křesťané, 26,3% lidí jsou buddhisté a podíl věřících ostatních náboženství je 1,3%. (MZV, 2015, [online]).

Buddhistické kláštery

Buddhismus hrál v historii a hraje i v současnosti Jižní Koreji velmi důležitou roli. V Korejské republice existuje více než devět tisíc buddhistických klášterů, které jsou hojně navštěvovány poutníky. Mezi nejznámější z nich lze jmenovat Klášter sídla Buddhova učení Popčusa, Klášter Buddhovy země Pulguksa, Klášter zrcadlení moře Heinsa, Klášter rozlévajícího se slunce Kwangčchoksa, Klášter Buddhy budoucího věku Miruksa a Klášter spásy světa Tchongdosa (svou rozlohou považován za největší klášter v Koreji). Zajímavostí je, že ve velkých korejských městech je jen minimum buddhistických klášterů (například v Soulu je jen jeden, a to klášter Čogje) a památek svázaných nějakým způsobem s buddhismem. Je to způsobené tím, že až do konce 19. století nesměly v Koreji existovat žádné buddhistické kláštery v centrech velkých měst, proto je většina klášterů na předměstích (Janoš, 1997). Dominantou buddhistických klášterů v Koreji bývá socha Buddhy, která však nezobrazuje pro západní civilizaci notoricky známého Siddhártha Gautama ( 563-483 př. n. l.), nýbrž Buddhu budoucího věku Maitréju (Korejci zvaného Miruk), o němž buddhisté věří, že nyní žije na nebi zvaném Tušita a na zemi se objeví za pět tisíc let. Krom soch a obrazů Buddhy a různých bódhisattvů (v buddhismu se jedná o bytost, která dosáhla osvícení bóji a může se tak stát Buddhou) a světců se velmi často v buddhistických klášterech objevují předměty, které souvisejí s šamanismem, taoismem a konfucianismem. V ústřední svatyni buddhistického kláštera může být vedle Buddhy zobrazen i Sansin (Božstvo hor) nebo Čchilsong (Duch sedmi hvězd, představující sedm hvězd souhvězdí Velkého vozu) (Janoš, 1997).

Klášter Musangsa, autor Pavel Hanuš

Buddhistický řád Čogje

Čogje je největším korejským buddhistickým řádem, je to zenový řád, který se v korejském buddhismu nejvíce vyskytuje. Tento řád byl reformován zenovým mistrem Seung Sahnem, který díky svému cestování po světě k reformě došel. Bylo to právě to cestování a čas strávený v západních zemích, která mu otevřela nový pohled na učení buddhistického řádu Čogje. Tento nový „výklad“ dal za vznik zenové škole Kwan-um, jejímž zakladatelem je právě mistr Seung Sahn. (Zenová škola Kwan um Liberec, 2015,[online])

Zenový mistr Seung Sahn

Narozen do křesťanské rodiny, později studoval západní filozofii. Vzdělání, které mu škola nabízela, se podle jeho názoru míjelo od života. Rozhodl se proto odejít do hor, kde by porozuměl smyslu života a smrti. To bylo první setkání budoucího zenového mistra s buddhismem. Poté, co věnoval svůj čas studiu súter, stal se členem mnišského řádu, odešel opět do hor, aby tam o samotě po dobu 100 dní meditoval. Meditací dosáhl osvícení, které bylo potvrzeno třemi zenovými mistry a mohl se tak ve věku 22 let stát zenovým mistrem s oprávněním vyučovat žáky. Jméno Seung Sahn získal od svého zenového mistra Ko Bonga, v překladu to znamená Vysoká hora. Aktivně se věnoval práci v řádu Čogje, rozšířil jeho působení- například založil další kláštery mimo Soul také v Tokiu nebo Honkongu, ale také cestoval dále i směrem na západ. Je označován za prvního korejského zenového mistra, který učil na Západě. Seung Sahn zemřel v roce 2004 mezi svými žáky. Řád, jehož učení věnoval svůj život, mu udělil nejvyšší možné ocenění, jaké může udělovat- titul „Velký mistr“. (Zenová škola Kwan um Liberec, [online])

Seung Sahn vyobrazený v klášteře Musangsa, autor Pavel Hanuš

Zenová škola Kwan-um

Smyslem zenové školy Kwan-um je učit se naslouchat světu, naučit se vnímat jeho potřeby a umět na ně reagovat. V korejském překladu lze název školy přeložit jako „vnímej zvuk světa.“ Kwan-um si klade za cíl být přístupná pro všechny lidi, kteří o ni projeví zájem, což znamená, že odlišný věk, vzdělání nebo národnost nehrají roli. V případě některých center existuje možnost společného bydlení pro ženy, muže, mnichy i laiky v otevřené komunitě, kde společně praktikují meditační praxi a zároveň to vede k vzájemnému učení se o potřebách jiných lidí, k pomoci překonávání hranic atd. Dále škola poskytuje prostor v hledání svého „já“. A co si pod takovým hledáním „já“ představit?

