Keltové ve Skotsku

Aneta Šanderová, Jana Vosátková, Kateřina Svojšová, Filip Feuerstein. Keltové ve Skotsku. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015. http://www.hks.re/wiki/2015:keltove_ve_skotsku

Obrázek č. 1: Vyobrazení hlavy Kelta ¹⁾

Keltové, jakožto bezpochyby pozoruhodný národ, zdá se, přitahoval vždy velkou pozornost a my, jakožto jejich potomci, máme stále větší potřebu hledat souvislosti a dozvědět se o našich předcích co nejvíce. Keltové představují jeden z nejstarších indoevropských kmenů. První písemné zmínky o tomto národu byly zaznamenány na přelomu 5. a 6. století př. n. l., především Římany a Řeky. Svého času obývali značnou část Evropy – od Pyrenejského poloostrova přes Dánsko, povodí Dunaje až na Balkánský poloostrov. Jádrem této civilizace však byla oblast Francie, jihozápadního Německa a Švýcarska. I přestože byli mocným národem, který měl vlastní kulturu, jazyk a náboženství, nikdy nevytvořili vlastní státní útvar. Postupem času, přibližně kolem roku 1 př. n. l., byli Keltové Římany a Germány vytlačováni na okraj evropského kontinentu. Tím máme na mysli oblast francouzské Bretaně, Wales, ostrov Man, Skotsko a Irsko.

Cílem práce je odpovědět na výzkumnou otázku a podotázky, tedy zjistit, co dělá keltojazyčné obyvatele ve Skotsku Kelty aneb jak vnímají keltojazyční obyvatelé ve Skotsku sami sebe, jak vnímá skotský obyvatel keltojazyčnou minoritu, jak na skotské keltojazyčné obyvatele nahlíží Kelt, žijící v jiné zemi a jaké všechny kulturní pozůstatky si dokázali skotští keltojazyční obyvatelé uchovat dodnes. Dalším cílem je charakterizovat Kelty jako jedny z nejstarších kmenů v Evropě, obeznámit se s jejich kulturou, jazykem nebo tradicemi.

Jak je vnímána keltská menšina ve Skotsku Skoty a jak vnímají skotští Keltové sami sebe?

• Jak vnímají obyvatelé Skotska keltojazyčnou menšinu?
• Jak vnímají skotští keltojazyční obyvatelé sami sebe, cítí se být více Kelty nebo Skoty?
• Jak dalece ovlivňuje historické povědomí dnešní život skotských keltojazyčných obyvatel?
• Jaká jsou kulturní specifika Keltů, která pomáhají udržovat etnickou identitu keltojazyčného obyvatelstva ve Skotsku?

J. A. Mauduit nám ve své publikaci Keltové ²⁾ přináší zdroj základních informací o Keltech a jejich kultuře, které se práce věnuje. Mauduit v publikaci popisuje ucelený pohled na keltskou kulturu, organizaci jejich společnosti, jejich řemeslnou výrobu nebo také popisuje úlohu druidů, kněžích, kteří měli v rámci kmenu hlavní slovo. Kniha se také věnuje pohybům Keltů po Evropě. V souvislosti s tím uvádí, že některé keltské kmeny, zejména ty na Britských ostrovech, byly kvůli své dobré geografické poloze chráněny před vnějšími vlivy, a tak si uchovaly tradice a způsob života snadněji než ostatní skupiny Keltů. Mauduit ve své knize mimo jiné také rozebírá příčiny úpadku keltského národa. Tvrdí, že jich bylo několik, avšak zřejmě tou největší byla značná roztříštěnost jejich vnitřních sil na příliš rozsáhlých územích. Ta ovlivnila každého Kelta individuálně. Příčinu úpadku autor přikládá skutečnosti, že Keltové nikdy nevytvořili ucelený národ jako například Římané. Byli pouze společenskými skupinami, někdy spojeneckými, jindy znepřátelenými.

Kulturními specifiky Keltů, jejich tradicemi a zvyky se zabývá český autor Jan Filip se svou knihou Keltská civilizace a její dědictví. ³⁾ Filip tak částečně odpovídá na otázku týkající se kulturních specifik Keltů, které pomáhají udržovat etnickou identitu keltojazyčnému obyvatelstvu. Na základě provedených analýz historických pramenů dospívá autor k názoru, že právě Keltové jsou ti obyvatelé, kteří stáli u zrodu „první Evropy“ a postupně jí vytvářeli.

Zvyky a tradice Keltů, které se udržely dodnes, popisuje ve své knize Návrat Keltů Martha Sills-Fuchsová. ⁴⁾ Z knihy vyplývá, že po tajemném národu Keltů nezůstalo jen archeologické bohatství, ale i nehmatatelné dědictví předávané verbální formou, což je obzvlášť cenné.

