Co spojuje fyzickou a kulturní a sociální antropologii? To se vám pokusím vysvětlit ve svém krátkém referátu. Jedna z hlavních věcí, která spojuje tyto dvě antropologická odvětví je určitě stejný objekt zkoumání, avšak zkoumaný rozdílnými metodami.
Fyzická, nebo taky biologická, antropologie je jedno z odvětví antropologie, jak je již patrné z názvu. Zabývá se člověkem po biologické stránce a zkoumá zdravé lidské tělo. Jejím předmětem je výzkum biologické evoluce, vývoj lidského druhu, lidských ras a rozdíly mezi rasami, také odchylky tělesných znaků atd. Fyzická antropologie se jako taková dělí na paleoantropologie (studuje vznik a vývoj člověka, jeho tělesnou stavbu, demografické ukazatele, na základě kosterních pozůstatků), klinická antropologie (studuje odchylky tělesných parametrů lidských jedinců od normy), etnická antropologie (studuje původ, tělesný vzhled a variabilitu lidských plemen, skupin a národů), auxologie (zabývá se růstem a ontogenezí), forenzí antropologie (posuzuje otcovství, určuje věk, pohlaví a další indicie na základě kosterních pozůstků), kinantropologie (studuje pohyb a motoriku člověka) a primatologie (věda o primátech). Předměty studia i metody fyzické antropologie souvisejí s anatomií a dalšími lékařskými disciplínami, s archeologií, ale v současné době hlavně také s genetikou, která otevřela nové možnosti studia a identifikace živých tkání. Hlavním studiem fyzické antropologie v 19. Století bylo zejména studium lidských ras. Jakkoliv jsou určité nápadné tělesné znaky nepochybně dědičné – barvy vlasů, pleti, tvar nosu atd. – představují rozdíly spíše povrchní, které nic neříkají o intelektu a dalších schopnostech svých nositelů. Samotná existence lidských ras je považována za sociální konstrukt.http://en.wikipedia.org/wiki/Biological_anthropology
Paleoantropologie se zabývá především studiem lidské evoluce, zvláště pak analýzou morfologických a genetických vazeb mezi dnešními lidskými populacemi a fosilními pozůstatky našich předků. Není ale tak snadno vymezitelná, výzkum člověka je totiž multidisciplinární, zajímají nás i otázky, které překračují morfologické či genetické evidence. Klíčem k poznání člověka je evidence (fosilie, stopy po chování, atd.) http://en.wikipedia.org/wiki/Biological_anthropology
Primatologie je, jak již z názvu vyplývá, věda, zabývající se studiem primátů. Je to různorodá disciplína a její zkoumání lze najít v anatomie, antropologii, biologii, medicíně, psychologii, zoologii atd. Primatologové zkoumají jak živé, tak vymřelé primáty v jejich přirozeném prostředí a také v laboratořích. Často rozdělují primáty do třech kategorií: dominantní samičky, samičky a mladí a periferní samci.http://en.wikipedia.org/wiki/Biological_anthropology
Forenzní antropologie je aplikací biologické antropologie v kriminalistice. Její hlavní náplní je identifikace biologického materiálu, především pak rozpoznávání lidských ostatků. Pokud jsou na ohledávaném jedinci nalezeny zbytky tkání, jde o záležitost soudního lékařství, pokud jsou to však pouze kosterní pozůstatky, je to záležitost forenzní antropologie. Ohledáváním ostatků se také dostáváme ke kulturní a sociální antropologii, která vychází z jednotlivce, čemuž často můžou dopomoct kosterní pozůstatky. http://en.wikipedia.org/wiki/Biological_anthropology
První počátky fyzické antropologie pochází z 18. století a týkaly se studia rasové klasifikace. V 19. století se poté zabývala otázkami otroctví. Na konci 19. století se rozvinula americká myšlenka zvaná „čtyř-polový přístup“, která se týkala kostlivců, artefaktů, jazyka, kultury a spousty dalšího, spojeného s hominin kmenem v Jižní Americe. Zde nacházíme jedno z mnoha spojení s kulturní a sociální antropologií. V roce 1897 Kolumbijská Univerzita jmenovala Franz Boase fyzickým antropologem za jeho expertízu v měření školáků a sbírání koster Inuitů. Z jeho německého vzdělání a tréninku, Boas zdůrazňoval nestálost lidské formy a zmírnil reakce na rasy ve prospěch kultury. http://en.wikipedia.org/wiki/Biological_anthropology
Nejznámějším českým fyzickým antropologem, celosvětově známým, byl Aleš Hrdlička (1869 – 1943). Aleš Hrdlička nebyl pouze antropologem, ale i lékařem, většinu svého života však strávil v zahraničí.