Vše v tomto světě – slunce, měsíc, hvězdy, hory, řeky, stromy – je v neustálém v pohybu. Je zde však jedna věc, která se nikdy nehýbe. Nikdy nepřichází ani neodchází. Nerodí se ani neumírá. Co to je? Můžete mi to říci? Jestliže to najdete, najdete své pravé já a dosáhnete univerzální podstaty. Ale porozumění vám v nalezení tohoto bodu nepomůže. Ani sto titulů doktora věd vám nepomůže odhalit vaši pravou přirozenost. I kdybyste přečetli všech osmdesát čtyři tisíc súter, znali všechna Buddhova slova, horlivě studovali učení všech vynikajících zenových mistrů, své pravé Já byste skrze porozumění nikdy nenašli. Žádná taková námaha a vynaložené úsilí vám v tomto poznání nepomohou tolik jako jediný okamžik nahlédnutí do své pravé přirozenosti. Naše pravá přirozenost je mimo dosah slov, proto ji nelze nalézt v knihách a akademických studiích. Je před myšlením. Jestliže najdete tento bod, který je před myšlením, potom můžete dosáhnout svého pravého Já. Kdysi dávno Descartes řekl: „Myslím, tedy jsem.“ Zde začíná filozofie. Když však nemyslíte, tak co? Zde začíná praxe zenu. (zenový mistr Seung Sahn) (Zenová škola Kwan Um, Učení Dharma. 2015, [online])

Zenová praxe školy Kwan-um

Důležitou součástí zenové školy je její praktická část- jedná se mimo jiné o praxi formou meditace. Zen znamená meditaci, zazen potom meditaci v sedě- učí se sezení mysli neboli nehybné mysli. Pomocí meditace se udržuje nehybná mysl z okamžiku na okamžik- při meditaci dochází ke kontrole dechu, těla a mysli, tím pádem se meditující člověk odprostí od veškerého myšlení a dosáhne tak pravé přirozenosti. Dosáhnout se může v jakékoli poloze člověka, důležité je, jakým způsobem se udržuje mysl, ne poloha. Skutečná meditace tedy tkví v udržení nehybné mysli v každé situaci a za každé podmínky.

Meditací zpěvu se udržuje nehybná mysl, může docházet k vnímání zvuku vlastního hlasu a tím k vnímání svého pravého já, své pravé přirozenosti. Díky této vnímavosti nedojde k oddělení hlasu od „já“, což se dá připodobnit ke stejnému vztahu jako „já“ a celý vesmír. Meditace zpěvu má své překážky v podobě spousty tužeb, zmateného myšlení, odmítání, ale jejich překonáním a pravidelností této meditace získává mysl na síle a čistotě. Čistá mysl obsahuje jen zvuk hlasu. Jako rozšíření formální praxe se označují poklony. Je to energická, dynamická část praxe, prospěšné i ze zdravotního hlediska. Do poklon je zapojena mysl i tělo, důležité při čištění mysli. Poklona je vyjádřením pokory ne vůči někomu jinému, ale vůči tomu, koho bereme na vědomí, kdo není považován jako něco odděleného.

Formy a rituály v zenové praxi prohlubují ducha a dodávají energii do každého dne. Bdělost během forem a rituálů vede ke splynutí osoby s jejími činy v jedno, kdy nic více neexistuje. Mezi rituály patří například chrámový způsob jídla během ústraní nebo klanění se sanze na konci meditace.

Během ústraní se pozoruje Vznešené ticho, kdy je velmi důležité vnímat mlčení. Ústraní dává prostor slyšet sám sebe a slyšet se navzájem.

Nápisy „ticho“ v klášteře Musangsa, autor Pavel Hanuš

Štědrost je v buddhismu považována za základ probuzení, kdy jde o osobní, dobrovolnou volbu od srdce vycházející z osobních přání a možností. (Zenová škola Kwan um, 2015, [online])

V příloze si lze přečíst krátký dokument o tom jak různé pojmy vidí Won Hye Sefara, praktikující buddhistický mnich.


Vlastní výzkum

Profily buddhistických mnichů v Koreji

Představení respondentů

Podle informací, které poskytli samotní respondenti, jsou v současné době v Koreji 4 Češi – mniši. Historicky jich zde bylo pouze 7. 3 z nich se již vrátili zpět. Nyní žijí v Evropě. Někdy respondenti počítali takzvaně 7+1, byla zde ještě jedna Češka, ta ale nesložila mnišské sliby a ještě před tím odjela zpět do Evropy. Respondenti jsou s jejich svolením uváděni pod jejich korejskými jmény.