Jazykem, jako kulturním specifikem Keltů, se zabývá autor z Velké Británie Barry Cunliffe ve svém díle Keltové. ⁵⁾ Zmíněné keltské jazyky patřící do indoevropské jazykové větve dělí na dvě skupiny: kontinentální, které se dále člení na další podskupiny (galské, keltiberské, lepontské) a insulární neboli ostrovní (goidelské a britanské), které jsou charakteristické pro některé části Velké Británie, Irska, Bretaně. Cunliffe se také snaží najít potomky Keltů v dnešním světě. Tvrdí, že současní „Keltové“ skrze sebe vytvářejí novou keltskou identitu, která vychází z dávné historie a specifického jazyka, na který jsou právem pyšní při nejmenším z toho důvodu, že stále žije.

Otázkami souvisejícími s problematikou etnicity, jazyků a menšinovými populacemi se zabývá Leoš Šatava. Jeho dílo Jazyk a identita etnických menšin - možnosti zachování a revitalizace ⁶⁾ pojednává mimo jiné i o gaelštině jako o kulturním specifiku, kterým se Keltové ve Skotsku ztotožňují se svými keltskými kořeny. V konečné fázi dochází Šatava k názoru, že uchování etnické identity a jazyka není politickou strategií, nýbrž otázkou vnitřní vitality. Etnická minorita si je totiž schopna zachovat svou identitu i v nepříznivých podmínkách, avšak nikdy jí není v rámci demokratického systému garantována kulturní a jazyková stabilita či přežití.

Jednotlivé keltské svátky popisují ve své knize Keltové - duchovní děti Evropy ⁷⁾ kolektiv autorů Momo Edel a Bertram Wallrath. Poukazují na to, že keltská kultura ovlivňuje celou Evropu až do dnešní doby. Autoři také vyvozují rozdíly mezi skupinami Keltů žijících v různých částech Evropy.

Lindsay M. Donbrowski ve svém článku o gaelštině dává nahlédnout do výuky gaelštiny a na snahu o udržení gaelštiny ve Skotsku. Jedná se o výstupy z 13ti hloubkových rozhovorů s učiteli na skotských školách vyučujících v gaelštině, ve kterých se soustředí na způsob výuky a vliv na žáky, kteří začali s výukou v gaelštině až jako s druhým jazykem. Zkoumá se tak nepříliš probádaná oblast, která má pomoci udržet gaelštinu ve Skotsku i přes neoddiskutovatelnou vedoucí úlohu angličtiny. ⁸⁾

Emily McEwan-Fujita přináší pohled na snahy o zachování gaelštiny ve Skotsku a její rozšíření mezi obyvatele. Ve svém článku se zaměřuje na vývoj přístupu a naplňování předsevzaných cílů od 18. století do 20. století. Sleduje také několik předpovědí o budoucnosti gaelštiny ve Skotsku vynesené v 18. století, kdy se předpokládalo, že gaelština vymizí, až do století dvacátého, kde se díky snahám o přežití gaelštiny predikace mění pozitivnějším směrem. ⁹⁾

Práce vychází především z kvalitativních a kvantitativních metod, které se vzájemně doplňují, a které využívají mnoho technik.

Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření, které oproti kvantitativnímu výzkumu zkoumá daný problém více do hloubky. Většinou je založen na hloubkovém rozhovoru, prostřednictvím něhož se můžeme dostat až k jádru dané problematiky. Můžeme ho však provádět jen na omezeném počtu respondentů a získané výsledky nelze zpracovat do tabulek či grafů. Kvalitativním šetřením tak vznikají nové teorie a hypotézy. Nevýhodou této metody je značná časová náročnost.

Při kvantitativním šetření se pohybujeme spíše jen po povrchu zkoumané problematiky z důvodu vysokého počtu dotazovaných. Dalo by se tedy říci, že kvantitativní výzkum má zcela omezenou vypovídací hodnotu, jelikož může docházet ke generalizaci. Proto je důležité užívat obě metody současně. Data získaná touto metodou se zpracovávají právě statisticky do tabulek a grafů. Z toho vyplývá, že při kvantitativní metodě testujeme již stanovené hypotézy, popřípadě je ještě vylepšujeme. Dotazník je typická technika této metody, výhodou je tedy časová nenáročnost.

