obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


2022:vystava_falz

Výstava falz - Šternberský palác

26. 1. 2022


Aert van der Neer, 50. léta 17. století

Lov ryb za úplňku

olej, dubové dřevo

Národní galerie Praha, inv. & Ot18. daroval 1843 MUDr. Josef K. Hoser

Nokturální scény byly jedním z hlavních motivů díla holandského krajináře Aerta van der Neer (1603 Gorinchem-1677 Amsterdam), Pohledy na kanály řek a přístavy v nočním osvětlení poskytovaly tomuto malíři možnost zachytit neopakovatelnou, téměř mysteriózní atmosféru zklidněné přírody, v niż světelným akcentem je měsíc v úplňku a jeho odraz na vodní hladině. Tento obraz vznikl zřejmě v 50. letech 17. století, kdy byl Aert van der Neer na vrcholu tvůrčích sil. I kdyż malíř dožil v chudobě, jeho obrazy se později staly na uměleckém trhu velmi žádaným zbožím a jeho styl byl často napodobován.


Aert van der Neer - imitace ze 17. století

Noční požár ve městě

olej, dubové dřevo, signováno a značeno vlevo dole: AVN 1643 (falešné)

Národni galerie Praha, inv. č. O 10590, získáno 1950 od Národní kulturni komise

Noční krajiny Aerta van der Neer byly mezi sběrateli populární zejména v 19. století - v tomto období můžeme zaznamenat množství maleb, které jsou kopiemi či imitacemi a často nesou der Neerovu falešnou signaturu. Toto dilo zachycující požár města viděný z pohledu od řeky bylo s vysokou pravděpodobností namalováno v 17. století, nicméně nemá malířské kvality der Neera. Falešný monogram s datací tak spíše ukazuje na podvrh.


Lieve Pietersz. Verschuier - imitace z 19. století

Jižní přístav pří západu slunce

olej, dubové dřevo

Národní galerie Praha, Inv. & 012947.

zakoupeno 1973 ze starožitnictví v Praze

Tento obraz je vedle díla Jana Josefsz van Goyen dalším dokladem vysoké popularity přímořských krajin a marin. Tato deska byla pro Národni galerii zakoupena jako práce rotterdamského malíře Lieveho Verschuiera (1627 Rotterdam - 1686 Rotterdam). V posledních letech však proběhly materiálové průzkumy, jež se v době akvizice ještě neprováděly. Podle dendrochronologické analýzy mohla malba vzniknout teprve po roce 1827. Následovaly další průzkumy; zazněl i názor, žo by mohlo jít o vědomé falzum, čemuž nasvědčují také vzhledově staré pečeti na rubové straně, pomocí kterých se imitátor snažil dodat dílu sběratelskou minulost.

Fikce minulosti: Stylizovaný středověk a sbírka Františka Ferdinanda d'Este na Konopišti

Následník habsburského trůnu František Ferdinand d'Este (1863-1914) patřil v poslední čtvrtině 19. století mezi největší sběratele středověkého umění. Základem jeho kolekce se stalo tzv. modenské dědictví, zahrnující převážně italské deskové malby a zbraně, které arcivévoda získal roku 1875 po strýci Františku V. Modenském. Jeho obrovská sbírka je dnes spravována vícero institucemi, zejména Národním památkovým ústavem a Národní galerií Praha. František Ferdinand převezl roku 1899 soubor do Vídně, aby následné umístil do rekonstruovaného zámku Konopiště. Zděděnou kolekci následník trůnu cílevědomě obohacoval novými nákupy, při nichž se zaměřoval především na oblast sakrálního umění; získával obrazy, sochy, grafické listy i předměty uměleckého řemesla. Druhým segmentem jeho sběratelského zájmu se staly zbraně, brnění a střelecké terče a také množství loveckých trofejí zvířat, která sám skolil. Z uměleckých předmětů se zajímal předevšim o díla s křesťanskou tématikou. Primární byl u něj zájem o námět; stáří a autenticita artefaktu nehrály velkou roli. Pokud nemohl mít vybrané dílo v originále, spokojil se i s jeho kopií, odlitkem nebo nápodobou, i dokonce s falzem.