Won Hye Sefara

V současné době žije v Koreji již nekolikátým rokem a je takzvaným „Henžou“ neboli novicem. Tento rok vstoupil do mnišské výcvikové školy, V té bude následující 4 roky. Poté se může stát plnohodnotným mnichem. Jeho cesta k mnišství je ale jiná než cesty ostatních, jelikož podmínky pro to stát se mnichem v Koreji se neustále mění.

Hyu Jong

Hyu Jong je v Koreji již čtvrtým rokem, v současnosti je druhým rokem v mnišské škole Unmunsa. Zde by měla strávit ještě dva roky a pak může přijmout plné sliby a vrátit se do svého domovského kláštera, který nepatří mezi ty mezinárodní. Rozhodnutí stát se buddhistickou mniškou učinila poměrně brzy. Předtím než odjela do Koreji tak praktikovala v Čechách a později i v Německu, kam se odstěhovala.

Klášter Unmunsa, autor Pavel Hanuš

Dok Seong

Dok Seong je z našich respondentů nejdéle žijící v Koreji. V současné době je v Koreji již 9 let a před dvěma roky složil plné sliby. Jako jediný žije celou tuto dobu v klášteře Musangsa. To bylo možné pouze díky tomu, že v době když přijížděl do Koreji tak nebyly předpisy pro to jak se stát mnichem ještě tak přísné jako dnes. V současné době je tam služebně druhým nejstarším mnichem a proto často vede duchovní činnost kláštera.

Zodpovězení výzkumných podotázek

Jak jste se dostal k buddhismu? Věnoval jste se buddhismu i před příchodem do Koreji?

Won Hye Sefara

Won Hye Sefara se k buddhismu se dostal skrze meditaci. S tou se poprvé setkal jako náctiletý. V té době se věnoval bojovému umění a jeho učitel mimo jiné učil také meditaci.

„Také jsem už v té době začal číst knížky o meditaci a taky o Asii, o asijské kultuře. A přišlo mi to jako zajímavá a užitečná disciplína.“

Meditaci se chtěl věnovat i nadále a díky tomu, že se seznámil s pražskou skupinou korejského buddhismu, tak se mu naskytla možnost přestěhovat se do jejich centra, což také učinil.

„To byl byt, kde 5 lidí bydlelo trvale a ráno a večer probíhala společná meditační cvičení a toho se občas zúčastnili lidé, co přišli z venku.“

„Tam jsem se seznámil, byl můj spolubydlící bratr Dok Seong.“

Další cesta ho zavedla do Japonska, kam odjel poté, co zde v Čechách dokončil vysokou školu. Tato cesta ještě nebyla za buddhismem, byl to studijně – pracovní výjezd. Tato cesta byla tvrdým vystřízlivěním z ideálů o tom, jak se praktikuje buddhismus v Japonsku. Původně byl nadšený z toho jak zde bude moci praktikovat. V té době již začínal jezdit na soustředění do Musangsy (mezinárodní klášter školy Kwan – Um).

„Trochu moje iluze narazily na zeď. Zjistil jsem, že pro zápaďana a ještě pro člověka, který ještě třeba neumí tolik ten místní jazyk a ještě pro člověka, který není mnich tak ty podmínky k jako studiu a praktikováni meditace nejsou tak růžové jak jsem si maloval. Ale byl jsem asi 2 měsíce v jednom klášteře. A potom, když jsem byl na univerzitě, tak jsem tam občas jezdil a jednou za čas jsem chodil ve městě do kláštera.“

Po pár letech v Japonsku, čím dál více přicházelo rozhodnutí věnovat se meditaci více. Společně se ztrátou iluzí o akademické sféře to byla doba, kdy se definitivně rozhodl žít v klášteře.

„První delší pobyt co jsem měl v tom Japonském klášteře, v roce 2006 - v létě. Vlastně poprvé jsem měl šanci delší dobu strávit v klášteře a udělat si představu co to obnáší.“

„Tohle to se poprvé objevilo a ještě před tím než jsem jako ukončil svoje působení v Japonsku mi bylo jasné, že se budu chtít stát mnichem, někde.“

Jelikož korejský buddhismus pochází z Číny, rozhodl se ještě odejít na rok do Číny. Stále ještě v rámci akademického prostředí. Zde se snažil hlavně poznávat kulturu. Odtud se již přesouval přímo do Koreji, do kláštera.