V práci byly využity pomocí kvantitativní metody sekundární zdroje, tedy nastudování dostupné literatury a internetových zdrojů k získání většího množství informací, faktů a skutečností, které je nutné zjistit a lépe tak pochopit danou problematiku. Pomocí těchto zdrojů tak můžeme zkoumat výpovědi lidí, kteří nám jsou geograficky vzdálení, což je velká výhoda. Oproti výzkumu v terénu je tato technika i levnější.

V následující části práce byla využita kvalitativní metoda. Respondentům byl odeslán polostandardizovaný dotazník technikou přes email, který obsahoval především otevřené otázky, které zkoumaly, jak vnímá skotská majorita keltojazyčnou minoritu, jak silné je historické povědomí keltojazyčných obyvatel ve Skotsku nebo jaká jsou kulturní specifika utvářející jejich etnickou identitu. Výhodou je jednak, že respondent má prostřednictvím této techniky značný prostor pro své odpovědi a v souvislosti s otázkou může zmínit i téma, které mu připadá zajímavé, a jednak si své odpovědi může předem promyslet. Dále jsme v rámci kvalitativních metod použili polostandardizovaný rozhovor technikou přes Skype. Struktura otázek byla předem promyšlená, zároveň však byla doplněna o doplňkové otázky v průběhu rozhovoru. Výhodou tak je, že se můžeme dozvědět co nejvíce podrobností k danému tématu.

Respondenti
Keltojazyční obyvatelé Skotska

• Respondent A: muž, 56 let, žije ve skotském městě Rogart, pochází z Kanady, profesor gaelštiny a historie, dotazován přes email
• Respondent B: žena, 56 let, žije ve skotském městě Inverness, lektorka jazyků, dotazována přes email
• Respondent C: muž, 46 let, žije ve skotském městě Skye, pochází z Londýna, vedoucí pracovník Telecoms, dotazován přes email
• Respondetn D: žena 30 let, žije ve skotském městě Edinburgh, úřednice na univerzitě, dotazována přes email

Keltojazyční obyvatelé z jiné země

• Respondent E: muž, 60 let, žije v irském městě Dublin, profesor informačních technologií (v gaelštině), dotazován přes email
• Respondent F: muž, 62 let, žije ve welšském městě Swansea, učitel, dotazován přes email
  

Anglicky mluvící obyvatelé Skotska

• Respondent G: muž, 25 let, žije ve skotském městě Edinburgh, student, dotazován přes Skype

Skotskou historii provází nemalý vliv keltského obyvatelstva. Do jaké míry můžeme tedy mluvit o tom, co je součástí skotské a co keltské kultury, není lehké určit. Pro pochopení kontextu je proto potřeba zapátrat i ve skotské historii.

Keltové se na Britských ostrovech objevují v období doby bronzové a železné, tedy někdy kolem 2. až 1. tisíciletí př. n. l. Ve Skotsku jsou to pak dva kmeny, Britové na jihozápadě a Piktové na severu. Piktové byli výbojným kmenem, který si podmaňoval původní obyvatelstvo. Budovali opevněné osady, věnovali se pastevectví, využívali hrnčířského kruhu. Vnitřní struktura moci byla podobná království.¹⁰⁾

Svou bojovnou povahu pak uplatnili i při příchodu Římanů. Římané postupovali Britskými ostrovy v podstatě bez odporu, na který narazili prakticky až na severu území dnešního Skotska, kde žili Piktové. Neuspořádané hordy Piktů sice nemohli soupeřit s výzbrojí a taktikou, jakou měli římské legie, nicméně jejich neustálé nájezdy a zjištění, že zdejší půda není dostatečně úrodná, aby se tažení vyplatilo, přispělo k vybudování Hadriánova valu, který odděloval „barbarskou“ část Britských ostrovů od té římské. Postupné oslabování moci Říma se projevilo i v Británii a vedlo nakonec až k úplnému stažení římských jednotek.¹¹⁾

V období 3. - 4. století n. l. pak přicházejí na západní pobřeží Skotska irští Keltové a zakládají zde království zvané Dalriada. Podle legendy právě tito Keltové dali jméno dnešnímu Skotsku, neboť sami se nazývali Skotové podle jména manželky jejich krále. Království Dalriada čelí neustálým nájezdům Piktů, kteří se snaží sjednotit území pod jednoho panovníka. Po letech nerozhodných bojů, kdy ani jedno království nedokázalo sjednotit Skotko, přicházejí kolem 8. století nájezdní Normané. Piktové usídlení na severu tedy musí čelit nové hrozbě a ač se jim podaří nájezdníky odrazit, oslabení boji s Vikingy jsou ovládnuti Skoty, a tak dochází ke sjednocení Skotska pod spojené království Piktů a Skotů, království Alba.¹²⁾

Na otázku, zda se cítí být keltojazyční obyvatelé více Kelty nebo Skoty, všichni námi dotazovaní respondenti odpověděli stejně. Keltské kořeny jsou pro ně nesmírně důležité a hrají v jejich životech významnou roli. Považují se za Kelty nebo spíše za keltojayčné obyvatelé a až poté za Skoty.

