Němci na Ukrajině

Jan Strouha, Keti Sepherteladze, Sára Dutá. Němci na Ukrajině. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015 http://www.hks.re/wiki/2015:nemci_na_ukrajine

Německá menšina na Ukrajině má vskutku bohatou historii, její kořeny jsou patrné již v dávných dobách, je spojena jak z hrdinskými tak i tragickými stránkami života tohoto etnika.

První písemná zmínka o Němcích na Ukrajině je známá již z desátého století. Během tohoto období začali němečtí obchodníci zakládat své kolonie v Kyjevské Rusi, a to především v Kyjevě, Lucku a Vladimirské Volyni. Ve druhé polovině 13. století se počet Němců (s povolením císařovny Alžběty) na Ukrajině dramaticky zvýšil, císařovna požádala Němce, aby se přestěhovali na Ukrajinu a pomohli tak rozvoji pozemků a úrody. Kateřina II. pokračovala v politice rozvoje ukrajinských zemí a povzbudila venkovské obyvatelstvo všech evropských států k přesunu do ruských neobsazených zemí. Většina cizinců se zpravidla zaměřila na Malorusko (tehdejší označení pro Ukrajinu).

Před druhou světovou válkou žilo v Sovětské Ukrajině asi 400 000 etnických Němců, později proběhla jejich deportace a v 70. letech minulého století se jim podařilo vrátit se. Mnozí se ale raději přestěhovali do Německa, nyní je na Ukrajině zhruba 33.000 Němců, z nichž přibližně 3000 žijí na Krymu.

V současné době žije velké množství Němců v Dněpropetrovsku, Oděse a Zakarpatské oblasti. Kompaktní skupiny Němců žijí také v Doněcku, Azovu, Mykolaivu a Oděské oblasti.

Cílem naší práce je odpovědět na výzkumnou otázku: „V čem spočívá etnické uvědomění Němců žijících na území Ukrajiny?“ Tuto výzkumnou otázku budou dále rozvíjet podotázky.

V čem spočívá etnické uvědomění Němců žijících na území Ukrajiny?

1. Jak se na Ukrajinu dostali a jaký byl důvod odchodu z rodné země?
2. Jakým způsobem žijí Němci na Ukrajině dnes? (zaměstnání, vzdělání, partnerské vztahy, záliby, apod.)
3. Jak dodržují své tradice a zvyky v současné době?
4. Do jaké míry ovlivnila Němce ukrajinská kultura?
5. Jak Ukrajinci vnímají německou minoritu?

Integrací Němců v ukrajinské společnosti se zabýval ve svém odborném článku Integrace etnických Němců v ukrajinské společnosti a historiografie problému ukrajinský autor Vasilchuk Volodimir. Odhaluje zde funkce a místo německé komunity v ukrajinské společnosti vzhledem k postupné integraci Ukrajiny do Evropského Unie. V historiografické souvislosti článek rozšiřuje a prohlubuje zkušenosti ve studiu problematiky etnických Němců z Ukrajiny a tím vede k formulaci řady problémů, týkajících se etnických, sociodemografických a nábožensky-kulturních faktorů, které formují prostředí německé komunity v podmínkách nezávislého ukrajinského státu. ¹⁾

Horčička, V. ve své knize Rakousko-uherská politika vůči sovětskému Rusku v letech 1917-1918 hovoří o historického kontextu spojeným s Německem a Ukrajinou, autor zde analyzuje politiku Rakousko-Uherska vůči bolševickému Rusku. Věnuje se rozboru mírových jednání mezi centrálními mocnostmi a Ruskem a popisuje události, jež vedly k zahájení mírových jednání. Detailně analyzuje rozdílné postoje Rakousko-Uherska, Ruska a Německa a jejich vojenské konflikty. ²⁾

O tématu, které se vztahuje ke spolkovému životu německé minority na území Ukrajiny, se můžeme dočíst v cizojazyčných článcích o minoritách v Evropě Interportal der Deutschen in Ukraina ³⁾, kde nalezneme např. podrobné informace o tzv. Radě Němců na Ukrajině, jež je významným zastupitelským orgánem německé menšiny na tomto území.

Ke spolkovému životu Němců na území Ukrajiny se věnuje druhá část článku, kde se dozvídáme, že díky podpoře ze Spolkové republiky Německo existují v 68 ukrajinských místech tzv. Centra pro společné setkávání, kde se vyučuje německý jazyk a německé dějiny. V těchto centrech je možné se setkat s různými zájmovými skupinami, jako např.: ruční práce, divadlo, tanec a zpěv. Obzvláště rozvinuté jsou programy pro seniory a mladé. Je zde zmíněno také jedno z nejoblíbenějších míst, kde se německá menšina schází nejraději, a tím je Luteránský kostel sv. Kateřiny v Kyjevě.

Problematikou odchodu Němců ze své rodné země a historickou souvislostí týkající se příchodu na Ukrajinu se věnují články center sdružující německé minority v této zemi Deutsche Minderheit in Ukraine ⁴⁾, kde se uvádí, že jejich příchod sahá až do období vlády panovnice Kateřiny Veliké, kdy byla zahájena systematická kolonizace oblastí německým obyvatelstvem. Jednalo se o program, který měl toto osídlení řídit. Němci hledali život, který bude lepší, zejména kvůli Napoleonovi Bonapartovi, který obsadil jihozápadní německé státy. Mnoho rodin se rozhodlo k odchodu kvůli velmi vysokým daním a také kvůli nesnesitelnému počasí.

Článek se zabývá také odchodem Němců z Ukrajiny, kde je řeč o příchodu II. světové války a s ní společnému nastolení těžké doby. Všichni Němci byli odvlečeni do pracovních táborů, kde probíhala jejich likvidace, úmrtnost byla srovnatelná s Osvětimí. Situace se zlepšila až koncem 50. let 20. století, kdy Chruščov začal zmírňovat Stalinistická omezení.

Kvalitativní a kvantitativní metody

Pro získání dat byly využity dvě základní metody výzkumu, a to kvantitativní a kvalitativní.

Kvalitativní metody zkoumají většinou menší počet respondentů, ale snaží se proniknout více do hloubky daného problému. Nejčastěji u kvalitativních metod používáme otázky typu “JAK?“ a “PROČ?“, které pomáhají k celistvějšímu pochopení dané situace a snáze se tak dostaneme k jádru problému. Nevýhodou kvalitativního výzkumu je značná časová náročnost, malé množství respondentů a zobecnění daného výzkumu nebo odchýlení se od tématu. Kvalitativní techniky, které používáme při sběru dat, jsou polostandardizovaný rozhovor, čtení a získávání informací z literatury.

