Brána do Thaipusamu

Miloslav Haba, Xeniya Salkova, Anna Boykova. Brána do Thaipusamu. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015. http://www.hks.re/wiki/2015:hinduismus:thaipusam

Hinduisté již od nepaměti dodržují různé tradice a obřady. Vychází z nesmírně bohatého a stmelujícího panteonu, zejména z ústřední trojice; Brahma (stvořitel), Višnu (udržovatel) a Šiva (ničitel). Podle pověsti Šivův syn Murugan (přezdívaný „bůh Tamilů“ – etnická skupina v indickém Tamilnádu, na Srí Lance a v Malajsii) díky magickému oštěpu Vel porazil démona Soorapadama. Na počest této události věřící slaví Thaipusam, a sice v tamilském měsíci Thai.

Ti, kteří se už dříve o Thaipusamu dočetli nebo doslechli, mohou mít dojem, že se jedná o něco nepříjemného, ba masochistického. Existuje však řada lidí, kterým se vybaví strhující podívaná. Kontroverze tohoto hinduistického svátku (a zároveň festivalu) rozhodně není tabu a podněcuje k hlubšímu poznání.

Thaipusam, tedy „slavnost bolesti“, se těší věhlasné oblibě především u Tamilů v Malajsii. Místní oslavy jsou považovány za jedny z největších vůbec. V Indii ovšem panuje negativní postoj. Kromě uvedených státu se vyskytuje v následující práci také Česká republika, kde se nachází komunita Indů (zvláště pak v hlavním městě Praze), což splňuje podmínky pro kontakt s blízkou kulturou sledované oslavy.

Účelem práce byl nejen komplexní popis Thaipusamu (také s historickým pozadím), ale i poskytnutí odpovědi na hlavní výzkumnou otázku: „Jak se liší oslava Thaipusamu v Indii, Malajsii a České republice?“. Pokusili jsme se odpovědět prostřednictvím podotázek: „Co všechno lze považovat za jeho součást?“, „Proč je Thaipusam nazýván „slavností bolesti“? Je tomu tak oprávněně?“ a „Jaké vášně vzbuzuje téma Thaipusamu ve vybraných státech?“.

Bývalý australský diplomat Carl Vadivella Belle se zabýval Thaipusamem řadu let, přičemž použil terénní výzkum. V jeho práci Thaipusam in Malaysia - A Hindu Festival Misunderstood?¹⁾ můžeme nalézt prakticky cokoliv ohledně tohoto svátku, tj. od historie přes průběh a souvislosti až po lokální popis u jednotlivých oblastí a států. Začíná popisem jeskyně Batu - nejposvatnějším místem Thaipusamu, vysvětlením rituálu kavadi a základní strukturou festivalu. V druhé kapitole pokračuje nákresem sociálních a etnických kontextů, mezi které zařázuje problematiky britského kolonialismu, několika indických migrací, migraci v době Druhé světové války a japonskou okupaci. V třetí kapitole popisuje provedení festivalu v řádě oblastí: Penangu, Indii, Singapuru, Srí Lance, Jížní Africe aj. Čtvrtá a pátá kapitola je věnována osobitostem hinduismu v jížní Indii a Malajsii.

Článek od Azilaha Kasila Balancing Tourism and Religious Experience: Understanding Devotees' Perspectives on Thaipusam in Batu Caves, Selangor, Malaysia²⁾ se věnuje vztahu hinduismu a turistiky. Také velmi hledí na porozumnění věřícím.

Autentické obrazy Belleho zájmu zdokumentoval příspěvkem Stripped to the waist with a skewered tongue and hooks embedded in his back: The only white man to join Malaysia's spectacular Thaipusam festival³⁾ Daily Mail, a to v bohaté vizuální formě:

Carl držel před festivalem půst 48 dní. Zdržel se alkoholu, masa, televize a sexu. Dokonce spal na holé podlaze.

Carl si po jeho třetím kavadi průvodu v 80. letech, který údajně zachránil jeho tchýni z onemocnění rakovinou, změnil jméno na Vadivella Belle.