Respondent A: „Pro mě je slovo Kelt abstraktní pojem, co znamená jen nějaké historické spojení s jinými částmi Evropy. Je to prostě minulost, která je pryč. Já se nejdříve považuju za keltojazyčného a až potom za Skota.“

Respondent B: „Cítím se více jako Keltka, tedy keltojazyčný obyvatel, na což jsem velice hrdá a až pak jako Skotka.“

Respondent C: „Považuju se mnohem více za keltojazyčného. Necítím žádnou příbuznost nebo nějaký bližší vztah ke Skotům, kteří žijí v nižíně - střední části Skotska.“

Respondent D: „Já se jako Skotka necítím, spíš se vidím jako ta, která pochází z vysočiny, má keltské kořeny a mluví gaelšinou. Moc dobře si pamatuju, jaké nespravedlnosti se nám tady v průběhu let dostalo a stále dostává.“

Keltové by se v dnešní době hledali těžce, proto za potomky Keltů považujeme keltojazyčné obyvatelstvo. Skotská gaelština je indoevropský keltský jazyk. Obecnou gaelštinu, z níž se postupně vyvinula skotská gaelština, irština a manština, přinesli na území dnešního Skotska irští osadníci v 5. století n. l. V současné době je skotská gaelština nejrozšířenější ve Skotsku (Hebridy, Vysočina, Glasgow a Edinburgh), významná komunita mluvčích se nachází v Kanadě v oblasti Nového Skotska, kde je kanadská skotská gaelština i jedním z oficiálních jazyků.¹³⁾ Níže na ukázce keltského jazyka můžeme pozorovat, že gaelština není podobná žádnému evropskému jazyku, což je způsobeno tím, že vznikala separovaně.

Ukázka gaelštiny:
Dè an t-ainm a th' oirbh? - Jak se jmenujete?
Ciamar a tha sibh? - Jak se vám daří?
Tapadh leibh. - Děkuji.

Tabulka č. 1: Keltojazyční obyvatelé ve Skotsku v letech 1755 - 2011 ¹⁴⁾

V předešlé tabulce můžeme vidět vývoj počtu gaelsky mluvících obyvatel na území dnešního Skotska od roku 1755 do roku 2011. Skokový pokles mezi lety 1881-1891 byl způsoben průmyslovou revolucí ve Skotsku, kdy se lidé ze skotské vrchoviny, která byla převážně osídlena gaelsky mluvícím obyvatelstvem, stěhovali do nově vzniklých průmyslových center jako Glasgow, Edinburg, a tak docházelo k postupnému přechodu k rozšířenější angličtině, až prakticky vymizeli čistě gaelsky mluvící obyvatelé.

Respondent A: „Gaelštinu vyučuji už téměř 30 let, dohromady jsem jí učil na 3 školách a i jsem doučoval zájemce doma. Po celou dobu mé profese jsem řízen svou osobní touhou předávat tento jazyk dál mladé generaci a dělat všechno proto, aby zůstal „naživu“ co nejdéle.“

Využití gaelštiny v praxi však závisí na tom, v jaké části Skotska a na jakém místě se zrovna pohybujeme. Existují instituce, kde se mluví výhradně gaelštinou a to zejména na několika základních školách a jedné střední škole, ale co se týče služeb, jako jsou např. obchody, pošta, vysoké školy, dorozumívacím jazykem je pouze angličtina. Na základě výpovědí námi dotazovaných respondentů obyvatelé Skotska nerespektují jazyk keltojazyčných obyvatel, proto se z největší části gaelština používá pouze mezi keltojayčnými obyvateli.

Respondent B: „Ve Skotsku se nachází mnoho základních škol a vím také o jedné střední škole, kde se mluví a učí pouze v gaelštině.“

Respondent A: „To, zda mluvím gaelsky závisí na tom, s kým se zrovna bavím. Moji dceři je 18 let a vždycky jsem s ní mluvil jenom gaelsky, nikdy jsme neměli anglický rozhovor. Mimochodem také navštěvovala základní školu, kde se vyučovalo pouze v tomto jazyku. Moje žena gaelsky rozumí dobře, ale má problémy s mluvením. Já tedy mimo domov a práci používám gaelštinu velice málo. Také proto, že všichni mí starší kamarádi, které jsem znal, už zemřeli.“

