Rodina a manželství jako formální a neformální instituce

Vypracovala Jana Skalová

2.ročník

2014/2015

VSRR Klatovy

Téma rodiny a manželství jsem si vybrala, protože jsem se chtěla dozvědět více o tom, proč ve společnosti dochází k takovým změnám, ke kterým dochází – k odkládání manželství a dětí do pozdějšího věku, k vyšší rozvodovosti atd. Zajímalo mě, jak se změnila instituce rodiny v historii a jaké důvody to mělo. V první kapitole se budu zabývat definicemi rodiny a manželství různých autorů. Dále se ve své seminární práci zaměřím na rodinu jako sociální instituci – na teoretické rozebrání významu rodiny a jejích funkcí. V dalších kapitolách se budu věnovat teoriím rodiny a tomu nejdůležitějšímu a to změně v instituci rodině v tradiční a moderní (a postmoderní) společnosti. V poslední kapitole literární rešerže se zaměřím na specifickou situaci v České republice. Na závěr se pokusím o vlastní kritické zhodnocení celé situace změny společnosti a významu rodiny a manželství v dnešní době.

Pro základní vhled do problematiky rodiny a manželství je nezbytné si pojmy nejprve vysvětlit a definovat. Existuje mnoho definicí rodiny podle toho, z jakého úhlu pohledu se na rodinu díváme. Vybrala jsem pohled antropologický a sociologický:

Antropologický slovník definuje rodinu jako: „Sociální skupinu vytvořenou na základě příbuzenských vazeb, nejčastěji afinních a filiačních, která bývá základním článkem sociální struktury a ekonomickou jednotkou. Její hlavní funkcí je reprodukce a výchova potomstva, respektive jejich socializace, přenos kulturních vzorů a zachování kontinuity kulturního vývoje. Takzvaná malá rodina je tvořena manželským párem a jeho potomky, velká rodina minimálně třígeneračním společenstvím lineárních potomků.“ ¹⁾

Sociologický pohled nahlíží na rodinu jako instituci: „Rodina je nejdůležitější společenská skupina a instituce, která je základním článkem sociální struktury i základní ekonomickou jednotkou a jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova, respektive socializace potomstva, ale i přenos kulturních vzorců a zachování kontinuity kulturního vývoje.“ ²⁾

Zákon definuje manželství takto: „Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.„ ³⁾

Skupnik definuje manželství z antropologického pohledu: „formy i obsah manželství jsou kulturně (sociálně a historicky) vysoce variabilní, je proto obtížné postihnout všechny jeho charakteristiky. Nejčastěji se jako znaky manželství uvádí regulace sexuálních styků mezi určitými muži a ženami, ekonomická kooperace partnerů, fyzická reprodukce nových členů komunity a jejich enkulturace, zajištění plného sociálního statusu potomkům a ustanovení sociálně signifikantních vztahů mezi skupinami příbuzných obou partnerů.“ Manželství může mít několik podob – může být monogamní, polygamní (polygynie a polyandrie). Příkladem polygamie je například mnohoženství muslimů. V euroamerické společnosti se objevuje termín seriálová monogamnost, což znamená následnost sňatků a rozvodů. Forma manželství vždy odpovídá potřebám společnosti. ⁴⁾

Rodina je sociální skupina, kterou můžeme klasifikovat jako skupinu malou, primární, formální i neformální, členskou, referenční a vlastní. I když historicky se podoba rodiny mění (v dalších kapitole), základ je stejný – rodina je společenství osob, které vychází ze dvou rovin vztahů – vztahy partnerské a vztahy příbuzenské. Vztah partnerský je mezi mužem a ženou – primární rodinná dyáda. Vztahy příbuzenský je rodičovský vztah, sourozenecký nebo další příbuzenský vztah. Rodina jako malá sociální skupina je specifická a důležitá v tom, že pro dítě je to nenahraditelná primární sociální skupina. Rodina má pro dítě největší význam pro jeho socializaci a zprostředkování společenských vlivů v jeho psychice. ⁵⁾

Rodina je instituce, která zajišťuje lidskou reprodukci – zachování lidského druhu. Podoba rodiny závisí na tom, co považuje společnost za správné a běžné. Další významnou funkcí rodiny je také zajištění reprodukce sociální způsobilosti. ⁶⁾