Britský The Telegraph nabízí pohled na řadu pestrobarevných fotografií. The Hindu festival of Thaipusam, in pics⁴⁾ zachycuje kolorit účastníků a vypozorovat lze i různé rituální náležitosti či pomůcky:

„Před Thaipusamem se oddaní obvykle věnují hlubokým modlitbám, postí se a přísně dodržují vegetariánskou stravu.“

Oddaní se shromažďují kolem vozu nesoucího sochu lorda Muragana.

Video Festival bolesti a krve Thaipusam v Malajsii 2015⁵⁾, zveřejněné Arturem Krylovem, se zabývá průběhem a příčinami rituálu: „Věřící si nechávají své tělo probodávat háky, rozřezavají si tvář kovovými předměty, ale neteče jim ani kapka krve, protože jsou v transu“. Natočeno bylo na základě pozorování těchto obřadu a je v něm vyobrazen další náhled na tuto slavnost.

Cestopisný pořad České televize Objektiv se svátku věnuje v díle Malajsie - Jeskyně Batu⁶⁾, kde nám poskytuje jak základní informace o Thaipusamu, tak bohatý videomateriál.

Jako poslední video uvádíme dokument z dílny National Geographic Thaipusam⁷⁾. Má podobnou funkci jako Objektiv ČT.

Thaipusam nepochybně patří mezi turisticky oblíbenou událost (drtivou většinou v Malajsii), a proto u laické veřejnosti můžeme nalézt řadu webových stránek, které o Thaipusamu pojednávají. Jako příklad si uveďme vyprávění z webu eCesty MALAJSIE - Thaipusam⁸⁾, kde se můžeme inspirovat průběhem Thaipusamu okem běžného cestovatele: Vyrážím ke Komtaru, odkud zabočuju na ulici Dato Keramat vedoucí k chrámu Nattukotai. Ještě předtím jsem se byl podívat před chrámem Šrí Mariamman, ale tam už se po zemi válelo jen pár rozbitých kokosových ořechů. Teď, když je obraz boha Subramaniana v chrámu Nattukotai (vrátí se, opět v čele procesí, pozítří ráno) se všechno důležité asi děje tam.

Jednou z kvalitativních metod, kterou jsme použili, byl rozhovor. Provedli jsme ho s konkrétní hinduistkou v České republice a pomocí této metody ukotvili poteciální důležité informace k výzkumným otázkám. Pokusili jsme se také z rozhovoru vytěžit kvantitativní data, tj. jestli se respondent účastní oslavy Thaipusamu, jestli naopak ne, je-li to přání do budoucna nebo ne apod. Z toho vyplývá, že jsme se během rozhovoru zeptali, jaký má názor na oslavu svátku bolesti a jak odůvodňuje vlastní zájem nebo nezájem. Použili jsme nízkou mírou standardizace. Další z hlavních metod, která v práci byla použita, byla metoda studia dokumentárních zdrojů. Sociální údaje, které jsou obsažené v dokumentech, někdy duplikují údaje získané jinými metodami (průzkum, pozorování), takže v tomto případě nám zmíněná metoda sloužila jako způsob vzájemného testování a kontroly spolehlivosti. Navíc nám tato metoda umožňila získat informace o minulých událostech, tzn. sledováních, která již nejsou možná. Používali jsme ji na základě studia odborné literatury v podobě tištěných časopisů, internetových zdrojů a knih.

Hinduismus je v své podstatě obrovským systémem náboženských a filozofických směrů, zvyklostí a tradic, zahrnující také i společenskou oblast lidského života prostřednictvím příslušnosti k určité varně (třídě) již od narození. Tento řád vyznává téměř jedna miliarda lidí. Je vázaný především na Indii a místa, kde žijí Indové (Afrika, Austrálie, Oceánie). V Asii je na Bali (Indonésie), v Bangladéši, Bhútánu, Indii, Nepálu, Pákistánu, na Srí Lance. V Africe je rozšířen v jižní a východní části – JAR, Keňa, Madagaskar, Tanzánie.