Při používání kvantitativních metod výzkumu vycházíme spíše z grafů, tabulek a statistik, tyto údaje lze vyjádřit čísly. Výhodou výzkumu je časová nenáročnost, velká škála respondentů a možnost vytvořit vlastní statistiky. Mezi velké problémy tohoto výzkumu patří, že i přes rozsáhlé množství informací, které jsou k dispozici, se nemůžeme dostat k jádru daného problému. Proto je dobré užívat jak kvantitativní tak kvalitativní metodu zároveň. Kvantitativní techniky, které používáme při sběru dat, jsou pak strukturalizovaný dotazník, čtení a získávání informací z literatury, prosté pozorování a práce s grafy a statistikami.

Jak k metodám kvalitativním tak kvantitativním patří informace vyhledané v archívech. Mohou to být jak tištěné knihy, tak odborné články z internetu. Problémem takto získaných informacích může být jejich neaktuálnost, nepřesnost anebo také zaujatost autora. Proto je vhodné ověřovat dané informace z několika zdrojů.

Aplikování metod a technik

Při našem výzkumu byl použit polostandardizovaný rozhovor prostřednictvím programu Skype. Výhodou je, že jsou zde předem připravené otázky, na které se tážeme, nemusíme se jich však přesně držet, jako je tomu u standardizovaného rozhovoru. Můžeme tyto otázky doplňovat o určité podotázky během celého rozhovoru, to nám umožňuje dostat se více do hloubky daného tématu a získat více informací, nevýhodou může být pak odchýlení se od tématu.

Dále byly informace čerpány z knih a odborných článků na internetu. Velkým problémem byl nedostatek informací a především zdrojů v českém či anglickém jazyce, bylo tedy třeba překladu z němčiny či ukrajinštiny.

Rozhovory poskytlo několik respondentů, kteří nám umožnili dozvědět se více o životě německé minority na Ukrajině, tato zjištění budou následně použita k zodpovězení výzkumné otázky a jejích podotázek.

Respondenti

S vlastní prací nám pomáhali 4 respondenti žijící na Ukrajině a jedna dívka, žijící v Německu, která byla nápomocna při zjišťování informací o tom, jakým způsobem nahlíží obyvatelé Německa na menšinu na Ukrajině.

Spojili jsme se s rodinou Gelmen, která původně pochází z německého Mnichova, ale na Ukrajinu začala odcházet již začátkem 19. století. Informace nám poskytl Thomas Gelmel společně se svou dcerou Annou Gelmenovou, kteří se oba na Ukrajině narodili. Otec Thomase G. byl Němec a utekl z nacistické země v roce 1939 se svojí ženou za bratrancem, který žil v Ukrajinském Charkově.

Dalšími respondentkami byla kamarádka Anny Gelmen, která je Ukrajinka, ale s Annou se od mala stýká a jejich rodiny se navzájem přátelí a německá dívka Isabell Günter, která žije v Německu a poskytla informace o již zmíněném vztahu Němců k menšině na Ukrajině.

Předposlední, s kým jsme se spojili, byl předseda sdružení Němců na Ukrajině, Leysle Wladimir, který žije v Kyjevě. Vysvětlil nám, na čem sdružení pracuje, s jakými lidmi spolupracuje a proč vzniklo.

Poslední respondent byl Němec žijící v Německu, pan Peter Grüner , který je aktivní v Německé politické sféře a byl ochotný se s námi spojit a říci, jak vidí Němce žijící na Ukrajině on.

Už více než 2 200 let je spousta německých osudů nerozlučně spojena s ukrajinskou zemí. Tato dlouhá a dramatická cesta začala ve 3. - 2. století před naším letopočtem, kdy se německý kmenový svazek Bastarnův usídlil na území Dolní Dunaje a mezi Dněstrem a Dněprem.

Na přelomu 4. a 3. století se objevil na ukrajinském území germánský kmen Gótú. Právě tehdy byl vytvořen jeden z prvních německých státních sdružení „Gótské království.“ Právě na ukrajinských zemích se němečtí pohanští barbaři stali křesťany. Vynikající pedagog, biskup Ulfila, vytvořil gótské písemnictví a v letech 341 - 348 přeložil Bibli do gótského jazyka.

Přemístění německých řemeslníků, obchodníků a zemědělců na západní Ukrajinu pokračovalo po celou dobu středověku. Mělo to velmi hmatatelný vliv na ekonomický, společenskopolitický a kulturní život a prostředí v daném regionu.

Na konci 17. a na začátku 18. století carská vláda vyzkoušela první pokus zalidnění a osvojení si kolonistů - přistěhovalců na pobřeží Azovského moře. Překážkou se stala ruskoturecká válka. Nejúspěšnějším v činnosti přesídlení Němců na ukrajinské území byl císařský kancléř, biskup F. K. Šenborn a jeho následovníci. Od r. 1731 byli podle speciálních vládních oprávnění přestěhováni stovky německých kolonistů v Zakarpatí z Německa, Rakouska, Čech, Galicie a Sedmihradska.

Od 60. let 18. století do první světové války bylo na Ukrajině založeno více než 2000 osídlení převážně s německým obyvatelstvem.

Během první světové války vedla politika carské vlády k masovým represím proti německému obyvatelstvu Ruské říše. Více než 400 000 Němců z válečné zóny bylo násilně vystěhováno do východní části země. Návrat na Ukrajinu mohli uskutečnit až od roku 1918.

V roce 1924 se v oblastech kompaktního pobytu německého obyvatelstva na Ukrajině začaly vytvářet německé vesnice a městské rady. Na Ukrajině bylo vytvořeno celkem 7 německých oblastí.

V letech 1929 - 1930 zde fungovalo 628 německých škol, kde studovalo 35 % dětí. 89 % německých studentů dostávalo vzdělávání ve svém rodném jazyce.

V období kolektivizace bylo rozhodnutím sovětské vlády od 27. března 1929 vyvlastněno a deportováno z Ukrajiny tisíce německých rodin. Násilné oddělení potravin od zemědělců přispělo k hladomoru na Ukrajině, včetně německých vesnic.

Velký teror 30. let na Ukrajině se nevyhnul ani německému obyvatelstvu. 93% z tisíce vězňů bylo odsouzeno k smrti. Usnesením komunistické strany (bolševiků) ze dne 10. 04. 1938 byly všechny německé školy na Ukrajině převedeny do ukrajinského a ruského jazyka, také byly 5. 3. 1939 odstraněny německé okresy a venkovské rady.