František Ferdinand d'Este byl velmi silně věřícím katolíkem; zároveň u něj sledujeme výraznou novoromantickou potřebu imitovat či oživovat svět středověku. Prožívání středověku se ukazuje nejen v počtu zakoupených artefaktů z tohoto období, ale zejména v jejich zapojení do běžného i svátečního života na Konopišti. Umělecká díla pro svou sbírku získával u starožitníků a na aukcích po střední Evropě, nejčastějšími místy nákupů byly aukční domy ve Vídni, Mnichově, Salcburku, Lübecku a Kolíně nad Rýnem. Kupoval autentická středověká díla, novogotické práce z 19. století, ale také zjevná falza. Zatím nelze jednoznačně říci, zda tato díla získával následník trůnu s vírou, že jde o středověké originály: v některých případech se však nepochybně stal obětí podvodu. Imitace či falza sloužily Františku Ferdinandovi spolu s autentickými středověkými díly k vybudování reprezentativního obydlí moderního člověka, ovlivněného dobovými představami o středověku, a tvořily funkční součást gotických a gotizujících prostor. V nich arcivévoda žil svůj život středověkého rytíře, jímž se cítil být.


Mistr Litoměřického oltáře a dílna, kolem 1515

Sv. Kateřina před Maxentiem/ Pohřeb sv. Kateřiny - Svatokateřinský oltář

mastná tempera, lipové dřevo

Národní galerie Praha, inv. c. O 17425, O 17426, zakoupeno 1998 na aukci Sotheby's v New Yorku

Mistr Litoměřického oltáře patří k nejvýznamnějším anonymům činným v českých zemích v první polovině 16. století. Připsaný oeuvre byl shromažďován postupně, dnes čítá vice než desítku samostatných celků z oblasti deskové a nástěnné malby. Vystavené obrazy náležely ke křídlům pohyblivého oltáře, jehož střed a polovina jednoho křídla jsou dnes ztraceny (je dochováno šest obrazů). Z dostupných pramenů víme, že byl oltář rozebrán již v 19. století a některé oboustranné desky byly rozříznuty: byly tak výhodněji obchodovatelné na trhu, jednotlivé obrazy se v současnosti nacházejí ve sbírkách v Evropě a USA.


Německý malíř 15. století, imitace z 19. století

Ukřižování

olej, dřevo, rubová strana přelepena tištěným liturgickým textem (z 18. století?)

Národní galerie Praha, inv. č. 0 12056, pochází ze sbírky arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, Konopiště

Ukřižování, dlouhou dobu pokládané za německou práci z konce 15. století, je nápodobou (možná i vědomým falzem) vzniklou podle starého vzoru. Kompozičně některými motivy připomíná práce stejného námětu od Jana van Eycka a jeho následovníků. Laboratorní průzkumy však prokázaly, že vznik obrazu je myslitelný teprve v 19. století. Je ovšem pravděpodobné, že arcivévoda Ukřižování pořídil jako autentickou pozdně gotickou práci.


Francký malíř, kolem 1485

Kristus na hoře Olivetské (Agónie v Getsemanské zahradě)

olej, dřevo

Národní galerie Praha, inv. č. O 11910, pochází ze sbírky arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, Konopiště

Deska je výborným dokladem sběratelského profilu Františka Ferdinanda d'Este. Základ jeho kolekce tvoří díla italských mistrů 14.-16. století, nicméně podařilo se mu shromáždit i rozsáhlý soubor prací německých a rakouských škol. Jedná se převážně o polyptychy či jejich části – jednotlivé desky či křídla ve dvojicích. Ikonograficky jde o obrazy náboženských námětů, převažují scény z Nového zákona, epizody z dětství Panny Marie a Ježíše či výjevy s nejrůznějšími světci, mezi nimiž se nejčastěji objevuje sv. Jiří, Florián či Šebestián.


Antonio Vivarini a Bartolomeo Vivarini, 1451

Panna Marie s dítětem

olej (?), dřevo

Národní galerie Praha, inv. č. O 12013, pochází ze sbírky arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, Konopiště

Tato deska spolu s dalším vystaveným obrazem se sv. Bernardinem Sienským náležela k velkému polyptychu hlavního oltáře kostela San Francesco v Padově. Celek byl později rozebrán a jednotlivé desky skončily v nejrůznějších světových kolekcích. Kromě této jsou ještě tři další uloženy v pražské Národní galerii. Celý oltářní nástavec je dílem předního benátského malíře 15. století Antonia Vivariniho (1415/1420 Murano - 1476/1484 Benátky) a jeho mladšího bratra Bartolomea Vivariniho (kolem 1432 doložen v Muranu - zemřel po 1491).