Jádrem hinduistického vyznáni jsou modlitby, obřady, a obětiny nejenom během velkých hinduistických svátků ale i během běžného životu. Tradice jsou důležitou složkou skoro každého náboženství, ale dá se říci, že pro hinduisty hrají největší role. Ve zvolených státech se směr a způsob oslavy liší.

Na přelomu ledna a února se koná jeden z nejvíce fascinujících hinduistických festivalů Thaipusam. Patří k nejvýznamnějším svátkům komunity Indů např. v Malajsii nebo Singapuru. Thaipusam je, zjednodušeně řečeno, obdobou amerického „Dne díkůvzdání“. Lidé se modlí za uzdravení, za přízeň, za splnění svých přání… Neznalého pozorovatele může zaskočit masochistická přehlídka, kterou na první pohled tento svátek je. Stovky věřících si dobrovolně nechávají ocelovými jehlicemi propíchnout ústa nebo jazyk a do těla zapíchnout desítky háků. Pro tamillské věřící je svátek oslavou hinduistického boha Subramaniama (tedy lorda Murugana) - syna boha Šivy - a jednoty hvězd Pusan a Brihaspati. Odtud vznikl také název svátku -„thai“ je název desátého měsíce tamilského kalendáře a „pusam“ znamená hvězda. Nejvýznamnější místo tohoto svátku, jeskyně Batu, navštíví až 1,5 milionu lidí.

Před festivalem věřící zdobí sochu boha drahými kameny, zlatem a šperky. Pak ji upevní na zlatý vůz tažený buvoly, který ozdobí soškami bohů a květinami. Se západem slunce průvod vyráží v předvečer svátku z High Street v Kuala Lumpur k jeskyním Batu. Socha je zde umístěna do jeskyně a následující den k ní směřují statisíce věřících. Hlavním cílem poutě je očista, které dosáhnou věřící cestou k oslavované soše. Věřící přinášejí nejrůznější květiny, ovoce a mléko. Vylévání mléka u nohou sochy symbolizuje vylévání srdce, kterým se člověk očišťuje od hříchů. Nádoby s mlékem bývají upevněny na dřevěné nebo kovové konstrukci zdobené květinami, portréty bohů, pavími pery, nebo ovocem. Věřící je nesou na svých ramenou i několik hodin až k jeskyním Batu.

Někteří z nich se na slavnost připravují již 40 dní předem, kdy se postí, denně meditují, spí na holé podlaze, jedí pouze vegetariánskou stravu a musí se také vyvarovat alkoholu a sexu. Před samotným svátkem si nechají oholit hlavu. Poté, co se očistí v řece Sungai Batu, jsou při zvláštním obřadu za pomoci vykuřovacích tyčinek uvedeni do transu, v němž si propichují tváře a jazyk, nebo si na své tělo nechají napíchat desítky kovových háčků se zavěšenými jablky, kalíšky s mlékem nebo dalšími předměty. Někteří si dávají kůži na zádech propíchat háky s dlouhými provazy. Stav transu, do kterého se dostanou, zapříčiňuje, že necítí bolest. Rány ve většině případů téměř nekrvácejí, čímž vytvářejí pocit nadpřirozeného jevu. I proces vyjímání jehlic a háčků je zajímavý. Probíhá po skončení obřadů u sochy boha, a rány jsou ihned zasypány posvátným popelem.

Pestrobarevné průvody poutníků udivují svým rozsahem a i ti nejodolnější se zachvějí nad masochistickými obětinami věřících. Původ tradice svátku pochází z jižního indického státu Tamilnádu. Právě odtud dorazil do Singapuru a Malajsie spolu s velkým množstvím tamilského obyvatelstva. První oficiálně zaznamenaná slavnost Thaipusam se konala v Malajsii v jeskyních Batu v roce 1892. V osmdesátých letech téhož století, K. Thambusamy, vůdce komunity Indů v Kuala Lumpur, měl sen, ve kterém mu Maha Mariamman (bohyně děště) přikázala vytvořit chrám v jeskyních Batu věnovaný její synu Muruganovi. Navštívil jeskyně s několika členy jeho pracovníky a v roce 1891 jeskyni náležitě uzpůsobil. Vel (kopí), symbol lorda Murugana, byl do ní také zanesen.