„Tady jsem se poprvé účastnil ústraní tříměsíčního a pak nastoupil jako učeň. Skrze to učení jsem se pak propracoval k tomu mnišskému svěcení.“

Hyu Jong

Ještě na základní škole se začala věnovat bojovému umění Jiu džitsu. Toto japonské bojové umění je velmi úzce propojeno se zenem. Díky tomu se dostala k meditaci, o které začala hodně číst.

„A byly tam i Korejské knížky od Korejského mistra, Seungsahn sunima a ty mě právě zaujaly. To bylo prostě jako, že jsem četla tu knížku a vidím: To je přesně to! (důrazně) To je to co hledám to, co chci dělat!„

V 17 se seznámila s buddhistickou školou Kwan – Um. V této době uzrálo rozhodnutí stát se mniškou.

„Myslím, že tak zhruba po roce mi to tam tak začalo jít, tak jako, že jsem začala přemýšlet o tom mnišstvím. Hodně mě to přitahovalo, já jsem vždycky koukala na internet na fotky mnichů a klášterů a strašně se mi to líbilo.“

To se ale rodičům moc nelíbilo. Ještě udělala přijímačky na vysokou školu, ale už na ní nenastoupila. Šla rovnou pracovat. To byla doba, kdy se vztah s rodiči trochu zhoršil. Odstěhovala se do většího města – do Brna. Zde pokračovala v cestě k mnišství, ale v tak velkém městě bylo spousta novách věcí co dělat a tak po půl roce vzdala svůj první tréning.

„Po střední jsem šla na jazykovku a v té době to začalo s mými rodiči, jakože jiskřit. Já jsem sice kvůli rodičům udělala přijímačky na výšku, které jsem udělala. Protože jsem ale už měla v hlavě, že chci být mniškou, tak jsem si říkala, že to je úplně zbytečné jít na výšku, nechat své rodiče platit těžké peníze… tak jsem prostě na výšku nešla a šla rovnou pracovat.“

„Po střední jsem šla na jazykovku a v té době to začalo s mými rodiči, jakože jiskřit. Já jsem sice kvůli rodičům udělala přijímačky na výšku, které jsem udělala. Protože jsem ale už měla v hlavě, že chci být mniškou, tak jsem si říkala, že to je úplně zbytečné jít na výšku, nechat své rodiče platit těžké peníze… tak jsem prostě na výšku nešla a šla rovnou pracovat.“

V této době zdeptána nudnou prací a nicneděláním, jelikož v zaměstnání nebylo co dělat, se odstěhovala do Německa, kde se jí podařilo najít práci jenom McDonaldu. Na konci pobytu v Německu se odstěhovala do Mnichova, aby mohla pobývat v Zenovém centru. Zde byla představena své budoucí učitelce.

„On (vedoucí Mnichovského zenového centra) mě právě představil mé učitelce, která žije na [..] (Jméno kláštera).“

S tou si výborně sedli a na základě tohoto vztahu definitivně odjela do Koreji. Zde byla nejdříve jako aktivně praktikující laik až po nějaké době se stala „henžaninkou“.

„Až po ústraní v Musangse jsem začala být tou čekatelkou na mnišství, takzvanou henžaninkou.“ Nejdřív jsem byla půl roku v mém chrámu, pak jsem z mého chrámu 5 měsíců docházela do jazykové školy, co je u nás v Gyeongju. Pak jsem byla dalšího půl roku u nás v chrámu, nebo přes půl roku. Já už to přesně nepočítám. A pak jsem přijala předpisy novicky. „Oproti běžným Korejcům to trvalo déle… kvůli jazyku. Protože my cizinci, pokud chceme být ordinovaní tady v Koreji na mnichy tak musíme udělat oficiální (důrazně) jazykové zkoušky. My prostě musíme podat lejstrum.“

To bylo další cca rok a půl, kdy se především musela naučit Korejsky. Po absolvování tohoto všeho, opět odjela zpět do svého domovského chrámu a nastoupila do mnišské školy (Unmunsa), kde je dodnes.

„Nejdřív jsem byla půl roku v mém chrámu, pak jsem z mého chrámu 5 měsíců docházela do jazykové školy, co je u nás v Gyeongju. Pak jsem byla dalšího půl roku u nás v chrámu, nebo přes půl roku. Já už to přesně nepočítám. A pak jsem přijala předpisy novicky.“

Dok Seong

Poprvé se s Buddhismem setkal přes svého bratra, který ho vzal na meditační ústraní přímo do školy Kwan – Um. Od té doby se mu tu zalíbilo a věnuje se tomu i nadále.