Benátský malíř konce 15. století - falzum z 19. století

Sv. archanděl Michael

tempora, topolové dřevo

Národní památkový ústav, UPS v Praze, státní zámek Konopiště, inv. č. K 5526, pochází ze sbírky Františka Ferdinanda d'Este, Konopiště

Z nápisu na rubové straně se dovídáme, že pro arcivévodovu sbírku byly desky zakoupeny v „Camerinu“, což byl nejspíše obchod se starožitnostmi. Stály 700 a 770 lir což v té době představovalo poměrně vysokou cenu, a lze se proto domnívat, že arcivévoda díla pořizoval jako originály. I když autenticita nebyla pro Františka Ferdinanda zásadním kritériem, zde se patrně stal obětí pochybných obchodníků a překupníků, pro které byl dědic císařského trůnu snadnou kořistí, protože umělecká díla nakupoval ve velkém.


Bavorský sochař konce 15. století - falzum z 2. poloviny 19. století (s využitím dřeva ze 14. století)

Sv. Kryštof

Novodobá polychromie s viditelným starším křídovým podkladem, lipové dřevo, vzadu rovně seříznuto.

Národní galerie Praha, P5484, pochází ze sbírky arcivévody Františka Ferdinanda d'Este. Konopiště

Socha sv. Kryštofa reprodukuje pozdně gotické dílo vytvořené v oblasti Švábska či Frank v závěru 15. století. Technologický průzkum díla potvrdil jeho zhotovení z jednoho kusu dřeva s rozsáhlými doplňky, přiklíženými k jádru sochy. Ke středověkému jádru byla později doplněna figura Ježíška a podstavec. Tyto úpravy jiné, snad poškozené, rozměrnější sochy naznačují, že sv. Kryštof vznikl jako nápodoba či přímo falzum pozdně gotické sochy, a současná podoba byla určena pro umělecký trh.


Severoitalský (?) malíř 16. století - falzum z 19. století

Sv. Jiří zápasící s drakem

olej, smrkové dřevo

Národní galerie Praha, inv. č. DO 2155, pochází ze sbírky arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, Konopiště

Již technologický průzkum, respektive sondy a rentgenové paprsky v roce 1952 odhalily, že zobrazení sv. Jiří zápasícího s drakem bylo namalováno na starší obraz. Původní výjev ukazoval Svatou rodinu se světcem, analýzy potvrdily, že vrchní vrstva malby pochází z 19. století. Zdá se, že tato deska je jedním z mnoha padělků, jež si František Ferdinand d'Este pořídil. Jeho sběratelské zaujetí pro zobrazení sv. Jiří z období gotiky využili i agenti, kteří mu vhodné kusy„ vyhledávali; v těchto transakcích se zjevně přiživovali i podvodnici, kteří dokázali arcivévodovy slabosti využít a zobrazení oblíbeného světce mu „zařídili“, respektive nechali namalovat.


Benátský malíř 15. století (s úpravami v 19. století)

Trůnící Panna Marie s dítětem a dvěma světci

mastná tempera (?), lipové dřevo

Národní galerie Praha, inv. č. O 11883, pochází ze sbírky arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, Konopiště

Drobná deska ukazuje trůnící Pannu Marii s dítětem v doprovodu dvojice světců; horní část zdobí Ukřižovaní. Malba původně nejspíše tvořila střed triptychu. Celek působí značné disparátně a nepřekvapí proto, že práce byla - i na základě restaurátorského posouzení označena jako pravděpodobné falzum. Recentní průzkum však ukázal, že malba pochází ze středověku, byť v 19. století doznala úprav, které změnily její vzhled. Na současné podobě artefaktu se tedy projevily dvě epochy - pozdní středověk a 19. století, což zcela zapadá do prostředí konopišťského zámku, kde se díla těchto období vzájemné doplňovala a tvořila promyšlený sběratelský koncept, který budoval arcivévoda František Ferdinand.