Komplex jeskyně Batu obsahuje samotné jeskyně, pár hektarů trávníků, duchovní a komerční budovy, sochy, a tamilskou základní a střední školu. Brány do areálu jsou zevnitř směrovány na přilehlou dopravní síť (Jalan Batu Caves spojuje Jalan Ipoh a Jalan Kuantan, tj. Ipoh a silnice Kuantan).

Asi v 500 metrů západně od hlavní brány leží Sungai Batu: řeka, která byla používána pro slavnostní koupání po všechny svátky Thaipusamu. V posledních deseti letech, kvůli zhoršujícímu se znečištění řeky, byly zřizeny speciální lázně. Byly postaveny podél břehu. Železniční stanice zajišťuje příliv turistů a provoz festivalu. Taktéž leží na západě od komplexu. Při popisu komplexu a okolí jeskyně Batu je třeba zdůraznit, že tamilská hinduistická svatyně je považována za symetrické zastoupení v božské hierarchii stejně tak, jako symbolizuje axis mundi (osa světa).

Brány svatyně představují hranice pro věřící. Přístup do svatyně je ovládán všeobecným zmatkem a chaosem tohoto světa. Je tomu tak záměrně, aby věřící nalezl božský řád, který panuje v srdci chrámu. Chrám obsahuje 272 schodů, po kterých každý z účastníků musí podle tradice vykročit.

Příprava k tomuto svátku se skládá ze čtyř časti. Věřící musí se postit, jist jen jedno jídlo denně, držet celibát, procházet složitými náboženskými obřady a neustále se modlit k bohu. Sam svátek trvá tři dny. Začíná se v den před datem, který je označen v kalendáři u brány Sri Mariamman Tempel v čínském městě Kuala Lumpuru. Všichni věřící přichází do chrámu, aby získaly boží požehnání před těžkým rituálem.

K půlnoci procesí spolu s povozem, na kterém sedí Murugan (syn Šivy) se svými manželkami poslán k Jeskyně Batu. Jeskyně jako taková se nachází 13 km od centra města, věřící jdou bos a nesou své dary do chrámu. Dary mohou být nádoby s mlékem, nebo ony propíchnuté části těla: souhrně se jedná o kavadi, tzn. ozdobné těžké konstrukce, které jsou připevněné na ramenech a opasku kovovými podpěrami a věřící je nesou vysoko nad hlavou. Na vrchu schodů, které vedou do chrámu, věřící provádějí tanec kavadi na poctu božstva. Pak začnou stoupat po schodech k oltáři. Taková oběť je projevem vděčnosti. Nesplnění slibu je považováno za velký hřích: Pán navždy se od tebe odvrátí, takže žádat ho o smilování mohou jen lidé s pevným duchem.

Podle legendy lord Murugan porazil zlého démona Soorapadama. Oslavy se konají na místech, kde se vyskytují tamilští indové. Nejedná se pouze o Indii, komunity tvoří i jinde ve světě. Velká komunita a jedny z vůbec největších oslav jsou tradičně právě v jeskyních Batu. Pyšní se největší sochou boha na světě vysokou 43 metrů.

Internetový průvodce⁹⁾ ovšem mimo rozčarování „z exotična“ upozorňuje na další významný fakt: Vůně vonných tyčinek, promíchaná s těžkou vůní květin, mléka a lidského potu, tajemná atmosféra starodávných rituálů i pohled na věřící v transu a na jejich zohavená těla – to vše je pro nás velmi nezvyklé a naplňuje nás mystickou úctou. Pro každého však tato podívaná není, vždyť třeba v Indii, kolébce hinduismu, jsou oslavy svátku Thaipusam zakázány.

