Na úvod této práce bych chtěla nejprve jednoduše vysvětlit, co to antropologie znamená. Antropologie je tzv. věděcká disciplína, která se zabývá člověkem. Její jednotný název pochází z řeckého slova antropos = člověk a logos = slovo, pojem, věda. Dá se tedy říci, že člověk v této vědě zkoumá jak sám sebe v kontextu kultury, tak i ostatní kultury jako takové. Jednou z hlavních úloh antropologie je, aby se například dvě odlišné kultury byly schopny pochopit a navzájem spolu vycházet.

Základy k sociální a kulturní antropologii sahají na konec 19. století, kdy evolucionističtí vědci psali svá díla na základě druhotných pramenů (zprávy cestovatelů, misionářů, koloniálních úředníků).

Zvrat v antropologickém bádání přinesla metoda terénního výzkumu, spojená se jménem britského antropologa Bronislawa Malinovského. Metoda je založena na dlouhodobém opakovaném pobytu ve zkoumané společnosti, sběru dat mezi zkoumanou kulturou. Využívá také metody zúčastněného pozorování (předpokladem je zvládnutí jazyka zkoumané společnosti). Základními body moderní „sociokulturní“ antropologie je kromě metody terénního výzkumu snaha o tzv. interdisciplinární přístup, neboli využití poznatků kultury v její celistvosti. Klade velký důraz na rozlišení přístupu etic – „zvenčí“ a emic – „vnitřního“ pohledu. ¹⁾

V posledních letech je snaha o sloučení obou směrů – sociální a kulturní antropologie, pod jednotný název „sociokulturní“ antropologie. Tato antropologie vznikla jako věda, která zkoumá mimoevropské, preliterární společnosti, která postupně rozšířila svou působnost i na řadu moderní společnosti (například antropologie města, feministická antropologie, vizuální antropologie). Po tematické stránce, rozšířila antropologie pole svého zájmu například na:

- prostředky masové komunikace, populární kulturu, vědu a moderní technologie, globalizaci, růst násilí, ekologické krize, pohlaví, gender a společnost, mocenské vztahy.

Z toho nám plyne, že antropologie zaměřila svůj zájem na transformaci současné západní kultury.

Mezi nejvlivnější teorie kultury 20. století patří následující antropologická paradigmata:

1. Koncepce kultury jako funkcionálního systému – rozvíjené směry funkcionalismu a neofunkcionalismu

2. Koncepce kultury jako strukturálního systému – rozvíjené směry strukturální a poststrukturální antropologie

3. Koncepce kultury jako adaptivního systému – kulturní ekologie, kulturní materialismus, nová archeologie

4. Koncepce kultury jako kognitivního systému – kognitivní antropologie, etnosémantika, etnověda

5. Koncepce kultury jako symbolického systému – symbolická antropologie

6. Koncepce kultury jako sémiotického textu – interpretativní antropologie

7. Koncepce kultury jako kaleidoskopické reality – rozvíjené v rámci postmoderní antropologie

Tyto zmíněné teorie vysoce přispěly k hlubšímu poznání člověka a kultury. Díky nim, se nedílnou součástí antropologie a výzkumu, staly základní pojmy: funkce, struktura, adaptace, symbol a význam. ²⁾

Do nových směrů sociální a kulturní antropologie, neboli vědách o člověku, kultuře a společnosti, se zařazují například feministická antropologie, postmoderní antropologie,kulturální studia, kyberantropologie, kulturologie, kognitivní antropologie, symbolická antropologie, či psychologická antropologie. ³⁾

Jako nový směr jsem si vybrala kyberantropologii, jelikož podle mého názoru, se člověk v dnešní době mění pomocí různých moderních technologií, a žije tak spíše virtuální život, ne přímou realitu. Kyberantropologie představuje novou oblast antropologických výzkumů, na základě studie člověka a jeho proměn lidské interakce pomocí moderních počítačových, komunikačních a informačních technologií.

Jako první vědci této antropologie byli programátoři, vysokoškolští učitelé a studenti, kteří drželi víru jako kladný potenciál počítačů a neomezené možnosti informačních technologií, jako prostředek svobodného přístupu a šíření dat a informací.