„Když mi bylo 14, možná, tak jsem měl takové ty životní otázky: proč jsem se narodil? co mám dělat v životě? Nikdo mi nedokázal tyto otázky odpovědět, takže já jsem se na to snažil najít nějaké odpovědi. Slyšel jsem o tom, že někteří lidé mají nějaké náboženství, tak jsem to zkusil. Prvně jsem začal dělat Křesťanství a to mě ale nijak neuspokojovalo. Potom jsem dělal dynamické meditace. To bylo lepší, ale taky mě to nijak neuspokojilo. Potom můj starší bratr, mě vzal na buddhistické meditace zenové školy Kwan - Um. Vlastně hned při tom prvním ústraní mě to zaujalo natolik, že jsem v tom pokračoval a dělám to do dneška. Ten důvod proč se mi to zalíbilo, bylo, že mi to nějak osvětlilo ten důvod, proč jsem tady, nebo co mám dělat.“

Po nějaké době definitivně uzrálo rozhodnutí stát se mnichem. Od tohoto okamžiku to ale ještě byla dlouhá cesta. Samotné přizpůsobování v Koreji bylo pro Dok Seonga velmi těžké.

„Já jsem začal přemýšlet, že bych se stal mnichem a ten důvod byl, že jsem považoval meditaci za velmi důležitou ve svém životě, vlastně tu nejdůležitější ve svém životě. Tak jsem se rozhodl to dělat profesionálně jako mnich. Nicméně mi trvalo asi dva roky, než jsem se rozhodl. Potom ještě trvalo nějaký další čas, než jsem si sehnal peníze na letenku. Já jsem vlastně ani nevěděl kde ta Jižní Korea je, to jsem si musel najít na mapě. Přečetl jsem si nějakou tenoučkou knížečku o Jižní Koreji. Nicméně jsem pochopil, že ta kultura bude úplně jiná. Tak nějak jsem neočekával nic specifického. Co přijde, to přijde.“

„Úplně, úplně ten začátek ten byl úplně spatný. Asi těch prvních 6 měsíců bylo těch špatných, ale to prostě všechno bylo jinak, jídlo je jiné, kultura je jiná, jazyk je jiný, ta společnost je jiná. To jsem vlastně měl hodně špatné vztahy s těma lidmi, úplně noví lidé. Měl jsem trochu depresi. Když jsem si ale uvědomil, co jiného bych dělal, kam jinam bych šel, tak jsem si vždycky uvědomil, že chci být tady, nebo spíše, že nemám kam se vracet.“

Jako jeden z posledních nemusel jít od mnišské školy a tak jeho cesta k plnému svěcení byla o jednodušší než u ostatních.

„Oni to pravidlo (chodit do mnišské školy) udělali rok poté, co jsem přijel. Takže já jsem byl taková poslední generace mnichů, tady v Koreji, kteří nemuseli, když vyloženě nechtěli, do té školy jít.“

„Já jsem měl štěstí, že jsem nemusel do té mnišské školy jít. Celých 9 let jsem tady. Přistál jsem na letišti, jel jsem sem a jsem tady 9 let.“

I přes to byla cesta k plnému mnišství poměrně složitá, stejně jako vypověděli i ostatní, tak většinou to cizince na poprvé nenechají udělat.

„Já jsem tady byl rok jako henža, potom jsem se chtěl stát mnichem a šel jsem jako na nějaké mnišské zkoušky a oni mě nenechali to udělat. Protože jsem nemluvil dostatečně korejsky. Tak jsem byl henža další rok což nebylo moc příjemné. Představ si, že čekáš na něco rok a pak ti jednoho dne řeknou, no tak ještě jeden rok.“

„Tam mi dali test, 90 otázek na 60 minut. Máš otázku a máš 4 odpovědi: a,b,c,d. Tak jsem prostě něco odškrtal. Myslím, že jsem rozuměl jedné jediné otázce. To jsem přeluštil slovo po slovu a ten zbytek jsem prostě odškrtával. Potom tam je esej. Nějakou krátkou. Já jsem si ji předepsal na kus papíru, nějaké tři odstavce, jenom jsem to přepsal. A nechali mě to projít.“

Po těchto zkouškách měl Dok Seong podle svých slov štěstí. Nemusel do klášterní školy, kam se mu moc nechtělo. Mohl zůstat další roky ve svém domovském klášteře. I zde ale nastaly překážky a musel prodlužovat o rok. Nakonec se ale dopracoval k plnému mnišství.

„Potom jsem se stal jakoby novic. Potom by člověk měl ty 4 roky studovat. Něco, v nějaké škole studovat. Něco dělat. Ale jí jsem do školy jít nechtěl, jednak ten jazyk a potom jsem to tak nějak necítil, že bych šel do korejské školy. Tak jsem byl tady. A potom se stalo, že po těch 4 letech jsem zase šel na nějaké zkoušky, mnišské na plné předpisy. A zase tam byl nějaký problém - papíry. Nedodal jsem jim nějaký papír, který jsem ani nevěděl, že ho musím mít. Něco jsem prostě nesplnil a nějak se s tím nedalo nic dělat a tak řekli za rok. Tak jsem tam šel podruhé a bylo to v pohodě. Takže vlastně skoro po 7 letech tady v Koreji jsem se stal plnohodnotným mnichem.“

Jak vypadá obvyklý den v klášteře v Koreji?