Během druhé světové války bylo více než 450 000 Němců deportováno do východních oblastí Ukrajinské SSR. Každý třetí z nich zemřel hladem, nemocí anebo na nesnesitelných a nucených pracích v průběhu deportace a vyhnanství.

Správní zákaz pro návrat Němců na Ukrajinu byl zrušen 3.11.1972. V roce 1991 se na Ukrajinu vrátilo více než 38 000 Němců, což je méně než 5% jejich předválečné populace.

Podle posledního sčítání obyvatelstva v roce 2001 na Ukrajině žije 33 000 Němců. Nejpočetnější německé skupiny bydlí v Doněcku, Dněpropetrovsku, Zakarpatské a Oděské oblasti a také na Krymu. ⁵⁾

Německá menšina na Ukrajině dosahuje několika set tisíc. Obecně platí, že menšinu můžeme rozdělit na tři ostře oddělené, samostatné a numericky různé skupiny.

K první skupině patřili největší a nejvýznamnější statkáři, vlastníci půdy, zástupci aristokracie a byrokracie Ruské říše německého původu. V naprosté většině to byli lidé, kteří se považovali za Rusy a přijímali pravoslaví. Grafy Lamzdorf, hrabě Heyden, baroni Meller Zakomelsky, Budberg, Steinheil, grafy Grabbe a spousta dalších (jak titulovaných tak i statkářů bez titulu) byli vlastníky půdy na Ukrajině. Ti se objevili na Ukrajině v důsledku jejich ocenění za ruského císaře. Právě tyto usedlosti (vlastnictví) byli velké až desítky tisíc akrů, jako je například panství vévody Mecklenburg-Strelitz nedaleko Poltavy nebo panství Pfalz-Fein v Novém Rusku. Zatímco všichni tito vlastníci půdy pocházející z Německa měli právo vystupovat a vyjadřovat se jako německá národní menšina, byli pokládáni za Rusy, kteří žádným způsobem nechtěli spolupracovat s Ústřední radou. Jedinou výjimkou byl baron Steinheil, bohatý statkář provincie Volyn, který se aktivně podílel na ukrajinském politickém životě a v roce 1918 se stal prvním velvyslancem ukrajinského státu v Berlíně.

Druhá skupina jsou řemeslníci Němci, zruční řemeslníci, odborníci a obchodníci roztroušené po celém městě na území Ukrajiny. Nebylo těch řemeslníků hodně, rychle byli pomícháni s ruskou populací a zapomínali na svůj vlastní jazyk. Samozřejmě, že ani před ani po revoluci se tato skupina jako „národnostní menšina“ na politickou arénu nedostavila a žádnou politickou účast nepřijala. S Německem tyto dvě skupiny vlastníků půdy a řemeslníků neměli žádný vztah a kontakt, jen lásku a paměť svých předků a zemí. Obě tyto skupiny byly věrnými poddanými ruského císaře.

Třetí skupina - nejpočetnější - to byli němečtí „kolonisté“. Byli farmáři, výhradně lidé fyzicky pracující, kteří žili v malých koloniích provincie Černigov, Nového Ruska a částečně na Volyni a Besarábii. „Kolonisté“ se objevili poprvé v provincii Černigov za vlády Kateřiny II., která jim poskytla nejbohatší rozsáhlé pozemky v centru území Ukrajiny. Na pozici volných osadníků vytvořili řadu velkých a bohatých vesnic, kterým dali německé názvy (Gros Verder, Klein Verder a další). Uspořádali je podle typu německých vesnic. Místo ukrajinské chaty měli dobré cihlové domy, dobře naplánované ulice. Počínaje jazykem, náboženstvím, detailem každodenního života a konče oblečením a dokonce i koňským spřežením - všechno bylo kopií německých vesnic. S místním obyvatelstvem vůbec nekomunikovali. O několik desítek let později, v 19. století, byly vytvořeny ještě „kolonie“ v Novém Rusku, na Volyni a Besarábii. I když němečtí kolonisté patřili k ruským občanům, uvnitř se tak necítili. Cítili se víc jako Němci, toužili po návratu do své země. Se svým domovem, Německem, měli jak duševní, čistě národně - kulturní spojitost, tak i spolupráci a komunikaci s Německem přes německé organizace pobaltských států. Někteří měli tak zvané „dvojí občanství“, které spočívalo v tom, že každý Němec (po krvi), bez ohledu na jeho místo pobytu a státní občanství jiného státu, by mohl mít i německé občanství. ⁶⁾

Pojem migrace je spojen s pohybem menšin při němž dochází ke změně bydliště, nejčastěji uvnitř státu nebo mezi státy. Lidé se většinou stěhují do zemí či regionů země, kde jsou podobné ekonomické, politické a podnební podmínky. Časté příčiny migrace jsou špatná politická situace, válka, ekonomické problémy, sociální problémy. S pojmem migrace jsou spojeny tři základní pojmy: emigrace, imigrace a reemigrace. Imigrace: Jedná se o počet jedinců, kteří se za určitou dobu do populace přistěhovali. O imigraci mluvíme, když se jedná o pohyb přes hranice státu či států kde jsou stejné nebo podobné politické, ekonomické a sociální či náboženské podmínky. Na druhou stranu v nějakém určitém bodě musí být tyto podmínky lepší, aby lidé měli důvod tuto svojí (rodnou) zemi opustit. Emigrace: Jedná se o počet jedinců, kteří se z dané populace vystěhovali za určitou jednotku času. O emigraci mluvíme, když lidé mají většinou na výběr, jestli odejít nebo ne. Pokud se jedná o situaci, kdy na výběr nemají, musejí například změnit své vyznání aby byli přijati, v tom případě mluvíme o exulantech nebo vyhnancích. Příčiny vystěhovávání mohou být různé, většinou se jedná o politické, ekonomické, sociální či náboženské důvody. Reemigrace: Jedná se o pohyb obyvatel, který zahrnuje nejdříve emigrace a následovnou zpětnou imigraci. ⁷⁾

Důvody odchodu Němců na Ukrajinu v celé historii byly především za řemeslem, obchodem a za zemědělstvím. Tomuto také napomohla přátelská politika, která se k přikláněla k příchodu nových schopných obyvatel. Velká část Němců také přišla za svými rodinami a přáteli, kteří jim mohli pomoci najít práci a zařadit se do společnosti.