Respondent D: „Gaelštinu už nemohu používat ani v obchodech tak, jako například před 5 lety. Situace se tu mění rychle a anglicky mluvící komunita, která stále přichází do naší oblasti absolutně ignoruje naší kulturu a jazyk.“

Jak už bylo zmíněno výše v úvodní části, ačkoliv byl keltský národ velký, nikdy nevytvořil jednotnou říši, ale byl rozdělen na mnoho kmenů. Těchto kmenů bylo kolem pětiset. Tyto kmeny vzájemně spolupracovaly zejména v období válek. Postavení muže a ženy bylo rovnocenné, což ve své době nebylo běžné. Ženy se účastnily bojů, pracovaly a také se mohly stát náčelníkem kmene. Pro Kelty obývající Britské ostrovy je typické mnohoženství nebo také manželství na zkoušku, které bylo stvrzené až narozením dítěte. Pokud manželství nefungovalo, byl rozvod přípustný.

Významné postavení měli keltští kněží druidi. Druidové byli nositeli keltské kultury, udržovali v keltské společnosti soudržnost a solidaritu. Jelikož Keltové neměli striktně oddělené náboženství a politiku, měli druidové významnou roli jak v politice, tak v náboženství. Konali bohoslužby, fungovali jako proroci, léčitelé či mentoři. Měli významnou roli u krále, byli důležitým poradním hlasem. Král si nedovolil odsouhlasit rozhodnutí bez souhlasu druidů. Učení na to, aby se Kelt mohl stát druidem, trvalo 20 let. Během tohoto období se učí používat paměť, nazpaměť se učí citovat verše. Druidové byli ve společnosti hierarchicky uspořádáni, nejvyšší postavení měl hlavní druid, kterého všichni uznávali. Energii získávali druidi z přírody, která pro ně i pro Kelty měla významnou roli.

Určité postavení ve společnosti měli dále bardi, tedy pěvci, kteří zpívali ódy při významných hostinách. Měli důležitou roli, protože zpívali o dění ve společnosti, o bitvách nebo o válečných konfliktech. Jelikož Keltové na příkaz druidů nezaznamenávali události písemně, bardi významně přispěli k uchování informací předávaných ústně. Bardi byli ve společnosti uznáváni, avšak méně než druidi. Bardi mohli svými písněmi ohrozit společenské postavení Keltů, kteří se jich proto velmi obávali. ¹⁵⁾

Hudba hraje v životě keltojazyčných obyvatel velkou roli i v současnosti. Všichni dotazovaní respondenti si udržují svou etnickou identitu mimo jiné právě tím, že poslouchají keltskou hudbu, hrají na dudy či organizují akce, kde se keltská hudba představuje dalším nadšencům. Připomínají si tak, kdo jsou a také to, jak vnímají sami sebe.

Respondent B: „Ráda poslouchám gaelskou hudbu, také každý rok organizuju akademické představení všech typů této hudby. Keltské kořeny si tak uvědomuju mnohem víc, jsou pro mě důležité už jen proto, že definují mou osobu.“

Respondent C: „Zajímá mě keltská hudba. Vždy, když jí slyším, jsem hrdý na to, že patřím do keltské minority, pomáhá mi to formulovat mou identitu.“

Keltská kultura je velmi vyspělá a bohatá zejména proto, že její nositelé Keltové se pohybovali na širokých územích Evropy. Z písemných zpráv víme, že dobili Řím, pronikli do severní Itálie, usadili se v Malé Asii, pronikali na Balkánský poloostrov. Už od 5. století se tak Keltové dostávali do úzkého kontaktu s Římany nebo Řeky, od kterých převzali řadu nových postupů a technologií. Keltové začali jako první na našem území používat hrnčířský kruh, razit stříbrné a zlaté mince nebo používat dokonalé kovářské a tesařské nástroje. Tyto vynálezy nebyly keltskými vynálezy, nýbrž je Keltové okoukali, jak tyto nástroje vyrobit a používat, což jenom dokazuje, že Keltové byli vyspělým národem.¹⁶⁾

Keltové byli národem, který se rád veselil, důležitou roli při různých obřadech hrálo jídlo. Keltové byli velmi pohostinní, jídlo podávali i otrokům, své hosty vždy pohostili, i když jídla měli sami málo. Při významných hostinách seděli Keltové v kruhu na kožešinách a jídla podávali nejprve hostům. Místa k sezení se určovaly podle hodnosti. Při těchto významnějších událostech pojídali zejména kančí maso. Způsob obživy Keltů určovaly přírodní podmínky, v kterých právě žili. Pokud byla poblíž řeka, lovili ryby, pokud se dostali k moři, jedli mořské plody. Během keltských hostin často probíhaly souboje mezi členy kmenů, některé souboje byly hrané, jiné opravdové. Během hostiny zpívali pěvci ódy. ¹⁷⁾