Přestože se původ tradice Thaipusamu bere z hinduistickou kultury v Indii, domově hinduismu komplexně, oslava tohoto svátku je oficiálně zakázaná z humánních důvodů a kvůli podobě masochismu a někde se vůbec považuje za heretickou. Vláda Indie nechce, aby se věřící podrobovali fyzickému týrání, i když to je dobrovolné a z náboženských důvodů. Však se Thaipusam dodnes slaví v Indii, ale v mnohem menším rozsahu, než dřív, a to v Tamilnádu a poté už na Srí Lance (která je ovšem dalším samostatným státem). Zákaz se především týká extrémních druhů obřadu kavadi (obzvláště pak vel kavadi).

Avšak Carl Vadivella Belle ve své práci Thaipusam in Malaysia nazývá tvrzení o zákazu oslavy v celé Indii falešným, a tento omyl datuje rokem 1978.

Přesto pak můžeme najít vysvětlení a původ tohoto tvrzení. V třetí kapitole v části o Indii upřesňuje, že některé zvláštní formy kavadi opravdu byli zakázané vládou. V roce 1935 ve městě Čennaj (do roku 1996 oficiální název byl Madrás), které je hlavním městem státu Tamilnádu na východu Indie, můžeme apely slyšet velmi často. Přesto pomocí provedeného výzkumu autor zjistil, že obřad kavadi zůstal na jihu Indie v tradičním Malajsijském tvaru.

Respondentka Machti, se kterou byl proveden rozhovor, poukazuje na dvě hlavní příčiny, proč oslava není rozšířena v celé Indii. V první řadě je historie Thaipusamu připomínkou velkého vítězství tamilského boha Murugana nad démonem Soorapadamem, což v daném tvaru uznávají pouze Tamilové, ale Tamilů v porovnání se zbytkem Indie není příliš (v Tamilnádu je počet obyvatel 72 milionů, z kterých se přibližně 90% se hlásí k hinduismu)¹⁰⁾. Druhou příčinou je masochistický směr největšího počtu forem obřadů a riziko smrti během jejich provedení. Kvůli tomuto nebezpečí je během každého festivalu připravena pohotovost.

Zajímavým je fakt, že do Malajsie, kde je oslava dnes nejvíc rozšířena a populární, se tato tradice dostala jenom v 19.století od roku 1890 díky přestěhovalcům z Indie. Jejich počet byl v roce 1990 195 000 lidí.

Někteří hinduisté z Indie, kteří se zůčastnili Thaipusamu v Malajsii říkají, že oslava se orientuje dnešním moderním směrem – s moderní hudbou, turisty a alkoholem ovšem ztratila původní význam. Azilah Kasim¹¹⁾ k tomu dodává: Náboženská turistika expandovala jako nedílná součást pravidelného cestovního ruchu. Lidé se snaží užít si z cesty co nejvíc, i když jejich hlavním záměrem je spiritualita. V dnešní době lidé hledají rovnováhu mezi tradičním prohlížením památek a duchovním cestováním. Následující tabulka poukazuje na vývoj turistiky (značně ovlivněný právě Thaipusamem) a jeji ekonomické dopady v Malajsii (sloupec Arrivals zachycuje příjezdy v milionech turistů a sloupec Reciepts útraty v milionech (resp. miliardách) ringgitů; 1 ringgit = v sledovaném období průměr činil přibližně 6,5 Kč¹²⁾:

Celkově lze soudit, že Thaipusam budí nepokoje nejenom v subjektivním hodnocení, ale zároveň v etických a normativních aspektech. Můžeme tedy sledovat, že Thaipusam lze považovat za svátek bolesti (a lze usuzovat i z následujícího rozhovoru, protože respondentka nám potvrdila, že jsou během Thaipusamu běžná i úmrtí, takže ono riziko bývá skutečně naplněno).