Funkce rodiny můžeme označit za hmotné i nehmotné. Hmotné jsou biologické, ekonomické a materiální. Nehmotné jsou sociální, psychologické a duchovní. Dále existují primární a sekundární funkce rodiny. Mezi primární funkce patří biologicko-reproduční funkce, ekonomická, výchovná a psychologická. Sekundární funkce rodina nemusí plnit, ale může např. rekreační, zájmová aj. Funkční rodina uspokojuje potřeby členů rodiny, především dětí. Potřeby jsou biologické nebo sociální. ⁷⁾

Aby rodina jako instituce byla funkční, musí splňovat hlavně prvek trvalosti a pocit sounáležitosti, při naplňování společních cílů. Nejideálnějším prototypem rodiny je manželská rodina, která vychází z křesťanské tradice. Otázkou je, zda je manželství tou nejlepší volbou pro výchovu dětí. Mladá generace se nad touto otázkou zamýšlí, protože se objevili nové neformální instituce nesezdaného soužití, což ukazuje nové myšlení mladých lidí o partnerství. ⁸⁾

V otevřených společnostech je pro sňatek žádoucí věková homogamie, ale v některých méně otevřených společnostech je podle zákona vyžadována rasová, etnická a náboženská homogamie. Pokud tak není učiněno, dochází k persekuci partnerů ze strany okolní společnosti. V dalších méně tolerantních společnostech je také vyžadována vzdělanostní a třídní příslušnost. ⁹⁾

Významným představitelem, který se zabýval teorií rodiny, byl Lewis Henry Morgan. Byl to přestavitel evolucionalistické antropologie 19. Století. Morgan se ve svém výzkumu věnoval terminologii příbuzenství, dějinami kultury, způsobům sociální organizace a především evolucí rodiny. Morgan určil pět vývojových fází evoluce rodiny: promiskuita → komunální rodina → párové manželství → monogamie. Každá fáze je charakteristická specifickou institucí manželství. ¹⁰⁾

Vývojová fáze rodiny začala dle Morgana tzv. rodinou pokrevních příbuzných, kde manželství uzavírali bratři se sestrami. Morgan tento typ pokrevního příbuzenství nazývá havajský. Z tohoto typu rodiny se vyvinula tzv. panaluánská rodina. V této rodině uzavíralo manželství několik sester s manýeli nebo několik bratrů s jejich manželkami, jednalo se o skupinové manželství. Posun oproti rodině pokrevních příbuzných byl v tom, že manželé sester či manželky bratrů nemusely být příbuzné. Morgan nazval tento typ příbuzenství jako turánský. Třetím vývojovým typem rodiny je párová rodina. Posledním typem rodiny ve vývojové fázi se stala rodina patriarchální – manželství jednoho muže a několik žen. Poslední vývojovou fází evoluce rodiny je rodina taková jakou ji známe dnes – monogamní rodina, kterou tvoří jeden muž a jedna žena. Morgan nazývá monogamní rodinu jako árijský systém příbuzenství. ¹¹⁾

Teorie Fréderica Le Playe říká, že rodina je základní uspořádání sociálního organismu. (Možný 2006) Rozlišil tři typy rodin – patriarchální, nestabilní a rozvětvenou rodinu. Patriarchální rodina pracuje bez nároku na odměnu, pracuje jen ve prospěch rodiny. Tento typ rodiny nemá své vlastnictví. Rodina nestabilní reaguje na individualismus a industrialismus. V této rodině mizí autorita otce. Rozvětvená rodina má být vzorem pro sociální reformu, jejím základem je rodinný dům, kde nejstarší syn zůstává, i když už si založil rodinu svojí. ¹²⁾

Současná rodina podle Giddense: ¹³⁾

1) Je monogamní, což je stanoveno zákonem. Vzhledem k vysoké rozvodovosti však lze současný západní model považovat spíše za sériovou monogamii: jedinec může za život vystřídat několik manželských partnerů, ale nesmí je mít současně.