Důvody odchodu Němců z Ukrajiny bylo značné zdražení půdy na konci 19. století. Dalším důvodem byly časté hladomory a už ne tak přátelská politika vůči přistěhovalcům. Největší přesun Němců z Ukrajiny nastal ze začátku 20. století, když 9. Listopadu 1906 byla přijata nová pozemková reforma a v Kuludinské stepi bylo vyměřeno 60 000 pozemků a byly připraveny tří a pětileté daňové prázdniny. V průběhu Druhé světové války narychlo utekla velká část Němců, protože by jinak byli nuceni odejít do Stalinových pracovních táborů, kde by je nejspíše čekala smrt. A ti, kteří nešli do tábora, by se museli asimilovat. Situace se nezlepšila ani po válce, kdy bylo Němcům zakázáno používat svůj vlastní jazyk a pěstovat kulturu, což jistě také přispělo k odchodu. V roce 1964 zrušil Nikita Sergejevič Chruščov, který zastával funkci prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, dekret, kterým Josif Vissarionovič Stalin nazýval Němce jako občany, kteří jsou proti státu a jeho ideologii. ⁸⁾

Výpověď respondenta začleněná do kontextu:

Jeden z našich vstřícných respondentů, pan Thomas - Němec, žijící na Ukrajině, nám povyprávěl něco o svém životě a o tom, jak se na Ukrajinu dostal. V následujícím textu jsou popsány nejpodstatnější informace, které jsme z vyprávění získali.

Od Thomase Gelmena se dozvídáme, že pochází z rodiny obchodníků a část jeho rodiny na Ukrajinu odcházela již od začátku 19. století. Na otázku, s čím obchodovali, přesně neznal odpověď, ale dováželi německé produkty na Ukrajinu, například knihy a umělecké předměty. On sám se již na Ukrajině narodil, ale jeho otec s matkou byli nuceni odjet v zimě, roku 1939, z Frankfurtu nad Mohanem, protože nesympatizovali s nacistickým Německem a jeho tehdejším vládním řízením a měli strach. Jediný z příbuzných, koho znali v zahraničí, byl dědečkův bratranec, který žil v Charkově, a i přes to, že ani jeden z nich neuměl ukrajinsky a neznal azbuku, se rozhodli odcestovat, protože si vůbec neuměli přestavit, jak se bude vyvíjet situace v Německu. Po příchodu na Ukrajinu žili všichni společně s otcovo bratrancem v Charkově. Celá rodina měla velké štěstí, protože část již měla Ukrajinské občanství a tudíž nebyla odvedena do Stalinových shromažďovacích (vyhlazovacích) německých táborů. Otcův bratranec jim pomohl najít práci a naučit se jazyk a postupně se včleňovat do společnosti. I když měl dědeček vysokoškolské vzdělání v oblasti strojírenství, nikdy se mu v tomto odvětví nepovedlo nalézt práci. Nejdříve pracoval jako skladník, poté na pile. Když se situace po válce uklidnila, začal pracovat v obchodě.

Zvyky a tradice Ukrajinců souvisejí s významnými církevními svátky východního obřadu a s výročními dny některých významných osobností minulosti národa. Náboženské svátky většina lidí slaví podle Juliánského kalendáře, který je oproti občanskému kalendáři užívaném v ČR opožděn o 13 dní. U věřících je možné se setkat s dodržováním půstů. Pravoslavné půsty jsou přísnější než římskokatolické a na Zakarpatí je zvykem postní pravidla dodržovat. Postní období proto není nejvhodnější dobou ke společenské návštěvě. Postí se například ve středy a pátky, 40 dní před Velikonocemi (to je tzv. velký půst), 40 dnů před Vánocemi, postní pravidla jsou komplikovaná, existují různé stupně půstů. Nejvýznamnějším svátkem jsou Velikonoce, tzv. pascha (Paska). Oblíbené je také barvení kraslic.

Pro Ukrajince je velmi charakteristická pohostinnost. Tradiční ukrajinská kuchyně užívá bramborové nebo obilné těsto, zelí, slunečnice, řepu, mleté maso a ryby. Typické ukrajinské pokrmy jsou boršč, pelmeně, varenyky, plněné pirohy. Typickým nápojem je pak vodka neboli „horilka“. Oblíbené je zde ale také například pivo nebo kvas. ⁹⁾

• Vánoce (7. ledna)
• Den svornosti Ukrajiny (22. ledna)
• Den žen (8. března)
• Velikonoce - datum se mění
• Тrojice - datum se mění
• Den Ústavy (28. června)
• Den nezávislosti (24. srpna)
• Den práce (1. - 2. května)
• Den vítězství (9.května)

Nejrozmanitějším obdobím je pak tzv. Letní obřadní cyklus. Ten trvá od Rusalek (konec května) až po Stětí hlavy (počátek září). Zahrnuje například svátky jako Rusalky, Spasa, Zelené svátky, Iljův den, Petrův den, a také svátky bohů – Jaryla a Lada.

Stejně tak jako v Německu se i na Ukrajině slaví narození Ježíše, tedy svátky klidu, Vánoce, jež považují Ukrajinci za nejdůležitější rodinnou oslavu v roce. Mají proto také své speciální a tradiční postupy, které jsou hluboce symbolické a téměř unikátní. Štědrý den (tedy 6. leden), je dnem scházení rodin včetně příbuzných a blízkých ke společné sváteční večeři (Sviata Vecheria = svatá večeře – český ekvivalent pro Štědrý den). ¹⁰⁾

Věřící vstávají brzy ráno a umývají se vodou, do které vhazují stříbrnou minci. Věří, že hádky, trestání dětí a půjčování peněz během tohoto dne přinese stejné problémy po celý rok. Na vánočním stromečku by neměla chybět jablka a ořechy, které přinášejí zdraví, krásu, rodinné štěstí a nové potomky. V kuchyni se nejdříve připravuje ryba. Rybí šupina pověšená v červeném pytlíku nad dveřmi přináší pak po celý rok lásku. Sláma pod bílým ubrusem na stole zase bohatství. Ukrajinská Svatá večeře se musí skládat z dvanácti postních jídel. Hlavní a první je kuťa. Je to sladká varianta českého kuby, připravuje se z pšenice nebo krupek, rýže, máku, medu, ořechů, rozinek apod. Nemůže chybět neslazený odvar ze sušeného ovoce uzvar, boršč (z červené řepy a bez masa), malé žemle - pampušky - zelňačka, hrách, ryba studená i smažená, a holubce, zelné závitky plněné rýží. Podávají se také lívance, salát, pirožky a houby. Každý by měl ochutnat všech dvanáct jídel a na talíři by nemělo nic zůstat, aby se všichni ve zdraví dočkali dalšího Svatého večera. Večeře trvá dlouho, i několik hodin. ¹¹⁾

