Biologický determinismus

Pro tento referát jsem si vybrala téma biologický determinismus.

Cíl mé práce je objasnit pojem biologický determinismus, vyložit teorii esencialismu, roli žen a mužů ve společnosti. Porovnat biologický a kulturní determinismus a nahlédnout do vzniku rasismu.

Biologický determinismus byl rozšířen v první polovině 19. století mezi romantiky. Je to názor, že veškeré lidské chování a myšlení je vymezeno biologickými činiteli, kterými je i vysvětleno. Jednotlivým vyjádřením je např. teorie identity - vývoj identity.

Identita = prožívání toho čím člověk je (vlastní původnosti, jedinečnosti, stability v čase a prostoru). Identita se vždy rozvíjí v konkrétní sociální a kulturní souvislosti.

Biologický determinismus je vyhrocenou formou esencialismu. ¹⁾

Esencialismus tvrdí, že všechny sociální jevy v sobě mají přirozené jádro, které je dané. Podle této teorie je určitý objektivní základ mužství a ženství, přičemž tento základ ženství sdílejí všechny ženy a základ mužství je vlastní všem mužům.

Příznivci biologického determinismu se domnívají, že odlišné role mužů a žen jsou určeny základními biologickými předpoklady, jsou tedy přirozené a samozřejmé. Podle nich je tato odlišnost v sociálních rolích nevyhnutelná a žádoucí.

Hlavní úlohou ženy je rodit potomky a starat se o domácnost. Žena je nepostradatelná a nenahraditelná ve své roli matky, ručí za stálou a intimní péči o děti a domácnost. Zatímco muži je určena role ochránce a živitele rodiny. Podle této koncepce existuje biologicky oprávněná mocenská nadvláda mužů ve společnosti.

Odlišnosti mezi mužem a ženou jsou způsobeny odlišnými hormony v ženském a mužském těle a jejich odlišnou hladinou. Estrogen ovlivňuje psychiku (má utišující a zklidňující efekt) a také zlepšuje paměť. Díky estrogenu je žena celkově spokojena a daří se jí dobře. Hraje hlavní roli při ženině péči o domácnost a rodinu, vysoká hladina estrogenu zlepšuje artikulaci žen a jemné motorické dovednosti. Oproti tomu mužské hormony, zejména testosteron, vzbuzuje ctižádostivost a agresivitu.

Výrazným příkladem této odlišnosti je H.Goldberg, který ve své knize Nevyhnutelnost patriarchátu říká, že: Ve všech společnostech můžeme předložit jasné důkazy sociální různosti podle pohlaví a mužské nadvlády ve společnosti. Popírá domněnku o primárním matriarchátu. ²⁾

Také Edward O. Wilson v knize O lidské přirozenosti říká, že: Chlapci jsou geneticky náchylní k tomu, aby byli sebevědomější a fyzicky agresivnější, a děvčata k tomu, aby byla společenštější a méně odvážná. ³⁾.

Mnozí vědci vedou spory o to, jestli je člověk tím, čím je, díky působení genů a dědičnosti, nebo díky vlivu prostředí a výchovy. Někteří přikládají větší vliv výchově (kulturní determinismus), jiní zase dědičnosti (biologický determinismus).

Na biologickém determinismu staví např. sociobiologie (sociobiologie využívá biologických principů k vysvětlování sociálních činností všech živočichů včetně člověka).

Zakladatel sociobiologie je Edward O. Wilson.

V roce 1975 vydal Edward O. Wilson, entomolog, působící na Harvardské univerzitě, knihu Sociobiologie: nová syntéza (Sociobiology: The New Synthesis). Tato kniha je považována za základní dílo nového vědního oboru - sociobiologie. O tři roky později se objevuje další Wilsonova kniha O lidské přirozenosti (On Human Nature), ve které své myšlenky rozvádí. Edward O. Wilson se snaží dokázat, že geny převládajícím způsobem ovlivňují lidské sociální a kulturní chování. Sociobiologie znamená velký odklon od kulturního determinismu a oživení determinismu biologického. ⁴⁾

Na učení a výchově staví např. behaviorismus. Jeho příznivci tvrdí, že všechno chování člověka je naučené. Stejně jako člověka můžeme něco naučit, tak ho něco můžeme odnaučit. Behavioristé vycházejí z různých typů podmiňování na základě rovnice stimul-reakce.

Nemůžeme tedy jednoznačně říci, zda převládá vliv výchovy či dědičnosti. Pravda bude asi někde mezi těmito teoriemi. Něco máme v genech, něco získáváme vlivem výchovy a učení.