Základy kyberantropologie položil americký antropolog v roce 1944 Arturo Escobar, v článku Welcome to Cyberia, Notes on the antropology od cyberculture. Escobar uvedl do antropologie pojem kyberkultura, jejímž prostřednictvím analyzoval základní strukturální proměny společnosti. Podle něho vedou informační technologie k rozvoji „technosociality“. Vymezil výzkumné antropologické pole prostřednictvím otázek, například: „Jaké jsou diskurzy a praktiky tvořené technologiemi kolem počítačů?“, „Jaká je politická ekonomie kyberkultury?“ apod. Escobar zásadním způsobem přispěl k tomu, že předmětem antropologických výzkumů se stala kyberkultura. ⁴⁾

Předmětem této antropologie je především analýza a interpretace kulturně utvářených sítí, jakožto typ virtuální reality. Fenomén kyberkultury se zrodil na počátku 2. poloviny 20. století jako sekundární produkt vývoje počítačových, interaktivních a komunikačních technologií. Důležité je ale také zmínit pojmy kyberantropologie, a to kyberkultura, kyberprostor a kyberpunk.

Kyberkultura zahrnuje budoucí či vznikající formy společnosti transformované prostřednictvím počítačových technologií. S tímto pojmem je úzce spjat pojem „kyberprostor“, neboli tzv. virtuální prostor počítačových a informačních technologií. Kyberprostor se nejprve prosadil v literatuře, kdy jej poprvé uvedl americký spisovatel Ford Gibson (*1948) v knize Neuromancer (1984), kde podle něho kyberprostor představuje trojrozměrný svět, ve kterém se data jeví jako geometrické struktury a virtuální realita. Dále se jako vědecko-fantastický příběh kyberprostor objevil ve filmu The Matrix (Andy and Larry Wachow). Matrix zde představuje rozsáhlý počítačový systém, ve kterém lidé žijí virutální život. Svět počítačů a informačních technologií byl výrazně ovlivněn uměleckým hnutím, tzv. kyberpunk. Kyberpunk vznikl jako literární směr na počátku 80. let 20. století, kdy se odklonil od žánru klasického science-fiction. Mezi témata kyberpunku patří určitá interakce lidí s roboty, androidy a kyborgy s umělou inteligencí. Z antropologického hlediska kyberpunk představuje významnou oblast výzkumů kyberantropologie. Byla vytvořena řada děl, která formulovala nadčasové a filozofické otázky, jako např. „člověk vs. zvíře“, či „člověk vs. umělá inteligence“. Z kyberantropologického hlediska se tedy klade spíše otázka, jak se člověk liší od umělé inteligence, o jejíž vytvoření lidstvo usiluje. Jako umělecká nadsázka byl anticipován problém vztahu člověka ke stroji, který bude disponovat stejným zůsobem, jako příslušníci lidského rodu.⁵⁾

V tomto tématu Nové směry v sociální a kulturní antropologii jsem chtěla především poukázat na novější metody a směry v sociokulturní antropologii. Sociokulturní antropologie vznikala jako věda a postupným vývojem rozšířila své pole. Dále jsem se zaměřila na vybraný směr Kyberantropologie, který jsem stručně popsala. Dle mého názoru se antropologie jako taková dále vyvíjí, neboť lidé se v jakémkoli jiném prostředí (odcestují do jiné země např. za prací, či žádají o azyl) mění a přizpůsobují se tamní kultuře a společnosti.

1. SOUKUP, Václav, Antropologie: Teorie člověka a kultury. - Vyd. 1. - Praha: Portál, 2011. - 774 s. ISBN 978-80-7367-432-8 (váz.)

2. SOUKUP, Václav, Anthropologia integra: časopis pro obecnou antropologii a příbuzné obory = journal for general anthropology and related disciplines [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010-, sv. [cit. 2015-04-26]. ISBN 1804-6657. Dostupné z: https://journals.muni.cz/anthropologia_integra/article/viewFile/1917/1536

3. SOUKUP, Václav, Perspektivy sociální a kulturní antropologie [online]. In: . [cit. 2015-04-26]. Dostupné z: https://www.ksoc.upol.cz/fileadmin/ksa/kulturni-antropologie/frvs/8_persp.pdf

4. Vzdělávací program Varianty: Sociální a kulturní antropologie [online]. [cit. 2015-04-26]. Dostupné z: http://varianty.cz/slovnicek-pojmu/34



Počet shlédnutí: 18