2) Manželství vychází z představy romantické lásky; dominuje citový individualismus. Předpokládá se, že podmínkou sňatku je vzájemná osobní přitažlivost a kompatibilita obou partnerů, která vede ke vzniku oboustranného citu.

3) Rodina je obvykle patrilineární a neolokální. Patrilinearita spočívá v tom, že děti dostávají jméno po otci a také majetek se obvykle dědí v mužské linii. Podstatou neolokality je to, že se nově vzniklý manželský pár stěhuje na nové místo, do nové domácnosti.

4) Rodina má nukleární charakter; typickou domácnost tvoří rodiče a jejich děti.

Pro tradiční rodinu 16.-19. století jsou charakteristické následující předmoderní fáze rodiny ¹⁴⁾:

1. Rodiny jsou většinou malé a nukleárního charakteru, sňatky jsou založeny na materiálních důvodech, protože rodina plnila především ekonomickou funkci. Emocionální zakládání rodiny bylo nenormální, často se nemluvilo ani tak o rodině, ale spíš o domácnosti, která byla lokální (domácnost nebyla nutně založena na pokrevních příbuzenských svazcích).

2. Další vývojová fáze rodiny se vyskytovala spíše ve vyšších okruzích společnosti v 17. a 18. století. Tato fáze rodiny byla charakteristická mateřskou láskou a přirozenou autoritou otce.

3. V 19. století se začíná objevovat typ rodiny, která přetrvává dodnes. Rodina je založena na základě svobodného výběru partnera založeného na lásce. Rozšiřuje se citový individualismus a uzavřeností vůči okolí – rodina se stává soukromou záležitostí.

4. Ve 20. století dochází k dalšímu posunu. V moderní společnosti nastává obrat v majetkoprávních vztazích. Ženy získávají svobodu jak finanční tak společenskou. Okolní společnost už neodsuzuje za vychovávání lidí bez partnera.

Rodina je neustále měnící se sociální struktura, která je charakteristická dynamikou, kterou lze sledovat historicky z vývojového hlediska. ¹⁵⁾ Po celé 19. století a první polovině 20. století zaujímala rodina místo stabilní sociální instituce. Rodina byla pevná a měla jasnou strukturu. Byla to neměnná instituce, která zajišťovala reprodukci a chránila své členy před okolním světem, který v té době procházel revolučními změnami. Významné změny ve společnosti zapříčili ale změnu v instituci rodiny, která byla do 50. let 20. století konzervativní ve svých tradičních hodnotách. Změny lze nají i v demografických datech – v 90. letech 20. století dochází ke klesání porodnosti u žen do dvaceti pěti lek věku. Dříve se narodilo až 70% dětí ženám do 25 let, tento počet se radikálně snížil. Naopak došlo k vzrůstu podílu žen, které neměli žádné dítě i ve třiceti letech. ¹⁶⁾

Dříve, v tradiční společnosti, byla rodina základním pilířem společnosti. S vyšší mírou individualizace a modernizace, a tím pádem i přechodu v moderní společnost, se význam rodiny jako sociální instituce mění. Někteří autoři, jako je například Giddens věří, že je tato změna prospěšná. Jiní, jako je Coleman upozorňují na negativní důsledky individualismu. ¹⁷⁾

Coleman tvrdí, že industriální revoluce nastartovala proces proměny tradiční sociální struktury. V tradiční společnosti rodina plnila všechny důležité funkce: ekonomickou, socializační i volnočasovou. Některé z těchto funkcí ale přebraly veřejné instituce jako je například stát, a tím se oslabila funkce rodiny a především členů rodiny, které tyto funkce plnili. Společenské instituce tak postupně přebraly rodinné aktivity a funkce. Coleman také uvádí, že významným faktorem v této změně byl nárůst zaměstnaných žen v druhé polovině 20. století. ¹⁸⁾

Názor Francoise de Singlyho je takový, že lidé touží po pevných vazbách, ale zároveň si cení své svobody a nechtějí ji omezovat. Lidé proto raději volí častěji svobodu než stabilitu a bezpečí. Objevuje se nová forma vztahu a to je „čistý vztah“. Čistý vztah je institucí, kterou pojmenoval Giddens a je založen na individuálním uspokojení partnerů. Tento vztah není založený na zárukách, jen na momentální spokojenosti, nepřináší tedy jistotu dlouhodobého vztahu. ¹⁹⁾