Respondent D: „Oblíbené skotské jídlo je třeba něco jako tlačenka. Jsou to nejčastěji telecí vnitřnosti smíchané s lůjem, okořeněné pepřem nebo se přidává muškátový oříšek. Vaří se v sáčcích. Mně to ale nechutná.“

Keltové jako národ hluboce oddaný bohům přikládal víře v nadpřirozeno velký důraz. Tuto náklonnost mohli vyjadřovat nejprostšími činnostmi celý rok, nejvíce však během svátků. Nejdůležitější pro Kelty byly během roku 4 svátky, a to Beltine (svátek jara), Lughnasad (konec sklizně), Samain (svátek mrtvých) a Imbolc (probuzení k novému životu).¹⁸⁾ Ve skutečnosti se keltský rok rozděloval do 4 částí, přičemž každému období předcházel jeden výše zmíněný svátek. Tyto období zároveň představovaly určitý cyklus - odpočinek, klíčení, růst a zrání. ¹⁹⁾

Respondent D: „Jsem si vědoma čtyř keltských čtvrtletí během roku, ale nijak zvlášť je neslavím“.

Samain (1. listopad)
Jednalo se o nejdůležitější svátek keltského roku. Blížil se konec roku, jednalo se o bod zlomu, kdy se spojoval mrtvý svět s živým. Zima představovala smrt, kterou pro Kelty život nekončil, věřili totiž v posmrtný život a reinkarnaci.

Alban Arthuan (21. prosinec)
Alban Arthuan - zimní slunovrat. V době největší temnoty a chladu se vlévalo znovuzrozené slunce. Keltové oslavovali narození boha slunce Balea.

Imbolc (1. únor)
V této době jarní slunce sílilo, docházelo k první jarní orbě. Konaly se slavnosti s rituály, které měly zajistit přízeň bohů a posvětit půdu, aby byla bohatá úroda.

Alban Eilir (21. březen)
Jarní rovnodennost, kdy sluneční paprsky sílily a přicházelo jaro. Keltové používali i spletené proutky k „ozdravení“ žen, ženy poté polévaly muže vodou k oživení. Tyto tradice dodnes dodržují křesťané.

Beltine (30. duben)
Beltine lze přeložit jako oheň. Tento den zhasly ve vesnici všechny ohně, byl zapálen jeden velký, ze kterého se znovu zapalovaly další.

Alban Hefin (21. červen)
Letní slunovrat, kdy byl den nejdelší a noc nejkratší. Největší moc má bůh slunce. Druidové sbírali byliny. Mladé páry si dokazovali věrnost tím, že se drželi za ruce.

Lughnasad (1. srpen)
Další významný den keltského kalendáře, kdy Keltové oslavovali úrody. Tento den se tančilo, zpívali se písně, uzavírala se manželství na rok, kdy děti počaté v tento den se rodily v teplých měsících a zvyšovala se tak šance na jejich přežití.

Alban Elved (23. září)
Pozimní rovnodennost, kdy bůh slunce ztratil svou moc, zkracoval se den, prodlužovala se noc a přicházela zima.²⁰⁾

Respondent A: „Žádný vyloženě keltský svátek s mojí rodinou neslavíme. Pamatuju si ale oslavu Nového roku, který se vždycky slavil 12. ledna. Jen pouze staří lidé si pamatují jeho význam. Problémem dnes je, že po tomto svátku následuje pracovní den. Jediní, kdo obvykle tento den oslavují, jsou studenti gaelštiny na vysokých školách.“

Pro keltské náboženství je charakteristické spojení s přírodou, víra v reinkarnaci a posmrtný život. Keltové věřili, že místo a realita, ve které žili, není jediná. Věřili, že existuje i jiný svět, do kterého vstoupí, až zemřou. Keltové byli proslulí kultem lidských hlav a hlavami byli fascinováni, složitě je balzamovali a zdobili jimi domy. Věřili, že veškerá moc člověka sídlí v jeho hlavě.
Nejvýznamnějším keltským bohem byl bůh Taranis. Byl to bůh nebes, Římané ho přirovnávali k vládci všech bohů Jupiterovi, proto měl pro Kelty významnou roli. Dalším významným bohem byl Teutates (nejspíš spolu s Taranidem a Esusem „člen“ nejvyšší trojice), který byl válečníkem a hrdinou přirovnávaným k římskému Martovi. Ačkoliv byl pro Kelty ve světě důležitý, skotští Keltové ho neuznávali. A třetí z „nejsvětější trojice“ je Esus, jehož symbolem bylo jmelí a byl často zobrazován, jak kácí sekerou strom. Jeho oblíbeným zvířetem je kanec (na nějž byli ostatně fixováni všichni Keltové) a měl být bohem války a bohatství. Dalšími keltskými bohy byla například Epona, ochránkyně koní nebo bůh Cernunnos, který nejlépe vystihuje ducha keltského náboženství spojeného úzce s přírodou.²¹⁾

