• Mešita (komunitní centrum) - budova sloužící muslimům k uctívání Boha
• Ribat – dům bojovníků za víru, opevnění na hranicích území
• Mauzoleum – pohřební architektura
• Madrasa/medresa – instituce pro náboženskou výchovu ¹⁾

• 88 % sunnitský islám
• 9 % pravoslaví
• 3 % ostatní: katolicismus, judaismus, buddhismus, šíitský islám (celkem registrováno 16 náboženských vyznání)²⁾

Historické město Samarkand je součástí světového dědictví UNESCO, mezi největší památky patří: madrasy na náměstí Registan, komplex mešity Bibi-Khanum, komplex mauzolei Shakhi-Zinda, mauzoleum Gur-Emir či observatoř Ulug Beg.³⁾

(písečné) Square: vlevo Madrasa Ulugh Beg, uprostřed Tilla Kari Madrasa, vpravo Madrasa Shir Dar.

(1417-1420)

Madrasa je pojmenovaná po slavném členovi Timurské dynastie Muhammadu Taragajovi, kterému se přezdívalo Ulugh Beg, což znamená „Veliký vládce“⁴⁾ Hlavní portál stavby zdobí gotický oblouk a dva minarety, vše zdobené mozaikou. Stavba zahrnuje mešitu, přednáškové místnosti a koleje, kde bydleli studenti. Vyučovala se zde zejména astronomie a matematika.

(1619-1636)

Byla postavena naproti madrase Ulugh Beg přibližně o 220 let později. Název Shir Dar znamená Madrasa se Lvy, lvi (tygři) jsou zobrazeni na hlavním portálu. Madrasa byla bohatě zdobená ornamenty, vzory květin a zvířat, ale také citáty z Koránu.⁵⁾

(1646-1660)

Byla postavena jako madrasa, ale používala se především jako mešita, ačkoliv nemá vysoké minarety pro svolávání věřících. Jméno Tilla Kari znamená zlatý/pozlacený, což madrasa získala díky bohatému zdobení fasády i interiéru. Zlatem je rovněž bohatě zdobený hlavní sál mešity.⁶⁾

„Ulugh-bega proslavila hvězdárna, kterou nechal zbudovat na kraji Samarkandu. Byla to podle všeho kruhová stavba o průměru asi 46 metrů, vysoká přibližně 30 metrů. Jejím srdcem byl gigantický astronomický přístroj, sextant, z kamenných bloků sestavených do dvou oblouků o poloměru 40 metrů, přičemž začínal ve výši střechy a končil deset metrů pod terénem. Byl orientován ve směru poledníku. Do zcela zatemněného prostoru mohlo světlo vstupovat jediným kruhovým otvorem ve střeše hvězdárny a promítalo se na bílý kruh, který se pohyboval nahoru a dolů po obloucích sextantu, na nichž byly podle všeho bronzové kolejnice. Přístroj sloužil k pozorování Slunce, planet a některých hvězd.““⁷⁾

též Páteční mešita (1399-1404) Nachází se nedaleko náměstí Registan, ke kterému ji připojuje bazar. Jméno Bibi Knahum získala po milované manželce vládce Timúra (Tamerlána), který tuto mešitu nechal postavit po vítězném tažení do Indie. Páteční mešita se jí říká kvůli veřejným bohoslužbám, které se konaly v pátek na nádvoří mešity za vlády Ulugh Bega. Ve své době to byl obrovský komplex, při jeho budování bylo použito také síly slonů. Hlavní portál byl tak vysoký (který měl připomínat Mléčnou dráhu), že se začal bortit již během prvních let po dokončení stavby. Dnešní mešita dosahuje sotva jedné třetiny původního rozsahu, o který mešita přišla díky zemětřesení v roce 1897, s rekonstrukcí bylo započato v roce 1974. V současnosti komplex zahrnuje dva velké portály (pishtaqs), hlavní mešitu a dvě menší, minarety, mauzoleum Bibi Knahum a madrasu.⁸⁾