Tak jako v ČR, počet osob u stolu by měl být sudý. Pod stůl se může položit nějaký železný předmět - kdo si na něj v průběhu večeře na chvilku postaví nohy, bude je mít zdravé a silné. Pokud by se dívky chtěly dozvědět, která se vdá jako první, mohou na podlahu během večeře položit kus ryby - ta, jejíž porci sní pes nejdříve, si může chystat svatební šaty. Po večeři se kuťa a některá další jídla nechávají na stole pro Duchy Předků, kteří usednou k večeři jako druzí. Připraví se jim také čistá voda a čistý ručník. Hospodyně po večeři sebere lžíce, sváže je a nechá přes noc neumyté - aby rodina zůstala pohromadě. Po večeři jdou děti, převážně chlapci, koledovat. Jako první navštěvují svého kmotra a kmotru. ¹²⁾

Graf 1: Náboženské složení Ukrajiny ¹³⁾

Tradice jsou odrazem kultury a důležitou součástí života lidí, jsou obvykle vázány na konkrétní období a často mají náboženské základy. Většina německých svátků je samozřejmě silně ovlivněna křesťanstvím. V době Christianizace v Evropě došlo ke spojení germánských, keltských a křesťanských tradic. Byli to Germáni, kteří měli tehdy pod svou vládou říši Západořímskou, ti také přijali arianismus od Gótského kmene. Nejvýznamnějším panovníkem byl král Theodorich Veliký, který usiloval o vytvoření jednotné germánsko-ariánské linie, které měla být zaměřena proti Římu. Jeho plány překazil král Chlodvík, který přijal křest a tím byla přejata křesťansko-antická tradice z Říma. Z tohoto spojení vznikl fenomén Západní Evropy. ¹⁴⁾

Od karnevalu přes veškeré myslivecké slavnosti až po krásné bohaté vánoční trhy by se dalo říci, že většina oslav si bere příklad z několikasetleté tradice. Německé lidové slavnosti jsou vskutku excelentními událostmi – od Oktoberfestu v Mnichově, největší lidové veselici na světě, přes celosvětově největší myslivecké slavnosti v Hannoveru až po Dürkheimský Wurstmarkt, po celém světě známý největší vinařský svátek. Ti, kteří dávají přednost spíše poklidnější zábavě, pak oslavují např. takové regionální dožínky, pouťové jarmarky nebo náboženské slavnosti. Ty zaplňují kalendář akcí po celý rok. Za největší rodinné oslavy jsou v Německu považovány Velikonoce a Vánoce.

Za zmínění stojí rozhodně také jeden z nejproslulejších vánočních trhů s jedinečnou adventní atmosférou – řeč je o sedmi vánočních trzích v Kolíně nad Rýnem, které lákají každoročně miliony návštěvníků z celého světa. Jedná se o největší kolínský trh a nachází se u gotické katedrály sv. Petra a Marie - ta je mimo jiné jednou z nejvýznamnějších památek v celém Německu. ¹⁵⁾

• 1. ledna (Nový rok) Neujahr
• Velký pátek Karfreitag
• Velikonoce (neděle po prvním úplňku na jaře) Ostersonntag
• Velikonoční pondělí Ostermontag
• 1. května Svátek práce Maifeiertag, Erster Mai, Tag der Arbeit
• Nanebevstoupení Páně (čtvrtek, 40. den od Velikonoc) Christi Himmelfahrt
• Svatodušní svátky
• Letnice (neděle, 50. den od Velikonoc) Pfingstsonntag
• Svatodušní pondělí Pfingstmontag
• 3. října Den německé jednoty - výročí znovusjednocení Německa roku 1990
• 25. prosince 1. svátek vánoční Erster Weihnachtsfeiertag
• 26. prosince 2. svátek vánoční Zweiter Weihnachtsfeiertag

Graf 2: Náboženské složení Německa ¹⁶⁾

Výpověď respondenta začleněná do kontextu:

Tradice a zvyky neodmyslitelně patří ke každé kultuře a náboženství. Na příkladu ukrajinských Němců se setkáváme se střetem pravoslavné církve, ke které se sice hlásí, ale v průběhu kalendářního roku potom slaví náboženské svátky ve stejný čas jako se slaví v katolické či protestantské Evropě. S tématikou nás podrobněji seznámila naše další respondentka, slečna Anna - mladá dívka žijící se svou rodinou na Ukrajině.

„To znamená, že v průběhu Velikonoc a Vánoc, ta část občanů, kteří chodí do kostela, jdou v dobu pravoslavných mší, ale svátky jako Štědrý den, slaví 24. prosince, mají štědrovečerní večeři a dárky přináší Christkind. A na Nový rok se rodina sejde, povečeří spolu a čekají na příchod nového roku, ale nerozdávají si dárky, jak by tomu bylo u pravoslavných svátků, žádný Děduška Maroz ten večer dárky nepřinese. A poté, 6. ledna, kdy by měl být pravoslavný Sviata Vecheria = svatá večeře, záleží již na každé z rodin, jestli se společně na večeři sejdou či ne. Ale do kostela na mši toho dne jdou,“ vysvětluje Anna.

„Na Velikonoce je to podobné, ve dnech pravoslavných svátků se chodí do pravoslavných kostelů, ale rodina to slaví dvakrát. Na katolické Velikonoční pondělí se schází celá rodina a děti hledají v trávě obarvená čokoládová vajíčka, které jim tam nechal Osterhase (velikonoční zajíček). Někdy se také udržuje německá tradice v koulení nebo házení vajíček. Dále se většinou sejde celá rodina v neděli, aby společně šli na pravoslavnou mši do kostela. Co se týká národních svátků, tak Němci žijící na Ukrajině neslaví v takové míře národní svátky Ukrajiny, ale ti, kteří jsou zaměstnaní, zůstávají většinou doma, protože bývají dny pracovního klidu. Z národních svátků Německa slaví pouze - 3. října, Den německé jednoty - výročí znovusjednocení Německa roku 1990. V tento den se například schází v místním sdružení. Sdružení v Kyjevě minulý rok uspořádalo k této příležitosti několik výstav a promítání Německých historických filmů, které byly připraveny přímo pro tuto příležitost. Stejné filmy promítaly i v Německu.“

V současnosti velký počet Němců žije v Dněpropetrovské, Oděské, Zakarpatské oblasti. Nová etapa v životě „sovětských“ Němců začala s rozpadem Sovětského svazu. Pouze první ukrajinský prezident Leonid Kravčuk oficiálně pozval Němce na Ukrajinu. Němci, kteří zůstali na území Ukrajiny, přišli o jazykové a kulturní styky. Jelikož nejsou v historické vlasti považováni za Němce, nemohou se ani vrátit do Německa. ¹⁷⁾

