Ideje z Mateřídoušky

Skoro jako procesí přicházeli do naší redakce muži i ženy. Přinášeli výpisky, výstřižky, celá říjnová čísla Mateřídoušky, což je, pokud to nevíte, časopis pro nejmenší čtenáře, vydávaný Mladou frontou. A rozhořčovali se: Jak to, že někdo chce zneužívat naše děti k antisovětské propagandě? Jen si to přečtěte…
Seznámili jsme se s básničkou Jiřího Pištory Lapkové a nevycházeli jsme z údivu. Termín lapkové je už polozapomenutý, málo používaný. Slovník o něm – pro osvěžení paměti – prozradí, že znamená loupežníky, lupiče ze středověku. Pištorovy veršíky, a také názorné ilustrace Luďka Vimra, zachycují loupežníky ve stepi a v láptích. Závěrečné strofy vybízejí děti k deklamování takových vět, které si lze v současné situaci vykládat velmi jednoznačně.
Lid této země se během habsburské poroby a nacistické okupace naučil luštit kryptogramy, nacházet v otiskovaných materiálech jiný smysl, než naznačovala tzv. oficiální verze, zkrátka číst mezi řádky. Stačí mu náznak – ideje z Mateřídoušky se leckterým čtenářům mohou zdát polopatismem… My jsme to tak nemysleli, říká šéfredaktor Mateřídoušky Zdeněk Adla. Vycházeli jsme z naší historické skutečnosti – a sami dobře víte, že Mateřídouška má i v Sovětském svazu velmi dobrý zvuk.
Mysleli nemysleli. To nemusí být nejdůležitější. Rozhoduje objektivní působení na čtenáře. A ti jsou pobouřeni. Dobře cítí rozpor mezi tím, co hlásá básnička, a velikým úsilím představitelů strany a státu, miliónů lidí dobré vůle o znovunastolení vztahů plných důvěry, přátelství, pochopení, opravdové družby mezi námi a velkou sovětskou zemí. Nepřejí si, aby jejich dětem někdo podsouval nesprávné myšlenky. A to by měli v Mateřídoušce respektovat.
(mh)

Žije, žije ve stepi
jeden v suché otepi.
Druhý v láptích pod pařezem,
třetí v díře mezi bezem.
Ať si jsou, tam kde jsou.
Ať sem na nás
nelezou.

Kromě Lapků se objevily i tyto básničky:

V hospodě v Davli
dráb zapomněl šavli.
Potkala ho žába,
spolkla toho drába,
na silnici u Davle.
Ještě že byl bez šavle.

Pane lev, pane lev,
nemáte chuť na mrkev?
Ale on, že mrkev nejí,
že ji nemá nejraději.
Že má radši kuřata,
osmažená do zlata,
dvacet kuřat na rožni.
Lvi jsou zkrátka nemožní.

Mám známého delfína,
žije na stromě.
Na rybu si počíná
trochu neskromně.
Kýchne, shodí vránu.
Jen se omluví,
zase vám v tu ránu
strčí do žluvy.
Ke všemu má hádky
se špačkem o budku.
Měl by se držet zpátky.
Už kvůli posudku. ¹⁾ 

Počet shlédnutí: 16