Mauzoleum pochází z počátku 15. století, jeho název Gur-e Amir znamená „hrobka krále“. V tomto architektonickém komplexu jsou hroby Timúra (Tamerlána), jeho synů a vnuků. Vstupní portál je bohatě zdobený vyřezávanými cihlami s různými mozaikami. Uvnitř mauzolea jsou hluboké výklenky, rozmanité dekorace a obrazy (zlacené a malované), drahé kameny a mramor.⁹⁾

Název Shakhi-Zinda znamená „Město mrtvých“ a jedná se o jednu z nejzáhadnějších a nejunikátnějších památek Samarkandu. Komplex Shakhi-Zinda tvoří 11 mauzolei, která zde byla vystavěna v průběhu 11. až 19. století. „V dvaceti honosných budovách, pocházejících většinou ze 14. a 15. století, jsou uloženy hrobky největších světců a nejvýznamnějších občanů města. Nejstarší a nejvýznamnější je hrobka Kussamy ibn Abbáse, bratrance proroka Mohammeda, který v této oblasti v 7. století rozšiřoval islám. Vyřezávané dveře pocházejí z let 1404-5, nástěnné malby jsou z 19. století. Původní dřevěnou hrobku dal ve 14. století Tamerlán obložit majolikou. K samotné hrobce dnes nemají poutníci přístup, lze ji spatřit pouze skrze dřevěné okno, zvané panjava.“¹⁰⁾

70,2 % sunnitský islám, 20,6 % pravoslaví, 9,2 % ostatní: katolicismus, judaismus, buddhismus,…¹¹⁾

nebo také The Ascension Cathedral - Katedrála Nanebevstoupení

Katedrála se nachází v bývalém hlavním městě Alma Atě v Panfilově parku (ve kterém je také památník válečných hrdinů). Katedrála byla postavena v letech 1904 – 1907, architektem byl Andrei Zenkov, který se stal známý jako zakladatel zemětřesení odolné konstrukce. Katedrála totiž přežila zemětřesení v roce 1911 s minimálním poškozením i přesto, že byla postavena ze dřeva a bez hřebíků. Někteří biskupové říkají, že ji zachránil Bůh.¹²⁾ Zenkova katedrála je druhou nejvyšší dřevěnou stavbou na světě. Vnitřek katedrály je bohatě zdoben nástěnnými malbami a zlatem lemovanými ikonami (autorem je N. Khludov). Během sovětské éry měla různá využití, sloužila jako státní muzeum Kazašské sovětské republiky, jako rádiová věž (ve zvonici) nebo koncertní a výstavní síň. Po rozpadu SSSR byla budova obnovena a katedrála začala sloužit náboženským účelům ruské pravoslavné církve.¹³⁾

Ve středoasijských republikách se na mnoha místech setkáváme s kulturní stejnorodostí, která je patrná nejvíce v městském prostředí. Turkmenské kmeny neměly až do poloviny 19. století vlastní města. Městská architektura se po roce 1917 většinou vyvíjela podle jednotného sovětského vzoru. ¹⁴⁾

Astana je dílem prezidenta Nursultana Nazarbajeva, který se rozhodl opustit tradiční metropoli Almaty a tisíc kilometrů jižněji postavit hypermoderní stepní velkoměsto. Prezident nařídil, aby při pohledu na Astanu „začala bít srdce občanů silněji a duše se naplnila hrdostí“. Astanu navrhl světoznámý japonský architekt Kišo Kurokawa jako pečlivě promyšlený celek, jehož centrem je pyramida. Nejbližší okolí pyramidy dotváří Palác nezávislosti a Umělecká univerzita. Do původně jednotného konceptu nového města však postupně zasahovaly vlivy bohatých kazašských společností, jejich bossů a politiků, kteří si impozantní sídla upravovali po svém. Výsledkem je podivná směsice budov. Stavba Chan-šatyr odkazuje na tradice kočovného kazašského národa, je obrovským zábavním centrem se stovkami butiků a umělými plážemi. Bajtěrek je vyhlídková věž, která připomíná obrovský pohár pro vítěze zápasu gigantů. Ze skleněné koule ve výšce 97 metrů se nabízí jedinečný pohled na centrum města. Centrum Astany je zónou bohatých Kazachů, jejichž zisky plynou z nerostného bohatství této země. A tomu vděčí i za svou futuristickou tvář dnešní Astana.¹⁵⁾