Korutanský malíř a sochař, kolem 1515-1520

Oltář se sv. Jiřím

olej, smrkové dřevo

Národní galerie Praha, inv. č. O 12089-012093, P 5535, pochází ze sbírky arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, Konopiště

Přítomná archa je jedním z dokladů zájmu arcivévody Františka Ferdinanda d'Este o zobrazení sv. Jiří - v tomto případě se sběrateli podařilo získat hned celý oltář, kde drakobijce zachraňující princeznu spočívá uprostřed archy. Na křídlech při otevření oltáře je vlevo sv. Jan Křtitel, vpravo sv. Ondřej; predella ukazuje Pravou tvář Krista (tzv. Vera effigies) se sv. Pavlem a sv. Petrem. V rámci středověké kolekce Františka Ferdinanda je toto dílo výjimečné - arcivévoda spíše pořizoval solitérní řezby či oltářní křídla, což bylo nejspíše podmíněno jejich lepší dostupností na uměleckém trhu.


Johannes Vermeer - falzum, Han van Meegeren, 1937

Emauzští učedníci

olej, plátno

sbírka Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam, inv. č. St 1

Obraz roku 1938 zakoupilo Museum Boijmans Van Beuningen jako pravé mistrovské dílo Johannese Vermeera. Odborníci na holandskou malbu 17. století tenkrát vyzdvihli, že se jedná o chybějící článek mezi umělcovými historickými a žánrovými kusy; dílo podle nich Vermeer namaloval pod vlivem caravaggismu. Han van Meegeren, povzbuzen úspěchem při prodeji Emauzských učedníků, následně namaloval dalších šest „Vermeerů“, mezi nimi i plátno Kristus a cizoložnice. Během soudního procesu, který proběhl krátce po druhé světové válce, se van Meegeren přiznal, že všechny tyto obrazy namaloval on sám. Emauzští učednici jsou ze všech jeho „Vermeerů“ nejzdařilejší; jde patrně o nejslavnější padělek vůbec.


Johannes Vermeer - falzum, Han van Meegeren, kolem 1936-1940

Kristus a cizoložnice

olej, bakelit, plátno

sbírka Museum de Fundatie, Zwolle a Heino/Wijhe. Nizozemsko (zapůjčeno od Cultural Heritage Agency of the Netherlands), inv. č. NK 3394, 1943 zakoupeno Hermannem Göringem, 1945 zabaveno a převezeno do Nizozemska, od 2014 zapůjčeno do Zwolle

Posledním „Vermeerem“, kterého Han van Meegeren (1889 Deventer - 1947 Amsterdam) uvedl na trh, byl tento Kristus a cizoložnice. Pomocí prostředníků jej získal Hermann Göring, nechvalné proslulý zástupce Adolfa Hitlera. Když krátce po druhé světové válce američtí vojáci zkoumali Göringovu sbírku umění, narazili i na toto plátno. Vyšetřování je dovedlo k Hanu van Meegeren, který byl poté obviněn z kolaborace kvůli prodeji národního dědictví Německu. Van Meegeren přiznal, že autorem plátna je on. V průběhu procesu se z něj však paradoxně stala celebrita: padělání obrazů je sice trestný čin, ale skutečnost, že malíř obelstil jednoho z nejnenáviděnějších válečných zločinců, mu přinesla nevídanou slávu.


Jan Zrzavý, 1935

Bretaňská vesnice

tempera, překližka, signováno vpravo dole tužkou: J. Zerzavý 35

Národní galerie Praha, inv. č. O 12642, zakoupeno 1971. původně ze sbírky prof. MUDr. Miloše Kliky

Po svém prvním příjezdu do západobretanské Finistère - do konce země či světa (latinsky Finis Terrae, bretonsky Penn ar Bred) - byl Jan Zrzavý (1890 Okrouhlice na Vysočině - 1977 Praha) okouzlen mořem, kamennými stavbami a klidnou atmosférou. Prvni motivy pocházely z vesnic a měst Camaret, Kermeur, Lacronan, Saint-Nic či z ostrova İle de Sein. Pohled na bretanskou vesnici se silnicí a architekturou kamenných domů se silnými zdmi z lomového kamene a s gotizujícími střechami pokrytými břidlicí ve žlutavých, jakoby sluncem ozářených barvách, malovaný rozvolněným rukopisem, dokonale vystihuje celkovou atmosféru Zrzavého díla.