Program korejských klášterů je různý. To nejen tím o jaký klášter se jedná, ale také tím jaké je zrovna období roku. Konkrétní náplň dne je také jiná podle postavení daného člověka. Pokud ale již mnich žije po kompletním svěcení v klášteře, dá se program rozdělit na zimní a letní ústraní a na dobu mimo ústraní. V době mimo ústraní se mniši věnují více práci a nemají tak striktní pravidla (i tak jsou na naše poměry přísná) jako v době ústraní. V této době si například mnichové mohou brát dovolenou. V případě naších mnichů je i možné, že se podívají zpět do Čech. To ovšem není tak často, jelikož jejich příjmy jsou omezené na nějaké kapesné od kláštera a dary. Ústraní je doba kdy se hodně času věnuje meditaci, zpěvům a další duchovní činnosti. V této době platí poměrně striktní pravidla, například se nesmí mluvit. Ústraní je obvykle dlouhé 3 měsíce. Dá se tedy shrnout, že půl roku je se mniši více věnují meditacím a půl roku práci.

Hyu Jong

V klášterní škole je poměrně přísný program. Začíná se brzo ráno a až do večera se pořád něco děje. Nic jako čas, kdy by se člověk nudil tu neexistuje. Osobního volno sice je každý den, ale i to je vyplněno různými povinnostmi a denními pracemi. Hyu Jong byla v době rozhovoru v prvním ročníku. Prvňáci mají obvykle na starosti uklízení. To znamená, že jsou opravdu plně zaměstnáni. Při popisu celého dne bylo vidět, že den je rozčleněný opravdu s přesností pěti minut. Proto zde budou jen ukázky z tohoto popisu.

„Nejdřív jsem byla půl roku v mém chrámu, pak jsem z mého chrámu 5 měsíců docházela do jazykové školy, co je u nás v Gyeongju. Pak jsem byla dalšího půl roku u nás v chrámu, nebo přes půl roku. Já už to přesně nepočítám. A pak jsem přijala předpisy novicky.“

„Nejmladší mniška čongdu a druhá nejmladší mniška čongdu, ty mají na starosti umývání konvic na čaje… Takže tohle my většinou děláme po tom vyučování, když je ten čas volný. Já jsem ta druhá nejmladší.“

„Od 6:15 jsou večerní zpěvy, více méně ono do 6:15 není nutné přijít do té největší modlitební místnosti, ale já většinou chodívám. V té době většinou začíná nějaký ten začátek, který ještě není povinný. Povinný začátek je od 6:30. do 6:30 musí být všichni stoprocentně v hlavní budově.“

Dok Seong

Je trvale ve svém domovském chrámu, již prošel veškerým výcvikem, který byl v době kdy přišel do Koreji potřeba. Jeho dny se tak již ustálily a mění se pouze podle ročních období.

„Každý den začíná ve 3 hodiny ráno. První věc, kterou děláme, je 108 poklon, to začíná ve 3:25 ráno. Potom máme raní zpěvy, to je ve 4 ráno a potom máme meditaci v sedě, to je ve 4:40 a sedíme do 6. Potom máme snídani. Hned po snídani máme úklid, takový základní úklid, který děláme každý den. Potom záleží na tom jaké roční období je, pokud je léto nebo zima, tak tam máme tříměsíční ústraní. Vlastně tři měsíce během dne děláme meditaci v sedě. Od 9 do11 potom je oběd. Potom od 1:30 do 4:30 a potom je večeře. Pokud je jaro nebo podzim, ten denní režim není tak přísný, to se během dne dělá co je potřeba, prostě nějaká práce. Pokud není nějaká nutná práce, tak si můžeme odpočinout, nebo dělat co uznáme za vhodné. Každopádně každý den, je jedno jaká je část roku, tak vlastně večer v 6 hodin máme večerní zpěvy a potom od 7 máme večerní meditaci v sedě. Pokud je to zase během toho letního nebo zimního ústraní tak tam vlastně sedíme od 7 do 9. Potom jdeme spát a zase znova vstáváme.“

Won Hye Sefara

V rozhovorech popisuje to samé, co tu zaznělo, snad jen jednou zajímavostí může být, že když pracoval pro svůj domovský chrám (Musangsa) tak dostal neobvyklou práci, staral se o mnicha, který měl leukémii. Jeho den tedy vypadal pokaždé jinak.