Během 55 let byl dokončen proces tak zvané umělé asimilace, mateřský jazyk je ztrácen, více než 70 % manželství jsou smíšená, podle úrovně vzdělání jsou Němci skoro poslední a mizí poslední výhonky německé kultury. Mentalita moderních Němců je silně ovlivněna sovětskou minulostí, byly zničeny hřbitovy, kostely, památky a neexistují národní německé školy, okresy a obecní rady. ¹⁸⁾

“Na jedné straně chceme zůstat Němci, na druhé straně žít na Ukrajině, v zemi, která se stala pro nás druhou vlastí. Za prvé, neexistuje možnost vrátit se do Německa. Za druhé, přilákaly nás příznivější klimatické podmínky na Krymu. Za třetí, laskavý postoj místních obyvatel a úzké vazby Německa a Ukrajiny, což nám dává možnost dívat se do budoucna s nadějí,” nechává se slyšet německá minorita žijící v zemi.

„Obtížným problémem je jejich sebeorganizace. A bez toho není možné řešit problém zachování identity Němců na Ukrajině v souvislosti s jejich složitou historií,“ říká Vladimír Renpening.

„My, Němci, máme uctivý postoj k národním právům a zájmům Ukrajinců a dalších etnických skupin na Ukrajině, ale máme své vlastní národní zájmy, které chceme ochraňovat. My jsme občané Ukrajiny, ale my chceme zůstat Němci, stejně jako naši předkové, a to nám jen pomůže, abychom pracovali ve prospěch naší nové vlasti. Ale tyto problémy budeme moci řešit pouze společně.“ vyjaduje se Vladimír.

Podle údajů celoukrajinského sčítání lidu roku 2012 žije na Ukrajině přibližně 33 tis. Němců. ¹⁹⁾

Obrázek 1: Německý spolkový život na Ukrajině ²⁰⁾

Výpověď respondenta začleněná do kontextu:

Náš další respondent, předseda sdružení Němců na Ukrajině, vážený pan Leysle Wladimir, tuto problematiku vysvětluje velice jasně a udává nám pro lepší pochopení příklad s kuchyní a s kořením. Rozděluje Němce do tří skupin, a to podle toho, jak dlouho rodina na území Ukrajiny žije. Udává nám příklad rodin, které pocházejí z Německa, ale na Ukrajinu se přestěhovali již okolo 19. století a jsou si pouze vědomi, že jejich kořeny pochází z Německa.

„Tyto rodiny vaří naprosto tradiční ukrajinská jídla, nijak neovlivněná německou kuchyní, jsou to například husté polévky, Varenyky – plněné těstovinové taštičky, Holubci – závitky plněné směsí kořeněného masa a rýže nebo Pirožky, tito Němci si už tak navykli na Ukrajinu, její zvyky a jídlo, že bychom prý nepoznali, že nejsou Ukrajinci. Druhou skupinu lidí zde můžeme vidět v těch, kteří přišli před 2. SV nebo až po ní, tito lidé si velice dobře pamatují Německou kuchyni, ale tím, že na Ukrajině žijí mnohdy více než 70. let, vaří převážně ukrajinská jídla a jen o svátcích vaří německou kuchyni nebo jdou na jídlo do německé restaurace. Němci, kteří přišli na konci 20. století, vůbec nevaří ukrajinskou kuchyni, vaří spíše německá a evropská jídla, která si pouze trochu upravují na místní pokrmy. Sdružení Němců na Ukrajině mimo jiné zajišťuje také kurzy vaření německých jídel,“ podotýká pan Wladimir.

„Další ovlivnění ukrajinskou kulturou může být z církevního pohledu, protože první i druhá skupina Němců jsou většinou pravoslavní, ale s tou výjimkou, že svátky, jako jsou Velikonoce a Vánoce, slaví katolicky (ve dnech, ve kterých se slaví v Evropě) a tím dodržují určité německé zvyklosti. Také chodí do pravoslavného kostela v den konání mší i o svátcích. Třetí skupina Němců slaví Německé svátky, jsou většinou protestanté a Ukrajinská kultura je žádným způsobem neovlivnila.“

Na Ukrajině byl vytvořen zastupitelský orgán německé menšiny. Je nejvyšším orgánem samosprávy ukrajinských Němců – Rady ukrajinských Němců. To se podařilo díky cílevědomé práci všech společenských sdružení na vytvoření jednotné samosprávné organizace německé menšiny na Ukrajině.

V současné době působí na Ukrajině více než 170 německých společenských organizací. Nejvýznamnější z nich jsou – Asociace ukrajinských Němců, celoukrajinské sdružení «Německá mládež na Ukrajině» a mezinárodní společenská organizace «Společnost ukrajinských Němců – «Wiedergeburt-Obrození».

S podporou SRN prostřednictvím dobročinného fondu «Společnost pro rozvoj» pracují v 68 obcích německá společenská centra, kde probíhá výuka němčiny a historie. V těchto centrech fungují i kroužky dekorativní a užitné tvorby, divadelní, taneční a pěvecké. Pozornost se věnuje především rozvoji programu podpory seniorů a mládeže. Senioři tak mají možnost každoročního ozdravného pobytu v sanatoriích a léčebně profylaktických zařízení na jihu Ukrajiny. Pro mládež jsou realizovány projekty na Ukrajině i v Německu: historické výpravy, jazykové tábory a vzdělávací kurzy. Z důvodu koordinace a vyhodnocení rozvojových plánů probíhá jednou za čtyři roky Sjezd ukrajinských Němců, na němž ukrajinští Němci vypracovávají a schvalují program rozvoje na 5 let a volí Radu ukrajinských Němců – hlavní zastupitelský orgán německé menšiny na Ukrajině. ²¹⁾

Německé společenské organizace se aktivně zapojují do stávajících státních programů podpory. Zvláštní úlohu hraje fundraising. Značnou podporu poskytují jazykoví poradci ze SRN. Významná role se přikládá výuce německého jazyka. Pokud by se německý jazyk nevyučoval, nepodporovala nezbytnost jeho používání, došlo by ke ztrátě národní identity. Německý jazyk se může stát prostředkem k uchování německé etnické identity. V současnosti probíhá práce na jazykové výuce v rámci systému samosprávy pouze částečně. Odpovídá za ni Goethe Institut.