Věnoval se teorii o plemenném rozrůznění lidstva. Hrdlička viděl doklad pro jednotný původ lidstva v tom, že se v plemenných poměrech daly zpozorovat malé rozdíly.
Dle Aleše Hrdličky si nelze představit původ dnešního člověka mimo souvislost s vývojem neandrtálského stupně. Nelze tedy mluvit o neandrtálském druhu, ale spíše o neandrtálském stupni vývoje. K této teorii použil tuto úvahu: „Neandrtálci jsou v přímém poměru k dnešnímu člověku. Žili v otevřených tábořištích, v jeskyních i pod útesy skal. Předvěký člověk, který po nich následoval, žil často na týchž místech. Zanechal podobné stopy činnosti – žil téměř stejným způsobem života. Archeologie neposkytuje žádné důvody pro odloučení a oddělení neandrtálského člověka, tj. při sapientaci, poukazují na plynulou vývojovou souvislost.“
Další jeho teorií byla teorie o jednotném původu a vývoji člověka: „Člověk se vyvinul z živočišných předchůdců. Všeobecný zákon vývoje platí též pro člověka. Člověk se mohl vyvinout jen tam, kde dospěl vývoj živočichů k nejvyššímu řádu savců, ke catarhinním primátům, tj. úzkonosým opicím a z nich k lidoopům antropoidům. Na dvou kontinentech světa pokročil vývoj jen k nejnižším řádům savců – k vačnatcům. Tyto dva kontinenty můžeme proto vyřadit z oblastí, kde se mohl člověk vyvinout. Pozůstatky živočišných předchůdců člověka nalézáme v prostorách Starého světa – v Evropě, Asii, a Africe. Na této prostoře došlo k vývoji člověka, jak nám to dokazují četné nálezy z celého staršího období čtvrtohor.“
K tomu, aby dospěl k těmto teoriím, tak musel vyrazit na expedice do různých koutů světa – Indie, Anglie, Nizozemsko, Československo, Jáva, atd. – tímto se opět potvrzuje to, že fyzická antropologie, by se občas neobešla bez kulturní a sociální antropologie, která právě používá metody terénního výzkumu. http://en.wikipedia.org/wiki/Biological_anthropology
„Kulturní“ a „sociální“ antropologie jsou do jisté míry to samé. Neexistuje mezi nimi žádná přehnaná vzdálenost, ale jsou tu rozdíly v důrazu. Zjednodušeně řečeno, se pojem kulturní antropologie týká přístupu, převážně pak v prominentní USA, kde je spojeno se jmény, jako jsou Franz Boas a Ruth Benedictová. Ruth Benedictová zdůrazňovala soudržnost kultur, včetně jejich pravidel chování, jazyka, výrobků a myšlenkách o světě, hlavně pak potřebu chápat každého v jeho podmínkách. Sociální antropologie se hlavně vyvinula v Británii 20. století. Historicky byla sociální antropologie především upravena intelektuálními tradicemi přicházejícími z kontinentální Evropy, hlavně poté z Francie. Její snahou je poukázat na sociální instituce a jejich vzájemné vztahy. Během 100 let se náhled na sociální antropologii několikrát změnil, ale její pozornost, stejně jakožto u kulturní antropologie, zůstala zaměřena na něco, čemu se říká „hluboká struktur“ sociálních vztahů v dané společnosti. Je to společenská věda zabývající se vznikem a vývojem lidských kultur, srovnáváním různých kultur a významem kultury pro člověka. Vychází od jednotlivce s kladením důrazu na to, jak tento jedinec rozumí svým kulturám a společnosti.http://en.wikipedia.org/wiki/Cultural_anthropology http://en.wikipedia.org/wiki/Social_anthropology
Kulturní a sociální antropologie pokládá kulturu a společnost za historický výtvor jisté lidské skupiny a snaží se je popsat a pochopit, jak ji chápou členové zkoumané skupiny. Jako základ antropologického zkoumání je brán terénní výzkum – dlouhodobý pobyt ve zkoumaném prostředí, rozhovory s místními lidmi atd. S touto metodou přišli jako první misionáři, kteří v terénním výzkumu zkoumali domorodce. Snažili se je obrátit na křesťanství a změnit jejich zvyky, pobývali mezi nimi mnoho let a přitom nasbírali množství cenného materiálu, na který potom navazovali cestovatelé a badatelé.