Jak vaše rozhodnutí stát se buddhistickým mnichem v Koreji bralo vaše okolí (rodina, kamarádi)?

Definitivní odchod do Koreji byl pro okolí respondentů obvykle poměrně těžký. Mnohem těžší to bylo pro rodiny, zejména rodiče, kteří měli pocit, že selhali ve výchově, že jejich potomci utíkají z normálního života. Ve všech případech se to ale změnilo s tím, jak viděli, že jejich děti zůstali „normální“ i po tom co vstoupili do kláštera. Kamarádi toto rozhodnutí obvykle přijímali mnohem snadněji až bezproblémově. Respondenti zmiňovali, že to částečně je tím, že jsou obklopeni lidmi s podobným smýšlením. Spousta kamarádů jsou lidé, kteří se s Buddhismem nebo meditací aktivně potkávají.

Won Hye Sefara

„Moje rodina nemá žádné náboženství, ani duchovní život, ani se nikdy nikdo o tohle nezajímal. Když jsem v Čechách praktikoval meditaci tak si z toho dělali srandu, že to je takový podivný koníček. Když jsem oznámil svojí touhu tady zůstat a stát se mnichem, tak to samozřejmě byl dost velký šok. Zvlášť rodiče z toho byli dost špatní, měli pocit, že jako… i samozřejmě nevěděli vůbec, o co jde, nevěděli co a proč a měli pocit, že jako utíkám ze společnosti a z rodiny, z takzvaně normálního života, a že neodvedli dobrou práci jako rodiče. Z toho měli velmi špatný pocit. Naštěstí ale jsme v kontaktu a komunikujeme, než jsem sem odjel i potom, takže tyto představy si myslím se dnes už rozptýlily. Dnes už to vzali velmi dobře… Táta dal na zahradu sochu Buddhy, to dodneška mě překvapuje.“

Hyu Jong

„Moje rodina ze začátku trošku ne moc fajn, že to sice respektovali, ale nebyli nadšení, ale já jsem byla předtím, než jsem šla do Unmunsy (po té co již byla v Koreji dva roky, předtím než vstoupila do tréninkového chrámu) tak jsem navštívila rodiče na dva týdny. Celkově na tři týdny, rodinu trochu navštívit a pak přátele v Německu. To si myslím, že hodně pomohlo, že rodiče viděli, že jsem ještě stále normální (smích), že ten Buddhismus asi není tak špatný, že se pořád chovám stejně jak předtím.“

„Co se týče přátel, tak ti to berou hodně v pohodě. Jakože ti mi většinou řekli, že když se ti to nebude líbit tak se můžeš kdykoli vrátit.“

Jaké byly právní problémy s cestou do korejských klášterů?

S dlouhodobým pobytem v cizině obvykle bývají spojeny určité těžkosti z právního hlediska. V tomto případě všichni respondenti odpověděli, že s Českou stranou nejsou žádné problémy. Zdravotní pojištění v Čechách hradit nemusí, to hradí v Koreji. A sociální pojištění není povinné, tak ho někteří hradí a někteří ne. Záleží na jejich možnostech. Zde v ČR není potřeba úřadům oficiálně hlásit, že jsou mnichy v cizí zemi. Z tohoto pohledu o nich Český stát neví. Problémy ale jsou s korejskou stranou. A to zejména s vízy. Tyto problémy mají cizinci obzvláště na začátku, kdy zde všichni pobývají na turistických vízech. Ty mají platnost pouze tři měsíce, proto musí pravidelně odjet někam do zahraničí, aby si obnovili víza. Za tímto účelem se nejčastěji jezdí lodí na nejbližší Japonský ostrov (Tsushima). Během prvního výcviku tento problém obvykle na chvíli odpadne, to ve chvíli kdy oficiálně studují Korejštinu (studentská víza). Náboženská víza mohou dostat až ve chvíli, kdy jsou přijati do oficiální mnišské školy. Do té se ovšem skládají zkoušky a tak není tak jednoduché se tam dostat.