I když v současné době dochází k většímu odchodu z manželství, ukazuje se, že naše potřeba sdílet náš život s někým jiným je natolik silná, že i rozvedení lidé znovu vstupují do manželství. Individualizace nám přináší výhody, ale také nevýhody, které dokumentuje právě potřeba pevného vztahu. Manželství je dnes, na rozdíl od minulosti, záležitostí volby a lidské identity a individuality. Základ manželského vztahu je emocionální. Doživotní závazek, kterým bylo manželství dříve, dnes jiáž upadá. Manželství bylo dříve také symbolem dospělosti. V dnešní moderní společnosti je ale dospělost záležitostí spíše osobního pocitu a není podmíněna vstupem do manželství. ²⁰⁾

Mladá generace vnímá manželství ze dvou hledisek: praktické a emocionální. Výzkumy ukazují, že praktické hledisko (finanční jistota, právní záruky atd.) je menší než to emocionální (láska). Zajímavým faktem, který je výzkumy potvrzen, je ten, že pro ženy nemá manželství výrazně vyšší hodnotu než pro muže. Nejdůležitějším důvodem pro vstup do manželství je láska, touha pro zázemí a snaha, aby se děti narodily do manželství. ²¹⁾

I když je tradiční rodina odlišná od té moderní, mají jeden společný prvek – biologickou a sociální reprodukci. Tradiční rodina se více zaměřovala na ekonomické dědictví. Moderní rodina se naopak více soustředí na vztahy a na vzdělanostní kapitál. Postmoderní rodina se ještě více zaměřuje na vztahy. Je také charakteristická nízkou nezávislostí dětí na rodičích. ²²⁾

Dochází k snižující stabilitě manželství. To zapříčiňuje soužití mimo manželství. Sňatek dnes už není podmínkou společného života, je většinou až řešením když partneři chtějí děti. Všechny změny, které se dějí v instituci manželství, souvisí se změnou společnosti, kdy jsou důležité hodnoty, jako je autonomie, ovládání vlastního osudu, naopak klesá hodnota symbolického dědictví. To vše oslabuje instituci manželství. Atraktivnější jsou proto svobodnější formy soužití, které jsou pro individualistické jedince vhodnější. Můžeme dokonce říci, že manželství jako instituce se nachází v krizové fázi, proto lidé hledají alternativní formy soužití. ²³⁾

Funkcionalistické teorie říká, že společenský status rodiny byl totožný se statusem muže. Ten rodinu zaopatřoval. Po tom, co ženy vstoupily na trh práce, došlo ke změnu statusu rodiny, protože ženy začaly být sebevědomější a žena se stala hlavou domácnosti. Proto již nelze status rodiny spojovat jen s mužem, ale musíme brát v úvahu i ženu. ²⁴⁾

Matoušek tvrdí, že biologické rozdíly mezi muži a ženami zabezpečují správné fungování rodiny. Z toho vyplývá, že ženy i muži hledají při výběru partnera odlišné vlastnosti. Muži hledají zdravou, mladou a krásnou ženu. Ženy se soustředí při výběru partnera na jeho pracovitost, bohatství, aby byl schopen zabezpečit rodinu. Tyto rozdílné preference ve výběru partnera mají za následek i rozdílné role v rodině – muž má za úkol pečovat o rodinu, zabezpečit a chránit ji. Žena má na starost vnitřní chod rodiny. Tím, jak se ale zvyšují nároky na obě dvě pohlaví v moderní společnosti, mění se tím vrozená dispozice mužů a žen. Podle Matouška se tím nebezpečně ohrožuje rodina. ²⁵⁾