Na většině území Kyrgyzstánu nelze ani hovořit o „tradiční kyrgyzské architektuře“, protože pastevecký způsob života býval vzniku stabilních obydlí na překážku. Výstavba domů se stala až záležitostí sovětského období, a proto je většina domů postavena v ruském stylu. Biškek je charakteristický svým pravoúhlým uspořádáním ulic podle návrhu ruských architektů. Ulice ve stylu amerických měst měly zjednodušit orientaci. Aleje stromů podél městským tříd a mnoho parků dotváří ráz města. Biškek se nachází v severní části země. Severně od města stoupá nádherné pohoří Tian Shan. Biškek byl založen v roce 1878 jako ruská pevnost Pipek. Nyní je město kulturním, hospodářským a ekonomickým centrem země. Má široké bulváry, které jsou lemovány stromy a domy postavenými v místním typickém architektonickém stylu, které ale bohužel doplňují stavby postavené v sovětském stylu. Mezi nejvýznamnější památky patří Státní historické muzeum, Státní muzeum užitného umění, které disponuje exponáty místních tradičních řemesel. Dále je to hlavní vládní budova a náměstí Ala Too, které bylo vybudované v roce 1984 na oslavu 60. výročí vyhlášení Kyrgyzské sovětské socialistické republiky. Až do roku 2003 náměstí vévodila socha Lenina, kterou nahradil pomník Svobody. Západně od centra města Biškek se nachází významné tržiště, tzv. bazar Osh. Biškek se nemůže pochlubit přemírou historických památek. Nálada města a jeho celkové urbanistické řešení se nese ve stylu sovětských dob, tedy širokých ulic, velkých volných ploch a panelových domů. ^{16) 17)}

Ašchabad je moderním městem uprostřed pouště Karakum. Bylo založeno roku 1818 a vzniklo jako ruská pevnost a jako hlavní základna pro transkaspickou železnici. Mnohé památky a monumenty pocházejí ze současné doby. Nedávno odhalená ropná bohatství umožňují investovat peníze do stavby nových paláců, hotelů či fontán a parků. Uprostřed města se rozkládá stará pevnost, za prohlídku stojí i náměstí Skobelev a komplex prezidentského paláce. Turkmenistán se pyšní výrobou koberců, a proto by si žádný cestovatel neměl nechat ujít prohlídku nového turkménského muzea koberců, které ukrývá i největší koberec na světě, který zabírá plochu 190 čtverečních metrů. U Uzbeků a Tádžiků, kteří osídlili úrodné oblasti na karavanních cestách, došlo podstatně dříve k uplatňování tržních vztahů založených na peněžní směně. Rozvoj obchodu byl předpokladem pro vznik osídlení městského typu.^{18) 19)}

Taškent se nachází v západní části země, na březích řeky Chirchik. Dějiny lidského osídlení na místě dnešní uzbecké metropole sahají až před náš letopočet. Ve druhé polovině 19. století se město dostalo pod vliv carského Ruska a ve 20. století, po vzniku Sovětského svazu, se stalo součástí tohoto státního útvaru. Připojení k SSSR však neprobíhalo harmonickou cestou a při ozbrojených konfliktech tak byla zničena velká část historického centra. Ještě razantnější proměnou prošlo město po roce 1966, kdy zde udeřilo ničivé zemětřesení, jež proměnilo Taškent v rozvaliny. Následovala přestavba města v sovětském stylu. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Taškent stal metropolí nezávislého Uzbekistánu. Nejvýznamnější dominantou současného Taškentu je 375 metrů vysoký televizní vysílač. Nejdůležitějšími zachovalými historickými stavbami jsou budova madrasy, tedy muslimské školy, jménem Kukeldash, pocházející z 16. století, mešita Khast Imam a tržiště Chorsu.²⁰⁾

Hlavní město Tádžikistánu se nachází pod vrcholky Pamíru. Až do roku 1926 bylo Dušanbe malou vesničkou, jehož hlavní obživou byly trhy každé pondělí. Poté nechal Sovětský svaz touto vesnicí vybudovat hlavní železnici a rázem se začalo proměňovat do velkého města s typickou sovětskou zástavbou. Centrum města tvoří zastřešená tržnice Barakat, jež nabízí pestrou řádku tádžického zboží. Tádžické sdružené muzeum skýtá pohled na sovětské pamětihodnosti. Etnografické muzeum nabízí pohled na tradiční ruční řemesla. ²¹⁾