- 1. Svátky, rituály a náboženství - 2. Člověk a společnost, kultura a socializace - 3. Společenské systémy, status a role, - 4. Jazyk a společnost, sociolingvistika - 5. Společenský řád a autorita, moc ve společnosti - 6. Rodina a příbuzní - 7. Prostředí a hospodaření, ekonomie a směnahttp://www.szu.cz/publikace/data/celostatni-antropologicke-vyzkumy-cav
První kulturní a sociální antropolozi, v návaznosti osvícenské teorie pokroku, navazovali na Charlese Darwina a Herberta Spencera, a rozlišili tři stádia společenského vývoje – divošství, barbarství a civilizaci. Tyto tři stádia se nazývají evolucionismus. I přesto, že toto zkoumání bylo pro antropologii významné, tak nebylo schopno respektovat rozmanitost společností a kultur. Na evolucionismus reagoval difusionismus, který zdůrazňoval význam kulturních přenosů, šíření jednotlivých společenských jevů nebo kulturních prvků migrací. O praktické zkoumání různých společností se z antropologického hlediska zabýval funkcionalismus. Ten se také zabývá praktických významem různých příbuzenských, náboženských a ekonomických institucí pro život dané společnosti. Ptá se po smyslu a účelu jednotlivých pravidel a obřadů. Konfiguracionismus zdůraznil celkovou povahu každé kultury a provázanost jejich prvků. Tvrdil, že každou kulturu charakterizuje určitý vzor a konfigurace, kteří ovlivňují všechny její prvky. Francouzský strukturalismus zase kladl důraz na analytické postupy a zdůrazňoval celkový charakter každé kultury a zkoumal strukturní podobnosti mezi nimi. Kultura mimo jiné znamená pořádání zkušeností, vytváření kategorií a systémů.
Česká republika měla kdysi jedinečnou tradici rozsáhlých celostátních antropologických výzkumů dětí a mládeže, označovaných taky jako CAV. První výzkum proběhl roku 1895, kdy pan profesor Matiegka zjišťoval pomocí učitelů tělesnou výšku a hmotnost, údaje o rodičích atd., u 100 tisíc žáků. Jeho výsledky však byly publikované až v roce 1923.
Další výzkumy byly prováděny v desetiletých rozestupech a naposledy se výzkum konal v roce 2001. Měření žáků bylo vždy prováděno učiteli biologie nebo tělesné výchovy. Počet vyšetřených dětí však představoval pouze 3-5% populace daného věku. Ke každému výzkumu, kromě vyšetření pediatra, patřil i dotazník pro rodiče.
Z mého pohledu, to považuji za terénní výzkum, který kromě biologických hodnot zkoumal i sociální zázemí vyšetřovaných dětí.