20. století je charakteristické uvolňováním patriarchální struktury společnosti. Od hierarchizované rodiny (otec byl v hierarchii rodiny nejvýše, po něm byla matka a pak děti podle narození-nejstarší byl nejvýše) se přešlo ke snaze o rovnocenný vztah mezi mužem a ženou. Ideálem je harmonické fungování rodiny, která respektuje individuální potřeby všech členů rodiny. Takové rodiny bydlí většinou samostatně a v kontaktu jsou se širší rodinou jen na dálku. Když mluvíme o rodině, máme na mysli úplnou nukleární rodinu – otec, matka a jejich děti. Bohužel se ukazuje, že většina rodin taková není. Výzkumy ukazují, že jen třetina rodin je úplnou nukleární rodinou. Většinu tvoří buď lidé,l kteří žijí sami nebo jen s dítětem bez partnera. Důležité pro nukleární rodiny je sociální rodinná síť. Tato síť je koalice rodin, které jsou na sobě závislé. Jsou to nejen příbuzní lidé, ale také přátelé. Sociologové upozornili na to, že se nutné zkoumat nejen nukleární rodinu, ale rodinu se všemi jejími širšími vazbami. ²⁶⁾

Obecně můžeme říci, že vztahy procházejí krizí. Krizi způsobuje rozdíl mezi soukromou a veřejnou sférou lidského života. V dřívějších dobách nebylo manželství jen soukromou záležitostí, jako je tomu dnes. Rodina v dobách minulých plnila funkce, které dnes převzal stát. Rodinu dnes nahrazují různé státem vytvořené instituce – ústavy sociální péče. Manželství se stává čím dál tím více individuální a soukromou záležitostí nezávislou na státu, což vede v důsledku ke ztrátě vážnosti a krizi manželství jako instituce. I když je manželství v krizi, stále je relativně stabilní institucí, protože v dnešním anonymním a racionálním světě hledají lidé útočiště a tím je stále manželství. ²⁷⁾

V české republice se začíná tradiční rodina rozpadat v 70. Letech 20. Století, kdy dochází ke společenskému přijmutí rozvodu. Z toho důvodu dnešní čtyřicátníci a padesátníci mají problém v partnerských vztazích, protože nemají správný příklad z rodiny. Důsledkem je, že jejich děti také neznají tradiční hodnoty a často se také rozvádějí. ²⁸⁾

Před pádem komunismu by se mohlo zdát, že rodina byla útočištěm před útlakem, kterým jsou české dějiny specifické. Opak je ale pravdou. Čím více je totiž stát totalitnější, tím více se snaží z rodiny udělat věc veřejnou a deformuje tak členy rodiny. Po pádu komunistického režimu došlo ke zvýšení sňatečnosti a poklesu rozvodovosti. Lidé tak reagovali na nejistoty (nejen ekonomické), sňatek byl pro ně jistým zabezpečením. Význam rodiny v té době stoupl. ²⁹⁾

V České republice po roce 1989 došlo k politickým, kulturním i společenským změnám, které zapříčinily sociální změnu. Dochází totiž k celkovému posunu v partnerských vztazích. Dochází k odkládání manželství a rodičovství do vyššího věku, dále k nárůstu bezdětnosti a nárůstu kategorie domácnosti mladých jednotlivců. Výzkum Marcela Tomáška z roku 2000 dokazuje, že hlavím důvodem, proč mladí lidé nejsou schopni udržet dlouhodobý vztah je jejich pracovní vytížení. Dále uvádějí, že pokud by byli vystaveni společenskému tlaku, jako tomu bylo před rokem 1989, nejspíš by se pro manželství rozhodli mnohem dříve. Tento výzkum se dále zaměřil na nové formy vztahů, jako jsou například otevřené vztahy a podobně, které se staly alternativami dlouhodobých stabilních vztahů. ³⁰⁾

Zatímco dříve bylo běžné, že lidé okolo dvaceti let i dříve vstupovali do manželství, v 90. letech po změně politického režimu klesla sňatečnost ve věkové skupině 25-30 let. To znamená, že manželství je odkládáno do pozdějšího věku. Výzkumy ukazují, že i většina nejmladší generace vnímá manželství za nejsprávnější formu rodiny, takže se dá předpokládat, že většina mladých lidí do manželství vstoupí, i když v pozdějším věku. Na druhou stranu podpora manželství jako základní životní formy klesá, protože se objevují nesezdaná soužití. Lidé už ani nemají potřebu legitimizovat své soužití, pokud žena otěhotní. Tato forma soužití je všeobecně tolerována, avšak většina mladé generace nepovažuje nesezdané soužití za nejlepší alternativu. Většina lidí, až 80% z těch, kteří žijí v této formě soužití, uvádí, že mají v plánu v budoucnosti uzavřít manželství. ³¹⁾