Pomocí rozhovoru jsme se dozvěděli informace o tom, proč mají hinduisté negativní přístup k oslavě svátku v Indii. Rozhovor byl proveden s hinduistkou z Gudžarátu (na západě hraničí s Pákistánem), která se jmenovala Machti (25). Odpovědi nám poskytly přehled o tom, že tento svátek je oslavován především v Tamilnádu (na jihu Indie) a na Srí Lance. Když jsme se zeptali, jestli by se někdy v životě chtěla zúčastnit Thaipusamu, odpověděla kategorickým odmítnutím této myšlenky, i když se jí líbí různé festivaly. Kdyby měla možnost, neposlala by tam ani svoje dětí. Důvodem takové přísné odpovědi se stal negativní názor na bolestivé fyzické týrání prostřednictvím piercingování (může být ekvivalentem právě pro kavadi). Na otázku, má-li kamarády, kteří se zúčastnili oslavy, opět odpověděla záporně, především proto, že bydlí v západní části Indie v Gudžarátu, který je daleko od jihovýchodního Tamilnádu. Na příkladu tamilských tradic, které se liší od tradic jiných indických státu jde dobře vidět skutečnost, že geografická poloha výrazně ovlivňuje kulturu i v rámci jedné země. Vzápětí ale doplnila, že zná i několik obyvatelů Tamilnádu, kteří se však také nikdy nezúčastnili festivalu, a to ze stejného důvodu – podoby masochismu. Ti samotný svátek slaví, ale ne prostřednictvím bolestivých obřadů. Modlí se bohu a provádějí pudžu – hinduistický obřad, kterým věřící vyjadřují lásku, úctu a oddanost bohu. Brokgauz s Efronem¹³⁾ podotýkají: Obřad spočívá v obdarování sochy božstva květinami, jídlem, vodou, aromaty atp.

Kromě toho její tamilští známí mají názor, že „Festival je výtvorem člověka, ne Boha“. Respondentka prozradila, že klade důraz na klidné modlitby oproti modlitbám během oslavy Thaipusamu. Hodně hinduistů věří v modlitbu, ale ne v zranění svého těla pro boha.

Cílem dané práce bylo odpovědět na zvolenou výzkumnou otázku, rozšířenou pro lepší pochopení tématu na tři podotázky.

Jak se liší oslava Thaipusamu v Indii, Malajsii a České republice?

Z provedeného výzkumu vyplývá, že hodnocení slavnosti bolesti není tak jednoduché. Jeho oslava ve dvou zvolených státech se liší a v České republice vůbec nosí negativní charakter mezi mnoha příslušníky hinduismu. Rozdíl je především ve dvou hlavních aspektech – humánních a eticko-normativních. V Indii se kládí velký důraz na tradiční směr oslavy zahrnující menší počet lidí a modlitby, zatímco v Malajsii dnešní oslava je zhoršená turisty ze všeho světa, velkým hlukem, hudbou a alkoholem. V České republice se žádný takový festival neslaví. Přestože Thaipusam slaví hinduisté, v Indii je toto hodnocení více přísné jak ze strany vlády, která omezuje oslavu kvůli podobě masochismu, tak i ze strany věřících, kterým vadí moderní malajsijský směr oslavy.

1. Co všechno lze považovat za jeho součást?

Jednou z důležitých složek festivalu je příprava, která začíná 40 dní před událostí. Věřící se postí, modlí se a meditují. Vyhýbají se masu, alkoholu, různým projevům zábavy a sexu. Chovají se pro srovnání podobně, jako se chovají ortodoxní křesťané během půstu. Dál se samotný festival, který se skládá z různých forem náboženských obřadů, skládá z darování kamenů, zlata a šperků, květin, mléka a ovoce k soše Murugana a z bolestivých masochistických rituálů.

2. Proč je Thaipusam nazýván „slavností bolesti“? Je tomu tak oprávněně?

Během Thaipusamu věřící provádí bolestivé obřady kavadi (i extrémnější vel kavadi), kterými vyjadřují úctu bohům a připomínají velké Muruganovo vítězství. Kavadi ve své podstatě představuje propichování těla zvláštními kovovými háky a rituální piercingování. Podle Kasima¹⁴⁾ má velký náboženský význam: Stav transu, masochistické týrání těla, piercingování a kavadi jsou považovány za velmi výrazné činy katarze duše.