Respondent A: „Ti, kteří žijí na vysočině, v sobě mají určitě nějaký spirituální prvek. Starší generace tam často chodí do kostela, oproti tomu mladší generace už takovou potřebu nemá. Já jsem byl vychován jako římský katolík, ale nějaký rituální naplnění nevyhledávám. Myslim si ale, že naprostá většina z nás cítí silné spojení s přírodou a pociťuje silnou vazbu na místní prostředí. Tohle ztotožňování se je důležitý prvek naší identity. Říkám to proto, protože můj prastrýc měl léčivou sílu. A já tomu do teď věřim. Proto se domnívám, že nějaká spiritualita zdejší přírody zde existuje. Víc mi připomíná ctít přírodu a být hrdý na moje etnický kořeny. Určitě nejsem jediný, kdo má takový názor. To, že něco takovýho existuje, v sobě mám také proto, že jsem vyrůstal v Kanadě a v tomto směru jsem se hodně naučil od mých přátel - indiánů, kteří věřili v to samé.“

Velká spřízněnost je cítit zejména mezi skotským a irským keltojazyčným obyvatelstvem. Sdílí velmi podobnou historii zejména proto, že byli předmětem politické, sociální i vojenské nadvlády Angličanů. Jsou si vědomi toho, že jejich rodný jazyk a kulturu postupně více a více potlačuje anglická dominance. Kromě historického povědomí, které je u nich velice silné, cítí značnou pospolitost prostřednictvích jejich jazyků, ačkoli si nejsou moc podobné. Jejich rodný jazyk je totiž jeden z nejdůležitějších prvků jejich identity, avšak ani v jedné zemi není vládou nijak podporován. Obecně lze říci, že se vzájemně považují za „bratry“.

Respondent F: „Velice blízký vztah cítím ke skotskému a irskému keltojazyčnému obyvatelstvu. Naše dějiny jsou totiž velice podobné. Bohužel anglická kultura nijak nerespektuje tu naší. Také náš rodný jazyk se rok od roku udržuje hůř a žádná podpora od našich vlád nepřichází.“

Respondent E: „Anglická kultura a jazyk, politická síla Velké Británie má mnohem větší vliv i proto, že anglické populace je více než nás.“

Co se týče pohledu majority na keltojazyčnou menšinu, z výpovědí respondentů se dá říci, že jejich soužití je zcela bezproblémové. Skotská většina si keltojazyčné obyvatele uvědomuje a jejich kulturu respektuje. Berou na vědomí, že keltská historie je jedna z nejstarších v Evropě a keltská existence na Britských ostrovech také. Nevadí jim, že se ve městech nacházejí instituce, zejména školy, kde se mluví jen gaelštinou. Zároveň však dávají najevo, že by měla být ve skotských městech užívána pouze angličtina, důvodů uvádějí několik. Jednak z důvodu, že angličtina patří mezi světový dorozumívací jazyk, dále kvůli jejich „pohodlnosti“, protože gaelštinu se učit nechtějí a v neposlední řadě jednak proto, že anglicky mluvící komunita tvoří ve Skotsku v posledních letech značnou převahu. Tímto si nevědomky protiřečí, když uvádějí, že keltskou kulturu plně respektují.

Respondent G: „Nerozlišuju, kdo je Kelt a kdo ne. Vim, že Keltové byl velký národ, který tu dlouho pobýval, ale je to prostě historie. Tady ve Skotsku žijí keltojazyční obyvatelé a nijak mi nevadí. I když jich není podle mě moc, líbí se mi, že svoje děti pořád posílají do keltojazyčných škol. Mně teda gaelština připadá hrozně nesrozumitelná a učit bych se jí rozhodně nechtěl. Jsem rád, že tady místní obyvatelé a i vlastně turisti mluví anglicky.“

Cílem této práce bylo zodpovědět otázku, jak je vnímána keltská menšina ve Skotsku Skoty a jak vnímají skotští Keltové sami sebe. Podle výpovědí respondentů si keltojazyční obyvatelé ve Skotsku velmi dobře uvědomují svůj původ a jsou na něj patřičně hrdí. Býti skotským Keltem je pro ně více určující identita než to, že jsou zároveň i Skoti.