Zkoumáním roku 2011 se přišlo na to, že významný vliv na vývoj jedince má:
1. Velikost obce
Tělesná výška dětí se významně mění s velikostí obce bez výjimky ve věkový kategorii u obou pohlaví, jedinou výjimkou jsou nemladší dívky. Z výzkumu vyšlo, že průměrná tělesná výška se zvyšuje s rostoucím počtem obyvatel v místě bydliště. Můžeme předpokládat, že na tělesnou výšku dětí nemá počet obyvatel v obci moc velký význam, větší význam má životní styl s tím související.
Zároveň také výzkum ukázal, že podíl jedinců s nadměrnou hmotností a obezitou klesá s rostoucím počtem obyvatel a stoupá podíl jedinců s nízkou hmotností. Avšak v Praze, ve věkové kategorii do 11 let, se nachází více chlapců s nadměrnou hmotností a obezitou než v ostatních místech, u dívek to platí v Praze a ve městech, kde je nad 100 tisíc obyvatel. Pomocí terénního výzkumu bylo prokázáno, že je to následkem větší finanční možností dětí a více příležitostí k nákupu rychlého občerstvení a sladkostí.
2. Vzdělání rodičů
Výzkum prokázal, že čím jsou rodiče dětí vzdělanější, tím se zvyšuje průměrná tělesná výška dětí. Se zvyšující se úrovní vzdělání rodičů klesá i podíl dětí s nadměrnou hmotností a rovněž i obezitou ve všech věkových kategorií, především v kategorii do 15 let.
3. BMI rodičů
Jakmile mají oba rodiče dítěte nadměrnou hmotnost, je větší pravděpodobnost, že dítě bude obézní, než u rodin, kde alespoň jeden z rodičů má normální hodnotu BMI. Děti rodičů s vyššími hodnotami BMI trpí častěji nadměrnou hmotností a obezitou, dokonce až několikanásobně častěji než děti ostatních rodičů.
4. Počet dětí v rodině
Čím víc je dětí v rodině, tím tělesná výška u dětí klesá. Výzkumem se prokázalo, že děti z rodin se třemi a více dětmi jsou v průměru menší než děti z rodin s jedním nebo dvěma dětmi. Jak je již psáno v předchozích bodech – vícečetné rodiny nacházíme zejména tam, kde mají rodiče nižší stupeň vzdělání.
5. Porodní hmotnost
Tělesná výška dětí je ovlivňována i porodní hmotností. S rostoucí porodní hmotností se zvyšuje i pozdější tělesná výška dětí. Bez výjimky byl potvrzen i fakt, že vysoká porodní hmotnost dítěte je rizikovým faktorem pro vznik nadměrné hmotnosti nebo obezity v pozdějším věku a naopak.
6. Délka kojení
Délka kojení dítěte je silně spojována se vzděláním matky, jak prokázal výzkum. Průměrná tělesná výška dětí, která má zvyšující se trend s prodlužující se délkou kojení, pravděpodobně souvisí spíše s faktorem vzdělání matky.
Kojení je však i jedním z protektivních faktorů vzniku nadměrné hmotnosti, převážně pokud jde v prvních šesti měsících o výlučné kojení. Nejvíce dětí s nadměrnou hmotností najdeme v kategorii dětí nekojených nebo kojených méně než jeden měsíc. http://www.szu.cz/publikace/data/celostatni-antropologicke-vyzkumy-cav
Cílem mé práce bylo seznámit i neznalého člověka s výrazy fyzická antropologie a kulturní a sociální antropologie. I přesto, že dle názvů jsou to naprosto rozlišné antropologické disciplíny, tak mají mnoho společného. Na společnost těchto dvou disciplín jsem se snažila poukázat v části mé práce, kde popisuji výzkum o BMI dětí.
Výzkum jako takový probíhal formou terénního zkoumání – museli se kontaktovat školy a pediatři. Také byli kontaktování rodiče ohledně svého bydliště a svého BMI. To všechno vedlo ke statistickému zpracování výzkumu a nakonec vznikly výsledky.
Antropologové nezkoumali pouze fyzickou stránku studovaných subjektů, ale i jejich sociální a kulturní zázemí. Poukázali na to, že ve větších městech, kde je větší možnost se socializovat, stoupá i váha dětí. Kristýna Mertová, můj názor