Ak Orda je název pro prezidentský palác v hlavním městě Astaně. V překladu znamená „Bílá Horda“. Byl postaven v roce 2004 z monolitického betonu a dosahuje v nejvyšším bodě 80metrů. Jeho celková plocha je přes 36 tisíc m2. Součástí paláce je Jurta, která nahrazuje roli haly a je postavena z žuly a mramoru, mramorový sál pro oficiální návštěvy a schůzky zahraničních delegací, zlatý sál, který je určen pro soukromé záležitosti hlavy státu a zahraničních představitelů.

Sídlo v Biškeku se nazývá Bílý dům a je postaveno v neoklasickém stylu. Bylo postaveno v roce 1985 a nachází se na Chuy Avenue mezi sídlem Filharmonie a Památníkem mučedníků revoluce. Tato sedmi patrová budova je postavena dle předlohy sídla ruské Dumy v Moskvě. Její obložení je z bílého mramoru a před budovou se rozkládá prostranství plné červených květů na důkaz toho, že má dobré vztahy s bývalým Sovětským svazem.

V Dušanbe můžeme nalézt prezidentské prostory v „Paláci národů“. Tuto neoklasickou budovu zdobí nejméně 64 faux-dórových sloupů a nechybí zde i zlatá kupole. V paláci nalezneme také národní knihovnu, která se veřejně chlubí tím, že je největší v celé Centrální Asii. Takovou zajímavostí je, že před palácem je vztyčená vlajka, která je zapsána v Guinessově knize rekordů jako největší vlajka na světě. Pro zajímavost má 1800m2.

Nové prezidentské sídlo se nazývá Oguzhan a nachází se v historické části hlavního města Ašchabat. Tento palác je vystaven v orientálním stylu. Zajímavostí je, že tento palác je zbrusu nový, byl dokončen 18. května 2011 a Turkmenský prezident Berdymuchamedov tento den označil jako „celonárodní svátek, který se zlatým písmem zapíše do dějin nezávislého Turkmenistánu“. Palác byl postaven francouzskou firmou Bouygues a je z bílého mramoru, jehož monumentalitu umocňuje zlatá kupole.

Prezidentský palác se nazývá „White court“ doslova bílý soud a v minulosti byl sídlem ústředního výboru Komunistické strany v Uzbekistánu. Je to moderní prosklená budova, před kterou se rozkládá park s fontánami.

Jurta (mongolsky ger nebo gher, rusky kabitka, afgánsky kherga) je tradiční obydlí kočovných kmenů z oblastí centrální Asie a Středního východu. Jurta je druh stanu, je zcela přenosná. Má kruhový obvod → nabízí nejvyšší možný vnitřní prostor. Jde s ní snadno manipulovat a posouvat ji. Každou jurtu lze postavit či složit za 2 až 3 hodiny. Rozšíření jurty Rozšíření jurty sahá od Kaspického moře napříč jižními státy bývalé SSSR přes Mongolsko až na Sibiř. Dělení jurt Mongolsko – kalmická a kyrgyzsko – turkmenská skupina

– u kmenů Mongolů, obyvatel Altaje, Burjatů Tatarů na východě a kalmických kmenů na západě. Velikost jurty se udává v počtu stěnových dílů neboli khanách. Mongolská rodinná jurta má obvykle 6 až 8 khan a průměr od 5,5 do 7,5 metru. Jurta pro zvláště slavnostní účely má až 24 khan a nabízí pohodlný prostor až pro 100 lidí. Vyznačují se rovnými střešními tyčemi, které dávají střeše tvar kužele. U nás má originální mongolskou jurtu například Náprstkovo muzeum.