Současná česká rodina je má následující charakteristiky, které odpovídají hodnotám společnosti ³²⁾:

1. Zaměření se na jednotlivce – upřednostňování individuálních potřeb než na celkem

2. Nízká stabilita rodiny – Česká republika se řadí mezi země s vysokou rozvodovostí (až 40%)

3. Lidé neočekávají trvalý vztah – počítají s tím, že na základě svobodného rozhodnutí se můžou s partnerem rozejít, to je i ten důvod proč vznikají alternativní formy vztahu

4. Odklad manželství do pozdějšího věku – tento trend se neustále zvyšuje (podle statistiky z roku 2006 byl průměrný věk novomanželů 30,9 let u mužů a 28,4 u žen)

5. Odklad rodičovství do pozdějšího věku – lidé odmítají měnit svůj životní styl kvůli dětem, nechtějí opustit kariéru nebo mají zdravotní potíže, protože rodičovství odkládají – to znamená, že může dojít ke snižování porodnosti

Při čtení literatury k tomuto tématu jsem se dočetla o podrobném popisu stavu rodiny v dnešní době tak i době minulé. Co se týká stavu společnosti a tím pádem i rodiny v dnešní době jsem jsem se dozvědila to, co aktuálně prožíváme a co je zřejmé – málo uzavíraných manželství, více rozvodů, alternativní formy vztahu atd. Co jsem se bohužel nedozvěděla a co mě zajímalo, je predikce autorů co se stane s institucí manželství, jestli vývoj společnosti půjde dále tímto směrem.

Je samozřejmě těžké hodnotit, zda tyto změny ve významu rodiny jsou pozitivní nebo negativní. Myslím si, že vše má své pro i proti a není dobré nikoho soudit – někomu vyhovuje manželství, někdo má radši svobodnější přístup k životu. Můj názor je asi někde mezi tím – ale zastávám názor, že změny, které se dějí v dnešní postmoderní společnosti, nepovedou v budoucnu k ničemu moc dobrému. Rodina je tím nejdůležitějším co v životě máme a oslabení jejího významu podle mého názoru není dobré. Těžko se to změní, protože už se změnili sami lidé a tím pádem i celá společnost – jsme individualisti, kteří si jdou za vlastním štěstím a uspokojením a v dnešní době je velice těžké udržet dlouhodobý vztah či dokonce manželství.

Podle mého názoru může být situace v budoucnu horší, protože v dnešní společnosti je čím dál tím větší důraz na materiální zabezpečení, to znamená, že každý potřebuje ke svému životu čím dál tím více peněz, jsme mnohem náročnější než lidé bývali dříve. Už nám nestačí jedno auto, ale každá rodina má minimálně dvě. Pokud ne není to skoro normální. To všechno vede k tomu, že lidem nezbývá moc času a energie na rodinné vztahy. Lidé jsou vedeni k materiálnímu zabezpečení svému (případně své rodiny), proto odkládají manželství a založení rodiny do vyššího věku. Pak si uvědomí, že jsou v podstatě sami a hledají emocionální zabezpečení, na které neměli do té doby čas, proto je v dnešní době tolik „singles“. Manželství se dnes uzavírá často až když partneři chtějí mít děti. Společnost je nenutí k tomu aby se vzali dříve, protože dnes je to už normální, že lidé žijí v nesezdaném soužití. Dříve to normální nebylo, proto se všichni brali okolo dvaceti let. Dnes dva mladé lidi nic nežene k tomu, aby se brali – vyhovuje jim svoboda, kterou jim nesezdané soužití přináší, možnost větší individuality, ani ekonomická stránka je k tomu nenutí, protože oba dva partneři jsou často finančně nezávislí na tom druhém. Manželství tedy volí, až když uvažují o dětech.