Won Hye Sefara

„S českými úřady jsem zatím moc co dočinění neměl, ani dobrého ani špatného. To moc říct nemůžu. Jediné takové trochu problémy mám tady v Koreji se získáním nějakého dlouhodobějšího Korejského víza. Takže to je zatím nepříjemné. Tazatel: Máš už nějaké mnišské? To právě ještě nemám, náboženské vízum. Na to se právě taky ty požadavky různě zpřísňují a mění… Není to zas úplně jednoduché… Každé 3 měsíce jedu do Japonska.“

Hyu Jong

„Dostat se do Koreje z právního pohledu není žádný problém. Prostě přijedeš sem jako turista, na turistické vízum. Zůstat tady už je trochu větší problém. Protože jsem ze začátku nebyla ve Hwagyese (klášter pro mnichy - cizince) tak jsem každé 3 měsíce jela do Japonska dostat razítko.“ „Pak zase (po studiu korejštiny, kdy měla studijní víza) každé 3 měsíce do Japonska. To už mě všichni znali… Já jsem vždycky jezdívala lodí na ostrov Tsushima… Jedeš vždycky rychlolodí, hodinu, dvě hodiny, z Busanu na Tsushimu, dostaneš razítko, počkáš pár hodin a jedeš zase zpátky. A právě jak v Busanu tak v Japonsku na celním oddělení mě už všichni znali…“

„V Japonsku mi jeden celník říkal: „Já už jsem vás tady viděl.“ „Néé já tady občas jezdím„ (smích)“

„Jak jsem začala studovat tady v Unmunse, tak už dělám oficiální tréninkový program, tak jsem konečně dostala náboženské vízum. Po dvou letech!“

Prohlášení

Všichni respondenti na diktafon potvrdili, že dané informace mohou být zveřejněny pod jejich Korejskými jmény.

Závěr

Být mnichem není nic jednoduchého. Být buddhistickým mnichem v Koreji je ještě o to obtížnější. Lidí, kteří se tak rozhodnou a skutečně projdou výcvikem až k plným mnišským slibům, je málo. V tomto konkrétním případě je těchto lidí pouze sedm a pouze 4 stále žijí v Koreji. Naši respondenti tak zachycují velmi podstatnou část této skupiny. Rozhovory s dalšími dvěma (kteří již v Koreji nejsou) dávají ve většině za pravdu naším respondentům.

Poznání životního příběhu těchto lidí nám může pomoci pochopit proces, jak člověk získává vztah k náboženství a co konkrétního může nabídnout buddhismus pro lidi ze „západu“. Mohou nám také pomoci pochopit duchovní dědictví a hodnoty v Koreji. Je zde oficiálně jen 30% buddhistů, ale tato tradice je zde velmi silně zakořeněná, stejně jako křesťanství u nás.

Život českých buddhistických mnichů v Koreji je řízen přísným pravidelným režimem, který se celý točí především kolem meditace. Ta byla pro všechny hlavním důvodem, proč se rozhodli odejít do korejských klášterů. Tento odchod ve všech případech provázely problémy.

Kamarádi respondentů obvykle tento odchod vzali velmi dobře (už jen proto, že se většina z nich rekrutuje mezi podobně smýšlejícími lidmi), jen pro rodiny to byl ze začátku problém- měly pocit, že dotyčný utíká z normálního života, a že ho ztrácejí. Tato fáze se ale u všech překonala, když rodiče a příbuzní viděli, že se dotyčný chová stále stejně i po pobytu v klášteře. Tato nedůvěra byla vždy jen dočasná a plynula nejvíce ze strachu a nedostatku informací.

Po příjezdu do Koreje nastaly dva typy problémů. Jedním z nich byly oficiality (víza, zkoušky, atd.) a druhým kultura. Problém oficialit byl spíše jen otravný, než nepřekonatelný. Kulturní problémy byly ovšem větší. I ty se podařilo překonat, především díky dlouholetému odhodlání našich respondentů stát se mnichy (nikdy se nejednalo o nějaké spontánní rozhodnutí v krátkém čase). Po překonání prvního roku, který byl nejkritičtější, již obvykle šlo všechno relativně hladce.

Pokud bychom chtěli shrnout informace a zodpovědět tak otázku, jaký je život buddhistických mnichů v Koreji, mohli bychom odpovědět:

Je to život plný meditace, klidu a přesně stanoveného řádu, který je vysněným cílem, ovšem po překonání velkých překážek na cestě k němu.

Zdroje

JANOŠ, Jiří. Dokonale utajená Korea. Praha: Libri. 1997. 22 – 47 s. ISBN 80 – 85983 – 26 – 5.

LÖWENSTEINOVÁ, Miriam. V Koreji se Korejcům nevyhneme. NLN- Nakladatelství Lidové noviny. 2010. 85- 143 s. ISBN 978-80-7422-010-4.

Ministerstvo zahraničních věcí. Korejská republika [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, cop. 2014. [cit 2015-11-11]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/korejska_republika

Zenová škola Kwan um Zen Liberec Zenový mistr Seung Sahn. [online] [cit 2015-12-10]. Dostupné z: http://zenliberec.cz/zenovy-mistr/

Zenová škola Kwan um Zen. Úvodní strana. [online] kuks 2015 [cit 2015-12-10]. Dostupné z: http://www.kwanumzen.cz/cz/uvodni-strana

Přílohy