Prostřednictvím Artura de Gobineaua se stal biologický determinismus základem novodobé teorie rasismu a byl z části přijat i sociálními darwinisty.

Artur de Gobineau totiž přiřazoval každé rase určité vlastnosti: ⁵⁾

1. Žlutá rasa - inteligentní, materialistická, bez fantazie

2. Černá rasa - bez inteligence, líná

3. Bílá rasa - velice inteligentní, energická, čestná, odvážná

Byl přesvědčen, že kulturní úpadek lidstva ve středověku způsobilo právě míšení ras.

Artur de Gobineau - byl francouzskýaristokrat, diplomat, antropolog a spisovatel. Proslavil se obhajováním teorie nadřazenosti bílé rasy a rozvíjením rasových teorií o „árijské rase“ ve své knize Esej o nerovnosti lidských plemen (1853–1855). Jeho myšlenky ovlivnily jiného spisovatele a tvůrce vědeckých teorií Houstona Stewarta Chamberlaina a také (prostřednictvím jeho učitelů) Adolfa Hitlera. ⁶⁾

Za další zastánce biologického determinismu můžeme považovat i Sigmunda Freuda a zejména Carla Custava Junga. Řadu představitelů má biologický determinismus v jazykovědě. Patří sem zejména Noam Chomsky a Derek Bickerton.

Noam Chomsky - americký filozof, lingvista, společenský kritik a logik židovského původu, emeritní profesor lingvistiky na Massachusettském technologickém institutu (MIT), a také levicově orientovaný politický aktivista - anarchista. ⁷⁾

Pomohl podnítit kognitivní revoluci v psychologii díky své revizi Skinnerova verbálního chování, ve které zpochybnil behavioristický přístup ke studiu chování a jazyku, převažující v 50. letech minulého století. Jeho naturalistický přístup ke studiu jazyka ovlivnil filozofii jazyka a mysli.

Burrhus Frederic Skinner - zastánce společenských reforem. Prováděl průkopnickou práci v experimentální psychologii a podporoval behaviorismus, kde se zabýval zejména operantním podmiňováním (učení na základě spontánních reakcí člověka). Napsal řadu kontroverzních děl (např. Analýza chování), ve kterých navrhoval rozšířené používání psychologických technik změny chování, především operantní podmiňování, za účelem zlepšení společnosti a zvýšení lidského štěstí; jednalo se o druh sociálního inženýrství. Svou ideu plně prezentoval ve své utopické novele Walden Two (1948). ⁸⁾

V tomto referátu jsem se snažila co nejstručněji vysvětlit pojem biologický determinismus.

Ukázali jsme si, že esencialisté jsou přesvědčeni, že ženy a muži mají již od narození přidělené role. Hlavní úlohou ženy je rodit potomky a starat se o domácnost, zatímco muži jsou ochránci a živitelé rodiny. Tyto odlišnosti jsou způsobeny různými hormony v těle mužů a žen.

Dále, že spory o to, jestli je člověk tím, čím je, díky působení genů a dědičnosti ( biologický determinismus), nebo díky vlivu prostředí a výchovy (kulturní determinismus) se vedou stále a každý z těchto determinismů má své zastánce.

Velkou roli hraje biologický determinismus v novodobé teorii rasismu od Artura de Gobineaua. Kdy byly jednotlivým rasám přiřazeny určité vrozené vlastnosti a kdy míšením těchto ras dochází ke kulturnímu úpadku lidstva ve středověku.

• Burrhus Frederic Skinner. Management mania. [online]. [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/burrhus-frederic-skinner

• Edward Osborne Wilson. Wikipedia: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit.2015-04-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Edward_Osborne_Wilson

• Esencialismus (resp. esencialistická teorie). Gender. [online]. [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: http://gender.webnode.cz/products/esencialismus-resp-esencialisticka-teorie-/

• Joseph Arthur de Gobineau. Databáze knih.cz. [online]. [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/zivotopis/joseph-arthur-de-gobineau-36494

• MOŽNÝ, Ivo. Moderní rodina: (mýty a skutečnosti). 1. vyd. Brno: Blok, 1990, 184 s. ISBN 80-7029-018-8

• Noam Chomsky.Wikipedia:Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky

• Rasismus: pohled do historie. Josef Smolík. Rexter. [online]. [cit. 2015-06-15]. Dostupné z: http://www.rexter.cz/rasismus-pohled-do-historie/2006/11/01/

• WILSON, Edward O. O lidské přirozenosti: máme svobodnou vůli, nebo je naše chování řízeno genetickým gódem?. Praha: Lidové noviny, 1993, 247 s. Edice 21. ISBN 80-7106-076-3

—-

Počet shlédnutí: 105