Nemyslím si, že dříve bylo vše ideální a že by se lidé měli brát hned v mladém věku, jen se obávám výrazných změn ve společnosti v dnešní době. Důležité je podle mě také zmínit změnu v postavení žen ve společnosti. Ženy už nejsou jen matky a pečovatelky o domácnost, jejich tradiční role v dřívější společnosti se velice změnila. Ženy v dnešní době jsou nejen matkami, ale také pracujícími ženami – jsou mnohem nezávislejší, flexibilní a zvládají mnohem více věcí než dříve (práce, rodina, své zájmy). Tradiční role v rodině se tím pádem také mění, někdy se můžeme setkat i s otcem v domácnosti, pokud má matka větší příjem než partner. To by bylo v dřívějších dobách skoro nemyslitelné, že by živitel rodiny – otec byl doma s dětmi. To je důkaz jak moc se role v rodině mění.

Giddens, A. Důsledky modernity, SLON Praha, r. 2003, ISBN 80-86429-15-6.

Hamplová, D. „Postoje k manželství a rodičovství“ In: Fialová, L. a kol.: Představy mladých lidí o manželství a rodičovstí. Sociologické nakladatelství Praha, r. 2000, ISBN 80-85850-87-7.

Chorvát, I. Rodinné vzťahy, vazby a perspetívy na pozadí procesu medrnizácie. In: Hamplová, D. a kol: Životní cyklus, sociologické a demografické perspektivy, Sociologický ústav AV ČR Praha, r. 2006, ISBN 80-7330-082-6.

Kasper, W. Teologie křesťanského manželství, Centrum pro studium demokracie a kultury Brno, r. 1997, ISBN 80-85959-28-3.

Linhart, J. Petrusek, M., Vodáková, A., Maříková, H., Velký sociologický slovník, Karolinum Praha, r. 1996, ISBN 80-7184-310-5.

Malina, J. a kol. Antropologický slovník [online] Akademické nakladatelství CERM, Brno, r. 2009, [citováno 22.04.2015] Dostupné z WWW: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/pdf/antropologicky_slovnik.pdf.

Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť [online] Sociologické nakladatelství Praha, r. 1993, ISBN 80-901424-7-8, [citováno 24.04.2015] Dostupné z WWW: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&frm=1&source=web&cd=2&cad=rja&uact=8&ved=0CCYQFjAB&url=http%3A%2F%2Fatrey.karlin.mff.cuni.cz%2F~vena%2Fktf%2F1nb%2Fpsych%2FRodina_jako_instituce_a_vztahova_sit.rtf&ei=5TZBVZyRHIOhsAGeloH4Cg&usg=AFQjCNEI2bHz26zXIxBE0P3rvF9ZCrclcw

Možný, I. Rodina a společnost, Sociologické nakladatelství Praha, r. 2006, ISBN 80-86429-58-X.

Sedláčková, M. „Rodina, důvěra a demokratická společnost“ In: Hamplová, D. a kol: Životní cyklus, sociologické a demografické perspektivy, Sociologický ústav AV ČR Praha, r. 2006, ISBN 80-7330-082-6.

Simota, D. Rodina, manželství a kohabitace [online] r. 2005 [citováno 25.04.2015] Dostupné z WWW: http://www.e-polis.cz/clanek/rodina-manzelstvi-a-kohabitace.html.

Skupnik, J. Manželství a sexualita z antropologické perspektivy [online] Nadace Universitas Masarykiana, MU Brno r. 2002, [citováno 23.04.2015] Dostupné z WWW: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/js10/panorama/web/modules/07_antropo_skupnik.pdf.

Soukup, V. Přehled antropologických teorií kultury, nakladatelství Portál, 2004, ISBN 80-7178-929-1.

Tomášek, M. Singles a jejich vztahy, kvalitativní pohled na nesezdané a nekohabitující jednotlivce v České republice [online] Sociologický ústav AV ČR Praha, r. 2006, [citováno 23.04.2015] Dostupné z WWW: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/1410f645b65a6fdda3b4a2beaf43bb8964b9bc80_584_107tomasek22.pdf.

Výrost, J., Slaměník, I. Sociální psychologie, Praha, r. 1997, ISBN 80-85866-20-X.

Zákon č. 89/2012 Sb. Část druhá rodinné právo, hlava 1 manželství [online] [citováno 23.04.2015] Dostupné z WWW: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=89~2F2012&part=&name=&rpp=15. 

Počet shlédnutí: 160