3. Jaké vášně vzbuzuje téma Thaipusamu ve vybraných státech?

V případě České republiky jsme od náhodných hinduistů formou krátkého dotazu získali skoro identické odpovědi jako od respondentky. Většinou nám odpověděli, že žádný takový svátek neslaví. Je to pravděpodobně dané tím, co samotný festival Thaipusam představuje. O podstatě Thaipusamu v české společnosti hovoří hinduisté (ti, s kterými jsme se setkali) spíše neochotně a nevyjadřují se příliš pozitivně. Hinduisté v naší zemi hledí na něj jako na formu masochismu, které nerozumí, a ve své podstatě nemají zájem.

Avšak hluboce věřící v Kasimově článku¹⁵⁾ přemýšlejí jinak: Pro pochopení významu Thaipusamu byli místní dotazováni, co pro ně tento svátek znamená. Všichni respondenti vnámají Thaipusam jako den radosti, neboť se jedná o den, kdy se narodil Murugan, velmi důležitý bůh v hinduismu. Tento den dává příležitost pro znovuzrození člověka či vykoupení z minulých hříchů a poklesků, protože těm, kteří žádají o odpuštění, bude odpuštěno, za předpokladu správného provedení očisty.

Tradice Thaipusamu byla ukotvena ještě před naším letopočtem a dodnes má pro tisíce věřících velký význam. I když je často nepochopitelná pro ostatní a zdá se nanejvýš zvláštní pro příslušníky jiných náboženství nebo ateisty, je velmi důležitá pro to být studována velkým počtem disciplín (např. antropologie, etnografie, geografie…). To je kvůli tomu, že bez studia tradic a zvyků není možné pochopit původní význam některých jevů a podstatu náboženství a celkově kultury různých národů.

Odborné zdroje:

Thaipusam in Malaysia - A Hindu Festival Misunderstood? [online]. [2015] [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://dro.deakin.edu.au/eserv/DU:30023239/belle-thaipusaminmalaysia-2004.pdf

Ф. А. Брокгауз, И. А. Ефрон; Пуджа Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона в 86 т. (82 т. и 4 доп.) — СПб., 1890 — 1907.

Azilah Kasim (2011) Balancing Tourism and Religious Experience: Understanding Devotees' Perspectives on Thaipusam in Batu Caves, Selangor, Malaysia, Journal of Hospitality Marketing & Management, 20:3-4, 441-456, DOI: 10.1080/19368623.2011.562437, dostupné z databáze odborných časopisů Scopus

Další zdroje:

About Tamil Nadu [online] 25.8.2015 [cit. 2015-08-25]. Dostupné z: http://www.tn.gov.in/tamilnadustate

Grafy kurzů měn, které vydává ČNB - malajsisjký ringgit/česká koruna [online]. 25.8.2015 [cit. 2015-08-25]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/kurzy-men/grafy/CZK-MYR/

MALAJSIE – Thaipusam [online] 19.7.2000 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://ecesty.cz/cestopisy/1998-9-cesta-kolem-sveta/my-thaipusam

Provincie Selangor [online] 01.01.2004 [cit. 2015-08-25]. Dostupné z: http://zeme.sopka.cz/zeme_kapitola.php?idZeme=140&Klic=1145

Thaipusam [online] [2015] [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://video.nationalgeographic.com/video/malaysia-thaipusam-pp

Malajsie - Jeskyně Batu [online] 27.10.2013 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz:8002/porady/1096911352-objektiv/4986-staty/142-malajsie/

Фестиваль боли и крови Тайпусам в Малайзии 2015 год [online]. 3.3.2015 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=xNIfg_o2974

Stripped to the waist with a skewered tongue and hooks embedded in his back: The only white man to join Malaysia's spectacular Thaipusam festival [online]. 4.2.2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.dailymail.co.uk/travel/travel_news/article-2938125/Australian-tourist-joins-Malaysian-locals-tongue-cheek-pierced-Hindu-Thaipusam-ceremony-following-48-day-fast.html

The Hindu festival of Thaipusam, in pics [online] [2015] [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/asia/malaysia/11387099/The-Hindu-festival-of-Thaipusam-in-pics.html

Počet shlédnutí: 83