Důležitým strategickým zaměřením činnosti Rady ukrajinských Němců k zajištění etnokulturních potřeb etnických Němců a procesu rehabilitace utlačovaných Němců je rozšíření a prohlubování konstruktivní spolupráce s ukrajinskými státními orgány, především s Ministerstvem kultury a Ministerstvem školství, vědy, mládeže a sportu, Výborem pro lidská práva Nejvyššího sovětu Ukrajiny. Samospráva ukrajinských Němců se zasazuje za obnovu práce meziresortních komisí týkající se problematiky etnických ukrajinských Němců a protokolu o podpoře etnických Němců na Ukrajině.

Existuje ještě jedna oblast mající strategický význam pro Radu ukrajinských Němců, a to partnerství. Dvěma hlavními body projektu jsou Druhá německo-ukrajinská konference partnerských měst (ve formě Německo – Ukrajinského fóra), které se Rada ukrajinských Němců účastní velmi aktivně, i rozšíření spolupráce samosprávy ukrajinských Němců se společenskými organizacemi v SRN. Spolu s kulturou rozvíjejí etničtí Němci aktivně i partnerské vztahy mezi ukrajinskými a německými městy. Realizují se téţ společensky významné akce a projekty, například celoukrajinské sdružení „Německá mládež na Ukrajině“ organizovala v roce 2011 cyklistický závod Ukrajina – SRN – Belgie zaměřený na alternativní energetické zdroje a recyklaci odpadů.

Centrum německé kultury «Widerstrahl» bylo založeno v roce 1992 jako charitativní centrum pomoci Němcům v Kyjevě Ludmilou Kowalenko-Schneider, členkou představenstva prezidia Němců na Ukrajině a vedoucí vzdělávacího programu Němci na Ukrajině. Dnes je ředitelkou tohoto centra. Na území Ukrajiny se nachází toto centrum v počtu sedmi poboček. Dnes není jen centrem Německé menšiny, ale i kulturně vzdělávacím centrem pro všechny Kyjevany, kteří mají zájem o německý jazyk, kulturu a tradice. ²²⁾

«Widerstrahl» je centrum, které se stará o udržení německé kultury, místo, kde se scházejí Němci za účelem studia německého jazyka, který se pomalu vytrácí z rodin žijících na území Ukrajiny, a schází se tam v klubech, které mají svá zaměření, Charakteristickým rysem Widstrahlu je trvalý rozvoj a samofinancování. Ve středisku začali pracovat jazykoví asistenti i dobrovolníci v rámci programu Evropské dobrovolné služby. ²³⁾

Obrázek 2: Sprachkurs ²⁴⁾

Výpověď respondenta začleněná do kontextu:

Téma, jak Ukrajinci vnímají německou minoritu, bylo řešeno s kamarádkou Anny G., jménem Manana Glonti - ukrajinská mladá dívka. Manana nevnímá žádný rozdíl mezi sebou a kamarádkou Annou, přátelí se s ní od útlého věku a jejich rodiče se navzájem také dobře znají. Nikdy nebyla svědkem posměchu vůči Anně za to, že je Němka. Manana popsala různé situace ze života, nejpřínosnější z nich (pro toto téma) jsou citovány v následujícím odstavci.

„Rozdíl mezi námi je pouze ve slavení svátků, i když jsme obě pravoslavné. Annina rodina slaví určitě svátosti podle katolického kalendáře. Ve škole si nikdo Annina skutečného původu nevšímá, pouze na dobrovolných hodinách německého jazyka Anna mluví lépe než učitel,“ směje se Manana.

„Naši otcové se navzájem také přátelí, chodí společně sledovat fotbalové zápasy do hospody. Oba fandí Charkovskému fotbalovému týmu Metalist Charkov. Pouze při fandění u mezinárodních soutěží, do kterých postoupí ukrajinské i německé týmy, se neshodují. V tuto chvíli fandí každý otec jinému národu.“

„Myslím, že komunita Němců na Ukrajině nikomu zvláštně nevadí, protože nejsou tolik aktivní navenek a více se stýkají soukromě nebo jsou v běžném kontaktu s Ukrajinci.“

Výpověď respondenta začleněná do kontextu:

Otec jedné z našich dalších respondentek, německé dívky Isabell Grüner, je angažován v německé politice. Žije se svou manželkou a dcerou v Hamburgu. Informace od Isabellčina otce pro nás byly přínosné.

„Německá menšina na Ukrajině je dobře integrována v ukrajinské společnosti a není vystavena jakékoliv hrozbě,“ říká Peter Grüner.

„Po návštěvě Kyjeva se také jeden ze spolkových zmocněnců vlády pro záležitosti související s národnostními menšinami vyjádřil následovně: Cílem německé politiky je, aby německá menšina na Ukrajině mohla řídit sama vlastní identitu a svou historii, měla by být schopna trvale zastupovat zájmy státu a společnosti a tím vytvořit „společenský most“ mezi Německem a Ukrajinou. Německá menšina na Ukrajině je na velmi dobré cestě, aby se aktivně podílela na výstavbě nového ukrajinského státu.“

Německá ekonomika je se svým HDP o výši 2 307,20 mld. eur největší ekonomikou v Evropě a čtvrtá největší na světě. Německo patří k světově nejrozvinutějším hospodářstvím, ve srovnání s Ukrajinou je zde mimo jiné také mnohem lepší ekonomická situace a velice kvalitní podmínky pro život,“ podotýká pan Peter. To je jeden z hlavních důvodů, proč na otázku, zda by se obyvatelé Německa přesunuli na Ukrajinu za svými příbuznými (pokud zde nějaké mají) nebo přáteli, odpovídají bez výjimky „Ne“. Němci jsou ve své rodné zemi spokojení, o etnické menšině sice vědí, ale vzhledem k již zmiňovanému důvodu by se stěhovat nechtěli.

Situace etnických menšin je jedinečná a spočívá v tom, že emigranti mají 2 vlasti, z nichž jedna je podle původu a druhá podle pasu. Problematika emigrace a integrace u různých etnických skupin není jednoduchou záležitostí, je to složitý proces začleňování se do společnosti a v současné době je snad jedním z nejskloňovanějších termínů v souvislosti s přítomností migrantů v Evropě.

Německá menšina Ukrajiny je opravdu unikátní. Většina představitelů této menšiny dodržuje německé zvyky a obyčeje, chodí do luteránského kostela, studuje německý jazyk, je hrdá na svůj původ, zúčastňuje se veřejných shromáždění, a přesto nadále žije na území Ukrajiny. Dne 27. října 2010 zpřísnila německá vláda požadavky pro integraci cizinců ve svém státě. Dlouhá doba života Němců na Ukrajině zanechala stopu jak na stylu života, tak i na jejich mentalitě.