Jan Zrzavý - falzum z 21. stoleti

Bretanský motiv

tempera, karton, signovano vpravo doler Zrzavý 36

depozit: Kriminalistický ústav Policie ČR

sbírka falz, obraz vedenÝ pod č. 280

Padělek vychází ze stylu děl, která Jan Zrzavý vytvořit za svého pobytu v Bretani - námětově ho lze srovnat např. s náladovou Bretaňskou vesnicí z Národní galerie Praha. Malba byla podrobně zkoumána v laboratořích Kriminalistického ústavu Policie ČR. Během průzkumu byly pořízeny i rentgenové snímky, z nichž je zřejmé, že technika je odlišná od stylu práce Jana Zrzavého. Z přírodovědného průzkumu, komplexní analýzy barevné vrstvy i odebraných vzorků jasně vyplynulo, že použité materiály - zejména pigmenty - neodpovídají materiálům dostupným v dané době na uměleckém trhu. O mnohém vypovídá také absence některých složek, např. křídového podkladu, olovnaté, zinkové a barytové běloby, nebo naopak přítomnost určitých pigmentů. Tato skladba nekoresponduje s materiály, které v tvorbě Jana Zrzavého z tohoto období obvykle nalézáme.


Jan Zrzavý, 1929

Náves v Kermeuru

tempera (?), plátno, signováno vpravo nahoře: Zrzavý 1929

Národní galerie Praha, inv. č. O 13515,

odkázala 1976 MUDr. Stanislava Sázelová

Finistère – konec země, výspa Bretaně, byla pro Zrzavého obrovskou inspirací. Poprvé sem přijel v létě roku 1925. Krajina bez lesů a stromů - pouze kamenné domky a zídky ohraničující políčka, hráze a moře, vesnice a města - Zrzavého uchvátila svou jednoduchou architekturou. Pohled na pustou náves v Kermeuru s kamennými domy v pastelových tónech a klidným mořem v pozadí je jednou z jeho nejlepších prací tohoto období.


Jakub Schikaneder, 1906

Ulice navečer

olej, plátno, značeno vlevo dole: J. Schikaneder 1906

Národni galerie Praha, inv. č. 0 4606, zakoupeno 1906 českým odborem Moderni galerie z výstavy Krasoumné jednoty v Rudolfinu

Po roce 1900 se hlavním námětem děl Jakuba Schikanedera (1855 Praha - 1924 Praha) staly pražské uličky, zákoutí a nábřeží v podvečernim soumraku. V jeho podání jsou obrazy obecnými záznamy atmosféry města na konci dlouhého 19. stoleti, ve kterých dosáhl harmonického spojení tématu životního osudu a struktury obrazu. V prázdných ulicích se setkáváme s osamocenými postavami žen a šero, jež je obklopuje, přerušuje jen svit pouličnich lamp a světlo z interiérů procházející okny, která symbolizují vnější a vnitřní sféry jejich života.


Jakub Schikaneder - falzum z 2. poloviny 20. let 20. století

Večer v Týnské uličce

olej, plátno, značeno vpravo dole: J. Schikaneder 1909 Národni galerie Praha, inv. č. 0 15572, zakoupeno 1984

Schikanederova pražská nokturna představují již od počátku 20. století část malířovy tvorby velmi oblíbenou mezi milovníky umění a sběrateli. S touto skutečnosti nepochybně souvisí množství falz, která se dnes nachází v soukromých i institucionálních sbirkách a jejichž počet činí z Schikanedera jednoho z nejčastěji padělaných autorů přelomu 19. a 20. století. Nejzajímavější skupinu představují padělky, které byly vytvořeny již v průběhu druhé poloviny 20. let podle originálů. Příkladem takového dila je obraz Večer v Týnské uličce ze sbírek Národni galerie Praha, který byl v letech 1991-1997 součástí stálé expozice Národní galerie v Anežském klášteře. Nedávno realizované uměleckohistorické expertizy spojené s průzkumem v restaurátorském ateliéru a chemicko-technologické laboratoři však jednoznačně ukázaly, že se jedná o falzum. 


Počet shlédnutí: 104

2022/vystava_falz.txt · Poslední úprava: 26. 01. 2024 (11:12) autor: 40.77.167.45