Pohled majority na gaelsky mluvící obyvatele ve Skotsku je velmi umírněný. Anglicky mluvící majorita si uvědomuje gaelskou kulturní rozdílnost a nijak gaelsky mluvící minoritě nebrání si ji udržovat i nadále. V tomto pohledu se však s minoritou neshodnou, neboť gaelsky mluvící obyvatelé nemají pocit, že by majorita měla pro jejich historii a kulturu pochopení a nijak se nesnaží ji chovat v respektu ani v místech, kde mají gaelští obyvatelé většinu.

Ohledně přesahu gaelského původu do každodenního života je jisté, že vliv kořenů se nedá ignorovat. Zájem o vlastní předky a historii svého rodu často vedl k výběru zaměstnání, které je spjato s Kelty a gaelštinou například k dráze vyučujícího gaelštiny a gaelské historie ve Skotsku.

Nejsilnější postavení má pak bezesporu gaelština jako jazyk. Schopnost mluvit gaelsky je zásadním prvkem v rámci určování vlastní identity pro gaelsky hovořící obyvatelstvo ve Skotsku. Důležitost jazyka dokládají i snahy o rozšíření gaelštiny mezi mladší generace a to především skrze vzdělávací instituce. V současné době se jedná převážně o základní školy, ve kterých se vyučuje pouze v gaelštině. Do budoucna se pak hovoří o rozšíření o střední gaelské školy.

Co se kulturních pozůstatků po keltských předcích týče, velkou roli si v životech gaelsky mluvícího obyvatelstva ve Skotsku uchovala keltská hudba. Nejedná se jen o pasivní náklonnost, ale v nemalé míře i vlastní účast při různých vystoupení. Keltské svátky se však netěší velké přízni a byly ve většině vytlačeny svátky, které slaví majorita, i přesto například svátek Keltského nového roku (12.ledna) si udržel svou důležitost až dodnes.

FILIP, Jan. Keltská civilizace a její dědictví. 5. vydání. Praha: Academia, 1996. 206 stran. ISBN 80-200-0584-6.

LONG, Aljoscha, Ronald P SCHWEPPE a Wolfgang M PFAU. Léčivá síla druidů: (keltské tajemství dlouhého života: přehledný systém fyzických a spirituálních cvičení). Praha: Alternativa, 2009, 231, xii s. ISBN 978-80-86936-18-5.

DONBROWSKI, Milligan, Lindsay. Additional language education and language development goals: the example of Gaelic (learners) education in Highland Council, Scotland. [online] British Educational Research Journal, 40. vydání, str. 261-279, 2014, DOI: 10.1002/berj.3040. [cit. 2015-6-5] dostupné z databáze EBSCO: http://eds.b.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=94d55386-c6c6-4d74-b8d1-e9b8dd061bc6%40sessionmgr114&vid=1&hid=114))

MCEWAN-FUJITA, Emily. Language revitalization discourses as metaculture: Gaelic in Scotland from the 18th to 20th centuries, Language and Communication, [online] 31.vydání, 2011, str. 48-62. DOI:10.1016/j.langcom.2010.12.001 [cit. 2015-6-5] dostupné z: http://www.sciencedirect.com.infozdroje.czu.cz/science/article/pii/S0271530910000571

Early wars of races [online] Scotland History [cit. 2015-04-20] dostupné z: http://www.scotlandhistory.co.uk/ch03-early-wars-of-races.html

Charakteristika jazyka [online] Scottishgaelic, 2014 [cit. 2015-04-24] dostupné z: http://scottishgaelic.webnode.cz/jazyk/charakteristika-jazyka

Keltové [online] Rozhlas, 2010 [cit. 2015-04-24] dostupné z: http://www.rozhlas.cz/keltove/index_fullscreen.html

Keltský rok [online] Keltové, 2006 [cit. 2015-04-24] dostupné z: http://www.rozhlas.cz/keltove/index_fullscreen.html

Scotland and the Romans [online] Scotland History, 2014 [cit. 2015-04-24] dostupné z: http://www.scotlandhistory.co.uk/ch01-scotland-and-the-romans.html

Víra Keltů a jejich oslavy [online] Rozhlas, 2010 [cit. 2015-04-24] dostupné z: http://www.rozhlas.cz/keltove/index_fullscreen.html

Obrázek č. 1: http://www.muzeumzatec.cz/projekty.html

Tabulka č. 1: MACAULAY, Donald, The Celtic languages, Cambridge university press, 1992. ISBN:0521231272

Počet shlédnutí: 154