Etnické uvědomění Němců žijících na území Ukrajiny spočívá zejména ve spolkové činnosti, kterou se na území Ukrajiny zabývají. Napomáhá to k uvědomění si svého původu, navazování přátelství, získávání kontaktů a také informací z Německa, spolu s kulturou rozvíjejí etničtí Němci aktivně i partnerské vztahy mezi ukrajinskými a německými městy. Realizují se též společensky významné akce a projekty. K tomu slouží tzv. Widerstrahl, tedy centrum německé kultury, které se stará nejen o její udržení, ale je i místem, kde se scházejí Němci za účelem studia německého jazyka, který se pomalu vytrácí z rodin žijících na Ukrajině. Etnické uvědomění je nutné posilovat, pomáhá to v procesu integrace, tedy při nelehkém začleňování jedince do společnosti.

Podle výpovědí respondentů není Ukrajinci na německou minoritu špatně nahlíženo, spíše naopak. “Etničtí Němci nejsou navenek tolik aktivní a více se stýkají soukromě nebo jsou v běžném kontaktu s Ukrajinci,” říká kamarádka Anny. Sama také žádné rozdíly mezi ní a svou německou přítelkyní nevnímá, a to zřejmě také z toho důvodu, že se jejich rodiče znají od útlého věku a rodiny se stýkají. Rozdíl mezi nimi je prý pouze ve slavení svátků, i když jsou obě pravoslavné, Annina rodina slaví určité svátosti podle katolického kalendáře. Německá menšina je tedy Ukrajinci přijímána a podle informací od dotazovaných mezi nimi také nedochází k žádným nedorozuměním.

Co se týká pohledu obyvatel Německa na menšinu na Ukrajině, dalo by se podle výpovědí respondentů říci, že Němci jsou ve své rodné zemi nadmíru spokojení, o etnické menšině vědí, a i přes to, že někteří z nich na Ukrajině příbuzné mají, by se za nimi rozhodně přesouvat nechtěli. Jeden z hlavních důvodů je již zmiňovaná spokojenost se svou zemí, v Německu je mimo jiné také lepší ekonomická situace a kvalitnější životní podmínky. Etnickým Němcům se bohužel zřídka daří přizpůsobit se původnímu obyvatelstvu Německa a být na stejné úrovni v práci a každodenním životě.

Na závěr je potřeba říci, že Ukrajinští etničtí Němci byli schopní nejen si snadno integrovat přímo do života této země, která se velmi liší od jejich historické vlasti, ale také ji přijmout s její nestabilitou, nevýhodami a odpustit jí nespravedlnost, které souvisí se složitou historií. Naučili se být silní a žít beze strachu v nebezpečné zemi, kde válka v současné době likviduje nejen slabou ekonomiku země, ale také ohrožuje životy svých obyvatel.

Jen solidární svět může být spravedlivý a žít v míru.

(Richard von Weizsäcker)

Obrázek 1: Německý spolkový život na Ukrajině

Obrázek 2: Sprachkurs

Graf 1: Náboženské složení Ukrajiny

Graf 2: Náboženské složení Německa

HORLIČKA, Václav. Karolinum. Rakousko-uherská politika vůči sovětskému Rusku v letech 1917-1918. 2005. ISBN: 80-24608-97-9

LEVCHENKO, Ekaterina. Důvody odchodu a setrvávání Němců na Ukrajině, ČZU, Bakalářská práce, 2012.

PLEVOVÁ, Ilona. Ošetřovatelsví I.Vyd. 1. Praha: Sestra, 2011, ISBN: 978-80-247-35573

ŠTICA, Petr. Migrace a státní suverenita: oprávnění a hranice přistěhovalecké politiky z pohledu křesťanské sociální etiky. pojem migrace Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010, ISBN 978-80-87378-75-5

LLANA, Sara Miller. In Germany, a Christmas market of a different sort[online]. ZEITSCHRIFT FUR KIRCHENGESCHICHTE, 2014. [cit. 2015-03-22]. Získáno přes databázi EBSCO: http://eds.b.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz

MULLER, B. The Christianization of Europe in the Middle Ages[online]. ZEITSCHRIFT FUR KIRCHENGESCHICHTE, 2012. [cit. 2015-03-22]. Získáno přes databázi EBSCO: http://eds.b.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz

VASILCHUK, Volodimir. Integrace etnických Němců v ukrajinské společnosti. Historiografie problému. Інтеграція етнічних німців в український соціум. [online]. 2005 [cit. 2015-03-29]. Dostupné z: http://www.ualogos.kiev.ua/fulltext.html?id=8

O nás. Interportal der deutschen der Ukraine. [online]. 2010 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z:http://deutsche.in.ua/de/cms/historical_ref.html

LEYSLE, Vladimir. Deutsche Minderheit in Ukraine. Interportal der deutschen der Ukraine. [online]. 2007 [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://agdm.fuen.org/mitglied-85/ukraine/

Deutsche in Ukraine,. ИСТОРИЧЕСКАЯ СПРАВКА (Historické informace)[online]. 2015 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z:http://www.deutsche.in.ua/cms/historical_ref.html

Национальные меньшинства (Národnostní menšiny). [online]. 2000 [cit. 2015-03-29]. Dostupné z: http:http://www.ukrstor.com/dikij/dikij2-12.html

German-Russian Settlement Map. The ROLL „FAME“ Family [online]. © 2000 [cit. 2015-03-29]. Dostupné z:http://www.rollintl.com/roll/grsettle.htm

LIVINSKÝ, Oleksa. Ukrajinské Vánoce ctí tradice, víru i pověry[online]. Support Ukraine, 2008 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z:http://www.ukrajinci.cz/cs/ukrajina/detail/ukrajinske-vanoce-cti-tradice-viru-iapovery_1/

Obrázek 1: Deutschen in der Ukraine. [online]. Dostupné z: http://deutsche.in.ua/de/gallery

Obrázek 2: Deutschen in der Ukraine. [online]. Dostupné z: http://deutsche.in.ua/de/gallery

Graf 1: Náboženské složení Ukajiny, Razumkov Centre. Соціологічне опитування. 2006. [online]. [cit. 23. 5. 2015]. Dostupné z:http://razumkov.org.ua/ukr/poll.php?poll_id=300

Graf 2: Náboženské složení Německa, Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Německo. 2014. [online]. [cit. 18. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.mzv.cz [část 1.6. Náboženské složení] 

Počet shlédnutí: 53