– rozšířená mezi Kyrgyzy, Kazachy, Uzbeky a Turkmeny. Velikost jurty vyplývá z příslušnosti ke kmeni a bohatství rodiny. Malá jurta chudé rodiny měří většinou okolo 3 metrů v průměru, zatímco velká jurta rodiny bohaté okolo 6 a více metrů. Má střešní tyče prohnuté a její střecha se tedy podobá kopuli. Všechny komponenty této jurty jsou vyrobeny z vrbového dříví nebo dřeva jiných mladých keřů či stromů. Jsou minimálně opracované. Jednotlivé prvky jsou pevnější, neb jsou z jednoho původního kusu dřeva, nebo dřeva štípaného nikoliv řezaného (při řezání se vždy naruší vlákna dřeva, což má vliv na jeho stabilitu). Životnost takové jurty je 40 – 50 let.

Filc - ve střední Asii je filc základním materiálem pro výrobu chýší, svrchního oděvu, bot, koberců a izolace jurty. Chrání před zimou, větrem a deštěm. V zimě se jurta vybavuje až osmi vrstvami filcu, z čehož se ta svrchní napouští olejem, aby odpuzovala vodu.

Základ kostry jurty tvoří mřížkové dřevěné skládací stěny chana. Staví se do kruhu a na ně se přivazují střešní tyče uň ,které se horním koncem vsouvají do děr v dřevěném střešním kruhu tóno. Kruh je podepřen obvykle dvěma sloupky bagana, ozdobenými kreslenými nebo vyřezávanými ornamenty stejně jako celý interiér. Střešní kruh tóno slouží jako jakési okno,jimž proniká světlo a vzduch a jímž odchází kouř. Dveře jurty – chálga - mají obdelníkový tvar a nejčastěji jsou z jednoho kusu dřeva a jsou malované.Objevují se však i dveře dvoukřídlové nebo zdvojené. Dřevěná kostra se potahuje plstěnými„přehozy“. V zimě se na spodním okraji utěsňuje dlouhým plstěným pásem chájavčem. Pod plstěný přehoz přes stěny a střechu se někdy dávají plátěné přehozy dotúr cagán büres. Plstěná vrstva na střeše se nazývá déver ,na stěnách túrga.Vnější provazy se jmenují büslúr .Přes střešní otvor se přehazuje na noc nebo při dešti čtvercový plstěný přehoz örch ,který někdy bývá nahrazen čtvercovou celtovinou. Většinou jsou to ženy, kdo staví jurtu, ačkoliv muži někdy pomáhají.

Řád věcí v jurtě Vnitřní vybavení je úsporné,ale velmi účelné. Každý kus nábytku má přesně stanovené místo. Uprostřed jurty jsou obvykle jednoduchá kamínka „bubínek“ dzúch s vysokým komínkem jandanem ,který ústí do střešního otvoru. Při vaření se z kamen sejme víko a vloží kotlík togó. Dříve se pod kotlíkem vařilo na otevřeném ohni a kotlík se stavěl na kovovou trojnožku lulga.Jako palivo slouží podle oblasti buď dřevo nebo sušený dobytčí trus. V pravé polovině jurty od vchodu, čili ve východní části, je„ráj žen“ - skříňky a příbory ergeneg s nádobím a potřebami na vaření, postelí or. V levé,tedy západní polovině jurty, je „ráj mužů“ - vedle postele nádoby na kumys,věšáčky a stojany na sedla,postroje,lovecké potřeby. Na jaře tam drží i narozená jehňátka a telátka. Nejčestnější část jurty je prostor proti vchodu zvaný chojmor.Tam obvykle stojí truhly se šatsvem a vzácnými relikviemi včetně starých knih a mezi nimi oltářík se soškami svatých. Na truhlách bývají rodinné fotografie.

Narozdíl od ostatních stanů, které kvůli postupující industrializaci a vlivu západních zemí zmizely, se jurta stále běžně užívá. V zemi, odkud jurta pochází, Mongolsku, v ní žije stále přibližně polovina obyvatel. Mnohé z těchto jurt jsou sériové výroby. Hlavní město Ulaanbaatar je obklopeno předměstím tvořeným hlavně z jurt. Jedna dobrá jurta přijde místního obyvatele na dva až tři měsíční průměrné platy. Většina mongolských jurt je napojena na elektrickou síť. ^{22) 23)}

Video stavby jurty: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=sxuhwlZajE8



Počet shlédnutí: 36